#01 Vzdálenost není překážka uctívání - D. Adamovský | Touha po Bohu BSKK.CZ
Biblické texty v kázání
Žalm 84Deuteronomium 16Žalm 24Žalm 46Lukáš 2Skutky apoštolů 2
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (6)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:11Tak pokoj vám všem, milé sestry, milí bratři. Tak je mi velkou ctí, že můžu začít prvním vyučováním na naší sborové konferenci. Musím říct, že tyto konference jsou velkou oslavou. Je to velká služba pro sbor. Je to velká radost. Je to také nemálo práce, co si co si budeme říkat. A eh jsem rád, že můžeme se ponořit do
0:41Božího slova. Před námi je žalm 84, ale ještě než jej budeme číst, tak pojďme ještě se sklonit k modlitbě a pojďme si vyprosit od našeho Pána vedení. Tak milostivý Bože, děkujeme za tvé Boží slovo. Děkujeme za to, že nás nenecháváš bloudit, že nám dáváš a dal jsi nám jasnou, zjevenou
1:11pravdu a máme ji jako snadno k dispozici. Je nám velmi dostupná a potřebujeme potřebujeme se do ní nořit, potřebujeme se z ní učit. A prosím, pane, aby sis použil této konference. Prosím, aby sis použil výkladu z 84. žalmu, aby ji povzbudil naši touhu po tobě. Pane, naše srdce jsou často vyprahlá, jak zaznělo. Naše srdce jsou
1:38často zapřažená do světa, do všech starostí, zápasů, potíží. Prosíme, Pane, aby uprostřed toho všeho ty jsi vyvstal a ty jsi zářel. aby ty jsi byl skutečně tím, kdo je hoden uctívání. Tak prosíme, Pane, veď nás ve tvé milosti a ke tvé slávě. Modlím se, náš milovaný Bože, ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen.
2:08Tak pojďme, pojďme do 84. žalmu, tak určitě sledujte ve svých Biblích a já jej přečtu a budu číst ze studijního překladu. Žalm 84. Pro vedoucího chval na git žalm synů kórachových. Jak milé jsou tvé příbytky, hospodine zástupů. Má duše touží. Ano. Chřadne
2:39steskem po hospodinových nádvořích. Mé srdce i tělo radostně volá k živému Bohu. I vrabec si najde domov. I vlaštovka má hnízdo, kam klade svá mláďata. Tvé oltáře, Hospodine zástupů, můj králi a můj Bože, blahoslavení jsou ti, kdo přebývají ve tvém domě a stále tě chválí. Sela. Blahoslavený je člověk, jehož síla je v
3:10tobě, který je odhodlán putovat. Procházejí údolím balzámovníku a učiní je pramenem. Nad to je raný déšť halí požehnání. Putují stále silní a objeví se před Bohem na Sionu. Hospodine, Bože zástupů, slyš mou modlitbu. Naslouchej, Bože, jako Bůh sela. Štíte náš, Bože, vis pohleď na tvář svého pomazaného.
3:41Den ve tvých nádvořích je lepší než tisíc jinde. Zvolím raději stát na prahu v domě svého Boha, než pobývat ve stanech ničemu. Vždyť Bůh Hospodin je slunce i štít. Hospodin dává milost i slávu. Neodepře dobro těm, kdo žijí bez úhoně. Hospodine zástupů, blahoslavený je člověk, který doufá v tebe. Tak pokud jste, bratři a sestry, byli
4:11někdy v Praze, věřím, že byli, tak jste nemohli přehlédnout dominantu, která se činí nad Vltavou a to je Svatovícká katedrála. se svou věží, která je vysoká nějakých 96 met, tak je vidět skoro z každého místa v Praze. Stavba téhleté katedrály začala někdy v polovině 14. století a do konce toho století byla většina té stavby
4:41dokončena. Ne, však celá stavba pak ustala, byly nějaké války a v těch nadcházejících 500 letech tu a tam přibyl nějaký kousek a finálně byla dokončena až v roce 1929. A je tomu nutno říci, je to překrásná stavba, jo, která obsahuje mnoho uměleckých skvostů. A ta konstrukce jako taková, pokud jste stavaři nebo pokud vás zajímá architektura, tak ve své době
5:11byla technickým unikátem. Je tam použito mnoho prvků, které prostě neměly ve své době eh obdobu. Ta stavba dodnes je něco, čím se Praha může chlubit. Jo, je to lákadlo pro mnoho turistů. A určitě přináší i nějaký nějaký benefit peněžní třeba. A všechny ty stovky let, co ta stavba je, co tam stojí na místě, tak sloužila
5:39římskokatolické církvi. A tuším, že tato církev je na tu stavbu patřičně hrdá. Ale vezmeme v úvahu, co římskokatolická církev učí, tak můžeme úspěšně pochybovat, že kdy tato skvostná stavba skutečně sloužila Bohu. Pokud vůbec kdy. K čemu potom takový dům je? Jo, k čemu je dům, který předstírá, že slouží Bohu,
6:10ale vlastně neslouží. Jo, můžeme říct, že to je v podstatě takový náboženský Disneyland. něco, co je plné náboženských obrazů a a jakéhosi průběhu uctívání, jo, je to plné okázalé krásy, ale Bohu to žádnou slávu nepřináší. Má smysl chodit potom do eh takové budovy a mít cíl uctívat Boha. Podporuje
6:40něco takového. Zbožnost věřících. Asi si uměl odpovědět, že ne. Ale bratři a sestry, mám pro vás jinou otázku. Máte vy ve svém srdci touhu být každou neděli v místě, kde církev věrně, skutečně věrně uctívá svého Pána, našeho Pána? Jo, toužíte po věrném shromáždění daleko více než po okázalém prostoru?
7:14To je totiž to, co ukazuje na postoj našeho srdce. totiž žalm 84 nás vede k tomu, že touha věřícího uctívat Boha tak překoná veškeré vzdálenosti, veškeré překážky pro to, aby věřící byl součástí společenství svatých, kteří mají touhu uctívat našeho Boha. A my se podíváme do tohoto žalmu a
7:45pokusíme se jej co nejhlouběji v rámci času probrat. Tak když půjdeme hned do úvodu toho žalmu, do toho titulku prvního verše, tak tam čteme, že otevíráme žalm z pera synů Kórachových. Jo, víme, že David je ustanovil ke službě v chrámu nebo vlastně tehdy, pardon, ještě ve stánku a jejich rolí bylo vést uctívání, vést chvály.
8:12A ty Korachovci tu službu vykonávali mnoho set. Dokonce i po babylonském exilu, tak pokračovali v té službě. Celkem po nich zůstalo asi 11 žalmů, ne asi, ale přesně 11 žalmů, tedy těch, které se dochovaly v písmu. A ty žalmy mají touhu skutečně vyjadřovat touhu po Božím vedení. Jo, to je to je náplň těch žalmů. A ten 84. žalm v
8:40tomhle není výjimkou. A když se podíváme do těch dalších veršů, tak se zároveň dostáváme do prvního bodu té naší osnovy. Omlouvám se, není v programu. První bod naší osnovy je touha po Božím domě. Jo, touha po Božím domě je první bod naší osnovy. Pokud si děláte poznámky, jsou to verše 2 až 5. Tak v tom 84. žalmu se setkáváme s
9:10mužem, který touží být v místě uctívání Pána Boha. Jo, tím místem je Boží dům, možná Šalamounův chrám a možná nějaká dočasná stavba, kterou zřídil David pro truhlu smlouvy. Nevíme přesně. Nevíme přesně, kdy ten žalm vznikl, ale není to vůbec podstatné, protože důležitý je účel toho domu, po kterém žalmista
9:35touží. A to je dům, který skutečně má zabezpečit prostor pro uctívání hospodina. Proto žalmista hned v tom vlastně druhém verši říká: "Jak milé jsou tvé příbytky?" A ta jeho slova vyjadřují hluboké city k tomu místu. To to místo je mu milé a je pro něj atraktivní, protože mají v jeho životě důležitou roli. Protože to místo,
10:05po kterém touží, je místem, kde přebývá hospodin zástupů. To spojení Hospodin zástupů se v tom celém žalmu vyskytuje celkem čtyřikrát. Ten termín je vojenský. Je to označení vůdce nějakého velkého vojenského uskupení, jo, bojového uskupení například třeba celé armády. A to spojení Hospodin zástupů vyjadřuje Hospodinovu neomezenou moc.
10:35To, že Bůh Hospodin je božským válečníkem, který má k dispozici naprosto nespočítatelné množství nebeských zástupů. a všem vládne, velí. A když on bojuje, tak jeho bitvy jsou vždycky vítězné. Jo, hospodin nikdy nebyl a nebude poražený. Víte, kolik slavných vojevůdců snilo nebo dělalo si představy o své neporazitelnosti?
11:05Naprosto všichni, ale stejně byli všichni nakonec poražení naposledy jejich vlastní smrtí. A ten žalm nám tady ukazuje válečníka, který nebyl nikdy a nebude poražen. Podobně hovoří žalm 24 v 10. verši, který oslavuje vstup neporazitelného Božího válečníka do Sionu, do Jeruzaléma. Kdo to je ten král slávy? Hospodin
11:35zástupů. On je král slávy a podobně jeho přítomnost je základem pro Boží lid základem klidu i v těžkém období. Zahání strach. Jo, v žalmu 46 verš. Tak čteme: Hospodin zástupů je s námi. Nepřístupným hradem je nám Bůh Jákobův. Jo, nepřístupný hrad, nedobytné místo, nepřáteli, nedosažitelné. To je
12:05Bůh těm, kdo v něj vložili svou naději jako žalmista. A ta žalmistova duše skutečně touží, doslova čteme, chřadne steskem po hospodinových nádvořích. To je hodně silné vyjádření a říká nám o jeho vytrvalé hluboké touze po místě, kde je Bůh uctíván. jeho srdce, jeho tělo, doslova, doslova celá jeho bytost silně volá k živému
12:35Bohu. Ten český překlad uvádí radostně volá, jo, ale podle toho hebrejského textu, tak se z principu jedná o silné volání, jo? A může se i jednat o volání jako ze žalu, nejenom z radosti, ale i ze žalu, což možná tomu kontextu sedí trošičku více, ale každopádně je to prostě z hlouby srdce silné silné volání a jeho
13:05víra se upíná k živému Bohu. Bohu, který není nějakým dřevěným špalkem nebo nějakým kus kusem dřeva, který si připíchnete někde na zeď a a díváte se na něj špalkem, který není schopný ničeho, ne? Je to Bůh, který je tvůrcem, který je podmínkou života, který Bůh skutečně stvořil, který udržuje a v případě člověka, jak
13:37každého člověka, jak Bůh dlouho chce. Ve čtvrtém verši a pátém potom čteme v tom toku toho žalmu o takové zajímavé změně. Žalmista si povšimněte, najednou píše o nějakých ptácích, kteří si volně poletují v prostoru Božího domu. Dokonce si tam staví hnízda. Tak možná se ptáte jako, co tím tedy eh žalmista myslí, co tím chce v zásadě
14:08vyjádřit. Ale žalmista neubíhá někam mimo to téma, které drží, ale stále pokračuje ve vyjádření té své touhy být v Božím domě. A on nám vlastně dává dva příklady těch, kteří mají to privilegium dlouhodobě v Božím domě pobývat. První jsou vrabci s vlaštovkama a druzí jsou ti, kdo Bohu slouží například kněží a a lévité.
14:40Takže my se nám říká, že i úplně obyčejní ptáčci si mohou volně poletovat a stavět si svá hnízda v tom vytouženém posvátném místě, kde chce být. Ty, že ti ptáci nemají žádné omezení a mohou se volně pohybovat celým tím prostorem i jeho okolím. Jo, tahle blízkost žalmistovi chybí a dá se říct, že jim tak trošku lehce závidí.
15:09Ale nicméně žalmista to odevzdává Bohu, jo, Bohu, kterého oslovuje můj králi a můj Bože. A tím vyjadřuje, že Bůh je vladařem, jo, že Bůh má pod kontrolou i tu jeho touhu, i to, jestli ta touha žalmistova bude nebo nebude naplněna. Žalmista nemá tu kontrolu a ví to. Ten druhý příklad jsou, jak čteme
15:40blahoslavení. Blahoslavení, kteří přebývají před Hospodinem. Blahoslavení obecně. To jsou ti, kteří jsou šťastní, kteří jsou plní radosti, jo, protože v tom verši, protože oni jsou v té vytoužené přítomnosti před Bohem a stále jej chválí. Jak jsem zmínil, tak příkladem můžou být třeba kněží a lévité, kteří v tom domě
16:08pobývali v rámci té služby a těch svých turnusů a sloužili a přinášeli tam oběti Bohu. A tak žalmista by chtěl být na jejich místě. Touží skutečně jeho srdce z hlouby, z síly nenaplněné touhy být tam, kde všemohoucí Bůh je uctíván. A co vy, bratři a sestry, stravuje vás stejná touha být v místní církvi při
16:40společném uctívání Boha? Máte, máte stejnou touhu, jako měl kdysi před tisíci lety žalmista? Jo, přiznejme si, že často takovou touhu vůbec nemáme. Jo, někdy do církve jdeme ze setrvačnosti. Je neděle ráno, máme jít do sboru, bum, sebereme se. jedeme. Ale to je škoda. To je skutečná škoda, protože když uctívání Boha sklouzne do
17:09sice pravidelného procesu, ale když v tom procesu není zapojené srdce, čemu to slouží? Přináší to Bohu slávu? Pokud patříte Kristu, pokud jste vydali svůj život našemu Spasiteli, tak si uvědomte, že jednou budeme s Pánem celou věčnost bez omezení. A myslím, že ta společenství, která zažíváme dneska v našich nedokonalých
17:40církvích, tak jsou v podstatě řekněme darem před tou věčností. A my si můžeme skutečně toho daru z Boží milosti uctívat. těch společenství, která máme, nejsou dokonalá. Naše zbory nejsou dokonalé, ale buďme Pánu vděční za tuto za tole obrovské obdarování. Už dnes můžeme být ve společenství církve. Už dnes můžeme být de facto ve
18:09společenství se svatým Bohem. A žalmista věděl, že tohle je důležité, že to je skutečně touha, která kterou toužil skutečně naplnit. A proto ty jeho kroky jdou tím správným směrem. Náš druhý bod je cesta do Božího domu. Jo, druhý bod eh je cesta do Božího domu. První byla touha po Božím domě. Druhý je
18:39cesta do Božího domu. Jsou to verše 6 až osm. A takže almista chápe, že zdrojem blahoslavenství člověka, tedy už jsem zmínil, hlubokého stavu štěstí a radosti, jo, ne nějakého povrchního stavu, že jsme si koupili nový kus nábytku a máme z toho radost, hlubokého ze srdce nemůže být nikdo jiný než Bůh. Žádmista to říká
19:10a ví a my to víme bratři a sestry také byť si to potřebujem připomínat, že nic ve světě skutečně nemůže učinit člověka šťastného a spokojeného, tak jako je živý vztah s živým Bohem. A my tam čteme eh v tom, teď se omlouvám v šestém verši, že blahoslavený je člověk, jehož síla je v tobě. Člověk, který má zdroj své síly
19:40v Bohu a ne sám v sobě, své odhodlání být s Bohem, tak autor toho žalmu nám vyjadřuje tím, že se vydává na cestu do Jeruzaléma. Vydáv do toho vytouženého místa, dává se na nelehkou cestu. Tak víme z písma, že Izraelci měli předepsáno třikrát za rok ukázat se před Hospodinem. Deuteronomi 16 si udělejte když tak poznámku. Ale z toho textu
20:12žalmu není vidět, že by tam byla nějaká příčina, souvislost, že by žalmista šel jakoby z povinnosti těhletěch jednoho z tří povinných se ukázání před Bohem. To tam není nikde vidět. A myslím si, že eh co je co je ale jasné, je i z tohle té předchozí části je právě jeho motivace. Jo, proč to dělá? On nechce splnit povinnost. On skutečně má
20:44hlubokou touhu ve svém srdci být s Bohem při jeho uctívání. A myslím, že hezky to vyjadřuje eh doslovný překlad toho hebrejského textu. Například v Pavlíkově překladu eh té části, který je odhodlán putovat. Tak v tom hebrejském textu je a Pavlík to používá podobně. V jejich srdci jsou silnice. Jo, to je zajímavý, zajímavé vyjádření a
21:10myslím si, že to hezky vyjadřuje, k čemu žalmista a ti ostatní poutníci, kteří se k němu připojili, tak jaké je jejich odhodlání, že skutečně ta cesta, ta touha je přímo v jejich srdci, jakoby ty cesty vedly z jejich srdce přímo do toho Božího domu, kam míří bez ohledu na vzdálenost, bez ohledu na překážky na cestě. A dovedeme si
21:37představit, že ta cesta tehdy vůbec nemusela být lehká. Jo, nevíme, jak to měl žalmista daleko do Jeruzaléma. Nevíme, ale chápeme, že tehdejší cestování nebylo bez překážek, jo. Žádné hladké asfaltové silnice, jo, žádná železnice, nic než jen prašné cesty, po kterých chodili buď pěšky a nebo ještě možná trochu na oslu,
22:04pokud nebyli tedy bohatí a neměli na koně. A na té cestě ti poutníci procházeli různými typy krajin a zažívali různé těžkosti. V tom sedmém verši tak žalmista uvádí, že šli údolím balzámovníku. Tak balzámovník je druh takového malého opadavého stromu. Možná někde na rozhraní strom keř, který produkuje
22:34vonné pryskyřice, například Mirhu. Jo, také známe ze stránek písma. A tenhleten strom je schopen růst i ve velmi suchém prostředí. A některé překlady místo to údolí balzámovníku, tak překládají jako údolí pláče. A myslím, že to docela dobře evokuje právě ty obtíže na cestě suchou krajinou, kde takovéhle stromy rostly,
23:02kde se ty poutníci setkávali s horkým počasím, téměř žádným stínem, kde by se mohli skrýt, nedostatkem vody. To není představa komfortní nějaké luxusní cesty, ale i v těch těžkých podmínkách toho putování, tak Bůh se o ně staral. Jo, Bůh se stará o svůj lidenech svůj lid bez pomoci. My tam čteme takové zajímavé spojení
23:31potom dále učiní a učiní je pramenem. Tam není podnět v té větě, jo. Nevíme, k čemu přesně se to vztahuje, ale můžeme si pomoci tím, že víme, že Bůh je hybatelem všech událostí a že Bůh zajistil a dokáže zajistit, aby ti poutníci v tom eh suchém údolí, aby pro ně ta cesta byla snesitelná.
24:01A tak Bůh je občerstvil vláhou různými způsoby, možná nějakými prameny ze země nebo jak čteme dále raným deštěm z oblohy. A oboje to přináší těm poutníkům požehnání a úlevu na nelehké cestě. A nejenom to. Bůh posiluje ty poutníky, aby na té cestě vytrvaly, aby nezemdlelyi, aby došli do cíle. V osmém verši říká, že jsou stále silní.
24:33A v tom hebrejském textu je to napsáno ve smyslu, že postupují od síly k síle. A myslím, že to není složité pochopit, jo, že je to tak, že prostě Bůh jim krok za krokem dával sílu k tomu, aby mohli udělat další krok, aby mohli udělat další krok, aby postoupili o metr, kilometr a aby skutečně přišli až k němu na Sion. V 28. žalmu. Tak čteme sedmý, osmý verš.
25:06Hospodin je má síla a můj štít. V něho doufá mé srdce. Dostalo se mi pomoci, proto mé srdce jásá. Proto mu budu vzdávat chválu svou písní. Hospodin je silou svého lidu, je spásnou záštitou svému pomazanému. To je Boží moc, která provází z jeho lidé cestě.
25:41Tak ta cesta za tím vytouženým cílem pro žalmistu a pro ty, kteří ho provázeli, nebyla snadná, nebyla rychlá, nebyla jednoduchá, ale z Boží milosti tam ti všichni nakonec dorazili. Bůh vzbudil v jejich srdci touhu po Božím domě. Vzbudil v nich odhodlání a odvahu, když to řeknu, vyrazit na cestu a na té cestě je ochránil. A oni jsou a stojí před
26:08Bohem v chrámu. A milí svatí, sami víte, že u nás v České republice není úplně snadné najít věrný sbor. A vím, že mnozí z vás cestujete eh nemalé vzdálenosti každý týden, každou neděli, abyste se dostali do místní církve. A musím říct, že to je skutečně velké povzbuzení pro druhé, když vidí, že mnozí z vás neváháte vynaložit nemálo
26:40času, nemálo úsilí nebo nákladů na to, abyste se dostali do místní církve. A je to přínosné. Je to přínosné pro vás a je to, jak jsem zmínil i povzbuzením pro druhé, protože ta oběť skutečně ve výsledku není malá, ale stojí to za to být tam, kde je v pravděcttíván pán. Je to, je to dobré, je to prospěšné a přináší to nemalá požehnání. A přesně to
27:11nám ukazuje náš třetí bod tohoto kázání, který zní nebo který má název modlitba a požehnání v Božím domě. Jsou to ty poslední verše 9 až až 13. Modlitba a požehnání v Božím domě. 9 až 13. Takže já jsem zmínil, žalmista a ti, kteří jej provázeli, jsou v tom Božím domě. dosáhli toho vytouženého cíle cesty. A po příchodu před Hospodina
27:43žalmista okamžitě předkládá svou modlitbu k Bohu. Tam čteme, že on opět opětovně, opakovaně oslovuje Boha, hospodine Bože zástupů a opět zdůrazňuje jeho neomezenou a zcela nezpochybnitelnou moc, která je nadřazená všemu stvoření. Nakonec to zažili na té cestě, jak je Bůh provázel a ochraňoval. A a prosí žalmista prosí, aby Bůh
28:14vyslyšel jeho modlitbu, aby věnoval jeho modlitbě pozornost. oslovuje Boha, Bože Jákobův, čímž odkazuje na Boží věrnost a Boží smlouvu, kterou učinil s Jákobem a tu věrnost, kterou celému tomu národu po ta staletí, ni tisíciletí eh prokazoval. Protože žalmista ví, že skrze víru v Boha, stejnou jako měl Jákob, tak
28:46měl stejnou jistotu v Bohu jako ten otec, praotec, řekněme, Izraelitů. A v tom dalším verši, v tom 10. verši, tak to oslovení pokračuje a žalmista říká, oslovuje Boha: "Štíte náš." A ukazuje zase na tu svoji zkušenost. kterou zažil, ne jedinou, věřím, ukazuje na ochranu, kterou Bůh jim prokázal, kterou Bůh stále prokazuje svému lidu. V
29:17Deuteronomiu v 33. kapitole 29. verš, tak čteme: "Jsi blahoslavený Izraeli. Kdo je jako ty, lidráněný Hospodinem, tvým ochranným štítem a vítězným mečem? Tí nepřátelé ti budou podlézat a ty budeš šlapat po jejich návrších. To byla zaslíbení Izraeli, která říkal tehdy Mojžíš. Ale my z nich můžeme
29:47pochopit, že skutečně Bůh je svému lidu ochranným štítem a dokonce tady dodává ten text vítězným mečem. To znamená, že Bůh chrání svůj lidh aktivně bojuje za svůj lid. Jo, jestli vás zajímá trošku třeba vojenství, vojenská technika, tak mi dáte za pravdu, že eh žádná žádný obranný systém vyvinutý za staletí,
30:18tisíciletí lidmi nikdy nebyl dokonalý. Jo, rytíři měli úžasná brnění, sotva to teda unesli, ale ale měli slušnou ochranu. Ale přišla kuše, která to brnění dokázala tou šipkou prostřelit. Tak brnění zesílili, ale přišly střelné zbraně, které nakonec ten plech stejně provrtaly. Hrady, stavby, města měly mohutná opevnění. Přišla děla, která ta opevnění
30:47poslala do historie. Přišel tank, byla vyvinutá protitanková střela. Vždycky bylo vyvinuto něco, co to předchozí obranné řešení, ten v uvozovkách, ten lidský štít vždycky učinilo marnou. V důsledku to tak dříve nebo později bylo. Ale bratři a sestry, Boží ochranu nic a nikdo nezruší, tím méně nějaká lidská invence.
31:17A přesně s tímhletím vědomím prosí žalmista Boha, jo, vis, pohleď. na tvář svého pomazaného. Jo, žalmista ví, je vědom si boží ochrany, je vědom si toho, že Bůh naslouchá, že má Boží pozornost a prosí a žádá, aby pohleděl na tvář svého pomazaného. Tam používá dvě podobná slovesa. Vyď a viz a pohleď. A v podstatě mu jde o to, aby Bůh
31:49zkoumavě, pečlivě věnoval pozornost té záležitosti, kterou mu hodlá předložit. Ta záležitost se týká jeho pomazaného. Obecně víme, pomazaný člověk eh byl člověk, který byl buď doslovně nebo nebo obrazně polit olejem a tím ustanoven k nějakému zvláštnímu úkolu nebo do nějaké mimořádné autority. A my můžeme odhadnout, ale nevíme to
32:18úplně přesně, že tím pomazaným, kterého tady zmiňuje žalmista, mohl být nejspíš král Izraele, tehdejší král. My nevíme, za co přesně se modlil. Možná byla nějaká krize v té době a modlil se, aby ten král ji s moudrostí vyřešil. Nevíme. Byly by to jenom dohady. Ale čím si můžeme být jisti, že Bůh tu modlitbu vyslyšel a že Bůh jednal
32:48přesně tak, jak bylo potřeba. Ale právě místo, místo té konkrétní prosby, kterou bychom čekali na tom místě, možná i se zvědavostí, ale místo té konkrétní prosby nám potom dále od toho 11. verše žalmista zaznamenává dvě vyjádření o tom, jak hodnotné je být v Božím domě. Jo, žalmista nás soustředí ne na tu prosbu, ale na to, kde je a proč tam je
33:17a proč je to důležité. A v tom prvním říká, že jeden den v nádvořích Božího domu je lepší než 1000 dní kdekoliv jinde. Stát v přítomnosti Boha je hodnotnější než být kdekoliv jinde, byť by to místo bylo sebrásnější. Určitě si dovedeme sebe představit na nějakém krásném místě, nevím, středomořský ostrov, v létě,
33:48krásné písečné pláže a moře, sluníčko nebo pro někoho naopak hory, jo, krásné horské štíty, krásná místa. Ano, Bůh stvořil na světě krásná místa, abychom z nich měli radost bez diskue. Ale stvořil to Bůh a tudížné to místo Bohem stvořené nemůže být vzácnější ze své podstaty, ze svého principu, než sám Bůh, který to stvořil.
34:18nemůže být. Proto žalmista nám tady přesně říká, že pobyt v přítomnosti Boha, v tom Božím domě, kde je v pravdě Bůh uctíván, je lepší než být kdekoli jinde. V tom druhém vyjádření, tak nám říká, že raději bude tím úplně posledním někde ve shromáždění, někým, kdo stojí v někde na prahu dveří, kdo ani si myslí, že není hoden vstoupit
34:49dovnitř, kdo je ten poslední z posledních. A žalmista říká, že tohle je stále lepší, než být někde ve stanech ničemu a v pohodlí a možná v nějakých radovánkách marnit čas. Jo, stany ničemu můžou být naplněné lákavými věcmi pro oči, ale Boží dům je plný toho, co má moc i na věčnost.
35:23Určitě si pamatujete z Lukáše z druhé kapitoly, když se ještě nedospělý Ježíš, asi přibližně 12letý, ztratil svým rodičům při svátku v Jeruzalémě. Kde ho po třech dnech nalezli? Na kolotočích nebo v kině. Seděl v kyě jako my tady dneska, ne? Našli ho v chrámu. Našli ho v chrámu, kde hovořil eh s těmi učiteli zákona.
35:52A co odpověli, co odpověděl Ježíš Josefovi a Marii na to jejich napomenutí? Můžeme říci, on jim říká:„Nevěděli jste, že musím být ve věcech svého Otce? Tedy to, že musí být tam, kde jde o věci jeho otce, Boha Otce a kde jinde, tudíž než v Božím domě. Pro Ježíše být tehdy 12letého bylo prostě důležité být tam, kde
36:23je to vzácné, kde to je skutečně důležité a mělo to pro něj vysokou cenu být v Božím domě. A úplně stejně žalmista nám dává zdůvodnění potom v 12. verši. Bůh hospodin je slunce i štít. Jo, nejen že Bůh chrání, jak už jsme si řekli, jako štít svůj lid, ale je i sluncem. Jo, obrazně řečeno, Bůh dává
36:57životodárnou energii, tak jako potřebují energii rostliny, aby fungovaly, aby prospívaly, jako je potřebují živočichové, potřebujeme i my. Tak tak žalmista používá toho příměru, aby ukázal, že Bůh je tím, kdo dává vlastně život, kdo udržuje život. A vlastně nakonec bez Boha není ani to slunce, které potřebují ty rostliny.
37:25Hospodin dává milost i slávu. Hospodin prokazuje obrovskou laskavost celému stvoření. Celému stvoření. Dává obrovskou čest. dává dobro i nezaslouženě, tedy výhradně nezaslouženě. Nikdo si z nás nic dobrého nezaslouží před Bohem. A žalmista to ještě upřesňuje, že on neodepírá dobro nikomu, kdo žije bez úhoně.
37:56Koho má na mysli? Nikdo není dokonale bezúhoný. Ani vy, ani já, bratři a sestry, ale ti, kteří žijí bez skrytého hříchu, když když když vyznáváme své hříchy, když činíme z nich pokání, když se utíkáme k Bohu ve víře v Pána Ježíše Krista, který zaplatil za naše hříchy, který nás vykoupil, když se podřizujeme v poslušnosti Bohu,
38:25můžeme se nazvat z Boží milosti bez úhoní. Jen a jen dí díky Kristovi bezúhonnosti, jen spravedlnosti, ne díky, ne díky nám, ale ze stejného principu my můžeme ty naše špinavosti vyznávat a Bůh nám neodepře nic dobrého. A tak žalmista skutečně touží, touží žít čistě pro Boha. touží mít v Bohu své
38:55bohatství a svou jistotu, protože vidí věčnou hodnotu. Jo, proto také v tom posledním verši zcela jasně říká, že blahoslavený je člověk, který doufá v tebe, v hospodě zástupu. Jo, člověk, který vložil celou svou důvěru v Boha. Člověk, který odložil své schopnosti, odložil svou sílu a hledal a
39:26nalezl zdroj síly v Bohu. To je člověk, který je skutečně šťastný, který je plný radosti, protože zahodil své marné zásluhy, schopnosti, cokoliv a upnul se k tomu, který je zdrojem všeho dobrého, veškerého, veškerého bohatství a věčnosti. Především ve 146. žalmu, tak čteme tato tato slova
39:56v pátém a šestém verši. Blahoslavený je ten, jehož pomocí je Bůh Jákobův. Ten jenž má naději v Hospodinu, svém Bohu, který učinil nebesa i zemi i moře a vše, co je v nich, který navěky zachovává věrnost. Tak bratř a sestry, jak Boží slovo nám dokazuje vzácnost pobývání v místě, kde Bůh je uctíván.
40:27Jo, být tam, kde se schází Boží lid k uctívání našeho svatého Boha, tak je nekonečně cennější než být na jakémkoliv místě, být sebekrásnějším tohoto světa. tím spíše daleko cennější než být někde byť třeba na prvním místě ve stane ničemu. My můžeme Bohu předkládat své modlitby. My můžeme plně spoléhat na jeho vedení,
40:58na jeho ochranu, na vše, co nám ze své milosti dává a dává nám vše, co potřebujem a mnoho, mnoho více. A o co víc? My jsme příjemci. nezasloužené milosti, nezasloužené slávy. Jo, nic, co tenhleten svět, bratři a sestry, nabízí, se nemůže vyrovnat tomu, co dává Bůh a co můžeme zažívat skrze společenství znovozrozených lidí, skrze místní
41:30církev. Nic se tomu nevyrovná. Proto, bratři a sestry, srovnejme si hodnoty, jo? Dejme ty hodnoty, podle kterých hledáme, rozhodujeme se a v jakýchkoliv záležitostech, dejme jim skutečně biblické měřítko. Dejme na první místo to, co skutečně písmo nám říká, že je důležité. Já vůbec nezpochybňuju, že to je, že to je těžké.
41:56je, ale Boží slovo nás povzbuzuje k tomu, abychom tak skutečně žili a abychom z toho potom i přijímali obrovské výdobytky, obrovský přínos z Boží milosti, protože jak jsme četli, Bůh Bůh neodbírá neodbírá dobro. Nenechme se zmást, bratři a sestry. Tak pojďme si ten žalm trošku trošku shrnout a
42:26pojďme si dát i nějaké nějaké ještě dalších pár aplikací. Tak my jsme si v té úvodní ilustraci, tak jsme si připomněli dominantu Prahy. Určitě jste ji někdy viděli, aspoň na obrázku, svatovíckou katedrálu. A bez diskuze je to stavební klenot České republiky rozhodně, ale není to místem, kde je Bůh uctíván podle Božího záměru.
42:54Ano, jakési uctívání tam probíhá, ne, že ne, ale řídí se takové uctívání pouze lidskými představami. A pro věřícího člověka takováhle budova nemá větší cenu než nákupní centrum. Jo, to nákupní centrum Bohu přináší asi tak podobnou slávu jako ta svatovická katedrála. A možná ta svatovická katedrála na tom je ještě hůř. A takových míst je
43:18skutečně v České republice hodně. Některá jsou podobně monumentální. Máme spoustu takovýchdle památek. Jiná méně, jiná vůbec. Ale to nám ukazuje, bratře a sestry, že vlastně nakonec o ten prostor, o tu stavbu vůbec, vůbec nejde. Jo. Žádný dům, žádné žádná stavební struktura z betonu nebo cihel nebo dřeva, to je jedno, nepřináší sama o sobě Bohu žádnou
43:47slávu. Je jedno, jestli dáme na dveře nápis: "Toto je církev nebo toto je Boží dům. To vůbec také nehraje roli. Ale co hraje roli je společenství věřících. společenství, kteří těch, kteří mají touhu společně uctívat Boha, kteří touží činit tak v pravdě podle toho, jak Boží slovo říká,
44:17protože byli vykoupení, protože byli vysvobozeni z hříchů, poznali tu špínu, hnus e své hříšnosti, z Boží milosti činili pokání a vírou v Pána Ježíše Krista Bůh změnil jejich život. To je společenství, které nakonec učiní z Božího domu i chatrč
44:47někde na předměstí, protože tam skutečně je Bůh v takovém prostředí je Bůh skutečně uctíván. A už jsme si řekli, vím, že najít věrné společenství v českém kontextu není prostě lehké, jo, je to těžké a ta cena je prostě mnohdy cestovat nemalý kus cesty. Žalmista nakonec v tomhletom žalmu řešil podobný problém, jo? On chtěl být, měl
45:19tu touhu být v místě uctívání Boha a musel vykonat nelehkou, namáhavou, možná nebezpečnou cestu, aby se tehdy v tom jeho kontextu do Jeruzaléma dostal. A já prosím nemějte, nechci vás přesvědčovat, že eh musíme podobně jako on cestovat do Jeruzaléma. To prosím ne. To by mělo asi tak podobný význam před Bohem jako cestovat na severní pól. Může
45:45to být zajímavá cesta, ne, že ne, ale ale před Bohem to nemá žádný význam. Ale co chci ukázat, je právě tu motivaci, kterou žalmista tam měl. Motivaci, touhu, doslova hlad po Bohu, žízeň po Bohu, pro kterou žádná vzdálenost, žádné překážky na cestě prostě prostě nebyly komplikací. On měl tu touhu jít a předložit Bohu
46:17modlitbu za svého krále a z Boží milosti šel. Ano, mohl se modlit doma, možná se i modlil, ale pochopil, že v tom společném uctívání Boha s lidmi stejného ražení, se stejně proměněným srdcem, ty modlitby jsou daleko, daleko mocnější. Když si dáme příklad rané církve ve skutcích v druhé kapitole, všichni znáte
46:48ten text 44. a 47. verš, tam čteme úžasné věci, které z lidských sil nejsou možné. Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svás Boží a majetky a dělili je mezi všechny, jak kdo potřeboval. Denně zůstávali jednomyslně v chrámě, po domech lámali chléb a přijímali pokrm s veselým a prostotou srdce. Chválili Boha
47:18a byli oblíbeni u všeho lidu. A Pán k jejich společenství denně přidával ty, kteří byli zachraňováni. Jo. Myslíte si, že tohle, co čteme v těch skutcích, mohl někdo udělat z nějaké jenom náboženské povinnosti, že prostě někdo řekl a takhle to musíte dělat a takhle to bude, ne? Ti raní křesťané měli tu stejnou touhu, jako měl žalmista. Tu stejnou
47:44touhu, kterou věřím, máme my a které ale také potřebujeme růst. Protože stejně žalmista jako ti bratři a sestry v té ranné církve pochopili tu obrovskou moc a tu obrovskou vzácnost společenství s ostatními křesťany. Chápete tu stejnou hodnotu? Chápete? Je pro vás toto eh hodnotné společné uctívání Boha ve věrné církvi? Má to pro
48:16vás hodnotu? Máte v srdci podobnou touhu jako autor tohodle žalmu a nebo ti první křesťané? máte, je platí to pro vás a nebo pro sebemenší komplikace, vzdálenost k místní církvi nebo jiné důvody se stávají pro vás tak velkou překážkou, že ve shromáždění církve jste občasně. Když to vyjde, tak budu.
48:47Já bych vás chtěl tímhle žalmem povzbudit, abyste skutečně v sobě probudili touhu po místní církvi. Jo, modlete se, prosím za to k Pánu a věřím, že on vás v tom povede, abyste měli touhu po společném uctívání Pána s podobnými hříšníky, jako jste vy nebo já, abyste neviděli žádnou překážku dost velkou na to, aby vám bránila přijít do
49:14shromáždění. A prosím, nechápejte mě špatně. Ano, mohou být eh objektivní překážky, které mohou křesťanovi zabránit e být na společenství. Ano. A současně tady nehoruji za eh plnění nějaké docházky jako ve škole. Ne, ne, ne, prosím, vůbec ne. Protože pokud není touha být ve společenství s Bohem a uctívat s dalšími
49:42Boha, tak ani 150% docházka nedává smysl. pokud chybí touha, protože postoj srdce před Bohem je nakonec toho, co je rozhodující. A bratři a sestry, my jako Boží lid máme obrovská privilegia. Jo, díky výkupní oběti našeho Pána, díky tomu, že on zaplatil za naše hříchy, my máme přímý přístup do Boží přítomnosti, kdykoli a
50:11kdekoli, ale tím spíše si potřebujeme cenit společné společenství a společného uctívání v místní církvi. To je neoddělitelná součást našeho života s Pánem a to je to, co podporuje naši touhu po Bohu. Není to z povinnosti, prosím. Není to ani pro zásluhy před Bohem v žádném případě, ale je to projev proměněného srdce a touha být s Bohem,
50:41uctívat jej. Je to vyjádření vděčnosti. Je to je to radost ze společenství s hříšníky, které Bůh stejně tak vykoupil. Je to zdroj obrovského obrovského požehnání. A opět, pokud tuto touhu v sobě nemáte, tak prosím neklesejte na mysli, ale utíkejte k Bohu. Vyznávejte své hříchy. Proste, aby
51:11Bůh ve vás touhu po něm samém povzbudil. Jo, bratři určitě budou dále mluvit o tomhle tématu. A ještě bych řekl jenom jednu poslední věc. Pokud vám obecně touha po Bohu je úplně cizí, pokud vám Bůh je doslova ukradený, tak prosím vězte, že jednou se se svým stvořitelem potkáte, jednou se před něj postavíte
51:41a to, co je dnes cenné ve vašich očích, bude úplně bezcenné. A to, čím jste opovrhovali, bude tím, nebo spíš tou osobou, která vás odsoudí. Tak prosím, prosím zvažte, co je cennější. Přítomnost a nebo věčnost. Věčnost, která může být z Boží milosti ve společenství s Bohem. Pokud vložíte svou
52:11naději ve Spasitele Pána Ježíše Krista, pokud pochopíte, že jste hříšní, pokud vyznáte své hříchy ve víře v tom, že Pán Ježíš zaplatil za všechny vaše hříchy a že spravedlnost nemáte ze sebe, ale jen díky oběti tohoto Spasitele, tak prosím přemýšlejte, přemýšlejte o tom, pokud Bohem opovrhujete. Amen. Tak milostivý Bože, my ti děkujeme, že
52:42jsi dal na stránky písma tento silný žalm. Děkujeme, Pane, že nás povzbuzuje k tomu, abychom skutečně aktivně projevovali naši touhu po tobě například ve společenství. Ale těch těch způsobů je i více. A pane Bože, e prosím, aby ji vedl eh naše srdce. Prosíme, Pane, aby ji nás povzbuzoval, abychom po tobě toužili skutečně z proměněného srdce a
53:10ne z nějakých eh pocitů, povinnosti nebo něčeho podobného. Pane Bože, prosím, aby sis z nás tady, co jsme, aby sis stavěl skutečně silné, zbožné, čisté místní sbory místní církve. Děkuji, že jsme mohli se tady takhle sejít a probírat tento žalm. A prosím, Pane, také za ty, kteří třeba ještě ti vzdorují a a nechápou, že
53:36jednou se před tebe postaví. Prosím, Pane, použiji si ta kázání dnešního dne, abys Pane proměnil jejich srdce. Tak Pane, děkujeme za tento čas a předáváme ti a předáváme ti i zbytek konference ve tvé milosti a a ke tvé slávě. Ve jménu Spasitele Pána Ježíše. Amen. Amen.