7.4.2020 Roman Klusák - Naše zodpovědnost před Bohem
Výraz krev je v přepisu na 11 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Genesis 18Exodus 122. Samuelova 24Žalm 50Izajáš 32Matouš 28Efezským 6
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (6)
- 0:36 Exodus 12
- 13:55 Matouš 28
- 19:09 Efezským 6
- 23:43 Žalm 50,1
- 35:49 Genesis 18,25
- 39:48 2. Samuelova 24
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:06Krásný dobrý večer, bratři a sestry, vážení posluchači. My společně procházíme knihu Exodus, verž za veršem a kapitolu za kapitolou. Dnes budeme v tom našem společném studiu pokračovat. Měli jsme dnes tady mít sloužící, že bychom spolu zaspívali, nakonec to nevyšlo, ale chtěl bych, aby jsme ty svoje srdce upřeli na Boží slovo.
0:36toho dnešního večera pak se na záběr společně modlili. Ten text, který my budeme procházet a který budeme opravdu tak studovat spolu toho dnešního večera se nachází v knize Exodus 12. kapitole od 21. do 28. verše. Takže budeme číst z knihy Exodus z 12. kapitoli od 21. do 28. verše Já prosím, pokud můžeme, aby jsme z ústy k božímu slovu povstali
1:09Budu číst ze studijního překladu z knihy Exodus od 12. kapitoli 21. verše Mojžíš tedy svolal všechny izraelské starší a řekli jim Vyberte si a vezměte jehně po svých rodinách a zabijte velikonoční oběť. Vezměte svazek izopu, namočíte do krve v misce a z krve v misce nanesete na nad Praží a na obě veřeje. A nikdo z vás, ať nevíde ze dveří svého domu až do rána.
1:46Když bude hospodin procházet, aby postihl Egypt a uvidí krev na nadpraží a na obou veřejích, pomíne hospodin ty dveře a nedovolí níčiteli vstoupit do vašeho domu, aby vás postihl. Tuto věc budeš zachovávat jako ustanovení pro sebe a pro své syny až na věky. Až vejdete do země, kterou vám dá hospodin tak, jak prohlásil, budete zachovávat tuto službu.
2:13A až se vás vaši synové budou ptát, co pro vás tato služba znamená, odpovíte. To je velikonoční oběť hospodinu, který pominul domy synů Izraele v Egiptě, když postihl egyptiany a naše domy uchránil. Tu lid poklekl a klanil se. Synové Izraele šli a učinili tak, jak hospodin přikázal Mojžíšovi a Áronovi, přesně tak učinili.
2:38Budu se modlit. Náš nebecký oče a králi a pane, děkujeme Ti za ten večer, kdy jsme mohli přistoupit před Tvé slovo, pane, děkujeme Ti za společenství, které máme, bratři a sester, děkujeme Ti, pane, za to, že máme Tvé slovo v našem jazyce a tak Tě prosíme, aby jsme nastavouvali svá srdce ke slyšení a činí Tvého slova, tak aby si Ty byl oslaven nejen z našeho přemýšlení,
3:05Ale také z toho, co budeme na základě Tvého slova měnit ve vlastních životech A tak Tě prosíme, abys nám k tomu dával sílu, abys nám dával sílu k tomu, abychom mohli být svědectvím, solí a světlem tomu okolnímu světu Prosíme Tě za naše město, prosíme Tě, pane, za náš zbor a tak Tě vyvyšujeme a chvalíme Tvé svaté jméno i toho dnešního večera
3:29Amen Můžete se posadit V kníze Exodus, kdy jsme přicházeli do 11. kapitoli, tak jsme viděli to ohlášení poslední rány. A na základě toho přichází kapitola 12. A kapitola 12 nám říká o tom, jak hospodin ustanovuje dva svátky.
7:58Svátek Velikonoc, hodu Beránka a svátek nekvašených chlebů, který následuje hned za hodem Beránka. A až vlastně do konce 13. kapitoli my se budeme zabývat pořád tady touto jednou událostí. A tak se můžeme zeptat, proč je ta událost tak důležitá. Proč je jí dána tak velká část hospodinova slova.
8:28když ostatníme ranám byly dány části menší. A ta odpověď na to je, že hospodin dává opravdu detailní popis každé jedné z těch činností za tím účelem, aby si ho pamatovali a aby ukázal i v následujících generacích, co hospodin pro Izrael dělá. A tak my jsme minule viděli, kdy jsme společně procházeli 14. až 20. verž, to ustanovení svátku nekvašených chlebů, kdy jsme viděli, jak hospodin opravdu dává ten svátek k tomu, aby lid si neustále po generace připomínal to, co hospodin dělá.
9:15A my vidíme něco velice podobného i v tom našem dnešním textu. Pojďme se společně do něj podívat. A ta hlavní myšlenka toho dnešního textu je tato. Dělejte věci, které hospodin přikazuje ve svém slovu, protože na základě toho, nebo kvůli tomu důvodu, že hospodin své slovo plní a naplňuje. A to jeho slovo je opravdu zakotveno v té jeho vlastní podstatě,
9:58protože hospodin je takový, jaký je, tak své slovo naplňuje a proto, když nám něco přikazuje, když nám něco říká, tak to máme plnit. ne na základě toho, že si něco zasloužíme, ale kvůli tomu, jaký je hospodina kvůli našemu vztahu s ním. Pojďme se podívat tedy do toho našeho dnešního textu. Ve verších 21 až 23 my vidíme zodpovědnost plnit hospodinova nařízení.
10:30a ve verších 24 až 28 my uvidíme zodpovědnost si ty věci neustále připomínat a pamatovat na ně. Takže tady vidíme takové dvě zodpovědnosti v tom našem textu. A hned ten první verš nám odkazuje, koho jsou to zodpovědnosti. Verš 21 říká, Mojžíš tedy svolal všechny izraelské starší a řekli jim. Ve chvíli, kdy Bůh dokončil své nařízení ohledně těch dvou svátků, ohledně hodu beránka a ohledně nekvašených chlebů, Mojžíš reaguje a jedná. Všimněme si, ale jak jedná.
11:14nevolá celý Izrael, neříká všichni pojďte sem a já vám řeknu, co hospodin říká, ale volá všechny izraelské starší, všechny ty, kteří jsou doslova vůdci nebo vedoucí svých rodin a svých klanů a k ním promluvá. A to, že je tady někdo označen jako starší, má málo co dočinění s věkem. Hospodin skrze Mojžíšek k sobě nevolá starší věkem, ale starší ve smyslu vůdci, ve smyslu ti, kteří vedli ty své domácnosti.
11:58A to je princip, o kterém jsme mluvili už i minule. Protože jsme mluvili o tom, že zodpovědnost za plnění a připomínání hospodinových příkazů spočívá vždycky na vedoucích rodin, čili mohli bychom říct na otcích, na mužích. A tady vidíme ten stejný postup. Bůh něco říká Mojžíšovi a Mojžíš to říká vedoucím lidu, volá si vedoucí, volá si starší toho lidu a ti starší pak jdou k tomu, k těm svým rodinám a říkají jim, co se má dělat.
12:40A tak my vidíme nejen na tomhle místě, ale i na dalších místech, že hospodin opravdu vkládá zodpovědnost k tomu vedení těch rodin a nejen na rodin, ale i zboru na muže, na vedoucí. A jich zodpovědností, tak jak to uvidíme v tom našem textu, byly dvě. Plnit to, co Hospodin přikázal a učit další, aby to zachovávali. A to není něco, co by nám bylo neznámé, protože to je velice podobné to, k čemu jsme voláni my, jako následovníci Pána Ježíše Krista.
13:22My jsme zodpovědní nejen za naše vlastní rodiny a nejen za naše vlastní zbory, ale jsme zodpovědní i za to, abychom opravdu tak vyučovali další generace. nejen, abychom plnili hospodinovo slovo, které nám dává, zapsané, ale také k tomu, abychom, stejně jak to uvidíme u těch starších, šli a jednali na základě toho a pak vyučovali ostatní generace k tomu, aby to plnili.
13:55A to je princip, který se jmenuje učetnictví, které vidíme v Matouši 28. kapitole v 18. až 20. verši. Kolařík, Marek Ždych, Marek Ždych, Marek Ždych, Marek Ždych. A tak ten princip, který vidíme tady, tu posloupnost, můžeme vztáhnout i na naše vlastní zbory. My máme Boží slovo, každý z nás ho má a vidíme, jak na základě něj máme jedna a pak, jak na základě toho, co Hospodin říká, máme i vyučovat ostatní.
14:34Takže to je ta první aplikace, kterou v tom můžeme vidět. A já bych chtěl teďka chvíli mluvit k bratrům, zvlášť pokud se třeba dívají a jsou vedoucí svých rodin, tak musím říct, že stejně jako to měli tady ti starší v Izraeli, tak je to velká výsada. Je to velká výsada mít rodinu, kterou můžeme vést. Je to velká výsada mít děti, které můžeme vést. Ale není to jenom výsada, je to také zodpovědnost.
15:06A protože Boží slovo nám říká, že my jsme kněžími. A my to uvidíme i na tom našem textu, kdy ti starší tady v tomto textu opravdu slouží jako kněží při hospodinových slavnostech, konkrétně o Velikonocích. a jsou připodobnění k té práci, kterou později mají dělat kněží.
15:37A tak boží slovo učí o tom, že otec je kněz rodiny, že otec je ten, který má tu zodpovědnost vést své děti a svou manželku ke Kristu. a to je velká zodpovědnost. To je opravdu velká výsada, ale musíme si každý z nás uvědomit, že to není něco lehkého, protože každý z nás bude za svoji rodinu skládat účty před Bohem.
16:10A my to vidíme například v první Tymoteově, že je v třetí kapitole ve čtvrtém a pátém verši. Ve třetí kapitole prvního listu Tymoteova my vidíme, jak hospodin skrze Apoštola Pavla dává příkazy Tymoteovi, jak mají vypadat starší zboru. A to by mělo být něco, po čem každý z nás toužím, abychom měli takový charakter jako starší. A on říká v tom čtvrtém a pátém verši, má dobře vést svou rodinu a udržovat děti v poslušnosti, se vší počestností. Neumí-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o boží církev.
16:50Pokud máme tu zodpovědnost, pokud máme jako starší, jako vedoucí svých rodin, tu výsadu ve své rodiny, ale neděláme to, tak hospodinovo slovo nám jasně ukazuje na to, že nemůžeme být vedoucí v církevi. A to je něco, co si každý z nás musí, věřím, připomínat každý den, protože to není lehký úkol.
17:22Není to něco, co bychom zvládli sami o sobě, ale stejně jako se vším, co je dobré v hospodinových očích, musíme mít tu hospodinovou pomoc. A tak když máme ve své rodiny, stejně jako to měli dělat starší v tom našem dnešním textu, tak si musíme připomínat, jaký měli postoj, nebo jaký bys měli mít postoj. A my ten postoj, který chce Pán Ježíš po nás jako povedoucích, po nás jako postarších, vidíme v tom, co říkal svým učeníkům v Markovi v 10. kapitole ve 42. až 45. verši.
18:03Tam se píše, Ježíš si je zavolal, míněno jeho učeníky a řekli jim, víte, že ti, kteří se zdají být vládci pohanů, panují nad nimi a jejich velcín nad nimi vykonávají svou svrchovanou moc. A však netak je tomu mezi vámi. Ale kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem. A kdo by chtěl mezi vámi být prvním, bude otrokem všech. Vždyť i syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.
18:44A tak vidíme ten postoj, který mají mít ty vedoucí a který věřím a uvidíme i v tom našem textu. Ten postoj služebníka. To je stejný postoj, který my musíme mít ve svých rodinách. Pokud tě chceme vést v tom poslouchání a v tom zapamátovávání si hospodinových příkazů a v tom ukazování, kdo je hospodin, tak musíme mít postoj služebníka.
19:09Náš postoj musí být stejný, jako ho měl Pán Ježíš Kristus. A my to vidíme také na jiných místech, písma například v Efeským v šesté kapitole, ke které se, věřím, dostaneme v nedělí, kdy postupně studujeme knihu Efeským, verž po verži, zatím jsme tedy v kapitole jedna, ale věřím, že se časem dostaneme až do kapitoly šest.
19:35Takže Mojžíš, pojďme se vrátit k tomu našemu textu, Mojžíš volá izraelské starší a říká jim Vyberte si a vezměte jehně po svých rodinách a zabíte jí velikonoční oběť A tak vidíme, že výběr toho daného jehněte nebo kůzlete, které mělo být obětováno protože to slovo jehně znamená doslova zvíře, protože v třetím až pátém verši té stejné kapitoly my vidíme, že to mohlo být ať už jehně nebo kůzle, takže to jehně nevyjadřuje jenom jehně, ale také zvíře, které má specifické požadavky na tu velikonoční oběť.
20:23a ten výběr byl znovu na těch starších. A my vidíme, že ta událost, která se uskutečňuje v Egyptě, později odkazuje na mnoho dalších věcí. My vidíme ty stejné události později, když slouží kněží a my vidíme ještě ty stejné události, jak se na ně odkazují proroctví o mesiáši, který bude tou konečnou velikonoční obětí.
20:55A my vidíme, jak se novozákonní pysatele odkazují zpětně na tyto události, kdy hospodin dává tyto svátky. Ale to boží lid v Egyptě nevěděl. Boží lid v Egyptě neměl tak dalekosáhlý pohled do budoucnosti. On jediné, co věděl, je to, co jim říká Mojžíš v té dané chvíli, nebo hospodin skrze Mojžíše.
21:27a on jim říká, vyberte si a vezměte jehně. A to byla velká zodpovědnost, protože je to jehně, jak už jsme viděli na začátku 12. kapitole, muselo mít speciální požadavky. Mělo mít jeden rok, muselo být bez vady a každé jehně, které by nebylo správné podle hospodinových očí, by nebylo přijímuto jako oběť. a to by mělo fatální následky pro daný dům. Ale podívejte se, co s tím jehnětem měli udělat. Vezměte jehně po svých rodinách a zabijte velikonoční oběd.
22:02A my vidíme, že v té chvíli ti starší, ti otcové, ti vedoucí daných rodin měli sloužit jako kněži. Měli vést své rodiny jako kněži. A to je velice důležité, protože, jak už jsme o tom mluvili, ta zodpovědnost kněžská, která nebyla jenom v tom obětování, ale která byla v tom vyučování hospodinova zákona, spadala na otce. A tak měli zabíjet hospodinovu oběť, kterou předem vybrali.
22:49A my vidíme v tomto 22. verši veliké podobnosti s tím, co pak vidíme v oběti očišťování, kdy hospodin dává specifické požadavky na to, jaká má vypadat očištná voda a co se s ním má dělat. například v numery 18 až 19, kde se píše, potom ať vezme čistý člověk Izop, ponoří ho do vody a pokropí stan všechno nádobí i lidi, kteří tam byli, i toho, kdo se dotkl kostí či zabitého, mrtvého či hrobu. Čistý pokropí nečistého třetího dne i dne sedmého a taky sedmého dne očistí od hříchu.
23:43Vypere si šaty a umě se vodou a večer bude čistý. A nebo ten odkaz je ještě třeba v Žálmech, 50. 1. kapitole 9. verši, kde se píše Očistí mě od říchu izopem a budu čistý. Umí mě a budu nad sníh bělejší. A tak, když máme tu podobnost, nebo když máme ten svazek izopu, který ty starší měli vzít a namočit ho do té krve beránka nebo do té krve kůzlat a natřít veřeje svých domů, tak to podobenství, které v tom vidíme později, je v tom, že hospodin skrze různé obřady a skrze izop používal k očištění od říchu.
24:34A tak když si představíte ty starší v Egyptě, stojí před Mojžíšem a Mojžíš jim říká, tohle je to, co hospodně říká, že máte dělat. Vy si vyberete kůzle nebo beránka, zabijete ho, vezmete svazek Izopu a potřete si dveře. A moje otázka, kdybych možná byl v této chvíli na místě těch starších, by byla proč? Proč zrovna izou? Proč to nemůžu natřít prstem? Nebo proč zrovna kůzle takové nebo makové? Proč beránka takového nebo makového? A proč mám natřít dveře? Proč nemůžu udělat jenom značku nějakou?
25:24a my se znovu dostáváme k tomu, co už jsme tady říkali. Věděl můj Žíž, že každý skutek, který činí v božím plánu, bude později ukazovat na mnohem víc, než se zdálo. Věděl, že když říká, že si mají vzít izob, znamená, že to odkazuje na tu očištnou oběť, kterou vidíme pak v Levitiku, nebo v Numery a v Žalmech.
25:53pravděpodobně ne. Pravděpodobně ne. Ale to, co je důležité a co chci, abychom si zapamatovali toho dnešního dne, je, že jak pro můj Žíše, tak pro ty starší to byla otázka poslušnosti. Byla to otázka poslušnosti. A to i ve chvíli, kdy se možná ptali otázky proč. Proč to mám udělat zrovna takto? a my uvidíme a vidíme, že ta poslušnost, kterou oni vykonali, tak jak vidíme v tom 28. verši, prakticky ukazovala na to, že jsou součástí božího lidu.
26:34A bez té poslušnosti by sami sebe vyloučili z božího lidu, protože by nesplnili to, co hospodin říká. a tak se musím zamyslet sám nad sebou a věřím, že každý z nás se musí zamyslet, jak je to se mnou toho dnešního dne, když mám hospodinový příkazy zapsané v jeho slovu, když mám ducha svatého, který mě vyučuje, když čtu boží slovo, jak je to se mnou a s tou mojí poslušností, když jsem volán k věcem, ke kterým jsem volán, k tomu, abych zahazoval
27:19a odhazoval ze svého života všechny hříchy. Jak je to s tou mojí poslušností? A musel jsem si položit několik otázek, které chci položit i vám. Co když nechápete? Co když hospodin po vás něco chce a vy nechápete, proč to máte dělat? Co když nerozumíte těm důvodům, proč to máte dělat? Jaký postoj máte?
27:54Když se po vás žádá poslušnost v božím slově, jaký postoj mám já? Co když se bojíte? Je pořád v té chvíli vyžadovaná poslušnost a ta odpověď na to je ve všech těchto věcech ano. I když nechápeme, i když nerozumíme, i když se bojíme, naší povinností je poslouchat boží slovo.
28:29A já jsem přemýšlel nad příkladem, který by tohle asi nejlépe vyjádřila. To, co mě neustále se vracelo na mysl, byl příklad Abrahama a jeho syna. Izáka. Bůh zaslíbil Abrahamovi, že bude mít syna. A Abraham ve svém stáří, díky božímu zaslíbení, konečně syna měl. A v té chvíli, kdy ho dostal, po nějakém čase, kdy se z něho mohl radovat, mu Bůh řekne, ať ho vezme, jde nahoru, kterou mu Bůh ukáže a obětuje ho tam.
29:09Myslím si, že Abrahamovi v té chvíli určitě procházeli ty otázky, které jsme v této chvíli říkali hlavou. Ale jaká byla jeho reakce? Šel a udělal to. A my vidíme pak v Židům v 11. kapitole, že to udělal skrze víru.
29:41A možná teďka někdo řekne, OK, co když mě hospodin říká ve svém slovu, například, abych šel a činil učeníky ze všech národů a ten způsob, jaký mi říká, že to mám dělat, je, že mám vyhlašovat Evangelium Pána Ježíše Krista, ale já se bojím. A nechápu, jak si Bůh může použít člověka, jako jsem já, který neumí mluvit, který se bojí říkat někomu o Kristu, k tomu, aby ho spasil.
30:15Co když toto je můj postoj? Je pořád pro mě platné to, že mám poslouchat? I když to se bojím a když nechápu? A ta odpověď na to je ano. A možná někdo namítne, ano, ale ty tady mluvíš o nějaké slepé víře. Že mám zahodit všechny otázky, které mám a mám jít a udělat to, i když tomu vůbec nerozumím.
30:45Problém ale je, že slepá víra znamená, že něčemu naprosto věříme bez pochybování, ale bez nějakého důvodu, proč bychom tomu měli věřit. To je slepá víra. Není důvod, proč bychom měli věřit, ale stejně věříme. Ale podívejte se na ten příklad Abrahama, který jsem zrovna řekl Měl Abraham důvod věřit tomu, že Izák, tak jak mu to bylo zaslíbeno, že skrze něj Bůh učiní velký národ
31:23Jistě, že měl, protože Bůh pracoval v Abrahamové životě tak, že mu ukazoval ty důležité věci a že Abraham tu víru, kterou měl v hospodinách, ta byla odůvodněná. A stejně je to s námi. Když si dáme ten příklad o učeníctví, o tom zvěstování Evangelia, máme důvod věřit v to, že hospodin může zachránit lidi skrze své slovo a může si použít nás nádoby,
32:06které jsou špatné, které se bojí, které možná nechápou ten důvod, proč mají jít a činit ty věci. A ta odpověď na to je ano. Proč? Protože jsme to viděli ve vlastním životě. Hospodin poslal někoho do našich vlastních životů. Nádobu, která se možná bála. nádobu, která možná nechápala, proč je tohle zrovna způsob, kterým hospodin chce zachránit lidi.
32:40Ale přesto šli a zvěstovali nám Evangelium. A my jsme na základě toho Evangelia skrze boží milost mohli uvěřit. A stejně je to pro nás. My, stejně jako Abraham, máme všechny důvody Bohu věřit, protože vidíme a vnímáme, jak pracuje v našich vlastních životech. Ale to nás staví před jednu závažnou věc. A to tu, že ve chvíli, kdy se v takovéhle chvíli, kdy víme, kdo je hospodin a víme a známe jeho slovo, rozhodneme neposlechnout. Rozhodneme učinit hřích. A nebo neposlechneme ten příkaz. Tak je to o to závažnější.
33:36a je to jako, kdyby ti starší, kteřím možíš říká, co mají udělat. Si řekli, ne, ne, já nechci kůzle, nechci beránka, já si jazmu prasátko a nepotřuji to izopem, ale, a víte co, nepotřuji to vůbec, prostě si ugrilu prasátko večer a bude to super. Co by to ukazovalo? Ukazovalo by to na jejich naprostou nevíru. Ukazovalo by to na jejich aroganci. Na to, že si myslí, že to ví líp než hospodin sám. A že ten způsob, jaký mají být zachráněni, znají líp než Bůh sám. Ale není to podobné i s tímhle světem?
34:26A hospodinoví příkazy tady nekončí. Veř 22 pokračuje. A nikdo z vás, ať nevíjde ze dveří svého domu až do rána. Když se bude hospodin procházet, aby postihl Egypt a uvidí krev na nadpraží a na obou veřejích, pomine hospodin ty dveře a nedovolí ničiteli vstoupit do vašeho domu, aby vás postihl. Nejen, že hospodin přímo nařizuje těm starším skrze můžíše, že mají vybrat to jehně nebo to kůzle, že ho mají zabít jako velikonoční oběť, že mají vzít izop a namočit ty dveře, ale také jim nařizuje, že nesmí ze svého domu až do rána výjít.
35:13že musí zůstat v tom řekněme očištěném domě, která očištila ta krev symbolicky od hříchu, protože ve chvíli, kdyby v něm vyšli, zase by to ukazovalo jejich nevíru. A hospodin je ale tady nejchává bez důvodu, proč všechno toto dělá. Přijměme si toho osobního zapojení, protože 23. verž říká, když se hospodin bude procházet, aby postihl Egypt,
35:49a uvidí tu krev, tak vás pomine ty dveře. A my vidíme, že Bůh tady je přímo zapojen do toho soudu, že je velice osobně zapojen. Bez ohledu na způsob, jakým si k tomu soudu použije prostředek, vidíme nejen tady, ale na všech místech, že hospodin soudní osobně. že hospodin je Bohem, který je spravedlivým soudcem, jak to čteme i v Genesis 18, 25, když se Abraham baví právě s Bohem.
36:27Ať je od tebe vzdáleno, abys učinil takovou věc, že bys usmrtil spravedlivého s ničemu, takže by na tom spravedlivý byl tak jako ničema. ať je to od tebe vzdálené, což pak soud se celé země nebude jednat podle práva. My vidíme v Genesis 18. kapitole, že hospodin přichází, aby souděl Sodomu a Komodu, že? A jde osobně, aby vynesl ten soud a baví se s Abrahamem a oni spolu, jestli si pamatujete, jednají o tom, jestli je hospodin zachová ty města nebo ne.
37:03a Abraham tady říká hospodinovi, což pak soudce celé země nebude jednat podle práva a tím ukazuje na to, že hospodin je velice osobním soudcem. Je to hospodin, který soudí celou země. Je to jeho zodpovědnost, aby soudil. A tak my vidíme, že i v Egyptě je to stejné, že hospodin přikazuje svému lidu, aby učinil určité věci,
37:34aby ve chvíli, kdy se bude procházet, aby poslil Egypt, Jeminu. A moje otázka je, potřeboval Bůh krev na těch veřejích, aby poznal, ve kterém domě jsou jeho lidé? Proč? Proč by potřeboval nějakou krev? Proč by potřeboval nějaké znamení? Vždyť hospodin je vševědoucí.
38:05Proč tedy přikazuje, aby se ty věci staly? Nebylo to znamení pro hospodina, bylo to znamení pro Izraelce a pro Egipťany. Když Izraelci a Egipťané potom, co skončil tento hospodinový soud, viděli, že v každém domě, který byl označen krví beránka, neumřel ani jeden člověk. Bylo to velké svědectví.
38:36Bylo to velké svědectví. A moje otázka je, jakým jsme znovu svědectvím my. Jakým jsou svědectví naše domy, které by měly být očištěné hospodinou krví. Jaké jsou svědectvím naše těla, které jsou chrámem Ducha Svatého. Každý den. Pro ty lidi, kteří jsou venku. A pro ty lidi, kteří jsou uvnitř.
39:08Když jsme starší, když jsme mladší, jakým jsme svědectvím. Hospodin zná srdce každého jednoho z nás. A stejně jako hospodin soudí osobně, tak také stejně osobně zachraňuje. Když totiž hospodin vidí, nebo tu krev, kterou měli ti starší dát na veřeje svých domů, tak zastaví toho ničitele, aby nedovolí mu vstoupit do toho domu.
39:48A ten ničitel, to je boží anděl, kterého pak vidíme například v 2. Samuelově 24. verši, 24. kapitole 16. verši, alebo v Izajáši 32. kapitole 36. verši. Ale otázka zůstává, jaký bude postoj těch Izraelců. A to je moje otázka i pro nás. Oni měli zodpovědnost jako starší plnit všechny tyto hospodinový příkazy, ale neměli zodpovědnost jenom je plnit, ale my uvidíme v tom budu dvak, ke kterému se teďka dostáváme, který je napsán ve verších 24 až 28, že měli zodpovědnost předávat ty věci dál.
40:35předávat ty věci dál. Hospodin dává starším příkazy, které mají plnit a teď jim dává příkazy, které musí zachovávat nebo na které musí pamatovat. A nejen oni, ale všimnějte si, že je musí předávat dál svým dětem a dětem svých dětí. A dvě slova v těch čtyřech verších, které tady máme, jsou velice významná.
41:04A to je slovo zachovávat a až. Takže zachovávat a slovo až. A to, co to vyjadřuje tyto věci, je dělejte tyto věci, a to je znovu se vlastníme k té hlavní myšlence, dělejte tyto věci, které hospodin přikazuje, protože hospodin naplní své slovo v každém jednom svém bodě. B. 20 říká, tuto věc budeš zachovávat jako ustanovení pro sebe a pro své syny až na věky. To, že starší splní hospodinové příkazy, není konec. To, že člověk žije podle hospodinová příkazu a nařízení, není konec. Boží příkaz totiž není jednorázový pro svůj lid.
41:51Ale hospodin jim říká, že to, co jim hospodin přikazuje, si mají neustále opakovat až na věky Stejně je to i s ostatními věcmi v tom božím slově, že? Všechny věci v božím slově nejsou jednorázové Žádná jedna z nich není toto musíš dělat v této chvíli, ale už pak nemusíš Žádná jedna z věcí, které hospodin říká, nejsou jednorázové
42:23a ten důvod, proč nejsou jednorázové, je, protože každá jedna z těch věcí je spojena s Boží přirozeností, s tím, jaký Bůh je. A když hospodin říká tyhle věci, nesmíš dělat, protože jsou hřích v mých očích, tak to ukazuje na jeho svatost. a když říká tyto věci máš dělat, Tak to ukazuje na nějakou jinou jeho vlastnost. A tak když čteme Boží slovo, tak každé jedno slovo, každý jeden příkaz, každé jedno požehnání nebo zaslíbení je spojeno s tím, kdo je hospodin.
43:04a tak proto je velice důležité v těch verších, které teďka procházíme, to slovo až, protože to slovo až ukazuje na to, že se to jistě stane, že se to jistě stane a ten důvod, proč izrační starší mají zachovávat všechny ty příkazy hospodina je, protože hospodin jistně naplní všechny zaslíbení a všechny příkazy, které jsou dány v jeho slovu.
43:35A to je stejné i pro nás. Zodpovědnost starších, zodpovědnost vedoucích svých rodin byla to, že další generace bude pamatovat. Až na věky. A zodpovědností každé generace je vyučit další generaci. A ta další generace má následovat a plnit boží zákony a pak to učit další generaci.
44:05a dál, a dál, a dál, dokud hospodin nepřijde. A proto je tak důležité, abychom byli těmi dobrými příklady ve svém okolí a ve své rodině. Ver 25 říká, až dojdete do země, kterou vám dá hospodin, jak prohlásil, budete zachovávat tuto službu. A znovu tady vidíme to slovo až, že? Hospodin říká v tom 24. verši, vy budete zachovávat všechny tyto ustanovení, budete zachovávat všechny tyto řády, které já jsem vám dal a budete je učit své syny až na věky. Proč? Protože jistě vejdete do země, kterou vám dává hospodin.
45:00Jak to prohlásil? Budete v té chvíli, až se to stane, zachovávat všechnu tuto službu. A ve 26 říká, a až se vás, vaši synové, budou ptát, co pro vás tato služba znamená, odpovíte. A znovu tady vidíme v tom 26. verši slovo až. Takže jsou tady tři věci a v tom 24. až 26. verši budete to zachovávat až na věky, protože jistě vejdete do své země, kterou jsem vám slíbil, že ji obsadíte a jistě budete mít syny, kteří se vás na to budou ptát.
45:45Nevím, jestli máte děti, pokud třeba sledujete, ale já mám malé děti, nebo malé dítě, jedno a jedno ještě menší. Ale Samík, můj syn, jsou mu dva a půl roku a jeho nejoblíbenější slovo je a proč? Co je ten důvod, tatínku? Řekni mi, proč se dělá toto? Proč mě posíláš dělat tohle? A proč musím jít tam? A proč musím jít takhle? A stejné je to v tom zaslíbení, které hospodin tady dává. Nejenže musíte zachovávat všechny ty příkazy, ale z odpovědností vás jako starších je, abyste je učili další generace.
46:38a hospodin to velice zjednodušuje a říká, až vejdete do své země, tak budete zachovávat tuto službu a já vám dám děti. A ty děti nebojte se, ve chvíli, kdy budete dělat tu službu, kdy budete plnit ty příkazy, tak se vás na to budou ptát. Proč se modlíme? Proč se modlíš, maminko? Proč se modlíš, tatínku? Proč jsteš, Bibli, maminko? Proč jsteš, Bibli, tatínku?
47:07a to je úžasná příležitost a zodpovědnost mluvit o hospodinu. A tak všimněme si, že v té chvíli, kdy se toto stane, kdy se ty děti naše budou ptát, co ta služba znamená, proč děláme to, co děláme, tak máme další příkaz, který je na začátku 27. verše. Vy odpovíte. Odpovíte. A to slovo odpovíte doslova znamená vyhlásíte. A budete deklarovat. Toto je to, co pro nás hospodin udělal. Zachránil nás z Egypta. A já jsem se musel zeptat, jestli naše služba není podobná.
48:03Služba, kterou nám svěřil Páne Ježíš Kristus. Stejně tak jako starší, když se jich děti budou ptát, tak mají příkaz odpovědět. Deklarovat to, co hospodin pro ně udělal. Ale to je to, co po nás hospodin chce také. Když máme kolem sebe lidi, kteří jsou nevěřící a ti se ptají, proč děláš věci, které děláš. a jak to, že nejsi stejný jako my, tak naší povinností je deklarovat Evangelium Pána Ježíše Krista, vyhlásit ho.
48:42A není naše povinnost a není naše zodpovědnost, jak ty lidi budou reagovat. Naše povinnost a zodpovědnost je činit učeníky. A tak moje touha je, aby to bylo pro nás pozbuzení, aby jsme viděli ty dvě zodpověděnosti, které měli starší, které jim dává hospodin skrze mojžíše. A to poslouchat boží zákon a na základě toho, že oni budou poslouchat, se jich budou lidi ptát, se jich děti budou ptát.
49:18A v té chvíli oni musí učit, musí je učit, co pro ně hospodin udělá. A to, co měli odpovědět, je toto. To je velikonoční oběť hospodinu, který pominul domy synů Izraele v Egyptě, když postihl Egyptary a naše domy uchrahnil. A toto je zpráva vykoupení. To, co měli starší v Izraeli dělat, je, že jim měli říkat o vykoupení. My tyhle věci děláme, protože hospodin nás vykoupil.
49:52Nepřipomíná vám to něco? Proč chodíme do sboru? Proč se modlíme? Proč čteme písmo? Proč studujeme Boží slovo? Proč rozjímáme nad Božím slovem? Proč evangelizujeme? Protože nás hospodin vykoupil. Tak lehké to je. Protože nás vykoupil z našich hříchů a obmyl je krvý beránka. Jaká bude jejich reakce? To my vidíme na konci toho 27. a v tom 28. verši,
50:35Ale moje otázka spíš pro nás toho dnešního večera je, jaká bude naše reakce. Například z božího slova. V tom 27. verši na konci se říká, tu lid poklekl a klaněl se. Synové Izraeli šli a učinili tak, jak hospodin přikázal mužíši a Hronovi, přesně tak učinili. To slovo poklekl a klaněl se do slova znamená uctíval a poslouchal. Oni si klekli a uctívali hospodina.
51:13Jejich prvotní reakcí na příkazy Božího slova, které jim dává o tom spasení, byla radost, která vyústila v uctívání. Na to je i, věřím, reakce naše, když přemýšlíme o spasení, uctívání. Pane Bože, děkuji, já si to nezasloužím. a možná se bojím, možná nechápu proč, nechápu, jak si můžeš použít takového říšníka, ale já chci jít a plní všechno, co si přikázám.
51:54A tak tohle není, věřím, něco nového, něco, co bychom neslyšeli, ale je možná něco, co si potřebujeme dnes připomenout. Jaký máme postoj, když je nám něco přikázáno z Božího slova. Uctíváme a posloucháme. Víte, minulý týden jsem mluvil k naší mládeži a mluvili jsme o hříchu a mluvili jsme o křesťanském životě a říkali jsme to, že v první Janově apostol Jan definuje píchu a definuje hřích jako své voli, jako to, že člověk jde za svou vlastní vůli.
52:41Ale když to srovnáme s tím, jak žili v této chvíli na tomto místě, Izraeli ještě starší, tak moje touha je, abychom měli stejný postoj jako oni. Uctívat a poslouchat. A všimněte si, jak poslouchali. Synové Izraely šli a učinili tak, jak hospodin přikázal Mojžíšovi a Háronovi, přesně tak učinili. Jinými slovy, udělali všechny věci, které hospodin přikázal, do detailů, tak, jak je on řekl.
53:17A ten důvod, proč to učinili, i když možná nechápali, bylo proto, že věřili. a nebyla to nějaká slepá víra, ale byla to víra, která byla odůvodněna, protože viděli, co hospodin dělal s Egyptem a viděli, co dělal skrze Možíša a Arona, stejně jako to viděl Abraham na Izákovi a stejně věřím, jako jsme to viděli my ve svých vlastních životech, když hospodin posílal někoho, kdo nám říkal Evangelium.
53:52a tak máme příkazy, které máme činit. A to, že máme poslouchat a činit a žít hospodinový příkazy a pokud to budeme dělat, tak se nás lidi budou ptát. A v té chvíli máme příkaz odpovědět a vyučovat. A ať hospodin udělá, co je dobré v jeho vlastních očích. A zachrání, koho zachrání. Naše povinnost je vyhlásit a naše zodpovědnost jsou tyto dvě věci. Plnit a pamatovat.
54:31A ten důvod, proč tyhle věci děláme, je proto, že Bůh naplní každé své slovo. Amen.