Prorok Zachariáš #36
Biblické texty v kázání
Římanům 3Římanům 8Izajáš 1Jeremjáš 7Jeremjáš 24Zacharjáš 3Matouš 7Římanům 1Římanům 6Římanům 10Efezským 2Koloským 2Titovi 21. Janův 2
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (17)
- 6:54 Římanům 3,23
- 9:06 Efezským 2,8
- 17:36 Římanům 3,3
- 20:44 Jeremjáš 24,4
- 23:46 Římanům 8,33
- 26:49 Koloským 2,13
- 28:51 Římanům 3,25
- 32:33 Římanům 10,4
- 35:11 Římanům 8,29
- 40:12 Římanům 1
- 43:33 Římanům 6,1
- 49:32 Titovi 2,11
- 56:19 Zacharjáš 3,8
- 57:54 Izajáš 1,18
- 59:55 1. Janův 3,3
- 1:01:56 Matouš 7,21
- 1:04:03 Jeremjáš 7,3
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:07Ještě jednou buďte vítáni, teda dnes již tedy na 36. hodině proroka Zachariáše a my, jak pán Bůh dá, tedy budeme pokračovat v tom rozboru toho vidění, které už několik biblických hodin zaměstnává naše měso. A tak já tedy připomenu, co zatím jsme společně probrali a nad čím se zamýšlíme.
0:41Takže jsme tedy v tom 24. dní měsíci ševatu, což je ten jedenáctý měsíc hebrejského kalendáře, druhého roku kralování krále Daréja Hystapsese, kdy se stalo těch osm podivuhodných vidění proroku během té jedné noci. Potom ji ukázal, že hospodin způsobil, aby prorok viděl velekněze jeho šuhu stojícího před hospodinovým andělem.
1:08A Satan stál po jeho pravici, aby ho obžaloval. Hospodin řekl Satanovi, ať tě napomene hospodin, satane, ať tě napomene hospodin, který vyvolil Jeruzalém. Což to není poleno zachráněné z ohně? jeho šuha byl oděn do špinavých šatů, když stál před andělem. Ten promluvil a řekl těm, kteří stáli před ním, sundejte z něj ty špinavé šaty.
1:38A jemu řekl, pohleď, odněl jsem od tebe tvou vinu a oblékl tě do slavnostních šatů. A řekl, ať mu vloží na hlavu čistý turban. Vložili mu na hlavu čistý turban, a oblékli mu šaty, zatímco anděl hospodinu stál. My jsme v tomto textu už telší dobu a je to velice důležité, protože určitě už aspoň, jak se sestra dneska modlila, věřím,
2:12že vnímáme, že tady je mnoho hloubek a že pokud ten text čteme na poprvé, na podruhé, na potřetí, tak možná teprve tehdy zjistujeme, že to je opravdu, jako kdybychom se zahleděli někde do Mariánského příkopu a uvědomili si, jaká hloubka, jaký vodní slohupec hloubky je pod námi. Tento text na první přečtení může se zdát jednoduchý,
2:40ale když přemýšlíme, jaké hloubky nám jsou tam zjeveny, tak nám nestačí, než se divit a rozjímat nad nimi. My jsme i minule, když si vzpomínáte, brater Denny měl modlitevní úvod teď v neděli, že požehnaný je muž, který si oblíbil hospodinův zákon a rozjímá nad ním ve dnem noci. A to rozjímání skutečně nám pomáhá, že odkrýváme ty hloubky,
3:13které často na první přečtení nevidíme. A tak my skutečně jdeme pomalu, ale proč to tak činíme? Já jsem říkal, že toto vidění, které je prakticky skoro uprostřed těch vidění, nám odkrývá nejenom hloubky k pochopení eschatologie, protože jasně jsme si demonstrovali, že vlastně v tomto aktu je eschatologický předobraz zaslíbení nové smlouvy, ale že je tam jednoznačně i veliký soteriologický,
3:47důraz, který nám vůbec dává schopnost pochopit, co je podstatou a jádrem spasení člověka. A tak akt svlečení toho ohyzdného roucha, kde jsem opravdu si dal velikou práci, aby jsme pochopili, že slovo špinavé je více než eufenismus ze strany překladatů, protože, co je v eufenismu, se snahá prostě zmírnit to,
4:18co je ve skutečnosti psáno, i když to by si překladatelé neměli mnoho dovolovat. Protože psáno je, že to roucho, v kterém byl jeho šua oblečen, vyhošu a hajá i vůž by katým, co jim, ca a, jsou lidské exkrementy. Takže to špinavé je opravdu hodně obroušený výraz. A má to opravdu velmi důležitou podstatu, proč hospodin použil tyto věci.
4:53My jsme i v samotném textu viděli, že sám Bůh tento text vysvětluje, když říká, že to, že sněl a nechal svléct Jehošů, který jako velekněz, nereprezentoval samozřejmě jenom sám sebe, ale víme už z těch předešlých biblických i ze studia písma, že velekněz byl povolán hospodinem k tomu, aby zastupoval boží lid před hospodinem, takže to jeho roucho
5:20určitě nemělo poukazovat a nepoukazuje jenom na osobní vinu kněze, jakožto fyzické osoby, ale určitě mimo jiné také ano. Takže ani velekněst Jehošva, který měl zastupovat boží lid, nebyl bez viny a samozřejmě ani lid, který zastupoval, nebyl bez viny. A viny tohoto lidu jsou znázorněny rouchem, který je poskleněn exkrementy lidskými.
5:52A tak je to s tou naší spravedlností před Bohem. A to jsme si rozebrali. A sám Bůh, když nechává velekněze převléknout, říká, že co to znamená? Hle, sněl jsem z tebe tvou vinu. Takže tady nemůžeme mít fantazii, prostě boží slovo nás jasně usměrňuje a říká, co znamená převlečení. A já jsem vám minule říkal, jak je velmi důležité se soustředit na to,
6:19že v Nové smlouvě bezpočetněkrát je vlastně tento teologický princip, který nazýváme v té doktrinologii božího slova, té systematické teologie, označen výrazem o spravedlnění. Vlastně vyjádřen často i pysateli Nového zákona je, že se jedná o co? Že oblékáme Kristovu spravedlnost. Takže to převléknout, obléknout špinavé šaty, čisté šaty, vyprané šaty, v čem vyprané šaty,
6:54to je tak častý obraz, že pokud bychom v tomto neviděli toto, tak nám uniká to nejhlavnější. Římanům 3.23. Všichni zřešili a postrádají boží slávu, ale jsou ospravedlovalni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, která je v Kristu Ježíši. Jeho Bůh ustanovil za prostředek smíření skrze víru v jeho krev, aby ukázal svou spravedlnost ohledem na prominutí prohřešení,
7:28jež byla spáchána již dříve v čase boží schovývavosti, aby ukázal svou spravedlnost v nynějším čase. Takže sám je spravedlivý a ospavrňuje toho, kdo žije z víry Ježíšovi. To jsou hluboké texty. Kristova oběť se netýká lidí, kteří přišli po Kristu. Ale skrze Kristovu oběť může Bůh odpouštět i ty provinění,
7:59kteří byly spáchány před tím, než nastal onen den, kdy Kristus fyzicky přišel na tuto zem, kdy se druhá osoba boží trojice vtělila, stala se člověkem a vykoupila. To je jednoznačně tady řečeno. Díky tomu může pán Bůh odpouštět, mohl odpouštět a přesto zůstává spravedlivý. Pán Bůh nemůže odpustit, aniž by měl náhradu, aniž by měl cenu výkupného.
8:32To by nebyla spravedlnost. A tak my samozřejmě ani Zachariáš nemohl ještě tušit plně, co se děje. Kde vzal hospodin to čisté roucho, do kterého nechal obléknout velekněze? Ale my už to víme. Oni k tomu vyhlíželi, my se k tomu vracíme. A tak pán Bůh mohl dát Jehošovi čisté roucho, aniž by se stal nespravedlivým,
9:06protože on měl kde to roucho vyprat. A tak Efeským 2.8, neboť jste zachráděni milostí skrze víru, ta záchrana není z vás, je to boží dár. Není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil. Vždyť jsme jeho dílo stvoření v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili. Pán Bůh zachraňoval ve starém zákoně skrze milost,
9:41kterou izraelský lid a nejenom oni měli vyhlížet. A my jsme spasovani skrze stejnou milost, Ale už víme, jak a kdy byla přinešena oběť, kterou hospodin připravil ještě před stvořením tohoto světa. Akt převlečení, poukaz na ospravedlnění v Kristu a přičtění jeho spravedlnosti, a nejenom to, ale dokonce i jeho zásluh.
10:13Protože jedině on sám naplnil boží zákon. On žil pod božím zákonem a jako jediný ho naplnil. A tak, když oblékáme Kristovu spravedlnost, spravedlnost toho, který jako jediný mohl být obětován jako beránek bez vady, tak získáváme jeho spravedlnost, jeho zásluhy. A jedině v tomto můžeme obstát, protože spravedlnost Jehošuji, který byl pod zákonem a celého Izraele se v božích očích jevilo jako ohyzdné roucho posporněno lidskými exkrementy.
10:57A tak Jehošua byl oblečen do špinavých šatů, když stál před andělem. Ten promluvilo a řekl těm, který stáli před ním, sundejte z něj ty špinavé šaty. A jemu řekl, pohleď, odňal jsem od tebe tvou vinu a obléknu tě do slavnostních šatů.
11:32Kde zůstala chlouba? Čím se může Jehošua před hospodinem pochlubit? Jak k těm šatům přišel? A tak Galackým 3.27, aspoň jeden z veršů, který bychom určitě měli znát z paměti, vždyť vy všichni, kteří jste byli v Krista po křtění Krista, jste oblékli. I my, když chodíme do křtítelnice, tak dejme pozor, na tom nezáleží,
12:03ale je to dobrá symbolika, že křtěncům oblékáme co? Bílé roucho. aby jsme symbolizovali to, co pán Bůh vykonal. A samozřejmě, že kdyby jsme dali jim tisíc bílých rouch a oni nevěřili by, tak jim to nic neprospěje. Ale my věříme, že každý, který byl v Krista pokřtěn a když jsme byli v Krista pokřtěni, prosím, doufám, že nespoujete tento křest s křtem vodním,
12:32protože my všichni jsme byli v Krista pokřtěni v okamžiku, kdy nám Bůh daroval svého ducha a prožili jsme znovu zlození. Tady se nemluví o tom vodním krtu, ale doslova slovo křes znamená co? Baptizo, to znamená ponořit. Takže v okamžiku našeho uvěření další texty korunickým a tak říká, že jsme byli doslova Bohem v Krista a v ducha ponořeni.
12:57Takže to je něco, co nemůže... Kdo to činí? Činí to Bůh. Stejně tak, jako vidíme, kdo nechal obléknout Jehošu. Jehošu, a mu bylo řečeno, běh se převlec Jehošu, najdi si čisté šaty a pak přijď znovu. Přemýšlíme nad tím, ne, Jehošu se postavil před Pánem Bohem tak, jak je. A takhle je před ním každý člověk. Ale jenom Pán Bůh má tu moc obléknout člověka do čistých šatů.
13:34A my jsme si minule slíbili, že si dneska řekneme, jaký to má dopad pro Izrael i pro celý svět. Boží věrné naplnění svých převzácných zaslíbení, sahajících až do Genesis, k protoevangeliu, které pokračují i přes mnohé ty smlouvy, a samozřejmě nemůžeme vynechat tu nejústřednější smlouvu, a to je smlouva s Abrahamem,
13:58kterou dokonce hospodin ratifikoval svoji vlastní přísahu. A protože hospodin neměl nikoho většího, přikom by přísahal, hospodin přísahal při sobě samém. A pravil, při sobě jsem přísahal je hospodinu kvírok, protože si učinil tuto věc a neodepřel si mi svého jednoho syna. A víte, že jsme teď na hoře Moria, kde měl Avrhám dokázat svoji víru.
14:26A my čteme už v Novém zákoně, že Avrhám věřil, že hospodin je schopen i zkřísit mrtvé, proto se neotálel k tomu, aby mu obětoval to nejcennější, co měl. A to byl jeho syn zaslíbení, syn Izák. A tehdy zaznělo toto ratifikování té smlouvy, kterou už on slyšel předtím, když hospodin vyvedl Avrháma z Aldejského uru, aby ho přivedl do země Kenánské.
14:53A víte, že ta hora Moria nenáhodou je přesně ta samá hora, kterou potom koupil David při té ráně, kdy hospodin byl Izrael, aby tam potom posléze nechal Šalomón vybudovat hospodinův chrám. A je to blízko toho místa, možná to samé místo, kde byl nakonec potom na Golgotě obětován pán Ježíš. A tak hospodin při sobě samém přísahal. A co?
15:29Proto tě jistě požehnám a tvé símě velice rozmnožím, jako nebeské hvězdy a jako písek na morském břehu. Tvé símě zdědí bránu svých nepřátel. Ve tvém semeni si budou žehnat všechny národy země, protože jsi mě uposlechl. A jinde Galackým 3.16 nám to vysvětluje, boží slovo. Za slíbení byla řečena Abrahamovi a jeho potomku.
16:03Písmo neříká a potomkům, jako bych bylo mnoho, ale jedná se jen o jednoho, a tvému potomku. A tím potomkem je Kristus. Izrael sice selhal, a to mnohokrát. Mnohokrát Izrael porušil boží smlouvu ze Sinaje. Ovšem hospodin zůstává věrný.
16:35Kdyby spasení člověka záleželo na dodržení sinajské smlouvy a izraelské věrnosti, protože náš pán pochází jednoznačně tělem z Izraele, A to z kmené Judy, z rodu Davidova. A to je všecko naplnění těch zaslíbení. Tak by to bylo velmi špatné. Ale Galackým 3.17 čteme, říkám tedy toto. Zákon jenž byl dán po 430 letech,
17:05to znamená, to bylo přesně 430 letech, kdy hospodin uzavřel smlouvu s Avrhámem, tak hospodin uzavřel smlouvu se svým lidem, když vycházeli z Egypta na Sýnaji, rok 1450 př. Kr. přibližně. Ale tato smlouva nemůže zrušit smlouvu již předtím právoplatně potvrzenou od Boha. A tak zmařit to zaslíbení, neboť jestliže je dědictví ze zákona, není již ze zaslíbení.
17:36Abrahamovi je však Bůh daroval skrze zaslíbení. A jinde římanům 3.3. Co tedy, když někteří byli nevěrní, nezruší jejich nevěrnost, věrnost Boží? Co říká poštol Pavel? Naprosto ne. Ale ať je Bůh pravdivý a každý člověk lhář, jak je napsáno, abys byl shledán spravedlivým ve svých slovech a zvítězil, když tě soudí.
18:03Hospodin se svrchovaně smilovává nad ostatkem svého lidu Izraele, který navrátil z trestu babylonského zajetí. Vy víte, co vedlo k babylonskému zajetí. Byla to neposlušnost božího lidu a jeho tvrdošínost. A to ční kvůli sobě samému a kvůli tomu, aby mohl naplnit ty převzácná zaslíbení, které si přece vzal. Což je obrazně znázorněno právě v tom,
18:36že se slitovává nad veleknězem Jehošuou a bez jeho zásluh, bez jeho příčínění. Umíte si představit? Prorok vidí Jehošu, který byl v té době veleknězem, protože on spolu s předákem lidů z pokolení Davidova, z Hruvávelem byli ti, kteří vedli boží lid do zaslíbené země z babylonského zajetí a měli budovat chrám. Ale což pak Jehošu sám si uvědomoval to, co o něm prorok viděl?
19:05Podle mě ne. Musel to potom slyšet z úst prorokových a musel to přijmout vírou. A tak stejně my zvěstujeme lidem, že jsou špinaví před Bohem. Oni to nevědí. A ukazujeme jim, jak probíhá spasení, že je to převlečení, slečení té naší špíny a oblečení Kristovi spravedlnosti. Oni to nevědí. A tak Jehošua jako velekněs nebyl očitým světkem
19:35těch událostí, on byl v tom vidění aktér, ale jemu to Bůh nezjevil, zjevil to proroku. A prorok to potom musel říct lidu. A tak my v tomto jsme často jako prorok voláni k tomu, aby jsme lidem řekli, jak jsou oblečeni před Bohem. A co musí pán Bůh učinit? Pán Bůh omilostnil Jehošu, aniž by Jehošua o tom věděl. A tak Kristus zemřel za mnohé na kříži, aniž by oni si to mnozí ještě dnes vůbec uvědomovali.
20:10Je mnoho lidí, kteří ještě dodnes nevědí, ale Pán Bůh to učinil. A my jim to musíme říct. A tak toto převlečení Jehošuji bylo nutné k tomu, aby Pán Bůh mohl naplnit a dokonat dílo z pásy, to už bylo dopředu oznámeno skrze jeho služebníky, proroky.
20:44My jsme si minule říkali, že Jeremiáš jasně viděl to vidění těch dvou košů. A právě ten koš fíku, který byl odveden do Babilona, byl ten ostatek, na kterým hospodin se zavázal, že se slituje. Když to na ten, na Sidkiáše a na ty, kteří zůstanou v Jeruzalémě, tak bude bdít k tomu, aby je vyhladil. Ale čteme Jeremiáš 24.4.
21:09Stalo se ke mně hospodinovo slovo. Toto praví hospodin Bůh Izraele, jako na ty dobré fíky, tak budu k dobru hledět na judské vyhnance, které jsem poslal pryč z tohoto místa do chaldejské země. Chaldejská země je vám jasné, že je pavilon. Obrátím na ně svůj zrať k dobru a přivedu je zpět do této země. vystavím je a nezbořím, zasadím je a nevyrvu.
21:35Dám jim, já jim dám, ne oni si vezmou. Já jim dám srdce, aby mě poznali, že já jsem hospodin. Budou mým lidem a já budu jejich Bohem, protože se ke mně navrátí celým svým srdcem. Bez znovuzrození se nemůže nikdo k Bohu vrátit celým srdcem. Znovuzrození je zázrak. Je to projev Boží milosti. A právě proč to Bůh učinil?
22:08Bylo to pro zásluhy Izraela? Ne, bylo to z milosti. Bylo to z milosti. A jenom díky této milosti a tomu, že hospodin mohl obléknout Jehošu do nových šatů a zastat se ho, si může hospodin dovolit napomenout satana. Hospodin řekl satanovi, ať tě napomene hospodin.
22:40Tady jsem vám ukázal to tajemství té boží trojice. Tady vidíme jednání božího posla, preinkarnační stádium, zjevení Kristofanie ve starém zákoně, kdy on říká, ať tě napomene hospodin, satane, ať tě napomene hospodin, který, proč tě může napomenout hospodin, vyvolil Jeruzalém, což to není poleno zachráněno z ohně. Já jsem říkal, i kdyby synu Izraele říkal,
23:14Izraelaž bylo jako písku v moři, jen ostatek bude zachráněn. Hospodin se nezastal Izraele pro jeho zásluhy. No tak jsme si řekli, jaké zásluhy předvedl Izrael. Je to šat poskvrněný lidskými exkrementy. Ale slitovává se ze své svrchované milosti, jak je psáno. Ať tě napomene hospodin, který vyvolil Jeruzalém.
23:46Jeruzalém. To vyvolení Jeruzaléma je ústřední. Nejsou to zásluhy Izraele, ale boží nezasloužená milost. A toto jasně rozvádí potom tuto doktrínu. A jsme v hlubokých doktrínách písma. A poštol Pavel v listu Římanum. Římanum 8.33. Kdo vznese žalobu proti vyvoleným božím? Má na nás, satan, co přinést? Každý den tisíc věcí.
24:13Ale co říká Boží slovo? Vždyť Bůh ospravedlňuje. Kdo je odsoudí ty Boží vyvolené? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl zkříšen jen na pravici Boží a přimlouvá se za nás. Proč může pán Bůh odmítnout a napomenout satana a přitom zůstat sám spravedlivý, ačkoliv mnohá jeho obvinění se zakládají na pravdě?
24:43Je to proto, protože za ty viny už bylo zaplaceno. My jsme minule četli a znovu i před chvílí, že je to proto, že Kristus za nás zemřel. A proto může pán Bůh odpouštět naše hříchy, odmítat satanovi napomenutí, výtky a zůstává spravedlý. Protože Kristus byl za nás potrestán. A tak, co čteme u Římanům, že Kristus se za nás před Otcem přimlouvá.
25:19A kdo se to přimlouval za Izrael, když jsme si to řekli, byl to právě hospodinův anděl. Neboť v té první kapitole jsme četli, 1.12. Hospodinův anděl promluvil a řekl, hospodine zástupu, jak dlouho nebudeš mít cvitování nad Jeruzalémem a judskými městy, na níž je tvé rozhorčení po 70 let? On se přimlouvá před hospodinem.
25:46A tehdy hospodin andělovi, hospodinovu odpověděl. Znovu volej toto, pravý hospodin zástupů. Znovu budou má města přetékat dobrém. Hospodin znovu potěší si on. Znovu vyvolí Jeruzalém. Je to boží rozhodnutí, které není založeno na skutcích. Bratři a sestry, tato hluboká teologie nás musí vést v bázni boží k hlubokému rozjímání.
26:20Musí nás to vést do úžasu a bázně před nezaslouženou boží milostí, kterou hospodin podle své svaté, libé vůle navštěvuje člověka. Tak jako se Hospodin nezaslouženě slitovává nad Izraelem, tak se také slitoval nad námi, kteří jsme byli z jeho milosti přenesení ze tmy do jeho podivuhodného světla. Nebylo to na základě našich skutků, ani snahy, ani námahy.
26:49Koloskyn 2.13. I vás, když jste byli mrtví a to v proviněních a neobřízce svého těla, spolu s ním obživil, Všimněte si, to bylo první, nejprve nás obživil. My jsme byli mrtví ve svých vinách a hříších. Když nám všechna provinění odpustil a vymazal rukou psaný záznam, který svými ustanoveními svědčil proti nám a který nám byl nepřátelský,
27:19odstranil jel z našeho středu tím, že jej přibyl na kříž. On přenesl všecku tu naši vinu na Krista. Proto Pavel používá obraz, že byl ten dlužní soupis, který svědčil proti nám a který Satan velmi dobře zná. On zná vaše hříchy. Ale on jej zrušil. A jak jej zrušil? Že jej přibyl na kříž.
27:51Jak jej přibyl na kříž? Protože je vzal a vložil je na svého syna, který se nikdy nedopustil hříchu. A potom ho za nás, za každý konkrétní hřích potrestal. A co tím učinil? Odstranil je z našeho středu tím, že ji přibyl na kříž. Tak odzbrojil vlády a autority. Jaké vlády a autority tím hospodin odzbrojil, když se mluví tady o nich?
28:21Mluví se o vládách a autoritách temnosti. Je tady jasný poukaz na vládce těch nadzemských mocností, kteří ovládají tento věk tmy. Tím, že pán Bůh přibyl ten dlužný úpis, který svědčil proti nás na kříži, tak jim veřejně odhalil a odzbrojil vlády a autority a veřejně je vystavil na odiv, když je vedl triumfálním průvodem v něm.
28:51Jen tak je satanova žaloba anulována a hospodin může ve své absolutní spravedlnosti satana napomenout a nás se zastat jako svých vyvolených. Římanum 3.25. Jeho, totiž svého syna, páne Ježíše, Bůh ustanovil za prostředek smíření skrze víru v jeho krev, aby ukázal svou spravedlnost s ohledem na prominutí prohřešení.
29:21Všimáte si, s ohledem na prominutí prohřešení, jež byla spáchána již dříve. To znamená, ta oběť má dalekosáhlou účinnost. Samozřejmě jde až ke genezis, až ke stvoření světa, až k Adamovi. V čase boží schovývavosti pán Bůh schovýval, čekal, neprojevil svůj soud nad člověkem a čeká dodnes. až se naplní plný počet božích vyvolených z Pohanu i z Izraele.
29:53Pán Bůh nechce, aby nikdo zahynul, ale chce, aby každý došel z páse. Ale ta boží trpelivost je omezena tímto počtem. A pán Bůh čeká jak na toho prvního, který se narodil s Adama, tak i na toho posledního, který se ještě má narodit. A tak čteme, boží schovlivosti, aby ukázal svou spravedlnost v nynějším čase, takže sám je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry Ježíšovi.
30:27Kde je tedy chlouba? Ptá se Pavel. Byla vyloučena. Jaká chlouba byla vyloučena, bratři a sestry? Naše chlouba. nepočítejme s tím, že se někdy postavíme před Boha a budeme se mít čím chlubit. Budeme se mít čím chlubit, ale to je jedině Kristovou milostí. Byla vyloučena. Jakým zákonem, zákonem skutků, nikoli nebyl zákonem víry.
31:02Takže rozumíte tomu, bratři. že je totiž stále ještě mnoho lidí, kteří bloudí stejně jako ostatek Izraele, který dodnes nepochopil, o co se tu jedná. Dodnes je část Izraele zatvrzena, jak jsme o tom i slyšeli, když bratr kazatel teď v neděli opakoval, že nechci bratři, abyste nevěděli. Co nemáte bratři vědět a nemáte spolehat na svoji vlastní moudrost?
31:29že část Izraele byla sice zatvrzena, ale to jenom do doby, než vejde plný počet bohanů. A tak víme, že část Izraele dodnes nechápe. Ale co nechápe? Říbanům 10.3 nevědí, že spravedlnost je od Boha a chtějí uplatnit svou vlastní. Proto se spravedlnosti boží nepodřídili. Rozumíme tomu? Izrael dodnes se snaží dodržováním zákona, skutků, obřadu.
32:02A to bude činit až do doby, než se pán Ježíš vrátí podruhé na tuto zem. Vyvrcholí to i tou službou v tom chrámě v době soužení, kdy bude obnevena starozákonní bohoslužba. Oni se stále snaží s nimi skutky zalíbit Bohu. Ale tím anulují tu boží spravedlnost. A to nelze. Protože člověk není spasen ze skupků zákona. Žádný člověk.
32:33Vždyť Pavel říká Římanům 10.4, vždyť Kristus je konec zákona, aby z pravidelnosti dosil každý, kdo věří. Mojžíš píše o spravidelnosti založené na zákoně. Člověk, který tak jedná, bude živ. A co říká o člověku, který tak živ nebude? Ať je proklet. A však spravidelnost založená na víře mluví takto. Nezabývej se myšlenkou, kdo vystoupí na nebe, aby Krista přivedl dolů.
33:05Ani neříkej, kdo se stoupí do propasti, to je, aby Krista vyvedl z říše mrtvých. Co však praví? Blízko tebe je to slovo, v tvých ústech, ve tvém srdci je to slovo víry, které zvěstujeme. Vy znášli svými ústy Ježíše jako pána a uvěříšli ve svém srdci, že ho Bůh zkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme ke spravnosti a ústy vyznáváme ke spasení.
33:32Neboť písmo praví, kdo v něho věří, nebude zahanben. Není rozdíl. Mezi židem a řekem vždyť je jeden a týž pán všech štědlí ke všem, kdo ho vzývají. Neboť každý, kdo vzývá jméno páně, bude spasen. Jen sám hospodin nám může změnit naše špinavé roucho. za roucho čisté, vybělené v kristové krvi. Stejně tak, jako to demonstroval na veleknězí Jehošovi.
34:06Ale aktem ospavrnění to bratři a sestry nekončí. Protože pán Bůh ještě přikázal, aby veleknězí Jehošovi dali na jeho hlavu turban. A tento turban má také hlubokou symboliku. a řekl, ať mu vloží na hlavu čistý turban. Vložili mu na hlavu čistý turban a oblékli mu šaty, zatímco anděl hospodinu stál. Čistý turban je obraz obnovené smlouvy
34:38a moci velekněžského úřadu. Víte, že velekněž nosil turban na hlavě. Je součást jeho oděvu a byl připomínkou jeho autority. Ale nejenom to. Je to i velké prorocké zaslíbení, které sahá až do nové smlouvy. Hospodin se totiž nespokojil s tím, že nás pouze ospravedlnil. Ale Boží, Ordo Salutis, má pokračování.
35:11Římanum 8.29, neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byly připodobněni obrazu jeho syna, Tak, aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími, které předem určil, ty také povolal. Které povolal, ty také ospravedlnil, už jsme převlečeni, a co následuje? A které ospravedlnil, ty také oslavil. Umíte si to představit? Ano, ty také oslavil.
35:45To, co je před námi, je naše oslavění. I nám pán Bůh zaslíbil, že budeme oslaveni v Kristu. A tak se nebojí Petr napsat. Vy však jste od vyvolený královské kněžstvo, národ svatý lid, určený k božímu vlastnictví, abyste rozhásili mocné skutky toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivohodného světla. A zjevení Janovo, 226,
36:17kdo vítězí a zachovává moje skutky až do konce, tomu dám vládu nad národy, bude je pást železnou berlou a budou rozbíjeni jako hliněné nádoby, jako jsem to já přijal od svého otce a dám mu hvězdu jitřní. Kdo má uši slyš, co duch praví církým. Umíte vůbec až tak daleko vidět, že nám je v Kristu zaslíbeno, že jestli jsme s Kristem zemřeli, budeme s ním i zkříšeni
36:49a jestli jsme s Kristem vytrváme, budeme s ním i vládnout. A tak je jasné, že teologové, které odmítají doslovné milénium, mají velký problém. Komu má teda církev vládnout? Máme přece vládnout národům a rozbíjet je jako nádoby z hliny. A kterým národům, když už milénium bylo, skončilo, nebude? Jestliže nebude milénium, tak tohle proroctví je zbytečné.
37:19A tak musí přijít doba, musí přijít dispense, čas, kdy budou tyto proroctví doslovně naplněná. A tak je jasné, že tady musí zůstat národy, kterým bude Ježíš Kristus vládnout železnou holí. Ale nejenom Kristus, ale my spolu s ním. A teď jsme u toho druhého, co z toho vyplývá.
37:50Boží milost zavazuje. A to chci, aby jsme si dnes odnesli. Tak co, tak všecko pán Bůh udělal? Ten domů. Není co dodat. Ale ono to tak není. Ten text pokračuje. Boží milost zavazuje. Vy jste měli za domácí úkol přemýšlet nad napomenutím, které se dostalo ve knězi Jošovi, protože pán Bůh nenapomenul pouze satana. Ale potom, co Jehošu převlékl, tak napomenul Jehošu.
38:22A co mu řekl? Potom hospodinu v anděl napomínal Jehošu. Toto praví hospodin zástupu, jestliže budeš chodit po mých cestách a zachovávat můj řád, také ty budeš obhajovat můj dům a střežit má nádvoří. A dovolím ti přicházet mezi ty, kteří zde stojí. Velekněst Jehošua jako zástupce vyvoleného božího lidu byl zcela bez zásluh
38:48hospodinem ospravedlněn od tíhy viny. A převléknut do čistého roucha darované boží spravedlnosti. A toto by mohlo někoho vést k zlému závěru. Když jsme tedy ospravedlněni zadarmo, zcela bez zásluh či dobrých skutků, Nemáme na svém spasení žádný podíl. Amen.
39:19Když ještě naopak naše hříchy a viny daly vyniknout boží spravedlnosti a milosti, tak proč se vůbec namáhat žít před Bohem správně, čistě a bez uhoně? A není vůbec lépe páchat zlo, aby se ještě více rozhojnilo dobro? Jaký je vůbec rozdíl mezi židem a pohanem? Že jsme si přece jasně demonstrovali, že židé pod zákonem selhali.
39:48A proč vůbec zvěstovat evalgerium, když je přece všecko už předem dáno na základě božího vyvolení. A k této hloupce a přesně k tomu věděl Pavel, že může lidská mysl dojít. A proto v listu římanům jsem vám na konci říkal minulé biblické, jsme se měli zamyslet nad určitým textem. Jste řekli, kde tak troufalé slova jsem vzal.
40:12Z božího slova jsem je vzal. Protože pán Bůh je nechal zapsat a pošlelem Pavlem, protože on věděl, jak dovedeme přemýšlet. A tak Římanům 1 čteme, 3. kapitola 1. Co tedy má žid navíc? Boť jaký je užitek obřízky. Velký v každému hledu. Předně ten, že židům byly svěřeny boží výroky. Co tedy, když někteří byli nevěrní?
40:35Neruší jejich nevěrnost vědnost boží? Naprosto ne. A teď Pavel říká, ale ať je Bůh pravdivý a každý člověk, lhář, jinými slovy, ať se ukáže, že Bůh je pravdivý, ale každý člověk je lhářem, protože v nás je hřích, my nejsme spravedliví. Jak je napsáno, aby jsi byl zhledan spravedlivým ve svých slovech a zvítězil, když tě soudí?
41:00Představte si, že člověk se opovažuje soudit hospodina. A tak Pán Bůh říká, ať se ukáže, že Bůh je spravedlivý, ale každý člověk je lhář. Každý zřešil. Jestliže však naše nepravost, bychom řekli, prokazuje Boží spravedlnost, co řekneme? Není Bůh nespravedlivý, když nás stíhá hněvem? Mluvím teď po lidsku, říká Pavel, pod vedením Božího ducha.
41:31A teď říká naprosto ne. Vždyť, jak by pak Bůh mohl soudit svět? Neboť jestli, že se mou lží rozhojně na boží pravda k jeho slávě. Proč má mít ještě souzen jako hříšník? A nebylo by to tak, jak nás někteří pomlouvají? Představte si, že když Pavel už zvěstoval Evangelium, tak někteří říkali přesně tyto slova.
42:00Co pak nám nehlodají v srdci? Jsou tam. A tak mnozí říkají, no tak není to tak, jak nás někteří pomlouvají a tvrdí, že říkáme, čiňme zlo, aby přišlo dobro. Pavel už dál nevysvětluje a říká, jejich odsouzení je spravedlivé. Že kdo takto mluví, vůbec nepochopil boží milost.
42:31A žel i takovéto doktrinální pochybení, na které ve svých hlubokých zamišleních pod vedením Božího ducha upozorňuje a poštol Pavel v listu Římanům způsobilo. A stále působí svod a pát mnoha lidí. Když je kázáno a přijímáno evangelium takzvané laciné milosti. Trochu to přiblížím. Byl jsem spasen z milosti. Nezáleží na mých skutcích ani námaze, ale na Bohu a jeho vyvolení.
43:00Tak co? Můžu si žít, jak chci. Už je to přece rozhodnuto. A moje hříchy? Co? Je to nezasloužené slytování. A snak nakonec mohou ještě více oslavit Boha, když se ukáže, že On je pravdomluvný, ale já ne. Někdo jde dokonce ještě tak daleko, že si dokonce říká, a k čemu ještě vůbec věstovat Evangelium? A vyzývat lidi k tomu, aby činili pokání.
43:33Či dokonce je vez k nějakému posvěcení. Zatěžovat je zákazy, příkazy božího slova. A proto, Pavel, pod vedením ducha božího, máte na zborovém pobytu rozebíratlo z Římanům. Já se těším, věřím, že to bude požehnaný čas. To jsou hloubky, to je jádro soteriologie. A proto Pavel říká Římanům 6.1. A co teď řekneme? Máme zůstávat v říchu, aby se rozhojnila milost?
44:04Naprosto ne! Doslova bychom mohli říct, tam je tak silná negace v řečení. Nevyslovujte. Jak bychom my, kteří jsme hříchu zemřeli, v něm mohli ještě žít? A teď Pavel vysvětluje, proč ne? Proč ne? Protože ten akt o milostnění, to oblečení, znamená víc než jenom převlečení. Ono totiž tam jde o něco jiného. My jsme byli v tomto aktu stotožněni s Kristovou smrtí.
44:37Jak je psáno, což nevíte, že my všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v Jeho smrt. Skrze křes jsme byli spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom my, tak jako byl Kristus skrze slávu Otce vzkříšen zmrtvých, vstoupili na cestu nového života. Neboť jestliže jsme se stali s ním srostlými, tím, že jsme spolu s ním byli podobni ve smrti,
45:08jistě mu budeme podobni v zmrtvých stání. A víme, že náš starý člověk byl spolu s ním ukřižován, aby tělo hříchu bylo zbaveno sil. A my už hříchu neutročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je zprostěn hříchu. Jestliže jsme s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. A víme, že Kristus, když byl zkříšen z mrtvých, už neumírá.
45:33Smrt nad ním už nepanuje. Neboť smrti, kterou zemřel, zemřel říchu jednou provždy. A život, který žije, žije Bohu. A tak i vy, tak i vy, se považujte mrtvé říchu, ale za živé Bohu v Kristu Ježíši, našem pánu. Ať tedy řích nevládne ve vašem smrtelném těle, tak, abyste poslouchali jeho žádosti. Ani hříchu nepropočujte své údy za nástroje nepravosti.
46:06Ale vydejte se sami sebe Bohu, jako ti, kteří byli mrtví a ožili, a své údy vydejte Bohu za nástroje spravedlnosti. Hřích nad vámi nebude panovat. Vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí. Co tedy? Budeme hřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne. Což nevíte, že komu se propůjčujete jako otroci k poslušnosti,
46:34koho posloucháte, toho jste otroky, buď hříchu, který vede ke smrti, nebo poslušnosti, která vede ke spravedlnosti. Díky Bohu, že jste sice byli otroky hříchu, ale stali jste se ze srdce poslušnými vzoru učení, jim jste byli svěřeni. Byli jste osvobozeni od hříchu a stali jste se otroky spravedlnosti. Pro slabost vašeho těla to říkám po lidsku.
47:03Jako jste dříve propůjčovali své údy za otroky nečistotě a nepravosti, činění nepravosti, bezákonnosti, tak nyní předložte své údy za otroky spravedlnosti k posvěcení. Víte, bratři, to je tak opomíjené učení, přitom to je jádro samotného křesťanství. znovu zrozený člověk se musí znovu a znovu v boji se svým hříchem a svoji starou přirozeností vracet k tomu,
47:31že je mrtev, že hřích už nad ním nemá žádnou moc a stotožňovat se s Kristovou smrtí, aby mohl v plnosti využívat síly, která mu dává život v Kristu, stotožnění se s jeho životem v poslušnosti. Boží milost zavazuje. Ale toto slovo nemůže pochopit nikdo, kdo nebyl ospravedlněn. Protože nejprve musíme umřít s Kristem, aby jsme mohli být živi Bohu.
48:02Nejprve musíme být převlečeni, znovu zrozeni, aby jsme mohli umírat hříchu a propůčovat své údy. A Pavel ví, že jsme slabí a proto to říká Policku. Tak, jako jste dříve propůčovali ty své údy ke hříchu, tak teď vědomně vemte a propůčujte je z pravidelnosti. Ne, abyste byli spaseni, ale protože jste spaseni.
48:33A víte, na tom padá celé křesťanství. Že jestli, že to otočíme, tak selžeme ve víře jako židé. Protože v tom okamžiku už nežijeme z boží spravedlnosti, ale snažíme se uplatnit tu svoji. A v tu chvíli už nemáte moc umrtovovat hřích, protože už nebojujete v Kristově moci, ale znovu bojujete se zákonem. Ale jestliže se považujete za mrtvé hříchu, ve víře, řeknete, jak se mám považovat.
49:05No bratře a sestry, když vám říkám, Kristus byl zkříšen, jak to víš? Já tomu věřím. Jak vím, že jsi mrtv v hříchu? No protože to říká Boží slovo. jestliže jste ho přijali, tak jste mrtvi spolu s ním, abyste byli živi Kristu. A tak znovu říkám, bratře a sestry, to, co řekl pán tomu velekněz, když ho napomenul po tom oblečení,
49:32teď se snaž jinými slovy a choď přede mnou tak, jak máš. A já ti dám možnost přistupovat ke mně do toho schromáždění svatých a spravedlivých. A tak čteme Titovi 2.11. zjevila se božní milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně a spravedlivě
50:01a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha, našeho spasitele, Ježíše Krista. On se stal za nás obětí, aby nás vykoupil ze všech říchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích. Tak mluv, říká Pavel Titovi, tak mluv a napomínej a přesvědčuj se vším důrazem,
50:38Nikdo ať těbou nepohrdá. Tohle bychom si měli furt dokola opakovat. Zjevila se Boží milost, která nás zavazuje. Pavel říká Titovi, tak mluv, napomínej, přesvědčuj. Tak málo stačí, aby jsme zepomněli na to, že jsme mrtví Kristu. Aby jsme zemřeli spolu s ním a živy byli Bohu. A velekně z Jehošovi pán Bůh otevřel dveře do své slávy.
51:13Ne proto, že si to zasloužil, ale proto, že se nad ním slitoval i nad celým Izraelem a dal mu nový šat. A on sám mu dal to právo přistupovat před sebe samého. Těm promluvil, kteří stáli před ním, sundejte z něj teď špinavé šaty. A jemu řekl, pohleď, odňal jsem od tebe tvou vinu a obléknou tě do slavnostních šatů.
51:44A řekl, ať mu vloží na hlavu čistý turban. Vložili mu na hlavu čistý turban a oblékli mu šaty. Zatímco anděl hospodinu vstál, potom hospodinu v anděl napomínal Jošu. Toto praví hospodin zástupu, jestliže budeš chodit po mých cestách a zachovávat můj řád, také ty budeš obhajovat můj dům a střežit má nádvoří a dovolím ti přicházet mezi ty, kteří zde stojí.
52:14To je schromáždění spravedlivých. Kde je dnes dům Boží? Jaký dům my obhajujeme? Vždyť my jsme stavbou Boží. My dnes stvoříme jeho dům. A je to opravdu veliký obraz toho, co pán Bůh učinil nám v pánu Ježíši. Tato zjevená milost nás všechny zavazuje, proto je písmo plné napomenutí.
52:44Jak máme své spasení uvádět ve skutek a žít ten nový život? A slovy Apoštola Petra, tím více se snažit upevňovat své povolání a vyvolení. Neboť budeme-li to činit. nikdy nepadneme, tak nám bude bohatě poskytnout vstup do věčného království. Všimáte si ten vstup? Jestliže, jak říká Petr, tím více se snažte upevňovat
53:11svoje povolání a vyvolení, neboť budete-li to činit, nikdy nepadnete, tak vám bude bohatě poskytnout vstup do věčného království našeho pána a zachránce Ježíše Krista. Stejně jako mohl velekněs Jehošua představovat do schromáždění svatých před anděla hospodinova, jediného prostředníka mezi Bohem a člověkem, Pána Ježíše Krista.
53:40A kdo však tyto vlastnosti nemá, je slepý, krátkozraký a zapomněl, že byl očištěn od svých starých hříchů. Víte, to všecko jsou obrazy. Jsou to obrazy budoucích věcí. Zachariáš nám skrze své podivuhodné vidění, které dostal od hospodina, dává spatřit velmi významné věci, duchovní skutečnosti, které se odehrávají mimo naší realitu, v tom duchovním ralmu.
54:15A tyto věci boží slovo na mnohých dalších místech rozvádí. Proto je tak nutné se zabývat veleknězem, jeho službou, i samotným aktem převlečení a napomenutí velekněze jeho šluje. A i přesto zůstávají tyto věci do jisté míry jenom stínem pravé podstaty věci, která je nám zjevena a odhalena teprve v samotném Kristu, který je tím jediným pravým veleknězem a prostředníkem mezi Bohem a člověkem.
54:51Každý velekněz, totiž povolaný podle synajské smlouvy Mojžíše, Aby sloužil v pozemském chrámu, se musel vypořádávat nejprve se svým vlastním hříchem. Musel obětovat za své vlastní hříchy a viny. A teprve potom za viny hříchy a lidu. A to stále dokola. Předstupoval před hospodina z krví kozlů, beranů a obětních zvířat.
55:19A tato krev nikdy nemohla očistit ani jeho, ani lid, ani jeho svědomí. Žádný velekněs nikdy nevyšel konat službu do nebeské svatyně podle lévického řádu. Ale je tu někdo, kdo nemusel nikdy přiníst oběd za své vlastní viny. Kdo nikdy nezřešil a kdo nepřišel do svatyně učiněné rukama, která jenom stínem té nebeské.
55:49A kdo přišel ze svou vlastní krví. A to jenom jednou. vstoupil do té nebeské svatyně, aby vykonal tu oběť. Toto plně Zachariáš nemohl vnímat. Ale my už to víme. Ale přesto pán Bůh pokračuje v proroctví a Zachariášovi něco odkrývá. A o tom budeme, jak pán Bůh dá mluvit příště.
56:19Zachariáš 3.8. Slyš, veleknězí jeho šulo, ty i tvoji druzy, kteří sedí před tebou, nebo títo muži jsou znamením. A teď dejte pozor, to je tak jasné, že přivedu svého otroka výhonek. Neboť pohledně na kámen, který jsem dal před jeho šluho, na jednom kamení sedm očí. Hle, vyryjí na něm nápis, je výruk hospodina zástupů
56:51a vzdálím vinu této země v jediném dni. V onen den je výruk hospodina zástupů, budete zvát jeden druhého po trébu a po tvíkovník. Příště, jak pán Bůh dá, se budeme zabývat tím otrokem, který se jmenuje Výhonek. Kdo to je? A zejde proutek z Pařezu Ješajova. A tak dále. V jednom dní to učiním. To, co teď jsi viděl, jeho šlo, jak jsem tě převlékl.
57:23tak to je založeno na tom, že v jednom dní přivedu toho otroka, který se jmenuje výhonek. A v tom dní odstraním všechnu vinu. Protože máme tak mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář Ježíše, syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi.
57:54Vždyť na sebe zakusil všech na pokušení, jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost pravý čas. Víte, to už se blížíme k definitivnímu závěru. Izajáš 1,18 mluvil o špinavém rouchu a o hříších. Pojďte, projednejme to spolu, pravý hospodin.
58:25I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, znovu vidíte ten obraz? I kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. Budete-li povolní a poslechnete. Budete požívat dobrých darů země, když však odmítnete. Když však odmítnete. A budete se zpečeťovat, jako zatvrzovat, bude vás požírat meč.
58:57Hospodiná ústa promovila. Znovu opakují, boží milost nás všechny zavazuje k posvěcenému životu. A pokud někdo tvrdí, že je spasen a že je bohen omilostněn, že již oblékl čisté roucho Kristovi z pravedlnosti, ale jeho život to nedosvědčuje, klame sám sebe. 1. Janův 2.3. Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání.
59:28Kdo říká, znám ho a jeho přikázání nezachovává, je lhář a pravda v něm není. Kdo však zachovává jeho slovo, v tom se skutečně boží láska stala dokonalou. Podle toho poznáváme, že jsme v něm. Kdo říká, že v něm zůstává, musí sám také žít, jako žil on. Když někdo říká, že oblékl Krista, přitom není Kristus na něm vidět,
59:55k čemu mu to je? Klame sám sebe. A 1. Janův 3.3. A každý, kdo v něm má tuto naději, slyšíte, každý, kdo má tuto naději, znovu jsme o tom očišťování. A my jsme v písmu vyzýváni, že máme to roucho čisté a můžeme se vomazat, jak chceme, nemáme ho střežit. A tak každý, kdo v něm má tuto naději, to znamená, ví, že je tady ta očišťující boží moc.
1:00:24Tak každý, kdo v něm má tuto naději, očišťuje se. Tak jako on je čistý. A každý, kdo činí hřích, činí také své voly. protože hřích je své vole. A tak bychom mnoho co měli říct k tomu, že i dnes a i tehdy bylo mnoho prázdných vyznavačů. A tak Boží slovo nás varuje před tím, že vědět nebo něco říkat ještě vůbec nic neznamená.
1:00:54Jakub říká, tak víra nemá-li skutky, je sama o sobě mrtvá. Neboť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je i mrtvá víra bez skutku. Čemu by to bylo, kdyby Jehošua slyšel, že je očištěn a znovu se vrátil a vyválil se v hnoji? A tak i v písmu čteme, že stalo se jim, co se říká v tom pravdivém přísloví, že pes se vrátil k vlastným zvratkům a umytá svině se zase válí v báně.
1:01:24Jestliže se ti, kteří se vymanili z moci říchu znovu vrátí k těmto věcem, to dosvědčuje jejich spásu? Nikoli. Jak říkám, žel vždy bylo a bude mnoho lidí, který falešně vyznávají víru. Nikdy v skutku neokusili, jak laskavý je pán. Nikdy neprožili skutečné znovuzrození, nikdy nebyli s pánem stotožněni v jeho smrti. Aby mohli okusit moc zkříšení k novému životu.
1:01:56Jejich vyznání vývy jsou jen prázdná slova. A proto pán Ježíš říká velmi vážná slova. Matouš 7, 21, ne každý, kdo mi říká, pane, vejde do království nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou, pane, pane, což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli démony a tvým jménem nečinili mnoho mocných činů.
1:02:26A tehdy jim vyznám, nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě, činitelé bezzákonnosti. Tak vidíte, že písmo nás komplexně vyučuje, co to je nezasloužená svrchovaná boží milost a jak se v životě musí projevit. Prostě jestli, že někdo říká, že je spasen a přesto uvažuje jako hříšník, který si neváží své milosti, kterou dostal,
1:02:54nebdí nad svým šatem, žije jako svět, tak je to blud. Jan Krstitel, když krstil, tak říká, vydávejte tedy ovoce svědčící o pokání. Nezačínejte si říkat, náš otec je Abraham. Ale jsme vyvoleni. Neboť vám pravím, že Bůh může Abrahamovi vzbudit děti z tohohle kamení. A sekera už je přiložena ke koření stromu. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vytět a hozen do ohně.
1:03:32Kolikrát Pán Ježíš opakoval, když někoho zachránil, už nehřeš, aby se ti nestalo něco horšího. A tak, bratři a sestry, na závěr úplně přijmeme toto jako povzbuzení a napomenutí. Mnohokrát jsme v písnu k vyzývání, jak říká poštol Pavel, zkoumejme sami sebe, jestli v skutku žijeme z víry.
1:04:03Jeremiáš 7.3, toto pravý hospodin zástupů Bůh Izraele, dejte do pořádku své cesty a své činy a nechám vás přebývat na tomto místě. Nespoléhejte na lživá slova. Toto je hospodinův krám, toto je hospodinův krám, toto je hospodinův krám. Pojďme to převíst do novozákonní řeči. Věřím v Ježíše, věřím v Krista, věřím v Boží spásnou moc.
1:04:32Opravdu? Kolik lidí dnes toto vyznává a přesto schvaluje potraty? Uznává arzenokojitaj, samcoložnictví, hříchy, rozvody. Odklání se od pravbožího slova. My jsme církev Ježíšova. a spoléhají na marná slova, jako tehdy Izrael, chrám hospodinův, chrám hospodinův.
1:05:02Víte, pán Bůh nás jasně v Novém zákoně varuje. Vyznávají, že znají Boha, ale svými skutky ho zapírají. Jsou ohavní. Zase to ohavní, jako to šaty, ty exkrementy. ohávní před Bohem, neposlušní a nespůsobilí k jakémukoliv dobrému skutku. A toto však je, že v posledních dnech nastanou těžké časy, lidé budou sobečtí, chtivý peněz, chlubivý, domýšlivý, pomlouvační,
1:05:35nevázaní, hrubý, neposlušní, nepřátelští, nesvatí, zrádní, lehkomyslní, nadutí, milující rozkoš, spíše než milující Boha. Budou mít vnější formu, vnější formu. Se můžeme na sebe dát krásné saka, ale Pán Bůh vidí, jestli to není potřísněné. On vidí, jaký to je šat. Budou mít vnější podobu zbožnosti, ale jejich moc jim bude cizí.
1:06:06Od takových, říká Pavel Timoteovi, se odvracejí. A proto Jeremiáš říká, hle, vy však spoléháte na lživá slova, které neprospějí, což pak můžete krást, vraždit, zizoložit, vzivě přísahat, obětovat Bálovi, chodit za jinými bohy, které jste neznali a potom přijít, postavit se přede mne, v tomto domě, který se nazývá mým jménem a říct,
1:06:34jsme zachráněni. Jen abyste mohli dál páchat všechny tyto odporné věci. To je Jeremiáš. Což pak se tento dům, který se nazývá mým jménem, stal ve vašich očích jeskyní lupičů? Avšak vy jste, jako to, já to vidím, jeho spodinu výroky, já to vidím. Pán Bůh nás vidí, bratře a sestry. A jestli jste oblečeni v jeho spravednost, haleluja.
1:07:03Ale jestli ne, tak nechodíte do božího domu a neříkejte, jsme zachráněni. To je něco strašného, ale ono se to děje. Dějelo se to v Izraeli, děje se to v církvi. Vždy jděte na to místo v šílu, říká pán Bůh. Tam dříve zůstával můj stánek, kdy jsem poprvé nechal přebývat své svaté jméno. a podívejte se, co jsem s ním udělal za zlo svého lidu, Izraele.
1:07:37A nyní, protože jste spáchali všechny tyto skutky a hospodinu výrok a mluvil jsem k vám, stále znovu jsem mluvil, ale neslyšeli jste. Volal jsem vás, ale neodpovídali jste. Houdlám s domem, který se nazývá mým jménem, s domem, nad kterým spoleháte a místem, které jsem dal vám a vašim otcům učinit to, co jsem učinil se šílem.
1:08:05Odvrhnu vás od sebe, jako jsem odvrhl všechny vaše bratry, celé potomstvo Efraimovo. A pak říká něco strašného. Hospodin, ty se za tento lid nemodli. Nepozdvihuj za ně nářek ani modlitbu. Nepřimlouvej se za mě, nebo tě nebudu poslouchat. Což nevidíš, co páchají, říká hospodin Jeremiášovi. Na třeba, sestry, jak moc bude poslední doba podobná této.
1:08:39Dnes je mnoho lidí, kteří se hlásí k pánu Ježíši Kristu. Klubí se ospravedlněním, ale nežijí v moci nového života. A pán Bůh ještě dnes volá, znovu volá, jako volal v době, předtím, než nechal zničit svůj chrám a bez milosti pobít Jeruzalém.
1:09:10Navraťte se ke mně, pojďte, projednáme to spolu. Kdyby vaše hříchy byly jako šarvat, zbělejí jako sněh. Ale jenom pán Bůh to může učinit. Nikdo jiný. Čisté roucho od pána Boha zavazuje k čistotě, a svatosti. Amén. Takže vratři a sestry, bylo to hutnější dneska, ale to nám otevírá dveře k tomu
1:09:42otrok jménem Výhonek.