Kult těla
Biblické texty v kázání
Genesis 1Genesis 2Matouš 10Římanům 7
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (4)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:13Dobré ráno, moc rád vás vidím, je to úplně strašně pozbůzující tady vidět tolik lidí, mladých lidí a já už teda nebudu zdržovat a pustím se rovnou do toho tématu, který mi byl přidělen a to je kult těla. A musím říct, když jsem tenhle název jaksi obdržel, tak jsem moc nevěděl, co si pod tím představit. Možná se přiznám, že do téhle chvíle si nejsem jistý, jestli to, co jsem si představil, je to, co jsem si měl představit.
0:45Ale společně se něco o tomhle tématu řekneme a já samozřejmě to nechci úplně jaksi zhodit. Vím zhruba, kam tím máme mířit a co si chceme o tomhle tématu říct. Ale možná víte, co tohle je seminář, takže taková trochu změna oproti včerejšímu slovu a dnešním večerslovu a zítřejšímu kázání, tak já se občas na vás obrátím, zkuste na mě normálně volat prostě, budu to brát jako takovou větší mládež.
1:12Co si vy představíte pod tím termínem kult těla? Opravdu mi to zajímalo. Jaká první asociace vám vyskočí? Volejte na mě, já vím, že je ráno, že jsme nesmělí všichni. Kult těla. Narcismus. Narcismus. Bicepsy. Bicepsy, ok, nebudu, botox, botox, ano, ano, ano, tetování, plastiky, diety, herečky, ještě za chvilku nejmenuj, prosím tě, jo.
1:50Jo, víte co, můžeme společně přemýšlet nad tím, co tady ty věci, které jste zmínili, mají společného. A asi minimálně tu jednu věc, kterou si jaksi všichni uvědomíme, je, že všechno z toho týka našeho těla. A možná kult je to, protože jaksi mu dáváme nepatřičné místo. A konec konců jsme na konferenci, která se jmenuje Je to hřích?
2:17a ptáme se, jestli tyhle věci, které jsme zmínili, třeba bicepsy, jestli je to hřích mít bicepsy. A nebo jestli je hřích botox. Nebo tam Peťa říkal, že mi zatopí, že se ptá, jestli je hřích chodí do solárka. Já jsem mu říkal, že myslím, že jo, ale až po 15 minutách. Takže je to jaksi téma, které je širší tam. Já mám takové jenom pracovní slajdy,
2:47Myslím, že už jsme se dostali o několik slajdů dopředu, takže chviličku vstupení. Já to musím doběhnout. Ale v podstatě tak, jak jsem to strukturalizoval ten čas před námi, je, že se chci v první řadě zamyslet nad naším tělem. Samozřejmě z biblického hlediska to je vždycky nejdůležitější. On o tom včera mluvil, Jonathan, a pokud vždycky chceme jaksi zjistit,
3:11co máme dělat, co máme dělat v našem životě, tak potřebuje vědět, co je pravda. A chceme se v té první, v té větší části, tedy zaměřit na to, co je naše tělo vlastně, nebo jak z biblického hlediska smýšlet o našem těle. Je to něco špatného, je to jen taková hrobka, která drží naši duši, z které potřebujeme duši osvobodit a nechat jít k pánu,
3:35nebo jak přemýšlet nad naším tělem jednoduše i ve vztahu k naší duši. To je ta první část. V druhé části jenom nastěním potom na závěr pár, jaksi doporučení, co s naším tělem, jak se chovat k našemu tělu. A na závěr zkusím to udělat tak, abych skončil třeba o 10 minut dřív, snad se to podaří. A pokud vás napadnou nějaké otázky,
4:00tak zase se vás budu ptát, abyste nám nahodili a zkusíme na ně v krátkosti odpovědět. Takže to je ten plán. Takže kult těla a asi množství z vás se ptá to otázky, jak moc bych se měl starat o vlastní tělo, jako jak moc bych mu měl věnovat péči, jak moc bych měl chodit cvičit, jak moc bych měl usilovat o to mít bycáky nebo jiné svaly,
4:24jak moc bych měl řešit dietu, jak moc bych měl trávit čas nad tím, co jím, co nejím, měl bych to vůbec řešit nebo to vůbec neřešit, jíst prostě tak, co mi dají, co mi přijde po cestě, jak si na talíř nebo estetické otázky ohledně našeho těla. Botox tady zazněl, solárko, nebo co takové plastické operace. My jsme se s mládežníkama o tom trošičku bavili v autě.
4:51Když se vám nelíbí vážnost, je to v pořádku si ho nechat přeoperovat. Nebo když máte znamínko velké na ruce, je to v pořádku si ho nechat vyříznout. Nebo jiné kosmetické upravy, mohli bychom jich tady zmínit několik. Nebo klasika, co takové tetování nebo piercing. Je tetování v pohodě. Jsou otázky, na které nebudeme vždycky úplně odpovídat jednotlivě,
5:14protože by to bylo nadlouho, ale týkají se našeho těla. Takže pojďme se pustit do té části, kde mým cílem je schrnout křesťanský pohled na naše tělo a jak o něm přemýšlet. A proč mluvíme o tomhle tématu? Já si myslím, že ten důvod, proč mluvíme o tomto tématu, je ten, že žijeme v době a žijeme ve světě, který jednoduše tělo zneužívá.
5:40To si myslím, že kolem nás vidíme neustále. Vidíme, jak se lidská vizáž, image staví neustále do popředí. Neustále nám média říkají, že to, jak vypadá, že to, co tvoří tvojí identitu, to je to, co dává tově hodnotu. A pokud nemáš dostatečně velkou část nějakého těla, nebo vypracovanou, nebo účest, nebo dokonce vlasy, tak jsi méně cený,
6:08nebo prostě nejseš in, a tak dál, a tak dál, a tak dál. A proto vidíme neustále v médiích prostě, kdo si nechal dělat nový botox, kdo si vypracoval six-pack, kdo má nový účest. Tohle je, co naše kultura, náš svět, ve kterém žijeme, neustále řeší. Ale nejenom to, že by řešil svůj vzhled, ale když přijde na tělo, tak díky, řekněme, moderní vědě,
6:34moderním medicínským metodám. Máme tady hnutí, které se často značí, nebo jaksi začíná předponout trans, což trans znamená nějaký přechod, že? A máme tady třeba transgenderism. A pokud se narodíte jako žena nebo muž, tak můžete nechat své tělo přeoperovat a hormonálně modifikovat natolik, že bude vypadat jako to opačné pohlaví. To ještě před několika lety
6:59nebylo vůbec myslitelné, ale s dnešní vědou a s dnešním, jaksi společensko-politickým klimatem, to je velmi myslitelné. A možná sami už znáte kamaráda, kamarádku, kteří prostě takhle zachází se svým tělem. A nebo máme možná ještě pořád méně známý transhumanismus. Pokud chceme, tak dneska lidé si už operovávají různou technologii do těla, čipy nebo já nevím,
7:25senzory, které jim pomáhají vnímat nějaké barvy, které oči nevidí. A tyhle věci budou pokračovat dál a dál. že lidé jaksi budou se chovat ke svému tělu způsobem, který není vůbec náležitý, není správný, je hříšný. A to je kultura, ve které žijeme. Kultura, která je posedlá kultem těla. To slovo kult mimochodem asi přirozeně vnímáme,
7:53co znamená, ale z latického kultus, což znamená péče, kultivovat znamená o něco pečovat. Kultura mimochodem je to společnost, která jaksi se kultivuje, pečuje o různá nařízení a tak dál. Ale potom kult v náboženském slova smyslu, to jsou povinnosti a úkony, které se dělají k tomu, aby se uctívalo nějaké božstvo. A to je ten kult, do kterého se tady bavíme.
8:18Je to praxe spojená s nějakým náboženským uctíváním. A když se řekne kult těla, tak máme na mysli přístup k lidskému tělu, který jej staví do centra našeho jednání. A ten svět, ve kterém žijeme, nemilme se, on působí na nás. My jsme vlastně děti té doby, ve které žijeme. My máme prostě sociální média, kde na nás skáče neustále tyhle věci ve zprávách.
8:44A když to chceme připustit nebo ne, tak nás určitě ten kult těla naší doby ovlivňuje. A dva dopady, které já často vidím, jsou tyto. jednoduše, že křesťané často na západu v takových těch bohatších zemích tomuhle kultu těla a těmhle vlastně nenáležitým důrazům na naše tělo podléhají. A žijí způsobem, jakoby naše tělo bylo to,
9:08o co tady v životě běží. Propadají prostě různým módním trendům, propadají různým těm jaksi důrazům na tělo, ať už se týká jejich vlastního těla, vidíme fotky pastorů ve fitku, čučužu, sami selfíčka. Já si vždycky říkám, to je v pohodě, jako fitko, k tomu se dostaneme, ať tam chodí, ale proč to potřebuji vidět, jako já od mýho pastora
9:32často čekám něco jiného. Já čekám moudrost, rozvážnost, ne, že fotky na TikTok s fitka, ale to je, co vidíme ve světě. Ne, že by to dělal náš pastor samozřejmě. Nemluvím o našem pastoru, ne. Aby jsme se nespletli. Ale to jsou otázky, vždycky si říkám, proč to dávat, jako, proč ze sebe, jak si tvořit tuhle online image, že?
9:56A nebo podléhají důrazu na tělo tím, že žijí, jako by žili pro tělo. Pro materiální věci tohoto světa. A není náhodou, a znova nedávno mě pán Bůh i skrze tyhle verše a pasáže usvědčoval a mluvil ke mně, kdy Ježíš, my to úplně jako ignorujeme, tady my jsme více, tak na západě, řekl bych už víc, ale kdy Ježíš mluví o nebezpečí
10:20materiálních věcí, nebezpečí bohatství, Že to jsou věci, které často uvádějí naši duši do velkých problémů a velkého pokušení. Takže to je ten jeden dopad kultu těla, že křesťanému podléhají. Druhý, a to je taky zajímavá tendence, kterou často vidíme kolem sebe, že my máme jako lidé obecně tendenci reagovat s druhým extrémem.
10:47A co by byl ten druhý extrém? Druhý extrém je, že naše tělo není vůbec důležité a skoro se cítíme špatně, že by se ráno podělali do zrcadla, abychom se učesali. Už se starám o svoje tělo moc, možná bychom měli trošičku víc zanedbávat. A nebo minimálně nepsaně vnímáme tělo jako takové opravdu svazující břemeno v jezení,
11:10ve kterém je naše duše, od kterého se potřebujeme oprostit. Až si říkáme, pane, už mě to tělo vem, ať můžu jít k tobě. nebo někteří prostě, jak si to tělo bagatelizují, čím ho živí, jak ho oblékají. Prostě je to jedno, protože to je tělo a jak si meziřádky, to není důležité. V horším případě to je špatné.
11:33Takže to je ten druhý dopad té kultury, kultu těla, ve které žijeme, která na nás dopadá. Takže k tomu, abychom se vyhnuli těm extrémům, tak zase to řešení je, abychom měli správné chápání biblické podstaty toho, kdo je člověk a proč má tělo. Můžeme si to shrnout, vlastně opět řekněme řeckým konceptem nebo řeckým názvoslovím, že potřebujeme mít biblickou antropologii.
12:02Včera tady Jonathan mluvil o hamartiologii, o nauce o hříchu a dneska si projdeme jenom určité aspekty biblické antropologie. Neboli antropos je člověk a co Bible učí o člověku. To je antropologie. Pojďme si udělat takový krátký průřez. A ono často bývá užitečné si biblickou antropologii nebo biblické učení dát do kontrastu s jinými naukami.
12:29A já mám tady takové tři základní pohledy. Ten biblická antropologie je ten třetí, ke kterému se dostaneme. Ale chtěl bych zmínit předtím dva. Ten první jsem nazval idealismus. A prosím vás, idealismus je filozofický pohled, který je obšírný a já o něm tady v tuhle chvíli nechci mluvit. ale o určitém aspektu idealismu. A idealismus vlastně chápe člověka jako především duchovní,
12:56jak si entitu zdůraznuje především tu duchovní nemateriální stránku člověka. A to často na úkor té hmotné stránky, na úkor té fyzické schránky člověka. Jinými slovy, učí, že člověk je ve své podstatě především duše. A tělo je tím pádem často vnímáno při nejmenším jako podřadné duši a v horším případě jako něco špatného, něco, z čeho se člověk musí osvobodit.
13:25Asi jste to možná slyšeli, ono i to slovo idealismus pochází vlastně z řeckého idea. A ti, kteří tohle zastávali, bavíme se o zjednodušené formě, tak například někteří řečtí filozofové, typicky třeba Platon. A Platon považuje tělo za určitý žalář nebo hrobku, ve které je držena duše. A to tělo se svými žádostmi potom zamezuje duši,
13:52aby mohla se jaksi osvobodit a přemýšlet nad ideámi, nad jaksi duchovními pravdami. A tělo ho neustále tu duši jaksi ovlivňuje a proto v Platonové pojetí je tělo vlastně jaksi nežádoucí a je špatné. Tady máme citát, který si můžeme přečíst z Platonova Fajdóna. kdy Platon, nebo respektive Sokrates, Platonův Sokrates, říká
14:16A pokud budeme žít, budeme, jak se podobá, nejblíže vědění tak, jestliže se nejraději nebudeme vůbec nic stýkat i s tělem. A míti s ním společenství. Leda, pokud to je naprosto nutné a nebudeme se nakažovat jeho přirozeností, nejběř zůstaneme čistí od styku s ním, dokud nás Bůh sám od něho neodpoutá. A prosím vás, tohle je platonismus.
14:41A možná vám to nezní jako Platon, ale jako váš křesťanský kamarád, který vám říká, jo, ale mně to je jedno, co já dělám se svým životem, protože, ne se svým životem, se svým tělem, protože to nejdůležitější je duše. Ale to není ještě křesťanský pohled, že? Protože, jak za chviličku vidíme, tělo není něco, co je ze své přirozenosti špatné
15:01a od čeho se musíme chtít odpoutat. ještě další z takových potom již takových křesťanských heretických hnutí, které znova podobně jako idealismus kritizuje tělo jako něco špatného je například gnosticismus zase z řeckého slova gnóze, poznání oni zdůrazňovali, že potřebuješ mít nějaké hlubší poznání, aby ses dostal k jádru věci
15:25ale ve své zkratce gnosticismus jakožto hnutí s různými které se projevovalo jaksi od prvního století našeho letopočtu dál druhé, třetí potom, tak zdůrazňovalo to, že člověk je duše a tělo je špatné. Tenhle materiální svět je stvořený zlým bohem, demiurgem, který vlastně stvořil ten svět, stvořil ty materiální věci, ale oni jsou ve své podstatě,
15:51tím, že jsou materiální, jsou špatné a svazují naši duši. A tohle je něco, na co už reagují někteří bibličtí autoři. Například Jan v prvním listu Janově říká tyto slova. On říká, podle toho poznávejte ducha božího. Každý duch, který vyznává Ježíše Krista, jenž přišel v těle, je z Boha. A žádný duch, který nevyznává Ježíše Krista, jenž přišel v těle, není z Boha.
16:15To je ten duch antikrista, měž jste slyšeli, že přichází a který již nyní je ve světě. Takže tohle je reakce na různé ty gnostické skupiny prvního a druhého století, které říkali, že Ježíš jenom vypadal jako člověk, ale on nemohl mít reálné lidské tělo, protože to je přece špatné. To je materiální a hmota je špatná.
16:39Takže vidíme, že idealismus a následně i ten gnosticismus sice správně zdůraznují, že duše je důležitá a duše je věčná, ale na druhou stranu popírají dobrou podstatu těla. To je pro idealismus, tělo je špatné. V teologii například se to potom projevuje tak, že se popírá tělesné vzkříšení. Jakoby to tělo umřelo a už nemělo hrát žádnou roli.
17:06Ale v Biblii, jak uvidíme ještě, se počítá s tím, že i naše těla budou vzkříšena na věčnost. Takže to byl idealismus, to je jeden z těch pohledů. Druhý z těch pohledů je nám velice známý materialismus. Opět dalo by se mluvit z filozofického hlediska, ale materialismus v tom základě je v podstatě ateistický světonázor,
17:27že tenhle svět je složený čistě z hmotných materiálních věcí. Ze své podstaty v materialismu není nic jako duše. A samozřejmě ani nic jako Bůh. Lidské uvažování, emoce, duchovní vnímání, to je všechno produktem materiální části našeho mozku. Prostě to, jak fungují chemikálie v našem mozku, tak to produkuje veškeré části našeho lidského bytí sakum prázk.
17:53Svědomí, jak si vůbec vědomí, smysl pro estetiku, smysl pro spremnost. To jsou všechno koncepty, které materialismus jaksi lokalizuje do našeho mozku, do našeho těla. A samozřejmě přirozeně, pokud naše tělo zemře, rozpadne se v hrobu, tak celá lidská bytost, celé lidské bytí končí. Je typicky ateistický světonázor. Sekulární věda operuje na základě tohohle předpokladu.
18:22nebo Marxismus. A ten materialismus vlastně tím pádem, že nepočítá s něčím jako je duše, že potřebujeme pracovat na naši duši, kultivovat naši duši. My v křesťanským prostředí bychom řekli, potřebujeme růst ve svatosti, potřebujeme se učit, jak žít zbožně. S tímhle materialismus, jak si nepočítá, ale i jak Jonathan včera říkal,
18:46materialismus vlastně vidí tu spásu v uspůsobení společnosti kolem nás, v uspůsobení prostředí, ve kterém člověk jakožto biologická mašina žije, která jedná na základě biologicky determinovaných procesů a v momentě, když mu dáš ideální prostředí, tady téhle biologické mašině, tak bude fungovat ideálně. To je materialismus, že vidí, že ta spása zase v něčem je čistě v tom těle
19:09a jak to tělo bude fungovat nebo ne. Ale když si teda tyhle dva pohledy schrneme, tak ať už idealismus nebo materialismus jsou mylné a to z toho důvodu, že jsou příliš jednostrané. Každý z nich zdůrazně jednu stránku lidského bytí na úkor té druhé. Idealismus zdůrazně lidskou duši nebo racionalitu na úkor lidského těla a materialismus zase redukuje člověka na pouhé tělo bez vřetele na lidskou duši.
19:40Nyní tedy pojďme k tomu třetímu pohledu biblické antropologii. Co říká Biblia o člověku? A jenom si připomeňme, proč vlastně chceme vědět, co Biblia říká o člověku. Proč je to pro nás, pro tady tuhle skupinku, co se tady sešla a pro mnoho jiných křesťanů, nejenom v naší zemi, ale po celém světě, důležité se ptát, co říká Biblia o člověku.
20:03No Biblia, jakožto naše autorita, skrze kterou slyšíme boží hlas, jakožto boží slovo, nám říká, jak Bůh vnímá člověka. Víte, a to je ta hlavní věc, že my jsme stvoření. A pokud jsme stvoření, tak to, kým jsme, je vlastně definováno zvenčí. Je to definováno našim stvořitelem. A naše kultura, ve které žijeme, je posedlá našim já.
20:31Našim, můžeme říct self, z angličtiny, ale i v čestině se to někdy používá, našim egem. Kdy najednou kultura zdůraznuje, že to, kým ty jsi, tvoje identita, není určena zvenčí. Není určena jaksi přirozeností nebo stvořitelem, ale určena tvými pocity. A pokud se začneš cítit jaksi jinak, jako jiné pohlaví, nebo jako zvíře,
20:57nebo se začneš cítit jako kdo ví co, no tak kdo jsme my, abychom ti říkali, že to tak není. Takhle uvažuje dnešní kultura, že? Ale v rámci našeho pohledu na svět, To, kým jsem já, je určeno zvenčí. Je to určeno realito, je to určeno objektivními fakty. Každý muž se nějakým způsobem vyznačuje jeho tělo. U každé ženy se její tělo nějakým způsobem vyznačuje.
21:20To jsou ty objektivní fakta, které určují to, kým jsme. A samozřejmě v písmu potom vidíme, jaký je záměr, se kterým Bůh člověka stvořil. A proto opět se chceme dívat na to, co říká Bible. Kdo je člověk? A ne to, co říká moje nitro. Jak já bych se chtěl dneska cítit, kým já dneska jsem. Takže ve zkratce, co učí Biblia o člověku,
21:44učí, že člověk je ve starém, učí jak ve starém, tak v novém zákoně, že člověk je stvořen k božímu obrazu jako jednota duše a těla. Je stvořen k božímu obrazu jako jednota duše a těla. Pojďme si to jenom trošičku rozvinout. Jednota duše a těla. Toto je jednota, někdy je taky označovaná jako psychosomatická jednota, že psyché, duše, soma je tělo.
22:08To znamená, že naše bytost, tak jak tady sedíte každý z vás, jste složení ze dvou složek, z těla, z té materiální, hmatatelné částky a duše. To je nemateriální, nehmatatelné části. Můžeme to tak zjednodušit možná a říct, že biblický pohled je jaksi aspekty idealismu a materialismu skloubené dohromady, že? Několik jenom málo veršů. Nemáme tady často procházet
22:32veškeré verše v Biblii, které mluví o lidském těle, o lidské duši, protože jich opravdu hodně. Mimochodem, já do toho nebudu zabíhat, ale Biblia používá k popisu duše také ducha. Já bych víceméně ty dvě slova vnímal synonymně, ale to by bylo na jiné téma. V podstatě mluvím z mého pohledu a z pohledu většiny církevní historie, křesťanská teologie říká,
22:54že člověk je složen ze tvou složek duše a těla. Genesis 2.7, tam čteme například. Hospodin Bůh vytvořil člověka z prachu ze země. Tady vidíme, že člověk ve své materiální složce je stvořen tak jako svět kolem nás z materiálních komponentů. A například jenom taková odbočka apologetická, když evolucionisté a obecně ateisté
23:19nám poukazují na jaksi genetické podobnosti člověka s jinými zvířaty, případně ze zeleninou a jiný části stvoření. Pro mě to není jako křesťana problém, protože já vím, že z biblického hlediska Bůh tvoří tenhle materiální svět, řekněme, velmi tak jako zjednodušeně ze stejných věcí, prostě ze stejných komponentů.
23:44Jak slona, kočku, strom, tak člověka. Všechny tyhle věci mají nějakou materiální složku, nějakou materiální podstatu. U nás je to naše tělo. z prachu země. To tady čteme. A potom zase ještě jeden verš nebo část verše, který jasně mluví o tom, že člověk má tělo. Jakože Bible to předpokládá. Myslím, že tohle je zjevné.
24:07Tak například Páne Ježíš říká v Matoušivi 10.28 Nebojte se těch, kdo zabíje jí tělo. Takže člověk má tělo. A to je ten první fakt. Druhý fakt, že člověk má také duši. To je někdy daleko více jaksi diskutované. A ty stejné verše, když bychom si dočetli, tak například Genesis 2,7, tam čteme Hospodin Bůh vytvořil člověka z prachu
24:30ze země a do jeho chřípí vdechl dech života a člověk se stal živou duší. Tak tady hebrejština nebo vlastně Bible nám to popisuje velmi netechnicky, nefilosoficky, ale to, co vidíme, že když Bůh vytvořil člověka, tu materiální schránku, to ještě nebyl člověk. To byla materiální schránka člověka. Ale až v momentě, když do něho vdechl život, když mu dal duši, dech, duše,
24:59vidíme, že to je příbuzné i například v biblických jazycích, tak se člověk stává živou bytostí. Stejně tak v tom Matoušovi 10.28. Páneží říká tyto slova. Vidíme zase ty dva komponenty lidské bytosti. A nebojte se těch, kdo zabijejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte toho, kdo se může, toho, kdo může i duši, i tělo zahubit v geheně.
25:27Takže Páne Žižíka, nebojte se, nestrachujte se ve vašem životě o vaši materiální, fyzickou schránku, ale strachujte se o vaši duchovní stránku. Protože to je ta stránka, nebo schránka, která je věčná jednoduše. Duše bude žít na věčnost a to buď v boží přítomnosti nebo v odloučení od Boha. Tak tedy Ježíš jasně učí, že člověk má dva komponenty, tělo a duši.
25:56Duši je to, co zůstává na věčnost a proto, jaksi přirozeně je pro nás důležitá, proto jako křesťané se v životě chceme především starat o to, jak je na tom naše duše. Věří v Boha, věří v Krista, spolehá se na něj každý den, roste ve svatosti, roste ve zbožnosti, produkuje cnostné jednání, vykořenuje hřích a jiné nešvary.
26:19Protože naše duše zůstane na věčnost. I s naším tělem, ale to už nebude to stejné tělo, které máme teďka. V rámci té definice, kterou jsem říkal na začátku, co Bible učí o člověku, já ještě možná jednou přečtu, že člověk je stvořen k božímu obrazu jako jednota duše a těla. Teď jsme viděli, co to znamená, že jsme duše a tělo.
26:39A ještě bych se chtěl v krátkosti zamyslet nad tím tématem, že jsme stvořeni k božímu obrazu. Imago Dei z latiny. boží obraz. Bůhle učí, že v nějakém slova smyslu člověk odráží samotného Boha. V Genesis 1, 26, 27 tam čteme tato slova. I řekl Bůh. Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským
27:07tactvem, nad obytkem, nad celou zemí i nad všemi plazy, pohybujícími se na zemi. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu. Stvořil ho k obrazu božímu, stvořil je muže a ženu. Mě teďka napadla jedna věc, já nevím, jestli jsem to říkal na začátku, ale říkal jsem to na začátku, už vím. Doufám, že přemýšlíte nad těmihle tématy,
27:29protože já chci slyšet na závěr, co vás k tomu napadlo v rámci toho našeho Q&A. Takže dál nad tím přemýšlejte, ale zdůrazňoval jsem to, že nad tím máte přemýšlet, takže to zdůraznu ještě jednou. Podňujeme zpátky do Genesis 1, 26-27, jenom kde vidíme, že člověk je stvořen k božímu obrazu. Co to znamená? Možná se zeptám vás, když jsem udělal takovou odbočku.
27:53Co znamená boží obraz? Jak si to představujete? Já rovnou avizuji, že to není úplně zjevné v písmu. Jak byste definovali boží obraz? Tom se usmívá, Tome. Vy tam sedíte za sebou dva tomové a každý se teďka usmívá. Dejte to dohromady. Ano, jak to chápeš.
28:25Ano, to je dobrý postup v teologii, první si definovat limity. Nedešlo daleko, ale dobře. že odráží způsobem jeho charakter, což vidíme například v Pánu Ježišu Kristu, kdo jehož obrazů, chceme potom připroměňovat.
28:57Pokud se proměňujeme pro Vy Krista takto odrážíme, stále více odrážíme Bůhý obraz. Dobře, samozřejmě. Já mám dobra otázku, protože o tom říkáš, když se připroměňuje Pánu Ježiši, Ježí nám čas. Počkej, ale to znamená, že nevěřící lidi potom nejsou k obrazu božímu, jsou taky stvoření k obrazu božímu, i když se nepřipodobí panu Ježíšu, když se...
29:26Tak to tady máš, ano. Hápu, že ano. Já tady budu muset hodit ručník do ringu, protože jinak se nedobereme konce. Ne, děkuji, jsem rád, že nad tím přemýšlíme. Boží obraz, to, co to je, Samozřejmě bratři, i tady Kristinka, všichni jaksi kápli na něco velmi důležitého. A realita je taková, že písmo nám jaksi dává určité indicie,
29:55ale není náhodou, že křeštěnští teologové se přou už staletí o tom, co je přesně boží obraz. Ale mnoho z nich by právě definovalo ten boží obraz v rámci našich jaksi duševních vlastností. To, že jsme schopni mít vztah s Bohem. To, že jsme například, že máme jaksi smysl pro spravedlnost, že máme smysl pro krásu, váš pejsek nemá smysl pro to, co je krásné,
30:21co je esteticky příjemné, že máme smysl pro pravdu, pro něho taky není otázka, jestli je nějaká pravda nebo lež. Možná pro něho je lež, když má prázdný korítko, nebo je to špatně, ale on nepřemýšlí nad těmihle, nepřemýšlí nad abstraktními koncepty, že je jako člověk. Člověk je kreativní, prožívá lásku velmi hlubokým způsobem
30:43nebo dokáže vyjadřovat lásku hlubokým způsobem a vůbec má smysl pro boha a pro navazování vztahu s bohem. A tak dále, a tak dále, a tak dále. Ale to hlavní je, já tady možná nedám úplně vyčerpávající odpověď na to, co je boží obraz, ale ta hlavní otázka v rámci našeho semináře, jestli součást boží obrazuje i naše tělo. Protože často v diskuzích teologických
31:06teologických, o tomhle konceptu, jak si tělo je opomíněno, někdy je opravdu i dáváno stranou jako něco, co nemůže odrážet Boha, který je přece ze své podstaty nemateriální. Takže co naše tělo je součást z božího obrazu? Já si myslím, že je. A dobře to vyjádřil jeden teolog, Herman Baving, který k téhle otázce dodává.
31:30Také tělo člověka patří k božímu obrazu. Tělo není jenom hrobka, to říkal ten Platón, ale úžasné mistrovské dílo boží, které tvoří podstatu člověka stejně plně jako duše. Tělo patří k člověku tak bytostně, že i když je hříchem násilně odtrženo od duše ve smrti, přesto je s duší nakonec opět spojeno při vzkříšení.
31:55Vidíme, že tělo je součást božího obrazu. Já s tím souhlasím. Co to znamená, jestli Tom nebo Kristy vypadá jako Bůh? asi ne, to je špatný závěr, ale naše těla, ať už jednotlivě nebo celkově jako lidstva, odráží Boha minimálně v jeho kreativitě, v jeho velikosti a v toho něco nám vypovídají jednoduše i ta naše materijná schránka o samotném
32:17Bohu. A Bávink správně poukazuje na to, že naše tělo není jenom něco dočasného, ale počítá se s ním na věčnost. Například v 1. Korinským 15, 52-53, Pavel říká tato slova o vzkříšení. On říká, že za zní polnice mrtví stanou jako neporušitelní a my budeme proměněni. Neboť toto porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost
32:41a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. To znamená, naše tělo ve zkříšení bude jiné, ale pořád se budeme bavit o našem těle. Takže tělo je opravdu něco důležitého. Když si to schrneme, biblické pojetí člověka, neboli biblická antropologie, biblický pohled na to, kdo je člověk, nám říká, že je to bytost, která je složena z duše a z těla.
33:06A obě věci nám dal Bůh. Tyhle věci jsou nerozdělitelné, tyhle věci jsou nesmíchatelné v naší jedné osobě a obě hlediska Božího stvoření jsou dobré. I naše tělo, i naše duše je součást Božího obrazu a tím pádem nemůžeme vnímat naše tělo jako něco, co je zátěž, co je břímě, čeho se chceme zbavit, ale musíme vnímat jako nástroj, který nádal Bůh,
33:34z těch, ze kterých máme oslavovat Boha. No ale jak je to teda s tím kultem těla? Proč lidé kolem nás tělo tak zneužívají? Proč je tělo v popředí na úkor lidské duše? Víte, já bych to nechtěl jaksi bagatelizovat a jaksi zjednodušovat, ale opravdu ta odpověď biblicky opět zní hřích. Hřích je vyjádr toho, proč člověk dělá to, co dělá se svým tělem.
34:04Hřích je totiž špoura proti Bohu a je to realita, ve které tento svět žije. A hřích ničí boží obraz v nás. On ho nesmívá, ale ničí, pokřivuje ho. Hřích působí to, že člověk zapomíná, že jeho tělo je Bohem stvořené a tím pádem, že má jaksi vypadat podle božího nařízení, podle božích standardů. A místo toho člověk, jak to dělá ve svém hříchu, bere dobrou věc,
34:30Bere dobrý boží dar, bere do ruky skalpel a přetvoří si, ať už svoje tělo, anebo realitu, ve které žije, ke svému obrazu. To je, co dělá svět kolem nás. To je, proč lidé jednají tak, jak jednají. Nebudeme to číst, ale v první kapitole listu Římanů Pavel jasně mluví o tom, že lidský hřích se projevuje tak, že člověk ve svém hříchu převrací přirozené věci,
34:56včetně přirozené funkce svého těla a nutí tělo převráceným nepřirozeným věcem. To je, co dělá hřích. Ale to není vina těla. To je vina našeho hříchu. Samozřejmě převracování boží přirozenosti, to, co vidíme kolem sebe, předůrazňování lidského těla, ničení lidského těla, anebo někdy i v křestenských kruzích
35:20nenávidění vlastního těla. To je hřích. Je to hřích, který pán Bůh bude soudit, pokud z něho neučiníme pokání. A samozřejmě je tady dobrá zpráva, že v Kristu Ježíši můžeme být nové stvoření. Víte co, možná s toho můžeme přečíst. Pavel to krásně vysvětluje, mluví o novém stvoření v 2. listu korinským. V 5. kapitole od 14. verše Pavel tam říká tato slova.
35:53Neboť Kristova láska nás váže, když jsme usoudili toto, protože jeden zemřel za všechny, tedy všichni zemřeli. A on zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili už sami sobě, nejbrž tomu, kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých. Nyní jsou i Pán Ježíš Kristus zemřel za všechny lidi, abychom my, lidé, za které on zemřel, už jsme už nežili sami pro sebe.
36:16Ale žili jsme svým tělem, ne už pro nás, pro nás je tělo, pro náš vlastní obraz, ve vlastní autonomii, ale abychom žili pro Boha. A on potom pokračuje ve verši 16, povedl a říká, a tak od nynějška nikoho neznáme podle těla. Ačkoliv jsme i znali Krista podle těla. Nyní ho již takto neznáme. Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření.
36:39Staré věci pominuli, hle, je tu všechno nové. Nyní už neznáme nikoho podle těla. To, jak já si to vysvětuju, my už nejsme to staré stvoření. Ten starý člověk, který dříve žil. Ale už jsme, jak si i správně říkáme, brater Tomáš, brater Jirka, sestra Anička. Už jsme nová identita, už jsme v Kristu Ježíši, který nám odpustil naše hříchy,
37:07odpustil naši sebestřednost a obnovil nás. Víte, a tohle se týká našeho duchovního stavu, naší duše. Ale my vidíme, že pokud se naše duše uzdraví, pokud se naše duše obrátí k Bohu, tak to často přinese i hluboké uzdravení našim tělům. A to je i povolání pro nás, pro vás, abychom odlédli od sami sebe a od našeho těla
37:30a zaměřili se na Boha, který nás může uzdravit naši duši i naše tělo. To je naše naděje. A já bych chtěl, víte, závěrem se podívat jenom v rychlosti na tu druhou část. To je opravdu jenom závěrem, nebojte. a to je, jak teda se stavit k našemu tělu. Já tady neprojdu všechny ty otázky, které jsem na začátku nastínil, ale jaksi jsem si destiloval tři takové klíčové principy,
37:56jak přemýšlet o našem tělu, jak k němu přistupovat. To jsou otázky, které jsou komplexní, potřebujeme moudrost, není na ně černobílá často odpověď, jako jestli mám chodit do solárka nebo chodit cvičit, vždycky často to záleží na našich motivech, proč chceme dělat to, co chceme dělat. Chceme zdůraznit naše tělo, chceme ho vyvýšit, nebo chceme, aby jsme byli zdraví a tak dál.
38:21Takže to jsou to komplexní otázky, ale tady mám tři jakési principy, na které myslíme vzhledem k našemu tělu. Za prvé, nezanedbávej své tělo. První listy motovy 4.8. podle Bible Kralické čteme tato slova. Neboť tělesné cvičení malého jest užitku. Samozřejmě to hlavní v tom verši je, že zbožnost je daleko důležitější.
38:49Ale neopomínejme to, co říká Pavel, že jakýsi užitek je v tělesným cvičením. Myslíme na to, že naše tělo je bohem dané, že naše tělo jakožto ano, fyzikální, biologický stroj má nějaké potřeby. Má potřeby spánku, má potřeby dobré stravy a má potřeby cvičení. My žijeme v době, kdy velká část společnosti pracuje za počítačem.
39:14A naše těla už nefungují fyzicky často dostatečně tak, jak by měla. Proto potřebujeme myslet na naše tělo a nezanedbávat ho. To znamená, měl by chodit do fitka. No jestli tam nechceš chodit k tomu, aby se sfotil se svými bycáky a okouzloval holky v mládeži, ale chceš tam chodit proto, aby se scítil zdravě, aby jsi měl energii, aby jsi mohl sloužit Pánu Bohu,
39:38abys mohl žít s odpovědným životem, no tak samozřejmě, choď do fitka. Jo, to můžeme dát pokračovat otázky. Měl bych zhubnout, nebo měl bych přibrat? Opět, jaká je tvoje motivace? Je to, aby ses podřídil standardům světa, který na tebe skáčují na idnesu, nebo v blesku, nebo na TikToku, že si říkáš, no, chtěl bych vypadat jako ten a ten.
40:02A nebo to je, že potřebuješ zhubnout, nebo přibrat, aby si žil lépe, s větší energií. v princip bychom mohli vstáhnout nějakým i operacím, že? Jako, k čemu je ta operace? K čemu mi ta operace pomůže? Jaký je můj motiv? Takže, starejme se o naše těla. Ne tak, abychom přinesli na ně pozornost,
40:32ale tak, abychom byli dobrý správci toho dobrého daru, dobrého stvoření, které nám Bůh dal. A to samozřejmě zahoduje každodenní péči o naše těla. Víte, já věřím, že starost o naše těla, Tohle může být možná takový, nechci říct kontroverzní, ale zahrnuje i jaksi estetickou část našeho těla. Pokud Bůh něco stvořil, a my se o to máme starat,
41:00tak bychom to neměli zanedbávat a jenom neříkat si, že dobrý, funguje to tělo, je to dobrý, ale mělo by naše tělo odrážet Boha. Měli bychom si o něj starat a přemýšlet, jak naše tělo oblékáme. To na tom záleží, jak vypadáme. Zase ne kvůli nám, ne kvůli tomu, jak chceme, aby nás ostatní jaksi posuzovali, vnímali, ale abychom se náležitě o naše těla starali.
41:25To jde v ruce s tím, že máme je dobře zpravovat k boží slávě. V tom všem, jak se staráme o naše těla, i o tu estetickou část, v hledání našich motivů, ale však mysleme na jednu věc, jak říká apoštol Pavel v listu Korinským. On říká, všechno mohu, ale ne všechno je užitečné. Všechno mohu, ale ničím si nedám ovládnout.
41:58Můžeme se starat naše těla jakoliv, dokud nás to nezotročuje, dokud to není hřích. Dokud si pořád neříkám, jak o mně přemýšlí a líbí se jímu ostatním, jak vypadám. Ne, to už nás zotročuje, ale jinak můžeme se starat naše tělo všemi bojem danými prostředky tak, aby se mu dobře dařilo. Pavel potom pokračuje a říká, pokrmy jsou pro břicho,
42:21břicho pro pokrmy. Bůh však zničí jedno i druhé, to však nenáleží směrstvu nebo špánu a pán tělu. Jinými slovy, ano, naše tělo je v téhle nynější podobě pomývé, myslíme na to, myslíme na to, že když chodíte do fitka, budete mít velký svaly, prosím vás, já to vždycky vidím na, na, si to vybavím na Arnoldovi, včas když
42:41něco zahlédnu, tak Arnold, že jo, největší kulturista světa, tak věk už ho dobyl. Už není ten kulturista, který ho známe z fotek. A to je neuprostná realita pro nás, pro všechny. Naše tělo bude vrástité, ochablé a proto věnujeme mu náležitou pozornost vzhledem k tomu, jaký je jeho úděl. Takže nezanedbávejme naše tělo. Věnujeme mu dostatečnou pozornost.
43:09To není hrobka, to není žalář, kterého potřebuješ utéct. To je Bohem dané stvoření, o které se máš stará. To seš ty. Za druhé, udržíme svá těla v kázní. Udržíme svá těla v kázní. Pavel říká tato slova. Já tady běžím ne jako bez cíle. Zápasím pěstmi, ne jako bych kloukl do vzduchu. Ale zasazují dobře mířené rány svému tělu
43:33a podrobují je, abych se snad jinými hlása je sám nestal tím, kdo se neosvědčil. A možná si říkáte, tak teďka z nám řekl, že tělo je dobré a proč tady Pavel zasazuje rány jako svému tělu? Ano, když čteme Pavla někdy, třeba Římanům 7. kapitolu, jak běduje nad tím, že chce činit jednu věc, ale jeho tělo ho svádí k jinému konání, k hříchu.
43:57Tak to skoro vypadá, jako by naše tělo byl náš nepřítel, proto někteří křesťané tak o tom uvažují. Ale znova, prošli jsme si biblickou antropologii a víme, že tělo je dobré, ale to, co není dobré, je hřích. A hřích všechno ničí, převrací i naše tělo. A proto Pavel říká, já vím, že já jsem hříšný, já jsem ještě neodešel z tohohle těla a já budu bojovat se svým tělem, se svým hříchem, já ho budu káznit, protože hřích v mém těle často působí věci, které nejsou dobré a které jsou hříšné a proto já se musím káznit, já musím udržovat své tělo v kázni.
44:35A zase, součást udržování našich těl v kázní je, že se o ně náležitě staráme. Pokud víme, že když budeme chodit spát pozdě například a budeme žít na pěti hodinách spánku, tak víme, že budeme potom netrpěliví, budeme popudliví, budeme nepříjemní. A možná si můžeme říkat zbožně, pane, dej mi víc ducha svatého,
44:58aby měl více ovoce ducha v trpělivosti. Ne, ale pán Bůh ti říká, běž se vyspat. To je jeho lék. To je ta duchovní medicína, kterou si máš, to je ta duchovní disciplína, kterou si máš nastavit. Jinak tvoje tělo potom bude sebouřit a žít, dělat věci, které nechceš, aby dělalo. Proto mimochodem v poradenství, jak jsem slyšel často opravdu,
45:26nebo ne, jak jsem slyšel, sám zažil v mnoha případech, když lidé na ně jdou deprese, tak první otázky jsou, Spíš dostatečně, jíš dostatečně, cvičíš dostatečně. Protože naše tělo a duše jsou navzájem spojené, nikdy nemůžeme oddělit. A pokud se cíti naše duše zkleslá, tak se první ptejme, jestli to není skrze naše tělo, které je ovlivňuje.
45:49Takže měli bychom přemýšlet nad tím, čím naše těla si tím je. Měli bychom být více disciplinovaní v tom, co jíme, pokud budeme jíst fast foody, pokud budeme jíst ve chvíli stresu. naše těla to neocení a promítne se to na našem životním stylu. Měli bychom jednoduše dělat kroky k tomu, aby naše tělo, abychom jej káznili, aby naše tělo
46:11fungovalo pokud možno nejlépe. Cvičení je jedna z nich a obecně měli bychom bojovat s tendenci hříchu v našem těle. Ať už je to lenost nebo jiné věci. Takže nezanedbávej své tělo, udržuj své tělo v kázni a třetí poslední bod, nebuď příliš zaměřený na své tělo. Víte, my jsme se tady bavili o kultu těla, o tom, jak je společnost zaměřená na lidské tělo
46:43a vše, co je s tím spojené. Ukázali jsme si, že z biblického hlediska tělo není samou sobě špatné, ale že hřích jej převrací. A my to zakoušíme v našem životě. My zakoušíme to pokušení, že je našeho těla. mohli bychom říkat, různá pokušení, kterým čelíme. A pokud budeme neustále svoje tělo řešit, pokud budeme neustále zahledění do sebe,
47:08toho, jak vypadáme nebo jak se cítíme, tak víte, to je hodně malý svět, to je hodně smutný svět. A to je svět, který Bůh nechce, aby jsme v něm žili. On chce, aby jsme pohlídli vzhůru. Aby jsme se zaměřili na ty věci, které jsou nad námi. Koneckonc tak říká Pavel v Koloským. On říká, myslete na to, co je nahoře, a ne na to, co je tady na zemi.
47:31Neboť jste zemřeli a váš život je ukryt s Kristem v Bohu. Myslete, mysleme na to, co je nahoře. A poštol Pavel ví, že hřích činí z našich těl schránky, které jsou pomývé. A ty nechceš strávit svůj život řešením vlastního těla. Ty chceš se zaměřit na věci, které jsou nad tebou, které jsou věčné. A tak ano, starejme se naše těla, kázněme naše těla,
48:01ale uvědomme si, že je tady duchovní realita, duchovní svět. Bůh, Kristus, Ježíš, lidé, kteří jdou do zahynutí, naše duše, která potřebuje růst ve svatosti, na to se zaměříme v našem životě. Tomu věnujme pozornost. A to je i ta naše křesťanská naděje, že? Víte, my všichni počítáme, že se dojříme 80, 90 let. Ale realita je taková, že pravděpodobně mnozí z nás,
48:29tady, jak sedíme, se nedožijeme tohle věku. Že jelikož naše tělo je fyzické, materiální, tak už to tak bývá, že dojde k nějakému úrazu, dojde k nějakému poškození. A možná pro někoho to bude znamenat psychická nemoc, pro někoho to bude znamenat život na vozíčku, předčasná smrt. A ta naděje, ve které jsme se tady sešli,
48:52je, že náš život není ohledně našeho těla. A náš život je ohledně Boha, Krista. A pokud jsme v Kristu, pokud jsme v štípení v Krista vírou, tak písmo nám zaslibuje, že máme život věčný. Nehledně na to, co se bude dít s naším tělem, nehledně jak to dopadne s naším tělem, tak můžeme mít život, který bude radostný, naplněný
49:13a který bude směřovat na věčnost k našemu stvořiteli. To je ta naděje a tím buďme pozbúzeni. takhle nakládejme s našimi těli, obzvláště v našem ještě mladém věku, abychom ten život využili a naše těla k boží slávě. Dovolte mi se ještě pomodlit a potom v posledních pár minutách, jestli vás něco k tomu napadlo, tak to můžeme zkusit na to v krátkosti odpovědět.
49:42Páno Bože, já ti děkuji za naše tělo. Páno Bože, děkuji ti za to, že jsi nás stvořil a ty jako dokonalý, moudrý stvořitel jsi nás stvořil, tak, jak jsi nás stvořil, jako tělo a duši. A my jsme obrazy tebe v nějakém slova smyslu, kdy odrážíme tvoji dokonalost a velikost. A víme, že tenhle obraz v něčem je statický, že to děláme všichni, když jsme věřící nebo ne.
50:07A v něčem je dynamický, že chceme růst v té naší schopnosti zobrazovat a odrážet tebe víc a víc. Tak tě prosím za všechny tyhle mladé lidi, aby se rozhodli v jejich životech dobře zpravovat svá těla, ale nepodlehnout tomu tlaku naší kultury, být jaksi identifikován s tím naším tělem, jako by to bylo jediné to, co v životě máme.
50:32My víme, že jsou tady důležitější věci. Tak nám pomoct se na ně zaměřit, žít pro ně, a opravdu tě následovat každým dnem a oslovat tě, ať už žijeme, nebo pijeme, nebo spíme, nebo děláme cokoliv jiného s naším tělem. O to tě prosíme, po jmenu Pána Ješe Krista. Amen. Tak, pět minut. Jestli má někdo nějakou zajímavou otázku
50:56spojenou s tělem, možná se o to můžeme bavit osobně potom, kdybyste chtěli, ale pokud byste byli odvážní a chtěli to hodit teď do pléna, tam se někdo hlásí. Připomeň mi jméno. Štěpánka, já jsem to věděl, ale na chviličku jsem to zapomněl. To jsou tady přesně ty konkrétní věci. Je to zase o motivech, je to o motivech, ale já si myslím, že oblastně jako ženy jedna z vašich úloh je být krásnými, odrážet,
51:30a teďka to myslím v tom nejlepším slova smyslu, Bůh vás tak stvořil, proto si to přiznejme, kluci jsou škadečí prostě, jo, a myslím si, že pokud ti to nebude v srdci hnát k nějakému hříchu, nějaké píchy a nebude to barva, která ještě by pobouřila mnohé, to taky musíme brát princip lásky, že jako nebudou si říkat bratři starší, protože Štěpánka obarvená na zeleno.
51:57Nebo že pro lidi to může být kamenem úrazu. Pokud to není nic z toho, tak já bych řekl v pořádku. Za mě. A to jste asi věděli, tak to je běžná praxe, že? Ano. Zase je to tedy... Já jsem neumluvil o tom konkrétně, protože to je případ od případu, ale zkusím dát jenom v rychlosti pár klíčových těch. Je to o motivech a je to případ od případu.
52:29Já použiju ten příklad, který jsem říkal mládežníkům v autě. Řekněme, máme dva typy lidí na plastickou operaci. Jeden, se mu nelíbí svůj nos, chce si předělat nos. Chce, aby byl o půl centimetru kratší. Druhý případ je, že se člověk narodil z šesti prsty. Každý z nich potřebuje plastickou operaci nebo chirurgický zásah.
52:52Teď. Jako šest prstů ten člověk nemá mít. Nebo se třeba narodí, že mu chybí část, já nevím, já jsem slyšel příběh, že mu chybila část půlky. A to prostě nemá být, jako normálně lidi mají dvě půlky. V takových případech, já bych řekl, to není ta plastická operace boží dvar, který nám pomůže jaksi napravit to, co hřích pokazil.
53:20A často pokazí naše těla. Proto se rodí lidé s různými postiženími. Tam by řekl v pořádku, běž, nech si to dělat pozadí, já nevím, a uprav prostě počet prstů a tak dál. Když přijde na ten nos, tak tam často, neřeknu to zase kategoricky, ale tam často je to, že člověk nasál nějaký standard zvenku, že si začal říkat, jo, ale všechny ty holky mají jako malej nos,
53:45já mám prostě velkej nos, tak mě si to vůbec nelíbí, no, mám na to peníze, nechám si ho jako zmenšit. To je nos, který ti dal pán Bůh, který je naprosto v pořádku a určitě pro mnoho lidí si vůbec tvůjnost neřeší. Ty ho řešíš ve svý hlavě, protože jsi nasál vnější standard, který tě teďka ovlivňuje a jelikož žijeme v doby, ve které žijeme,
54:02kde opravdu ten skalpel ti ho pomůže zkrátit, tak ta možnost je, ale já bych řekl, to není dobrá ani zdravá možnost, kterou bys měl využít. Plus, minus, takhle a samozřejmě spoustu mezi. Jo?
54:38Víš, já si myslím, že ne, Protože medicína opravdu dneska dokáže dělat velký věci a musíme být opatrní, abychom jaksi boží... Já to vnímám v mnohem medicínu jako opravdu dar, který nám dal Bůh skrze invenci člověka, kterou Bůh dal člověku. A pokud člověk se narodí jaksi s nějakou chybou tělesnou a ta medicína to dokáže zmírnit nebo napravit,
55:06proč bychom to nechtěli využít? Ano, můžeme říct tomu člověku, spolejí se na Pána Baha, on to takhle naplánoval. Ano, to je pravda, to je pravda, ale na druhou stranu Pán Bůh nám taky dal tu medicínu, že? To znamená, je to na svědomí, pokud člověk je s tím spokojený a dokáže s tím žít v pořádku, jakoby zbytek svého života je,
55:23abyš řekl, klidně tak dál žij a neřeš to, protože jakýkoliv zásah do těla je vážný, že? Ale pokud ti to dělá velký problémy, prakticky nebo jiný v životě a ta medicína ti dokáže pomoci a není to otázka tvýho ega, že prostě chceš kratší nost, proč jsi to viděl na TikToku, že to je dobrý, tak proč to nevyužít a nepřijmenuj to v zděčnosti jako boží dar
55:44a božnost, kterou ti pán Bůh dal? Jo, asi... Tak já si myslím, že to je obecně... Já bych řekl, bych to stáhl na celý téma nespokojenosti. To je něco, co v životě zakoušíme všichni. Bohužel to tak je. Nespokojenost s tím, co máme, nespokojenost s rodinou, kterou máme, s penězi, kterými máme, nebo
56:15s nosem, který máme, nebo s počtem vlasů, který máme, nebo za chvilku nemáme. Tu spokojenost všichni z nás jaksi zakoušeme v různých oblastech. Já si myslím, že písmo o tom mluví hodně, takže to jenom tak jako šalmoucky, jak si shrnu prostě. Zaměřme se na to, co písmo říká o spokojenosti. Zaměřme se na naše srdce. Hledejme uspokojení našich duší
56:37v těch věcech, které jsou nad námi, které nás přesahují a je to proces, se kterým musíme asi bojovat. Není to jako, že dneska si přečtu něco o spokojenosti, aha, mám být spokojený, tak jsem spokojený. Je to něco, s tím musíme bojovat každý den, vybojovat to na modlitbách a možná s tím musíme bojovat celý život, ale je to povolání, k kterému nás pán Bůh volá,
56:58abychom věrně vedli tuhle válku v našem srdci, než nás povolá k sobě. Spokojenost, to se týká všeho. Tak, no? Ne na díky. Tetování. Tetování. Tak. Tak v rychlosti, tetování.
57:29Tetování, piercingy. Za mě to není znovu kategorické ano, ne. Ale. Opět. Jakoby motivy a musíš řešit moudrost a co tím chci v životě docílit. Pro mě jeden z... Já vám řeknu jenom klíčový věci pro mě. dalo by se říct spoustu dalších. Pro mě je to otázka lásky k blížnímu. Jako na rovinu, já osobně, kdybych žel na postým ostrově a nějak
57:58si nechal na ruku vytetovat nějaký biblický verš, asi bych to dokonca ocenil na tom postým ostrově, že to nezapomenu. Nebral bych to jako, že mám tetování a hodně lidí odkazuje na levitiku, zde se vyloženě píše jako nenech se tetovat a tak dále, ale já ten verš chápu a myslím, že všichni musíme jakoby jak si minimálně vnímat v tom svým bezprostředním kontextu,
58:19že není řeč ke mně v 21. století, ale k tomu Izraelitovi na poušti, který je obklopen pohanskými národy a to, co Bůh nechce, aby se připodobňovali ostatním národomi, aby být svatí, oddělení. A pohanské národy, z toho, co jsem kdyžsi četl, se tetovali, dělali si různé zářezy, třeba v rámci jich kultu a vlastně posmrtného uctívání,
58:40nebo štíku a podobných. A oni tím byli obklopení Izraelita a pán Bůh nechce, aby se připodobňovali Izraelitom. Říká, nenechte se tetovat. Nebuďte jako ty okolní národy. Ale myslím si, že to je pro ně zákaz, aby byly jako okolní národy, ne zákaz, sakum prásk, vždycky v každé případě, že tetování musí vždycky být špatné.
59:00Ale já si ho nenechám dát, protože žiju v kultuřech a v křesťanským prostředí, který je docela dost relativně konzervativní. A to tetování by zbuzovalo spoustu otázek, jako chceš vypadat jako svět, proč si to necháváš dělat, teďka člověk to má nějak i esteticky jaksi zafixovaný, že to jako takhle vypadají motorkáři, nebo já nevím co,
59:20nebo lidi z hospod. A to jsou stereotypy, budiš, ale mojí úlohou jako křesťané není bořit stereotypy. Mojí úlohou je odejmout, odstranit veškerý potenciální překážky evangeliu v mým životě, abych mohl být svědectvím. Je to princip lásky. A dívejte, já jsem třeba na biblické škole tam žil s Brazilci, který byli docela dost potetovaní,
59:41s křesťany, s křesťanského prostředí, a když jsem se ptal, doufám, že mi nekecali, a mě říkali, jako u nás v Brazilii to není bez problém. To je jako běžná věc. To je jako estetická věc, že si něco nakreslíš permanentně na své tělo, to je druhá otázka. Musíš se zamyslet nad tím, když si nechádaš tetování, jestli to je vrtoch, který tě zajímá
59:58teďka v tvých osmnácti a jestli tě to taky bude zajímat v šedesáti, protože ho tam budeš mít, jo. A jedna z našich mládežníc, Alenka, nám říkala připlej příběh, možná můžeme ukončit, že nějak viděla paní, která si nechala vytetovat nějakého smajlíka, ale tak jak starla, jak ta kuže vlastně byla víc povyslejší a povyslejší, tak ten smajlík
1:00:18se přestal usmívat, Až se postupně začal mračit. Takže vypadal trochu roztečeně. Chceme to, je nám to zapotřebí pro evangelium? Já pro sebe si odpovídám, že ne. Ale nemohu to zapovědět jaksi kategoricky. Protože to nezapovídá podle mě písmo kategoricky. Takže asi takhle rámcově díky za váš čas. Docela jsme to stihli. A teďka Petě vám řekne, co se bude dít dál.