Jenom na tom záleží
Výraz stvořitel je v přepisu na 5 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Exodus 15Deuteronomium 10Žalm 111Žalm 119Přísloví 3Přísloví 10Přísloví 14Přísloví 15Přísloví 28Izajáš 8Matouš 22Matouš 23Matouš 28Lukáš 4
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (11)
- 20:30 Matouš 23
- 24:47 Koloským 1,16
- 27:15 1. Janův 1,5
- 30:24 Žalm 111
- 32:01 Izajáš 8,13
- 35:17 Přísloví 3,6
- 38:53 1. Janův 4,19
- 49:17 Lukáš 4,8
- 51:46 Římanům 13,10
- 54:34 Matouš 28,19
- 56:14 Skutky apoštolů 20,32
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:00Pokoju vám, milí bratři a milé sestry. Jsme moc rádi, že opět můžeme být mezi vámi. My jsme minulý týden u nás v Lovosicích měli takové rozloučení se. Asi možná nevím, jestli to víte všichni nebo nevíte, ale jsme se po osmi letech rozhodli vrátit na Moravu, odkud jsme do Lovosic přišli. Takže jsme měli takové závěrečné loučící schromáždení a říkali jsme si ještě předtím, než nás bude čekat tento týden ten náklad a ta těžká práce, nevím, jestli jste se někdy stěhovali, to nechcete, tak jsme si říkali, že navštívíme naše přátelé, taky v Jablonci, které máme moc rádi a bratři říkali, když už tady budeš, tak musíš sloužit.
0:51Já jsem rozdal všechny své poznámky na kázání, tak v tom týdnu jsme měli hodně práce, ale tak jsem si říkal, že možná bych mohl s vámi otevřít Boží slovo tam, kde jsem minulý týden otevřel s naším zborem Boží slovo a musím říct, že ta moje touhá minulý týden nebylo ani tak jako kázat, jako spíš mít takové možná přání nebo požehnání směrem k tomu našemu zboru, možná podobně jako po vzoru,
1:20Kdy ve starém zákoně otcové tak žehnali synům a vlastně si předávali nebo vyprošovali požehnání na ty další generace, tak i ta moje touha, když jsem probíral ten biblický text, který za chvíli proberu s vámi, tak byla taková touha předat, možná nebo vyprosit, takové požehnání nebo tak vést ten zbor v určitém duchu a tak podobným způsobem si to možná můžete dneska stáhnout i vy na sebe.
1:50Tak pojďme tedy společně otevřít Boží slovo. Ten text, který mám rád a který jsem si právě vybral i pro toto jakési přání nebo výbídnutí do budoucna, tak je zapsán v knize Deuteronomium. Pátá kniha Možíšova, desátá kapitola, je to určitě známý text, ačkoliv se objevuje možná pro nás v místě, které ne až tak úplně často otevíráme, tak věřím tomu, že ten text vám bude známý.
2:25Deuteronomium, desátá kapitola a budeme číst od dvanáctého do dvacátého druhého verše. Takže ještě jen opakuji, pátá kniha Mojžíšova, desátá kapitola od dvanáctého do dvacátého druhého verše a poprosím vás, abychom postali ke čtení tohoto slova. Tam se píše, nuže Izraeli, co od tebe žádá hospodin tvůj Bůh, jenom aby se zbál hospodina, svého Boha.
2:57Chodil po všech jeho cestách, miloval ho a sloužil hospodinu svému bohu, celým svým srdcem a celou svou duší. A zachoval hospodinový příkazy a jeho ustanovení, která ti dnes přikazují, aby ti bylo dobře. Hle, hospodinu tvému bohu patří nebesa i nebesa nebes, země i všechno, co je na ní. A však jenom k tvým otcům hospodin přilnul, zamiloval si je a vyvolil jejich potomstvo po nich, tožíš vás, ze všech národů, jak je tomu dodnes.
3:36Obřežte proto před košku svého srdce a nezatvrzujte již svojší. Vždyť hospodin, váš Bůh je Bohem Bohů a Pánem Pánů, Bohem velkým, mocným a hrozným, který nikomu nestraní a nepřijímá úplatek. Zjednává právo syrotkovi a vdově, miluje příchozího a dává mu pokrm a oděv. Proto milujte příchozího, neboť jste byli příchozími v egyptské zemi.
4:05Hospodina svého Boha, seboj, jemu služ, k němu přilni a v jeho jménu přísahaj. On je tvá chvála, on je tvým Bohem, který pro tebe učinil tyto velké a hrůzu vzbuzující činy, které viděli tvé oči. V sedmdesáti lidech se stoupili tvůj otcové do Egypta a teď tě hospodin tvůj Bůh proměnil v takové množství, jako je hvězd na nebi.
4:35Ano, pane Bože, náš Otče, jsme vděční za společenství Božího lidu, jsme vděční za to, že dnes ráno jsme mohli přijít na toto místo, abychom Tebe chválili a uctívali, abychom otevírali Tvé slovo a naslouchali těm zácným tajemstvím a přikázáním, které nám, pane, předkládáš. tak tě prosím, aby i v tuto chvíli jsi pracoval v našich srdcích a promluval ve svém duchu do našeho nitra, aby i dnes, až budeme odcházet, tak jsme vnímali tu potřebu být tobě blíž a přizpůsobili tomu svůj život.
5:19Možná, že jsme se tady dneska ráno sešli v různém rozpoložení, prosíme, aby si tak stišil naše nitro, abychom dokázali vnímat i tento text a tato slovo. Za to se modlíme Tvém synu v Pánu Ježíši Kristu. Amen. Tak můžeme se posadit. Měli bratři, milé sestry. Oliver Cromwell, anglický vojevůce a politik žijící v 17. století, řekl jednoho dne určitému umělci, který maloval jeho portrét, že mu nezaplatí ani haléř, jestli obraz nebude vypadat přesně jako on.
6:03Tedy včetně všech nedostatku, včetně všech vat na kráse, včetně všech úhrů a bradavic, prostě všeho, co je na něm vidět. Očividně tento lord, protektor Anglie, Skocka a Jirská, když seděl malíři, tak měl stejnou odvahu, jako když vedl vojsko na bitevním půli. Jak bychom totiž reagovali my dnes? Většina z nás možná nemá takovou kuráž. Možná, že množství z nás jsou v rozpacích, když se podívají na své neretušované fotografie.
6:39Ve skutečnosti je ta dnešní doba taková, že si rádi připlatíme, když náš vzhled někdo právě na fotografiích nebo na obrázcích vylepší, když na svatebních fotkách, ale jiných fotkách ve Photoshopu upraví křivky, odstraní akné, zabarví tváře do červena, abychom měli takovou zdravou barvu. Víte, kdybychom podrobili podobnému zkoumání k nějho deuteronomium, tak bychom zjistili, že v kapitolách 8 až 11 Mojžíš vykresluje podobiznu izraelského lidu.
7:13A vykresluje jí způsobem, kdy taktež zaznamenává všechny jejich nedostatky a vady na kráse, tedy vykresluje Izrael se všemi jeho jizvami, můžeme říct si možná bradavicemi a podobně. A proč to můj Žiž dělá? Proč nevyzdvihne jenom ty pozitivní rysy? Proč neupraví nebo nevylepší obraz božího lidu? Aby vypadal lépe.
7:46Protože pro izraelský lid a pro jeho duchovní život bylo velice důležité přijmout jejich pravou skutečnost. To je odpověď. Uvědomit si stav vlastní porušenosti a nedokonalosti a následně na základě tohoto poznání, na základě tohoto vnímání s tím začít něco dělat. Bez vědomí vlastních nedostatků se totiž jenom těžko může člověk posouvat dál a růst tak ke zralosti a k duchovní dospělosti.
8:16A tato pravda samozřejmě neplatí jenom pro Izrael tehdejší doby, ale platí i pro církev a platí pro každého člověka zde na zemi v jakékoliv době. Nemá smysl si lhát, nemá smysl předstírat, že jsme lepší, než ve skutečnosti jsme. Nemá smysl přijímat jenom lichotky od druhých a kritice se vyhýbat. Ne, pokud chce člověk nějakým způsobem zrát, pokud chce zrát v té duchovní oblasti, pokud chce růst v té duchovní dospělosti nebo do duchovní dospělosti, tak potřebuje si být vědom těch vlastních nedostatků.
8:52Potřebuje vědět, na čem potřebuje pracovat. Potřebuje znát tyto své nedostatky, aby je mohl nějakým způsobem ze svého životu odbourat a už je více neopakovat. A tak, bratře a sestry, stejně jako Izrael tenkrát, stejně tak i církev dnes, my potřebujeme znát náš skutečný stav. Potřebujeme vědět, jak nás vidí ne ostatní lidé, nebo jak se vidíme my sami, ale jak nás vidí náš Bůh.
9:22Potřebujeme znát, jaký je náš opravdový stav v jeho očích. A teprve až potom, když pochopíme, jaká je tato skutečná realita, tak můžeme s jeho pomocí, s boží pomocí, usilovat být tím vším, čím můžeme být v našem Spasiteli, v Pánu Ježíši Kristu. A jakže tedy můžeme zahlédnout tu naši pravou tvář? Stejně jako Izrael tenkrát.
9:54skrze Boží slovo, skrze Boží řeč, skrze Boží popis nás lidí. To je tím skutečným a opravdovým obrazem a vyjádřením reality našich životů. Nenadarmo se v písmu říká, že Boží slovo je takovým zrcadlem, že? Známe ten příměr, je to takové zrcadlo do našeho života. Díváme-li se na svůj život skrze písmo, tak rozpoznáváme naši pozici, vidíme všechny ty naše nečistoty, všechny ty naše nedokonalosti,
10:24a díky tomu můžeme s nimi něco dělat. Ať už starý zákon nebo nový zákon je, můžeme říct si, takových následků, nebo náhledů, pardon, do zrcadla našeho života plný. Je to pár dní zpátky, co jsem se začetl do prvního listu korinským, kde já poštol Pavel, kdybychom si otevřeli tuto pasáž, tak v první kapitole on nejdříve představuje místní,
10:50a když se bavíme o korinské církvě, tak můžeme říct, že představuje místní nedokonalé, každá církev je nedokonalá, ale ta korinská tak nějak zvlášť, tak představuje místní nedokonalé církvě jejich výsadní postavení v Kristu. Takhle on začíná svůj dopis, ale následně před ně předkládá takový, dá se říct, dlouhý seznam vad na kráse, díky nímž právě to společenství církve je jakýmsi špatným příkladem.
11:20je špatným svědectvím, je v opovržení. A poštol Pavel, inspirovaný Duchem Svatým tomuto zboru, předkládá jeden nedostatek po druhém a vybízí místní křesťany v Korentu k jejich nápravě. Představuje jim, jak má jejich život vypadat. A takto podobným způsobem, já jsem dal za příklad první listkorinským, ale takto podobným způsobem my bychom si mohli otevřít v podstatě každý jeden novozákonní dopis nebo starozákonní dopisa a ten princip bychom tam viděli stejný.
11:53Boží slovo promlouvá k božímu lidu a ukazuje mu na jich nedostatečnost a ukazuje jim, jakým způsobem mají věci ve svém životě napravit. Když se přesuneme zpátky do doby izraelské, nebo do doby, kdy Izrael byl na poušti, tedy před vstupem do zastýbené země, tak tam dá se říci, že písma v podobě, ve které máme dnes, neměli, neznali je v takové podobě, ale to samozřejmě neznamená, že by k Izraeli pán Bůh nemluvil, tak jako mluví k nám dneska skrze Boží slovo.
12:30Naopak, Bůh mluvil k izraelskému lidu velice zřetelně a mluvil k ním skrze Mojžíše. A poté, co Mojžíš vystoupil nahoru Sion, aby přijal kamenné desky smlouvy, kterou s nimi uzavřel, tak my známe ten příběh všichni velmi dobře. Izraelci propadli zvrácenosti, víme, že si udělali litou modlu a odvrátili se od cesty, kterou jim Bůh přikázal.
13:00a věřím tomu, že znáte ten příběh, v podstatě nevydrželi ani 40 dní, ta jejich věrnost nevydržela ani 40 dní a to přesto, že viděli mocná znamení, jak při svém odchodu z Egypta, tak i v tu chvíli, kdy na vrcholku Horision byl vlastně obrovský kouř dýmu, neboť na něj se stoupil hospodin, aby z něj promluvil k Mojžíšovi.
13:27A tenkrát, když Mojžíš byl na tom vrcholku Horision a promluval s hospodinem, tak hospodin řekl takovou jednu větu na adresu izraelského lidu, jestli jste v tom deuteronomium, tak si pojďte otočit do deváté kapitoly a tam ono ve třináctém až patnáctém verši říká, když promluvá takto k Mojžíšovi, Díval jsem se na tento lid. Hle, je to lid tvrdé šíje. Nech mě ať je vyhladím a jejich jméno vymažu spod nebes.
14:01Tebe však učiním mocnějším a početnějším národem, nežli je tento. Co se stalo? Moj Žíš, po té, co takto rozmluval s Bohem, tak víme, že se stoupil z hory, konfrontoval obecenství lidu a při té příležitosti my víme, že roztřískal ty kamené desky, které od hospodina dostal, že? Následně padl před hospodinem na tvář, přimlouval se za svůj lit a dalších čtyřicet dní a čtyřicet nocí nejedl chleb a nepil vodu.
14:35Jednými slovy, můžeme říct si o Mojžišovi, že to byl vedoucí, kterému záleželo na jeho lidu, který mu pán Bůh svěřil. S boží pomocí on je vyvedl ze zajetí z Egypta a nyní měl opět a jen pouze na mysli jejich dobro. A i přes hřích, nebo jejich hřích, který spáchali, to, co je zlé v hospodinových očích a tím ho vlastně provokovali k hněvu, tak vidíme, že Mojžíš miluje tento svůj lid.
15:01A tak u Boha prosí a modlí se, mluvili jsme dneska o modlitbě, modlí se za smilování. A vidíme, jakou obrovskou moc ta modlitba má, protože hospodin tyto modlitby jednotlivce Mojžíše vyslyšel. V té době hospodin řekl Mojžíšovi, aby vytasal nové kamenné desky, stejně jako byly ty první, a vystoupil opět k němu na horu Sion. Tam k němu hospodin opět promluvil z ohně v den schromáždění, neboli napsal na desky stejný zápis, jako byl ten první.
15:37Deset slov, neboli deset přikázání. Poté poslal Mojžíše zpět klidu, aby ho následně vyzval, ať vstane, Jde před lidem a vstoupí a obsadí zemi, kterou přísahal otcům, že jim ji dá, nebo jejich otcům, že jim ji dá. A právě v tuto chvíli my se nacházíme v tom našem dnešním textu. Chtěl jsem, abychom měli takový celkový obraz té situace, ve které se nacházíme, proto jsem tak velice v rychlosti prošel ten nejbližší kontext.
16:11a předtím, než se lid měl tedy vydat na tuto cestu, tak vidíme, že můj Žíž předstoupil před tento lid a promluvil k ním to, co můj hospodin položil na srdce. A tak tedy říká ten dvanáctý verž, Nůže Izraeli, co od tebe žádá hospodin tvůj Bůh? Máte tam otazník, jako já? To je otázka, že?
16:41Může Izraeli, co od tebe žádá hospodin tvůj Bůh? Můžíš pokládá tuto otázku, ale vlastně se ani tak moc neptá, protože on hned odpovídá. Je to taková řečnická otázka. A v této odpovědi neboli prohlášení my spatřujeme celkem takových pět základních požadavků, které má Bůh na svůj lid. Pět požadavků, které měl na tehdejší Izrael a jak za chvíli uvidíme, takhle také pět požadavků, které má na nás dnes, na církev složenou ze všech národů světa.
17:21Jinými slovy, uvidíme dneska pět bodů, které by pro nás měly být velice živé. Pět bodů, které by měly promlouvat i do našich srdcí a tedy pět bodů, které bychom si měli sebou nosit až do chvíle, než si nás náš Pán zavola nebo si pro nás jako pro svůj církev nebo nevěstu přijde. Nejsou to nějaké šokující body, které by nás měly překvapit. V podstatě je to úplný takový základ. Jednoduché principy, které ale, věřím tomu, si potřebujeme neustále připomínat, mít je na mysli, jak už jsem říkal, nosit si je sebou, protože v nich máme neustále rezervy.
18:10A tak co je tedy tím prvním bodem? Jak je ten první princip? Když se podíváte do toho textu, klidně mi řekněte, co je tím prvním bodem? Bázeň před hospodinem. A to, co je tam úžasné, on tam říká, já znovu poružím tu otázku, nuže Izraeli, co od tebe hospodin žádá tvůj Bůh? A odpovídá, jenom aby se zbal hospodina svého Boha. Musím říct, že už to první slovo.
18:44Mě zaujalo slovo jenom. Když říká Mojžíš jenom, tak tím vlastně vyjadřuje, že toho není moc, co po nás Bůh chce. Toho, co po nás hospodin žádá, nebo co žádá od božího lidu. To slovo jenom nám evokuje, že vlastně Bůh na nás nevloží, nebo na náš hřebet nevloží, nebo na hřbet vyvoleného lidu takové množství věcí, které bychom nebyli schopné unést.
19:18znést, vykonat, udělat. Ne, on říká jenom. Jakoby říkal, já chci jenom toto. A potom zmiňuje o něch pět věcí. To jenom se vztahuje na všech těch pět principů. A protože to je ale tedy jenom, tak věřím tomu, že to není něco nedosažitelného. My víme a známe, jak si Izraelité postupným vývojem přidávali nová nová pravidla,
19:49Známe tu historii, přidávali si nová přikázání nad to, co jim hospodin nařídil, protože si mysleli, že budou možná víc duchovní, nebo že si víc zaslouží boží přízeň tím, že budou dodržovat větší zákazy, nebo větší nějaké přikázání. a ty vlastně příkazy a zákazy, které si přibírali k tomu, co jim hospodin nařídil nad rámec, tak narostly do takových rozměrů, až v podstatě nebyli schopni všechno toto nařízení a přikázání dodržet. A co, že nebyli schopni dodržet? Oni častokrát nebyli schopni ani pojmout, už jich bylo tolik.
20:30a ty jejich nové příkazy, přikázání a nařízení v podstatě jenom svazovaly nohy a staly se takovými neúnosnými břemeny. A Pán Ježíš Kristus, kdybychom přeskočili do nového zákona, tak bychom viděli, jak například v Matouši 23 on toto kritizoval. Kritizoval, jak si zákonníci přibírali ta nová pravidla. A proč to kritizoval?
20:53No právě protože se z toho stal takový zákonický způsob života. A pán Bůh to pro člověka udělal lehké, jednoduché, ale člověk sám si to udělal těžkým. A v dnešním textu tedy znovu opakuju na otázku, co po člověku hospodin žádá, možnýž odpovídá jenom pět věcí, nic víc. Někdo by možná mohl namítnout, no jo, ale vždyť písmo obsahuje mnohem více přikázání, mnohem více nařízení.
21:27Jenom před chvílí dal Bůh svému lidu deset slov, neboli deset přikázání. Ano, je to pravda. Ve skutečnosti je toho více, co se Pánu Bohu líbí a co po člověku žádá, ale věřím tomu, že to všechno už je jenom takovým odrazem těchto pěti zmíněných principů, které uvidíme v tom dnešním textu. Těchto pět principů dnešní pasáže představuje jakýsi jasný základ, z něhož potom všechny ty ostatní věci přirozeně vyplývají. A tak tedy pět principů, které nejsou těžké. Jenom pět. Vlezou se nám na jednu ruku. A to znamená, můžeme si je jednoduše zapamatovat.
22:13A i malé dítě si může zapamatovat pět principů na jedné ruce a když si to může zapamatovat malé dítě, tak věřím tomu, že si to můžeme zapamatovat i my. A tak jak je budeme probírat, tak si je pamatujte, proč vás budu zkoušet. Jsem zkoušel i náš zbor, takže říkám to dopředu, abyste na to byli připraveni. U nás jsem to neřekl.
22:35A tak tedy, které to jsou, ta první tady už zazněla, nebo ten první princip, jenom, aby se zbal hospodina svého boha, neboli, jak jste správně řekli, bázeň před bohem. Musím říct, že když přemýšlím o tom, co to znamená bázeň před bohem, tak vidím obrovský deficit v dnešní době, v dnešní církvi. a nejsem až tak úplně starý, ale když se bavím s lidmi, kteří zažili generace před námi a přemýšlím a uvažuji nad tím,
23:16jakým způsobem se stavila církev k Bohu před 30, 40, 50 lety, nebo když čtu nějaké články nebo díla bratří, a ti, kteří šli před námi ve víře 100, 200, 300 let zpátky, tak si říkám, že jsme hodně ochuzeni o to, jakým způsobem vnímali ty generace před námi Boha a jakou báze k němu měli.
23:47Náš Bůh je, milý přátel, opravdu veliký, je svatý, zaslouží si naši úctu, náš respekt a jak říká Boží slovo, jeho skutky jsou, nelze vyspytovat, jsou nevyspytatelné. Jak se píše později od 14. verše v té dnešní pasáži, hle hospodinu, patří nebesa i nebesa nebes, země i všechno, co je na ní.
24:17Hospodin, milí přátelé, náš Bůh je stvořitelem, jemu patří nejenom tento svět a všechno, co je na něm, ale celý vesmír. On je ten, který učinil veliký vesmír, i ty vzdálená místa, na která my nedokážeme vůbec dosáhnout, to je dílo jeho rukou, on tohle všechno učinil, nebo respektive dílo jeho rukou, to je takový obrad, že on to učinil svým slovem, on to učinil dechem svých úst. Jeho moc, jeho moc je neskonalá.
24:47My lidé, respektive cokoliv jiného, nejsme vedle Boží velikosti a jeho moci vůbec nic. Boh je náš stvořitel a pána, jak se píše v Koloským 1,16, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo autority, všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. Ten tak se vsahuje ke Kristu, ale náš Kristus je Bůh všemohoucí.
25:17Když si uvědomíme, co všechno Bůh učinil a jak to učinil, tak musíme žasnout nad jeho mocí. A pokud nám to nestačí, respektive pokud by to tenkrát nestačilo izraelskému lidu, který možná neměl úplně takové povědomí o planetě a o vesmíru, jako máme my dnes díky moderní technologii, tak víte, stačilo se podívat na boží moc jenom ve chvíli, kdy je Bůh vyváděl z Egypta.
25:44Budilo obrovskou bázeň, když hospodin seslal z nebe oheň, nebo kroupy, žáby, tmu, kobylky, či dokonce smrt. Jak se asi museli cítit očití světkové, když nechal Bůh rozestoupit Rákosové moře, aby mohli jako Izrael uniknout a potom ty vody zavřel, aby potopil pronásledující egyptskou armádu.
26:17Stejně tak se Boží moc projevovala, když Bůh na poušti vyvedl vodu ze skály. Vyvést vodu ze skály někde v Jablonci, v horách, to možná nemusí být až takový problém, ale vodu ze skály na poušti, to je obrovský zázrak. Nebo když Bůh dal chleb z nebe. Když vidíme tohle všechno, musíme konstatovat, že Pán Bůh je opravdu pánem. Je pánem nad zemí, nad nebem, pro něj není nic nemožné.
26:49Když se díváme na stvoření, můžeme dobře vidět, že je tu Bůh, který je mocný a moudrý, protože jen mocné bytí může vytvořit v podstatě něco takového z ničeho, další taková úžasná věc, z ničeho to Bůh stvořil a jen moudré bytí to může udělat tak složité a podivuhodné, jak to je a zároveň to pořád a neustále udržovat ve vzájemné harmonii.
27:15a když tak to přemýšlím o Bohu, když přemýšlím o jeho velikosti, tak musím říct, že to je fantastické přemýšlet o jeho díle tímto způsobem. A víte co, pořád to není všechno. Bůh, před kterým máme mít bázeň, nejenom že má obrovskou moc, že je svrchovaný, ale je také svatý, je spravedlivý, Jak říká 1. Janova 1.5, Bůh je světlo, není v něm žádná tma. Když Izraelité procházeli Rákosovým mořem, tak oni zpívali, přečtu Exodus 15.11, následující, kdo je mezi bohy jako ty, hospodine? Kdo je jako ty, vznešený v svatosti, budící bázeň slavnými skutky činící divy? To byla jejich píseň, kterou zpívali.
28:07Po pravici a po levici měli moře a zpívali toto píseň. Já to zopakuju ještě jednou. Kdo je mezi bohy jako ty hospodine? Kdo je jako ty vznešený v svatosti, budící bázeň svými skutky, činící divy? Víte, bratři a sestry, dneska se na boží lásku klada takový důraz, že máme někdy z koln zapomínat, že je to láska svatá a že náš Bůh je mimo jiné oheň spalující, jak říká Židům 12.29.
28:39A protože je Bůh svatý, všechno, co koná, je spravedlivé nebo on sám nemůže řešit, nemůže konat zlé dílo nebo špatné dílo. Zatímco, na rozdíl od nás, my lidé jsme hříšní a tedy od tohoto svatého Boha jsme oddělení. Nebýt boží milosti, tak všichni zahyneme. Spravedlivým božím trestem pro každého z nás by byla smrt. Smrt bez boží přízně.
29:10A nikdo by nemohl Boha obvinovat, že se nám to nelíbí, anebo že Bůh koná nespravedlivě, když tak činí. Kdo jsme totiž my, abychom Bohu říkali, co má dělat? A tak znovu, bratři a sestry, když přemýšlíme o Bohu, když přemýšlíme o Jeho velikosti, tak si musíme být jistí nebo vědomí toho, kde je naše místo.
29:43Kde je místo našeho Boha a kde je místo nás. Kdo je Bůh a kdo jsme my. Jeho velikost musí v našich srdcích budit bázeň. a tedy, jak jsem řekl na začátku, musí v našich srdcích jeho velikost budit respekt, budit úctu, ale také strach z odplaty, která by nás pro naše provínění mohla potkat. A tento strach, tato pázeň by nás vlastně měla držet v čistotě, měla by nás držet ve svatosti po vzoru našeho pána, který je čistý a svatý.
30:24Když to řeknou možná jinak, naše bázeň před Bohem se, milí přátelé, nejvíce projevuje právě v té naší snaze o čistotu, v té naší snaze úsilí o svatost. Tak se projevuje nejvíce naše bázeň. Chtěl bych přečíst několik veršů, které mluví o bázní před Bohem. Budu číst z Žalmu 111. kapitoli 10. verš, kde se píše
30:50Počátek moudrosti je bázeň před hospodinem. Je to velmi rozumné od všech, kdo tak činí. Nevím, jestli to dokážeme vnímat. My to u nás vždycky promítáme, ty verše, které čtu. Počátek moudrosti je to začátek veškerého chytráctví moudrosti. Je to úplně ta první věc naší moudrosti. je bázeň před hospodinem. Je to velmi rozumné od všech, kdo tak činí, říká želomista.
31:26Přísloví 10.27. Bázeň před hospodinem přidá mnohá léta, ale roky ničemu budou zkráceny. Přísloví 14.27. Bázeň před hospodinem je pramenem života, aby se člověk vyhnul léčkám smrti. Přísloví 15.33, Bázeň před hospodinem je kázní moudrosti, před slávou je pokora. Přísloví 28.14, Blahoslavený je člověk, který má ústavičně bázeň, ale kdo zatvrzuje své srdce, padne do zla.
32:01A ještě jeden poslední z Izajáše 8,13 Já bych mohl pokračovat, písmo je plné veršů, které mluví o bázní před Bohem, ale věřím tomu, že rozumíme tomu, co nám tyto verše obecně chtějí říct, k čemu nás tyto verše volejí.
32:32Bůh toho po nás nechce mnoho, jenom za prvé, abychom se báli hospodina, abychom se báli svého Boha, který je svatý, který je spravedlivý a který je mocný. Jen bázeň před svatým Bohem, tedy náš respekt, úcta, nás totiž pokořují a drží v ostražitosti před říchem.
33:02A tak to bylo za prvé, pamatujte si, bázeň před hospodinem. Za druhé, co říká ten text? Chodit po všech jeho cestách. Děkuji. Za druhé, chodit po všech jeho cestách. Víte, milí přátelé, bratři a sestry, máme v podstatě jenom dvě možnosti. Buď chodit po svých cestách, nebo chodit po božích cestách.
33:32Tedy buď chodit tak, jak se nám zachce, tak jak se nám líbí, nebo chodit po cestách, které se líbí našemu Pánu, Bohu Když to řeknu ještě jinak, buď chodit s Bohem, nebo chodit bez Boha Desitky a možná stovky odkazů ve starém zákoně nám ukazují, jak v průběhu historie všemožní vůdci, králové a panovníci buď chodili, anebo nechodili po hospodinových cestách
34:04A podle toho, či chodili nebo nechodili, podle toho s nimi Bůh jednal. Jinými slovy, tedy buď chodili s Bohem a tedy kdekoliv se nacházeli, tak mu vzdávali chválu a úctu, kterou si zaslouží a proto odstraňovali vždycky všechny ty modly a návrší a podobně. Nebo s Bohem chodili a všechny tyto návrší a modly a tak dále, nebo s Bohem chodili a všechny tyto návrší a modly bouraly.
34:40Jinými slovy, to, co znamená chodit nebo nechodit po božích cestách, je žít nebo nežít podle boží vůle. Dělat nebo nedělat to, co se líbí Bohu, to, co je hezké nebo příjemné v jeho očích. Žalom 128, 1 říká, blahoslavený je každý, kdo se bojí hospodina, a hnedka v návaznosti, tady máme tu první věc, ten první princip, kdo se bojí hospodina, ten, kdo chodí po jeho cestách. Pokračuje takhle verš. Takže ještě jednou, blahoslavený je každý, kdo se bojí hospodina, ten, kdo chodí po jeho cestách.
35:17Přísloví 3.6. Poznávej ho na všech svých cestách, on napříjmí tvé stezky. Ještě jeden verž, Žalm 119.59. Přemýšlím o svých cestách, říká Žalmista, a obracím své nohy ke tvým svědectvím. Chceme-li se, milí přátelé, držet božích cest a po nich chodit, potřebujeme o těchto božích cestách uvažovat, potřebujeme vnímat boží svědectví, potřebujeme vnímat boží vůli a následně ji potřebujeme uvádět vlastně do současnosti s naším životem a to tak, že to nejsme my, kdo řídí naše kroky, není to to naše já, ty naše představy a naše touhy a naše vůle, ale je to on, kdo nás vede.
36:03Je to boží vůle, která nám musí vládnout. Je to boží vůle, která je naší autoritou, která je naším kormidlem. To je to, co znamená chodit po jeho cestách nebo stezkách, řídit se toho jeho vůli. Takže to bylo za druhé. Co bylo za prvé? Bázen před hospodědem, za druhé chodit po jeho cestách nebo stezkách.
36:38Za třetí, milovat Boha. Víte, je veliký rozdíl mít bázeň před Bohem, chodit po jeho stezkách a přitom hospodina milovat, anebo to všechno dělat jenom pouze z povinnosti, nebo ze strachu, což rozhodně není ten správný vztah s Bohem. Ano, jak už jsme si řekli, bázeň neboli respekt a úcta je důležitá, protože nás mimo jiné chrání před říchem, ale zároveň Bůh nám dává mnoho důvodů, proč před ním nemít jenom samotný respekt, ale i lásku zároveň s touto úctou, s tímto respektem.
37:24Bůh nám dává mnoho důvodů, proč bychom jej měli milovat. Nejenom, že nás stvořil, nejenom, že nám dal úžasný život a to všechno, co máme na této zemi, ale zejména jeho milost, milosedenství a sebeobětující se láska v podobě Božího Syna, Pána Ježíše Krista, je dostatečným důkazem té nejvýšší lásky, kterou nás Bůh zahrnuje.
37:49Bůh není všemhoucí postava stvořitele, která si na nás vynucuje nějakou svoji pozornost a úctu, ne, on sám je všemhoucím Bohem, který v podstatě na svém božství nelpěl, ale sám sebe zmařil, známe tyto verše, stál se služebníkem, ponížil se a to dokonce až k smrti na kříži. Proč? Abychom s ním mohli mít vztah, abychom my, hříšníci porušení lidé, mohli být posvěceni a očištěni svatou krví a jednou provždy nám mohlo být odpuštěno.
38:25Náš Bůh, milí přátelé, je milující Bůh. Náš Bůh častokrát se říká je láska. On je zdrojem lásky. A když si uvědomujeme tohle všechno, co pro nás Pán Bůh učinil ve své lásce, tak věřím tomu, že není těžké její milovat také. Ne za nějaké zásluhy, ne pro dostatek bohatství a zdraví, kterého se nám může dostávat od něj.
38:53Naše láska nevychází z nějakého pragmatismu, ne z nějaké vypočítavosti, naše láska nevychází z nějaké prosperity, ne. My milujeme, protože, jak to je? Bůh napřed miloval nás. My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás. 1. janová 4.19. Bůh je hoden naší lásky, bratře a sestry. Když učitelé zákona zkoušeli Pána Ježíše Krista a ptali se ho, které ze všech přikázání je největší, tak víme, co jim odpověděl.
39:31Miluj Pána svého Boha. Jak? Celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. Většina z nás známe tento verš z paměti, ale možná, že někdo z nás už neví, že tento verš se v písmu objevuje několikrát. Já jsem teďka ho přečetl z Matouše 22, 37, ale například už jenom v knize Deuteronomium se tento verš,
40:01a teď musím říct v různých podobách, objevuje devětkrát a potom ve starém zákoně v dalších asi třech desítkách případu. Takže máme skoro čtyřicetkrát tento verž v písmu, ve starém zákoně. A vždycky, když se napříč písmem, tak to něco opakuje, tak to má pro nás velkou váhu, že? a protože tím Pán Bůh chce něco zdůraznit. Vzhledem k tomu, že tady vidíme ten verž 40x ve Stenem zákoně a také v Novém zákoně, tak vidíme, že je to opravdu verž, který je aktuální, který je platný po celou dobu historie.
40:45Je to verž, který má platnost do dnešní doby a tím, že to Páne Ježíš Kristus takhle vlastně i potvrzuje, tak bych řekl, že to má nejvyšší prioritu. Je to první přikázání. Páne Ježíš tomu dal dostatečnou váhu. A proto za třetí, milujme Boha bez ohledu na okolnosti, které se v našem životě objevují, bez ohledu na okolnosti, které nás v životě potkávají. Bůh je naší lásky hoden.
41:13A to nejenom nějaké lásky, ale lásky, která v našem životě zaujímá první místo. To je totiž to, co znamenají ty verše milovat celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. Je to láska, která má první místo. Má vyšší prioritu než láska k čemukoliv jinému. Nikdo a nic si nezaslouží naši lásku tak, jako si ji zaslouží náš pán. Stvořitel a spasitel.
41:54Takže to bylo za třetí. Co bylo za druhé? Za prvé? Za čtvrté? To nás teď čeká. Sloužit hospodinu svému celým svým srdcem a celou svou duší. V podstatě se nám tady opakuje ta nejvyšší priorita, že? Vidíme to, když můj žijí zdůraznuje celé srdce a celou duši.
42:25Ovšem tentokrát ne ve spojitosti s láskou, jako jsme to viděli u Matouše, ale se službou A ve skutečnosti je to tak, že když my máme na prvním místě lásku k Bohu, tak už není potom těžké mít následně i službu jako nejvyšší prioritu Milujeme-li Boha, Krista, Spasitele na prvním místě, tak z toho automaticky vychází naše služba
42:53A zákonně to patří obráceně. Pokud nesloužíme, možná máme malou lásku, je potřeba s tím něco dělat. Ale co se myslí tou službou, když tady mluví Mojžíš o službě? Na prvním místě, když to vztáhneme na sebe v dnešní době, na církev, tak asi první, co nás napadne ohledně služby, tak je obecně sdílení evangelia, nějaká praktická i duchovní služba v rámci církve a podobně.
43:19Ale věřím tomu, bratři a sestry, že ten význam, o kterém tady mluví Mojžíš, co od nás žádá Bůh, je mnohem širší. V tehdejší době se služby okolo stánku, umluvy a později chrámu ujímaly pouze kněží a nikdo jiný. Ale tento verž vyzývá ke službě i všechny ostatní. A proto se pod službou, věřím tomu, myslí obecně nejenom služba okolo bohoslužby,
43:49kolo nějakého duchovního růstu a budování, ale i osobní uctívání a život pod autory toho Božího slova. To je ta pravá bohoslužba. Celý ten náš život má být službou, když to řeknu takhle. Nesloužím nárazově, nesloužím jenom v určité dny, v týdnu, měsíci nebo v roce. Neuctívám Pána Boha jenom při bohoslužbách, ale mám ji ctít a přinášet mu chválu neustále. To je pravá bohoslužba. V Novém zákoně to nádherně a úžasně popsala poštel Pavel v listu Římanům ve 12. kapitele. Všichni známe, vybízím vás tedy, bratři, skrze milosrdenství boží, abyste vydali svá těla v oběd živou, svatou a příjemnou bohu. To je vaše rozumná, a pokud máte český studijní překlád jako já, služba bohu.
44:44Vydávání našich těl je služba. To je to, co od nás hospodin žádá. Máme-li sloužit hospodinu svému Bohu celým svým srdcem a celou svou duší, musíme tak činit stále ve svém přirozeném životě. A tedy tato vyžaduje naši pozornost. Nesmíme nechat naši službu, zaměření na Boha a přemýšlení o božích věcech nějaké náhodě, tedy nějakým náhodným setkáním, ale musíme o božích věcech neustále rozjímat, když to má být s celým srdcem a celou svou duši a potřebujeme nad tím uvažovat.
45:25a to ať vstávám nebo uléhám, ať snídám nebo večeřím, ať jsem v práci, ve škole nebo někde na dovolené, potřebují mít na zřeteli takovéto kristovské smýšlení. A co bylo kristovským smýšlením? Co bylo jeho nejvyšším cílem? Oslavit Boha. Vyvýšit Otce. A stejně tak to musí být s námi. To, o čem rozjímá má mysl, tak tím vím, že přetéká mé srdce. A pokud tedy mám sloužit Bohu celým srdcem, potřebuju nejdříve, aby se tím v plnosti zabývala moje mysl.
46:06Musím mít v plánu ve svém životě, že chci sloužit Bohu. Možná, že nemám dar stát zakazatelnou a kázat. Možná, že nemám dar nějaké praktické služby a činnosti kdekoliv jinde, ale možná mám jiné dary a potřebuji nad tím uvažovat. a potřebuji mít plán ve svém životě, že chci oslavit Boha. Chci mu sloužit celým svým životem.
46:31A je úplně jedno, jestli jsem doma s rodinou, nebo jestli jsem se sousedem někde před domem, nebo kdekoliv jinde. Potřebuji nad tím uvažovat a potřebuji mít plán, protože když nebudu mít plán, tak nebudu sloužit. Už jsme si řekli, že náš Bůh je pán, je velký a mocný, On je náš stvořitel a tvůrce a my jsme dílo jeho rukou.
46:52a nikomu se to možná nemusí líbit, ale my jsme, a boží slovo o tom tak mluví, my jsme dulos. Víte, co to je dulos? Řecké slovo dulos? Deny to ví, má řecké předky. Co to je, Deny? Otrok. My jsme otroci. Některé naše překlady to překládají jako služebníci a svým způsobem je to proměnlivý termín. I když se budeme bavit o otroctví nebo otrocích, častokrát si možná představíme takový ten kruh, jak tam jsou na těch řetězech tě otroci a točí někde, já nevím, jestli vodu vytahu nebo něco.
47:37Ale to není úplně ten pravý obraz otroctví novozákonní doby. A nevím, jestli jsem tady o tom mluvil v minulosti u nás ve sboru, když jsme procházeli Evangelia, tak jsem říkal, že někteří otroci byli jako součást rodiny. Byli to otroci, kteří vykonávali důležitou a podstatnou práci u svých pánů. Někteří byli lékaři, někteří byli hudebníci, někteří byli knihovníci.
48:02a samozřejmě někteří byli dělníci, kteří pracovali, ale byli vděční za to, že mají třeba toho svého pána, protože kdyby ho neměli, oni by možná vůbec nepřežili. To znamená, i takovýmhle způsobem se chceme dívat na otroctví nebo na důlos, na otroka. Je to otrok, který je milovaný svým pánem a my jsme takovými otroky, kteří jsme milovaní našim pánem
48:29a jsme vděční, nebo aspoň já jsem vděčný, že mám takového pána, jaký je Bůh. Ale to, co jsem chtěl říci, je, že možná se to někomu nelíbí, že jsme takto nazýváni písmem jako otroci. Proč? Protože právě si představí toho otroka, který je v těch řetězech a tak dále. To není ten skutečný obraz. Ale přesto jsme otroci, kteří jsou těmi služebníky, jsme sloužící otroci a pokud nás Pán Bůh vybízí ke službe, potřebujeme sloužit. Známe i spoustu příkladů z minulosti a nejenom z písma, že bylo spoustu otroků, kteří byli nevěrní svým pánům a nechtěli jim sloužit a tak dále, tak toto nemá vypadat v našem životě.
49:17Pán Ježíš Kristus v Lukášovi 4.8 říká, je napsáno, pánu svému bohu se budeš klanět a jemu jedinému sloužit. Je to další příkaz, který vychází z tohoto základu, máme sloužit našemu pánu. A je tam takové slovo, jemu jedinému máme sloužit. Když se nad tím zamyslíme v kontextu Izraele na poušti, jak vypadala tehdejší služba Izraele. Sloužili pouze a jedině svému bohu Izraelci. Ta jich služba nebyla moc slavná, že? Víme, jak dopadly. Ale dobře, nebavme se o cizích, jak vypadá naše služba.
50:12Jak vypadá moje služba, jak vypadá tvoje služba, komu sloužíme? Sloužíme Bohu? Nebo sloužíme sami sobě, svému břichu, svému pohodlí nebo tomuto světu? Opět Pán Ježíš Kristus říká v Lukášovi 16.13. Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat. Jednoho se bude držet a druhým bude pohrdat.
50:42Nemůžete sloužit Bohu i Mamonu. Mojí modlitbou je, abychom rozuměli tomu, co znamená sloužit Bohu celým srdcem a celou svou duší, aby naše mysl byla ve všem, co děláme, zaměřená na našeho pána a z toho se potom odvíjel celý náš život, který by měl být nádhernou bohoslužbou. celý náš život, teď se nacházíme kdekoliv, by měl být nádhernou bohoslužbou, neboť oslavuje Boha.
51:15Měl by být takovou nádhernou vůní našemu spasiteli. Takže to bylo za čtvrté. Co bylo za třetí? Milovat. Za prvé? Za třetí? Za čtvrté? Sloužit. A za páté? zachovávat hospodinovi příkazy a jeho ustanovení.
51:46Dřeba se ství, jak říká list v Římanům 13.10, naplněním zákona je tedy láska. A to je pravda. A ono to platí obráceně, že? Důsledkem naší lásky usilujeme o naplnění zákona. Nemyslíte? Důsledkem naší lásky usilujeme o naplnění zákona. Jinými slovy, milujeme-li našeho Boha, uznáváme-li jeho autoritu, důvěřujeme-li našemu pánu, uvědomujeme-li si jeho moudrost a moc, pak je nám jeho slovo zákonem s velkým Z.
52:23Snažíme se je naplnit na vlastních životech. Jeho přikázání je naší autoritou, jeho přikázání je naším svatým slovem a poslouchat takové svaté slovo je k našemu dobru. To je vlastně i to, co říká zbytek toho verše 13. Podívejte se se mnou, Deuteronomium 10.13. Tam se píše, když to svojím s tím začátkem, jenom, abys, a teďka já mám ten poslední princip, zachovával hospodinovi příkazy a jeho ustanovení, která ti dnes přikazují, aby ti bylo dobře.
52:58Máme zachovávat hospodinovi příkazy, aby nám bylo dobře. Nezachovávat, tak a teď mi spadly poznámky. Nezachovávat hospodinový příkazy znamená, že se nám nebude dařit dobře. To, co bych chtěl říci, nebo to, co nám Možíš komunikuje skrze tento svůj text, je, že Bůh to s námi, nebo s Božím lidem, myslí dobře.
53:30A proto nám tyto své příkazy dal. Protože to Bůh s námi myslí dobře, proto nám dal Boží slovo. A když jsme jeho slovu poslušní, můžeme s ním mít nejenom společenství a dozvídat se o něm, mnoho zajímavých věcí, o tom, kdo je náš Bůh, ale můžeme se také těšit s jeho dobrodíní, protože pokud se držíme jeho slova, tak se vyhneme opravdu spoustu smutným důsledků neposlušnosti nebo nezřízeného života, který bychom jinak žili.
54:04Pokud se držíme Božího slova, tak se nám daří mnohem lépe nebo dobře, protože zachováváme jeho přikázání, které jsou dobrá a vlastně pro náš život jsou dobrá nebo nějaký jiný ekvivalent, nezrovna nejapadá. Když Pán Ježíš Kristus vstal z mrtvých a 40 dní chodil ještě po této zemi, tak těsně před svým odchodem promluvil ke svým učetníkům a řekl jim, nejznámější nebo druhý nejznámější verš Bibli,
54:34Matouš 28, 19, 20. Jděte tedy a čiňte učetníky ze všech národů. Krtěte je ve jméno oce i syna, je ducha svatého a teď ta důležitá věc, kterou chci zdůraznit a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Víte, bratři a sestry, nejenom, že sami máme zachovávat boží přikázání, aby nám bylo dobře, ale máme i ostatní tomu učit.
55:00Skutečnost, či tak činíme nás, vyvádí z osobní zóny pasivity a sobectví, a naopak právě nečinnost tohoto povolání ukazuje na naši nedostatečnou lásku, to už jsem před chvílí řekl. Pán Ježíš Kristus říká, Jan 14, 23, kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo. A víte, a věřím tomu, že to tady v tomhle sboru nemusím zdůrazněvat, zachovávat jeho slovo neznamená se na jeho slovo nějakým způsobem jenom odkazovat.
55:33Neznamená to o božím slově mluvit, nebo o božím slově argumentovat, to není to ono. Neznamená to vybírat si jenom některé verše, která se nám hodí, ani si je vytrhávat z kontextu a upravovat podle své vůle. Zachovávat Boží slovo znamená být poslušní tomu, co Bůh skutečně po nás chce. Ať se nám to líbí, nebo se nám to nelíbí. Potřebujeme zachovávat Boží slovo tak, jak je to dáno. Pokud Boží slovo říká A, potřebujeme činit A. Pokud Boží slovo říká B, musíme činit B. A pokud si nejsme jistí, jestli Boží slovo říká A nebo B, tak se potřebujeme pokořit, modlit se, více studovat a zkoumat jeho vůli.
56:14Když se apoštol Pavel loučil se staršími efeského zboru, které si zavolal domy létu, tak si byl vědom, že po jeho odchodu přijdou do zboru těžkosti a že přijdou do zboru problémy, že místní zbor bude pod tlakem jak zvenčí, tak ale také zevnitř. Pavel tam nepředjímá úplně do detailu, jak celá situace dopadne, ale to, co říká ve skutcích 20.32 je a nyní vás svěřuji Bohu a jeho milosti.
56:46které má moc vás zbudovat a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými. Dnešní církev, podobně jako církev... V jakékoliv době. Věřím tomu, že čelí určitým tlakům a to jak zvenku, tak ale také zevnitř. Věřím tomu, že to znáte. Asi si někdo z nás nemyslí, že všechny sbory jsou úplně dokonalé a v žádných sborech nejsou žádné problémy. Častokrát my jsme nespokojeni v našich sborech a chtěli bychom jim tam do druhého sboru, protože tam je ta louka zelenější a přijde nám, že tam žádné problémy nejsou.
57:30Já taky v minulosti jsem přišel do nějakého zbůru a byl jsem úplně nadšený a pak k tomu, když jsem šel na návštěvu a bavili jsme se, tak jsem najednou byl v šoku, protože na bohu službě to vypadalo jako úžasný, dokonalý zbor, ale ve skutečnosti ten zbor měl obrovské problémy a možná to byla do jisté míry jenom maska nebo přetvářka.
57:47ne, my jako sbory jsme vystavení tlakům. Podobně jako FSK zbor byl vystavený a poštoplávě říká, vím, co se stane, poté co odejdu, jak to bude vypadat, že přijdou falešní učitelé, že tam ten tlak bude zvenčí, ale také zevnitř. A my to máme častokrát podobné. V našich sborech máme spoustu problémů, ty problémy často nejsou malé,
58:10a jsou různé těžkosti, jsou různé tlaky, ale to, co bych chtěl říci a to, co říká poštol Pavel, je, že my máme všechno, co potřebujeme k tomu, abychom těmto tlakům nebo problémům možná předešli, anebo pokud ne předešli, tak je dokázali úspěšně zvládnout. Co tam Pavel říká? Komu je svěřuje? A poštol Pavel odchází, ta autorita poštol Pavel odchází, nebo on se s nima setkává, když cestuje zpátky do Jeruzaléma, ale předává je jiné autoritě. A co tam říká v tom verši? Jsem to četl.
58:47Nyní vás věřují Bohu a slovu jeho milosti. On je předává božímu slovu. K tomu, aby byli schopni předejít nebo úspěšně zvládnout ty těžkosti, které přijdou do jejich zboru, tak se potřebují držet božího slova. Víte, kdyby oni a stejně tak my, kdybychom se drželi nějakých svých představ, své vůle, svých tradicí, které bychom protlačovali do čela, tak to bude bolet a možná to nepřežijeme.
59:25Když se povezeme pouze na nějaké úrovni tradice nebo vlně tradice, tak to bude možná prázdné, bude to mrtvé. a když budeme plně závislí na Bohu, když budeme plně závislí na Jeho vůli, když budeme hledat Jeho řešení, Jeho aplikaci na naši situaci, když se budeme držet Jeho slova v duchu a v pravdě, tak věřím tomu, že nás opravdu nepotká žádná zkouška, nebo vás nepotká žádná zkouška, kterou byste nebyli schopni zvládnout.
59:55Ve skutečnosti, když se budeme držet všech těch pěti principů, které jsem dneska zmínil, prošel a jak jsem říkal na začátku, to nejsou žádné nové věci, nic, co by nás mělo šokovat, jsou to naprosté základy. Když se budeme držet všech těchto pěti principů, o kterých jsem dneska mluvil, tak budeme těmto komplikacím a těžkostem, ať už v našem životě nebo ve sborovém životě, předcházet.
1:00:18Čím více se těch principů budeme držet, tím více budeme těmto těžkostem předcházet. Čím méně se jich budeme držet, tím samozřejmě ty naše životy budou mnohem komplikovanější a složitější a bolestivější. Jsou to principy, o kterých jsem říkal na začátku, že jsou dobré a užitečné pro Izrael v tehdejší době, ale zároveň, jak jsem zmínil několikrát, jsou to dobré principy i pro nás, pro církev v 21. století.
1:00:54A proč si to dovolím tvrdit, když ten 12. verž začíná NUŽE, Izraeli, a říkám NUŽE, jablonečtí, NUŽE, lovosičtí, NUŽE, křesťané v České republice nebo v 21. století, co o tebe žádá Bůh, podívejte se se mnou na ten verž 15, úžasný verž, strašně jsem z něho nadšený, tam se píše A však jenom k tvým otcům hospodin přilnul, zamiloval si je a vyvolil jejich potomstvo po nich, totiž vás, ze všech národů, jak je tomu dodnes.
1:01:33Ze všech národů, jak je tomu dodnes? Co to tady dělá? Taková věta. Mojžíš hovoří pouze k Izraeli, které vyvedl z Ekypta. a najednou mluví při tom o vyvoleném lidu ze všech národů. Ano, přesně tak. Možíš mluví, obrací se ke všem národům.
1:02:04Už se zde zrcadlí to dávné tajemství, které Bůh zamýšlel dříve, než založil tento svět. Už zde vidíme určitý předobraz církve, kterou si Bůh zamiloval a přilnul k ní. A proto stejně, jako měli činit Izraelci, tak i vy, jablonečtí, obřežte předkošku svého srdce a nezatvrzujte ji svou tvrdou šíji. Jak se to dělá? Jak se projevuje smlouva znamení na našich srdcích, že patříme Bohu?
1:02:37jednoduše, jenom tak, že budeme mít báze před hospodinem, budeme chodit po jeho cestách, budeme jej milovat, budeme mu sloužit celým srdcem a celou duší a za páté budeme zachovávat všechny jeho příkazy a ustanovení. Ve skutečnosti je všech těchto pět bodů takovými spojenými nádobami, můžeme říci. Je to taková optická soustava dalekohledu, kdy každý princip je jednotlivá čočka, tyto čočky k sobě patří a vzájemně spolupracují, takže vytváří jednolitý obraz.
1:03:16Jak jsem řekl na začátku, mým přáním je, aby nám byly všechny tyto principy vlastní. Chci, aby toto kázání bylo takovým možná přáním a požehnáním pro nás, abychom znovu uvažovali a přemýšleli možná nad těmito základy. a nemá smysl si namlouvat cokoliv o našem životě, nevím jak vy, ale i můj život, nebo já jsem jeden z těch lidí tvrdé šíje a věřím tomu, že my všichni jsme lidé tvrdé šíje a my potřebujeme ohýbat ten náš hřbet a potřebujeme se všichni pokořovat a potřebujeme hledat Boží vůli do našeho života.
1:04:06a tak ješenám i izraelský lid k tomu takovým příkladem, ale zároveň ješenám i izraelský lid v této věci takovým varováním. Jak jsem říkal, jsou to základní věci, které každý zvládne, je to jenom, ale my víme, jak to s Izraelem dopadlo. I přes Mojžišovu intervenci, i přes vybídnutí k obřezání srdce, tedy k odevzdání sama sebe Bohu ve víře, dopadlo to tak, jak to dopadlo.
1:04:37až na dvě výjimky vlastně z nich nikdo do zaslíbené země nevstoupil, nevkročil, protože se nedrželi tohoto slova. Nedrželi se těchto pěti jenom. A dokonce ani Mojžíš nevstoupil do zaslíbené země. Je to opravdu výstraha pro každého z nás a proto se držme těchto vybídnutí, proto si je opakujeme. Mějme je na mysli, je to jenom pět věcí. Když takhle otevřeme ruku, vybavme si těchto pět základních principů. Jak jsem říkal, ty principy jsou jednoduché. Tak učme se je sami, učme je naše děti.
1:05:28A já bych mohl pokračovat dál v tom textu, který jsme přečeli na začátku, on je velice bohatý. My v něm vidíme několik dalších úžasných věcí, dalších božích vlastností, vidíme v něm, co má Bůh rád, o koho se rád stará, tedy takové různé příklady, jak si bychom mimo jiné měli být i my, komu bychom se i my možná měli věnovat, komu bychom měli zjednat právo, o koho bychom se měli starat,
1:05:57Jsou to velice praktické věci, které v tom textu nalezneme, ale tím mým dnešním cílem bylo zmínit těch pět věcí a třeba na ty další věci se dostaneme někdy příště. Tak kež vám Pán Bůh požehná, kež nosíme v srdci těchto pět základních principů a nejenom, abychom je nosili v srdci, ale především je dokázali aplikovat v našem životě. Za to se modlím. Amen.