Když někteří křesťané slyší slovo teologie, doktrína, mají tendenci se uleknout či si myslet, že jde o zákonictví, příkazy, zákazy a uniká jim, že Písmo samé je plné vyučování o sebezjevení Boha. Ale také je o tom, co Bůh stvořil a ustanovil a o Jeho vůli k Jeho lidu; a musíme také pamatovat na to, že vše co Bůh řekl a učinil bylo dobré a to se dozvídáme v utříděném, systematickém způsobu právě v teologii.

Podle vlastních slov autora o tom, co dělá teolegie a o přístupu k ní: „Teologie přemýšlí o Bohu a myšlenky také určitým způsobem vyjadřuje, proto tuto knihu posuzujte na základě toho, zda obsahuje správné myšlenky o Bohu, zda je vyjadřuje přesně a srozumitelně, a to způsobem , který ovlivňuje nejen vaše myšlení, ale také váš život.“

Jelikož tedy křesťanská systematická teologie se skládá z vyloženého a utříděného vyučování Bible, podává tak souhrnné vysvětlení těchto konkrétních oblastí o kterých Svaté Slovo mluví a to jsou: O Bohu, Bibli, Andělech, Ďáblu a Démonech, Člověku, Hříchu, O Ježíši Kristu a Spasení, O Duchu Svatém (jeho působení, darech…), církvi a nakonec o Posledních věcech – Eschatologii.

Proto je dobré povzbudit ke čtení každého z vás a to primárně bratry, aby pokud tak ještě neučinili, studovali tuto knihu. A přece první slova, které autor Dr. Charles C. Ryrie použil jsou: „Teologie je pro každého“. A hned pokračuje: „Ano, každý potřebuje být teologem. Ve skutečnosti každý nějakým teologem je.“  Ne ve smyslu kazatele nebo staršího (jelikož je to konzervativní bibli věřící člověk, nevěří že by ženy měli být teoložkami a vyučovat), ale že každý z nás nějak bibli rozumí a záleží na tom, jestli jí rozumí dobře nebo ne. Proto dodává, že nemáme být neznalí a nedbalí, a z toho důvodu by se měl každý s teologií seznámit.

Toto dílo je určené k ověřování faktů, tím je myšleno, že je potřeba být Berojskými dle Sk.17,11 tj. zkoumat poctivě odkazy, které dává na Písmo a rozhodnout se zda s tím výkladem na základě odkazů souhlasíme či nikoliv.

Nakonec tedy přeji každému čtenáři, aby i skrze tuto knihu i kdyby snad s některými věcmi nesouhlasil, tak měl požehnané a duchovně budující chvíle, které upevní Jeho víru.

Už v době apoštolů hledali křesťané způsob, jak definovat vztah mezi vírou a skutky. „Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit,“ zdůrazňuje Pavel v listu Efezským. Naproti tomu ale Jakub prohlašuje: „Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích.“

Svým typicky poutavým stylem uvádí dr. MacArthur tato zdánlivě protichůdná biblická tvrzení do souladu a zároveň přináší odpovědi na následující otázky:

• Co je to laciná milost?
• Proč je nezbytné přijmout Ježíše Krista nejen jako svého Spasitele, ale také jako svého Pána?
• Co musí člověk udělat, aby byl před Bohem spravedlivý?
•  Mají naše skutky nějaký vliv na naše spasení?

Ježíš se svých následovníků zeptal: „Proč mne oslovujete ,Pane, Pane‘ a nečiníte co říkám?“  Když se John MacArthur ve své předchozí knize (The Gospel according to Jesus – Evangelium podle Ježíše) odvážil položit stejnou otázku, obvinili ho kritici, že se odklonil od milosti. Jiní naopak v jeho knize našli stejnou zvěst, kterou církev hlásala už od svého založení.

„Evangelium podle apoštolů je totéž evangelium, které kázal sám Ježíš,“ říká dr. MacArthur, „zásadně se ale liší od zředěné zvěsti, jež poslední dobou nabývá na popularitě. Modlím se, aby vás moje kniha povzbudila k tomu, uvést svou víru do praxe a začít jednat.“  (tolik z obálky knihy)

Tato kniha je takovou malou systematickou teologií a v dnešní době velmi potřebným čtením, napravujícím některé pokřivené pohledy, které můžeme jako křesťané mít. Ačkoliv není vždy tak lehká ke čtení, jelikož je spíše vyučujícího charakteru, než jednoduchým čtením na zamyšlení, je svojí zvěstí tj. obsahem velmi potřebná. A to jak jednotlivcům, tak i pro naši současnou českou církev.

Ať vám Pán požehná i při čtení této knihy!

Překlad Estepovy knihy je pokusem připomenout jednu poněkud opomíjenu kapitolu církevních dějin a s ní duchvní proud, na nějž jako na své dědictví navazují též čeští a slovenští baptisté. Jeho zevrubnější poznávání, k němuž chce předkládané zpracování tohoto tématu čtenáře pozvat, by je mělo vést a inspirovat k novému tvořivému osvojení si tohoto dědictví.

Pro čtenáře vycházející z jiných tradic to může být zase příležitost vyjasnit si a třeba někde i revidovat svůj pohled na tyto i některé jiné své souputníky v ekumeně. Vždyť bez takovéto konfrontace by jejich současný rozhovor ani nemohl být plodný a smysluplný. Samozřejmě některé aspekty sledovaného hnutí zůstávají výzvou a odkazem pro dědice  nejrůznějších tradic.

Překlad se přidržuje už dobře zavedného výrazu křtěnci, který nemá apriorně hanlivý nádech a má své ekvivalenty v německém i holandském úzu. Vyprávěcí styl knihy umožňuje, aby si ji s užitkem přečetli čtenáři nejrůznějších kategrií. Autor ovšem dbal na to, aby přitom neubral své práci na nároku být výzvou k odborné diskuzi a podnětem i pramenem dalšího studia.

Juda, služebník Ježíše Krista, bratr Jakubův, těm, kdo jsou povoláni, milováni Bohem Otcem a zachováni pro Ježíše Krista: Milosrdenství, pokoj a láska ať se vám rozhojní! Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení, ale teď pokládám za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu (Juda 1-3)

Toto je, jak si většina z nás uvědomuje, velmi zajímavý výrok. V Novém Zákoně je spíše neobvyklý. Juda zde říká lidem, kterým píše, že jeho původním záměrem bylo napsat dopis vysvětlující společné křesťanské spasení. Můžeme si představit, že by byl podobný či odpovídající epištole, kterou apoštol Pavel napsal Římanům. To zamýšlel udělat. Čtenářům však sděluje, že svůj úmysl provést nemohl a musel tento veliký cíl odložit stranou. Ale proč? Protože k němu pronikly zprávy o jistých útocích na víru a Juda tedy vlastně říká: Nemáme čas, ani si nemůžeme dovolit užívat si luxusu pouhého prostého výkladu pravdy a trávit s tím čas, jako doposud. Objevil se velice závažný problém, a proto nyní musíme všichni opravdově bojovat za víru. A právě to Juda činí a z toho důvodu je jeho dopis tak krátký.

A já tento text použiji jako hlavní text pro následující tři lekce či přednášky, které plánuji. Nic by mi osobně nepřineslo větší potěšení, než vybrat verš či oddíl z Písma a vyložit jej. Nikdy mi nic nepřináší větší radost, věřím však, že se nyní nacházíme ve stavu velice podobném tomu, v němž se nacházel muž Juda a další. Nastala situace, která nás nutí zvážit víru jako celek a naléhavě víru jako celek bránit. A právě o to se s vámi hodlám pokusit.

Jinými slovy navrhuji zabývat se otázkou: Co je evangelikální? To je základní otázka, která v Judově době vyvstala: Co je víra? Kdo je křesťan? Juda říká, že není užitečné v klidu se zabývat jednotlivými aspekty pravdy nebo učení, když je celá víra atakována a podkopávána. Musíme se vrátit zpět k základům, k prvopočátku. A já věřím, že se v této situaci opět nacházíme. V dlouhé historii křesťanské církve nastává čas od času situace, kdy se muži a ženy v církvi musí opakovaně vracet zpět ke kořenům, aby si znovu definovali a bránili samotnou podstatu křesťanské víry.

Dr. Lloyd-Jones Martyn

Úsvit víry a mračna nad ním je sbírka kázání knížete kazatelů Charlese Haddona Spurgeona. Za života tohoto velkého probuzeneckého kazatele 19. století, zvaného také poslední z puritánů, byla jeho kázání hojně vydávána a překládána do mnoha jazyků. Jeho nedělní kázání po řadu let ještě týž den vycházelo tiskem ve třicetitisícovém nákladu a často bylo okamžitě rozebráno. 

První dvě kázání jsou vlastně kapitolami ze Spurgeonovy knihy Podle zaslíbení, kde jsou součástí rozsáhlé předmluvy obsahující základní biblické pravdy o spasení. Dále v této knize najdete několik kázání kázaných ve sboru Metropolitan Tabernacle v Londýně. Jedná se o kázání, která mají nasytit věřící a pomoci jim lépe následovat Pána Ježíše Krista. Na konci knihy jsou opět dvě kapitoly převzaté z Přednášek k mým studentům. Byly určeny studentům biblického semináře, který Spurgeon založil, ale užitek z nich bude mít každý čtenář a zvláště pak ten, kdo se ve svém společenství podílí na službě druhým.