#11 Identita Božích synů | Galatským 3:26 - 4:7
Biblické texty v kázání
Genesis 152. Královská 5Jan 1Jan 5Římanům 4Římanům 8Galatským 3
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (7)
- 0:03 Galatským 3
- 10:08 Jan 5
- 12:14 Genesis 15
- 13:44 Římanům 4
- 17:03 Jan 1
- 27:08 2. Královská 5
- 35:54 Římanům 8
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:03Prosím, abychom společně otevřeli Pavlovů list Galatským do třetí kapitoly, který budeme číst od 26. verše a potom až do verše 7 čté kapitoly. Galáckým 3 od 26. verše. Neboť všichni jste synové Boží skrze víru v Kristu Ježíši. Vždyť vy všichni, kteří jste byli v Krista pokřtěni, Krista jste oblekli. Již není Žid ani řek, již není otrok ani
0:30svobodný, již není muž ani žena. Neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. A jestliže jste i Kristovi, jste símně Abrahámovo, dědicové podle zaslíbení. Říkám však, pokud je dědět nezletěli, v ničem se nelíši od otroka a či pánem všeho. Je podřízen poručníkům a správcům až do doby předem určené otcem. Stejně i
0:52my, když jsme byli, nezletěli, byli jsme v otroctví podživli světa. Když však přišla plnost času, vyslal Bůh svého syna narozeného z ženy, narozeného pod zákonem, aby vykoupil ty, kdo byli pod zákonem a abychom přijali synovství. A protože jste synové, vyslal Bůh ducha svého syna do našich srdcí, ducha, který volá: "Aba, Otče, takže už
1:18nejsi otrok, ale syn." A když syn, tedy i dědic skrze Boha. tolik čtí z Božího slova. Drahý Otče, děkujeme ti za dnešní den. Děkujeme za to, že dnešního dne máme před sebou svoje výtisky Božího slova, za to, že je můžeme otevírat, že můžeme číst a vidět ty věčné pravdy, které, které nikdy nezaniknou. Děkujeme ti za to, že je můžeme zkoumat, za to,
1:42že můžeme zkoumat Pána Ježíše Krista, jeho dílo, co udělal pro nás a co jsme v něm skrze milost vírou. Děkujeme ti dnešního dne prosím, abych abys nám dal uši ke slyšení tvého slova, k porozumění a k tomu, abychom to mohli následně žít. Amen. Můžeme se
2:15posadit. Sestry, bratři, znáte příběh o Oliverovi Twistovi? velmi známý příběh o jednom klukovi, který byl vychován v Siročinci a prošel tím vlastně nejspodnější části společnosti, aby nakonec zjistil, že je vlastně z bohaté rodiny a že je dědicem docela značného majetku. A tam, kde spousta lidí, možná by dala úplně všechno, aby byla na jeho
2:37místě. Zdálo by se svého postavení, zdálo by se svého majetku, jen aby mohli být na na místě tohoto tohoto dítěte. Tam tento Oliver to zdědil jen kvůli tomu, že byl tím, kým je, tím, kým se narodil. A tedy bez vlačnýho, bez vlastního přičinění se stává dědicem. Někdo kdo dřív kradl na ulici, najednou má rodinu, najednou má domov,
3:04najednou má zaslíbený život. A tak i dnešního rána před naš před námi je pasáž z Božího slova, která mluví právě o tom, jak obyčejný úbožák se může stát a nazvat se Božím synem a dědicem. Je to příběh od těch z nás, kteří našli Boží milost, o těch z nás, kteří se přestali spoléhat na svoji vlastní spravedlnost a svěřili svěřili naši
3:32spravedlnost Bohu. Je to příběh od těch, kteří se rozhodli, že spolu s Kristou, s Kristem zemřou, aby mohli spolu s ním vstát z mrtvých. Je to příběh o těch, kteří odložili vlastní identitu a přijali identitu, která ji nabízí Bůh. Je to příběh Božích synů. A tak se dnešního dne stála nacházíme v listu Galatským a dnes jsme
3:55na konci třetí, na začátku čtvrté kapitoly. A jak jsme už říkali dříve, jedná se o dopisoštola Pavla věřícím z galatských sborů. A tito věřící se odchýlili od zdravého učení evangelia, které přijali na začátku na začátku své své víry a uklonili se k legalismu a k zákonnictví. Uvěřili, sklouzli do toho, že tvrdili, že Kristus nestačí, že
4:21potřebovali taky dodržet Mojžíšův zákon, aby mohli stát spravedliví před Bohem. A tento Pavlov dopis je takovým pastoračním nabádáním. Snahou je přesvědčit a vrátit zpět do milosti. Stačíte přesvědčit, že to, čemu uvěřili, není zdravé učení, že to je prázdný svod. To je svod, který nemůže zachránit, protože ubírá evangelium
4:42právě tu jeho zachraňující moc. Moc, která je jenom v Kristu a je jen skrze víru. A ta celá třetí kapitola listu Galatským je zaměřena na důkaze Starého zákona. A konkrétně je tam záměr na abrahámovskou smlouvu na důkaz, že ospravedlnění není a nikdy nebylo, ani nebylo možné ze zákona, ani ze skutku, ale vždy, že bylo vždy vždy na
5:08základě víry Bohu. Pavel nám ukázal, že Abrahám, který se narodil ještě dřív, než byl zákon, byl ospravedlněn vírou. Nemohl být ospravedlněn zákonem, protože zákon přišel až několik set po tom, co co Abrahám zemřel. A zákon také potom následně nemohl zmařit to zaslíbení, které bylo dano Abrahámovi, že skrze jeho semeno, skrze
5:30semeno Abraháma, totiž Krista, skrze jeho potomka budou požehnány všechny národy a tedy všichni, kdo věří Bohu, tak jako Abrahám, dochází o spravedlnění. Ať už jsou pod zákonem, nebo jsou mimo zákon, ať jsou to Židé nebo pohané. Zákon byl dán izraelskému národu jako jako vodítko, které které mělo ukázat Boží vůli. Nějaký Boží standard,
5:57který nějakou Boží vůli, kterou naplnit sami nemohou. A Pavel konstatuje, že zákon se nestaví proti Božím zaslíben protože nemůže a ani nebyl zamýšlen k tomu, aby ospravedlnil kohokoliv. Zákon následně byl naplněn a překonán Kristem. A Kristus je ten pravoplatný dědic, dědic zaslíbení ze Starého zákona. Kristus přišel, aby získal zpět to, co
6:25bylo jeho od začátku, to, co mu patřilo od věku. To bylo celé stvoření. Všechny vlády, všechny autority fyzické a duchovní, všechno patří jemu. A přišel, aby to získal zpět, aby získal zpět nejen Izrael, ale aby získal zpět celý svět. Kristus svojí smrtí a svým vzkříšením to dědictví získává. Teď je jeho, teď patří jemu. Takže to dědictví
6:49z toho zaslíbení nepatří izraelskému národu. Nepatří Mojžíšovi, nepatří Davidovi, nepatří Šalomunovi, žádnýmu z jejich děti, kromě Pána Ježíše Krista. Jen Ježíš Kristus je ten jediný dědic. Patří jemu. Tomu jenž byl předpovězen ještě odenské záhrady. Tomu na němž se soustředí celý Starý zákon. A to samozřejmě tahle myšlenka třetí
7:13kapitolik přináší s sebou důležitou otázku. Když tedy jedině Kristus je dědic, když jenom on je ten, kdo zdědí celý svět a je tím, kam směřuje celý starý zákon, když on je ten Boží syn. Potom jaký podíl tam máme my, když Kristus je dědic, Kristus je syn, co jsi potom ty, co jsi potom já? Co jsme my? A Pavel na tyhle otázky na
7:40konci třetí kapitoly odpovídá. A náš dnešní text je takovým shrnutím shrnutím myšlenky celý kapitoly. Tento text nám ukazuje identitu Božích synů, identitu těch, kteří dosáhli ospravedlnění a mají naději dědictví věčného života. A uvidíme, že tato identita těchto Božích synů nespočívá na národnosti, nespočívá na příslušnosti k
8:05nějaké sociální vrstvě nebo nějaké organizaci. A tak jako všechny planety v téhle v téhle sluneční soustavě obíhají kolem slunce, tak i naše identita se točí kolem Krista. Identita Božích synů se točí kolem kolem Krista. Ten jenže je světlem našeho životu, ten jenže je v skutku středem tohoto vesmíru. Ten, který zdědil celý tento
8:29svět. A my jako zázrakem jsme to zdědili spolu s ním. A tak pokud jsi Boží syn nebo se považuješ za Božího syna a nebo pokud si nejsi jistý, zda si zda jim jsi, potom dnes už uslyšíš, v čem spočívá identita Božích synů. Uslyšíš z jakýho těsta jsou dělaný. Uslyšíš čím se vyznačují a jak poznáš, že jsi jedním z nich. Jsou totiž
8:53vlastnosti, který které určují určité věci. Tak jako auto je definované tím, že má čtyři kola, nějaký nějaký motor a je poháněno nějakou nějakou pohonnou hmotou. nebo jinou jiným zdrojem energie, tak i Boží synové jsou definovány určitými vlastnostmi a na ty se právě dnešního dne zaměříme. Bude jich celkem pět a tou první vlastností Božích synů
9:17je, že jsou to synové skrze víru. Toto je Pavlova ústřední myšlenka v celé knize, že ospravedlnění člověk může dosáhnout jen skrze víru Bohu. Pavel zde ve třetí kapitole je to ale posouva na další úroveň. že říká, že nejde jen o ospravedlnění, ale jde o synovství. Verš sedmý ve třetí kapitole nám říká: "Vězte tedy, že ti,
9:42kdo jsou z víry, jsou synové Abrahámovi." A zde v našem textu to posou ještě výš říká ve 26. verši, neboť všichni jste synové boží skrze víru. To je něco naprosto výjimečného. Něco, co si možná často neuvědomujeme. My často jako křesťané slyšíme, že jsme božími dětmi. Jedná se vš jako něco, co lidi ve starém zákoně, lidi, lidi ze staré
10:08smlouvy pokládali za něco naprosto nepředstavitelného. Nazvat se Božím synem se dalo přirovnat k rouhání. Pamatujete si, jak Ježíš sám se nazývá Božím Božím synem, že otec nebesích je jeho otec. V Janovi v páté kapitole, tam je tam je napsáno v 17. a 18. verši. Ježíš jim však odpověděl můj otec, až dosud pracuje i já pracuju. Proto ho
10:32Židé ještě více usilovali zabít, že že nejen rušil sobotu, ale že také Boha nazýval vlastním otcem a činil se tak rovným Bohu. Chtěli Ježíše zabít, protože o sobě tvrdil, že je Božím synem. My chápeme jistě, že že Kristovo synovství má jinou podstatu než než to naše nebo než to, o kterým dnešního dne mluvíme. Avšak v skutku se se nikdo
10:55nemohl pochlubit tím, že je Božím synem. Bylo to něco absolutně mimo dosah. Mimo dosah pro obyčejného smrtelného člověka. Nemohlo tam ani snít. A z toho jednoznačně taky vyplývá to, že ze zákona, ze skutku zákona neplyne synovství a ani ospravedlnění. Nikdy nikdo se ještě nestal Božím dítětem tím, že dodržel Boží zákon. Zákon není schopen obživit, není
11:21schopen dát ani pravomoc nazvat se Božím dítětem. To může jen víra. Víra v Boží zaslíbení. Víra, že je schopen a mocen učinit to, co zaslíbil a také to, že to učiní. Víra, která je vytrvalá nehledě na okolnosti, nehledě na to, co vidíte kolem sebe a hlavně nehledě na to, co pokládáte za možné a nemožné. My totiž dnes ve 21. století,
11:47když ateismus je na vzestupu, třeba, že je na svém vrcholu, často často se zaměřujeme na víru, na víru v Boha a zaměňujeme to za víru Bohu. V dnešní době jen tak málo lidí vyznává, že věří, že Bůh existuje, tak se nám může občas zdát, že že cílem naší evangelizace je přesvědčit přesvědčit lidi, že Bůh je. Ale biblická spásná víra je všech
12:14definována jinak. Víra, kterou měl Abrahám, o které je je tu zmínka, o které je podstata třetí kapitoly, nebyla víra v to, že Bůh existuje. To bylo pro něho naprosto samozřejmé. Jeho víra však spočívala v tom, že Bůh je mocen splnit to, co zaslíbil a že to splní. Genesis 15. kapitola, první šest veršů. Tam se píše: "Po těchto událostech se stalo k
12:37Abrahámovi a k Abramovi ve vidění slovo Boží." Neboj se, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna. Abrahám však řekl:„Panovníku hospodin hospodine, co mi chceš dát? Vždyť já odcházím bezdětný a nárok na můj dům bude mít damážský Eliezer." Abrahám ještě řekl: „Hle, nedal jsi mi potomka a tak bude míň dědek dědicem potomek mého domu." A hle,
13:00stalo se k němu Hospodinovo slovo. Ten nebude tvým dědicem, ten, kdo vyjde z tvých beder, bude tvým dědicem. Vyvedl ho ven a řekl: „Jen pohleď na nebesa a spočítej hvězdy. Budeš ty je mocen spočítat." a řekl mu: „Tak to bude tvé potomstvo." I uvěřil Abrahám hospodinu a on mu to počítal za spravodlnost. To byla ta spásná víra v
13:21Abrahámově srdci. Ne to, že Bůh existuje, ne to, že ty požehnání, které měl ve svém životě, byly od něj, ale to, že Bůh schopen udělat to to nemožné, že je schopen učinit to nemožné a nadpřirozené, že jemu a jeho ženě v pokročilém věku se narodí syn. Skrze tohoto syna vzejde potomek, který bude tím pravým dědcem. A mimochodem
13:44Abrahámovi bylo kolem 90 let a Asáře kolem kolem 80 let v té době, když zaznělo toto zaslíbení a Izák se narodil potom až 70 až 20 let ještě potom. A Pavel nám o této víře Abraháma říká explicitně v Římanům ve čtvrté kapitole. Tam píše, on proti naději, na základě naděje uvěřil, že se stane otcem mnohých národů podle toho, co je řečeno: "Tak
14:08půde tvé potomstvo." A neochápá ve víře ani když mu bylo asi 100 let, aťkoli pohladil na své již umrtvené tělo a na odumřelé luno, Sářino. Nezačal v nevěře o Božím zeslíbení pochybovat, ale byl posílen ve víře, když vzdal slávu Bohu a byl nabyl pevného přesvědčení, že to, co Bůh zaslíbil, je mocen i učinit. Proto mu to bylo počteno za
14:33spravedlnost. To, že mu to bylo počteno za spravedlnost, nebylo však napsáno jen kvůli němu, nebo když taky kvůli nám, kterým to má být počítano. Nám, kteří spoléháme na toho, jenž vzkřísil z mrtvých Ježíše našeho Pána. Takže věz, že to bylo napsáno kvůli tvému povzbuzení, že Abrahám došel ospravedlnění vírou v Boží moc a v jeho
14:57věrnost. a že když ty věříš jemu, věříš, že jeho zaslíbení pro tebe jsou pravdivá. I přesto, že to zdá se není možné, tak budeš zachráněn. Možná jsi dnes ráno stál před zrcadlem a díval se našel jsi další šedivý vlas na své hlavě nebo další vrásku na obličej a cítíš po probuzení každý ráno, že už to není ono. Že už to není, co to bylo před
15:2015 lety. Boli zádička, že jo. Vidíš, jak tvé tělo stárne a vidíš, vidíš ten nezastavitelnej proces, který probíhá a na který nemáš absolutně žádný vliv. Je to jako bujna řeka a ty jsi stržen její proudem. A vůbec nezáleží na tom, jak moc se namáháš a pluješ proti proudu, stále vidíš ten konec a ten konec tě netěší. Bůh tě avšak dává zaslíbení, že
15:48jelikož vzkřísil Pána Ježíše Krista z mrtvých, tak stejně tak vzkřísí i tebe. Asi dnešního dne před stejným rozhodnutím, před kterým stál Abrahám několik tisíc let zpátky. Budeš věřit Bohu, že učiní nemožné? Budeš mu věřit, i když přírodní zákony tomu naprosto odporují. Budeš mu věřit, i když to není vůbec intuitivní. Pokud
16:11ano, pokud potom za jisté, za jisté tvoje víra poslouží k tobě k záchraně a spravedlnění, stejně tak, jako posloužila Abrahámovi. Takže jsme viděli, že Boži synové jsou synové právě skrze víru. Další vlastnosti Božích synov je, že jsou synové v Kristu. Další charakteristikou identity Božích dětí, že jsou synové právě v
16:37Kristu. Verše 26 a 27 našeho textu, ze třetí kapitoly nám říkají: "Neboť všichni jste synové Boží skrze víru v Kristu Ježíši. Vždyť vy všichni, kteří jste byli v Krista pokřtěni, Krista jste oblekli." A to je důležitá lekce, kterou se dnes potřebujeme naučit. Jediný způsob, jak člověk může stát, může se stát Božím dítětem, je
17:03prostřednictvím Krista. V Janovi v první kapitole ve 20. 12. a 13. verši čteme: "Těm však, kteří ho přijelali, Krista, dal pravomoc stát stát se Božími dětmi těm, kteří věří v jeho jméno. Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla. ani z vůle muže, nýbrž z Boha. A tak Kristus tedy přináší tu možnost, tu pravomoc pro člověka stát se
17:31Božím dítětem. Skrze kohokoliv nebo cokoliv jiného to možné není. Neexistuje žádná jiná cesta záchrany než Kristus. Jenom v Kristu, v té arše, do níž musíš vejít, můžeš mít zachráněn od té totální skázy venku. A tak víra samotná tě zachránit nemůže. Předmět tvé víry musí být to, co Bůh zaslíbil. Nemůžeš věřit něčemu, co si sám, co si
17:57sám vymyslel, že se stane a mysl si, že se to stane. Jak často v našich životech Bůh se zaměňuje nebo my zaměníme Boha za za nějakého partnera v podnikání. Něco si vymyslíme a potom chěme chceme, aby to Bůh posvětil. Takže stačí věřit a Bůh to splní, Bůh to zajistí. Slyšel jsem křesťany říkat, věřím, že mi Bůh dá nový dům. Nebo
18:20věřím, že mi Bůh dá zdraví nebo věřím, že budu úspěšný v tom, co dělám, ve svým podnikání, v práci, v čemkoliv. Ale toto nejsou věci, k nimž Bůh nám řekl, abychom upínali svou víru. To nejsou věci, které nám Bůh zaslíbil, respektive ne na této zemi za našeho pozemského života. Jsou to dobré věci a je to velké požehnání je mít.
18:40Avšak to není, s čím má být ztotožena naše víra. Bůh ti však zaslíbil, že pokud s Kristem zemřeš, potom tím potom tě také vzkřísí z mrtvých a to stejným způsob způsobem jako vzkřísil jeho. A tak tedy Kristus je předmětem naší víry. Kristus, že zemřel, byl vzkříšen a že Bůh splní svůj slyb, že tebe vzkřísi také a potom budeš jeho synem, tak jako
19:08Kristus je syn Boží. Všimněte si, že ani s Abrahámem to nebylo, to nebylo jinak. Abrahám nepřišel k Bohu a neřekl:„Bože, já věřím, že mi dáš syna." Ne, bylo to přesně naopak. A Bůh přichází k Abrahámovi a zaslibuje: "Vím, že seš starej, ale dám ti syna, dám ti potomka a budeš budou skrze něho požehnany všechny národy." A Abrahám na toto
19:31odpovídá vírou v toto Boží zaslíbení. To je to, čemu věříme, že ten, kdo je v Kristu, je také synem Božím a že dojde věčného života spolu s Kristem. Tak tedy předmětem naší víry má být Kristus. Má být Kristus sám. Můžeš se stát Božím dítětem jen tehdy, když jsi v Kristu, když seš uvnitřněj. A Božích synů může být mnoho, jak jsme
19:57tady shromážděni, právě kvůli tomu, že jsou v tom jednom pravém synovi. Pavel zde říká, že i když jste byli, že když jste byli v syna pokřtění, potom jste toho Krista, toho syna oblékli. Myslím si, že toto přirovnání je nám dnešního dne nápomocné, abychom to více pochopili. Pavel říká, že jste oblékli Krista, jako byy to byl nějaký
20:21kostým, nějaký nějaké oblečení, nějaký zdanlivě převlek. Neznačí nám, že už nezastupujeme sami sebe, že už to nejsme my, ale že máme na sobě převlek Krista. Když tedy nás někdo vidí, tak nevidí už nás, ale vidí Krista. A to je přesně proč jsi zachráněn. Ne proto, že že ne proto, že ty jsi tak dobrý, ne proto, že
20:44jsi určité národnosti, ani ne proto, že tvá víra je větší než víra někoho jiného, ale přesně naopak. Je to přesně naopak. Je to proto, že když Bůh vidí tebe, tak nevidí tebe. Když Bůh vidí tebe, tak vidí Krista. A když tedy padáš do toho oceánu Božího hněvu, tak jsi zachráněn, protože jsi v lodi. Jsi v lodi, která tě drží na
21:08povrchu a ne proto, že jsi dobrý plavec. To je ta záchrana v Kristu. Jasně nám to ukazuje, že sám před Božím soudem neobstojí žádný člověk. Ty neobstjíš, já neobstojím, nikdo neobstojí. A možná si říká, že že nejsi tak špatný, že když kdokoliv by byl zachráněn, tak proč ne zrovna ty, že jo, protože jsi tak spravedlivý, že ani
21:31hudbu na internetu nekradeš. A to dnešního dne nevím, kdo se ti může pochlubit. A písmo uzavřelo všechny pod hřích. Uzavřelo všechny pod hřích, aby synovství bylo dáno jen skrze víru v Kristu. A každý totiž zhřešil. A to znamená, že i ty jsi zhřešil a moc dobře to víš. Moc dobře to víš. A proto záchrana pro tebe je možná pouze v
21:59Kristu Ježíši. A potom můžeš vyznát, že jsi Boží syn, protože Kristus je Boží syn a ty jsi v něm, proto jsi také Boží syn. Viděli jsme tedy, že Boží syny jsou syny skrze víru. Boží syny jsou skrze víru v Kristu. Za třetí, Božími syny jsou synové skrze církev. Čtvrtou kapitolu apoštol Pavel začíne takovou metaforou, takovou ilustraci. Zde čteme
22:27v prvních několika verších. Říkám však pokud j dědic nezdletili, ničem se nelíší od otroka, ač je pánem všeho. Je podřízen poručníkům a správcům až do doby předem určené otcem. Stejně i my, když jsme byli nezletěli, byli jsme v otroctví podživli světa. Kdyžtak přišla plnost času, vyslal Bůh svého syna narozeného z ženy, narozeného pod
22:50zákonem, aby vykoupil ty, kdo byli pod zákonem a abychom přijali synovství. Pavel zde vykresluje osobu dědice, budoucího Pána, který zatím je však jenom dítě. Říká, že takové dítě, které je dětícem, je v podstatě jenom jako otrok. Nechává si komandovat od svých vychovatelů. Nemůže volně nakládat prostředky, které jsou právem jeho.
23:16Nemůže si jen tak jít a zahrát si na PlayStation, kdy se mu zlíbí. Když mu řektu umí nádoby, tak tak ho jde umít, jinak bude potrestán. Ale přijde jeden rozhodný okamžek, v němž se všechno změní. A tento otrok, toto malý dítě se v Žiku stává opravdovým dědicem, opravdovým pánem všeho. A ten okamžik je určen předem otcem, otcem toho dítěte. To je
23:41ten obraz, který Pavel zde vykresluje. A pak říká galatským a vztahuje to na ně a na sebe. Říká stejně i my, tedy mezi nimi a tím nezletělým pánem existuje určitá podoba. Když byli nezletěli, byli otroky pod živly světa. říká apoštol Pavel. A tím rozhodným okamžikem v čase potom byl příchod Krista na tuhle zem. Tento příchod změnil všechno, obrátil
24:06všechno na ruby. Teď oni už nejsou nezletělé otroky, ale jsou dospělí synové a dědici. A podle mě je důležité tuhle ilustraci chápat právě v tom kolektivním smyslu, jak je napsaná a ne ne v individuálním. My často totiž, když slyšíme ilustraci o nezletilým dítěti, dědici, tak máme tendenci to vztahovat způsobem, že já jsem ten nezletilitý
24:32dědic a potom, co Kristus vstoupil do mého srdce, tak jsem přijal synovství. Ono to je to je v podstatě pravda, ale tato ilustrace není o tom. Tato ilustrace mluví o Božím lidu jako jako celku a nikoli o jednotlivcích. A naznačuje nám to právě, že tím rozhodným okamžikem, který určuje určuje Bůh, není znovuzrození. Tím rozhodným okamžikem,
24:52které určuje Bůh, je část, kdy Kristus měl přijít na zem. Měl se narodit. A do té doby Boží lid byl v otroctví pod živ světa, ať už byl pod zákonem nebo byl mimo zákon. A po příchodu Krista se z nich vírou stali synové. A už to nejsou tedy otroci světu, už nejsou podřízeni správcům a poručníkům jakožto zákonu. A potřebujeme rozumět,
25:17že Pavel a Galač právě žili v téhle speciální době, kdy mohli říct, že zažili tu dobu před Kristem, pak příchod Krista a tu změnu, která nastala potom, co Kristus co Kristus byl na téhle zemi. A proto ta ilustrace pro ně je možná pochopitelnější než pro nás. Možná je pro něj intuitivnější. Protože my jsme se narodili daleko,
25:36daleko po Kristu. A proč je proč je to důležité? Proč je důležité, že ta ilustrace je kolektivní a není individuální? Protože nám to dává klíč ke správnému pochopení verše 28 ze třetí kapitole. Je to hodně zneužívaný verš a bez patřičného kontextu se dá překroutit různými způsoby. Ten verš 28 zní: "Jyž není Žid ani řek, když není
26:01otrok ani svobodný, když není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši." Když tedy někdo k tomu k tomuto verši přistoupí s myšlenkou individuální záchrany, individuální spásy, tak může vyvodit milně podle mě, že Kristus,že v Kristu už není rozdíl mezi Židem a Řekem, ale že dříve ten rozdíl zajisté
26:21byl, že už sice jedno, jestli jsi otrok nebo svobodný, ale že dříve to musel hrát nějakou roli, že nyní v Kristus smázal rozdíl mezi mužem a ženou, ale že dříve Bůh zajisté na muže a na ženu nahlížel jinak. A to není to, co ten text říká. Boží záchrana, Boží plán spásy se nezměnil. Bůh nenahlíží z pohledu záchrany jinak na na Židy a na
26:44pohany, na otroky, na svobodné, na muže a na ženy. A dovolte mi, abych vám uvedl pár příkladů ze starého zákona. Babylonský král Nabukadnezar, kterého Bůh pokořil a ještě za za doby služby proroka Daniela byl zřejmě Bohem pokořen a došel pokání. Věřím, že byl zachráněn. aniž by kdykoliv byl v Izraeli, aniž by kdykoliv četl nebo dodržoval Mojžíšův
27:08zákon. A tak tedy tento pohan dochází Boží milosti bez zákona. Také například velitel armády armajského krále Náman, pamatujte si ten příběh z druhé z druhé královské z páté kapitoly, když tento nám přichází za Elišou, aby byl uzdraven a Hospodin se na ním slitovává a uzdravuje ho zázračně. A věřím, že i tento příběh je
27:33nám dán, abychom viděli, jak Bůh zachránil pohany. Dokonce i pozemské nepřátele Izraele. V té době to byl to byl v podstatě nepřítel Izraele ten nám, ale Bůh ho zázračně zachraňuje. A nám pak odchází do své země a už nevíme, že by se nikdy někde do Izraela vrátil. A tak je je zachráněn mimo dodržování zákona. Také vidíme, jak Bůh zachraňuje ženy ve
27:56Starým zákoně a přináše přináší skrze ně záchranu svému lidu. Například vidíme záchranu prostitutky z Jericha Racháb nebo Moab Kirůd. Pamatujete si ten příběh? Obě tyto ženy byly mimo izraelský národ a i přesto je Bůh zachránil a staly se součástí dokonce mesiášské linie. Skrze nž skrze nž potom přišel pán Ježíš Kristus Kristus na
28:20tuhle zem. Tyto, tyto ženy se zřejmě připojily k izraelskému lidu a tak zřejmě znály i zákon, ale přij nejmenším to nám to ukazuje to, že Bůh zachraňoval pohanské ženy a nehleděl na jejich původ, nehleděl na jejich pohlaví. A tak tedy všichni bez rozdílu byli v otroctví pod živly světa. Jak nám to říká čtvrtá kapitola. Židé otročili živlům světa pod
28:44zákonem. Poháné živlům světa otročili bez zákona. Muži a ženy, otroci a svobodní všichni otročili tomuto světu. Když bychom Židy v té době přirovnali k dětem, kterým byl dán vychovatel, kterým dal byl dán učitel, byl dán zákon, potom pohané by byly jako bezprizorní děti, co honí někde krysy v kanálech. Židé měli požehnaní
29:10zákona, avšak se se nelíšili od od pohanů v tom, že jakožto nezdatili nezdatili dědici, byli v otroctví. pod živ světa. A když dospěje jeden i druhý, tak dostávají synovství. Dostávají synovoství. Nehledě na to, zda byli v Nobl škole Mojžíševa zákona nebo prošli jen vysokou školou života. Jsou synové. Nehledě na to. A tak Bůh je spojuje v jedno v Kristu
29:38Ježíši. Není to tedy řečeno ve smyslu, že že už teď konečně Bůh nakládá stejně s muži a ženami, s Židy a s pohany, ale tak, že v Kristu je naše přirozená identita ztracená, je zamlžená, už ztrácí svůj význam a je nahrazená Kristovou identitou. je nahrazenou nahrazená identitou syna, nahrazená identita, identitou dospělého dědice.
30:04Říká nám to, že když člověk stojí před Bohem, tak už tam nestojí sám za sebe. Nestojí tam jako Žid, jako Čech, jako Ukrajinec. Nestojí tam jako zaměstnanec, podnikatel či osoba bez danitelných příjmů. Nestojí tam jako muž nebo žena, ale stojí tam jako někdo, kdo je součástí Krista. A tak tedy Kristus stojí před Bohem. A jeho tělo jsme my, jeho církev,
30:29která se skládá z různých národností, z různých sociálních vrstev a právě dvou pohlaví. Naše osobní identita je tedy určitým způsobem rozpuštěna v něm, rozplínula se v něm. Už to nejsi ty, ale jsi součásti Krista. Možná je to těžké na představu a proto apoštol Pavel i na jiných místech v písmu nám pomáhá a přirovnávat církev k doslova k tělu.
30:55říká, že každý člověk je součástí téhož jednoho těla. Jeden je ruka, druhý je noha, třetí je oko a tak identita Boží synů je tedy neoddělitelná, neoddělitelně spojena s tím kolektivním ztotožením se s Kristovým tělem, s Kristovou církví. A to je něco, co potřebuješ dnešního dne z toho odnést, že to není tak, že že ty jakožto křesťan
31:18do církve chodíš, ne? Ty jsi církev. Církev se skládá z tebe. Bůh tě sem všepil. Bůh tě do církve zasadil. A ty ty nemáš na výběr, zda jsi součásti Kristova těla. Pokud jsi v Kristu, samozřejmě patříš k tělu a je to něco, čím tě chci dnešního dne povzbudit. Nesnaž se utéct od toho, kým jsi, protože církev je primárním
31:43způsobem, který můžeš Krista vnímat a zažívat v tomto světě. Když říká, že ti stačí Kristus a že církev nepotřebuješ, to je kdybys řekl, že že ti stačí Dort, ale že že cukr vůbec nepotřebuješ, nebo že miluješ knihy, ale nesnášíš čtení. Pokud chceš Krista, potom chceš také jeho církev. Pokud miluješ Krista, tak se nejlépe
32:05pozná právě na tom, že miluješ jeho církev. A to je Kristova touha. To je Kristova touha. Jednota těch, kdo v něho věří. jednota mezi sebou navzájem a jednota s ním a s jeho otcem. To známá Ježíšova modlitba v Janovi v 17. kapitole. Tam Ježíš říká: "Mod, modli se jako k Otci. Neprosím jenom za ně, za sé učedníky, ale i za ty, kteří budou skrze
32:30ně a jejich slovo věřit ve mně. Aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě. Aby i oni v nás byli jedno, aby svět věřil, že jsi mn poslal ty. Tady tato jednota s Kristem je něco, k čemu jsme my povoláni na této zemi. A potom věčnosti, to bude ještě ve větší dokonalosti, ale chci chci ti dnešního dne říct, že neexistuje nic
32:57jako tvoje osobní záchrana, kdybys, kdybys zachoval svoji vlastní tvář, kdybys zachoval svoji vlastní identitu. Tvoje záchrana je jen skrze jednotu s tělem Krista Ježíše. Je jen skrze jednotu z církvi. Tak jsme viděli, že Boží děti, Boží synové jsou synové skrze víru v Krista, skrze církev. A další čtvrt vlastností Božích synů je
33:23to, že jsou naplněni Kristovým duchem. Ve šestm verši čtvrté kapitoly čteme: "A protože jste synové, vyslal Bůh ducha svého syna do našich srdcí, ducha, který volá aba Otče." A Pavel zde dosvědčuje, že každý, kdo je v Kristu, tak má v sobě jeho ducha, ducha Krista. toho ducha, jenž otec vylil do srdce každého věřícího. To je tentž duch,
33:49který byl zaslíben samotným Kristem, když ještě chodil po téhle zemi. Tento duch se stoupil na na učedníky na den letnic a od té doby naplňuje každého věřícího. Je to dar. A tento duch je neodělitelnou součástí nové smlouvy. Bůh zaslíbil, že vyšle svého ducha do srdcí svého lidu a že jeho lid kvůli tomu bude poslušen. A dnešní text
34:13nám ukazuje a říká, že ten duch, který nám byl dán, vydává svědectví a volá: "Aba, Otče." Tento duch tedy uznává a rozpoznává, že Bůh Otec není jen Bohem, že není jen stvořitelem, není jen zákonodarcem a není jenom soudcem a také není jen otcem, věčným otcem Pána Ježíše Krista, ale je také otcem toho, jenže je tím
34:40duchem naplněn. Tento duch dává věřícím pravomoc postavit se před Boha a neoslovit ho jako Pána, neoslovit ho jako soudce, ale jako vlastního milujícího a milovaného otce, tátu, tatínka. Já si vzpomínám na svoji zvláštní zkušenost dětství, kdy můj táta byl ředitelem základní školy, na kterou jsem chodil a vždy, když nějakej
35:02spolužák se dozvěděl, že že můj táta je ředitel, tak tak by překvapená, bylo tam trochu trochu takové závisti a já jsem byl velice hrdé, pyšný. Mohl jsem nazvat ředitele svým tátou. Mohl jsem řediteli školy týkat. Kdo se ti mohl pochlubit? A stejně stejně taky vy můžete nazývat stvořitele a vládce celého vesmíru svým otcem. Otce je to
35:26víc, než že vás státa ředitel nebo prezident tobě dovolena předstupovat k se stvořiteli vesmíru, kdykoli budeš chtít. Máš k němu cestu otevřenou a to za všech okolností, za všech nálad, protože on je tvůj otec. A víc ti řeknu, tento otec je dokonalým otcem. Není ke svým dětem netrpělivý, krutý, trpký, zákeřný, ne. Je vždy naslouchající a
35:54vždy, vždy dává přesně to, co potřebuješ. Opravdu vždy. Takže tento Kristův duch ti byl dán, abys mohl přistupovat k Bohu jako k Otci. Když se tady podíváme do do paralelní pasáže v Římanům v osmé kapitole, tam apoštol Pavel píše podobnou myšlenku, že jste nepřijali ducha otroctví, abyste se opět báli. Něbrž jste přijeli ducha synovství, v
36:17němž voláme aba, Otče. Sám ten duch svědčí spolu s naším duchem, že jsme děti Boží. Tak tento duch je tedy svědectvím, svědčí. Je důkaz pro nás samotné, že jsme v skutku Boží děti. Tento duch nám dává jistotu, uklidňuje nás. uklidní nás a říká, že Bůh už není náš soudce, ale Bůh je náš otec, který v Kristu zahrnuje tebe veškerou milostí a
36:43veškerou láskou. Tento duch ti tedy poskytuje útěchu. Tento duch ti poskytuje jistotu spasení. A jelikož ví, že Bůh své děti nemůže zavrhnout a když jsi jeho dítě, potom jsi bezpečně ukryt v jeho ruce, jsi bezpečně zapečetěn v něm. Tak tady jsme viděli, že Kristovy Boží syny jsou syny skrze církev a jsou naplněny duchem Kristovým. A poslední
37:12vlastnosti Božích synů je, že to že Boží synové jsou dědici spolu s Kristem. Boží synové jsou dědici spolu s Kristem. Náš text ve třetí kapitole ve 29. verši píše nebo říká: "A jestliže jste Kristovi, jste símně Abrahámovo dědicové podle zaslíbení." A dále ve čtvrté kapitole v sedm verši říká:„Takže už nejsi otrok, ale syn. A
37:39když syn, tedy i dědic skrze Boha, toto je takové vyvrch vyvrcholení Pavlovy myšlenky. Je to tam, kam směřuje tu celou dobu. Proč je pro Pavla důležité prokázat, že věříci z pohanu jsou Boži synové? Protože pokud jsou věřící, nejsou synové, potom nemohou být ani dědici a tedy víra v Krista je potom pro ně marná. To je ten důvod. A to je ten
38:06logický řetěz, který zde ve třetí kapitole Pavel buduje, když to, když tak zesumírujeme. Říká, že Abrahámovi byl zaslíben potomek, ten dědic. Skrze něho mají být požehnány všechny národy. A tímto dědicem Ježíš Kristus. Není jim Izák, není jim Jakob, není jim David, nením Izrael jako národ. Tímto potomkem, tímto dědicem je
38:27Kristus. A potom tedy každý, kdo byl v Krista skrze víru pokřtěn, tak na sebe Krista oblékl. A už to není on sám, ale stal se součástí Krista. Stal se součástí jeho těla, stal se součástí církve. A pokud je tedy někdo v Kristu, pokud ty jsi v Kristu, tyto slova jeho součásti a Kristus je opravdový pravoplatný Boží syn, potom ty jakožto
38:53ten, kdo je v něm, jsi taky synem. A když je někdo Božím synem, potom je zároveň i dědicem. Když je někdo dědicem, potom mu dědictví nikdo odepřít nemůže. To je způsob, kterým člověk skrze víru a ne skrze zákon a skutky může získat zaslíbené dědictví. věčný život na zemi. Tato cesta leží jen skrze víru v Kristu v tom jediném pravém
39:19synovi, v tom jediném pravém dědici. Cesta k dědictví neleží skrze zákon, neleže skrze skutky, protože by to vyžadovalo, aby člověk se sám postavil čistý před Boha skrze zákon, což nejde. Zákon nikdy nezaslíbuje, že člověk skrze něj může získat synovství. Zákon k tomu nikdy nebyl určen. Zákon vyžaduje, aby každý člověk
39:44se postavil sám za sebe. A je tedy zřejmé ze samotného zákona, že nikdo sám by neobstal, protože zákon něco zaslíbuje a pak sám říká, když zřešíš, tak přines oběť. Zákon nikdy nebyl nebyl nebyl dán způsobem, že by někdo skrze to, že ho naplní byl získal synovství nebo získal ospravedlnění. Zákon nevede k synovství a ani k
40:08dědictví a nikdy neměl vést. K dědictví tedy vede Boží zaslíbení. Boží zaslíbení, které byla dána ještě před zákonem. A ta zaslíbení se naplňují v Kristu. A každý, kdo je v něm, kdo je v Kristu, tak na to dědictví má nárok, protože je pravoplatným synem Boží. A to je místo, kde si myslím, že je důležité chápat jeden koncept, který,
40:34který zde Pavel používá a furt neustá dokola opakuje slova syn a synovství. A my dnešního dne máme tendenci možná být trošku inkluzivnější říct a protože jste synové a dcery potom jste dědici a zase nám, že Pavel tak jakoby vyčlenil vyčlenil ženy z toho trošku, ale chci vám říct, že že opak je pravdou. Kdybychom to zaměnili na synové a dcery,
40:57potom by celej argument ztratil smysl. V Pavlové mysli a v téjší kultuře dědici mohli být pouze synové. Dcera nemůže zdědit Boží zaslíbení. To může jenom syn. A proto ženy, sestry, vy dnešního den, jak tu sedíte, v tomto kontextu jste také přijeli synovství v Kristu Ježíši, protože on je tím synem, kterým vy být nemůžete a nikdy nemohli.
41:22Aby bylo jasné na tomto místě. Pro muže titou Božího syna není o nic víc přirozený než než pro ženu. Pro každého člověka získané postavení Božího synu je zvláštní, je nepřirozené, je zázračné a je je velmi nezasloužené. A věřím, že i proto apoštol Pavel ve 28. verši říká, že v Kristu už není muž ani žena, ale
41:44jsou jedno v Kristu. V něm i ten i druhý, muž i žena přijeli synovství a přijeli dědictví. A to také neznamená, že jak někteří se domnívají, že v církvi nějakým způsobem pominuli rozdíly mezi mužem a ženou. Ono totiž není tak, že že v Kristu se žena stává mužem, jo? Muž stává ženou, ale ne, i ten i druhý se stává Kristem. se stávají společně
42:09Kristem, synem, dědice. A také jsme dnešního dne mohli vidět, kdo jsou Boží synové, jakou mají identitu, jak to synovství mohli získat a co to pro ně znamená. Božím synem je někdo, kdo se kdo se ne proto, že si to zaslouží. Božím synem je někdo, protože si to vírou přijme. Přijme vírou, že je v Kristu a proto je synem Božím. Možná ty
42:40ve svém životě dřeš jako kůň, snažíš se být každý den co nejlepší, snažíš se být jako Boží syn. Chci ti říct jednu pravdu dnešního dne, že pokud nejsi Kristův, potom budeš vždycky jenom levná čínská napodobenina. Nebudeš nikdy skutečný, nebudeš nikdy opravdový. Proto tě žádám, abys zanechal těchto vlastní této
43:02vlastní spravedlnosti a abys na sebe oblékl Kristovu spravedlnost. Kristus jedinou cestou k Bohu. Svým vlastním stažením, svou vlastní svou vlastní píchou a svým vlastním svými vlastními skutky toho nikdy nedosáhneš. A to je přesto, že spousta náboženství k tomu dnešního dne vede a bude tě tě ti to nalahávat. Ale jediná cesta k Bohu, k
43:28synovství je jenom skrze Ježíše Krista. Když tomuto Kristu, když tomuto Bohu vyznáš své hříchy a svěříš mu, svěříš se mu celé, tak budeš pevně zapečetěn v jeho ruce. Budeš pevně zachráněn jakožto Boží syn. Synovství je tedy dáno jen vírou a jen v Kristu. Takle jsme viděli, že Boží synové jsou nedílnou součástí Kristova
43:52těla, Kristovy církve. A pokud se považuješ za za Boží dítě, ale nejsi součástí místního společenství křesťanů a myslíš si, že to zvládneš sám, že se na to vystačíš sám, tak ti vyzývám, aby ses zamyslel, zamyslel za za to tvoje vyznání, že jsi Božím dítětem, je opravdu pravdivé, protože Boží děti miluje Krist miluje Kristovou církev.
44:19Miluje ji, protože jsou její součástí. Slouží a nechávají si sloužit a tímto odráží Krista. Odráží Krista svým životem v tom, jak slouží a v tom, jak si nechávají sloužit. A nemůžeš být křesťan a nemít rád Boží církev. To to jsou neslučitelné věci. To nejde. Viděli jsme také, že Božím synům byl dán duch do srdci. Byl dán duch, který dosvědčuje
44:42jejich spásu. A to a to, že jste Boží děti, znamená, že Bůh je váš otec. A to je velké povzbuzení. Na závěr to nejdůležitější, co z toho vyplývá, že jelikož jste přijeli synovství, znamená to, že jste také dědíci spolu s Kristem. Když tedy vstoupíte do nového života na věčnosti, nevstoupíte tam jako hosté, nevstoupíte
45:06tam jako uprchlici, ale jako vlastníci. Vstoupíte tam jako někdo, komu to patří. ztrácení dědici, které Kristus, Kristus svojí službou, svojí smrtí, svým vzkříšením tím, že zahrnul do sebe, přivedl domů, přivedl do jejich dědictví. A potom budeme v přítomnosti Boží na věčnosti, jak nám pán Bůh zaslíbil. Amen. Drahý náš Otče, děkujeme ti za tvé
45:35nádherné slovo. Děkujeme za to, že můžeme být z něj povzbuzení. Děkujeme za to, že my jsme nepřijali ducha otroctví, ale ducha synovství v tobě, za to, že se můžeme nazývat tvými dětmi a můžeme vstoupit do života s tebou na téhle zemi už částečně a na věčnosti v plnosti. Děkujeme ti za tvá zaslíbení, které se jistě naplní. Amen.