křesťanem v PRAXI
Výraz spravedlnost je v přepisu na 8 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Exodus 351. Samuelova 15Matouš 21Lukáš 9Římanům 121. Korintským 122. Korintským 9Galatským 6Efezským 4Efezským 5Efezským 61. Petrův 5
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (6)
- 0:26 Římanům 12
- 12:04 2. Korintským 9,7
- 15:09 Lukáš 9,23
- 19:41 Efezským 4,28
- 25:11 1. Samuelova 15,22
- 33:15 1. Korintským 12,4–7
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:04Tak vám přiji milost a pokoj od našeho Pána. Já vás i toho dnešního dne ještě vítám z tohodle toho místa. Když už jsem na tomhletom místě, tak já ještě využiju příležitost a popřeju všem bratřím, kteří, kterým pán Bůh požehnal dětmi všechno nejlepší k jejich svátku. Ale mluvit o tom dneska nebudu. My toho dnešního dne se budeme zabývat
0:26především jedním veršem z Božího slova. A tak já vás poprosím, abyste si abyste si ve vašich Biblích nalistovali list Římanům, abyste si abyste si nalistovali do 12. kapitoly a my budeme na začátek tohodle toho kázání číst jeden a to ten první verš. a poprosím, abychom ke čtení Božího slova povstali. Takže na úvod přečteme z Římanům 12,
0:54první verš. Tam Pavel píše: "Vybízím vás tedy, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu. To je vaše rozumná služba Bohu." Tolik ze čtení Božího slova. Můžeme se posadit. >> [frknutí] >> A tak trošičku podobně jako před týdnem i v tomhletom případě, v tomhlenctom
1:23listu. Ten verš, který jsme četli, eh je prvním veršem takové praktické části dopisu apoštola Pavla, tentokrát křesťanům v Římě. A právě podobně jako tedy i u jiných listů Pavlových vidíme, že Pavel nejprve věnuje [odkašlání] poměrně dost prostoru. Myslím si, že zrovna v listu Římanům je to dost zřejmé. dost prostoru
1:46a dost času tomu, aby vysvětloval nějaké základní křesťanské pravdy, aby svoje čtenáře, posluchače vyučil o důležitých teologických, věroučných věcech. A následně vlastně v tom svém v těch svých některých listech přechází k tomu, že na základě toho, co nejprve vysvětloval, tak přichází s aplikací těchto teologických pravd, s tím, co z
2:13toho vyplývá a co se má na základě toho, že jsme tyto věci přijali, pochopili a že jsou pravdou v našem životě, jak se to má projevovat v našem každodenním životě jakožto následovníků Pána Ježíše Krista. A [odkašlání] my když se podíváme tedy na začátek tohoto verše, tak on právě uvádí tuhlenctu aplikační část výzvou k
2:37oběti a začíná těmito slovy: "Vybízím vás tedy." Eh, tyto slova, e, nevím, jestli to říkám správně, ale řecky by to měly být parakalo un himá. Tak tydleta tydlety slova my mimochodem nacházíme i v tom verši prvním ve čtvrté kapitole efeským, o kterém jsme společně s bratrem Petrem mluvili minulý týden. A i kdybysme i když v českém třeba studijním překladu
3:05tam najdete napsáno místo toho vyzývám vás, tam najdete prosím vás, tak vlastně je to ta stejná věta nebo ta stejná fráze. A je zajímavé, že v obou těchhlenctěch listech Pavel jako to úvodní slovo [odkašlání] používá právě to parakalo. tedy vybízím, prosím, apeluji, může to znamenat i napomínám vás, ale nepoužívá například
3:29slovo parangelo, tedy přikazuji, jako tomu je na několika jiných místech v jeho vlastních listech. Když například přikazuje manželům, aby se nerozváděli, když přikazuje lenochům, aby pracovali a nebo když instruuje Timotea k tomu, že některé věci má svým poslucham posluchačům přikazovat. Pavel zde tedy nedává příkaz, ale řekli bysme takovou velmi
3:55naléhavou, láskyplnou prosebnou výzvu těm, kterým adresuje svoje slova. A tak možná vystane otázka, jestli to znamená, že ta výzva k oběti a nebo v případě listu do Efezu, výzva k životu hodnému našeho povolání v Kristu nám dává nějakou možnost volby. jestli si můžeme vybrat, eh, jak s tím, co nám Pavel píše, naložíme, jestli to vyslyšíme.
4:20A ve skutečnosti ta odpověď je ano i ne. Eh, protože gramaticky a věřím, že naprosto záměrně nám tato Pavlova slova prostě skutečně tu možnost volby dávají. Nejedná se o příkaz. Pokud by Pavel veden duchem měl v úmyslu dát nám příkaz, tak by jistě použil slovo, eh, které by nenechávalo tenhleten prostor k nějaké volbě, k nějakému zavážení toho,
4:46co nám píše. Takže volba tady nepochybně je, ale to, jak se k téhleté výzvě v našem životě postavíme, jak reagujeme na to, co nám na tomto místě eh ústy nebo perem apoštola Pavla říká Bůh, tak to ve skutečnosti odhaluje to, kde stojí naše srdce a kterému Bohu ve skutečnosti přinášíme naše oběti. A ta odpověď našeho srdce na tuhletu
5:16výzvu ukazuje, jestli sloužíme a přinášíme oběti tomu jedinému pravému Bohu a nebo jakémukoliv jinému. A můžeme to vidět i proto, že Pavel nám nenechává tu výzvu jen tak e někde ležet ve vzduchu. Neříká nám jenom, co by bylo dobré, abysme dělali, ale dává nám i důvod, proč to tak má být. protože píše vybízní vás tedy znamená to, že odkazuje
5:45na to, o čem mluvil doteďka. A na tom na začátku listu Římanům, když si přečteme ty úvodní pozdravy a vyjádření Pavlovi touhy, aby mu Pán Bůh umožnil navštívit věřící v Římě, tak ve verších 16 a 17 první kapitoly my čteme v podstatě takový nadpis celého listu. Pavel tam píše: "Nestydím se za evangelium, neboť je to Boží moc k záchraně pro každého,
6:15kdo věří. předně pro Žida, ale i pro řeka. V něm se zjevuje Boží spravedlnost z víry k víře. Jak je napsáno: "Spravedlivý z víry bude živ." A těmidle slovy Pavel uvádí vlastně hlavní téma celého listu. Pavel se těch 11 kapitol zabývá výhradně evangeliem a postupně ho prochází, vysvětluje, uvádí na pravou míru i možná některé
6:44věci, ke kterým se později dostaneme, které vyplývaly ze složení toho sboru. A on píše od začátku o nespravedlnosti lidí, pohanů i Židů. píše o spravedlnosti přičtené skrze víru, o ospravedlnění o pokoji s Bohem skrze Pána Ježíše Krista, o tom, že ta spravedlnost, kterou nyní máme, je nám přičtená o posvěcování. Píše o roli zákona, píše o roli Ducha
7:12svatého a píše také o Boží svrchovanosti a Božích úmyslech s Izraelem právě ve vztahu k tomu, jak náš pán, jak náš stvořitel vedl dějiny, jak nakládal i se svým lidem, mimo jiné proto, aby ke spáse mohly dojít i pohané. A v průběhu celého listu my právě můžem mimochodem vidět, že v tom sboru zjevně byly určitá pnutí mezi křesťany z
7:38pohanů. kteří v důsledku vyhnání Židů z Říma císařem Klaudiem byli ve většině a křesťany z Židů, kteří se nejspíše v nějaké nedávné době po jeho smrti začali do Říma vracet, což můžeme vidět například, když na konci toho listu Pavel pozdravuje Aquvilu a Priscilu, kteří ale předtím, jak víme byli z Říma vyhnáni, ale tuhletu chvíli on vlastně v
8:01tom listu, který do Říma posílá, je pozdravuje. To znamená, oni už jsou zase zpátky. A tohleto pnutí Pavel tím svým vyučováním a procházením těch kapitol, těch článků prostě evangelia postupně tlumí a obrací posluchače k tomu, aby od těch vzájemných sporů a pří se přiklonili, aby se obrátili, aby se zaměřili na evangelium. A těch 11
8:27kapitol, které tomu věnuje, potom končí těmito slovy. Když si přečteme 11. kapitolu 25. až 36. verš. Tak tam je napsáno:„Nechci totiž, bratři, abyste nevěděli o tomto tajemství, abyste nebyli moudří sami u sebe, že část Izraele se zatvrdila dokud nevejde plnost pohanů. Bude však zachráněn celý Izrael, jak je napsáno: "Ze Sionu přijde vysvoboditel,
8:52odvrátí od Jákoba bezbožnosti a bude má smlouva s nimi, až odejmou jejich hříchy. Podle evangelia jsou nepřátelé kvůli vám, ale podle vyvolení zůstávají milovanými pro své Otce. Vždyť dary milosti a Boží povolání jsou neodvolatelné, jako vy jste kdysi neposlouchali Boha. Nyní však se vám dostalo milosrdenství pro jejich neposlušnost. Tak i oni nyní
9:17upadli v neposlušnost pro milosrdenství prokázané vám, aby také došli milosrdenství. Bůh totiž všechny uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval. o hlubinoboctví a moudrosti i poznání Božího. Jak nevyspytatelné jsou jeho soudy a nepostižitelné jeho cesty. Kdo poznal Pánovu mysl a kdo se stal jeho rádcem a nebo kdo mu dal něco dopředu,
9:41aby mu to on musel odplatit, vždyť z něho a skrze něho a pro něho jsou všechny věci. Jemu buď sláva na věky. Amen. A tak Pavel tím závěrem té věroučné vyučující části zaměřuje Římany, jak pohany, tak Židy, na Boží milosrdenství. To slovo se tam v tom závěru opakuje třikrát za sebou a na Boží slávu a následně je vyzývá, vybízí.
10:12Vybízím vás tedy bratři, skrze milosrdenství Boží. skrze to milosrdenství, o kterém jsem teďko na konci mluvil a o kterém jsem těch 11 kapitol vám kázal a ukazoval vám na každém kroku, jak se projevilo v historii spásy, jak se projevilo ve vašem životě a dovedlo vás až do spásy v Pánu Ježíši Kristu. A nakonec říká, že
10:39všechno je z Boha, všechno je skrze Boha a všechno je pro Boha. Jeho je navěky všechna sláva a proto vás, proto nás vyzývá, proto nás prosí skrze to milosrdenství, pro to milosrdenství, o kterém teď tak dlouho psal, abysme se Hospodinu, abysme se Bohu vydali jako oběť. A tak ta volba tam je, ale vy i když píšete třeba možná nějaký
11:08test, tak taky máte volbu, ale správná odpověď je vždycky jenom jedna. A ta jediná správná reakce na tuto výzvu k oběti je poslušnost. Ne však proto, že je to příkaz, ale proto, že srdce promě proměněné mocí evangelia, o kterém Pavel dosud psal, tak prostě jedná dobrovolně a z vděčnosti, z lásky a z touhy ostavit Boha, nikoliv z donucení nebo z nějakého
11:34strachu především před lidmi. Já teď přečtu několik veršů, [odkašlání] které eh nám ukazují vlastně ten důraz, to jak je důležité pro Pána Boha, abychom ty věci, které činíme pro něho na jeho slávu, abychom je činili dobrovolně. Ne proto, že musíme, že nás tomu někdo nutí, že se bojíme lidí, ale opravdu z radostného srdce. A tak začnu
12:04druhým druhý Korintským 9:7. Tam čteme: "Každý ať dá, jak si přece vzal srdci, ne se zármutkem nebo s donucení. Vždyť radostného dárce miluje Bůh." Exodus 35:5. Vyberte mezi sebou dar pro hospodina. Každý, kdo je ochotného srdce, přinese Hospodinův dar. Zlato, stříbro a bronz. První Petrův 5:2. To je pro biskupy. Paste Boží stádo, které je u vás.
12:34Dohlížejte na ně ne z donucení, ale dobrovolně podle Boha, ne z z nízké zištnosti, ale ochotně. Efezkým 6:36 až 7. Neslušte na oko jako ti, kdo se chtějí zalíbit lidem, ale jako Kristovi otroci, kteří z duše činí Boží vůli. Služte ochotně jako Pánu, ne jako lidem. A tak my nepochybně víme a tydlety verše nám to potvrzují, že to, co ve
13:04skutečnosti Hospodin zkoumá, jsou motivy. Hospodin nekouká jenom na zevnějšek, ale hledí na srdce, na rozdíl od člověka. A tak náš Bůh od nás očekává, že naše srdce budou ochotná právě pro to všechno, co pro nás udělal. A teprve tehdy bude možné, abysme mu přinesli oběť, která se mu líbí. Tady se možná nabízí taková
13:31dezinterpretace, že bysme si mohli říct, že když se nám třeba ráno nechce do shromáždění, e, takže nemá vlastně smysl tam chodit, protože když se mi nechce, tak pán Bůh to přece nepřijme. Že třeba nemá smysl se někdy nutit ke čtení Božího slova, když na to nemám náladu. Protože přece máme dělat jenom to, do čeho cítíme nějaké nadšení, pro co je
13:53naše srdce ochotné, protože přece nechceme být pokrytci. A tak my nesmíme zapomínat na to, že i jako znovuzrozené děti Boží, my stále žijeme ve světě, stále žijeme v porušeném těle, stále nejsme imunní vůči hříchu a vůči pokušení. Přesto, že již máme svobodu nehřešit, tak to neznamená, že jsme dokonalí, tak
14:23to neznamená, že nepadáme. Tak to neznamená, že naše tělesná přirozenost se čas od času neozve. Myslím si, že často na vlastní kůži zažíváme to, že duch je ochotný, ale tělo je slabé. Věřím, že společně s Pavlem můžeme vyznat, že dokážeme chtít dobro, ale vykonat už ne. Ale to neznamená, že nemáme se svým tělem bojovat. Pokryteectví totiž není v
14:49tom, že kvůli Pánu a s jeho pomocí, protože ho milujeme, překonáme naši tělesnost, našielen lenost a někdy se prostě skutečně nutíme do věcí, které se nám sice aktuálně nechtějí dělat, ale víme v našem srdci, že jsou správné, že jsou užitečné, že jsou k budování a že přináší Pánu Bohu slávu. Pokrytectví je
15:09v tom, když svoji lenost nepřekonáme pro Pána Boha, ale kvůli strachu z lidí. Sám náš Pán nám říká Lukášovi 9:23. Chceeli kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a každý den vezme svůj kříž a následuje mne? Tak co by to bylo za zapírání, kdyby se nám vždycky všechno chtělo? [odkašlání] A v Matoušovi 21:28 tam čteme ještě ten známý příběh o těch dvou
15:39synech. Původně jsem chtěl napsat podobenství, ale ono to asi podobenství nebude. Ono to opravdu bude prostě nějaká zkušenost. A pán Ježíš tam říká:„Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přestoupil k prvnímu a řekl: "Synu, jdi dnes pracovat na mou vinici." On odpověděl: „Nechci." Ale potom toho litoval a šel. Přistoupil
16:04k druhému a řekl totéž. On odpověděl: „Ano, pane, ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli? Řekli, ten první. Ježíš jim řekl: "Ámen, pravím vám, že celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království." A tak my vidíme, [odkašlání] že to, že se nám někdy něco nechce, to, že někdy naše tělo je slabé,
16:30s tím písmo počítá. Na to nás písmo připravuje a vyzývá k tomu, abysme to překonávali, abysme zapírali sami sebe, abysme zapírali tu naši tělesnou přirozenost a naše slabosti a sloužili Pánu pro něho, pro to, co on pro nás udělal. Ne proto, co si o nás řeknou ostatní lidé ve shromáždění, co si o nás řekne naše rodina, ale proto, co chce
16:55pán Bůh, protože my víme, že to je správné a protože mu chceme ze srdce sloužit. Protože dokážeme chtít dobro, i když občas je těžké ho činit. Nyní pojďme k tomu, k čemu [odkašlání] nás Pavel vlastně vyzývá. A to tedy, abysme svoje těla vydávali v živou, svatou a příjemnou oběť Bohu. Podobně jako měli Izraelci přinášet Hospodinu
17:20oběti, tak i my jsme vyzýváni k tomu, abychom přinesli Bohu oběť. A tohleta oběť má být podle textu. který napsal Pavel, naše tělo, naše vlastní těla. To slovo tady je soumata, tedy opravdu fyzické tělo, maso, kosti, svaly. A my vlastně, když se podíváme do listu Římanům o pár kapitol dříve, tak Pavel už o tom mluvil v šesté kapitole, když píše od 12. do
17:5119. verše. Ať tedy hřích nevládne ve vašem smrtelném těle, tak abyste poslouchali jeho žádosti, ani hříchu nepropůjčujte své údy za nástroje nepravosti, ale vydejte sami sebe Bohu jako ti, kteří byli mrtví a ožili. A své údy vydejte Bohu za nástroje spravedlnosti. Hřích nad vámi nebude panovat. Vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí.
18:18Co tedy? Budeme hřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne. Což nevíte, že komu se propůjčujete jako otroci k poslušnosti, koho posloucháte, toho jste otroky. Buď hříchu, který vede ke smrti, nebo poslušnosti, která vede ke spravedlnosti. Díky Bohu, že jste sice byli otroky hříchu, ale stali jste se ze srdce
18:43poslušnými vzoru učení, jemuž jste byli svěření. Byli jste osvobozeni od hříchu a stali jste se otroky spravedlnosti. Pro slabost vašeho těla, to říkám po lidsku. Jako jste propůjčili své údy za otroky nečistotě a nepravosti k činění nepravosti, tak nyní předložte své údyoky spravedlnosti k posvěcení. Takže Pavel zde Římanům a věřím, že i
19:11nám připomíná naši minulost. Připomíná nám, že dříve jsme ještě jako Boží nepřátelé používali naše fyzické tělo jako nástroje hříchu, jako nástroje skutku nepravosti. A jako otroci hříchu jsme tak činili ochotně, přesto, že ty skutky vedly ke smrti, ale právě skrze to milosrdenství jsme byli osvobozeni od tohoto otroctví.
19:41A proto bysme ještě s větší ochotou měli tedy naše tělo používat ke skutkům spravedlnosti a poslušnosti hospodinu. Tato výzva k oběti, k oběti našeho těla nemluví o nějakém duchovním povznesení se nad tělo, o nějakém zahloubání a meditaci, ale mluví o skutečné tělesné aktivitě, o skutečných skutcích víry. Když se podíváme do listu Efezkým 4:28,
20:10tak tam máme velmi konkrétní příklad, jak to může vypadat. Pavel píše: "Zloděj a již nekrade, ale raději ať pracuje a dělá vlastníma rukama něco dobrého, aby měl co dávat tomu, kdo má nedostatek." Takže vidíme, že je v tom vlastně ta logika toho svlékání toho starého člověka, odkládání těch skutků hříchů. a oblékání toho nového člověka, která se
20:38projevuje aktivitou. Neznamená to jenom, že něco přestaneme dělat, ale znamená to, že začneme místo toho dělat něco jiného. Že místo věcí, které se Bohu protivily, začneme dělat věci, které mu přinášejí chválu a které se mu líbí, které mají úžitek a které budují. Naše oběť, naše rozumná služba Bohu by měla mít celkem reálnou podobu.
21:06A tak já se nemusím ptát vás, jestli jste dříve jako nepřátelé Krista kříže používali svoje těla jako nástroje nepravosti a hřešili jste a stejně tak vy se na to nemusíte ptát mě, protože ta odpověď už je dávno napsaná v Bibli i Pavel nám to tady píše. Přesto je dobré se nad tím zamyslet, protože je možné, že někdo si lže sám
21:29sobě a že si myslí, že o něm tadleta slova neplatí. Koneckonců i v tom dnešním úvodu jsme slyšeli o zákonnících, kteří jak jednali s tím uzdraveným člověkem, sám se z v hříchu narodil. A co oni? A nás chceš poučovat. Musíme si dávat pozor, abysme nezapomínali. A Pavel nám to připomíná, odkud jsme přišli, odkud jsme byli
21:54vytaženi, odkud jsme byli zachráněni, protože teprve potom bude možné, abysme pochopili tu hloubku toho, co pro nás pán Bůh udělal. A teprve potom bude možné, abysme opravdu radostně ty naše údy, ty naše těla přinášeli jako tu oběť, která místo toho, aby činila bez zákonnosti, bude činit to, co je dobré v Božích
22:25očích. Pokud ale víme, že toto je naše minulost, pak právě vystává otázka, jak je to s námi nyní. Jak konkrétně nyní vydáváme naše tělo v oběť, jak nyní používáme svoje těla jako nástroje spravedlnosti. My kromě toho, že ta oběť má být tělo, naše tělo, tak ta oběť má být živá. A to úzce souvisí právě s tím, že to
22:53tělo používáme jako nástroj k aktivní službě. Ale také to znamená, že žijeme pro Boha, že celý náš život je oběť našemu Pánu. Nejenom v té aktivitě, ale i v našem smýšlení, v našem mluvení, v našem jednání, v tom, jak jaké máme priority. Všechno, co souvisí s naším bytím, by mělo být plně podřízené Bohu. Naše oběť
23:24nemá být jako mrtvé zvíře přinášané na oltář, které se tam prostě jednou přinese a potom zas třeba někdy přinesené další, ale má to být celý život odevzdaný Bohu pro jeho slávu. Má to být život pro Boha, který nechal zemřít svého syna za nás, abychom my mohli žít pro něj. >> [odkašlání] >> Naše oběť má být také svatá a bohulibá.
23:50A tak si musíme dávat pozor na Hospodinova slova řečená skrze proroka Malachiáše, když říká svému lidu:„Přinášíte na můj oltář poskvrněný chléb?" Ptáte se, čím tě poskvrňujeme? Tím, že říkáte Hospodinovým stolem, je možno pohrdat. Když přinášíte k oběti slepé zvíře, což to není zlé. Když přinášíte chromé a
24:14nemocné, což to není zlé? Jen to přines svému místodržiteli. Zda pak si tě oblíbí, zda pak tě milostivě přijme. Pravý Hospodin zástupu. A tak musíme si dávat pozor, co Bohu přinášíme. Jakou službu, jakou oběť mu přinášíme, protože pán Bůh nestojí o naše zbytky a paběrky. Pán nechce, abychom mu dali kousek svého života a
24:40zbytek si nechali pro sebe. Izraelci tehdy nadále přináší svoje oběti, ale tydle oběti pro Hospodina neměly vůbec žádnou hodnotu, protože neměli žádnou hodnotu ani pro ně. Oni nedávali to nejlepší, co mohli, ale dávali to, co mohli postrádat. A tak je otázka, co dáváme my, jak nakládáme s našimi možnostmi, prostředky. časem, energií, schopnostmi
25:11dáváme Pánu Bohu to nejlepší nebo to nejhorší. dává dáváme Pánu Bohu to, čeho je hod a nebo to, co nám vzbude. A [odkašlání] dalším základním předpokladem proto, aby naše oběť byla svatá a Bohu libá, je to, že jsme poslušní, že se posvětujeme a především to, že víme, co se mu líbí. První Samuelova 15:22. Samuel řekl: "Má
25:41Hospodin zalíbení v zápalech a obětech jako v poslouchání Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než oběť. Dávat pozor je víc než tuk beranů." Druhá Timoteovi 221. Kdo by se tedy od těchto věcí očistil, bude nádobou ke cti posvěcenou, Pánu užitečnou, připravenou ke každému dobrému skutku. A známý verš Efezkým 5:10. Vzkoumejte, co se líbí Pánu. A tak není
26:12jedno, jak před Boha s naší obětí přicházíme a není jedno, co mu přinášíme. Srdce proměněné evangeliem usiluje o to, aby Bohu přineslo to, co ho potěší. Neptá se, co minimálně musí udělat, aby nebyly problémy, ale ptá se, co ještě může udělat pro Boží slávu a potěšení. Když použijeme takovou ilustraci, rozumný muž
26:41dá svojí ženě jako dar to, co má ráda, to, co jí potěší, ne to, co má rád on, pokud se v tom zrovna neshodnou. Ale křesťané často takto rozuměj k tomu, co přinesou Bohu nepřistupují. A tak ta výzva je, abysme byli rozumnými následovníky Pána Ježíše Krista. A koneckonců jsme voláni k rozumné bohoslužbě a proto ve svatosti a posvěcení
27:09přinášejme Bohu to, co se mu líbí. Služme mu podle ne podle svých představ, ale podle těch jeho představ. Eh [odkašlání] eh tuhletu živou, svatou a boholibou oběť našich těl eh nakonec v tom verši Pavel označuje jako rozumnou službu Bohu. To to rozumné, to je to je pěkné, když se podíváme zas na ta řecká slova, tak je to logiké latrea.
27:39A tak druhé slovo latrea označovala v antickém světě obecně bohoslužbu, ale ta byla typicky spjatá s chrámem, s liturgickými ceremoniály. A dokonce i v Septoagentě, tedy řeckém překladu Starého zákona, je tole slovo často právě používáno jako popis té formální bohoslužby, tak jak je popsaná ve Starém zákoně, rituální bohoslužby ve
28:03stánku a nebo v chrámu. A tento koncept a koneckonců není se čemu divit, protože do příchodu Pána Ježíše Krista to eh asi lidé moc jinak nevnímali, tak ono to prakticky znamenalo, teď neříkám, že nebyli někteří věrní, který opravdu žili žili vírou, ale obecně ten koncept prakticky znamenal, že existuje nějaký boh bohoslužebný liturgický řád, který je
28:28potřeba v určený čas na určitém místě naplnit, absolvovat a potom co skončí, tak přichází návrat do toho běžného života, kde bysme možná mohli říct v knihy slovy soudců, že každý dělal, co bylo v jeho očích správné. A když se rozhledeme kolem sebe, tak i v dnešní době ve spoustě náboženství a to včetně nominálního křesťanství
28:52vidíme to samé, kde je vlastně diametrální rozdíl mezi tou bohoslužbou, tím, co se tak oficiálně nazývá, co je někde vyvěšeno, že to je tehdy a tehdy a mezi tím zbytkem toho života, mezi tím každodenním životem každého člověka. Pavel tady ale právě mluví o té logike latrea rozumná, logická posouvá ten význam bohoslužby mimo zdi chrámů a liturgická
29:19pravidla. A to je kontrast s tou vlastně nerozumnou bohoslužbou, která je často v srdcích lidí jen prázdnou skořápkou bez skutečného obsahu. Protože ta rozumná, ta pravá bohoslužba vychází z obráceného srdce a vede každý den k živé, svaté a bohlubé oběti, kdy Boží děti vydávají Bohu sami sebe, protože je to naprosto logické, je to naprosto rozumné po tom
29:45všem, co jsme si přečetli, že pro nás pán Bůh skrze Pána Ježíše Krista udělal, tak není možné dojít k rozumnějšímu závěru, než že je potřeba tomuto Bohu sloužit. žit celým životem. To neznamená, že bohoslužebná shromáždění, jako máme třeba teďko, nějaký liturgický řád, nemají smysl, ale naše bohoslužba nemá začínat v neděli v
30:129:30 a nemá končit v 11:30. Naše služba Boha Bohu má trvat celý týden a právě v neděli ráno, když se tady sejdeme, tak to má být to vyvrcholení toho celotýdenního uctívání našeho Pána, kde se sejdeme a uctíváme ho společně. Naše služba Bohu znamená, [odkašlání] že žijeme tak, jak se líbí Pánu nejen v neděli, ale také od pondělí do soboty,
30:36když nás nevidí naši bratři a naše sestry. A ale musíme si říct taky druhou věc za to, že kde jinde by se měla naše rozumná bohoslužba projevit více než právě v naší duchovní rodině, kde jinde než právě v církvi. A já, když jsem před krátkou dobou použil tu ilustraci o tom rozumném muži, který svojí manželce dá to, co chce ona, ne to, co chce on.
31:05Eh, tak to nás vede k tomu, abysme přemýšleli, co se líbí Pánu, co by se mohlo líbit našemu Bohu. A těch věcí bude více. Ale já bych chtěl teďko ještě mluvit vlastně v závěru, do kterého se blížíme, o jedné věci, která nepochybně má Boží zalíbení, protože my víme, že Kristus miluje církev. A jak a jestli má Bůh v něčem zalíbení,
31:30pak je to, když milujeme jeho církev a když jí sloužíme. A tak opět není náhoda, že v té stejné kapitole, e, kterou jsme dneska začali tím prvním veršem, tak o pár veršů dál Pavel píšel Římonům 124 až 11. Jako máme v jednom těle mnoho údů a všechny ty údy nemají stejný úkol, tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu, ale
31:55jednotlivě jsme údy jeden druhého. Máme rozdílné dary podle milosti, která nám byla dána. Máli někdo proroctví, ať ho užívá v souhlase s vírou. Má-li službu, ať slouží. Je-i vyučující, ať učí. Má-li dar povzbuzování, ať povzbuzuje. Kdo rozdává, ať rozdává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo prokazuje
32:19milosrdenství, ať to činí radostně. Láska ať je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. Vroucně se navzájem milujte bratrskou láskou. V prokazování úcty předcházejte jeden druhého. V horlivosti neochobujte. Buďte voucího ducha. služte Pánu. Takže Pavel nám po výzvě k oběti a službě Bohu vlastně rovnou ukazuje, v
32:44čem ta služba má spočívat. Když to není všechno, tak je to velká část toho, co od nás náš pán očekává. očekává, že budeme sloužit v církvi, že budeme sloužit církvi a to jak to jak celku, tak i jednotlivcům, těm jednotlivým ostatním údům, že o že budeme o sebe navzájem pečovat. Zase přečtu dva verše od apoštola Pavla. Jeden je z
33:15listů Galatským, kde čteme v páté kapitole ve 13. v závidu 13. verše. Vy však skrze lásku služte jedni druhým. A první Korintským 12:4 až 7. Jsou rozdíly v darech milosti, ale tentýž duch. Jsou rozdíly v službách, ale tentýž pán. A jsou rozdíly v působení, ale tentýž Bůh, který působí všechno ve všech. Každému je dáván projev ducha ke společnému
33:39prospěchu. A tak my máme skrze lásku sloužit jedni druhým ke společnému prospěchu. Mluví o tom i Petr ve svém prvním listu, když píše: "Především k sobě mějte voucí lásku, neboť láska přikrývá množství hříchů. Buďte jedni k druhým pohostiní a to bez reptání. Dary milosti podle toho, jak jak jej každý přijal, si služte navzájem jako dobří
34:02správci rozličné Boží milosti. Mluví-li někdo ať mluví jakožto Boží výroky. Slouží-ili někdo, ať slouží ze síly, kterou poskytuje Bůh, aby v něm, aby byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista, jemuž patří sláva a moc na věky věků. Amen. A tak je otázka na mě, na tebe. Jakým jsi, jakým jsem správcem Boží milosti?
34:31Jaký je tvůj podíl na budování chrámu Božího? Jimše církev. Jak vydáváš svoje tělo jako oběť pro Kristovu církev? Títky, nemilujte slovem ani jazykem, ale v skutku a v pravdě. První jenom Janův 318 a Galateským 6:10. Tak tedy dokud máme čas, čiňme dobro všem, zvláště však těm, kteří patří do rodiny víry. A tak je otázka, jestli jsme jen
35:02posluchači a nebo i činitelé. A tak se zamysleme každý sám nad sebou, jestli skutečně děláme a sloužíme Bohu a jeho církvi takovým způsobem, že to vede k jejímu budování, že to vede k růstu, že to vede k povzbuzování a nebo jestli tomu tak není. A tak je i z těch veršů zřejmé, že ne
35:33každý má stejné nadání, stejné obdarování, stejný dar. Ne každý má stejnou službu. [odkašlání] Ne každý je schopen vyučovat a kázat. Ne každý má hudební nadání. Ne každý dokáže nějakým způsobem vést nebo organizovat ostatní. Ne každý je stejně zruční, zručný a šikovný. Ne každý je stejně obařen moudrostí, inteligencí. Nemáme všichni
35:58stejné dary, nemáme stejné schopnosti, ale každý máme něco, čím můžeme posloužit k budování druhým. Tak ta výzva by měla být, abysme hledali, jak můžeme posloužit našemu společenství nebo jednotlivcům, ať už jsou to ty věci, o kterých jsem mluvil, které slouží i k takovému celkovému budování, ať je to vyučování, nějaké
36:21zamyšlení, něco, co povzbudí to shromáždění věřících, ale stejně tak bysme mohli říct takové ty malé věci, jako třeba to, že se budeme zajímat jeden o druhého. jestli když vidíme někoho na okraji, jestli jdeme za ním a běžme za ním, povzbuďme ho, pozveme na oběd někoho, kdo je sám. [odkašlání] Buďme pozorní k potřebám těch, kteří
36:46jsou našimi sourozenci v Kristu. Když vidíme něco praktického, co je potřeba udělat a je to v naší moci to udělat, tak nečekejme, až si toho všimne někdo jiný a udělá to za nás. Když je někdo nemocný, napišme mu, zavolejme mu, navštivme ho, přineste mu něco k jídlu. Slovy autora knihy Židům. A buďme pozorní jedni k druhým, abychom se
37:13roznicovali v lásce a dobrých skutcích. A tak, bratři a sestry, my jsme vyzýváni k tomu, abysme přinášeli živé oběti a abysme činili rozumnou bohoslužbu. Bůh po nás nechce to, co nemáme. Bůh po nás chce, abychom činili to, k čemu nás sám vybavil, vyzbrojil, k čemu nám dal předpoklady, k čemu nám dal nadání a schopnosti. Chce, abychom již
37:41naše těla nepoužívali k uspokojování vlastních hříšných tužeb, jako tomu bylo, než nás zachránil, ale abychom mu je dali jako nástroje spravedlnosti a abychom se spolupodíleli na budování jeho chrámu, kterým je Kristova církev. Naše víra nemůže být pasivním konzumováním, ale musí být aktivním vydáváním se Bohu a jeho dílu. Proto
38:04všechno, co pro nás Bůh skrze Krista udělal, co pro nás stále ještě dělá a proto, co nás díky němu teprve čeká, je takováto dobrovolná, ochotná a vděčná oběť jedinou rozumnou odpovědí změněného srdce. Tak já nám přeji, ať nás pán vede, ať nám požehná, tak aby i ta naše služba byla jemu příjemná a aby o ní mohl říct,
38:29že je rozumná. Amen.