Prorok Zachariáš #29
Biblické texty v kázání
Izajáš 51Izajáš 65Ezdráš 1Izajáš 14Izajáš 66Ezechiel 40Ezechiel 44Matouš 13Marek 8Marek 13Lukáš 19Římanům 9Římanům 10Římanům 11
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (15)
- 1:43 Matouš 13,52
- 5:26 Židům 5,1
- 6:57 Efezským 1,4
- 19:32 Ezdráš 1
- 24:47 Marek 8,31
- 30:47 Lukáš 19,41
- 32:25 Izajáš 65
- 37:58 Římanům 9,25
- 41:03 Římanům 11,5
- 43:28 Izajáš 51
- 45:56 Zjevení 12
- 49:28 Izajáš 51,17
- 51:31 Marek 13,28
- 56:34 Ezechiel 40
- 1:02:35 Izajáš 66,19
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:07Dnes tedy, bratři a sestry, vás tedy ještě jednou vítám na dnešní biblické hodině. Dneska je to už a teša esrim, to znamená 29. hodina nad prorokem Izajášem, teda Izajášem, Zachariášem. A dneska tam bude hodně Izajáše, takže jsem tak nějak poslouchal a pořád přemýšlel nad Izajášem, ale písmo budeme vykládat písmem.
0:38A vy víte, že vlastně minulou biblickou hodinu jsme si vlastně započali, z velké části věřím, takovou tu biblickou historii toho kněžství. Prošli jsme úseky od stvoření světa až po období služby v chrámu a já jsem tedy slíbil, že na to navážeme. Proč je to tak důležité? Důležité je to proto, že aby jsme mohli správně interpretovat
1:11a aby k nám mohl Duch Svatý promlouvat a ukazovat nám hloubky těch zachariášových proroctví, tak si musíme skutečně uvědomit ten biblický kontext celého toho. A není to vždycky úplně jednoduché, ale přesto věřím, že nám i zas dnes pomůže to, že to bude promítané. A na druhou stranu i naše technika umožňuje, že se k tomu můžete doma v klidu vrátit a třeba si některé věci ještě zopakovat.
1:43Je to důležité. Matouš 13.52 jsme si minule citovali, kde pán Ježíš říká, on jim řekl, proto se každý učitel zákona, který se stal učetníkem království nebes, podobá člověku hospodáři, který ze svého pokladu vynáší nové i staré. Opravdu není možné nestudovat starý zákon a myslet si, že pochopíme nový a nebo dokonce jít ještě tak daleko,
2:17že bychom mohli poznat věci, které se týkají výkladu proroctví. Já jsem i teď nedávno slyšel takové zamišlení Bratra MacArthur, který se rozhorlil nad tím, jak je zanedbávaná eschatologie, často i v reformovaných kruzích, a jak malý důraz je kladen na tyto věci, ačkoliv pokud vezmeme v komplexnosti písmo, tak je nám naprosto zřejmé,
2:44že eschatologie rozhodně není okrajovou záležitostí, ale že tvoří velkou část. A dokonce bratr mě potěšil, aniž bych mu to napovídal, že kdo nezná Zachariáše, tak nemá vůbec ani co mluvit o nějaké eschatologii. A tak vy už ale všechno znáte. Víte, že Zachariáš je kniha zjevení Starého zákona, takže pro javlonec to neplatí, bratr se na nás nezlobí, ale na některé zbory se zlobil.
3:14Takže je to povzbuzující, na druhou stranu i bratr si přece vzal, že ještě než ho pán Bůh odvolá, taky už mu není nejmíň, tak by ještě toto téma chtěl dotáhnout ve svém životě i v té službě, kterou má pro mladé pastory, kazatele, aby víc dbali na toto téma, protože kdy jindy než teď. Takže to je jenom pro povzbuzení, abyste se nenechali odradit od studia.
3:45Není to studium jednoduché, co nic nestojí, za nic nestojí, ale my k tomu, věřím, přistupujeme aspoň trochu zodpovědně a potom uvěřím tomu, že budeme schopni vidět a vnímat ty hloubky těch prorocství v daleko širším pohledu a nebude to pro nás jenom čtení nějakých vytržených úseků z kontextu. Takže já jsem chtěl, abyste přemýšleli doma nad tím,
4:17vlastně nad tou postavou proroka Zechariáše, jak nám vlastně vylíčil tu osobu velekněze Jehošuji. Já jsem vám říkal, že určitě minimálně jsou asi tak čtyři důležité pozice, v kterého musíme vidět, pamatujete si je, zaprvé je fyzickou osobou, byl žijícím člověkem, který splnil na této zemi svůj úkol a to především při obnově chrámu po babylonském zajetí.
4:50Ale to je málo, jsme si říkali, že je to určitý typus, protože jako velekně zastupuje celý svůj národ, národ božího lidu staré smlouvy před hospodinem. A poukazuje také tím pádem na omilostnění tohoto národa v období nové smlouvy. V třetí jsem říkal, že je to typus poukazující na samotného pána Ježíše. A věřím, že si musíme uvědomit za čtvrté, že je to vůbec typus věrného kněze,
5:26jak staré, tak nové smlouvy, který může a musí být povolán, ustanoven, ospravdněn, posvěcen a očištěn pouze a jen samotným Bohem. Víte, když jsme studovali kněžství v té historii, tak je nám jasné, jak jasně vysvěhuje písmo, Židům 5.1. Každý velekněst, který je brán z lidů, bývá ustanoven pro lidi v božích věcech,
5:59aby přinášel dary a oběti za hřích. A teď dejme pozor. Tuto čest si nikdo nemůže přisvojit sám. Nýbrž je povolán Bohem, jako i Áron. Takže není to tak, že bychom šli a řekli, tak asi já bych mohl být knězem. To v žádném případě. A kdybychom to tedy chtěli explicitně, implicitně vztahovat na nový zákon, tak to platí stále.
6:30Nesapomeňme, že žijeme v dispenzi, kterou nazýváme v té chronologii dějin dobou milosti. Je to věk církve. A v této dispenzi samozřejmě platí takzvaný princip všeobecného pěství. My jsme to rozebírali, víme, o co mluvím. 1. Petru v 2. 9. Vy však jste od vyvolený královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k božímu vlastnictví,
6:57abyste rozhlásili mocné skutky toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivohodného světla. Hele, i my jsme museli být pánem Bohem povoláni do této role. Není to, že jsme si to sami rozhodli, jak je psáno efeským 1. 4. že On, tedy Bůh Otec, si nás v něm, tedy v Pánu Ježíši, vybral již před založením světa, abychom byli svatí a bezposkvrny před Jeho tváří v lásce,
7:29když nás podle zalíbení své vůle předurčil k sobě k synovství skrze Ježíše Krista, ke chvále slávy Jeho milosti, kterou nás obdařil ve svém milovaném synu. V něm máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění našich prověnění podle bohatství jeho milosti, kterou nás hojně zahrnul ve vší moudrosti a rozumnosti, když nám oznámil tajemství své vůle,
7:55jak se mu líbilo a jak si přece vzal. Aby pro správu období, v nichž budou naplněny příhodné časy, uspořádal pod jednu hlavu v Kristu všechny věci. Ty na nebesích i ty na zemi, aby je uspořádal v něm. V něm jsme se stali i dědici, když jsme byli předurčeni podle předsevzetí toho, který působí všechno podle rady své vůle, abychom tu byli k chvále jeho slávy.
8:27My, kteří jsme již předtím doufali v Krista. Dnes tedy v této době platí to samé. Prostě tak, jako vidíme v celých dějinách božího lidu, byl to pán Bůh, kdo si povolává, tak to byl pán Bůh, kdo si nás povolal. Nebylo jsme to my. Byl to sám pán, jak říká pán Ježíš, ne vy jste vyvolili mě, ale já jsem vyvolil vás. Takže věřím, že v tomto máme jasno a chápeme,
8:56jak je to naprosto kompatibilní s tím účením o tom, kdo může být kněz. Takže pamatujme na to, že tedy žijeme v novozákonní době v dispenzi milosti a tedy platí princip všeobecného kněžství. Přesto věřím, že stále máme na paměti, že kniha Zechariáši, stejně jako velká většina proroctví starého zákona eschatologická,
9:21má za ústřední téma ne církev, ale Izrael. A násilně extrapolovat některé věci z těchto proroctví na nás je samozřejmě nemožné. Je potřeba rozlišovat. Ovšem to, co zcela určitě můžeme, je zabývat se principy pro naše životy, které platí. Takže já připomenuji, že vlastně my se nacházíme v období toho čtvrtého nočního vidění proroka Zechariáše
9:51a my se zabýváme vlastně tou scénou, kdy hospodin způsobil, aby prorok Zechariáš viděl velekněze Jošu ve svém vidění, jak stojí před hospodinovým poslem a popravit si mu stál Satan, aby proti němu vnesl žalobu. Hospodin však k Satanovi řekl, hospodin ti dává důdku, Satane, důdku ti dává hospodin, který si vyvolil Jeruzalém.
10:18Což to není oharek vyrvaný z ohně? Jošua, totiž jak stál před poslem, byl oblečen do špinavého šatu. A hospodin se obrátil k těm, kteří tu před ním stáli. Svlékněte z něho ten špinavý šat. Jemu pak řekl, pohleď, sněl jsem z tebe tvou nepravost a dal jsem tě obléct si do slavnostního roucha. Dále pán, my potom dojdeme k tomu schrnutí výkladu,
10:45ale vidíte, kdo koho oblékl, kdo koho očistil, kdo koho. Já věřím, že to je naprosto jednoznačně jasné, že velk měst Johošua se nemohl sám převléknout, vléknout, nemohl se sám očistit. Kdo to činí? A pamatujeme, už máme na mysli, že on koho zastupuje před tím hospodinem? Co znamená čipinavé roucho? Izaiaš? A tak dále.
11:10Já věřím, že tohle už nám v těchto kontextech napadá, i když ještě nerozebíráme toto proroctví větu od věty. Řekli jsem, stavte mu na hlavu čistý turban, tomu vstavili na hlavu čistý turban a oblékli mušat. Hospodinův posel stal přitom a hospodinův posel Jošovi dosvědčil. Toto praví hospodin zástupů. Budeš-li chodit po mých cestách a budeš-li střežit, co jsem ti svěřil,
11:44budeš obhajovat můj dům a střežit na nádvoří a já ti dám právo přicházet mezi ty, kteří zde stojí. Nuže sliš, velekněz Jošo, ti i tvoji druhové, kteří sedí před tebou, ti to muži jsou předzvěstí toho, že přivedu svého služebníka, zvaného výhonek, hle, tu je kámen, který kladu před Jošo. Jeden kámen, na něm sedm očí. Já sám, na něm věří znak, je výrok hospodina zástupu.
12:23A odklidím nepravost této země v jediném dni. Onoho dne, pak je výrok hospodina zástupu. Pozvete jeden druhého pod vinnou révu a pod fíkovník. Takže nůže, aby jsme mohli úplně pochopit celek, tak nás ještě dnes čeká, a už bych byl rád, aby jsme si to pustili, dokončit tedy tu historii, a dneska už bych to nezazval jenom historii,
12:50protože dneska to bude i budoucnost. Pohledíme do budoucnosti vlastně toho biblického kněžství. Takže já budu pokračovat. My jsme skončili někde, jestli si pamatujete, to schrnu jenom krátcem. V roce 9576 př. Kr. byl postaven první chrám v Jeruzalémě, krále Šelomounem. Trošku jsem na to i navazoval v kázání, když jsem rozebíral hospodinovi podivohodné plány,
13:25které určil se spasením. Víte, kde ho postavil, proč ho tam postavil, to už všecko víte na hoře Moria a tak dále. Rok 586, kočíme hodně, ale víte, že toto období vy máte v malíčku, protože to je období malých proroků, které jsme do detailu probírali. Je to období malých proroků, který vlastně nejdříve volali k pokání
13:48severní království Izrael a ten dopadl velice špatně. Víte, že byl odveden do zajetí do Asyrie a potom se zaměřovali na Judu, na judské království po rozpadu, ale i judské království nakonec dopadlo velmi špatně a vše skončilo v roce 586 pánem Bohem jasně dopředu deklarovaným soudem babylonským zajetím a zničením prvního jeruzalemského chrámu.
14:19Následovalo 70 let zajetí. Je vám jasné, že v případě, kdy byl zbořen chrám, A k čemu asi došlo? Co se týče služby kněží a bohoslužby. Byla naprosto přerušená. Židé nemohli vykonávat to, co bylo určeno zákonem. Nemohli naplňovat všechny ty věci. A to je velmi vážné, když si vezmete, že v zákoně čtete na každém místě,
14:47že oni to museli dělat denně. A najednou nemohli dělat vůbec nic. Takže bylo to velice těžké období a pán Bůh to dal proto, protože si ho nevážili, protože se otáčeli za jinými bohy, tak jim pán Bůh dal, aby šli do země, která byla plná modloslužby, do Babylona a tam, aby si do sytosti vychutnali, co to znamená být podrobený modlám.
15:16Takže kněžství bylo v této chvíli přerušeno, kněži nemohli sloužit hospodinu tak, jak zákon určil. Co je velmi zajímavé, už v roce 573 př. Kr. dostává prorok Ezechiel k vidění nového chrámu, čili pár let potom, kdy pán Bůh zahnal ten ostatek do Babylona, aby ho tam potrestal,
15:46víme, jak dopadli ti, kteří zůstali v Jeruzalémě, tak už dává slovo pozbuzení, protože v roce přibližně 573 př. Kr. prorok Ezechiel dostává tu vizi těch osmi kapitol, to je obrovská velká část Ezechiele v tom kontextu, nového chrámu, který ještě nikdy nestal. Ale my na to musíme pamatovat. Takže pak přichází rok 539, to byste taky měli znát ve dne v noci o půlnoci,
16:18že to je zlomový rok v dějinách lidstva, protože v tomto roce pochopil už stařičký Daniel slovo z Jeremiáše o 70. letém vyhnanství. Modlil se k hospodinu, vyznával hříchy své i svého národa a hospodin k němu poslal anděla Gabriela, aby mu zjevil něco, bez čeho bychom dneska neměli o čem mluvit. A to je klíč k chronologii pochopení eschatologie.
16:49To znamená, vy už to znáte, devátá kapitola proroka Daniele, kde se tedy dozvíráme o takzvaných sedmdesáti Danielových týdnech let. Bez toho nevze vůbec žádnou chronologii eschatologie ani dění spásy pochopit. Takže pak rok 538 dochází k naplnění proroctví, dekret krále Kýra, hospodin zmocnil krále Kýra, vzbudil jeho ducha a on vydává dekret
17:17a končí babylonské zajetí. Izraelci se vrací, víte, že tím začíná například kniha Esdraž. Takže je návrat babylonských zajatců a začíná se znovu obnovovat zničený chrám. Jenomže my už víme, že byly velké potíže a velké protivenství a tak už v roce 1936 začínají ty práce na chrámu ustávat. A dokonce v roce 535, já to přicházím rychle, všecko to známe z AGEA.
17:52Jsme již u okamžiku, kdy na příkaz krále Atraxerxe, na pomluvy místních, jsou práce na chrámu zcela zastaveny. No a pak už v AGEUS, můžete si připomenout rok 520, hospodin zasahuje a povolává do služby dva své proroky. Nejprve Agea a potom proroka Zechariáše. A to proto, aby napomenul svůj lid a povzbudil je k práci
18:22na obnově hospodinova chrámu. A nejenom to, ale hospodin také svrchovaně zasahuje a povolává si svého služebníka krále Dariusa Histapsese, který vydává dekret o obnovení práce na chrámu v Jeruzalémě. Rok 519, 24. dne, měsíce Ševatu, to je 11. měsíc Luháša Nahá Ivry, čili přepočítáno na náš kalendář asi rok 519 př. Kr. 15. únor,
18:56se stává teď 8 podivuhodných vidění, které my teď rozebíráme. Rok 516 př. Kr. dokončení chrámu, obnovení bohoslužby v chrámu. Potom jenom pro zajímavost, abyste tu Bibli měli v hlavě, jak to jde za sebou. Rok 483 až rok 472 př. Kr. to jsou události knihy Ester. Takže to se zase týká těch babylonských židů, kteří se nevrátili do toho Jeruzaléma a Ester.
19:32Achašveroš, Vašty, to vy znáte všecko podrobně. Potom máme rok 458 až 432 př. Kristem. To jsou události knihy Ezdráš a Nehemjáš. Ale samozřejmě Ezdráš v prvních kapitolách jde až zpátky do roku 538. No a co je důležité, tam se snad jak pán Bůh jednou dostaneme, bude rok 430 a to je služba proroka Malachiáše. Víte, že prorokem Malachiášem končí hospodinovo promlouvání k lidu,
20:06pán Bůh se na 400 let odmlčel a byly uzavřeny písma starého zákona. Samozřejmě ne, že by pán Bůh 400 let nic nedělal, ale už nedal žádné nové zjevení. Byla to doba makabejských. Tady bych jenom zmínil důležitý datum, rok 165 př. Kr. což je opětovné zasvěcení chrámu po jeho znesvěcení Antiochem IV. Epifanem a ustanovení svátku, který respektoval i pán Ježiš, a to je svátek zasvěcení,
20:41čili židovský název hebrejsky Chanuka. Přesně tak. Čtěte nový zákon, jak se pán Ježiš k tomu stavěl. Takže to jsou prostě svátky, které vznikly v době, kdybychom, kdy nebyl kánon psán. Samozřejmě existují apokryfní texty knihy makabejských, ale to není inspirované boží slovo. K tomu musíme přistupovat jako k historickým knihám.
21:11No a už jsme rok 19 př. Kr. a to je král Herodes Veliký. Víte, jak se dostal na trůn, to už jsem vám vysvětoval, vzal si Hašomenovskou princeznu. z makabejského rodu Miriam, tím se dostal na trůn Edomita, král Herodes Veliký, toho už dobře známe z události Evangelii. A není náhodou, že to byl Edomita, měli vždycky pozitivní vztah
21:38k božímu lidu Izraeli a v budoucnosti ještě se hrajou významnou roli. Takže víme, že Herodes v roce 19 př. Kristem dává ten ubohoučký chrám, Druhý, který opravil, když se navrátil Jehošu a spolu s místodržitelem, potomkem krále Davida, Zerubávelem, to nebylo žádné slavné dílo. Ale král Herodes, aby se zalíbil židům, protože pro židy určitě nebylo příjemné,
22:13že mají na trůnu Edomitu, tak jim předělal chrám a byl velkolepý. Víte, že když učeníci obcházeli chrám, tak co říkali pánu Ježíši? Byli z toho unešeni. Pán Ježíš už méně ním říkal amen, amen pravním vám, že nezůstane kámen na kameni. Ale tento chrám sehrál naprosto ústřední roli. On musel být, protože zde se odehrává většina věcí spojená s životem a dílem Pána Ježíše Krista.
22:49Takže tady samozřejmě bohoslužba starozákonní fungovala, to jak fungovala, jak byla Pánu Bohu milá, to věřím, že z Evangelii taky dokážete pochopit, jaký to byly úžasný kněží a jak věrní byly hospodinu. My se k tomu dostaneme. Takže přelom letopočtu, já píšu rok šest, tři před Kristem, je to velmi těžko dopočítatelné, na tom se hodně těžko,
23:17nebo nesmíme se dělit, je to poměrně složité téma, ale jde o to, že prostě toto je přelom letopočtu a někdo narození Pána Ježíše Krista vidí v roce 3 před Kristem, ta nula skutečně moc nevychází a já jsem dal ještě to rozmezí, dejme tomu 6 před Kristem. Tím začíná vlastně přechodná doba, novozákonní, kdy Pán Bůh znovu promlouvá, víte, že prvně promlouvá tak,
23:50že posílá anděla, který se zjeví komu? Zachariášovi. A byl to zase anděl ten samý, co byl před tím, pár set let před tím. Vidíte, že anděle je asi žijí dlouho. Takže víte, že kdyby byl naposledy u člověka, byl navštívit Daniela a to bylo v roce 539 před Kristem. A teď vidíte, co je 100 let pro anděli.
24:23Takže přichází, aby se setkal při vysluhování, když na něj přišla řada a oznámil mu, že se mu narodí syn. Největší starozákonní prorok, který se jmenoval Jan Krtitel. A ten, dejme pozor, ten uzavírá starý zákon. Takže největším starozákonním prorokem samozřejmě vás napadne Mojžiš a to určitě v tomhle chápání může být,
24:47ale když vydává srděství pán Ježíš o Janu Krtiteli, tak říká, že nenarodil se s ženy nikdo větší jako Jan Krtitel. ovšem i ten nejmenší v božím království je větší než on. Takže samozřejmě narození pána Ježíše. A co je důležité, Marek 8, 31, už během svého života pán Ježíš jasně vyučuje jednu doktrínu,
25:15kterou musíme znát. A začal je učit, že syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen od starších. A od koho? od velekněží a učitelů zákona být zabit a po třech dnech stát zmrtvých. Vidíte, znovu se vracím k tomu svému nedělnímu kázání. Nebyla to souhra údálostí, nebyla to souhra zlých okolností, nebo že by si lidé něco vymysleli, ale pán Ježíš od počátku věděl,
25:47že je to boží plán a že se musí naplnit písma, tak vyučoval své učeníky, oni tomu nescela rozuměli. Ale co tady čteme, že musel být zavržen od starších a od kněží. Což tak, jak se k němu chovali, to vidíme v písmu. My jsme si to teď na Velikonoce, věřím, připomínali. Není to nic jiného, bratři a sestry, než když budete poctivě studovat
26:14starozákonní proroky. Co říká pán Ježíš, když se setká s těmi učedníky, co jdou do Emaus. Oni se divili. A co jim páni říká, což pak toto všecko neměl Mesiáš vytrpět. Takže jako uvědomme si, že to tak bylo. A teď jsme v roce 30, přibližně tam já to tak spatřuji, když nebudu za to vylúčovat bratry a sestry z církve,
26:41pokud se neschodeme na přesném roku. Ale je to tak, Takže Kristova oběť, vzkříšení a vstoupení k Otci, dejme tomu ten rok 30, na ustanovení církve, dejme pozor, z Pohanu i Židů, ale to až na letnice. A tady končí co? Tady končí 69. Danielů v týden let. Takže až do tohoto období uběhlo přesně teď 69 Danielů v týden let,
27:14které on viděl v tom svém navštívení Anděla Gabriela. No ale chybí nám. Bylo jich kolik? 70. Aby už jste znali, tak co se teď stalo mezi tím 69. týdnem. Přichází, já tomu říkám, intermezo, nebo takzvaná pauza, dispense milosti. To znamená, ta není ohraničená. Víte, že církev byla ve starém zákoně tajemstvím,
27:45i když jsem vám ukázal, že je tam mnoho textů, které o ní mluví, ale Židé jim nerozumí. Církev byla tajemstvím a tak tedy započala období církve. Čili sama církev se stává od okamžiku letnic s chrámem Božího ducha, je to doba milosti a začíná platit princip novozákonní všeobecného kněžství. Takže to je s námi. Ale co Izrael? Co kněžský řád Izrael? Co potomci jeho švůj?
28:2010. srpna 70. po Kristu je chrám vypálen římským vojskem pod vedením Tita. A zase, to není v podstatě nic nového. Je to něco, co se týká naplnění božího předpovězeného soudu nad Izraelem, který zavrhl svého mesiáše. Je to konec, opět znovu konec čeho? Starozákonní bohoslužby.
28:50A to trvá dokdy? Dodnes židé nemohou slabit normálně. Pesah, nemohou slavit vůbec nic, to, co slaví. To je sice hezké, my se k tomu podíváme, jak se to pánu Bohu líbí, ale to nemá nic společného. Nemůžou obětovat zvířata, nemohou provádět věci, protože nemají chrám. A to je boží trest. Služba levických kněží v současné době žádná není.
29:24Židé mají rabíny, ty je učí, někteří lépe, někteří hůře, někteří, jak říká písmo, jsou synagogou, přímo, jak je nazývá, satanovou. A není to vůbec lehké období, ale bylo to něco, co pána Boha překvapilo, nebo to se vymklo z rukou v dějinách z pásy? Vůbec ne. Samozřejmě, pokud jsme čtenáři písma, víme, že to bylo tisíce let dopředu prorokováno.
29:52A pán Ježíš k tomu říká, ukáž 13, 34, Jeruzaleme, Jeruzaleme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni. Kolikrát jsem chtěl schromáždit tvé děti, jako slepit se svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste. Hele, váš dům se vám zanechává pustý. Pravím vám, že mě zajisté nespatříte, dokud nepřijde ten den,
30:16kdy řeknete požehnaný, který přichází ve jménu pána. Už tady Pán Ježíš mluvá, o jakém domě se to mluví, že zůstane pustý. To není těžké z kontextu. Chrám, protože víte, že... Dedication. Zasvěcení chrámu bylo spojeno s čím? Co se objevilo třeba, když zasvěcoval chrám v Šelomonu? Přestoupila tam všechina, boží sláva.
30:47A víme, že prostě ale boží sláva od Izraele odstoupila. A tak víme, že chrám jim zůstal, ten jejich dům, pustý. A to už prorokoval dávno, v sedmém století, kdo? Izajáš a jiní. Lukáš, 19, 41. A když se přiblížil, tady jsme na květnou neděli, a uviděl město, dal se nad ním pán Ježíš do pláče a řekl, kdyby jsi aspoň v tento svůj den poznalo i ty, co je k tvému pokoji,
31:21A však nyní je to před tvýma očima skryto. Biblisté, znáci naší biblické hodiny, co tam vidíme, je to před tvýma očima skryto. To je takzvaný divine passive, čili je to zjevení dekretivní boží vůle, neboli, že pán Bůh tyto věci, aby naplnil svoje řády před Izraelem, skryl. Takže my tady vidíme, že to bylo součástí Božího dávno stanoveného plánu.
31:55Neboť přijdou na tebe dny, kdy tě tvoji nepřátelé obklopí, náspem obklíčí tě a sevřou tě ze všech stran, srovnají tě ze zemí, tebe i tvé děti v tobě a nenechají v tobě kámen na kameni za to, že jsi nepoznalo čas svého navštívení. Takže odkuď kam? Naplnění slov starozákonních proroků. My musíme vědět, že celý tento plán boží spásy,
32:25i to, že Izrael zavrhl svého mesiáše a že za to přišel trest a díky tomu se dostala spása k pohanům, je dávno v boží mysli. A pán Bůh to zjevoval svým služebníkům prorokům. Já ukážu jenom několik textů, abyste to chápali. Takže Izajáš 65, to je jaké období? My se zeptáme Izajáš, Ozeáš, to si pamatujte. Ozeáš je severoizraelský Izajáš, to jsou v tomhle pohledu mají k tomu prostě blízko i časově.
32:59A pojďme se na to Izajáš 65, jedna podívat, kapitol bylo desítky. Dal jsem se poznat těm, pravý hospodin samozřejmě, kdo se na mne nevyptávali. Dal jsem se nalézt těm, kdo mne nehledali. Řekl jsem, zde jsem, zde jsem národu, který nebyl nazván mým jménem. Na celý den jsem stahoval ruce k umíněnému lidu, který chodí nedobrou cestou za vlastními úmysly.
33:28Ten lid mě ustavičně do očí provokuje ke hněvu. Objetují v zahradách a pálí kadidlo na cihlách. Pobývají v hrobech, nocují na skrytých místech, jedí vepřové maso a v jejich nádobách je vývar z nečistých věcí. Říkají zůstaň, kde jsi. Nepřistupuj ke mně, protože jsem svatější než ty. Ty jsou kouřem v mém nose, ohněm, plápolajícím po celý den.
34:00Hle, je to přede mnou napsáno. Nebudu mlčet, pokud neodplatím. Odplatím jim do klína za provinění vaše, stejně jako za provinění vašich otců, kteří pálili oběti na horách a hanobili mě na návrších, pravý hospodin. Plně odměřím jejich odměnu do jejich klína. Žel to není pouze text vystihující izraelské dějiny,
34:35ale je to text, podle kterého se chovají i soudobí tzv. křesťané. Nebudu mluvit o modloslužbě, hrobech, uctívání relikví a tak dále. Snad jedině nás může potěšit, že to vepřové nám pán Bůh už odpustil. Takže uvědomujeme si to.
35:23kde je obtížený vinou. Potomstvo zločinců, děti ničitelů, opustili hospodina, znevážili svatého Izraele, odvrátili se zpět. A dále od desátého, samozřejmě bychom to mohli číst celé, slyšte hospodinovo slovo. A teď podívejte, jak nazývá kněze a vůdce izraelského národa hospodin. Vůdcové, sodomšti, Naslouchejte, lidé, gomorský zákonu našeho Boha.
35:52K čemu je mi množství vašich obětí, pravý hospodin? Jsem sit zápalných obětí, beranu a tuku krvného dobytka. V krvi bíčku, beránku a kozlu nemám zalíbení. Když přicházíte, abyste se přede mnou ukazovali, kdo to od vás žádal, abyste šlapali po mých nádvořích. Nepřinášejte už falešné obětní dary. Kadidlo je mi ohavností.
36:16Novoluní a soboty svolávání schromáždění nesnáším, nesnáším, schromáždění, kde je zlo. Vaše novoluní a svátky má duše nenávidí, jsou mi břemenem, jsem vyčerpán jejich snášením. Když rozpostíráte své dlaně, zavírám před vámi oči. I když roznožujete své modlitby, neposlouchám vás. Vaše ruce jsou plné krve.
36:47Takže žel tato věc trvá před hospodinem stále. Židé dodnes dělají ty svoje obřady, židé dodnes činí různé věci, ale protože nepřicházejí k Pánu Bohu skrze Pána Ježíše Krista, Protože nepřijali Pána Ježíše Krista, tak jejich rity, jejich bohoslužby nemohou být akceptovány Pánem Bohem.
37:24A my samozřejmě také víme, že žel se tímto příkladem řídí i někteří takzvaní novozákonní věřící. a že by tohleto klidně mohl Pán Bůh přiníst i do nějakého zboru a říct to lidem přesně tak, jak je to tady napsáno. Já chci, abyste viděli, že tohle všechno, co vám říkám, je vyloženo novým zákonem. Já nepřicházím s novým.
37:58Já ukazuju to, co vy máte všechno ovládat, protože Pavel tohleto všechno vysvětluje. Římanům 9.25 a já věřím, že teď uslyšíte ty texty všechny, jak je tady cituje Pavel. Římanům 9.25, jako pravý u Ozeáše. Lid, který není můj lid, nazvu svým lidem a tu, která nebyla milovaná, nazvu milovanou. A stane se, že na místě, kde jim bylo řečeno, vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.
38:28To jasně poukazuje na co? Na to, že pán Bůh se odvrátí od Izraele a půjde k pohanům. A tak ustanovení církve. A dál pokračuje Pavel, zase se vrací k Izajáši. Izajáš však volá nad Izraelem. Kdyby byl synu Izraele jako písku v moři, jen ostatek bude zachráněn. Neboť úplně a rychle vykoná pán své slovo na zemi. A jak to Izajáš předpověděl?
38:57Kdyby nám pán Cevaot nezanechal símně, byli bychom jako Sodoma. Gomoře bychom byli podobni. Co teď řekneme? To, že pohané, kteří neusilovali o spravedlnost, dosáhli spravedlnosti a to spravedlnosti, která je z víry. Izrael však, ačkoliv usiloval o zákon spravedlnosti, k cíli zákona nedospěl. Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž jako by ze skutků zákona.
39:24Narazili na kámen úrazu, jak je napsáno, hle, kladu na Sion, kámen úrazu a skálu pohoršení. Každý, kdo v něho věří, nebude zahamben. A tak tedy Římanům 10.17.
40:03Ne, pochopil. Už Mojžíš, Mojžíš, kde jsme? Rychle, jde to počet. 1450 př. Kr. Už Mojžíš, to je 700 let ještě před Izajášem, pravil. Co? Vzbudím ve vás žárlivost na národ, který není národem. Proti národu nerozumnému vás popudím kněvu. A Izajáš odvážně říká, dal jsem se nalézt těm, kteří mě nehledali,
40:34dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali. O Izraeli však říká, po celý den jsem stahoval své ruce k lidu neposlušnému a odmluvajícímu. A tady bychom skončili, tak řekneme, Izrael to má spočítané. Ale jak jsem říkal, dějiny spásy, dějiny eschatologie, ty nejsou možné pochopit bez božího plánu s Izraelem. A kdo to na to nemyslí, tak se utopí.
41:03A bude plavat v eschatologii i v proroctvích. Protože Apoštol Pavel jasně říká, pravím tedy zavrho, a vy to znáte, ale už si to měli paměti znát, zavrhl snad Bůh svůj lid, naprosto ne, říká Pavel v Římanu. Teď já jsem Izraelec, potomek Abrahamu v skmene Běnjamínova. Bůh nezavrhl svůj lid, který předem poznal. A dále Římanům 11.5.
41:29Tak i v nynějším čase, to platí až po dnešní den, pamatujete tomu, to je doba, kdy Pavel vlastně píše už list Římanům a je to tedy doba po nanebevzetí pána Ježíše Krista, je to doba milosti. Tak i v nynějším čase zůstává ostatek lidů izraelského podle vyvolení z milosti. Jestliže však z milosti pak již ne ze skutku, Jinak by milost již nebyla milostí. Co tedy? Oč Izrael usiluje, toho nedosáhl, ale dosáhli toho vyvolení.
42:00To znamená, že části Izraelcům byla dána milost, aby mohli co? Uvěřit v Pána Ježíše Krista a stát se součástí církve. A ostatní, co čteme, ostatní byly zatvrdzeni. Kdo je zatvrdil? Pán Bůh. Jak je napsáno, kdo jim dal ducha o tupělosti? Bůh jim dal ducha o tupělosti. Oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli.
42:32Až dokdy? Až do dnešního dne. A tady vidíte ty idiomy písma. Co to znamená, když Pavel říká až do dnešního dne? Znamená to, že to skončilo v době, kdy Pavel psal list římanům? Ne, to trvá stále ještě. A až do dnešního dne. A David praví, co říká David, král? To jsme v jakém roce? Už ne Mojžíš, ne Král David, to je rok asi tisíc.
42:57Tak. Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí kamenem úrazu a odplatou. Ať se jich oči zatnějí, aby neviděla jejich záda, sehni navždy. Jaký stůl? Jsme si to říkali. Oltář, kde obětovali. Ať se jim stane co? Léčkou. Tak, ale hospodin svůj lid nezavrhl. Kdybych chtěl rozebírat všechny verše v písmu,
43:28které nám to potvrzují, jsou jich stovky. Ne desítky, ale stovky. A já jsem vybral některé, které nám ukazují, abyste chápali, v jaké teď době žijeme. Jak teď pámu si vstupuje k Izraeli. Izajáš 51. Toto pravý hospodin. Kde je rozlikový list vaší matky? Jímž jsem ji propustil. Nebo kde je? Kdo je tu z mých věřitelů? Jímž jsem vás prodal.
43:56Hle, pro své viny jste byli prodáni a pro vaše přestoupení byla propuštěna vaše matka. O kom se zde mluví? Jaká matka? Co to je za ženu? Je to celá silonská, je to Izrael. Co s ní hospodin udělal? Vydal ji rozhlukový list. To znamená, že ji propustil. Ozvedl se. A který prorok, a to už máte v maličku, o tom nejvíce mluví. O tomhle rozvodu.
44:25Nevěrné ženy. Ozeáž. A tak podívejte, jak to ale dopadne. To je naděje. Nejsi z toho běhám ráz po zádech, ale co hospodin učiní v budoucnu. Ozeáž 2.12. Nyní odhalím její hanbu před očima jejich milenců. A nikdo ji nevysvobodí z mé ruky. Ukončím všechny její oslavy, její každoroční svátky, její novoluní, její soboty.
44:51Všechny její určené svátky. No není to teď? Jak teď slaví Izrael své určené svátky? Novoluní. Nemá chrám. A kdo to učinil? Kdo jim to překazil? Proč? Pro jich nevěru. Ale co říká dál? Spustoším její révu a její fíkovníky. O nich říkala, to je moje mzda, kterou mi dali mojí milenci. Proměním je v houštinu a bude je požírat polní zvěř.
45:20Navštívím ji s trestem za dny bálů, kdy jim obětovala a zdobila se na ušnicemi a šperky, chodila za svými milenci, ale na mě zapomněla je hospodinu výrok. Znovu, Izrael je zde představen jako manželka hospodina, na kterou jsi vzal, kde? V roce 50 př. Kr. na? To je manželská smlouva, no synaji. Ale co praví dál o záž? Ale hle, ale hle, já ji přivábím,
45:56přivedu ji do pustiny a budu mluvit k jejímu srdci. A tady už vám prozradím, kdy se to stane chronologicky. Je to období velkého soužení. Je to období, které nám vzjevuje zjevení Janovo, 12. kapitola, kdy čteme 12.13. Když drák uviděl, že byl svržen na zem, začal pronásledovat ženu, která porodila syna. Ale té ženě byla dána dvě křídla velikého orla, aby mohla letět do pustiny na své místo, kde byla skryta před hadem.
46:31A bude zde živena čas a časy a polovinu času. A tam bude hospodin k Izraeli mluvit. A znovu si namluví tu nevěrnou ženu. A to se stane v druhé polovině doby soužení. A tam čteme u Ozeaše. Tam jí dám její vynici a údolí akor jako bránu naděje. Tam bude povolána jako za dnu svého mládí, jako v den, kdy vyšla z egyptské země.
47:02Bratře a sestry, může se to stahovat na církev? Vidíte, že tady je explicitně ukázáno, o kom zde hospodin mluví. Kdo je ta žena? Je to Izrael, protože pán Bůh se zde explicitně odvolává na co? Na to, že jí vyvedl odkaď. Egyptské země. I stane se v onen den, je hospodinům výrok, že budeš volat můj muži. a nebudeš už na mě volat můj bále.
47:31Odstraním jména bálů z jejich úst a nebudou už připomínáni svým jménem. A ozáš dál, dvacet jedna. Zasnoubím si tě na věky. Zasnoubím si tě s pravrností, právem, milosedenstvím a svitováním. Zasnoubím si tě věrností a poznáš hospodina. I stane se v onen den, že odpovím je hospodinův výrok. Odpovím nebesum a ona odpovědí zemi.
47:58Země odpoví obilí novému vínu a oleji a oni odpovědí Izrélu, kdo byl Izrél. Víte, že si prorok Ozáš měl vzít nevěrnou ženu, která se jmenovala, byla to prostitutka, Coura, nazývá písmo, přesně to jméno označení Goméru. A to byla dcera Dybla Tajmova a s ním měl děti a dal jim hezká jména. Jeden se jmenoval Izrél, potom tam byla Lorúchama,
48:28Loami. Loami znamená, nejste můj lid, a Lorúchama znamená neomilostněná. Chtěli byste takhle pojmenovat své děti, ale pán Bůh to přikázal Ozeášovi, aby Izrael pochopil, co mu tím říká. Ale tady čteme něco úžasného. Co tam uslyšíme? Řeknu Loamímu, ty jsi můj lid. A on řekne, můj Bože. A slitují se nad Loruchamou.
49:03Je to úžasné, ale víme, že k tomuto ještě samozřejmě nedošlo. Naplnění stovky dalších proroctví je stále v budoucnu. Pokud přijmeme teologii náhrady Izraele církví, tak tohle můžeme házet do koše, to je k ničemu. Není pochopitelné. Ale pokud bereme Biblii doslovně, tak je jasné, že není jiná interpretace, než jí brát doslovně,
49:28že pán Bůh má svůj plán s Izraelem a že je nutné stále rozlišovat mezi Izraelem a církví. A Izajáš 51, 17. Probuď se, probuď, postaň dcero Jeruzaléma, která si vypila z hospodinovi ruky kalich jeho zloby, dodnaj si vypila kalich závrati. Hospodin dal svý ženě pít kalich své zloby. A Izaia 41 říká, komu to říká? To je kontrolní otázka, na to mi odpovíte, to není řečnická otázka.
50:01Potěžte, potěžte, můj lid, říká váš Bůh. Promluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, že se naplnila jeho povinná služba, že je zaplaceno za jeho viny, vždyť přijala z hospodinovi ruky dvojnásobně za všechny své hříchy. Když si chcete najít, je to píseň Nachamu, Nachamu a My, Jo, Mar Elohechem. Jo, je to nádherná píseň, to je píseň v tom Izajáši.
50:27Ale komu to říká? Potěšujte můj lid. Mají se pozbuzovat navzájem? Dávejte pozor na ten text. Unikají nám podrobnosti. Kdo koho má povzbudit? No určitě církev, pohanské národy. Vždyť přece dávejte pozor. Potěšte, potešte můj lid, říká váš Bůh. To znamená, hospodin musí mluvit k někomu druhému,
50:57který má potěšit jeho lid, Izrael. A samozřejmě, tento text se týká církve. Měla by potěšovat Izrael, že přijde čas, kdy se hospodin nad ním srituje. Takže nepřehlížejte váš Bůh, můj lid. Mluvit k někomu hospodin. Takže 14. květen, rok 1948. Vznik státu Izrael.
51:31Obrovská událost. A víme, že k tomu není co dodat. Leda z Marka 13, 28. Od fíkovníku se naučte podobenství. Když již jeho větve změkne a vyhání listy, víte, že léto je již blízko. Tak i vy, když uvidíte, že se tyto věci dějí, vězte, že je to blízko přede dveřmi. 90% vykladačů vidí v tom fíkovníku právě národ izraelský.
52:04A co k tomu říká Izajáš 14.1. Vždyť hospodin se slituje nad Jákovem a znovu, co znovu, vyvolí Izrael, Dá jim spočinout v jejich zemi. Připojí se k ním, příchozí. Připojí se k domu Jákobovu. A teď, kdo to udělal? Prosím vás, kdo stál za vznikem státu Izraela v roce 48? Židi, přišli, řekli, tady máme náš stát. Udělalo to schromáždění národů po druhé světové válce.
52:37Takže se to naplňovalo doslova. A co se stalo? Národy je vezmou a přivedou je na jejich místo. Dům izraelský je příjme v hospodinově zemi za dědictví, za otroky a za služky. Tak se ti, kdo je odvedli do zajetí, stanou jejich zajatci. Budou panovat nad svými utlačovateli. To není ještě naplněno.
53:07Takže blížíme se k konci. Kde jsme teď? Co běží? Z pohledu kněžství. Co je pro nás důležité? V současné době už dlouho probíhá horečná příprava na obnovu chrámu. Do trošku sledujete dění v Izraeli, tak víte, že už dávno jsou připraveny bohoslužebné nástroje, nádoby. Dokonce jsme tak daleko, že už jsou i plány na chrám a je dokonce i to tak daleko,
53:42že už se objevilo několik nebo minimálně jedna červená jalovice, která je naprosto nutná, protože nemůže dojít k očištění, pokud nebude Izrael obětovat červenou jalovici a nebude mít její popel. Takže to může být raz, dva. Jedna věc je problémem. To je to, co je božím trestem ohavností, co stojí na chrámové hoře. Ale přijde čas, kdy i s tímto se pán Bůh vypořádá.
54:11Já věřím, že v tom se hraje velkou roli Antikrist, který také pomůže, protože víme, že Antikrist na počátku doby soužení uzavře s Izraelem onu smlouvu. Takže co je dál před námi? A tam jste si všimli, že to začíná jakým letopočtem? Tři otazníky. To je vytržení církve, konec doby milosti, to je boží tajemství. nelze vypočítat.
54:39Ale určitě víme, že teď žijeme v době takzvaných porodních bolestí a to je jasná předzvěst, že se blíží konec doby milostí a že pán Ježíš se může kdykoliv vrátit pro svoji církev. No a jakmile bude církev vytržena, nebo lépe, když se soustředíme na zrel, jak uzavře smlouvu se smrtí, Daniel, my jsme to už rozebírali u Izajáše,
55:07myslím, 28. kapitola, tak začne co? Onen přerušený běh času podle Danielových, 70. Danielových týdnů let a začne tedy 70. Danielů v týden let. Dojde k obnovení ruzalemského chrámu a starozákonní bohoslužby i s odbětmi. A my víme, že v polovině 70. Danielova týdne let, kdy už doufáme a věříme, církev bude úplně někde jinde a bude mít jiné starosti, čili kde bude,
55:42měla by být už dávna u pána Ježíše Krista, měl by proběhnout soud božích odměn před soudnou stovicí Kristavou a následně svatba Beránkova. Ale co se bude dít na zemi? Na zemi tedy dojde k polovině toho 70. Danielova týdne let, podle proroka Daniele, jak to pán Ježíš říká i ve své malé apokalypse, k znesvěcení chrámu, antikrist se ve svatyni svatých prohlásí v Jeruzalémě za Boha.
56:10Víte, že musí utíkat židé, tak dále a tak dále, až uvidíš nesvěcující ohavnost na svatém místě, jak teď u proroka Daniele praví pán Ježíš, tak víte, jak to má pokračovat, kdo čte rozuměj. A tehdy nastane obrovské soužení, které nazývá písmo soužení Velké soužení Jakobovo, nebo také Velké soužení. Je to doba Dne hospodinova, kdy samozřejmě tady bude velké pronásledování.
56:34Už jsme ty dobu rozebírali, budeme se k tomu vracet při Zachariášových proroctvích. A zároveň také v této době, tato doba vyvrcholí bitvou u Harmogedonu a příchodem pána Ježíše Krista ve slávě, včetně jeho svatých. A tehdy, teprve přichází doba Ezechielova druhého chrámu, mileniálního chrámu. Teprve tehdy bude postaven chrám, který je nám zjeven v Ezechielovi 40 a 48.
57:04Teprve tehdy dojde k naplnění proroctví, které říkal Ageus, že sláva tohoto domu bude větší než sláva toho dřívějšího. No, pudejď by ne, protože do toho chrámu vejde kdo a kdo tam bude přebývat? Sám pán Ježíš. Ale právě, a to je klíč, a tím dneska skončíme, tady dojde k uzavření té smlouvy naplnění plně s Pinchasem
57:31a potomky ze sádokovy línie. Už víte, proč sádok, víte, proč Pinchas, to už všecko máte v malíčku, víte o smlouvě věčného kněžství, která byla uzavřena hospodinem v Númeri. A Ezechiel 44, 9 praví, avšak legičtí kněží, kdo? Synové sádokovi, kteří konali službu u mé svatyně, když ode mě synové Izraele zbloudili, ty se ke mně budou přibližovat,
58:04aby mi sloužili, budou stát přede mnou, aby mi přinášeli tuk a krev je výrok panovníka hospodina. Oni budou vcházet do mé svatyně, oni se budou přibližovat k mému stolu, aby mi sloužili, budou konat mou službu. Já tedy samozřejmě prostě beru výklad doslovně, to znamená, já věřím v obnovení obětí v mileniálním království
58:29a tentokrát by někdo mohl nabítat, proč je potřeba přinášet další oběti, když Kristova obět je zcela dostačující. Samozřejmě, stejně jako tomu bylo předtím, k čemu byly přinášeny oběti ve staré smlouvě. Očišťovali lidé od hříchu, měli tu moc, list židům, tam nemusíte přemýšlet, to jsou verše, přímo odpovídáme veršema.
58:57Krev bíků a kozlů nemohla očistit od hříchu, pouze je přikrývala a byla pouze stínem a náznakem budoucích věcí. To znamená oběti Pána Ježíše Krista. A jak jsem vám říkal, starozákonní lid byl k této oběti co? Vychováván. A v době milénia, což budeme rozebírat příště, bude potřeba, protože v té době bude satan spoután na tisíc let,
59:26lidé nebudou mít pokušitele a přesto budou lidé, kteří neuvěří v Pána Ježíše Krista. I oni budou muset slyšet evangeliu. A tak v této době, jak jsem já a další biblisté přesvědčení, proto bude fungovat bohoslužba. Ovšem tyto oběky opět nebudou přinášeny, protože mají nějakou moc, ale budou přinášeny pouze jako určité připomenutí toho, co se odehrálo.
59:57Takže říkám, já beru písmo doslovně a věřím, že v tom mileniálním chrámu skutečně oběti krvavé budou a nebudou přinášeny pro to, aby odmývali hřích, ale aby si lidé uvědomili, co to znamená. Víte, jak jsem to říkal už minulé, nebo mnohokrát na biblických, někdy novozákonní lid je tak sterilní, že když se řekne odpuštění hříchu, tak co?
1:00:28My si zapomínáme, že zatím je krev, že jo? Takové čisté. A někdy jsme tak zjíčkani, že opravdu si nevážíme toho, že za každý náš řích doslova musela být prolita krev. Když to židé, ty se v té krvi skoro koupali. A já nevím, jak máte rádi zabíjačky, jak rádi zabijíte zvířata. Pro mě je to obrovské nepříjemné a strašně bolestivé.
1:00:57a o co víc my bychom si měli cenit, že nemusíme. Ale žel, tak jako Izrael spohodlněl, tak i dneska se v církvi objevují náznaky, že Kristova krev je pošlapána. Nemluvím teď o pravé církvi, ale mluvím o těch, kteří se nazývají křesťany. Mnoho z nich pošlapává Kristovu krev. A vůbec nechápe, když řeší, co činí.
1:01:31Když jste ve starém zákoně zřešili, tak stačilo říct promiň Bože. Jste se jenom znečistili, kulticky. Co jste museli udělat? Žena porodila dítě. To bylo špatné. Co musela jít udělat? Musela se jít očistit. Musela obětovat. A dneska někdy jsme až tak frivolní, že to až zaráží dech. Takže přemýšlejme nad tím a vymte si, že v době milénia
1:02:01bude na světě takový řád, že se bude ovce pát z medvědicí, kráva, tady bude mír jako v ráji. A přesto budou se lidé muset uvědomit, jak závažný je hřích. Protože víme, že na konci milénia k čemu dojde? znovu bude satan podle boží vůle propuštěn a svede lidi ze všech stran, Golga i Magoga, co učiní, znovu vytáhnou proti Jeruzalému.
1:02:35Takže, abych ještě vám dal takové překvapení, tak v tom starozákonním pohledu i v tom mileniálním je zvláštní, že Izajáš 66, 19 dodává, že si pán Bůh povolá levity i z pohanských národů. Takže v tom mileniálním chrámu budou sloužit ještě lidé, kteří budou povoláni z národu. Takže víte, že do chrámu samozřejmě měli přístup starozákonního jenom kdo?
1:03:08Jenom Aronovi potomci levité. Ale co je zvláštní, Izaia 66, 19 předpokládá, nebo předpokládá, oznamuje, že co? Vezmu z nich také některé zakněze a zalévy ty pravý hospodin. Takže bratři a sestry, trošlinku jsme přetáhli, ale teď už máme položený pevný základ na to, aby jsme viděli trošku tu hloubku, o čem je role velekněze Jehošuji a proroctví,
1:03:41které se o Zachariáši týkají. Takže já vám děkuju za pozornost a teď je možnost doplnit zeptace.