Tři ctnosti
Biblické texty v kázání
1. Korintským 8Deuteronomium 61. Samuelova 24Matouš 5Matouš 22Jan 16Skutky apoštolů 23Římanům 6Římanům 91. Korintským 13Efezským 12. Timoteovi 3Židům 10Židům 11
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (10)
- 4:14 1. Janův 4,8
- 9:09 1. Korintským 13,1–8
- 11:09 Matouš 5,8
- 19:34 1. Samuelova 24,5–6
- 23:51 Skutky apoštolů 23,1
- 25:31 Římanům 6,4
- 27:14 Římanům 9,1
- 29:52 Židům 10,18–22
- 32:09 Židům 11
- 34:27 Jakubův 1,22–25
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:04číst. Můžete si nalistovat do prvního listu Timoteovi. Je to je to takový osobní dopis v podstatě, který Pavel píše vlastně Timoteovi, svému učedníkovi, synu ve víře. A budeme číst eh od prvního verše do verše pátého s tím, že slovo se zaměří na verš pátý. Pavel, apoštol Krista Ježíše, podle
0:34příkazu Boha, našeho zachránce a Krista Ježíše, naší naděje, Timoteovi, vlastnímu synu ve víře, milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce našeho a Krista Ježíše Pána našho. Když jsem cestoval do Makedonie, vybídl jsem tě, abys zůstal v Efezu a nařídil jistým lidem, aby neučili odchylným naukám a nezabývali se bájemi a
1:01nekonečnými rodokmeny, které vedou spíše k hloubání, než k Boží zprávě, která spočívá na víře. Cílem tohoto nařízení je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a upřímné víry. Můžeme se posadit. Takže těmi těmito slovy a začínal častokrát apoštol Pavel často své dopisy, slovy Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. A tím
1:33bych i já rád dneska začal toto slovo. Jsem vděčný, že se s vámi vlastně v podstatě takto skoro poprvé můžu e sdílet. A tento text opravdu vnímám, že že je důležitý a nazval jsem ho jako nepostradatelná trojice křesťanova života. A to bude teda na základě verše pátého, jak už jsem zmínil, cílem tohoto nařízení je láska z čistého srdce, z
2:01dobrého svědomí a z upřímné víry. Pojďme se jako první podívat na kontext tohodle verše a pak následně v tom v tom tomto slově se podíváme na každou jednu z těhletěch oblastí. Takže Takže na e lásku z čistého srdce, pak dobré svědomí a pak upřímné víry. Takže Pavel tedy připomíná Timoteovi to, co mu již řekl. Když jak čteme, cestoval do Makedonie,
2:31zřejmě někdy mezi jeho prvním a druhým uvězněním v Římě, taky vybízí, aby v Efezu, kde již sloužil jako vedoucí v církvi, napomenul a přikázal jistým lidem, aby neučili cizím a jiným náukám, než těm, kterým byl apoštolem Pavlem vyučen. Jelikož to byli falešný učitelé, zřejmě k nim patřili i Himenáos a Filétos, které vyloučil z místní církve,
2:56aby se naučili nerouhat. Tyto náuky se týkaly neužitečných věcí spojených s židovskými rodokmeny a podobně. Oproti tomu mu Pavel ukazuje na to, že to, co mu říká a doslova nařizuje, přikazuje řečně, je opakem toho, co říkají tito falešní učitelé. A cílem toho je opravdu láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a upřímné víry.
3:22A právě tady nad těmahle třema krásnýma, skutečně ctnostma, abych to tak nazval, se dneska opravdu nad nima chci s váma zemyslet. Takže pojďme se teda podívat na to, co o tom říká písmo. Není možné opravdu, protože to jsou každá z těhletěch oblastí je obrovitánská. Mohli bysme o tom strávit celý měsíce prostě, abysme se o těhletěch oblastech bavili. Ale
3:46chtěl bych se aspoň tak stručně dotknout každý z těhletěch oblastí. Takže první je teda láska z čistého srdce. Když mluvíme o lásce, tak co nás jako první napadne? Tak může nás někoho můžou napadnout možná lidské vztahy, e ve smyslu jako mezi mužem a ženou. jiného napadne. Boží láska k člověku či člověka k člověku a
4:14nebo nebo člověka k Bohu. Dalšího zase mateřská či rodičovská láska a nebo láska mezi dvěma přáteli. Přátelská láska. Ž, jak jsem zmínil, nemůžeme se zabývat všema těmahle záležitostma vztahovým vztahovýma, ale podívejme se aspoň na definici toho, jak písmo jako v podstatě definuje lásku. Já jsem si tady poznamenal první Janova 4:8.
4:46Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. Jestliže chceme opravdu pochopit to, co je to láska, musíme osobně znát a poznávat Pána Boha a to skrze jeho milovaného syna, našeho Pána Ježíše Krista. Vím, že to nejsou nic nového. Možná mnohé z toho, co slyšíte, jsou takový v podstatě základy, ale keš je to opravdu znovu jako takovým dobrým připomenutím
5:14toho, co už možná známe. Asi nejlepší bude, když bychom si přečetli aspoň celou jako celou první Janovu, první část aspoň nebo čá část aspoň první Janovy, že tam apoštol Jan se opravdu zabývá tím, co je skutečně láska a vlastně v tom v tom kontextu. Ale skutečně si můžeme říct to, že od pochopení toho, kdo je Bůh a jakou lásku
5:43nám dal, tak od toho teprve můžeme porozumět tomu, co znamená láska. Takže jednoduše řečeno, všechno musíme odvíjet od toho, jaký je Bůh a co pro nás udělal. Vždyť jaká jsou ta největší přikázání v zákoně? No, o lásce. Vlastně je to Deuteronomium 6:5 a nebo Matouš 22:36 až 40, kde je napsáno: "Učiteli, které přikázání je v zákoně
6:11největší?" To asi v podstatě byl tázán pán Ježíš. A on mu řekl, on odpověděl:„Miluj Pána svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné. Miluj blížnýho jako sebe samého. Na těchto dvou přikázáních spočívá celý zákon a proroci.
6:41Dále můžeme si přečíst z Římanům 138 až 10. Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon. Vždyť přikázání nebudeš cizoložit, nebudeš vraždit, nebudeš krást, nebudeš žádat. A jelly ještě nějaké jiné přikázání, jsou shrnuta v tomto slovu. Budeš milovat svého blížního jako sebe samého.
7:09Láska bližnímu nepůsobí nic zlého. Naplněním zákona je tedy láska. Je to naprosto jasné. Bohu vždy primárně v našem životě šlo o to, abychom jej uctívali s opravdovým srdcem. To je to je klíčová věc. To, jak lidé v tomto velmi selhali, víc než jasně vidíme na starozákonním Izraeli, když přinášeli oběti Bohu, ale srdcem mu byli vzdáleni.
7:40Izášáš 29:13 říká: "Panovník řekl: "Protože se tento lid přibližoval svými ústy a ctili mne svými rty, ale jeho srdce se ode mne daleko vzdálilo. Jejich bázeň přede mnou je naučena z příkazů lidí." Takové uctívání Bůh nechce. Jak se tedy láska konkrétně projevuje ve skutcích? Podívejme se například do známého dílu Korintským 131 až 8. První
8:10část je o tom, jak je marné mít vlastně všechno a nemít opravdovou lásku. A druhá část mluví o konkrétních projevech této lásky. Takže si můžem nalistovat do první Korintským 131 až 8. Možná to někdo umí i na spaměť a je to určitě dobré umět i na spaměť a určitě je dobré učit se Boží slovo na spaměť. K tomu jako prvně chci vybídnout sebe znova,
8:32ale i vás. Opravdu učte se Boží slovo. Učme se Boží slovo na zpaměť. Je to jako poklad prostě, který si duch Boží právě tý daný situaci může prostě použít. Samozřejmě může se i stát to, že jste se třeba neučili. Mně se to už stalo v životě. Boží slovo na spaměť a duch Boží vám to stejně nějakým způsobem jakoby
8:48připomenul aspoň část toho verše. Možná to znáte. Ale je dobrý znát důkladně ten ten daný verš, abychom skutečně eh aby nás to v tý situaci mohlo tak jako prostě dobře povzbudit. A určitě jsme to zažili. Prostě něčím jsme procházeli a a pánbůh prostě nám připomněl nějakej verš do tý daný situace. Takže je to je to
9:09opravdu jako velmi důležité. Takže pojďme si přečíst tedy první Korintským 13 1 až 8. Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými a lásku bych neměl, jsem jako dunící kov nebo zvučící činel. A kdybych měl proroctví a znal všechna tajemství a měl všechno poznání a kdybych měl veškerou víru, takže bych přemisťoval hory, ale lásku bych neměl,
9:38nic nejsem. A kdybych dal pro nasycení chudých všechen svůj majetek a kdybych vydal své tělo k spálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, dobrotivá. Láska nezávidí. Láska se nevychloubá a není domýšlivá. Nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo,
10:08neraduje se z nepravosti, ale raduje se spolu s pravdou. Všechno snáší, všemu věří, ve všefá, všechno vydrží. Láska nikdy nezanikne. Proroctví ta pominou, jazyky ty utichnou, poznání to pomine. Krásný, krásnej text, který věřím všichni známe. A víte, co je na tomhle seznamu věcí nejkrásnější? Je to skutečnost, že náš Spasitel
10:38toto vše ztělesňoval. Ach, jak jak opravdu málo možná vidíme krásu, svatost, lásku, vyvýšenost našeho Spasitele. Já jako první si to potřebuju uvědomovat, ale taktéž i my všichni možná. A tak pojďme nyní se tak zamyslet a popřemýšlet sami nad sebou týhle tý první části ohleně lásky. Jak je na tom moje láska k Bohu? Mohu vyznat jako apoštol v našem úvodním
11:09textu, že mám lásku k Bohu a blížím z čistého srdce. Pán Ježíš říká v jeho blahoslovenství tato slova: "Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha." Matouš 5:8. Není možné mít čisté srdce, aniž by bylo očištěno Kristem. Není možné být očištěn Kristem, jestliže v něm člověk nejdřív neuvěří.
11:39Už jsi uvěřil v Pána Ježíše Krista? Poznal jsi jeho lásku? Není nic důležitějšího než toto. Čiň pokání a uvěř, že on tam na kříži krvácel i za tebe a tvoje hříchy a že vírou v něj ti může být odpuštěno, když uvěříš opravdově a pak sám budeš chtít jej, i když možná nedokonale, avšak opravdově následovat.
12:10To je výzva pro každého, kdo možná dnes sedí a ještě není třeba v Pánu. Bez toho, aby naše srdce bylo očištěné od našich zkažených a prohnělých hříchů, nikdo nemůže být před svatým Bohem zachráněn. Proto bratře a sestro nebo každý, kdo zde sedíme, jestliže naše láska ke Kristu uvadá, jako jsem to tak poeticky přirovnal, jako květina, která pod žárem
12:36slunce v horku vadne. Udělej, udělej si čas. Buď sám s Pánem a vyznávej se mu. Tluč na bránu modlitby a vylej mu osobně své srdce. Řekni mu, jak je na tom tvoje láska a čiň z jeho milosti pokání. Opravdu tohle je důležitý. je velmi důležitý a já opět to říkám sobě, ale i nám všem, abychom opravdu měli ten čas s Bohem, osobní čas s Bohem. Je to opravdu
13:02důležitý, velmi důležitý na nic si nehrát a skutečně jít opravdu před Pána. Opravdu v mým osobním životě, já jsem vždycky měl požehnání z toho, když jsem měl čas, prostě řešil jsem něco ve svým duchovním životě. Opravdu to není teorie, jenom skutečně. A bojoval jsem hodně duchovních, prostě měl jsem věci, s kterýma jsem
13:27bojoval v srdci velmi a a opravdu velikým požehnáním bylo, když jsem si udělal čas skutečně na Pána Boha a šel jsem se třeba projít a přitom jsem se modlil, vyléval jsem mu svoje srdce a skutečně je to veliký požehnání. Já věřím a že to také činíte prostě obzvlášť, když s něčím bojujete, zápasíte, ale ale je to velmi velký
13:51požehnání a je to opravdu nutný, důležitý, abysme skutečně každej z nás měli ten čas na Pána Boha opravdu a možná málo někdy toho času máme. Opravdu vyznávám i já mám málo času opravdu někdy nebo málo času si udělám a je to škoda skutečně. Tak jsem vás chtělo tím povzbudit, vybídnout. mějme ten čas na Pána, na Pána a řešme
14:13ten svůj duchovní život opravdu s ním. Prosme znovu, aby láska, která byl byla vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, znovu naplnila tvoje srdce. Možná tvoje srdce opravdu možná jsi křesťan a prostě ale vnímáš a možná každý z nás jsme to zažil jakoby už když to tak řeknu na rovinu, nepociťujem to prostě tu lásku Kristovu tolik
14:42nepociťujem. Už si jí tak neuvědomujeme. Eh nezažíváme jí tolik. Opravdu eh nejde jenom o teorii znát Bibli, ale jde o to žít žít v Bibli a i pociťovat Bibli. Jo, jsou totiž tři části. Eh, křesťanov je život, že jeden teolog to krásně o tom mluvil, že že jde o správnou náuku, potom takže ortodoxii, potom ortopatos, to znamená správný pocity mít skutečně
15:10na základě Bible a potom ortopraxis, to znamená správná praxe na základě Bible. Tyhlety tři části jsou opravdu důležitý. Nelze vynechat jednu, druhou ani třetí. A na to je důležitý, abysme na to, na toto dbali. Nejenom znát dobře nauku a ale znát opravdu taky ten osobní vztah s Bohem a žít to, kež nám je pán milostiv opravdu prvně mě i nám. Takže skutečně
15:36opravdu prosme, pokud vnímáme, že opravdu ta láska prostě v našich srdcích opravdu mizí nebo prostě se zmenšuje a je to i napsáno a to i pán Ježíš Kristus říká jednomu sboru z těch sedmi sborů v malé Asii ve Zjevení, že ale to mám proti tobě, že opravdu, že ti ta prvotní láska prostě chybí, nebo jak je to tam přesněji popsáno, jo? Takže, takže
16:03opravdu eh dejme tady na to pozor. Je to velmi důležitá věc v našich životech. Ale co je úžasný, že skutečně, když Pánu opravdu přicházíme modlitbě a tak on to jen to nenechá ladem. Pánbůh je dobrý Bůh. Pán Bůh je dobrý Bůh. A někdy opravdu možná eh i tohleto uvědomí nám jakoby někdy možná ztrácíme, že opravdu to, že on je dobrý Bůh, že že on prostě
16:32je milující Bůh. Někdy je to možná boj o víru, když prostě prožívá člověk těžkosti a a opravdu vnímat to, že zároveň milujícím Boha všechny věci napomáhají k dobrému a a jo, a vnímat to, že prostě procházím tou těžkostí a zároveň vnímat to, že Bůh je milující, že on mě stále stejně miluje, i když prostě dopustí těžkou zkoušku.
16:56A a to je opravdu možná boj, boj o víru v tý situaci a v tý chvíli, kterým můžeme procházet, ale je potřeba se držet pevně Božího slova a právě je potřeba jít znovu do modlitby a je potřeba opravdu Pánu se vyznávat a všechno mu říct a prosit ho o milost. Takže skutečně prosme v našich modlitbách, aby náš vztah k němu byl ryzý a opravdový a z
17:22jeho moci a milosti na každý den nás uschopňoval k tomu, abychom žili jak máme ve vztahu k němu i našim blížním v církvi, doma, práci a podobně. Bylo by ještě mnohé, co bysme si o tom mohli říct, ale pojďme dál k dalšímu části a to je dobré svědomí. Přiznám se, že buď si to nyní nevybavuji a nebo je to skutečnost, že o tomto
17:47tématu se velice málo mluví s kazatelem. A přesto je to veliká škoda, neboť je to nesmírně praktická a důležitá záležitost pro dennodenní duchovní život. Toto téma bych chtěl skutečně jenom lehce pootevřít, neboť by se o tom dalo bavit velmi dloue. A já vám dám otázku. Zkuste, jestli jestli dal byste mi tak říkajíc někdo teď z
18:11fleku hovorově řečeno biblický verš týkající se svědomí? Eh, tak nevadí. Tak pojďme si, pojďme si to pojďme si pojďme si teda to definovat, co to je. A eh já jsem si půjčil eh e vlastně eh citaci od eh bratra Johna Marcartura a on to definuje takto, že jde o inst
18:44jde o instinktivní smysl pro to, co je správné a špatné, který posléze probouzí v člověku pocit viny v případě, že tento instinkt ignoruje. Kromě vnitřního povědomí o Božím zákonu se v lidech skrývá varovný systém, který se aktivuje, když se rozhodnou na tento zákon nedbat nebo ho neuposlechnout. Tak tolik citace. Takže slovo svědomí vidíme v našich
19:11překladech jak ve staré smlouvě, tak i nové smlouvě. Nicméně hebrejština doslova toto slovíčko nezná, ale pomocí jiných slov jej opisuje. Takže víme, že se jedná o pocit trápení nad něčím, co se stalo. Například přečteme si si o situaci, kde král David měl příležitost zabít svého nepřítele, krále Saula, kterýho když ho pronásledoval, který šel
19:34po něm. První Samuelová 24 5 až 6. Davidovi muži mu řekli: „Hele, toto je den, o kterém ti Hospodin řekl: "Hle, vydám tvého nepřítele do tvé ruky. Učiň mu to, co se ti líbí." David vstal a potají odřízl okraj Saulova pláště. Potom se však stalo, že Davida trápilo svědomí kvůli tomu, že odřízl okraj Saulova pláště.
20:00svým mužům řekl:„Ať je to ode mě vzdáleno kvůli Hospodinu, abych učinil něco takovému takového svému Pánu Hospodinovu pomazanému a stáhl na něj ruku. Neboť je to Hospodinův pomazaný." V hebrejštině je to doslova, že ho udeřilo srdce. Jo, že potom se však stalo, že Davida doslova, dá se přeložit, udeřilo srdce kvůli tomu, že
20:24poti odřízel okrejet Saulova pláště. To slovíčko je například použito, když zaútočil David na filištínské, že prostě udeřili hebrejci na na filištínské zaútočili. Skutečně ho to zasáhlo to, co udělal David. Měl eh můžeme říci dnešními slovy citlivé svědomí. Nicméně nebyl přecitlivě líýp. Jelikož to, proč nedal na své muže, aby
20:54zabil Saula, je to, že to byl Hospodinu pomazaný. Na jiném místě vidíme opět Davida a to, když sčítá lid. Jelikož věděl, že to nebylo učiněno se správnými motivy, proto trápilo svědomí. Druhá Samuelov druhá Samuelova 249 až 10. Tam je napsáno: "Joáb udal králi počet sečteného lidu. V Izraeli bylo 800 000 bojovníků tasích
21:21meč. Judejců bylo 500 000 mužů. Avšak Davida opět trápilo svědomí po tom, co sečetl lid." David řekl Hospodinu:„Velmi jsem zhřešil tím, co jsem učinil. Nyní, hospodine, odej mi, prosím, vinu svého otroka, neboť jsem jednalice bláznivě. Opět zde vidíme stejné hebrejské slovo doslova udeřilo srdce. David je příkladem člověka, který své
21:51svědomí nepotlačoval, ale správně ale správně s ním zacházel. Vidíme, že když učinil něco zlého, také jeho svědomí potažmo srdce usvědčovalo z toho, co učinil zlého a následně činil pokání. Zde na životě Davida vidíme už názak toho, o čem Pavel mluví v našem úvodním textu a to a to, že jsou propojeny láska k Bohu
22:18spolu s vírou v nějým svědomím ze života, který se mu líbí. Takže láska k Bohu spolu s vírou v nějým svědomím ze života, který se Bohu líbí. Pojďme se nyní ze staré smlouvy přesunout do nové smlouvy, kde ústředním řeckým slovíčkem vyjadřující svědomí nebo vědomí něčeho je synejdéis. Zde vidíme, že může mít, že můžeme mít tedy
22:43jak špatné svědomí, ale stejně tak i dobré svědomí z něčeho. Říká, že jsme něco udělali dobrého. Takže příklad špatného svědomí. Další příklad vlastně po těch po těch, co už jsme viděli a je nejdřív si řeknem kontext. Pán Ježíš se zde teď nachází v situaci, kdy ho zkoušeni zkoušejí farizeové ohledně cizoložné ženy, aby ho mohli obžalovat,
23:06aby jí pak mohli ukamenovat. Pán Jimček moudře odpověděl: "Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, zahanbeni ve svém svědomí. Ti, kteří ho chtěli obžalovat, farizeé a učitelé zákona, starší nejprve, až tam zůstal on sám a žena, která byla uprostřed. Takže znova, když to uslyšeli, vytráceli se jeden pod druhém.
23:31Zahanbeni v čem? Ve svém svědomí. Ve svém svědomí. Protože proč? Protože i učitelé zákona a farizeové si vlastně uvědomovali, že nejsou bez hříchu. Kdyby jí ukamenovali, no, tak by byli pokryci, protože by jednali proti svýmu svědomí. Jejich svědomí jim říkalo, ale ty seš stejnej hříšník jako ona. Vlastně ty nejseš bez
23:51hříchu, tak ji nemáš právo ukamenovat. Takž prostě proto, proto to nemohli učinit. Takže si uvědomovali, že nejsou bez hříchu. Proto tu ženu nemohli ukamenovat, jelikož byli usvědčeni ve svém srdci svém svědomí. Ale je i samozřejmě příklad dobrého svědomí. A skutky 23:1. Můžem se podívat vlastně skutky 231. Pavel upřel zrak na
24:17veleradu, když byl před veleradou a řekl:„Muži, bratři, až do tohoto dne žiji se zcela dobrým svědomím před Bohem." To je jako úplně překrásná věc opravdu usilovat o to dobré svědomí. opravdu a je to i velice velice nutný a a velmi důležitý. Líbilo se mi, jak o tom mluví nový biblický slovník, kdy o svědomí je napsáno i toto. Lidské svědomí to je
24:45schopnost, která člověku umožňuje přijímat mravní příkazy od Boha a v případě jejich nesplnění působí bolest. Však může být neukázněné, poskvrněné první Korintským 8:7, oslabené první Korintským 8:12. Ale ale doplňuji i to, že byli i tací, kteří pohrdli dobrým svědomím a ztroskotali ve víře. První Timotei 11 až
25:0720. Maje víru a dobré svědomí, jimž někteří pohrdli a proto ztroskotali ve víře. Patří k nim Himeneos a Alexandr, které jsem vydal Satanu, aby se naučili nerouhat. že tady vidíme, že jak je důležitý mít dobré svědomí před Pánem Bohem, že kdo nemá dobré svědomí, může dobře, může až ztroskotat ve víře. Je to je to opravdu
25:31velmi velmi veliké varování. Dále nový biblický slovník pokračuje: "Proto od sebe nelze svědomí a víru oddělovat. Pokáním a vírou je člověk osvobozen od svědomí jako bolesti. Víra navíc svědomí oživuje a vyučuje. Vstoupit na cestu nového života. Římanům 6:4 znamená mít živou prohlubující se víru, která křesťana otvírá působením ducha. Římanům
25:568:14, což je zárukou dobrého nebo čistého svědomí. Prí Petrova 3:16. Takže na základě těchto veršů je nesmírně důležité, aby naše svědomí nebylo nikdy otupováno, abychom věrně žili i s čistým svědomím vůči Bohu i vůči bližním, tak že žijeme, jak se Bohu líbí. A je to někdy těžký v tom praktickým životě, jo, to je to těžký. V práci je
26:26to těžký. Eh, nevím, dosaďte si za to xy. Není to, není to vůbec jednoduchý. Vždycky je to boj. Je to, je to těžký v životě. V podstatě můžeme říci toto, jestli je naše víra opravdová a zároveň jak je na tom náš vztah s Bohem, tak vlastně ukazuje e já to přečtu ještě jednou, já nevím, jestli to bylo srozumitelné, že v
26:51podstatě můžeme říct, co to pokud prostě ta naše víra je opravdová a stejně tak s tím i náš vztah s Bohem, tak na to ukazuje zaprvé, jak jak náš život, tak i zadruhé naše svědomí vede vedené Duchem svatým. Takže tyhlety dvě věci poukazují taktéž na to, jestli je skutečně naše víra opravdová a na náš vztah s Bohem.
27:14E Římanům 9:1. Eh, mluvím pravdu v Kristu, nelžu a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu svatém. Takže vidíme to svědomí propojené vlastně s Duchem svatým. Takže nelze tedy pro křesťana oddělit ducha Božího od svědomí. Je sice fakt, že nevěřící mají svědomí a nemají ducha Božího, pokud v nich Duch svatý nezačne skrze evangelium působit.
27:40Efeským 1:13 a Jan 16 8 až 11. Takže, ale křesťan již Ducha svatého má, takže Duch spolupůsobí a formuje, věřím i svědomí věřícího. Jak jednoduše řečeno, tak jak prostě křesťan roste, tak věřím, že že na základě Božího slova, to je vždycky to klíčový, skrze Ducha svatého se vlastně formuje jeho svědomí, protože člověk
28:06rozeznává, co je dobré, co je zlé. A proto nemůžeme pouze spoléhat na naše svědomí jakožto na konečnou autoritu našeho života, ale máme spoléhat na co? Na Boží slovo, které skrze Ducha svatého bude proměňovat nás do podoby Krista a tudíž i naše svědomí. Se omlouvám, jestli ty věty jsou možná moc dlouhé. Ale důležitý je v tom, že skutečně, jak
28:33už jsem zmínil, rosteme, rosteme prostě v Kristu a k tomu si pán Bůh používá opravdu Boží slovo skrze svého ducha a tudíž i formuje naše svědomí. Takže bratři a sestry, usilujme na každý den, ať jsme kdekoli nepotlačovat naše svědomí, ale nechme se vést a proměňovat Duchem svatým. Pokud však možná i bojujeme s tím, že
29:01chceme vědět, kdy mluví naše svědomí a kdy naše přecitlivělost, na nějakou věc, záležitost nebo událost, modleme se k Pánu za moudrost a rozeznání a studujme písma. Nikdy nepodceňme s Boží pomocí dobré svědomí. Je to velmi nebezpečné. Pokud chceme být podobnější Kristu, tak žijme s dobrým svědomím dle Boží vůle v jeho
29:25slovu na každý den. K tomu kéž nám dopomáhá Pán. Čistým je vše čisté, avšak poskvrněným a nevěřícím nic není čisté, ale je poskvrněná jak jejich mysl, tak svědomí. Titovy 1:15. Kde je odpuštění hříchů, tam už není oběti za hřích. Když tedy bratři máme smělou důvěru, že smíme vstoupit do svatyně Ježíšovou krví cestou novou a
29:52živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to je skrze své tělo. A když máme velikého kněze nad domem Božím, přistupujme s opravdovým srdcem v plnosti víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmitým čistou vodou. To je výzva z Židům 10, 18 až 22. A nyní se vlastně dostáváme k tý poslední části a to je upřímná víra. Vě
30:19jsem rád, že tady bratr Petr o tom už mluvil a tak je to jenom takovej bych řekl takový doplněk. Moc se mi teda líbí tato krásná přídavná jména a to je opravdu krásný jako čisté srdce, dobré svědomí, upřímná víra. Je to je to skutečně i tak jako krásně napsáno. A pojďme si teda říct, co teda znamená definice upřímného ale člověka.
30:49Jako první nás možná napadne, že to je člověk, který ti řekne věci tak, jak jsou, který ti nebude lhát a bude ti mluvit pravdu. A kdo byl ten, který toto vždycky dělal a byl tu s námi? Ano, je to náš svatý a bezhříšný spasitel a pán Ježíš. Co je tedy víra? Pisatel listu Židům přesně věděl, že se na toto někdo bude ptát a proto dal
31:19odpověď. Hebrejů 11 1 až 2. Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, které nevidíme, neboť v ní naši předchůdci dostali svědectví Boží. Od začátku Bible až do jejího konce vidíme lidi, kteří buď věřili v Boha a proto podle toho také žili a nebo mu nevěřili a podle toho, co chtěl, také nežili. Buď očekávali vírou Mesiáše, nebo ho
31:46zažili a nebo zpětně vírou v něho věří. A nebo taktéž jsou zde ti, kteří jej odmítají a nevěří. Nemá zde smysl probírat základy nauky o víře, jelikož i pisatel listu Židům vybízí k opuštění základů, abychom pokračovali dál. Hebrejů 6:1 až 2. I přesto bych se s vámi chtěl krátce zamyslet nad praktickým životem víry. Je
32:09to jenom taková připomínka tomu, co už známe. Takže kde byste hledali stručný výčet hrdinů víry? Tak to víme asi. Židům 11. Ano, když to pročítáte, tak opravdu vnímáte, že to byli lidé víry. Skutečně na základě jejich víry v Boha učinili to, co se Bohu líbilo a co byla jeho vůle. Nicméně nutno dodat, to neznamená, že byli bezhříšní
32:37či bezchybní. Každý z nich měl možná i jiný úkol, ale to, co je spojuje, je jejich poslušnost Bohu v tom, co jim řekl, k čemu je vedl, či jejich důvěře jemu v různých i nebezpečných situacích. Byli to lidé, kteří nejenom věřili část svého života, ale ve víře i zemřeli. Židům 13:7 je taková připomínka, že vzpomínejte na
33:04své vůdce, kteří k vám mluvili Boží slovo. Večlivě pozorujte, jaký byl co? Konec jejich života a napodubujte jejich víru. Jinými slovy, nejde jen o to dobře začít, dobře pokračovat, ale i dobře zakončit život, který je plný důvěry Bohu. Život víry není nikdy vlastně jednoduchý. Písmo říká:„Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, budou
33:31pronásledováni." Druhá Timoteju 3:12. Na jednu stranu jsme rádi, že zde nemáme pronásledování církve. to jsme opravdu vděční a že můžeme vyznávat svobodně svoji víru a hlásat evangelium. Ale na druhou stranu, pokud si celý život žijeme tak říkajíc v pohodičce, něco je také špatně. Pokud jsme nikdy nic neprožili kvůli
33:58víře těžkého nebo těžšího, tak vyvstává tedy otázka, jak věrně jsme vlastně svoji víru vyznávali. Vím, že v naší současné ateistické společnosti je postoj takový, že ty si věř, čemu chceš a mě nech být na pokoji a nebo každý ať si věří, čemu chce a podobně. Nicmén nicméně pojďme dále. Jakub, bratr Páně, v jeho listě je velice praktický a
34:27velice poukazuje na opravdovost víry v praktickém životě. Jakub 1:22 až 25. Buďte však těmi, kdo slovo činí. Nebuďte pouze posluchači, kteří klamou sami sebe. Nebo těli někdo posluchačem slova a ne tím, kdo je činí. Ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svou přirozenou tvář. Podíval se totiž na sebe a odešel a hned zapomněl, jaký byl.
34:54Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený ve svém jednání. Zde máme teda člověka, tady člověka, který je alespoň ochotný slyšet slovo. Ale ještě horší případ, než se dostanem k tady k tomuhle člověku, musím uvíst
35:17případ. Je je zde člověk, který už vůbec nechce poslouchat slovo a pak se ještě k tomu ale k Bohu modlí. A to je to je velmi důležitj verš z knihy Přísloví. Přísloví 289. Kdo odvrací své ucho od slyšení zákona, i jeho modlitba je co? >> Ohovností. To je ještě horší případ člověka, který ani třeba dáme příklad, že
35:44ani ani do zboru nechce chodit, jo, že je to drzoc si myslet, že můžu nechtit ke slyšení Božího slova, ale přesto se k Bohu modlit. To je opovážlivé. Bohu je taková modlitba ohavná. Každý by si na tento postoj i skutek měl dát pozor. Nicméně vraťme se k člověku, který sedí na bohoslužbě a poslouchá slovo a nebo si odčte doma, ale pak to slovo nečiní. Ani
36:09ten není na tom nijak dobře, jelikož Pán vidí do srdce a do každé vteřiny našeho života. Žinom 4:12 až 13 říká: "Nebuť Boží slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč, proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce a žádné stvoření není před ním
36:31skryté. Před očima toho, jemuž se budeme zodpovídat, je vše nahé a odkryté." Ale vlastně, když se vrátíme k tomuhle člověku, tak že nejenom, že na tom není vlastně dobře a pán vidí jeho život, ale Jakub pod vedením Ducha svatého odkrývá a popisuje ještě detailněji závažný problém života bez poslušnosti Pána Boha a jeho slova. Jakub 21 až 18 vlastně
36:58říká:„Co je platné moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra zachránit? Budou-li bratr nebo sestra nazí a budou mít nedostatek denní obživy a někdo z vás jim řekne:„Odejděte v pokoji, zahřejte se a nasyďte se a přitom jim nedáte to, co potřebují pro své tělo, co je to platné. Tak i víra nemáli skutky,
37:23je sama o sobě mrtvá." Někdo však řekne:„Ty, ty máš víru a já mám skutky. Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích." Takže o člověku, který není poslušný Božímu slovu, mluví jako o tom, který klame sám sebe a že taková víra dotyčného je co? Je mrtvá. Kež se Pán smiluje, aby o nikom z nás
37:49toto neplatilo. Ani není ani do budoucna, protože ta nejnebezpečnější cesta je stále žít. Teda omlouvám se, ta nejbezpečnější cesta, samozřejmě nejbezpečnější cesta je stále žít pouze z milosti a v milost Páně doufat a z milosti Pán a jeho moci žít tak, jak se mu líbí na jeho slávu dle jeho slova. Takže Takže opravdu kež kež opravdu pán nám dá
38:15milost v tomto, protože opravdu pouze milostí, opravdu není to z naší síly. ani nemáme žít jenom e z toho, že já sám nebo ty se snažíš z vlastních sil žít. To to nikdy nemůžeme naplnit Boží zákon. My máme žít z moci Boží prostě skrze moc Ducha svatého. Pojďme se teda podívat. Nakonec chtěl bych prostě poukázat na Pána Ježíše.
38:41Nakonec nelze než poukázat na Pána Ježíše. Jeho sláva maximálně září i v těchto třech oblastech. Lásky, svědomí i víry. Je úžasné, že on vždy byl a je plný svaté lásky. Jeho svědomí bylo vždy čisté a jeho víra vždy příkladná, i když byl v těle. Vždy byl poslušný svému milujícímu Otci, jelikož miloval. Je to náš Bůh, kterého chceme uctívat a
39:11následovat. Ač jako učedníci v těle a všelijak žel i nedokonalé. Přesto, pokud Krista milujeme, chceme a toužíme jej následovat. Kež vždy vidíme záblesky jeho lásky, která je nám hnacím motorem našeho života pro něj. Na slávu Boha Otce v Duchu svatém, ať je našemu trojedinému Bohu chvála a čest na věky. Amen. A nakonec, bratři a sestry,
39:36skutečně taková výzva opravdu. Pokořme se před Pánem Bohem. Vyznávejme své hříchy jemu a navracejme se k němu. každý tam, kde potřebujeme a prosme, aby se nad námi smiloval a dal nám až svatým, tak přece stále bojujícím s tělesností, světem a hříchem, aby nám dal milost, abychom toužili žít a žili tak, jak se Pánu líbí, abychom měli a
40:01mohli růst v lásce z čistého srdce, dobrého svědomí a upřímné víry v celém našem životě, jak ve vztahu mezi námi a jím, ale i mezi námi a druhými, primárně ve sboru, v rodinách a kdekoli jinde. abychom tužili na Kristovu čest a slávu a mohli i jeho evangelium nést dál, jak nám Pán každému dá. A nakonec poslední verš bych rád přečetl a to bude z Titovi
40:26211 až 14. Opět o Pánu Ježíši Kristu. Zjevila se totiž Boží milost, která přináší záchranu všem lidem a vychovává nás, abychom se odřekli bezbožnosti a světských žádostí a rozvážně, spravedlivě a zbožně žili v tomto věku, očekávajíce tu blahoslavenou naději, zjevení slávy velikého Boha a našeho zachránce Ježíše Krista, který dal sám
40:57sebe za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti a očistil si svůj zvláštní lid. Hodlivý v dobrých skutcích. Amen. Amen.