Obětování syna
Biblické texty v kázání
Genesis 22Jan 3Jan 8Židům 11Jakubův 1
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (7)
- 5:31 Genesis 22
- 7:03 Jakubův 1,2
- 15:41 Genesis 22,3
- 27:47 Židům 11,17–19
- 29:17 Genesis 22,6–8
- 35:49 Genesis 22,14–19
- 40:20 Jan 8,56
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:05Ještě bych se krátce vrátil k tomu, co řekl Jožka, protože on se zmínil Česlava Basarou. Já nevím, jestli ho někdo zná. Je to Polak. On se narodil v Osvětimě, tam kde je ten velký koncentrační tábor. On má 70, já nevím, skoro 80, tak krátce po druhé světové válce se tam narodil a v domě jejich rodičů bylo malé malé shromáštěný. Tak on je z křesťanských
0:33sborů, proto znám, tak bylo malé shromáštiny. Tak eh a on tam jako dítě musel chodit a potom měl takový odpor ke křesťanství. Možná já vám řeknu ještě tak on pracuje už přes 50 let teď na plný obvazek pro dětskou misi. Jo, tak na plný uvazek a cestuje po celém světě. Tak on napsal několik komentářů, jo, tak eh několik
1:03knížek. Tak je to opravdu to takový takový bratra, kterého jsme několikrát zvali na konferenci křesťanských sborů, jak kde měl potom slovo a jednou tak se po něm chtělo, aby řekl své svědectví, nejenom přednášku, ale i svědectví. A to mluvil právě o tom, že v domě svých rodičů nebo jeho rodičů, tak eh bylo shromáštěný tak 20 lidí, max
1:29nějak tak v jedné místnosti a on tam jako dítě musel chodit. Potom už přestal hodit, ale potom mu vadilo už jenom to, že tam v tom domě bylo shromáštěný. A on měl takový zlost, takový hněv, tak na celé to shromáštění, na všechny ty věžící, na rodiče, na všechno, že on potom vyrobil sám jako bombu. To není tak. To to skutečně. Tak my jsme
1:58všichni tam seděli. On řekl, tak on řekl, že že je chtěl všechny zabít, tak vyrobil sám nějak tu bombu, tak nějak to umístnil tam buď v té místnosti, nebo podmístnosti, nějak takhle ve slepě, nevím přesně takhle a měl nějaký dálkové, tak já nevím, jak se říká, ovladány, jo, tak a během shromáštiny, tak to rozpálil, jo, nebo
2:26odpálil. Tak eh nakonec tak eh se nikomu nic nestalo, jenom okna vyletěly nějak takhle, jo. Tak eh a potom on řekl, když potom viděl tu reakci těch věžících, jo, tak že se na něho ani nezlobili a že se za něho modlili, jo, že s ním mluvili, tak on řekl, že potom potom uvěřil. On už nemohl odevstát svůj život naplno Pánu, jo. A teď 55 let slouží na plnému
2:56uvazku, jo. A cesto je všude, jo. Ale když jsme slyšeli to svědectví, jo, takový zlost, takový hněv, ne? Všichni zabijou ty křesané, jo. Tak no. Tak a skutečně chtěl zabít své rodiče a celé to slováštiny, jo. Tak eh a Bůh to vedl takhle, že skrze toho on uvěřil a teď ani nevím, tak pro děcko myslí, kolik dětí tam uvěřilo skrze tu službu. Tak to
3:20jenom takhle, jak je Bůh velký a jak je milostivý, jo, že se tam opravdu nikomu nic nestalo, že nakonec tam nezabil nikoho, jo, a že Bůh to potom použil k tomu, aby úplně uvěřil a sloužil teď už toliku Pánu. To jenom tak mimochodem, ale já myslím, že to je dost silné svědectví. Já jsem rád, že takové svědectví nemám. Jo, tak buďme rádi.
3:44Někdy to slyšíme. Tak tak co mám já říct? Já jsem vyrostl ve věřící rodině, nemám co říct. Jo, tak eh buďte rádi, že to je obrovská výsada, když nemáte takové svědectví, jo, ale i tak pán je mocný. No, tak eh asi to můžou říct, tak ale před hodinou jsem ještě myslel, že budou mluvit o něčem úplně jiném. Jo, tak já
4:07jsem měl mít ty poslední dvě lekce zítra, jo, a pro dnešek po večer jsem si připravil něco úplně jiného a teď nějak tak to asi nevjde s těmi dvěma lekcemi. Tak eh zítra, tak jsem řekl, že radši vypustím tak to, co jsem měl na tento večer a budu pokračovat, abychom dokončili teď ten eh příběh s Abrahámem. A tím pádem teď eh
4:35na nás vyjde největší zkouška, která vůbec, já bych řekl, v historii lidství nějaký člověk zažil. Já nevěřím, že někdo jiný zažil něco horšího než tohle. včetně. No tak já nevím, tak možná se mýlím, jo, tak ale tohle je podle mě zkouška, kterou si vůbec vůbec ani nedokážu představit. Jo a já jsem musel trochu přemýšlet, jak jak o tom jak
5:05vůbec mluvit, protože to je to je tak, že právě jsme byli na výletě, jo, tak jsme měli večeři. Potom je nějaká oslava, protože to je poslední večer, jo? A mezitím si ještě tak vyslehneme něco o tom Abrhámovi, jo, ky zase nějaká zkouška, tak eh a jakmile tady skončíme, jdeme, jo, tak a oslavíme poslední večer. Eh tak já vám nechci zkazit ten
5:31večer, jo, tak určitě nechci, ale když zkusím se trochu cítit do toho všeho teď, jo, tak bych byl opravdu tak rád. Genesis 22, to je kapitola o tom, o největší zkoušce. Genesis 22 první verš. Je tam napsáno, po těch udalostech se stálo, že Bůh Abraháma zkoušel.
6:05Nebo jiný překlad říká vyzkoušel. Králicý překlad říká zkusil. Anglický překlad říká testoval. Tak podle toho, jak to přeložíte a už jsme o tom mluvili, to nebudu teď moc opakovat, jo, že existuje zkoušky, když je to zkouška od Boha, že to je jeden celý balíček a hned Satan je u toho a dělá z té zkoušky pokušený. Tak
6:35zkouška je jenom zkouška, když je to i pokušený. A tak věřme tomu, že to bylo i největší pokušení to nedělat a říct panebže tady to skončí. Jo, to konec legrace, konec všech zkoušek, ale to to už ne. Jo, tak to bylo i obrovské pokušení tak to nedělat a byla to obrovská zkouška. Tak teď mám ještě já to možná opakuji
7:03trochu jenom krátce tak ty verše Jakou Jakub 113 ať nikdo, kdo je pokoušen, i když je to jakoby celý balíček, jo, ale aby nikdo neřekl, takže je pokoušen od Boha. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. Tak eh na druhé straně je tam napsáno Jakub 1:2. Pokladejte za velikou radost moji bračky, když upadnete do rozličných
7:33pokušení zkoušek. Jo, protože to je jeden balek, to můž říct zkoušku pokušený vždycky cíl je obstát. Neřešme pokušení z kouškílem je obstát. Tak eh po těch udalostech se stálo, že Bůh Abraháma zkoušel. Někdy dokonce je i napsano, pokoušel. Jo, tak v jiných překladech takhle. Eh, protože to patří k sobě a pán to ví, když připraví
8:03zkoušku, ví, že s tím jde i pokušený. A teď ta zkouška. Bůh řekl, druhý verš, nužeře, vezmi svého syna, svého jediného, jehož miluješ Izaka, a jdí do země Maria. Tam ho obětuj jako zapálenou oběť na jedné z hor. O níž ti povím. Víte, to je, my to čteme v jednom verši. Možná, že jsme si to i všimli už, kdy
8:34čteme Bibli, že Bible popisuje historické udalosti úplně bez emoce. Jo, to je jakoby to byl úplně normální. Tak jo. Tak ehže vezmi si svého syna, svého jediného, jehož miluješ, jo, tak obětuj ho, jo. A potom čtete další verš, tak tak se tak brzo vstal. šel, obětoval. Eh, někdy to je tak napsano, jo, jako eh něco tam chybí. To není román, jo,
9:04když čtete nějaký román, tak víc než někdy polovina toho textu jenom popisují emoce, jo, co ty jak jaci tam prožívají a tak to Bible nedělá. To v Bibli opravdu není. Tak možná trochu ve žalmech, ale když je to popis historických událostí, je to docela nějak tak bez emoce, ale eh já bych zkusil teď trochu to i popsat, abychom se cítili do toho. Já
9:34zkusím teď trochu dát nějaké ty emoce, jak to muselo opravdu skutečně být. Jo, nejtěžší úkol, jo, tak co člověk vůbec dostal? nejtěžší zkouška a jenom tady tak nuže vesmí svého syna, ale to je opravdu hodně hodně hodně těžký, tak to věříme. Takže to tak eh je největší zkouška, co člověk vůbec eh zažil. A co to znamená?
10:07Co co tam měl dělat? Obětuj ho jako zápálnou oběť na jedné z hoa. No tak on ho měl skutečně vzít nebo postavit oltáž, vzít ho, položit na oltáž, vzít nůž, zabít ho, zapálit ho a stát tam a dívat se na to. Tak eh to je to, co skutečně tady Bůh říká.
10:37Země Maria. Tak to je ten horský hřeben. Tak okolo Jeruzaléma, kde potom postavili město Jeruzalém. A když Jeruzalém a Šalem, to je to samé, jak jsme už řekli, tak tam už nějaké možná menší město bylo, ale z toho potom byl Jeruzalém, kde tam, no, tam, kde Šalamon postavil chrám zhruba nedaleko od tamtud, velice blízko toho místa, kde nakonec
11:09pan Ježíš zemřel, kde Bůh sám obětoval svého syna a aby se tam dostal, tak musel tři dny cestovat, jo. aby se dostat také na to místo, kde potom byl i obětován Boží syn jako oběť zapálnou. Tak to teď nebylo něco úplně výjimečného, protože ty kanaánské země něco takového dělali, že obětovali své děti, že je
11:40skutečně spálili své vlastní děty. Tak eh a izraelští králi někdy to dokonce převzali. Tak a takhle to dělali. Druhý královským 162 až 3. Acházovi bylo 20 let, když se stal králem a královal v Jeruzalé Jeruzalémě 16 let. Nečinil to, co je správné v očech Hospodina jeho Boha, jako to činil jeho otec David. chodil po
12:11cestě izraelských králů a dokonce provedl svého syna ohněm podle ohavnosti pohanských národů, které hospodin před syny Izraele vyhnal. Obětovali své syny a někdy, když to čtete o jiných náboženství, eh animist, jo, tak v Africe někdy nebo tak i v Indonézii, když to někdy tak čtete, v čem žijou.
12:41Jo. Čemu věří, tak co tam dělají? Jo, tak z toho náboženského pohledu, tak eh co potřebují? Potřebují evangelium. potřebují vysvobozený z toho. Jo. A teď tam máte antropologové, kteří to chtějí zakázat vůbec vstup tam do těch oblastí, jo, nechte ty kměny tam v pokoji, oni jsou radostní, šťastný, jo. Tak jenom žádná západní civilizace,
13:13jo, žádné neboženství, náboženství, nechme je v tom, jo, když někdy to vidíte a slyšíte misionáře, kteří mluví o tom, jak to tam je, dokážete si to představit, jaký to musí být obrovský strach, že jste ochotni obětovat děti, vlastní děty, jo, jenom abyste uklidnili nějakého Boha, tak jo. Tak eh co to je za strach? No to je to je šťastný život.
13:42Oni jsou šťastní. Dejte je v pokoj. Jo. A když potom tam ale někdy zazněl evangelium a když ty lidé potom skutečně uvěřili a slyšíte svědectví, no tak to celé o tom, v jakém strachu žili, jo, a jak jsou vděční za vysvobozený, jo. Tak eh a to bylo tam v Kanaánu něco podobného. Tak opravdu žili. A když čtete knihy královské, jo, nebo paralypomen
14:12knihy a tam čtete tam, jo, že tam děti zabili svého otce, jo, nebo otec nebo tak vyvraštil celou svou rodinu se všemi příbuzný, úplně vyhladili. Tak myslíte, co to byly za poměry, jak co to byly za vztahy tam v těch rodinách? No jenomže tady to je teď něco úplně jiného. Tady je napsáno svého syna, kterého miluješ.
14:43Tak ten vztah tam byl jinak. Eh, Abrahám a Izák. To nebyl tak, že Abram musel mít strach, že ho Izák zabil. Nebo Iák musel mít strach, že že Abram ho zabil. Tak to bylo v právu. Tak svého syna, kterého kterého miluješ. A to slovo milovat se vyskytuje tady v tom verši popravé v Bibli. Předtím to ještě není. Jo, tak ne, že předtím
15:11nemilovali, ale tady je to poprvé, že se vyskytuje to slovo. Vem svého syna, kterého miluješ. Poprvé se to vyskytuje. Tak teď už má trochu představu, kam má jít. Jo, když byl povolán z úru, tak nevěděl kam, nevěděl nic moc, ale tady teď ví, tady teď ví kam a ví proč. Tak možná, že je lepší jít někam, když
15:41nevytáhne co a jak, jo, než tohle vědět, jo. Ale věděl to. A teď čteme Genesis 22:3. A skutečně znovu Árahám vstal časně ráno. No tak to bych oddálil co nejdýl. Jo, tak ale Abrahám vstál časně ráno, osedlal osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Iaka, navštípal dřívy k zapálně oběty a vydal se k
16:12místu, o kterému Bůh řekl Bůh. A jak jsem řekl, všechno bez emoce, jako by to bylo normální něco takového. A člověk, když možná to čte ráno vystyšený, tak to stihne během pt minut všechno to číst, jo, a potom jde do práce a o tom moc nepřemýšlí. Ale já bych vám i možná radil někdy si vzít čas a jenom ten příběh číst tak znovu a
16:40představit, co jak to jak to muselo být. Jo, tak eh já mám já mám tři syny a v životě bych neobětoval ani jednoho z z nich. Jo, tak eh ale on byl ochotný toho jeno jednoho už poslal pryč a nikdy ho už neviděli. A teď Bůh říká a teď mi dej toho posledního, jo, toho druhého. A on co děla? Vstál časně ráno, všechno připravil, vzal svého syna, tak opravdu
17:13se tam eh chystají. Dokážete si představit tu noc? Tak eh vysp vyspáný určitě nebyl. Tak jestli vůbec spal. Já věřím, že on nespal vůbec. Jo, tak eh a to mohl i brzo vstát, protože stejně nespal. Jo. Tak Izák spal, ten nic nevěděl. Tak a teď řekl:„Tojď, jdem ho obětovat." Věřím, že eh sáže
17:45určitě nic neřekla. Kam jdete? No, obětovat. Budeme zpátky za týden. Za týden. Proč? Kam jdete? Proč tak daleko? A nevím, co tam potom řekl. Jo, tak co budete dělat? No tak nevím vůbec, co řekl, jak to vysvětlil, ale určitě Sára nevěděla, co měli v plánu. Vy to možná krátce ještě k tomu, když v Bibli je napsáno, že Bůh s člověkem
18:14mluvil tady jak tady, jo, tak eh to muselo být něco úplně jiného, než někdy dnes to slyším. Bůh mi řekl, takle to slyšíme někdy, jo? Bůh mi řekl, že mám dělat to a to. Jo, tak e a když tam, jak ti to řekl? Ty jsi takhle slyšel nějaký hlas nebo ty jsem, když jsme slyšeli včera o obrácený Pavla, jo? Ty jsi takhle spadl z koně, jo, a potom
18:42světlo a všechno, ne? Tak to ne. Tak eh nakonec mluvili o mluví o vnitřních dojmech, které mají. Jo, tak ale tady to bylo něco jiného. Abrahám neměl vnčný dojem, že by měl obětovat svého syna. Jo, takový vnčný dojem. Tak to to nebyl vničný dojem. On skutečně slyšel Boží hlas. A já teď nemůžu tvrdit, že tohle už se
19:12nestává. Tak ale ještě jsem nikoho nepotkal, jo, za 40 let, který by skutečně řekl, že tohle zažil. Tak a když čteme žid Židům 111, tam je napso, mnohokrát a mnohý způsoby mluvil kdysi Bůh ko Otc v proroci. Děkuji. Jsem už myslel, že teď dostanu facku. No, ale
19:45tak mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh ko Otc v prorocech. Na konci těchto dnů k nám promluvil v synu. Tak Bůh mluvil různými způsoby, skrze proroky, ale i jinak i úplně osobně konkrétně, ale nakonec promluvil ve svém synu. Jo. A skrze Ducha svatého když nechal to napsat. Ale Abrhám slyšel hlas tak, jak Mojžíš slyšel hlas, jak
20:14Samuel slyšel hlas. Tak že ho to třikrát budilo, jo? Tak on slyšel eh hlas. A teď šli Genesis 22 4. Třetího dne, když Abrhám pozvedl oči, uviděl v dáli to místo. Tři dny šly. Nevím, jestli se moc bavili. Já jsem o tom dost přemýšlel nějak
20:44takhle, jak to asi bylo tři dny. Určitě se nebavili o, já nevím o čem, o počasí, o tom, co budou dělat, až se vrátí nebo tak. Já myslím, že to byla docela ticha pošt, jo? Tak to moc asi nějak tak nemluvili, protože Abrahám celou dobu přemýšlel, přemýšlel, co, co to má být, co to má být, jak je to vůbec možné. Abrahám tolik nachodil za svůj život.
21:14Jo, ale to byla nejtěžší cesta. Tak tři dny přemýšlel, jak to může být. Bůh slíbil velké potomstvo skrze Izaka. Jinýho syna nemám už. Skrzen jeho velké potomstvo a teď ho mám tady zabít. A dokonce, když čteme 17. kapitolu 19. verš, kde Bůh mu říká: „Tvá žena
21:46Sára ti porodí syna a dáš mu jméno Izák. S ním ustanovím svou smlouvu jako smlouvu věčnou pro jeho potomstvu po něm. Tam je napsáno, že on, Izak bude mít potomstvo. On bude mít děty a teď ho mám zabít. On nemá děty. Tak jak to jede dohromady? Já věřím, že tři dny o tom přemýšlel. Bůh všechno, co slíbil, dodržoval. Všechno myslí vážně. Všechno tak je. I
22:18tohle musí myslet vážně. Ale jak? A teď ho tady mám zabít. Musí to plátit. A teď verš p tam je napsan a řekl svým služebníkom už viděl z dálka to míst z dálky tu to místo řekl svým služebníkům zůstaňte tady s oslem a já s chlapcem půjdeme až tam pokloníme se Bohu a vrátíme se k vám
22:49tak proč nechat ty služebníky tam proč asi aby mu v tom nebránili Potom představte si to, že vy jste byl jeden z těch služebníků, jo? Jdete tam a víte, že ten váš pán 25 let čekal na toho syna, jo. Tak eh a všechno to zaslíbený, jo. A teď najedno se zbláznil a tak byste mu bránili v tom. To to byste nedopustili. Jo. Tak eh tak on se
23:18zbláznil a i na to myslel Abram a řekl: „Tak vy tady zostaňte." Jo, tak vy ani dál nepůjdete. Zbytek cesty je udělán sám se synem. Víte, je dobré mít přátelé, kteří s námi chodí po té cestě, jo, které nás můžou podporovat na cestě za Pánem až k cíli, jo. Tak je dobré, že máme církev kolem sebe, přátelé, jo, tak lidé, s kterými
23:47můžeme mluvit, ale jsou zkoušky, na které jsme sami, kde nám nakonec nikdo nemůže pomáhat. Tak kde to je opravdu jenom tak mezi námi a mezi Bohem? Možná není moc takových zkoušek, ale někdy takové zkoušky také jsou, které musíme úplně sami zvládnout s Pánem. Ale ty zkoušky nás nejvíc posunou dál
24:17blíž k Pánu. A lidé nás pozorují i v těch zkouškách. Pozorují nás, když o tom vědí, když nás vídí v těch zkouškách, tak nás pozorují naši víru nebo nedůvěru podle toho, co máme. Proč Bůh zacházel takhle i s Pavlem? Jo, takže on mu sloužil, tak a
24:47pán ho do vězení. Jo, proč? No tak, aby mohl napsat dopisy, protože jinak by ten čas neměl. Jo. Tak a teď to dokonce píše do jednoho takového dopisu. Tak Filipským 113. Vždyť to, že moje pouta je sou pro Krista, se stalo známým v celý cisářské gardia i všem ostatným. A většina bratrů, kteří se spolehli na Pána, se kvůli mým poutům ještě více odvažují
25:19mluvit beze strachu slovo Boží. Pozorovali, dívali se na Páva Pavla, jak jak se tam chová teď ve vězení. A když to viděli, že důvěřuje, že píše dopisy, takže vězení povzbuzuje lidi, no oni byli z toho tak povzbuzení a více ještě tak hlásili Boží slovo. Je to skutečně takhle je, já to zkusím trochu dál. Eh, je to skutečně tak, že
25:53když my obstojíme ve zkoušce, může to být obrovská povzbuzení pro pro ostatních, kteří nás vidí v rodině, kteří nejvíc o tom vědí, ale i v církvi, tak možná když to říkáme dokonce, jo, takže teď máme takovou zkoušku, když se dá o tom mluvit, může to být obrovské povzbuzený. Ale nevím, jestli si všímáte ještě něco v tom šest verši. Teď ho
26:16možná už nemáte před tebou, ale nevím, jestli můžeš trochu zpátky, Péťo. Tak ale co tam ještě je? >> Vrátíme se. To je množné číslo. >> Vrátíme se. Kdo? No ne já a ten osel. Tak eh kdo? Já a syn Izák. My dva se vrátíme. My se vrátíme.
26:46Na na nějaké řešení. Abram přišel. Jak Bůh to udělá? Na něco přišel. Tak na co by mohl přijet? Jo, tak on mohl by mohl přijít na to, že Bůh nakonec připraví jako na hradu. To je jedna možnost, co se nakonec stálo. Druhá možnost je, že počítal s tím, že skutečně Izaka zabije a potom tam stojí a čeká, až Bůh ho
27:16vzkří z mřtvych. A na které řešený přišel? Na druhé. Na druhé řešený. Tak já bych, já bych možná přišel na první, jo, tak že bych potom tam stál. Tak pane Bože, už mě ne už ne, ale ale to nebylo jeho řešení, na které přišel. On myslel skutečně, že ho tam zabije. Skutečně a že potom tam čeká a čeká a čeká, až
27:47najednou ten chlap, mrtvý chlap zase vstane. A to je to je výhl. To je víra. To je taková víra. To je neskutečně opravdu. Jo. A když čteme Židům 11 17 až 19, vírou Árahám obětoval Izaka. On ho obětoval. Tam je napsáno, jako by to skutečně dělal v Božích Otčích ho
28:17obětoval. On ho obětoval vírou. Vírou. Ábrahám obětoval Izaka, když byl zkoušen. Ten, kterej přijal ta zaslíbený, obětoval jediného syna, o kterém bylo řečeno: "Z Iaka bude povoláno tvé símě." Usoudil, že Bůh je moc přísit i z mrtvých. S tím počítal. Taková obrovská
28:47víra. A Abrahám ještě nemohl pochopit, co se stane 2000 let později na tom místě. To ještě nemohl pochopit, že někdy bude tam obětován Boží syn a někdy bude napsán Jan 3:16, kde je napsáno: "Tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného syna. Zatím platí
29:17to, co tady je napsáno. Tak moc miloval Abrahám Boha, že obětoval svého jediného syna. Zatím platí jenom tohle a 2000 let později se píše Jan 316. Zatím to byl jenom Abrhám, kterej tam obětoval svého syna, protože tak moc miloval a důvěřoval Bohu. Tak eh ale podívejme se ještě toho dál. Genesis 22 6 až 8. Potom vzal Árahám dřívý ke zapálné oběty
29:49a naložil je na svého syna Izaka. Vzal s sebou tako oheň a nůž. Nejenom nůž, i oheň. A počítala si i s tím, že ho tam zapáli. Tak a šli oba spolu. Tu Izak řekl svému otci Abrhámovi: „Oče." Abrhám řekl: „Tady jsem, synu." Izak řekl: „Zde je oheň a dřivy, ale kde je beránek k zapálně oběty?"
30:20Dokážete si to představit? Na jednu takovou otázku? Já tady nevidím beránka. Neřekl: „No, ten beránek jsi ty." Tak to neřekl. To neřekl, ale říká„Bůh si opatří bedánka ke zapálně oběty, můj syne. A šli oba spolu. A Izak musel pomáhat. Jo, nosil to dřevo. Co nám to připomíná? Kříž. A možná ještě víc než kříž.
30:52hříchy, které nosil pan Ježíš na tom kříži, který nejdřív tam opravdu eh nesl. A jako určitě trefila ta otázka, jo, tak kde je ten beránek? Neřekl to ani svému synovi, co je v plánu. To je mi docela jasno. Je tam tolik podobných elementů, když to porovnáme už i to, že tam tři dny šly. On ho už jakoby ztrátil v tom okamžiku,
31:25kdy šli, protože už byl jakoby mrtvý. Jo, tři dny byl jakoby mrtvý a na konci ho dostal zpátky. Tak stejně jak pan Ježíš tři dny byl mrtvý a potom vstál z mrtvých. Devátý verš. Když přišli na místo, o kterém mu Bůh řekl, Abrahám tam postavil a to jsme ne nes Abrahám tam postavil oltáž. připravil dřívy, svazal sebého syna Izaka a položil ho na oltář na
31:55dřívy. Pak vztáhl ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Co musel asi myslet ten Izák? O tom vůbec není ani slovo. Jo, tak ale tak IK nehrál vedlejší roli v tom všem. Tak strašně by mě to takhle zajímalo, jo, ale já si to nepotřebujeme vědět. Ale co asi on celou dobom myslet? Teď teď najednou jeho otec ho sváže,
32:26položí na to na oltář dřevo na to a najedno zvedne nůž. Tak co? Určitě řekl: „Taťko, co tam děláš?" Tak a věřím, že ani nemluvil a nic už neřekl. Kolik asi Izáovi bylo roku? To se neví. To se vůbec neví. Jo, tak eh možná 10 určitě už nějaký věk měl, jo, tak už mohl nosit dřevo. Už tam sám
32:56šlapal tři dny, jo, tak eh už to nebyl malé dítě. Josefus Flavius píše o tom, že mu bylo 25. Tak to nevím, jestli tolik, ale jsou i další nějaké židovské tradice, které o tom mluví, že mu bylo zhruba tak 25. je jsou i jiné, tak to už není tak rozšířený a kde je napsáno, že mu bylo 37. Ale tohle podle mě vyplývá z toho, že se
33:26to počítalo zpátky, že když Sara zemřela, když jej bylo 127, jo, tak a teď počítá, kolik bylo Izáovi v té době 37. A to bylo možná tak, když se vrátili a Sára se dozvěděla, jo, tak co tam co se tam stalo, tak že to nepřežila a zemřela. Tak já myslím, že to je z něčeho takového. Tak 37 úplně tomu nevěřím, jo? Tak 37 to asi ne. 25 nevím.
33:52Jo, ale dítě to nebylo. To nebylo malé dítě. Jo, tak on by on se on se mohl i bránit, ale nebránil se. Jo, tak protože takhle důvěžoval svému otci, tak ten to se mnou myslí dobře. Jo, tak to to nemůže být. A teď tak eh už to má tak to ten nůž, jo. Pak vztáhl ruku a vzal nůž. Nakonec by ji nepíchl do toho, ale to nechci teď
34:20popsat, co by dělal. Jo, tak eh ale potom najednou v tom na něho zavolal hospodinův anděl z nebesraháme, abraháme odpověděl, tady jsem. Nevztahuj ruku na chlapce a nic mu nedělej, protože teď jsem poznal, že jsi bohabojný a že j mi neodepřel svého syna, svého jediného. Abram pozvedl oči a uviděl, že se jeden berán zachytil za rohy v houštině. šel, vzal toho berana a
34:53obětoval ho v zapálnou oběť místo svého syna. Zase se to píše jenom tak úplně bez emoce, jo? No dobře, tak ne toho syna, tak vezmu tady toho beranka. Jo, to to se čte jenom tak jakoby to bylo nic, jo. Eh, ale to jako to muselo být uleva, jo. Tak stačí. Teď už vím, teď jsem poznal. No, proč Bůh to musel poznat? To nevěděl dopředu, že to udělá.
35:22No, tak to věděl. Ale asi je dokonce i pro Boha ještě rozdíl v tom něco vědět nebo něco skutečně nějak tak prožít nebo nevím jak to vyslovit, jo, ale asi pro Boha v tom je ještě rozděl. Jenom vědět. On ví všechno. Jo. Tak eh ale teď se já chci říct přesvědčil. Jo, ale ale on řekl, teď jsem poznal. Tak to formuluje písmo. Teď jsem poznal. Teď
35:49jsem to viděl na vlastní oči. Teď vím. Jo. Tak eh a Bůh si opatřil beránka. Tak jak to Mojží eh tak Abrahám řekl, i když poznal s tím, jo, že ho opravdu skutečně eh zabije. Genesis 22 14 až 19. A Abrhám pojmenoval ono místo Hospodin opačí. Od tamtu se dodnes říká na háže hospodinovi se opačí. Hospodinov anděl zavolal z nebes
36:20na Abraháma podruhé a řekl: "Při sobě jsem přísah." A to je hned potom, co to stálo. Jo, tak hned znovu všechno to Bůh říká znovu. Já jsem hospodinov anděl zavolal z nebes na Abraháma podruhé a řekl: „Při sobě jsem přisahal. Je hospodinový výrok. Protože jsi učinil tuto věc a neodepřel jsi mého jediného syna. Proto tě jistě požehnám
36:52a tvě símy je velice rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé símě zdědí bránu svých nepřátel. Ve tvém semeni a to je zase o nás 18. verš. Ve tvém semeni si budou žehnat všechny národy země, protože jsi měl uposlehl. To je naše požehnání z toho, že Abrahám věřil a teď je to náš otec víry. Pak se
37:21Abrhám navrátil ke svým služebníkům a vydal se společně do Beršeby a Abrám Bytel v Beršebě. Možná jenom krátce ještě k tomu, když vidíme ty paralely k tomu, jak Bůh obětoval svého syna. Všechno opravdu docela podobné. Tři dny mrtvý potom ho dostal zpátky. Jo, jediný syn, kterého miluješ, jo, který obětoval ne tak
37:53dokonalému Bohu, ale kvůli nám. Tak jsem to už jedno řekl. Kvůli vám bych nedal svého syna, jo, ne jednoho z těch tři, jo, i kdybych měl 10, tak ale Bůh byl ochotný dávat svého jediného syna. Jo. A víte, že tam nikdo z nebe se neozval. Kdo by se měl ozvat? Nikdo se neozval. Žádný hlas. Stačí. Stačí. Tak už vím teď, že by ne nikdo. Tak tam byly hlasy,
38:25ale ty volali ukřižuj, ukřižuj. Tak a tam to skončilo skutečně tak, že tam umírá na kříži za tebe, za mě. Tak když jste ještě nepřijali Pána Ježíše, jo, tak musíte to vědět. To Bůh dělal kvůli vám, jo, kvůli vašim hříchům. A co teď očekává? Jenom abyste tomu věřili, abyste činili
38:55pokány ze svých hříchů, abyste mu opravdu řekli: "Pane Bože, je mi to tak líto, že jsem žil celou dobu bez tebe. Už tak nechci pokračovat. Já jsem teď to konečně pochopil, že ty jsi dal svého syna kvůli mně a já to chci přijmout a ten zbytek toho života chci dát tobě a oprav to žít pro tebe. Já teď nevím, já nevidím do vašich
39:20srdcích, ale když tady je někdo, kdo to ještě nedělal, tak dělejte to. Na kterém příběhu si to chcete více uvědomit, co Bůh pro vás udělal, než na tomto tady. Nevím, kdy uslyšíte další kazání o něčem podobném, jo? Tak dělejte to. Řekněte to. Já ti tak chci důvěřovat. Tady máš ten zbytek mého rozbitého života a udělej z toho něco. A Bůh to udělá. On z
39:50toho ještě něco udělá. A i když to je největší šrot vůbec, on z toho něco krásného ještě udělá. Tak věřím tomu. Tak eh už jsme to řekli. To je Jan 316 jenom trošku jinak. Jo. Tak Árahám miloval Boha, že dal svého jediného syna. Tak ale ne pro nás. To by nestačilo. To by nestačilo.
40:20Na nás, pro nás stačilo jenom to, že Bůh dal svého syna. Tak a já věřím, že že Abrhám v tom všem viděl ne úplně přesně možná to, co se stane 2000 let později, ale něco v tom viděl. Také on také viděl v tom, co Bůh, že Bůh tohle po něm chtěl, viděl nějakým způsobem Krista, protože Jan 8:56, to jsme už měli, tam je napsano, váš
40:51otec Abrahám zajasal, že mohl uvidět můj den. Uviděl jej a zaradoval se. možná později cestou zpátky, že mu to došlo, že ne Bůh nevzkřísil z mrtvých, ale připravil nahradu. Jo, tak nahradu možná i za můj hřích, za všechno to selhány. Já věřím, že tohle také už nějak tak pochopil. Proč taková zkouška? Proč taková zkouška? Já doufám, že nikdy
41:23neprocházím takovou zkoušku. Jo, tak doufám jenom. A kdybych, no, tak určitě neobstohím. Tak i když to nemůžeme říct, nevíme, co Bůh všechno může dělat. Jo, ale mít takovou zkoušku, takovou nemusíme zažít. My neuslyšíme Boží hlas, který řekne, že máme obětovat svého syna nebo svou dceru. Ne, to určitě už ne, protože
41:48později je napsáno, že to je v Božích očích ohavnost. To je ohavnost. A my bychom už řekli, panebže to nemůže být, to není tvůj hlas, protože to je ohavnost. Tak tohle to samé, co Abrahám tady zažil, to my nezažijme. Takový taková výzva už pro nás nikdy, nikdy nebude. Ale nevíme, co bude. Už jsem to řekl. Možná nejtěžší
42:13zkoušku takhle máme ještě před sebou, nevím. Tak eh a chceme být připravený. A jak se připravit? důvěřovat, že Bůh nám v té době dá i tu sílu, kterou potřebujeme. Jo. A nějaké zkoušky jsou k tomu, aby Bůh viděl, že nám jde o toho darce toho všeho a nejenom o ty dary, jo? jestli to jsou dary Ducha svatého, jestli to jsou hmotné dary nebo
42:43cokoliv, co Bůh dává, tak někdy chce vidět a co záleží i na tom darci nebo jenom dary. Dary, co já ten darce toho všeho. Tak a já doufám, že tak i máme ne pane Bože, ne ty dary, ale ty samotný. Jo, tak toho dát se chceme s ním chceme žít. Já už žádný d nepotřebuji. Já chci jenom tebe. Ty jsi ten největší dá. Nejenom dát všech darů, ale ty jsi ten největší
43:13dá. Tak v podstatě už skončím. Jo, tak někdy Bůh bere. To je pravda. Nejtěžší zkouška něk oprav to je, jak jsme to teď zase zažili u nás, když Bůh bere nějaké dítě, jo, desilety v rakovinách, v mozku, jo, pomálo umírá, tak to není obětovat, jo, ale to je také těžké. To je také možná jedna z
43:45nejtěžších zkoušek, jo? Tak když vám umírá před očima dítě, jo. A teď věřit, Bůh to myslí dobře. Bůh to myslí dobře. Dokážete si to představit u Joba všech 10y najednou. A co Job říká? Nahý jsem vyšel z nitra své matky a nahy se tam navrátím. Hospodin dal a hospodin vzal. Budeš požehnáno hospodinovo jméno.
44:17Ale Job neměl pravdu. Pravdu měl nahý jsem vyšel znitra své matky, ale neměl pravdu a nahy se tam navrátil, protože Bůh mu všechno navratel předtím. Jo, děty znovu měl ještě větší majetek, jo, tak on se nenávrátil nahý, ale i kdyby stejně byl rozhodnutý, budeš požehnáno hospodinovo jméno. Tak chceme být i připravený na na zkoušky. A připravit se
44:47můžeme jenom tím, že investujeme do toho úzkého vztahu s Bohem a že mu řekneme: "Panebže, cokoliv přijde, cokoliv přijde, tak eh chci důvěřovat." Víte, já jsem volal teď manželce předtím, jo, já jsem řekl, tak eh jsme řekli:„Já se těším na zíček, chceli Bůh, tak se zítra uvidíme." A on řekl: „No, já v každém případě chci. Tak a to je
45:16dobré a teď to vám, že Bůh tak chce, ale víte, taky nemusí chtít. Pokažte, jo. Může i něco být. Jo, tak a cokoliv přijede, pane, ty to myslíš dobře a já ti chci důvěřovat. A já bych byl rád, kdybychom si tohle odnesli z toho celého pobytu. Jo, tak panebže tobě důvěřuji a nejlepší taková důvěra, jak měl Abrhám, tak to možná nebudeme mít, ale chci ty v
45:47každém případě důvěřovat a chci, aby moje víra byla po tak povzbuzený i pro ostatní, abychom všichni společně došli až do toho cíle. Tak tomu Bůh nám dá milost. To zní už jak úplně konec, jo, ale zítra máme ještě jednou lekci.