Daniel 23: Modlitba je základ (Daniel 6:5-11) 25.4.2025 Roman Klusák
Biblické texty v kázání
Daniel 61. Královská 8Deuteronomium 4Deuteronomium 30Přísloví 22
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (4)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:10My společně procházíme eh knihu proroka Daniela a v této chvíli se nacházíme na takovém přelomu mezi babylonskou a médcko perskou říší. Budeme dnes studovat Daniela šestou kapitolu od verše 5 do verše 11. Ale než se k tomu dostaneme, musel jsem se zamyslet i v rámci toho našeho textu, jak moc bratři a sestry ovlivňuje prostředí, ve kterém
0:37se nacházíme a ve kterém se pohybujeme, náš život. Musel jsem se zamyslet, jak ta společnost, ti lidé, kteří jsou kolem nás, ovlivňují a jakým způsobem ovlivňují naše chování, naše jednání, naše prožívání, naše reakce na na různé okolnosti. A musel jsem se zamyslet zároveň s tím nadpísmem, které nás
1:09varuje, eh, že jako lidé, kteří znovuzrození, máme být světlem a solí, ale místo toho sleduji i na vlastním životě, že máme tendenci se přizpůsobit svému okolí, že ne, že bysme my ovlivňovali to okolí, ale že to okolí častokrát ovlivňuje nás a je to pokušením pro naše životy. pokušením e nevybočovat, pokušením nedělat něco něco divného, jako třeba se
1:40modlit na veřejnosti, eh aby si na nás lidé neukazovali. Eh, vidím, že že tenhle svět se snaží nás táhnout a vést a tlačit k takové uniformitě e v tomto typu. Ale otázka je pro nás, zda se máme podvolit této
2:13snaze a nebo zda náš život eh máme žít v rebéi v uvozovkách eh této snaze nás tlačit do nějaké uniformity. Co nám říká písmo? Jaký je biblický pohled na tyto věci? Máme eh si nechat víru pro sebe a mlčet a nebo máme být nejhlasitější ze všech? Pojďme se dnes podívat do písma, které
2:45nás nenechává na pochybách, že náš život má e být světlem a solí pro lidi, kteří jsou kolem nás, ale na druhé straně, že máme žít, pokud to záleží na nás se všemi v míru. A tak nám dnešní slovo předkládá život, který je veden na bitevním poli. E ta válka, která zuří každý den v našem životě, není válka o území, není
3:14válka o o státy či o moc na téhle zemi, ale je to válka o duše, o věrnost a o integritu, o důvěru Bohu. Pojďte se mnou do knihy Daniel do šesté kapitoly a budeme dnes studovat pátý až 11. verše. Já vás prosím, abysme z úcty k Božímu slovu povstali tak, jak ho budu číst. A budu číst z knihy proroka Daniela ze šesté kapitoly od pátého verše toto
3:41slovo ve jménu Páně. Tam se píše, tehdy se vezíři a satarapové snažili proti Danielovi nalézt něco ohledně království, ale nemohli nalézt vůbec nic, ani žádnou závadu, neboť byl spolehlivý a žádná nedbalost ani závada se u něj nenalézala. Tu si ti muži řekli: "Proti tomuto Danielovi nenajdeme vůbec nic, ledaže bychom proti němu našli něco v
4:11zákoně jeho Boha. Pak se vezíři a satrapové zhlukli okolo krále a takto na něho naléhali: "Králi Dareje, darej, navěky buď živ." Všichni z království vezíři, prefekti a satrapové, rádci a místodržitelé se shodli, aby král vyslovil dekret a vyšel zákaz, aby každý, kdo by nějakou prosbou po 30 dnů prosil u kteréhokoliv Boha
4:40nebo u člověka jiného než u tebe, králi, byl uvržen do lvího doupěte. Nyní nech král ten zákon vystaví a vydá předpis, jaký podle nepomí nepomíjivého zákona médů a Peršanů není možno změnit. Král Dareos tedy vydal onen předpis a zákaz. Když se Daniel dozvěděl, že byl takový, že byl vydán takový předpis, šel domů,
5:08kde měl ve střešní místnosti okno otevřené směrem k Jeruzalému a tam jako vždy třikrát denně poklekal na kolena, modlil se a vzdávat vzdával chválu před svým Bohem. Neboť tak to činil i dříve. Tolik ze čtení Božího slova a budeme se modlit. Náš nebeský Otče, prosím, stiž naše srdce toho dnešního dne. Soustřeď ho na
5:34své slovo, pane. Dej, ať je to tvoje slovo, které skrze tvého ducha do našich životů eh proniká a mění je, e, abysme viděli, jak jak máme žít v tomto životě, v tomto světě, eh, v našich okolnostech, v našich prostředích, Pane, tak abychom tobě vzdali chválu, čest i slávu. Prosíme tě, Pane, dej nám moudrost k tomu, aby tobě
6:03vzešla chvála, čest i sláva. Amen. Amen. Můžete se posadit. Pojďme se trošku vrátit, bratři a sestry, a zopakovat si, kde se v této chvíli nacházíme. Spojené armády méckoperské říše eh ještě před pár měsíci stály před branami Babylona, kdy poslední babylonský král Belšasar, vnuk krále Nabukadnézara, eh, se rouhá Bohu a Bůh
6:33ukončuje jeho království. Belšasady je tedy zabit a králem je ustanoven po dobytí Darios Mécký. Ten eh na základě své moudrosti ustanovuje nad ohromnou v této chvíli už méckoperskou říší 120 satrapů, čili nějakých úředníků, správců a tři vezíry, eh, které kteří byli nad nimi a jedním z nich byl Daniel. A
7:03Daniel v téhle chvíli už není žádný mladík, už mu je něco přes 80, ale Darios ho vybírá z té z toho důvodu, že že král Belšasar než umřel, ho ustanoval ustanovil jako třetího v říši. A tak i v této chvíli je Daniel jedním, kdo jedním z těch, kdo znají nejlíp bývalé babylonské eh prostředí. A tak je vhodný k tomu, aby
7:32byl vezírem. A písmo nám říká, bratři a sestry, že Daniel e i v 80 letech nad všemi těmi satrapy a všemi vezíry vynikal. A král byl ustanoven, byl byl rozhodnut, e měl to promyšleno, že ho ustanoví nad celým království. A my jsme se minule ptali, proč. Odpověď, kterou nám předkládá ten kontext, je, že Danielova zbožnost byla
8:01to, co ho vedlo k životu, který byl tak, jak čteme, životem, na kterém nikdo nemohl najít žádnou vadu. Žádná nedbalost, tak jak uvidíme dnes, se při něm nenacházela kvůli jeho zbožnosti, tak jak nám to předkládá ten náš kontext. A tak jsme řekli minule, jestli si pamatujete, že to byla Danielova zbožnost, která byla základem toho
8:31úspěchu v jeho vlastním životě. Ale když to to řekneme, tak nás to vede k dalším otázkám, že například jak se tahle zbožnost vyznačovala. A jednou z dalších, kterou bychom se mohli ptát, je jak vlastně nejen Daniel tuto zbožnost získal, ale jak si ji udržoval ve svém životě. Vždyť celý život žil v pohanském národě.
8:57Je to tak. Nebo aspoň většinu svého života. Byl obklopen lidmi, kteří neznali, nemilovali, neposlouchali a nechtěli vidět nic o Hospodinu. A přesto vidíme a přesto tvrdíme, že to byla právě zbožnost, která Daniela oddělovala od všech ostatních. A to nás přivádí k hlavní myšlence toho našeho textu. A ta je tato modlitba je základem naší zbožnosti, na
9:30které stojí vše. Modlitba je základem naší zbožnosti, na které stojí vše. Pojďme se podívat do toho našeho textu. Když čteme, že že král Dareos byl ustanoven, byl rozhodnut dát všechno Danielovi do rukou, tak eh v té chvíli vidíme, jak se všichni ty vezíři a satrapové snaží Daniela
10:04zdiskreditovat. E i přesto, že už je mu 80, vidíme, že vyniká ve své práci. A tak všichni tito hledají něco, čím by ho mohli očernit, čím by ho mohli obvinit nebo se ho jednoduše zbavit. Ale písmo nám říká něco úžasného, něco, co e si jen tak lehce nenechází u žádného člověka, že? A shrnuje to v tom verši pět. Všímejte
10:33si, nemohli nalézt vůbec nic, ani žádnou závadu, neboť protože byl spolehlivý. Daniel byl důvěryhodný, bratři a sestry. Byl byl věrný v té své práci. To je to, co to znamená. Eh, jinými slovy, dával vše na správné místo se správným důrazem ve správném pořadí. Když mu někdo něco svěřil, tak on se o to staral, jako by to bylo jeho vlastní.
11:03Jinými slovy, Daniel, tak jak jsme už i minule řekli, byl takovým eh vzorem správcovství pro každého jednoho z nás, protože od správců se nežádá nic jiného podle prvního listu Korintským, než co? Než aby byl shledán věrný. Jinými slovy, tak jak jsme řekli, Daniel byl vzor zbožnosti. A kniha přísloví 22. kapitola, eh, první verš nám uvádí něco
11:36podobného, co můžeme vidět také u Daniela, když se tam píše, lepší je vyvolit dobré jméno, nežli velké bohatství, oblibu, nežli stříbro a zlato. Eh, pisatel knihy Přísloví nám říká, že že být důvěryhodný, být být ten, na kterého se lidé mohou spolehnout, mít dobré jméno před lidmi je lepší než mít velké bohatství.
12:03a být oblíbený v tom slova smyslu, ne se všem chtít, zalíbit, ale ale eh mít před lidmi dobré svědectví je lepší než stříbro a zlato. A ten důvod, který tam vidíme pro takový život v knize Přísloví, je ten stejný, který vidíme v knize Daniel. Je to zbožný, chcete-li podle knihy Přísloví moudrý život podle Boha. a ten začíná bázní před
12:33Hospodinem, tak jak to vidíme i v knize Daniel. A na jiném místě v přísloví v 11. kapitole v třetím verši my vidíme eh další Danielovu vlastnost, kde se tam píše: "Přímé povede jejich bezúhonnost, kdežto podvodníky zničí jejich chlest." A kdybysme chtěli, tak citací tohoto jednoho verše z knihy Přísloví bychom mohli shrnout šestou kapitolu knihy
13:03Daniel. Přímé povede jejich bezúhonnost. Daniel byl byl přímý člověk. E byl spolehlivý člověk. Byl byl ten, na kterého se král mohl spolehnout. A proto jeho integrita před králem v té jeho práci byla taková, že nemohl nikdo najít nic, čím by ho mohl očernit. Proč to ale tak bylo? Domnívám se, bratři a sestry, e z toho kontextu knihy Daniel je, že Daniel
13:36se v této chvíli a to bude i důležitě důležitější později, vnímá jako reprezentant Boha samého. On je v prostředí, kde Boha neznají. je v prostředí, kde kde o Boha nestojí. A tak Daniel vnímá svůj život a chování jako to, co reprezentuje jméno toho Boha. Eh, chcete-li to říct jinak?
14:07Daniel se vnímá podle mě pod po celou dobu knihy Daniel jako vyslanec Božího království. A tak, když žije, když pracuje, snaží se pracovat tak, aby jeho život, jeho práce, jeho chování, jeho reakce, tak jak ještě uvidíme, byli hodnej toho Boha, který ho
14:37vyslal. A proto nemohli ti jeho odpůrci najít nic na jeho práci. A protože nemohli najít nic, tak se uchylují kelsti. Možná slyšeli, možná viděli, eh možná nějakým způsobem odpozorovali, kdo je Danielův Bůh. Viděli tu jeho víru i na jiných místech. A tak přichází verš 7.
15:10Pak se vezíři a satrapové zhlukli okolo krále a takto na něho naléhali: "Králi Dadeje, navěky buď živ." Všichni královští vezíři, prefekti a satrapové, ráci a místodržitelové se shodli, aby král vystavil dekret a vyšel zákaz, aby každý, kdo by nějakou prosbou po 30 dnů prosil u jakéhokoliv Boha nebo u člověka jiného než u tebe, králi, byl
15:34uvržen do lvýho doupěte. Tento text, který máme v sedm a osm verši, je velice komplikovaný. Ale dává nám smysl v tom kontextu. My vidíme, že všichni ti eh Danielovi nepřátelé, kteří byli královští rádci, se utíkají ke králi se
16:07lží s selstí ve svém srdci, aby Daniela očernili. A protože nemohli najít nic, co by našli na jeho práci, uvědomili si, že ho můžou chytnout na něco jiného. A tak eh řekněme tlačí na krále, aby vydal edikt, aby vydal zákaz, který zakazuje všem lidem se po 30 dní eh s jakoukoliv prosbou uchylovat k někomu jinému, ať už k Bohu nebo k
16:35člověku jinému, než ke králi. A to nás, když čteme tenhle text, vede ke minimálně dvěma otázkama. Já vím, že máte otázek víc, ale ale minimálně dvě eh jsou důležité. Ta první je, jaká lež eh nebo jakou lží přesvědčili krále k tomu, aby vydal ten zákaz. A odpověď na to, verš 8. Když říkali, že všichni vezíři a
17:02satrapové, všichni královští ráci a místodržitelé se shodli, Daniel se na tom určitě neshodl. Ale králi nějakým způsobem nepřipadalo divné, že tam Daniel není. Pravděpodobně ne vždy k němu přicházeli všichni, když se na všem shodli, ale tohle byla lest, kterou oni připravili a lež, kterou oni připravili, že? Ale ta druhá možná pro nás palčivější a
17:31zajímavější otázka, bratři a sestry, je trošku jiná a já jsem si na ní musel chvíli lámat hlavu. A ta otázka je tato: proč na něco takového král vůbec přistupoval? Proč na takovou hloupost přistoupil? Co to je za zákon todleto? Ale eh k tomu, abychom našli odpověď na tuto otázku, se musíme podívat do kontextu našeho textu a tedy
18:02do historického kontextu té doby. Představte si tu situaci. Král dobil jednu z největších hříší tehdejší doby. A domnívám se, že tím, že přistoupil na tento zákon, se chtěl ukázat jako benevolentní, vstřícný, starající se král pro ty nové poddané.
18:32Podívejte se, 30 dní jsem tady pro vás a každý můžete přijít s jakoukoliv prosbou a já se o vás postarám. Myslím, že ho k tomu nevedla ani tak pícha, jakož touha eh se starat o ten svůj lid. A navíc tenhle zákon mohl být použit jako základ věrnosti toho nového
19:02lidu, jestli jestli budou následovat ten nový řád, který přichází a nebo ne. ten důvod, proč se dovnívám, že k tomu krále nevedla pícha tím, že že by se jako povyšoval nad všechny ostatní, ale ale právě ta snaha eh být benevolentní eh k tomu svému lidu je ten následující text, který budem procházet v těch následujících týdnech.
19:35Protože tak, jak král jedná vůči Danielovi, když ho musí uvrhnout do lví jámy, mi nepřipadá jako člověk, který by jednoduše plítval slovy nebo nebo láskou vůči vůči eh někomu, kdo si ji nezaslouží. A tak přichází verš 9. Nyní nech král tedy za ten zákaz vystaví a vydá předpis, jaký podle nepomíjícího zákona médů a Peršanů není
20:07možné změnit. Tohle je velice zajímavé. My známe knihu Ester, známe knihu Ezdráš, Nehemiáš, známe knihu Daniel a rozumíme tomu, že Médové a Peršané se mezi sebou dohodli už v nějakém historickém kontextu, že jakýkoliv zákon, který král podepíše, společně se svými rádci, prostě není možné změnit.
20:40Bez ohledu na to, co se děje, bez ohledu na to, co se ten král rozhodne udělat v další vteřině, to, co jednou podepsal, je nepomírející. Jo. Kniha Ester, první kapitola, 19. verš osmá kapitola, osmý verš nám eh ukazují ten kontrast eh který tam vidíme. A toto opatření bylo založeno nebo zavedeno z historického kontextu kvůli, možná byste to nečekali,
21:08ale spravedlnosti, eh aby král nemohl jednou dané slovo vzít zpět. Jo, kdyby totiž král měnil vždycky své smýšlení, tak by se z toho stala společnost, která by nemohla fungovat. A tak méckoperská říše ve své moudrosti zavedla, že jednou dané slovo prostě krále není možné vzít zpět. To byl dvousčný meč, jak jak vidíme z
21:37historického kontextu, protože králové říkají někdy nemoudrá slova, jako třeba tady, ale prostě to tak bylo. A trestem za porušení takového příkazu krále je samozřejmě smrt. Eh, a v této chvíli je to konkrétně smrt vhozením do lví Jámy. Král podepisuje a potvrzuje to, co to, co mu radí vezíři a
22:08satrapové. Ale otázka pro nás je, bratři a sestry, možná nejdůležitější v tom našem textu, jak bude reagovat Daniel. A to nám říká text ve verši 11. Když se Daniel dověděl, že byl vydán takový předpis, šel domů, kde měl ve střešní místnosti okno otevřené směrem k Jeruzalému a tam jako vždy třikrát denně poklekal na kolena, modlil se a vzdával
22:35chválu před svým Bohem, neboť tak to činil i dříve. Když se Daniel dozvídá, co se děje, nejde za králem a nestěžuje si. Nejde za králem a nemluví o nedostatcích, o lži, kterou ti ostatní vezíři a satrapové předkrál přednesli. Nemluví o podvodu, který ostatní udělali, ale jde
23:10domů. A já jsem si říkal, proč nejde za králem v této chvíli. A možná mi namítnete, vždycky nám teďka říkal, že že královo slovo, jednou podepsané podle méckoperského zákona, není možné změnit. Tak co by dělal u krále, když ho stejně nemůže přesvědčit, eh, aby to změnil. Ale kniha Ester nám říká, že existují takovéto věci,
23:34že i v knize Ester my vidíme, že sice dané slovo není nejde změnit, ale že jde ohnout eh jiným královským dekretem. Ale přesto vidíme, že se Daniel ani nesnaží ohnout toto královské nařízení, ale ale na první dobrou jde domů. jde domů. A ten důvod, proč jde domů, bratři
24:07a sestry, je protože chce prosit, ale ne u krále. On byl člověk, který měl moc v té celé říši, ale Daniel znal někoho více postaveného. Někoho, kdo kdo byl skutečným Danielovým zastáncem a někoho, kdo kdo s Danielem žil 80 a víc let. Kdo Daniela
24:37chránil 80 a víc let. A tady vidíme jeden z důležitých Danielových zvyků, který bysme měli, bratři a sestry, chtít napodobit v každé chvíli našeho života. Ne, že bysme měli mít horní místnost, ne, že bysme měli mít nutně otevřené okna do směrem k Jeruzalému, ale i když to je podstatné a za chvíli řeknu proč. Ale to, co bychom
25:03měli napodobovat je, že Daniel se modlil. Myslím, že to byl Charles Pergen, který řekl, že modlitba ve většině církví vše ve všeobecném měřítku je nejvíc opomíjenou duchovní aktivitou v církvi a že díky tomuto opomínění a já
25:34ho parafrázuji, eh můžeme nacházet největší starosti a trápení a problémy jak církví, tak i jednotlivých křesťanů, protože opomíme se modlitb. Ale podívejte se, bratři a sestry, co dělal Daniel. On se modlil třikrát denně a to nám říká něco velice
26:07důležitého. To, co nám říká eh ten text a je to důležité pro nás, je, že bratři a sestry, zdá se podle kontextu toho textu, že Daniel měl tři chvíle ve svém dnu, které si oddělil pro modlitbu. Modlitba pro něj nebyla náhodná. Modlitba byla velice plánovaná. Musel musel jít a velice
26:38velice promyšleně oddělit ten čas pro N. Nemyslím si, že Daniel se modlil jenom třikrát denně, bratři a sestry, ale myslím si, že jeho zvykem bylo třikrát denně si oddělit hodinu nebo určitý čas k tomu, aby se přibližoval před svého Boha na konkrétním místě, v konkrétním postoji s konkrétním účelem.
27:08A to nám říká i to, proč měl vlastně okna otevřená k Jeruzalému. E za mě e nás tyto okna vedou ke dvě dvěma konotacím. Eh první je z knihy Deuteronomiu, kde Bůh předkládá, že pokud bude Izrael hřešit, jistě je vydá do rukou jiných národů, ať je odvedou do vyhnanství. Eh, kniha Deuteronomů čtvrtá kapitola a 28. kapitola. Ale když se
27:41pokoří a budou se modlit, Bůh je vyslyší. Daniel, e, omlouvám se, Deuteronomium 30, první tři verše. A druhá konotace pak je ještě konkrétnější a schválně se zeptám, jenom abych vás zapojil, jestli víte, k jaké konotaci tady ty okna směřující k Jeruzalému jsou. K jakému odkazu?
28:14Ještě jednou. Ano, výborně. Ano, výborně, výborně, výborně. Když Šalamon dostavěl chrám, tak eh udělal ohromné eh ohromnou slavnost, kdy obětoval neskutečné množství zvířat. A pak se modlí. A v Šalam Šalamounově modlitbě, která zasvěcuje chrám, Šalomo mluví o tom a prosí Boha s tím předzvěděním,
28:44předpochopením, že lidé budou hřešit. Protože podle toho, co říká Šalamon v první královské osmé kapitole, není člověka, který by nezřešil a ví z knihy Deuteronomium, co se stane s lidmi, kteří hřeší. Když nebudou činit pokání, že je Bůh Vida a prosí Boha, aby ty, kteří budou v tom vyhnanství ve chvíli, kdy se pokoří a
29:10budou se modlit směrem k Jeruzalému, vyslyšel. To čteme v první královské osmé kapitole 46. až 50. verš. A proto ty okna otevřená k Jeruzalému podle mě, bratře a sestry, protože Daniel velice dobře znal Boží slovo. Ale co je možná důležitější než okna otevřená k Jeruzalému, je tak, jak už jsem řekl, to, že se Daniel třikrát denně
29:51A moje otázka pro mě a pro vás není, jestli se třikrát denně modlíme, ale jestli pro modlitbu máme vyhrazený čas. jestli jestli modlitba je pro nás něco tak důležitého, něco tak zásadního, že rozumíme, že v v tom běžném čase našich životů, našich dnů jsme tak zaneprázdněni, tak tak zaměstná, tak tak zahlceni, že pokud neoddělíme ten čas
30:24pro modlitbu, tak si ho nenajdeme. A nebo když si ho najdeme, tak bude krátký, uspěchaný, [Hudba] nepromyšlený. Je modlitba něco, co odpovídá důležitosti, kterou hrají v našem životě. Máme oddělené místo a čas.
30:57Kdy víme, že teď můžeme 10, 20, 30 minut číst, rozjímat, modlit se, předkládat Bohu své žádosti, prosby a děkování. A pokud ne, bratři a sestry, chci vás povzbudit toho dnešního večera. Když Daniel, jeden ze tří vezírů, který spravoval jednu z největších hříší staroveěkého světa, měl čas třikrát denně se modlit.
31:31Tak jistotně vy a já si ten čas najdeme taky. Pojďme k dalšímu bodu, který je zajímavý a to postojí v naší modlitbě. A teďka nemyslíme postojí srdce, ale postojí těla. Eh, v 11. verši čteme, že
32:01Daniel poklekal. Znamená to, bratře a sestry, že jenom modlitba, e, kterou děláme, když klečíme, je Bohem vyslyšená? Jistotně ne. Vidíme, že že pán Ježíš stojí při modlitbě a vidíme, že někteří Židé leželi při modlitbě, eh seděli, klečeli. Bůh nevyslýchá modlitbu na základě postavení našeho
32:38víru. Proč se tedy proč tedy Daniel klečí? Bratři a sestry, za mě, eh, když jsem rozjímal jenom nad svým vlastním životem a možná to, e, bude aplikace i pro vás, eh, je to, že když člověk klečí, tak je
33:10pokořen. Neznám jinej postoj těla, který by byl víc pokořující, který by nás vedl k tomu, [Hudba] že jsme bez zbraní. A proto si myslím, že Daniel pokleká. A proto si myslím, že nejen Daniel poklekal, protože chtěl chtěl ukázat svůj postoj srdce vůči Bohu a chtěl si ho uvědomovat sám u sebe. Ale proto
33:41vidíme iž jiní hrdinové víry poklekali. O Petru se traduje, apoštolů Petrovi se traduje, že měl kolena jako velbloud, protože tak často klečel při modlitbě.
34:11Tak ale je tady ještě jedna věc, e, kterou nechci opomenout a která je nesmírně Proč to, co Daniel dělá v této chvíli, nedělá potaji. Vždyť se mohl tu svoji víru
34:41ponechat. Mohl mohl 30 dní aplikovat tu svoji víru a modlit se potichu, v soukromí. Nemusel mít otevřená okno, aby ho každý slyšel. Proč se vydával tomuto nebezpečí, když to, co bylo zakázáno, byly řekněme vnější eh projevy. Eh vždyť mu nikdo víru
35:16nebral. Víte ale co, bratři a sestry? Daniel se nemohl jen tak vzdát svých zbožných praktik. A ten důvod, proč se nemohl vzdát svých božných praktik, je a já jsem to nazval těmito slovy, někdo se totiž na něj díval. Někdo se na něj díval. Dívali se satrapové, dívali se vezíři, díval se král. David byl známou osobností.
35:48Děkuju. ten taky. My máme často pokušení, tak jak jsem to už řekl, žít v bezbožném životě, e, bezbožné době a okolnostech tím, že si víru necháme pro sebe a budeme co nejmíň vybočovat. Necháme si ji nadoma, necháme si ji s přáteli, necháme si ji do sboru. Nikdo přece nepotřebuje vědět, že jsme věřící,
36:18nepotřebuje vidět, že jsme věřící, nepotřebuje slyšet, že jsme věřící. Ale tohle pokušení nás častokrát vede k malým kompromisům. Místo, abysme mluvili, když máme mluvit, tak mlčíme. A místo, abysme mlčeli, když máme mlčet, tak mluvíme. A ty malé kompromisy pak vedou k větším
36:48kompromisům. A nakonec se už nikdo nedívá na nás, protože naše počínání nebude jiné, než počínání tohoto světa. A naše jednání a naše myšlení také ne. Víte, proč se Daniel nemohl vzdát i přes nebezpečí eh toho, co dělá? Protože modlitba byla pro něj základem
37:18jeho zbožnosti a bylo to pro něj důležitější než sám život tady na zemi. [Hudba] A moje otázka pro tebe, bratře a sestro, je, jestli se na tebe někdo dívá. Tvoji sousedi, tvoji známí, tvoje rodina, tvoji spolupracovníci. A zda ví a zda
37:50vidí, že jsi jiný? A nebo zda žiješ eh v tom svém prostředí nepozorován. Nikdo neví, že jsi věřící, protože by to ne každý mohl musel přijmout. A radši se nemodlíš na veřejnosti, protože by to ne všichni museli
38:28strávit. Bratři a sestry, Daniel žil konstantně eh ve vztahu s Bohem a rozuměl tomu, že že to bylo to nejdůležitější v jeho životě. A my to čteme na konci toho 11. toho verše, že neboť tak to činil i dříve. Daniel se nezačal modlit ve chvíli, kdy kdy přišlo eh přišel tenhle zákon. Daniel se modlil tímto způsobem 80 let.
38:58Žil s Bohem tímto způsobem, protože chtěl být Bohu blíž a nemohl se vzdát Boha za na na úkor svého vlastního přežití, protože jeho víra, stejně jako naše víra, je vidět na našich skutcích.
39:29U Daniela v této v tomto verši, bratři a sestry, vidíme oddanost, věrnost, vytrvalost, které vychází ze zbožnosti, ale jeho zbožnost byla založená na jeho modlitbách a bez modliteb zbožnost neexistuje. A tak vás chci vybídnout toho dnešního večera, bratři a [Hudba] sestry, pokud chceme být
40:06zboží, musíme si na to najít čas a musíme tomu věnovat energii. A rozumím tomu, že že modlit se není lehké a že vybrat ve svém dní čas, který který určíme jenom pro modlitby, není lehké. Máme práci, máme děti, e, máme cestování, máme a bd. Ale pokud se nebudeme modlit, bratře a sestry, tak nebudeme mít vztah s Bohem.
40:38A když nebudeme mít vztah s Bohem, tak nebudeme mít zbožnost. A když nebudeme mít zbožnost, tak Bůh pro Boha budeme nepoužitelnými a to, co se stane s takovými lidmi, uvidíme v neděli. A není to hezké. A tak já se chci sám sebe, bratři a sestry, i vás povzbudit, abychom si vzali příklad, eh,
41:11keéž by náš život byl takový jako Daniela, aby když se lidé podívají na náš život a na naši práci, nemohli na nás najít nic než kromě toho, co najdou v zákoně našeho Boha. A kéž by museli kličkovat tak jako u Daniela. Ale každéž bysme měli stejné reakce, které měl i
41:42Daniel. On nezačal jednat jinak pod tlakem a naopak se vracel k tomu, jak žil až do té chvíle. vracel se k Bohu. A tak bratři a sestry, ať je modlitba tím, co začíná, končí a provází náš život. Protože bez modlitby o zbožnosti v našem životě není řeč. Jak může růst náš zbožný život? Jak
42:14může růst sbor? Jak může růst eh mír a jak jak můžeme shášet konflikty, když se nemodlíme? A tak opakuji hlavní myšlenku a tím končím. Modlitba je základem naší zbožnosti, ve které stojí vše. Amen.