IDENTITA V KRISTU 04: Kristův příklad otroka (Efezským 5:1) 25.7.2025 Roman Klusák
Biblické texty v kázání
Efezským 5Žalm 11. Korintským 13Efezským 41. Tesalonickým 5
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (5)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:10My společně, bratři a sestry, procházíme eh naši identitu v Kristu. Kdo jsme v Kristu, že? A viděli jsme, že naše zaměření v této chvíli je velice úzké. Eh, my rozumíme tomu, že písmo nás mluví eh v mnoha pojmech a jako o církvi, jako o jednotlivcích a vždycky zdůrazňuje, řekněme, jednotlivé vlastnosti nebo spojení, které máme mít. A my se
0:39zaměřujeme na jedno spojení, jednu identitu, ač rozumíme, že jich eh je mnoho, kterými nás písmo popisuje, ale nejvíc zdůrazňuje to, že jsme Kristovi otroci. A když následujeme eh toto vnímání, písmo nám ukazuje na na důvod, proč nás tak nazývá. A ten důvod, proč nás tak nazývá, bratři a sestry, je
1:10ten, abychom rozuměli poslušnosti, kterou máme mít vůči Boží vůli. A nejlepším příkladem nejsme my a nejlepším příkladem toho, jak máme v této chvíli žít, nejsou ani naše hrdinové víry, které známe z historie, ale je to sám pán Ježíš Kristus. On je tím, který eh nám zobrazuje, ztvárňuje, eh
1:42zosobňuje, chcete-li, eh tento postoj vůči Bohu Otci. A tak Boží vůle pro náš život, bratři a sestry, e není pocit, není eh možná ani naše vnímání těch věcí, ale eh je to to, co je nám zjeveno v skrze Boží slovo. Otočte si se mnou e dnes do knihy
2:12Efezkým. Eh, my za chvíli uvidíme, že jsme se dostali do takové eh hluboké nory, eh, když budeme studovat tento text, ale ale otečte si se mnou do knihy Efezkým do páté kapitoly a budu číst verš 1. Budu číst z knihy Efezkým z páté kapitoly, verš 1. Prosím, abysme z ústy k Božímu slovu povstali, tak jak budu číst tento verš.
2:40Tam se píše toto slovo ve jménu Páně. Napodobujte tedy Boha jako milované děti. Tolik ze čtení Božího slova. Budu se modlit. Naš nebeský Otče, prosím, abysme tě dokázali napodobovat toho dnešního večera. Děkujeme ti za to, že nás nenecháváš samotné, nenecháváš nás tápat, nenecháváš nás se řídit možná našimi subjektivními vnímáními nebo pocity, ale
3:11ale ukazuješ nám přesně, e, co to znamená být tvými otroky. Prosím tě, abys nám ukazoval, kde chceš, abychom tě poslouchali a jaká je tvá vůle v našich životech toho dnešního dne, tak abychom mohli napodobovat to, co jsi ty sám dělal v Kristu Ježíši. Amen. >> Amen. Můžete se posadit.
3:43Jistě si pamatujete, bratře a sestry, že ten postoj otroka, to eh vychází z postoje, tak jak už jsme i dnes řekli, který měl sám pán Ježíš Kristus. A tak jsme se minule ptali, eh, v jakých oblastech bychom měli mít tento postoj otroka vůči Boží vůli v našem životě. A všeobecná odpověď na to byla kteráše >> ve všech. Výborně. Ve všech oblastech
4:12našich životů bychom měli chtít poslouchat Boha, protože je náš Bůh a protože on nám ukazuje, jak chce, abychom žili. A my bychom to mohli vzít z mnoha pohledů. Mohli bychom eh se ptát, proč pán Bůh po nás chce, abychom ho poslouchali. A odpověď na to je eh zaprvé, protože chce to nejlepší pro náš život. Za druhé, protože to je on, který nás
4:40adoptoval do své vlastní rodiny. Za třetí protože jsme jeho vyslanci. A z každý z ten z těchto pohledů bychom eh z něho mohli něco vytáhnout pro náš život. Ale eh my se na to chceme podívat trošku z jiné stránky. Minule jsme si rozdělili otázku Boží vůle pro náš život do tří podkategorií, i když eh bychom mohli najít jiné.
5:09Osobní pro každého jednoho z nás vůči světu a a vůči církvi, vůči bratřím a sestrám. A budeme hledat, co Bible říká do každé této oblasti o o Boží vůli. Minule jsme začali zkoumáním knihy Tesalonickým, že? A tam jsme se dozvěděli dvě základní pravdy ozivené Boží vůli pro každého jednoho z nás. Ve čté kapitoly jsme viděli, že Boží
5:38vůli pro každého jednoho z nás je naše posvěcení, abychom byli svatí, abychom byli oddělení. A druhá část v kapitole pět. je, že jsme viděli eh Boží vůli pro náš život s ohledem na eh to, jak žijeme, že na na vztah k
6:09Bohu, který nás vybízel k radosti, modlitbám a a vděčnosti, vzdávání díky. Pamatujete si? Věřím, že věřím, že ano. Když jsem přemýšlel, bratři a sestry, eh nad dalšími rozkazy, které nám Písmo zanechává, musím říct, že neprojdeme všechny. Eh, protože kdybysme měli projít všechny, tak procházíme všechny knihy a
6:38opravdu mám výpisky z veršů téměř z každé knihy Bible, nového zákona. konkrétně a byli bysme tady dlouho, to by byla samotná série na několik eh měsíců, pokud ne roků, ale chci, abysme se zaměřili ještě tenhle týden a a ještě příští týden na tou první podkategorií, což je osobní příkazy.
7:09A dnes budeme v knize Efeským, protože kniha Efeským je úžasným příkladem. Když si vezmeme nový zákon, e, konkrétně třeba Pavlovy listy, tak Pavel má úžasný příklad něčeho, co co my máme v hlavách, ale potřebujeme to mít i v každodenních praktických životech. Jinými slovy, chci dnes připomenout ne něco nového, ale něco, co je pro nás
7:41hodně praktické, nebo aspoň pro mě. Jak Pavel píše knihy, když píše jakékoliv? On je většinou rozděluje na dvě části. První část, jako to vidíme v knize Efezkým prakticky nejlíp, se zabývá teologií. Jo, první tři knihy, první tři kapitoly knihy Efezkým jsou jenom teologie. Pavel tam nedává žádnou praktickou aplikaci,
8:12jenom dává základ teologie. Tohle je to, co Kristus pro vás udělal. Tohle je to, kdo jste v Kristu. Tohle je to, eh, co chci, abyste věděli. A od čtvrté kapitoly až do šesté pak z toho vlastně vyvírají praktické aplikace. A to je něco, co co jsem si musel uvědomit
8:45a co možná čas tak aspoň pro mě není tak častokrát lehce uchopitelné a to je to, že my častokrát říkáme na základě knihy Jakuba, že víra musí být doplněna skutky, že že eh víra bez skutků je mrt Ale já jsem si uvědomil při při čtení tady toho textu, eh, že vlastně skutky, které činíme, ukazují, čemu ve skutečnosti věříme.
9:21A to je přesně to, co Pavel říká a co Pavel se nám snaží předat. Není to jenom, že skutky musí následovat víru, to musí, ale jakékoliv vlastně skutky, které my děláme, ukazují na to, čemu ve skutečnosti věříme. Takže když naše skutky ukazují na to, že jsme nebo se vnímáme jako Kristovy otroci, pak tomu i věříme. A pokud ne,
9:49tak i když bysme to mohli říkat, tak tomu ve skutečnosti nevěříme. A tak Pavel nám nechává úžasné úžasné e pravdy v prvních třech kapitolách knihye Efezíma. Já je nebudu procházet, už jsme je prošli všechny. Ale říká, to jsou to jsou pravdy, které musí být základem každého skutku, který teďka budete dělat. A přesně
10:17to je pravda i pro naše vlastní životy, bratři a sestry, ten postoj, který chceme mít, postoj Kristova otroka, musí vycházet z toho, co vnímáme, že Kristus pro nás udělal. Musí vycházet z toho, že že rozumíme jeho vlastnímu charakteru. A to je něco, co chci ukázat i dneska. Proto jsem přečetl první verš páté kapitoly. Protože být Kristovým otrokem
10:47je opravdu nebo znamená opravdu napodobovat Krista samého. Tak ale my nezačnem v páté kapitole, to bysme byli moc dopředu. Začneme ve čtvrté kapitole. Takže si otevřete do knihy Efezkým do čtvrté kapitoly. A nebudem procházet dneska jeden text, ale sedm textů. Nemusíte se bát. Eh, dobu biblické máme máme danou. Tu to tu nebudeme
11:17přetahovat, ale ale chci jenom, abyste vnímali, co co písmo říká na základě toho, co pro nás Kristus udělal, na základě toho, kým Kristus je pro naše životy, jak máme žít jako Boží otroci a v čem tedy máme napodobovat Krista. Hlavní myšlenka těch našich textů nebo toho tématu dnes je velice jednoduchá.
11:47Napodbujte Krista v jeho otroctví. Tak jsem to schválně nazval. Napodobujte Krista v jeho otroctví. Tak pojďme do prvního verše čtvrté kapitoly. Prosím vás tedy já, vězeň v Pánu, abyste vedli život hodný toho povolání, které jste obdrželi. Pál Pavel píše Efezkým a říká na základě té teologie, já vás prosím žijte život hodný toho povolání. Byli
12:15jste povoláni, že? Byli jste, byli jste zavoláni z otroctví do svobody Božích dětí, tak žijte život, který je toho hodný. A jak takový život vypadá? Podívejte se, >> Výborně. >> Snášenlivost a trpělivost. To jsou
12:45čtyři, jo? Pokora, mírnost, trpělivost a snášenlivost. Přesně. Eh, ještě bysme tam mohli dát usilujte o zachování jednoty ducha. Takže jednota ve svazku pokoje. Jo. Jinými slovy, ten život, který Pavel tady říká, že je hodný, je charakterizován pokojem, mírností, trpělivostí, eh jednotou a pokojem.
13:17A já se chci zeptat, co to znamená. Co je pokora, bratři a sestry? >> Výborně. To to jsou to jsou eh to je lehké, ale pojďme trošku trošku hlouběji. Co je pokora? Když se člověk nesmíš více nežě. >> Ano. Eh, to bysme mohli charakterizovat jako pokoru. Ale eh já jsem viděl ještě jeden nebo jsem
13:47četl ještě jeden lepší vysvětlení, co je pokora. nesmýšlet o sobě vůbec. Říká se, že pokora je smýšlet o sobě málo nebo míň, ale pokora je nesmýšlet o sobě vůbec. Nemysl nemyslet na na svoje vyvýšení v žádném slova smyslu. A to se mi líbilo a chtěl jsem na základě toho prvního
14:18verše páté kapitoly říct, ok, když máme napodobovat Boha jako milované děti, vidíme někde v Kristově životě, že by měl takovouto pokoru? My jsme to četli minule, že v knize Efezký. Pokořil se. Pokořil se, že přišel na svět. A když přišel na svět, tak nepřišel jako král, ale pokořil se a stal se otrokem.
14:53OK. Takže vidíme, že že naše přemýšlení sami o sobě, pokud chceme být Božími otroky, které řekněme napodobuje Krista v tom vnímání, je být pokorný. Nemyslet na sebe, ale myslet na ty druhé. OK. E a to nás vyjde, vede k té druhé. Eh, mírnost. Co je mírnost, bratři a sestry?
15:33>> Eh, OK. Eh, je, je to je to, eh, jedno z ovocí ducha. OK. mírnost. Eh, doslova to znamená umírněnost nebo taková eh jemnost. Eh, ten, kdo kdo netlačí, když když za eh řekneme, aby někdo zavřel dveře našeho auta, tak chceme, aby to dělal, když to dělá manželka, tak aby to udělala mírně s takovou něhou a ne, aby s tím řachla.
16:02Jo. A to je přesně tak. My máme žít hodně toho povolání, které se nám dostalo s veškerou pokorou a mírností. Máme, máme být vůči světu mírní. A já se ptám znovu sám sebe i vás. Je to něco nebo kde možná v Kristově životě vidíme mírnost?
16:43>> Jasně, skrze celou jeho službu. Možná trošku víc praktický, abysme si to dokázali představit. Za mě to nejvíc je vidět v jednání s hříšníky, že když pán Ježíš jedná s hříšníky, ač má celou pravomoc je soudit, tak vidíme, že jeho mírnost hovede k tomu, že eh přišel, aby je zachránil. Tak
17:14trpělivost. trplivost snad není něco těžkého. Eh, ale to spojení, které tady je, nás tlačí trošku dál. S trpělivostí se navžájem snášeli v lásce. Ten hlavní bod tady je ta snášenlivost. A to slovo doslova znamená nést jeden druhého.
17:50A ve chvíli, kdy se máme snažit nebo se máme nést, tak je to ohraničeno dvěmi stranami. Vidíte to tam v tom našem textu. Jakými stranami je to ohraničeno? To to nesení se, snášení se láskou a trpělivostí. OK. Trpělivost znamená dlouho vydržet v utrpení.
18:20A láska, která se tady zobrazuje nebo která je tady ukázána, je láska, kterou kterou vidíme eh v Kristu Ježíši. Jinými slovy, e láska, která je je zobrazená v prvním Korintským 13, o které mluví, když mluví o tom, že
18:51A tady vidíme několik praktických aplikací. Nejen, že to je rozkaz, bratři a sestry, ale je to vybídka, která vychází ze samotného příkladu Pána Ježíše. Snášejte se, neste se v trpělivosti a lásce.
19:21v trpělivosti, která která dokáže nést za hranice bolesti. A já se já se ptám sám sebe jenom jako příklad pro nás. Zvlášť eh když máme třeba mladé křesťany. Všimli jste si toho, že nebo možná děti na dětech je to lepší příklad. že častokrát býváme s nimi netrpěliví, protože už jsme jim to přece řekli
19:52třikrát, ale my musíme rozumět tomu, že stejně jako Bůh je vůči nám trpělivý, tak my musíme být a chceme být trpěliví, pokud chceme být Kristovi otroci s těmi, kteří jsou kolem nás. A pokud bratr a nebo sestra je v něčem slabší, náš primární přístup by měl mít by měl
20:23být ho nést v těch věcech v trpělivosti a lásce ke Kristu. To neznamená tolerovat ten hřích nebo tu nedbalost nebo nebo tu slabost, ale nézd hud. Je to jako když vojáci mají základní cvičení. Víte, jaké je jedno ze základních cvičení vojáků v poli? Jak rychle bez nějakého zdržování
20:57nabrat toho, který padl před vámi a odnést ho. A oni cvičí v těžkém terénu s chlapama, který mají stejný, já nevím, 70, 80 kg a nesou je na zádech. A to je přesně to, o čem se tady mluví. Takže jak máme žít život hodný Kristova povolání? My máme být poslušní v tom, že mezi sebou máme žít v pokorně, mírnosti a z trpělivosti se s láskou.
21:28Máme usilovat, což znamená, že se máme snažit zachovat jednotu ducha ve schvásku pokoje. Pojďme dál. Verš 17 čé kapitoly. Toto tedy pravím a dosvědčuji v Pánu, abyste již nežili tak, jak žijí pohané. Další příklad. Další příkaz. Nežijte tak, jak žijí pohané a jak žijí pohané v marnosti své mysli.
21:59A podívejte se, bratři a sestry, verš 18 19, jak ta marnost vypadá. Mají zatemnělé myšlení a jsou odcizeni od Božího života pro nevědomost, která je v nich kvůli zatvrzelosti jejich srdce. Otupěli a oddali se bezuzdnosti, aby s nenastností páchali každý druhistoty. Jinými slovy, další příkaz, který je pro každého jednoho z nás, není jenom jak
22:25máme žít, ale také jak máme nežít. Jak bysme to mohli shrnout, bratř a sestry, ten ty verše 18, 19 a dál. Nežijte tak, jak žijí pohané, v zatemnělosti jejich mysli. Co a co je ta zatemnělost jejich mysli nebo v marnost jejich mysli? Výborně. Blázen si v srdci říká, Bůh
22:56není. A protože si říká, že Bůh není, tak žije na základě toho svůj život. Ale protože Bůh je, tak to je to to je to je marnost. Nic to nepřinese. Ale podívejte se, bratři a sestry, jaký to má důsledek. mají zatemnělé myšlení a jsou odsizeni od Božího života kvůli
23:26zatvrzelosti jejich vlastního srdce a na základě toho žijí bez bezdně bez eh bezzákoně. Chcete-li? nemají nic, co by omezovalo a s nenasitostí doslova, doslova s chtíčem páchají každý druh nečistoty. A Pavel říká, ale ale vy jste se tak u Krista neučili, pokud jste tedy v něm skutečně byli
23:57vyučení. A dál, že verš 22 až 24, že totiž máte odložit a to je ten protiklad, my nemáme žít jako nevěřící, ale máme odložit toho starého člověka, který žije podle dřívějšího způsobu života a hyne v klamných žádostech. Pojďme se tady velice krátce zastavit. Proč máme odložit toho starého člověka?
24:31Protože je to ten člověk, kterého jsme viděli v tom 17. verši. Ten, který je odcizen od Božího života. A Pavel říká, vy ho máte svlékat. Vy ho máte odkládat, protože hyne. OK. A to to je příkaz, který musíme poslouchat. Jinými slovy, bratři a sestry, eh křesťan
25:01není člověk, pokud chce být poslušný Božímu slovu, který by stagnoval. To slovo odkládat je v průběhovém čase. My musíme neustále odkládat toho starého člověka. Chceme byli, chceme být poslušní Božím příkazům. Není to něco, co uděláme jednou a už se nás to nikdy nedotkne, ale je to neustálý proces každodenního odkládání.
25:38Máme se obnovovat, verš 23, duchem své mysli a verš 24 obléknout toho nového člověka, který byl stvořen podle Boha ve spravedlnosti a svatosti pravdy. Jinými slovy je vidíme tady záměnu. Eh, máme odložit toho starého člověka, obnovit se duchem své mysli. Jinými slovy, máme svoji mysl. To je to stejné fráze, která nás vede k žalmu 1.
26:00Máme rozjímat nad Hospodinovým zákonem a tím obléknout toho nového člověka, který je ve svatosti, který je podle Boha stvořen ve svatosti a spravedlnosti. verše 26, 27, 28, 29 ukazují, jak to vypadá v praktickém životě. Nedávejte místo ďáblu. Pokud se hněváte, nehřežte. Zloděj ať již nekrade, ale ať raději
26:30pracuje. A to to je eh velice zajímavé. Verš 28. Zloděj ať již nekrade, ale raději pracuje a dělá vlastníma rukama něco dobrého, že? A to bysme všichni eh řekli amen na to. Ale víte, proč to tam je? Proč má dělat? >> Ne, ne, ne, ne, ne. Podívej se dál. Eh, aby měl co dávat tomu, kdo má nedostatek.
27:03Takže protiklad zloděje není, že začne pracovat, ale že začne rozdávat. z vašich úst ať nevychází žádné špatné slovo, nýbrž jen takové, které je dobré k potřebnému budování, aby dalo milost těm, kdo ho slyší. Jinými slovy, máme mít kontrolu, tak jak říká i Jakub nad vlastními ústy. A nezarmucujte Ducha svatého Božího,
27:30kterým jste byli zapečetni ke dni vykoupení. Všechna hořkost, zuřivost, hněv, křik a rouhání, ať jsou od vás odňaty zároveň se ší špatností. Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní a odpouštějte si navzájem, jako i Krist i Bůh v Kristu odpustil vám. Jinými slovy, bratři a sestry, v knize Efezkým znovu vidíme ty příkazy, které jsou založeny na
27:55Kristově vlastním příkladu. Máme my žít mezi sebou v pokoře, v mírnosti, v trpělivosti, v lásce se snášet né se. Nemáme být jako pohané, ale máme mít ten nový život, který je do nás vložen. A to v nás má vyprodukovat to, že k sobě navzájem budeme laskaví, milosrdní a odpou budeme si odpouštět, protože v Kristus Bůh, v Kristu Bůh
28:27odpustil. A to nás vede k tomu stejnému příkladu, který vidíme v evangeliích. A já se ptám sám sebe a ptám se vás, zda máme postoj otroka i v tomhle. Můžeme skutečně říct, bratři a sestry, že jsme odpustili lidem, kteří se provinili proti nám a
28:57možná těm, kteří sedí vedle vás takovýmto způsobem. >> Jo, má je všechny napsané v knize, že? A ta kniha
29:27je prázdná, protože ten zápis byl smitt Kristovou krví. A tak o nás písmo v té chvíli říká a Pavel píše, že jsme svatí v Božích očích. Hele, já se já se ptám, jestli takto vnímáme bratry a sestry, jestli když bratr, sestra proti nám zřeší nebo nebo
29:57ani ne zřeší, ale ale dotkne se eh našeho vnitřního člověka, jestli jestli mu dokážeme odpustit tak, že že si to nepamatujeme, ne? Někteří z nás to mají lehčí, protože jsou splachovací, ale ale někteří si pamatují hodně věcí, že? Ale kdyby si Bůh pamatoval jeden náš hřích, bratři a sestry, kdyby ho kdyby ho neodpustil v Kristu,
30:28všichni bysme byli ztraceni. A pak tedy přichází ta pátá kapitola a tu už jenom proletíme pomalu. Napodobujte tedy Boha jako milované děti a znovu vnímejte, co on tady opakuje a žijte v lásce. To už jsme tady někdy viděli. Jak se máme nést v trpělivosti a lásce? A jak máme žít
30:58v lásce? A proč máme žít v lásce? Proč máme žít obětujícím se způsobem? Proč máme myslet prvně na ty druhé? Jako i Kristus miloval vás a vydal sám sebe za nás jako dar a oběť Bohu v příjemnou vůni. Jinými slovy, pátá kapitola, bratři a sestry, začíná napodobováním Krista v jeho oběti jako příkaz pro nás.
31:36To je ta první věc. Druhá smilstvo ani žádná nečistota. Verš tři nebo chamtivost, ať nejsou mezi vámi ani zmiňovány, jak se sluší na svatého. Jinými slovy, eh nejen že máme žít v lásce a máme mít v mysli tu ten důvod, proč tak žijeme, protože jsme byli povoláni a protože Krista napodobujeme v těch věcech. Ale na základě toho všechny
32:04věci, které eh charakterizovaly toho toho dřívějšího pohanského člověka, chamtivost, chtíč a nečistota, ty mají být odloženy tak, jak jsme to viděli před několika verši a mají být nahrazeny novými vním novým vnímáním. A to nové vnímání je láska. jeden vůči druhému.
32:37A to ne nekončí tam, ale všímejte si, bratře a sestry, končí to i v tom sebeovládání nebo nebo zasahuje to to i to sebeovládání. Ani hanebnost hloupé řeči nebo laškování, což se nesluší. Nýbrž raději vzdávejte díky. Místo, abysme, je nám přikázáno, místo, abysme eh naši mysl zaplňovali a ústy mluvili věci, které se nesluší,
33:03tak máme vzdávat díky. A to už jsme někde slyšeli, bratři a sestry. Kdy už jsme to slyšeli? Jasně. První Tesalonickým 5. Za všechno vzdávejte díky. A já se ptám znovu, jestli to můžeme vidět na Kristově životě. A všechno, co popisujeme a co budeme popisovat dál v celém tom našem kontextu. Já chci, abysme si uvědomili jednu zásadní důležitou věc. Kristus po
33:34nás jako svých dětech nechce nic, co by sám nedělal vůči Otci. Verš osm. Kdysi jste byli tmou, ale nyní jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla. To je další příkaz. Ovoce světla je veškeré dobrotě, spravedlnosti a pravdě. Zkoumejte, co se líbí Pánu.
34:05Pavel to znovu říká v Tesalonickým. Vždyť vždyť jsme vám předali tu Boží vůli. Víte, jak máte žít? Veškerá dobrota, spravedlnost a pravda. Vše, co je dobré v Božích očích, co je spravedlivé a pravdivé. A a je nám přikázáno, bratři a sestry, abysme zkoumali, zda tomu v těch věcech, které děláme a které, které známe, tak
34:32opravdu je. Takže to je další příkaz. Dbejte pečlivě. Verš 15. Na to, jak žijete. Nežijte jako nemoudří. Verš 15 je asi nejpalčivějším veršem do doby, kterou vnímám kolem nás, protože říká, nežijďte jako nemoudří, ale jako moudří.
35:03Verš 16. Vykupujte čas, protože jedny jsou zlé. Jeden pastor mi jednou řekl, e, že, že jedna z nejcennějších věcí, kterou, kterou máme, je čas. A uváděl příklad eh toho, jak se to dělat nemá. Jo, my jako kazatelé máme, jsme moc vděční a máme rádi, když nás členové našeho sboru navštíví v kanceláři, když přijdou a
35:36chtějí s náma mluvit a a chtějí se s námi bavit, chtějí s náma studovat, chtějí možná i řešit nějaké osobní starosti. A tak se nebylo čemu divit, kdy že ten bratr byl byl nadšený a na jedné straně a a připravený možná na nějakou na nějaké porodenství, když se k němu nahlásil jeden člen sboru a tak přišel a a uvítal ho, nabídl mu
36:03nabídl mu kávu, nabídl mu čaj. Eh, sedli si a kazatel se ho ptá, můžu se za tebe nějak modlit? Děje se něco a můžu tě nějak povzbudit nebo proč jsi proč jsi přišel? A víte, co mu řekl ten člen sboru? Já tady jenom zabíjím čas, protože vedle se mi opravuje auto, tak potřebuju dvě hodinky tady s tebou strávit.
36:40Jo, to byl celý důvod jeho návštěvy. Nechtěl s ním ani společenství si nechtěl s ním mluvit, jenom chtěl zabít čas. Ale písmo nám praví, tenhle bratr to uváděl jako jako dobrý příklad, eh ten čas, který je tady zmíněn a já už budu končit, eh, není není chronos, což je normální linární čas, ale kairros. A slovo kairos znamená čas, e, ale
37:14vlastně označuje příležitost. Takže to, co nás, v čem nás tady Pavel vybízí, je dbejte tedy pečlivě na to, jak žijete. Nebuďte nemoudří, ale moudří. Vykupujte příležitosti, které máte. Co myslíte, že ten kazatel udělal, když eh se dozvěděl tuhle novinku? Výborně. Je to skvělá příležitost k tomu, abysme, abych se tě zeptal na
37:41nějakých několik osobních duchovních otázek, protože jsme spolu neměli hodně času a tak využil tu příležitost. Jo a to je přesně to, co máme dělat my, bratři a sestry. Eh, Bůh nás staví do situací, ve kterých máme různé příležitosti a my můžeme být v těch situacích moudří nebo nemoudří.
38:15A vy si to jistě pamatujete, protože to neříkám poprvé ani naposled, ale to slovo doslova ukazuje na na obchod a představuje příležitost, kterou máte ve chvíli, kdy vstupujete do toho obchodu koupit ty věci, které už tam příště být nemusí. Jste svobodní, máte úžasnou příležitost, kterou možná v pozdějším stádiu svého
38:43života, když už svobodní nebudete, mít nemá nebudete. Využijte ji v Boží chvále. Jste v dané a a ženatí. Využijte tu příležitost k Boží chvále. Pečlivě zkoumejte své životy, abyste viděli, jaké příležitosti máte a mohli je využít moudře. Tak a poslední, verš 21. Podřizujte se jeden druhému v bázni před Kristem.
39:16A od té doby až do do kapitoly 6 Pavel popisuje tři oblasti, ve kterých se v bázni před Kristem jeden vůči druhému máme podřizovat. Ale všímejte si, bratři a sestry, že to je znovu příklad Pána Ježíše Krista, který se podřídil svému Otci, který je nám příkladem pro to, proč se máme podřizovat jeden druhému. Jaké jsou ty
39:40tři oblasti, ve kterých máme napodbovat Krista v podřizování se? Manželství, Je toho hodně, že co po nás pán Bůh chce.
40:12A nejsou to úplně věci, které bychom mohli jen tak říct, víš co, tak se dneska necítím, tak tak prostě to tak neudělám, jo? Nebudu trpělivý. Protože se prostě necítím trpělivě. No, ale pak nemůžeš říct, že jsi Kristův otrok. Nebo nebudu láskyplný, nebo nebudu napodbovat Krista v tom, že budu
40:42odkládat toho starého člověka. No, ale pak nemůžeš říct, že jsi Kristus otrok. nebo nechci a nebudu vykupovat ten čas, který mám nebo ty příležitosti,
41:13Víte, bratři a sestry, když nic jiného, tak dnes chci, abysme si odnesli jednu věc. To, že se chceme vnímat jako Kristovy otroky, otroci, vychází z toho, co nám ukázal pán Ježíš Kristus sám na sobě. A tak napodobujme tedy Krista v jeho otroctví, protože všechno, co jsme dneska viděli, ať už se to jednalo času,
41:44vzájemné komunikace, způsobu života a vnímání jeden druhého, dělal on sám pro nás. Otázka je, jestli ho posloucháme. Amen.