Evangelium: Zachránce pro všechny | Marek 6:53-55
Biblické texty v kázání
Žalm 15Žalm 14Jan 6Žalm 16Matouš 11Matouš 12Marek 6Římanům 3Římanům 10Římanům 12Koloským 1Židům 4
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (8)
- 0:07 Marek 6
- 5:22 Římanům 12,1
- 18:48 Jan 6
- 29:19 Koloským 1,15
- 33:53 Žalm 14
- 36:12 Žalm 15
- 40:14 Matouš 11,28–30
- 48:06 Římanům 10
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:07Tak dobré ráno, bratři a sestry. Vítám vás v jménu Pána Ježíše Krista a jak už jste určitě zvyklí, otevřete si do Marka šesté kapitoly. Budeme uzavírat dneska šestou šestou kapitolu. Marek šestá, šestá kapitola na samém konci. A možná se díváte na těch posledních několik veršů, ty poslední tři verše 53 až 56 a říkáte si, eh, jak
0:37z tohodle může být kázání. To se někdy stává kazatelům, ale ale pak začnete studovat a a přemýšlet do textu a a Bůh vám požehná svým slovem a doufám, že to bude tohle bude požehnání pro nás, pro všechny. A tak já to přečtu tři verše velice krátké a a pomodlím se za naší za náš společný čas. Když se přeplavili k zemi, přišli do
1:07Genezaretu a tam zakotvili. Jakmile vystoupili z lodi, hned jej lidé poznali. Oběhli celou tu krajinu a začali na lehátkách přinášet nemocné tam, kde slyšeli, že je. A kamkoliv cház do vesnic nebo do měst nebo do statků, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň třásní jeho šatu, kdo se ho dotkli, byli uzdravováni.
1:35Drahý Pane, přicházíme k tobě s prosbou, abychom viděli tak, jak jsme zpívali, aby ses nám zjevil ve svém slově, v kázání, abysme vyznali, že Kristus je ve skutku pán pánů, král králů, k záchraně naší duše, ke slávě tvého jména. To tě prosíme. Amen. Slyšeli jste někdy jméno Arnold Palmer? Někdo tady.
2:06Ha, žádný golfisti tady. Nic se neděje. Todle to je jeden nebo byl to jeden z nejúspěšnějších golfistů všech vyhrál mnohé prestižní turnaje. A chápu, že vám golf moc neříká. Mně taky neříkal, ale když jsem byl na vysoký škole, tak můj spolubydlící byl skotský juniorský šampion v golfu, takže takže velice velice zručný, velice šikovný golfista.
2:33Tak jsme často stáli na chodbě před naším před naším pokojem na těch pokřivených chodbách, těch podlahách a učili jsme se, nebo on se neučil, mě učil eh takový to patování, kde se sna snažíte trefit balónek do jamky. A tak jsem se s tímto sportem trošku víc seznámil, ale proč zmiňuju zmiňuju právě Arnolda Palmera. Přestože byl úspěšným golfistou
3:00a jeho swing byl jeden z nejpřirozenějších. A pokud ještě nevíte golf, to je takový to, jak máte tu, jenom to připomínám, vypadá to jako hokejka, je to většinou z nějakýho kovu a jste na golfovým hřišti jich 18 jamek a snažíte se za co nejmíň počtu těch ran dostat se až v tý v tý dírce. To to víte všichni. Já mám ségru, která není úplně
3:24eh ve sportu znalá, takže takže občas jí musím vysvětlovat věci po lopatě. Ale takhle takhle nějak funguje golf. Není to jednoduchý, ale tenhleten tenhletel golfista, jeden opravdu z nejlepších na světě, nejlepší na tom okruhu, vyhrál, co se dalo. Měl jeden z nejlepších swingů, nejpřirozenější, opravdu takovej přirozenej přirozenej talent.
3:50Tenhleten tenhleten úspěšný golfista během své kariéry se pravidelně vracel ke svému bývalému trenérovi, aby si nechal prověřit svou techniku, aby si nechal pověřit tu dynamiku svého swingu, svůj styl. Přestože byl tak úspěšný, tak schopný golflista, neustále se vracel k základům tohoto sportu, protože věděl, že bez kvalitního základu se neobejde. Jaká
4:18pokora, že jaká moudrost od takového člověka. Tohle dobře ilustruje, jak by měl vypadat náš křesťanský život. Jako věřící jsme byli ospravedlněni Kristem, vykoupeni jeho zástupnou obětí. pouze milostí a skrze víru jsme byli zachráněni od Božího spravedlivého hněvu. Už je dokonáno, jak řekl Ježíš na kříži a my jsme si toho dobře vědomi.
4:47Ale to neznamená, že v tom okamžiku pro nás evangelium končí. Evangelium není jako nějaký odrazový můstek nebo blok vedle bazénu, od kterého skočíte a pak plavete. Evangelium je nejenom ten blok, na kterým stojíte, ale je celý ten bazén, v kterým plavete. Nikdy by neměl nastat okamžik, kdy je pro nás evangelium nepodstatné.
5:22aby pro nás evangelium bylo jenom něco, co nás v minulosti zasvětilo do života víry. Ale teď jsme se už posunuli, jsme trošku dál a vynujeme se dalším důležitým věcem a k evangelium se vracíme pouze, když třeba někomu zvěstujeme. Písmo takovýhle přístup nepřipouští. Tenhle text si možná připomínáme často a musíme Římanům 12 1 2 Pavel
5:53říká:„Vybízím vás, tedy bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v oběd živou, svatou a příjemnou Bohu. To je vaše rozumná služba Bohu. Co tady Pavel říká? On říká: "Takhle žijte. Žijte způsobem, abyste vydávali svá těla v oběť živou, svatou, příjemnou, abysme opravdu dělali Boží vůli. Ale ale co je
6:15tou podstatou? Na základě čeho nás zde Pavel vyvízí, říká, na základě Božího milosrdenství. Jinými slovy, těch prvních 11 kapitol, drazí Římané, které jsem vám napsal, které popisují dopodrobna, co je to evangelium, jak jsme zachráněni, to vše, to vše tvoří podstatu. To je to milosrdenství, které jste obdrželi v Kristu a tvoří to podstatu pro váš
6:41současný život. To je ten základ, podle kterého vy potom žijete, tak abyste se nepřipodobňovali tomuto světu, ale byli proměňováni, aby vaše mysl byla proměňována. A tak je naprosto na místě, že si neustále připomínáme evangelium. To by nás nikdy nemělo omrzet. Ať jsem tu já, ať je tu Filip, ať je tu kdokoliv jiný. Zaprvé, kohokoliv sem pozveme, tak
7:07my se vždycky ujistíme, že to evangelium tam zazní a že to bude podstatá základ toho, co kážou. A z druhé to tady budete slyšet zase znovu. Tak to bude, protože takto je v písmu. A tak jako Palmer se neustále vracel ke svému trenérovi, aby mu připomněl základy golfu, tak my se musíme neustále vracet pod golgotský kříž, abychom si
7:32připomněli základ naší spásy, abychom si připomněli evangelium. Ale v případě evangelia tady zásadní rozdíl. Víte, golf je lidský výmysl. To znamená jako lidský výmysl má meze, které lze vyčerpat, ale evangelium jakožto projev dokonalého, nekonečného Boha je ve své podstatě nevyčerpatelné, protože se v něm odráží
8:03podstata jeho autora. Jinými slovy, protože autorem evangelia je nekonečný Bůh. Nikdy se vám nestane, že byste si jednoho dne řekli tak a teď už vím všechno, co lze vědět o evangelium. Není už nic nového, co bych se o něho o něm mohl dozvědět. Takhle takhle nikdy nesmíme přemýšlet. To je to je obrovská chyba. Pravda je, že byste dříve vyprázdnili
8:33tichý oceán kyblíkem, kterým je samá díra, než byste vyčerpali hlubiny Kristova evangelia. A ta pasáž před námi, ačkoliv je krátká, ačkoliv se možná zdá taková obecná, je příležitostí zkalibrovat náš život, zpřesnit ho ve světle evangelia a připomenout si, na čem spočívá naše záchrana, protože v tomhle světě my dostáváme
9:04neustále zabrat. Není to tak? náš hřích, starosti tohodle toho světa, naše zodpovědnosti, naše vztahy, naše touhy, myšlenky, obavy. My jsme neustále podlakem svého vlastního hříchu, ale zároveň i i okolností a situací v tomhletom světě. A abychom obstáli. A znovu z tohodle z téhle podstaty vychází Pavel, když píše 12. kapitolu Římanům.
9:28Abychom obstáli a zůstali věrní Bohu, musíme stavit naše životy na evangeliu. To znamená pravidelně se vracet k základům evangelia a rovnat a srovnávat naše životy právě podle téhleté pravdy. Protože pokud vnímáme realitu správným způsobem, tak si uvědomíme, že každá životní situace se vždycky vrací ke kříži. Každá je ta nejbanálnější. Já vám
9:56dám příklad. Určitě se vám tohle nikdy nestalo, ale představte si, že proti vám zřešil váš manžel nebo vaše manželka nebo nějaký známý a jste na ně a znovu určitě se vám to nikomu nestalo, že jste na ně naštvaní, jste rozněvaní, rozněváte se na ně a možná s nimi mluvíte nelaskavým způsobem, příkrým způsobem.
10:25nebo druhá alternativa, s nimi nemluvíte vůbec. Každopádně dochází k tomu, že svou reakcí se snažíte potrestat ti, co proti vám zhřešili. Snažíte se je potrestat. Jenže tady je problém. Pokud ten dotyčný člověk je křesťan, pokud je to vaše manželka, je křesťanka nebo váš manžel je křesťan,
10:55tak Kristus už za tento hřích nesl trest svého nebeského otce. Ten hřích už byl potrestán na kříži. Jeho následky byly pohřbené v hrobě a vzkříšení zajistilo věřícímu nový život. A jak tomu říkáme? Tomu říkáme evangelium, že? Ale jaké to má důsledky pro takový vztah? Snaha toho hřešícího partnera
11:27nějakým způsobem dodatečně potrestat za hřích znamená, že vy jakožto člověk, co se snaží takhle potrestat, ať ať tím, že s ním nemluvíte nebo s ním mluvíte přírým způsobem, vy se pasujete do role Boha, který vyžaduje spravedlnost a trestá hřích. Opovrhujete v tom okamžiku Boží dokonalou spravedlností, která už byla
11:50vykonána na kříži za tohodle toho člověka. Nejenom to. Vy svým jednáním popíráte dostatečnost Kristovy oběti. Oběti, kterou přinesl na kříž. Protože chcete, aby padl další trest. To, co Kristus udělal na kříži, nestačí. Já ho musím potrestat sám za sebe. Můj standard je vyšší než standard samotného stvořitele. Vidíte ten problém?
12:22Vidíte, jak todleto jednání je v naprostém rozporu s evangeliem? Jak bychom se měli v takové situaci zachovat? Jak bychom se měli chovat? Měli bychom projevit milost a lásku? Měli bychom takového člověka přivést pod kříž, kde kde najdou odpuštění, kde nenajdou milost? A proč? Proč? Protože to je přesně, jak s námi jedná náš pán.
12:51A to je přesně, jak pán očekává, že budeme jednat jeden s druhým. Jedna z nejtvrdších otázek, kterou si často pokládám právě v takových situacích, je jednám s tímhletím člověkem způsobem, jakým se mnou jedná Kristus. Jsem k němu tak milosrdný, schovívavý a milující zrovna tak, jako je ke mně Kristus schovívavý, milující
13:11a milosrdný. Na čem tohleto všechno stojí? Na čem tadleta úplně banální, banální a každodenní situace stojí? To řešení stojí na evangeliu, že? Vidíte to tam? Každodenní konflikty. Každodenní konflikty jsou otázkou evangelia a tak je to se vším.
13:41Každý vztah, každou situaci můžeme můžeme takovýmhle způsobem přivést zpátky pod kříž. A tak je to naprosto zásadní a života důležité mít správně seřízený život podle evangelia. A proto evangelia není nikdy dost. Připomínání evangelia není nikdy dost.
14:12A to je proč chci, abychom to viděli i v tom dnešním textu, protože věřím, to je to, co nám ten dnešní text předkládá. Ale nejdřív se na něj podívejme trošku ještě z té ptačí perspektivy, trošku kontextu. Minule jsme viděli a předminule jsme viděli tu dechberoucí hostinu, po které přišla ta děsivá plavba a nyní Ježíš a jeho učedníci
14:36konečně přirazili ke břehu. A zde máme v Markovi třetí shrnutí. A Marek nám předkládá tohle shrnutí. Jedno shrnutí v první kapitole, jedno ve třetí kapitole a teď je tu další shrnutí. A všimněte si, že s výjimkou té výchozí lokality Genezaretu zde nemáme žádné detailní informace. A to se možná těžko káže a chápe, ale všimněte si, že
15:03ohledně Ježíšovo služby, co řekl, nebo konkrétně koho uzdravil, koho oslovil, nic. Ohledně lidí, kteří za ním přišli. Velice všeobecné. Nic konkrétního. Co se týče vesnic, máme tady akorát tu výchozí pozici. Nic dalšího tu není a není tady ani nic ohledně učedníků. A je to právě v téhleté nespecifičnosti, v téhleté všeobecnosti, kdy máme
15:34příležitost si znovu připomenout to nejpodstatnější, protože právě v tomhletom, v téhleté jednoduchosti se můžeme zaměřit na to základní, protože už od počátku Marek razí určitou pravdu, kterou chce, abychom pochopali, že pochopili, že Ježíš je syn Boží a Marek je jako průvodce, který má vytýčenou trasu. A pokud jste někdy někam šli s nějakým
15:59průvodcem, tak on vás provádí od jednoho místa k druhému a ví přesně. On sám ví přesně, kam má namířeno, ačkoliv třeba ne, ale on ví přesně, kam jde a během cesty se zastavuje a ukazuje vám tohleto a támhleto, ale zároveň se zastavuje, aby vám připomněl, kde jste už byli, ale zároveň aby vám řekl, kam jdete. A tak ten velice všeobecný popis
16:24Ježíšovo působení bez bez nějakých konkrétních příběhů nám připomíná, že jeho služba přesahovala to, co máme obsaženo v tomto nebo v jiných evangeliích. Proto Jan na konci svého evangelia říká, kdyby kdybychom měli zaznamenat všechno, co Ježíš udělal, tak všechny knihy tohoto světa by nám tomu nestačily. Možná, že jste si v tom malém úlivku
16:50taky všimli, že že zde není ani zmínka o tom, že by Ježíš učil. Samozřejmě bylo by těžké si představit, že by Ježíš neučil. svým učedníkům hned kraje zdůraznil je, proč jsem přišel, to je proč proč jsem byl vyslán, abych kázal evangelium a jeho uzdravování a ty projevy dobrotivosti a jeho milosrdenství byly především vždycky důkazem a potvrzením
17:20jedinečnosti a pravdivosti čeho? Jeho učení. Nicméně v tomhletom letmém shrnutí Marek kázání nezmiňuje. Místo toho Marek připomíná takový ten všeobecný charakter Pánovy služby, ve kterém se odráží obecné aspekty evangelia, jak ho, jak ho písmo zjevuje. A abychom to ještě pochopili a lépe pochopili, tak si musíme uvědomit velice důležitý
17:51jev, který nacházíme v písmu. Fyzické reality často ilustrují duchovní pravdu. fyzické reality často ilustrují duchovní pravdy. To znamená, že kdyžteme čteme ten text, není to, že nějakým způsobem alegorizujeme nebo spiritualizujeme ten text, že ho překrucujeme, že bereme fyzickou realitu jako je uzdravení a odvozujeme od něj
18:17nějakou duchovní pravdu. Tohle není překrucování písma, protože ten širší kontext našeho textu nejenom umožňuje, ale zároveň to vyžaduje. Ten širší kontext v našem případě je Ježíšovo nasýcení 5 000 mužů a a žen a dětí, což což přidalo ještě k tomu číslu. A když se podíváte do Jana, tak vidíte, že sám Ježíš tuto událost nevnímal čistě
18:48z materiálního úhlu. Den poté, co Ježíš nakrmil Davy, znovu za ním přišli. A jak na to Ježíš reaguje? Můžete se podívat do Jana do šesté kapitoly 26. až 35. verš. To tole je reakce Ježíše potom, co za ním přišli lidé, potom co je nakrmil. Ježíš jim odpověděl: "Ámen, pravím vám, hledáte mně ne proto, že jste viděli znamení,
19:16ale že jste jedli z těch chlebů a nasytili jste se." Pracujte ne pro pokrm, který hyne, nýbrž pro pokrm zůstávající k životu věčnému, který vám dá syn člověka. Neboť jemu otec Bůh vtiskl svou pečeť. Řekli mu: „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?" Ježíš jim odpověděl: "Toto je ten Boží skutek, abyste věřili v toho,
19:41kterého on poslal." Řekli mu: "Aé tedy činíš znamení, abychom je uviděli a uvěřili ti? Co konáš?" Naši otcové jedli v pustině manů, jak je psáno. Dal jim jíst chléb z nebe. Ježíš jim řekl: „Ámen pravým vám: ne. Mojžíš vám dal chléb z nebe, nýbrž můj otec vám dává ten pravý chléb z nebe, neboť chléb boží je ten,
20:05který sestupuje z nebe a dává život světu. Řekli mu tedy:„Pane, dávej nám tento chléb stále." Ježíš jim řekl:„Já jsem ten chléb. Kdo přichází ke mně, jistě nebude hladovět a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznět." Ježíš tady používá materiální realitu, fyzikální, fyzický pokrm. jako znamení pro duchovní realitu.
20:32Říká, najedli jste se do sitosti chleba? Najedli jste se. Vidíte, už jste zase za mnou dneska přišli, protože vám kručí v hříše. Máte zase hlad. Fyzický chléb vás nenasytí věčně, ale chléb, který dává Bůh z nebes, vás dokonale nasytí navěky. A a vězte, já jsem ten chléb, který Bůh dává z nebes.
21:02Já jsem ten chléb života. Tak jak jste přišli za mě, abyste se fyzicky nasytili, abyste utěšili svůj fyzický hlad, abych vás do syta nakrmil, tak ke mně přijďte s vašími duchovními potřebami a já vás navždy zaopatřím. Přijměte mě jako chléb života a vaše duše bude nasycena na věky věků. Ježíš používá fyzický materiální chléb
21:28realitu, fyzickou realitu pro to, aby ilustroval zásadní duchovní pravdu. A tenhleten jev je patrný i v našem textu. I tam vidíme fyzickou realitu, která je velice úzce propojená s duchovní realitou. A a vidíte to na konci, úplně na samém konci toho textu, když čteme a všichni, kdo se ho dotli dotkli, byli uzdravováni. To slovo přeloženo jako
21:55uzdravování je to samé slovo, které se často překládá jako zachránění nebo spasení. Marek zde naznačuje, že to, co ve fyzickém uzdravení Ježíš ilustroval, bylo jmenovitě jeho duchovní moc uzdravit naše duše. Možná si pamatujete, už jsme to probírali v druhé kapitole, toho ochrnutého muže muže, kterého spustili jeho známý skrze střechu, aby ho
22:22přiblížili k Ježíšovi, protože do baráku nebylo možno vstoupit. A čteme, že ho Ježíš uzdravil, ale uzdravil ho, aby ostatním dokázal, že u tohodle toho muže, u tohodle toho muže došlo v první řadě k tomu nejdůležitějšímu, co tenhleten muž potřeboval. Jeho nejdůležitější potřeba byla v tom okamžiku eh naplněna a to bylo odpuštění hříchu.
22:48A Ježíš zde používá fyzické uzdravení, aby ilustroval, že došlo k duchovnímu uzdravení. Jinými slovy, pro Ježíše zázraky dosvědčovaly nejenom pravdivost jeho slov, ale zároveň záchranu, kterou nám poskytuje. To samozřejmě neznamená, že každý, kdo k Ježíši přišel a a byl od něho uzdraven, se stal jeho následovníkem.
23:17To nelze dokázat. Ba naopak máme příklad 10 málomocných, které Ježíš uzdravil. A co se stalo? jenom jeden z nich se vrátil, aby Ježíši poděkoval. Naznačovalo to to, že jenom jeden z těch 10 vyznal Pána jako svého zachránce. Nicméně to, že Ježíš fyzicky uzdravoval, bylo nepochybným důkazem a zároveň otevřenou pozvánkou a nabídkou, abysme
23:40přicházeli ke Kristu pro duchovní uzdravení. Ale tak je důležité, abychom si při čtení písma uvědomili a zvlášť v evangeliích, že fyzické reality často ilustrují duchovní pravdy. Tak a s povědomím tohoto se můžeme teď blíže podívat na naší pasáž a ukázat si toto, tuhle tu pravdu v tom historickém dění.
24:11Nejdřív ve trošku kontextu. Čteme, že se přeplavili k zemi, přišli do Genezaretu a tam zakotvili. Pokud pokud čtete velice pozorně, možná jste si všimli, že předtím Ježíš poslal své učedníky kam? Ve cajdě a najednou jsou tady u Genezaretu a a zakotvili tam. A když byste se podívali na mapu a my tole často děláme s rodinou, když
24:35studujeme nějaký místo, tak si řek, tak se díváme, kde kde to je. A když byste se podívali na mapu, tak se vám to můžeit poněkud zvláštně, protože jestliže měli vyrazit z místa zhruba, kde byli, což bylo pravděpodobně v hornaté části někde severně od Kafarnau, což je což je severovýchodní strana toho Galilejského moře, jestliže
25:01se měli jestliže se měli plavit do Beajdy, tak to bylo směrem na východ. Omlouvám se, bylo severozápadně. Kafarnaum, ta oblast byla severozápadně a oni se měli plavit na východ do Betsajy. Ale pak čteme, že vlastně přirazili ke břehu a zakotvili v Genezaretu, což je od té Besajdy, která je tady vlastně jihozápadně nebo skoro jižně pod
25:31podřípůl vlastně nebo po břehu Galilejského moře pod Kafarnajem. Takže se tam vytvořil takový jakoby trojúhelník. To je něco jako kdybyste řekli, hele, dneska jedu z Ostravy do Karviné a najednou byste parkovali v příboře. Tak. Tak buď se musíme smířit s tím, že tady došlo k nějakým takovýmu trojúhelníkový plavbě a nebo další
25:55varianta je, že v té době bylo víc jak jedna becsajda, že byly dvě a jedna z těch Bside byly právě jižně podél pobřeží od od Kafarnaum. To je to je jedna z těch variant. Nicméně samotný Genezaret byla byla velice úrodná a osídlená rovina zhruba 18 km čtverečních. Byla tedy na severozápadním břehu
26:25Galilejského jezera. Byla taková hana, úrodná pole. Všude hodně ovoce, zeleniny. Rabini tuto rovinu nazývali Boží zahradou. To je, kde se nacházíme. To je oblast, v které se nacházíme. A zde se můžeme začít všímat těch aspektů evangelia, které zde vidíme. A budou čtyři. Poznání, potřeba, pomoc a prosba.
26:58Poznání. 54. verš. Jakmile vystoupili z lodi, hned jej lidé poznali. Znovu očividně pověst o Pánu se roznesla široko daleko a tak když Ježíš přirazil kebřehu, lidé ho hned poznali a to i v době, kdy neexistovaly žádná sociální média, nějaká nějaké fotky nebo videa. že vše se odvíjelo od slovního popisu dotyčného člověka, možná taky způsobu,
27:23jakým cestoval nebo nebo i s kým cestoval, že pamatujete si, když když Petra oslovila služ říká:„Ty jsi ty jsi byl s tím s tím Ježíšem, ty máš ten galilejský přízvuk. Byl jsi s Ježíšem, určitě jsi jeden z nich. Ježíš tedy přichází a a nevidíme, že by se ho někdo ptal, kde je, odkud je, proč přišel nebo co hodlá v Ganevzaretu
27:48dělat. Marek nás upozorňuje takovým tím svým oblíbeným slovem hned. Říká nám, že hned ho poznali. Nebylo to takové to je to on, není to on. Hned ho poznali. Tohle bylo nepochybné poznání. Když Ježíš vystoupil, nebylo pochyb o jeho identitě. Lidé ho poznali. Poznali zde někoho, o kom ví, buď z první ruky a nebo z doslechu, že je
28:19mocný, že má zázračnou moc, že učí o Božím království, že umí ozdravit veškeré všemožné neduhy, že umí vyhnat démony, že dokonce křísí i mrtve. Oni si uvědomili a poznali. A není tohle první krok v naší záchraně, v záchraně každého věřícího. Nejprve musíme poznat, kdo opravdu Ježíš
28:49je. Lidé nikdy nepřijdou ke Kristu jako ke svému spasiteli a Pánu, pokud nepoznají, kdo opravdu je. Zde nejde jenom to uznat o tom, že kdysi kdesi žil jakýsi Ježíš z Nazaretu. Tady jde o to, že poznáme Krista, víme, co je zač. Marek 11 nám říká, že je syn Boží. Jan 1 ta, který ho četl, které písmo, které
29:19četl Jirka, tam se dozvídáme, že to slovo, které se stalo tělem a přišlo mezi nás. V Kolosským 1:15 čteme, že je obraz neviditelného Boha, stvořitel a pán všeho. Žinům 13 čteme, že je otiskem Boží podstaty. Později v Janovi 129 čteme, že to je beránek Boží, který snímá hřích světa. Ve Filipským čteme, že Bůh, který se stal otrokem a zemřel
29:44potupnou smrtí a později je vyvýšen a a stojí jako vítěz a vládce nad vším. A ve zjevení pak vidíme, že je to věčný a živý pán. který vítězí nad smrtí. Lidi musí poznat, co je Ježíš zač, než k němu vůbec mohou přijít. Jistě nebudeme vědět všechny tyto reality dopodrobna. Mnohé z nich poznáváme během během našeho duchovního růstu, ale tu
30:12nejzákladnější pravdu je třeba znát už od začátku a to je, že Ježíš je Bůh a spasitel hříšníků. To je tedy poznání. Ale pak je tu za druhé, druhý aspekt potřeba. 55. verš. Oběhli celou tu krajinu a začali na lehátkách přinášet nemocné tam, kde slyšeli, že je. A znovu až úspěvné. Nejdřív učedníci poodjeli, aby si
30:42odpočinuli a Ježíš potom vytváří vytváří chléb a a učedníci mají mají celý den plný ruce práce a pak si vlezou do lodi a zase plný ruce práce veslováním divže divže neut neutonou a a teď už si možná říkajíkonečně si odpočineme. Konečně jsme odjeli od všeho toho ruchu a sotva vylezou ze zlodi. Hned je lidi rozpoznají. hned rozpoznají jeho Pána a
31:09oni ví, z toho odpočinku už zase nic nebude. Představte si tu situaci. Jakmile lidé poznali Pána Ježíše, hned se to projevilo na jejich jednání. Čteme, že lidé oběhli celou oblast a začali na lehátkách přinášet nemocné tam, kde zrovna Ježíš byl. A znovu ten text způsobem, jak je to napsáno, vyjadřuje takové to neustálé přinášení
31:33nemocných, jak jsme viděli v těch předchozích kapitolách. takové to jako na běžícím pásu se k němu lidé hrnou a kamko kamkoliv Ježíš vkročil, nemocní a potřební vyhledávají jeho pomoc. Čteme, že mnohé k němu přinášeli na lehátkách. Tohleto slovo lehátko vyjadřuje obraz obraz nebo je to je to slovo, které popisovalo lehátko nějakého chudého
31:56člověka. To znamená, že chudí k němu přicházeli. A z pohledu našeho Pána je vidět, že on nerozlišuje a neupředňuje nějaké movitější vrstvy. Pán uzdraví dceru, správce synagogy vzkříství z mrtvých, velice, velice jistě úspěšného a a movitého člověka. Zrovna tak jako uzdraví toho nejchudšího žebráka, který ani neměl nikoho, kdo by
32:27mu pomohl. Lidé, co k Ježíši přicházeli nebo se k němu dávali donést, si uvědomovali minimálně jednu věc. Uvědomovali si svůj neřešitelný fyzický stav. Z tohodle, co měli, je nemůže nikdo vyléčit. Tak jako ta žena s krvotokem, která vynaložila veškeré prostředky pro to, aby jí někdo uzdravil a akorát se jí přitížilo, ona si uvědomala, já se sama
32:57neuzdravím. Já potřebuju zázračnou pomoc. Tohle je neřešitelný fyzický stav. Já mám potřebu někoho většího, aby to vyřešil. A v kontextu evangelia tohle je naprosto zásadní realita, kterou si musí uvědomit každý, kdo přichází kristu. Uvědomit si závažnost své vlastní duchovní situace, že jsou mrtví pro svá provinění a
33:22hříchy. Uvědomit si bezmoc svůj duchovní stavřešit svou vlastní silou. Uvědomit si hloubku svého hříchu a svou neschopnost se zalíbit Bohu. Uvědomit si následky svého duchovního stavu, který je pouze věčná smrt pekle. Musí si uvědomit, že jsou na konci svých sil, že žádné síly nemají.
33:53Já to popisuji jako problém žalmu 14 a 15. Pokud máte Bible u sebe a pokud si do nich píšete, najděte si žalm 14. Je to dobré, protože bude hned vedle žalmu 15, takže jsou vedle sebe. A pokud si do nich píšete, napište si nad žalm 14. Tohle popisuje každého z nás. A nad žalm 15 si napište, tohle nepopisuje nikoho z nás. Žalm 14 tohle popisuje každého z nás.
34:20Žalm 15 tohle nepopisuje nikoho z nás. Žalm 14. Hospodin shlíží z nebes na lidské syny, aby viděl, zda je někdo rozumný, zda někdo hledá Boha. A co Hospodin vidí? Všichni se společně odvrátili až jsou zvrácený. Není nikdo, kdo by činil dobro. Není ani jednoho. Opravdu tomu nerozumí nikdo z činitelů nepravosti, kteří podí pojídají můj lid, jako jedli
34:47chléb a kteří Hospodinu nevolají. Pavel tole později používá v Římanům třetí kapitole, aby vyjádřil základní pravdu lidského hříchu. Není ani jednoho spravedlivého, není jednoho. A pak je tady problém v 15. žalmu, který zároveň nepopisuje nikoho z nás. Ten žalostný stav 14. žalmu, který popisuje veškeré stvoření, veškeré veškeré lidské
35:15stvoření, potom přirozeně vede k otázce žalmu 15. Dobře, hospodine, kdo bude hostem ve tvém stanu? Kdo bude přebývat na tvé svaté hoře? A ten žalm nám dává odpověď. Ten, kdo žije bezúhonně, činí spravedlnost a mluví pravdu v srdci, kdo svým jazykem nepomlouvá, nečiní svému druhovi zlo a nekydá na svého blízkého hanu, pohrdá ve svých očích zavrhení
35:41hodným. Váží si všech těch, kdo se bojí hospodina. Odpříláhli něco ke své škodě. Nezmění to. Své peníze nedává na lichvu. Úplatek proti nevinnému nepřijímá. Kdo takto jedná, nepohne se až navěky.
36:12Žalm 14. Problém každého z nás. Popis každého z nás. Žalm 15. Popis nikoho z nás. A kdybysme měli čas v žalmu 16 najdeme odpověď, kdo kdo to může být. Ale tohle je realita, které nemůžeme uniknout. Můžeme si hrát na pštrosá schovat hlavu do písku, ale nic to nevyřeší. Evangelium nebude dávat člověku nikdy smysl, dokud si neuvědomí, že je
36:35hříšník, dokud mu nedojde, že v jeho přirozeném stavu je pouze předmětem Božího spravedlivého hněvu. Dokud nepochopí, že je pod prokletím díky svému vlastnímu hříchu, dokud neuzná, že se z toho prokletí sám nedostane, dokud nevyzná, že potřebuje pomoc od někoho mocného, zázračného, kdo je schopen zachránit dostatení.
37:13Já jsem jenom člověk a tak nevidím do srdcí lidí. Ale pokud jsi tady nebo pokud posloucháš na webu, nehledě na to, jestli jsi věřící, myslíš si, že jsi věřící nebo nebo jsi nevěřící, polož si tyhlety otázky. Věříš, že jsi hříšník, který svou snahou se nikdy nemůže zalíbit Bohu? Věříš, že todle je tvoje situace?
37:41Věříš, že svým hříchem jsi zneúctil a vzbouřil se proti dokonalému a spravedlivému Bohu a zasloužíš si ten nejvyšší trest. Věříš, že pokud nebude nějaký prostředník, který tě z tohodle vyseká, tak nemá žádnou naději. Věříš, že potřebuješ, aby tě někdo smířil s Bohem, protože ty jsi popsán jako v žalmu 14
38:07a nejsi nic jako to, co vyžaduje žalm 15. A tak potřebuješ potřebuješ prostředníka. A pokud opravdu jsi nevěřící a a tvé odpovědi na to jsou, ano, ano, uvědomuji si to. Jsem hříšník, uvědomuji si, že si zasloužím trest, ten nejvyšší. Uvědomuji si, že potřebuju být smířen s Bohem a sám to nezvládnu, tak
38:39A písmo má pro tebe dobrou zprávu. A to je ten třetí aspekt evangelia. Viděli jsme poznání, viděli jsme potřebu, ale teď je tady pomoc. Čteme: "Oběhli celou tu krajinu a začali na lehátkách přinášet nemocné tam, kde slyšeli, že je a kamkolivázel do vesnic nebo do měst nebo do statku, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se
38:59směli dotknout alespoň třásní jeho šatu." A všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdravováni. Lidé si nejen tedy uvědomovali nebo poznali Pána, uvědomovali si svojí vlastní potřebu uzdravení, ale zároveň také věděli, že Ježíš je milosrdný a ochotný jim pomoci. Ono totiž nestačí, že Ježíš má moc někoho uzdravit, pokud zároveň nemá
39:24zájem, pokud není milosrdný a ochotný tu udělat. A Ježíše předcházela pověst milosrdného Pána, který je ochotný uzdravit každého, kdo k němu přijde. Měl pověst ochotného Pána, který vychází vstříc těm, kdo ho žádají o pomoc. On je to slovo, které se stalo tělem, aby přebývalo mezi námi, proto, aby nás uzdravil. Ježíš není
39:49mrzout, který má přísná pravidla, koho uzdravovat, koho neuzdravovat, kdy a kde se to smí. Takhle se chovali farizejové, že? Těm bylo utrpení lhostejné. Šlo jim hlavně o to, aby se dodržovaly jejich zákony, které si sami vymysleli a které přidali k Božímu slovu. A my se o to my my to budeme studovat příští v sedmé kapitole a v dalších kapitolách. Ale
40:14Ježíš takový není. Podívejte se, co nám písmo říká o Ježíši. Matouš 11:28 až 30. Ježíš tam říká: „Pojďte ke mně všichni, kdo jste unavení a obtíženi a já vám dám odpočinutí. Vezměte na sebe mého a učte se ode mne, že jsem tichý a pokorného srdce a naleznete odpočinutí pro své duše, neboť mého je příjemné a mé
40:41břemeno lehké." Jan 6:37. Všichni, které mi otec dal ke mněř. ke mně přijdou a toho, kdo přichází ke mně, nevyvrhnu ven. To znamená, já neodmítnu nikoho, kdo ke mně přijde. A Židům 4:15. Nemáme velekněze, který by nemohl mít soucit s našimi slamostmi, ale byl v každém ohledu pokoušen jako my, jen bez hříchu. To znamená, Ježíš je
41:05velice soucitný. A Matouš 12:20, který je, který cituje Izajaiše 42. kapitolu nalomený rákos nedolomí a doutnající knot neuhasí, dokud nepřivede právo k vítězstv. Takový je Ježíš ve spá. Náklonný nás zachránit, ochotný, milosrdný, dobrý, milující, mírný. A tím největším důkazem jeho ochoty a milosrdenství je Golgotský kříž.
41:38Tam se Bůh ve svém soudu zachoval ke Kristu tak, jak se měl zachovat k nám ohavným hříšníkům. Izajáš nám to připomíná, že on Ježíš byl proben za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění. Na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni. My všichni jsme zbloudili jako ovce. Jeden každý jsme se obrátili na svou cestu. A
41:59Hospodin ne na nás, ale na něho nechal dopadnout naší vinu, vinu nás všech. Ježíš byl zabit místo hříšníků, jako jsme my. Vyměnil si s námi místo a k nám se pak Bůh zachoval s láskou a milostí jako k vlastním dětem. Bůh jednal se svým synem jako se zločincem, aby se zločinci, jako jsme my, jednal jako se svými dětmi.
42:30Apoštol Jan se přes tohle nemohl nikdy přinést ve svém dopise v třetí kapitole v tom prvním říká:„Pohledleďte, jakou lásku nám otec dal, abychom byli nazýváni nebo nazváni Božími dětmi a také jimi jsme Bůh nám nepředhodil nějaké zbytky, kterými jsme se měli zachránit sami. On nám dal to nejdražší, co je. On nám dal svého vlastního syna. Skrze krvavou
43:00oběť svého vlastního syna Bůh usmířil nás hříšníky sám se sebou. Jak nám připomíná Pavel, není nyní žádného odsouzení pro ty, co jsou v Kristu Ježíši. A znovu věříš tomu? věří, že Ježíš je ochotný a milosrdný spasitel, že Ježíš zemřel na kříži za hříšníky, jako jsi ty, že jeho oběť na kříži může
43:29smazat i tvůj hřích a usmířit tě s Bohem. že Bůh je ochoten odpustit ti tvůj hřích a zachránit tvou ztracenou duši. Já doufám, že že nemáš pochyb o tom, že pán Ježíš je ochoten a mocen uzdravit kohokoliv, kdo za ním přijde. A to nás přivádí k tomu poslednímu aspektu evangelia. Viděli jsme poznání, potřebu, pomoc a nyní nyní prosba.
43:58Čteme, že ke konci tohoto textu čteme čteme a prosili ho, když přidášeli ty lidi, lidi na tržnici, ty nemocné na tržnici na jejich lehátkách a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň třního šatu, kdo se ho dotkli, byli uzdravováni. Nesmím zapomenout, že Ježíš byl byl spořádaný Žid, který tak jako všichni věrní Židé nosil třně na čtyřech rozích
44:23svého vnějšího pláště. A lidé se chtěli dotknout alespoň okraje jeho pláště. A a to už jsme někde slyšeli, že? Pátá kapitola. Kázal na to Filip, žena s krvotokem. Tam čteme, že si v duchu říkala, jestliže se dotknu třeba jen šatů, budu zachráněná. A tak se stalo. Ježíš se potom, co se s ní baví, na ní otáčí a říká: „Dcero, tvá víra tě
44:46zachránila. Jdi v pokoji a buď uzdravena ze svého trápení." A znovu to slovo uzdravena je slovo zachráněna, spasená. Ve víře se tahleta žena natáhla ke Kristu a jeho vůle byla jí uzdravit, protože Ježíšova vůle je vždycky uzdravit, když se k němu natáhneme. A zpráva o tom se možná rozšířila po celé oblasti. Stačí se dotknout jeho
45:10šatu. To neznamenalo, že jeho šat měl nějakou zázračnou moc, nějaké zázračné účinky a stašilo se dotknout jeho pláště a znamenalo znamenalo to, že člověk je uzdravenej, ne? Ten ten plášť, dotknout se pláště znamenalo dotknout se samotného Krista. To je patrné jak u ženy s krvotokem, protože Ježíš říká:„Kdo se mě dotknul? Kdo se mě
45:31dotkl? Cítil jsem, jak ze mě vyšla moc. A to vidíme i v této pasáži. Tam čteme, že kdokoliv se ho, to je z Ježíše, ne toho pláštěně, ale se ho dotkl, byl uzdraven, protože v ten okamžik z něho vyšla moc ke každému, kdo se ho ve víře dotkl. A tak ho prosili, aby se mohli dotknout alespoň třásní jeho šatu. A pak čteme, že písmo nám tady jasně
45:56ukazuje, že bez výjimky v každém městě, v každé vesnici, v jakémkoliv otevřeném místě, všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdravováni. Byli uzdraveni z čehokoliv je zhužovalo. Jaká jakkoliv bylo jedno, jaká to byla nemoc. Bylo jedno, jak byla rozsáhlá. Bylo jedno, jak jak byla pokročilá. se, že je to první stádium rakoviny nebo poslední
46:20stádium rakoviny. Bylo úplně jedno, jak dlouho tuto nemocli. V okamžiku, kdy se vírou dotkli Ježíše, byli uzdraveni. Slepí, viděli hluší, slyšeli ochrnutí, chodili. A můžete si možná si dovedete představit, jak to asi v tom okamžiku vypadalo. Já si to rád představuju a a popravdě řečeno, my si to ani moc představovat nemusíme, protože nám se může vybavit ta
46:46reakce, kterou nacházíme ve skutcí toho uzdraveného muže, který byl chromý a prosí Petra a Jana, aby se na něm slitovali, dali mu nějaké stříbro nebo zlato. Oni mu říkají:„Stíbolo a zlato nemám, ale to, co máme, ti dáme. Ve jménu Ježíše, Pána Ježíše Krista. Vstaň a choď. A pak čteme, že on vyskočil, postavil se a chodil. Vešel s
47:07nimi do chrámu, chodil a co dělal? Poskakoval a chválil Boha. A tak věřím, že v ty dny, když Ježíš takhle uzdravoval po té oblasti toho Genezaretu, že tam bylo množství lidí a mohli vidět lidi, jak skákají a a vískají a radují se a chválí Boha, protože byli uzdraveni. A věřím, že není obtížné tohleto převést na tu zamýšlenou duchovní rovinu.
47:42Ať jsi kdokoliv a přicházíš ke Kristu s jakýmkoliv hříchem, který jsi spáchal kdysi v minulosti, který, který možná zužuje tvůj život dnes, jakkoliv špatný, pokud ho poprosíš, aby tě zachránil, pokud se k němu natáhneš ve víře, budeš uzdraven na duši. Ten ten příslib je bez výhrad a bez omezení. Kdokoliv přijde ke Kristu, bude činit pokání a vyzná Krista
48:06jako Pána, bude zachráněn. Pavel to píše v Římanům 10. Říká:„Vyznášli svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn." Nestojí zde, že Pán vyhodnotí tvoji aplikaci na uzdravení a a potom se ti případně ozve. Nestojí zde ani že tě možná zachrání.
48:37Nestojí, že musíš ke své záchraně nějakým způsobem přispět. Ani zde nestojí, že tvá záchrana má omezenou dobu trvanlivosti. To uzdravení je slíbeno každému, kdo přichází ke Kristu ve víře, v pokání a je zaručené, je věčné. To je milost našeho Pána, kterou nám prokázal v evangeliu. To je čemu jako církev věříme. To je na
49:10čem jako církev stojíme. To je podle čeho jako církev žijeme. To je co jako církev zvěstujeme. To je ta jediná naděje pro tento svět. Pán Ježíš Kristus, beránek Boží, zachránce duší. Amen. Drahý Pane, my ti děkujeme. Ned, abychom se kdy odvrátili od evangelia, aby nám kdy evangelium v zevšednilo, abychom nějakým způsobem
49:41dospěli do bodu, kdy si myslíme, že že už ho nepotřebujeme, že už je zastaralé, že už jako starý kabát, který je třeba odložit. Pane, dej, abychom každý den jako církev a a i jednotlivci si uvědomil, jak jak svěží, jak jak důležité, jak jak zásadní je evangelium pro naše životy, jak z něho vychází pravda, která nás zvede, která nás
50:07proměňuje pro to, abychom byli dobrými a Bohu milými následovníky, abychom poznávali, co je vůle Boží v našich život. životech. Pane, dopomo nám k tomu skrze svého ducha, svou milostí. Amen.