Co zaznělo v kázáních?
Napište slovo nebo frázi a najdeme všechna kázání, kde zazněla – s odkazem přímo na dané místo ve videu.
Filtrovat výsledky
Nalezeno v 509 kázáních (3 187 výskytů).
8:03zkoušku, ví, že s tím jde i pokušený. A teď ta zkouška. Bůh řekl, druhý verš, nužeře, vezmi svého syna, svého jediného, jehož miluješ Izaka, a jdí do země Maria. Tam ho obětuj jako zapálenou oběť na jedné z hor. O níž ti povím. Víte, to je, my to čteme v jednom verši. Možná, že jsme si to i všimli už, kdy
8:34čteme Bibli, že Bible popisuje historické udalosti úplně bez emoce. Jo, to je jakoby to byl úplně normální. Tak jo. Tak ehže vezmi si svého syna, svého jediného, jehož miluješ, jo, tak obětuj ho, jo. A potom čtete další verš, tak tak se tak brzo vstal. šel, obětoval. Eh, někdy to je tak napsano, jo, jako eh něco tam chybí. To není román, jo,
9:34zkusím teď trochu dát nějaké ty emoce, jak to muselo opravdu skutečně být. Jo, nejtěžší úkol, jo, tak co člověk vůbec dostal? nejtěžší zkouška a jenom tady tak nuže vesmí svého syna, ale to je opravdu hodně hodně hodně těžký, tak to věříme. Takže to tak eh je největší zkouška, co člověk vůbec eh zažil. A co to znamená?
další 31 míst
11:09pan Ježíš zemřel, kde Bůh sám obětoval svého syna a aby se tam dostal, tak musel tři dny cestovat, jo. aby se dostat také na to místo, kde potom byl i obětován Boží syn jako oběť zapálnou. Tak to teď nebylo něco úplně výjimečného, protože ty kanaánské země něco takového dělali, že obětovali své děti, že je
12:11cestě izraelských králů a dokonce provedl svého syna ohněm podle ohavnosti pohanských národů, které hospodin před syny Izraele vyhnal. Obětovali své syny a někdy, když to čtete o jiných náboženství, eh animist, jo, tak v Africe někdy nebo tak i v Indonézii, když to někdy tak čtete, v čem žijou.
14:12knihy a tam čtete tam, jo, že tam děti zabili svého otce, jo, nebo otec nebo tak vyvraštil celou svou rodinu se všemi příbuzný, úplně vyhladili. Tak myslíte, co to byly za poměry, jak co to byly za vztahy tam v těch rodinách? No jenomže tady to je teď něco úplně jiného. Tady je napsáno svého syna, kterého miluješ.
14:43Tak ten vztah tam byl jinak. Eh, Abrahám a Izák. To nebyl tak, že Abram musel mít strach, že ho Izák zabil. Nebo Iák musel mít strach, že že Abram ho zabil. Tak to bylo v právu. Tak svého syna, kterého kterého miluješ. A to slovo milovat se vyskytuje tady v tom verši popravé v Bibli. Předtím to ještě není. Jo, tak ne, že předtím
15:11nemilovali, ale tady je to poprvé, že se vyskytuje to slovo. Vem svého syna, kterého miluješ. Poprvé se to vyskytuje. Tak teď už má trochu představu, kam má jít. Jo, když byl povolán z úru, tak nevěděl kam, nevěděl nic moc, ale tady teď ví, tady teď ví kam a ví proč. Tak možná, že je lepší jít někam, když
15:41nevytáhne co a jak, jo, než tohle vědět, jo. Ale věděl to. A teď čteme Genesis 22:3. A skutečně znovu Árahám vstal časně ráno. No tak to bych oddálil co nejdýl. Jo, tak ale Abrahám vstál časně ráno, osedlal osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Iaka, navštípal dřívy k zapálně oběty a vydal se k
16:40představit, co jak to jak to muselo být. Jo, tak eh já mám já mám tři syny a v životě bych neobětoval ani jednoho z z nich. Jo, tak eh ale on byl ochotný toho jeno jednoho už poslal pryč a nikdy ho už neviděli. A teď Bůh říká a teď mi dej toho posledního, jo, toho druhého. A on co děla? Vstál časně ráno, všechno připravil, vzal svého syna, tak opravdu
18:42světlo a všechno, ne? Tak to ne. Tak eh nakonec mluvili o mluví o vnitřních dojmech, které mají. Jo, tak ale tady to bylo něco jiného. Abrahám neměl vnčný dojem, že by měl obětovat svého syna. Jo, takový vnčný dojem. Tak to to nebyl vničný dojem. On skutečně slyšel Boží hlas. A já teď nemůžu tvrdit, že tohle už se
19:45tak mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh ko Otc v prorocech. Na konci těchto dnů k nám promluvil v synu. Tak Bůh mluvil různými způsoby, skrze proroky, ale i jinak i úplně osobně konkrétně, ale nakonec promluvil ve svém synu. Jo. A skrze Ducha svatého když nechal to napsat. Ale Abrhám slyšel hlas tak, jak Mojžíš slyšel hlas, jak
21:14Jo, ale to byla nejtěžší cesta. Tak tři dny přemýšlel, jak to může být. Bůh slíbil velké potomstvo skrze Izaka. Jinýho syna nemám už. Skrzen jeho velké potomstvo a teď ho mám tady zabít. A dokonce, když čteme 17. kapitolu 19. verš, kde Bůh mu říká: „Tvá žena
21:46Sára ti porodí syna a dáš mu jméno Izák. S ním ustanovím svou smlouvu jako smlouvu věčnou pro jeho potomstvu po něm. Tam je napsáno, že on, Izak bude mít potomstvo. On bude mít děty a teď ho mám zabít. On nemá děty. Tak jak to jede dohromady? Já věřím, že tři dny o tom přemýšlel. Bůh všechno, co slíbil, dodržoval. Všechno myslí vážně. Všechno tak je. I
22:49tak proč nechat ty služebníky tam proč asi aby mu v tom nebránili Potom představte si to, že vy jste byl jeden z těch služebníků, jo? Jdete tam a víte, že ten váš pán 25 let čekal na toho syna, jo. Tak eh a všechno to zaslíbený, jo. A teď najedno se zbláznil a tak byste mu bránili v tom. To to byste nedopustili. Jo. Tak eh tak on se
23:18zbláznil a i na to myslel Abram a řekl: „Tak vy tady zostaňte." Jo, tak vy ani dál nepůjdete. Zbytek cesty je udělán sám se synem. Víte, je dobré mít přátelé, kteří s námi chodí po té cestě, jo, které nás můžou podporovat na cestě za Pánem až k cíli, jo. Tak je dobré, že máme církev kolem sebe, přátelé, jo, tak lidé, s kterými
26:16možná už nemáte před tebou, ale nevím, jestli můžeš trochu zpátky, Péťo. Tak ale co tam ještě je? >> Vrátíme se. To je množné číslo. >> Vrátíme se. Kdo? No ne já a ten osel. Tak eh kdo? Já a syn Izák. My dva se vrátíme. My se vrátíme.
28:17obětoval. On ho obětoval vírou. Vírou. Ábrahám obětoval Izaka, když byl zkoušen. Ten, kterej přijal ta zaslíbený, obětoval jediného syna, o kterém bylo řečeno: "Z Iaka bude povoláno tvé símě." Usoudil, že Bůh je moc přísit i z mrtvých. S tím počítal. Taková obrovská
28:47víra. A Abrahám ještě nemohl pochopit, co se stane 2000 let později na tom místě. To ještě nemohl pochopit, že někdy bude tam obětován Boží syn a někdy bude napsán Jan 3:16, kde je napsáno: "Tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného syna. Zatím platí
29:17to, co tady je napsáno. Tak moc miloval Abrahám Boha, že obětoval svého jediného syna. Zatím platí jenom tohle a 2000 let později se píše Jan 316. Zatím to byl jenom Abrhám, kterej tam obětoval svého syna, protože tak moc miloval a důvěřoval Bohu. Tak eh ale podívejme se ještě toho dál. Genesis 22 6 až 8. Potom vzal Árahám dřívý ke zapálné oběty
29:49a naložil je na svého syna Izaka. Vzal s sebou tako oheň a nůž. Nejenom nůž, i oheň. A počítala si i s tím, že ho tam zapáli. Tak a šli oba spolu. Tu Izak řekl svému otci Abrhámovi: „Oče." Abrhám řekl: „Tady jsem, synu." Izak řekl: „Zde je oheň a dřivy, ale kde je beránek k zapálně oběty?"
30:20Dokážete si to představit? Na jednu takovou otázku? Já tady nevidím beránka. Neřekl: „No, ten beránek jsi ty." Tak to neřekl. To neřekl, ale říká„Bůh si opatří bedánka ke zapálně oběty, můj syne. A šli oba spolu. A Izak musel pomáhat. Jo, nosil to dřevo. Co nám to připomíná? Kříž. A možná ještě víc než kříž.
30:52hříchy, které nosil pan Ježíš na tom kříži, který nejdřív tam opravdu eh nesl. A jako určitě trefila ta otázka, jo, tak kde je ten beránek? Neřekl to ani svému synovi, co je v plánu. To je mi docela jasno. Je tam tolik podobných elementů, když to porovnáme už i to, že tam tři dny šly. On ho už jakoby ztrátil v tom okamžiku,
31:25kdy šli, protože už byl jakoby mrtvý. Jo, tři dny byl jakoby mrtvý a na konci ho dostal zpátky. Tak stejně jak pan Ježíš tři dny byl mrtvý a potom vstál z mrtvých. Devátý verš. Když přišli na místo, o kterém mu Bůh řekl, Abrahám tam postavil a to jsme ne nes Abrahám tam postavil oltáž. připravil dřívy, svazal sebého syna Izaka a položil ho na oltář na
31:55dřívy. Pak vztáhl ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Co musel asi myslet ten Izák? O tom vůbec není ani slovo. Jo, tak ale tak IK nehrál vedlejší roli v tom všem. Tak strašně by mě to takhle zajímalo, jo, ale já si to nepotřebujeme vědět. Ale co asi on celou dobom myslet? Teď teď najednou jeho otec ho sváže,
34:20popsat, co by dělal. Jo, tak eh ale potom najednou v tom na něho zavolal hospodinův anděl z nebesraháme, abraháme odpověděl, tady jsem. Nevztahuj ruku na chlapce a nic mu nedělej, protože teď jsem poznal, že jsi bohabojný a že j mi neodepřel svého syna, svého jediného. Abram pozvedl oči a uviděl, že se jeden berán zachytil za rohy v houštině. šel, vzal toho berana a
34:53obětoval ho v zapálnou oběť místo svého syna. Zase se to píše jenom tak úplně bez emoce, jo? No dobře, tak ne toho syna, tak vezmu tady toho beranka. Jo, to to se čte jenom tak jakoby to bylo nic, jo. Eh, ale to jako to muselo být uleva, jo. Tak stačí. Teď už vím, teď jsem poznal. No, proč Bůh to musel poznat? To nevěděl dopředu, že to udělá.
36:20na Abraháma podruhé a řekl: "Při sobě jsem přísah." A to je hned potom, co to stálo. Jo, tak hned znovu všechno to Bůh říká znovu. Já jsem hospodinov anděl zavolal z nebes na Abraháma podruhé a řekl: „Při sobě jsem přisahal. Je hospodinový výrok. Protože jsi učinil tuto věc a neodepřel jsi mého jediného syna. Proto tě jistě požehnám
37:21Abrhám navrátil ke svým služebníkům a vydal se společně do Beršeby a Abrám Bytel v Beršebě. Možná jenom krátce ještě k tomu, když vidíme ty paralely k tomu, jak Bůh obětoval svého syna. Všechno opravdu docela podobné. Tři dny mrtvý potom ho dostal zpátky. Jo, jediný syn, kterého miluješ, jo, který obětoval ne tak
37:53dokonalému Bohu, ale kvůli nám. Tak jsem to už jedno řekl. Kvůli vám bych nedal svého syna, jo, ne jednoho z těch tři, jo, i kdybych měl 10, tak ale Bůh byl ochotný dávat svého jediného syna. Jo. A víte, že tam nikdo z nebe se neozval. Kdo by se měl ozvat? Nikdo se neozval. Žádný hlas. Stačí. Stačí. Tak už vím teď, že by ne nikdo. Tak tam byly hlasy,
38:55pokány ze svých hříchů, abyste mu opravdu řekli: "Pane Bože, je mi to tak líto, že jsem žil celou dobu bez tebe. Už tak nechci pokračovat. Já jsem teď to konečně pochopil, že ty jsi dal svého syna kvůli mně a já to chci přijmout a ten zbytek toho života chci dát tobě a oprav to žít pro tebe. Já teď nevím, já nevidím do vašich
39:50toho ještě něco udělá. A i když to je největší šrot vůbec, on z toho něco krásného ještě udělá. Tak věřím tomu. Tak eh už jsme to řekli. To je Jan 316 jenom trošku jinak. Jo. Tak Árahám miloval Boha, že dal svého jediného syna. Tak ale ne pro nás. To by nestačilo. To by nestačilo.
40:20Na nás, pro nás stačilo jenom to, že Bůh dal svého syna. Tak a já věřím, že že Abrhám v tom všem viděl ne úplně přesně možná to, co se stane 2000 let později, ale něco v tom viděl. Také on také viděl v tom, co Bůh, že Bůh tohle po něm chtěl, viděl nějakým způsobem Krista, protože Jan 8:56, to jsme už měli, tam je napsano, váš
41:23neprocházím takovou zkoušku. Jo, tak doufám jenom. A kdybych, no, tak určitě neobstohím. Tak i když to nemůžeme říct, nevíme, co Bůh všechno může dělat. Jo, ale mít takovou zkoušku, takovou nemusíme zažít. My neuslyšíme Boží hlas, který řekne, že máme obětovat svého syna nebo svou dceru. Ne, to určitě už ne, protože
Bůh je VĚRNÝ
31×4:40a byli posilováni každou mocí podle síly jeho slávy k veškeré vytrvalosti a trpělivosti. S radostí vzdávají díky Bohu Otci, který nás kvalifikoval k účasti na dědictví svatých ve světle. Jenž verš 13. Jenž zachránil nás pravomoci temnoty a přenesl nás do království syna své lásky. V němž máme vykoupení, odpuštění hříchu,
6:16tvou milostí, skrze to, jak ty působíš skrze tvoje slovo v našich životů více a více. Proměň nás a dej nám, Pane, vidět do hlubin tvé slávy skrze tento text. jméno tvého syna se modlíme. Amen. Jak jsem zmínil, tak tady máme čtyři úžasné způsoby, jak Bůh nám zjevuje svou blízkost. Ta první je ve verši 13 v
10:26podle vládce mocnosti vzduchu, ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti. Tohle je naše minulost. A Pavel píše bratrům v Kolosách, aby věděli, že Bůh Otec je vysvobodil z téhle říši smrti. A tohle není fantazie. Tohle není nějaký hezký myšlenky nebo nějaké tobění nebo nějaký filom nebo nějaký mýtus. Tohle je naše minulá realita. Pokud už
další 28 míst
12:28nám umožnil život a svou blízkost. A pokračuje ten verš, že jo. Pavel říká, přemístil nebo studní překlad má přenesl. Ten, kdo tohle dělá, je Bůh otec. On každé své dítě vyvedl ven z té duchovní temnoty a přenesl do království, do království syna své lásky. To je něco.
12:58Ani nevíme, jak úžasné to je. Změnil naše duchovní okolí. My jsme si nemohli najít cestu ven. Ani jsme nevěděli, že potřebujeme cestu ven z temnoty, protože jsme nevnímali pravdu jako pravdivou. Ale Bůh nejen nás zachránil z temnoty, ale převedl nebo přemístil do království, jak jsem řekl, syna své lásky. Tohle je nádherný.
13:56Žalmu 145 se píše, že jeho království je království všech věků. Samozřejmě dneska státy můžou válčet, můžou být ve zprávách špatné zprávy ohledně čehokoliv, ale my jsme byli díky Bohu Otci přemístěni do království syna své lásky. A to nejdůležitější na tomhle království je nejen, že je vidět na rozdíl od temnoty.
16:20to povýšení nebo změna ve verši 13 v druhé části, který udělal Bůh Otec, je mnohem mnohem větší než jakékoli povýšený nebo změna okolí v tom světě. vysvobodil nás z pravomoci temnoty a přemístil nás do království syna své lásky. Je to úžasný, že Bůh Otec má dobrý vztah se svým synem. Je to syn jeho lásky. A vložit někoho do jeho království
16:50znamená, že proběhla nějaká štědrost. To není nějakou maličkostí. D mohli bychom říct, že to je svým způsobem domácnost Boha Otce, království jeho syna. A víte, je to jako moc příliš dobrý, že je to skoro neuvěřitelný. Pokud znáte sebe a znáte, jak nejsme hodni Boží lásky,
17:30Tak druhý způsob, který tady vidíme v druhé části verše 13, jak Bůh nám zjevuje svou blízkost, je, že nás přemístil. On to udělal, vyvedl z temotivu, hospodil z hříchu a vložil nás do nedobytném nedobytného království svého syna. A ve verši 14 a 15 tedy Pavel mluví o současnosti.
18:00Píše teď o svém synu ve verši 14. V němž máme vykoupení odpuštění hříchů. Pokud není zaplaceno za hříchy, nikdo nikdy nevejde do království Božího syna.
21:15V oubným smyslu Ježíš syn zaplatil za to, co jsme dlužili my. A několik dalších textů v Novém zákoně popisují to vykoupení, které máme už teď, bratři a sestry v Kristu. Jako třeba Efezkým 1, Pavel psal stejný autor jiné místní církvi v Efezkým v první kapitoly verše 5 až 8. že Bůh nás podle zalíbení své vůle
21:46předurčil sobě, k synovství skrze Ježíše Krista, ke chvále, slávě jeho milosti, kterou nás obdařil ve svém milovaném synu. V kom máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění našich provinění podle bohatství jeho milosti, kterou nás hojně zahrnul. A podobně Petr popisuje tu změnu, z čeho
25:26Puštění hříchů je, co umožnil Ježíš syn, aby nás včlenil do království syna své lásky a aby nás vysvobodil z říše smrti a temnoty. Víte, mezi lidmi, mezi námi, tak samozřejmě v životě prožíváme vztahový problémy a někdy jsou prostě rozdělení a lidi jdou do jdou od sebe, protože si nemůžou odpustit nebo něco takovýho.
25:55Ale naše hříchy vůči svatému Bohu jsou mnohem větší než jakýkoliv hřích dalšího bratra nebo člověka proti mně. A máme odpuštění v tomto synu Boží lásky.
26:28A v tom trví naše nesmrtelná naděje. Ne v nás, v dobu Bohu synu. Pavel říká, v něm máme v současnosti v prvním století. Tohle byla mladá církev. Oni nebyli nějak rozečtený, neměli nový zákon celý. Oni uslyšeli zprávu o Kristu. A Pavel jim tady popisuje, že jsou byli vloženi do králství Boží lásky a mají vykoupení, mají odpuštění skrze
26:53Boha syna a to, co on udělal. A potřebujeme žít v radosti, ve světle těchto věcí, protože všichni zemřeme zanedlo. A to není problém, pokud máme živou naději. A když máme živou naději, tak budem víc žít tak, jak Bůh nás vede svou moudrostí. A jak jsem řekl, Židům 12:2, Bůh Otec, o kterém píše Pavel, skrze kterého máme odpuštění. Bůh pána Bůh
27:23syn, pardon, Bůh syn, Ježíš Kristus, on je původcem a dokonavatelem naší víry. Tak je to jedno, jestli se cítíme strašně slabí, nebo jestli se nám zdá, že všechno se hroutí, jako nebo že se nám zdá, že žijeme v tom notě, ale pokud spoléháme na Krista, pokud mu patříme, tak máme původce a dokonavatele naší víry a máme odpuštění a vykoupení z
27:49hříchů našich a z temnoty a z otroctví všech našich provění, ve kterých jsme žili, když jsme o tom nevěděli. Ale Pavel pokračuje dál ve v Kolským je tady čtvrtá úžasná věc, kterou nemůžeme plně pochopit, protože je příliš veliká a příliš nádherná. Ve verši 15 mluví dál Pavel tady o Bohu synu,
31:52Pavel říká, v Kristu je perfektní zvěditelnění. To je ta první věc. A druhá věc v tomhle verši, s tím velmi úzvisí. Pavel říká, že Kristus, Bůh syn, je prvorozený všeho stvoření.
32:59Mluví o králi Davidovi a říká:„Já ustanovím stejný slovo prvorozeným, nejvyšším z králov země. Víte asi, že David nebyl prvním králem, že jo. Tak to neoznačuje pořadí. Prvním král byl Saul. A víte asi taky, že David nebyl prvním synem. On byl ten nejmladší syn. Ale slovem prvorozený označuje to, že je
33:30nejvyšší. Jinými slovy, má absolutní prvotní postavení. Má větší hodnotu než všechny ostatní. A tímhle slovem Pavel označuje Ježíše Krista. Doufám, že vidíte ty spojitosti. Ten, který vydal svůj život za nás, Bůh syn je
35:04včetně dalších bytostech jako andělé. Bůh syn je prvorozený, má nadřazenost, je nejvyšší. A dokonce Pavel říká vyloženě v Kolosským 116, všechno bylo stvořeno pro Krista. To znamená venku, když jsem viděl dva psy a jednoho člověka, který s ním chodil na prcházku, on a ty psy a tyhle květiny
35:41a tady ta květina a tráva venku a hory a pampelišky a oceány. A každý jeden z nás aš a naše děti byli stvořeni pro toho Krista. pro Boha syna. A je to je to je to udivující a neuvěřitelně nádherný a nepochopitelný, jak je Bůh bohatý v milosrdenství, že by jeho dal. Víte, od věčnosti Bůh syn a Bůh otec nikdy neměli
36:13žádné hádky. My máme svoje nedorozumění. I když máte možná nejlepší vztah na světě s manželkou manželem, máme někde nějaký těžší chvíle. Bůh na věčnosti, Bůh otec a Bůh syn nikdy neměli nejmenší nedorozumění, ale Bůh jeho vydal, ten, pro kterého stvořil absolutně všechno
36:43za nás. Jeho krev, jeho na kříži syn řekl: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil? By bylo u toho jeho matka. A v něm říká Pavel, v Bohu synu vidíme perfektní zobrazení Boha Otce. Vidíte, jak ty věci spolupracují. Je to větší, než dochovážeme pochopit a vyjádřit. Protože ten, pro kterého stvořil absolutně všechno, každého z
38:07skrze jeho vyvedení v senoty, skrze jeho přemístění do království syna své lásky, skrzi toho, že nás vykoupil Bohem synem a skrze jeho osobní odhalení ve svém synu, Bůh se nám osobně zjevuje a chce chce pro naši radost, pro jeho slávu, chce, abysme mu byli blíž.
39:14Většiny lidi to nevnímají a neznají Boží milost. Je to nezasloužený, obrovský dar. přibližovat se k Bohu Otci skrze jeho syna, který je dokonalým odhalením Boha Otce, kterého budeme uctřívat dlouho, kterého se budeme radovat víc než
42:58Za páté, už jsem se toho podotkl, radujme se. Buďme rádi za to, že máme nesmrtelnou naději. My nejsme nesmrtelní, ale máme nesmrtelnou radost v našem Bohu. Za šesté. Těšme se. Těšme se, na to až uvidíme slávu Boha Otce a slávu Boha Syna
44:00syna. A za osmé trochu obecně poslední poslední prosba pro vás. Reagujte, prosím, jakkoli jakýmkoliv způsobem, který se Bohu líbí na Boží slovo, na jeho milost, na jeho lásku, na tyhle
45:02do kterého jsme už byli vloženi v Bohu synu. Díky Bohu za jeho věrnost, i když my nejsme věrní. A dovolte mi se pomodlit, aby pán dál pracoval milostivě mezi námi.
46:10tou sílu. Proměňuj nás, Pane, do podoby tvého syna a připrav nás, Pane, na zjevení slávy tvého syna, až se k nám vrátí. Modlím se v jeho jméno. Amen.
8:30po té noci zaznělo toto slovo a dostal Zechariáš úkol: "Vejdi do domu Jošiáše, syna Sefaniášova, kam přišli, odkud? Z Babylona. Vezmi stříbro a zlato, udělej korunu a vlož na hlavu velekněze Jošui, syna jeho Sadakova. Řekni mu, tady je to jádro. Já věřím, že teď už to vnímáme. Toto praví Hospodin zástupu. Hle, muž jménem výhonek vzejde ze svého místa a
8:59postaví Hospodinův chrám. On postaví Hospodinův chrám a ponese majestát. Bude sedět a vládnout na svém trůnu a bude knězem na svém trůnu. A mezi oběma bude rada pokoje. Mezi oběma čím? Kým? Kým? Čím? mezi rolí krále a kněze. Koruna bude Helemovi, Tobiášovi a Jedajášovi Chénovi, synu Sefaniášovu na památku ve hospodinově chrámu.
14:34Adonaj Cevaot. Vojska Boží, Boží vojska. Jsou to nestříelné armády tisíců tisíců desíců desíců nepředstavitelného množství Božích synů, andělských mocných bohatírů, kteří jsou připraveni konat okamžitě Boží rozkazy, jak jen pán Bůh vydá. Řekni mu toto pravý Hospodin zástupů.
další 27 míst
19:15a to je syn člověka a syn Boží. A my se naučíme, že když vezmeme syn člověka a syn Boží a dáme mezi to znaménko, jaké plus, tak nám vyjde co? Vyjde nám výhonek. To znamená, že jedině v tomto biblickém termínu se snoubí jak syn člověka, tak syn Boží. Proč to
19:45rozdělujeme? Kdo si to pamatuje? Syn člověka odráží na co? Na lidský půdot a lidskou přirozenost Ježíše Krista. Protože Ježíš Kristus byl z kolika procent člověkem? Kdo si to pamatuje? 80, 70, 20, kdo to ví. 100% člověk. Co to znamená, že byl 100% člověk? že byl z masa a kostí, jedl a pil, narodil se v těle jako máte vy.
21:06nadstandardní, že jako syn Tesaře kde bydleli v Nazaretě, to nebyla moc vysoká vrstva, že by měl svůj osobní pokoj, ale tak řekl zázrak, bylo uklizeno. Ne, proč je to nesmysl? Kdo mi pomůže? No, protože první zázrak máme zaznamenán v Bibli. A to bylo co? proměnění vody ve víno. Takže jestli to byl první zázrak, tak kolik jich pán Ježíš udělal
21:34do toho roku 30, než mu bylo? Je to veliká matematika, nula. Takže pán Ježíš žil úplně ve své podstatě v tomto směru lidský běžný život. Je to něco nepředstavitelného. Zázrak inkarna vtělení. A tento termín je tak obrovský, že Ben Adam, syn člověka, je 90krát použit v proroku Ezechielovi. 90krát. Slyšíte mě dobře? Více, 90át Hospodin
22:05oslovuje proroka Ezechiele, synu člověka. Ben Adam. Kdo je Adam? Nebyla to opice. Byl to první člověk, kterého stvořil Bůh a dal mu jméno. Jmenoval se Adama. A syn Adama je něco obrovského. To je celá teologie. Je to tak? Pán Ježíš byl potomkem Adama. Byl.
22:35byl potomkem Adama a byl símně ženy. To už vy víte všecko. Ale to, že byl synem Adamovým, je něco nepředstavitelného v té řečtině Hios tu antropu. Představte si, víte, že syn člověka je nejčastější titul, jakým se pán Ježíš představoval tomuto světu. A samozřejmě máte tam nápovědu, bylo to více jak 80krát. Více jak 80krát v evangeliích uslyšíte
23:08větu syn nebo výraz syn člověka. A to všechno odráží lidství Pána Ježíše Krista. Odráží to jeho úžasnou pravomoc, kterou pán Bůh mu dal jako člověku. Musíte se naučit to striktně rozdělit. Žádný Bůh, jenom člověk. Rozumíte mi? Mluvím jako trošku pomateně, ale já se vás snažím naučit vnímat teologicky tu úžasnou věc, že on byl skutečně člověk.
23:41Ano. A on jako syn člověka konal zázraky. Měl, protože vždycky já slyším, no jo, pán Ježíš byl Bůh, že jo. A já řekn: "Aele ty si uvědom, můj drahý bratře a sestro, že ty důrazy, které Písmo klade na tvůj posvěcený život, nevychází z toho, že máš napodobovat Krista v jeho božství, ale že máš kráčet ve stopách jeho nového
25:14této vší autoritě jsem říkal pán nad sobotou. Uvědomujete si, v lidství autorita od Boha odpouštět na zemi dokonce co? Hříchy. Neodpouštěl je jako Bůh, odpouštěl je jako syn člověka. Trpěl, naplnil zákon jako Bůh nebo jako člověk. Důraz je zde na to jeho lidství. A teď samozřejmě mě neřekněte, jsem takovj heretik, že bych teď popíral Kristovo
26:12tady několik procesorů, abysme to uměli propojit. Nemáme na to. Jsme omezeni nebo nejsme? Tak si připomeneme 139. žalm. Jsme omezeni. Nestačím na to, říká král David. Nestačím na to. Nestačím na to. Stačíš na to, bratře a sestro? Pomoc mi. Nestačím na to. Je to veliké. A tak syn člověka je ale obrovským způsobem
26:43propojen právě s druhým příchodem a soudem. To jsem vám minule říkal. A potom uvidí syna člověka přicházejícího v oblací s velikou mocí a slávou. Marek například 13:26. Tehdy pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř větrů od nejzažšího konce země až po nejzažší konec nebe. Lukáš 17:24. Jako když se zableskne a
27:09rázem osvítí všecko pod nebem z jednoho konce nebe na druhý, tak bude syn člověka ve svém dni. Ale nejprve musí mnoho trpět a být zavržen od tohoto pokolení. Jaká je mezi těmito dvoumi událostmi už nyní pauza? 2000 let. Tady se to zdá, že se to stane během dvou dnů, ale už to trvá 2000 let. Už se učíme teologii gepu. Všímáte si,
27:38že pán Ježíš v jedné odstavci mluví o událostech, které jsou vzdáleny, jak od sebe jinšní. Nejprve trpěl a pak přijde ve slávě. Nebo se to snad už stalo, ne? Ale pán Ježíš to představil. Takhle musíme pracovat s textem. A proto dispenzace, dispenze, oddělení, milost, Izrael a tak dále. Je to srozumitelné. Takže představte si opravdu syn člověka,
28:06den syna člověka je tedy den jaký? Je to den souný a je to ekvivalent příchodu Pána Ježíše Krista ve slávě. Není to vytržení církve, ale je to příchod Pána Ježíše Krista ve slávě na tuto zem, aby ztrestal obyvatele tohoto světa. a ustanovil své království. Boží syn Hiostuteu. Budeme rozebírat božství Pána Ježíše.
29:31se stalo tělem a přebývalo mezi námi. A my jsme spatřili slávu, jakou má jednorozený. To je úžasný slovo v řečtině monoenes. Ne stvořený, ale splozený. Jednorozený syn Boží. Jakou slávu má od Otce? Monogénes plný milosti a pravdy. Ježíš Kristus je syn Boží. Těch výrazů a
30:36novozákonní tajemství, že Mesiáš bude syn Boží a zároveň syn člověka. Kdo mi odpoví? Nebylo úžasné. Úžasné. Někteří diváci se děsí, že vás vyvolávám, ale vy z toho máte radost. Vy se těšíte na to, že můžete být zapojeni a že jsme tak společně do toho vtaženi do toho děje, doufám aspoň. Ale je to tak. Nebylo to
35:10Kolik proroctví je v Bibli o Mesiášei, že bude synem Božím a synem člověka? Jedno, ale kdeže. A přesto koukali jak uvytržení. To je děsivé. A tak vidíte, že i s poznáním a vědomím plné pravdy nejste spaseni.
35:40Ale naopak čeká vás ještě o to větší trest a soud, když dnes i denně slyšíte tu pravdu, vidíte tu pravdu před očima a přesto ji pohrdáte. Nikdo nebude spasen za to, že prostě ví, že Ježíš je syn Boží, ani syn člověka. To věděli i ti, kteří ho ukřižovali.
42:20Z čeho? Z babylonského zajetí snad nebo z obléhání Tita, když Jeruzalém nechal srovnat ze zemí v roce 70. To učí postmilenialisté, ne? My si musíme položit otázku, z čeho ty synové Izraele vyváznou. A teď to pokračuje. I stane se, že ten, kdo zůstane na Sionu a bude ponechán v Jeruzalemě, a teď už nemáte žádnou možnost, teď už j vám všechny karty
55:24bude ta doba, kdy dcera Sionská, kdy to bude výhonek, bude to Boží syn, přijde, protože to byly proroctví, které v té době byly staré. Už zase vzpomeňte si, rok 740 začíná prorokovat Izaiáš, takže jsme v roce teď 500 20. Už to bylo bezmála 200, víc jak 200 let. staré proroctví. To už mohli znát, ne? Oni to znali a
55:57najednou slyší nové věci. On vybuduje ten dům. A bratři, sestry, je jasné, že se tedy dostáváme do období po druhém příchodu Pána Ježíše Krista, po té době velkého soužení, bitva u Harmagedonu. A tedy mluvíme o vybudování toho čeho? toho slavného mileniálního chrámu, jehož detailní popis nalezneme u syna člověka alias,
56:27nejčastěji označovaný prorok, syn člověka 90krát, kdo si vzpomene, byl prorok Ezechiel. Tomu dal pánbůh vizi obrovskou a zjevil mu nový chrám. Ezechiel, jeho proroctví se kryje s prorokováním proroka. Kdo mi pomůže? Nebojte se. Jeremiáše. Ano. Máme přesně také datovány jejich proroctví. A někde
57:59A přejdeme, jak pán Bůh dá k lidíství výhonku, protože v písmu máme zaslíbeno, že výhonek bude synem koho? čeho i vzejde proudek z pařezu, který prorok? Izajáš 11. A pak vzejde proutek z domu Davidova, Jeremiáš.
58:29Jišaj a David nějaký jsou nějak v příbuzenském vztahu. Otec a syn, královská smlouva s Davidem, Boží smlouva s Davidem. Takže mohli tedy tušit kněží a nebo zákonníci a farizové v době Pána Ježíše Krista, že Mesiáš je syn Boží a syn člověka? Měli. Potom jim pán Ježíš dal strašně zžírající otázku. Já přeskočím tedy téma
59:31potom podobenství o tom kameni zavrženém a o těch zlých vinařích, což bylo dost drsné, že? A teď říká, co si myslíte, čí je syn? Řekli mu, přemýšleli, dlouho přemýšleli Davidu. A pán Ježíš jim na to řekl: Jak to tedy, že ho David v duchu, myslí svatém nazývá pánem, když pravý řekl pán mému pánu, cituje žalm,
1:00:03najdete? Seď po mé pravici, dokud tvé nepřátele položím za podnož tvých nohou. Jestliže ho tedy David, ptá se pán Ježíš, učitelů zákona, farizeů a jabloneckých a bratří a sester posluchačů, jestliže ho tedy David nazývá pánem míněno Mesiáše, jakpak může být jeho synem? A nikdo mu nemohl odpovědět ani slovo. A
1:00:59protoho je to kámen vzácný a vyvolený. Je to tak? A pak jim řekne tuhle hroznou věc. Vy nevíte, že Mesiáš je syn Boží a syn člověka v jedné osobě? Vy to nevíte, ale jistě, že to věděli. A proto se ho už na nic od toho okamžiku neptali, protože jeden z těch důvodů, proč ho chtěli zabít, bylo, že se pokládal za koho? Za Boha.
8:24Už když jsem zakončoval, kdo jste u toho byl, proroka Zachariáše, tak jsem vyjádřil touhu, že bych se chtěl v rámci jednoho kázání, možná v adventu, vrátit k těmto věcem. A víte, že právě prorok Ageus skončí jedním z těch velikých mesiářských proroctví. Já jenom připomenu krátce 2.21. Jedna řekni judskému míst držiteli Zerubávelovi, zatřesu nebem i zemí, převrátím trůny království, vyhladím sílu království národu, převrátím válečné vrozy i jejich jezdce, klesnou koně i jejich jezdci, jeden mečem druhého. V onen den je výrok hospodina zástupu, tě vezmu, můj otroku Zerubávely, synu Šaltěluv, je hospodinův výrok, a učiním tě početním prstenem, neboť tebe jsem vyvolil.
13:32Ode dnů, kdy jsem ustanovil soudce nad svým lidem Izraelem, pokořím všechny tvé nepřátelé, oznamuji ti, že dům ti postaví hospodin. I stane se, až se naplní tvé dny, aby zšel ke svým otcům dám povstat tvému potomku po tobě, který bude ze tvých synů a upevním jeho království. On mi postaví dům a já upevním jeho trůn na věky. Já budu jeho otcem a on mi bude mým synem. Své milosedenství od něj neodejmu, tak, jak jsem odňal od toho, který byl před tebou. To jest?
17:41Po králi Davido by nastoupil na trůn jeho syn, Šlomoun, a ten vládl tedy od toho roku přibližně, on byl pomazán za krále ještě za života svého otce, ale když bychom si řekli, tak 70, 71 až někde do roku 930. a pak nastoupil tedy jeho potomek, král Rachabeam. Daci a sestry, viděli jsme celou tu období od toho slavného kralování Davida.
další 26 míst
18:13Přešli jsme přes rozdělené království jako jeden z prvních velkých božích trestů nad Davidovým domem, kdy pro nevěrnost krále Šelomou na hospodin odňal část království, velkou část království od jeho domu a přidělil je jednomu ze služebníků, a to je služebníkovi, kdo převzal, byl to Jarobeám, syn Nebatův, a ten získal tedy ty severní části a tedy severní Izrael.
23:16Uvedu na ně a na obyvatele Jeruzaléma a na muže Judské všechno to zlo, které jsem jim ohlásil a oni neposlechli. O Jojákímovi, o Jojákímovu synu Jojákínovi prorok Jeremiáš prohlásil toto. Jeremiáš 22, 24. Jako, že jsem živ, je hospodinův výrok, i kdyby byl judský král Konjaš, my jsme si už říkali na biblické, že jméno Konjaš je handlivé přesmýtnutí jména Eliákína.
23:57I kdyby byl konjáž, syn Jojákýmu, pečetním prstenem na mé pravé ralce, přece tě odtamtud strhnu a vydám tě do ruky těch, kdo usilí o tvůj život a do ruky těch, jejich se strachuješ, do ruky babylonského krále Nebukadnezara a do ruky chaldejců, vyvrhnu tebe i tvou matku, která tě porodila, do jiné země, kde jsi se nenarodil a tam zemřete.
27:40byl nad všechny truny ostatních králů, ale tady nemyslíme si, že on nebyl samozřejmě monarcha, už to byl sesazený zajetý král. A my samozřejmě z historie víme, že král, sesazený král, Eliákin, konjaž, z boží milosti, splodil v babylonském zajetí syna Šeltiela, To znamená Šaaltiel, vyprosil jsem si u pána, a jeho syn Šaaltiel splodil v babylonském zajetí svého syna, Zerubávela, to znamená símě babylonské.
31:23Víme, že v roce 167 postává Chašmonej a potom jeho syn a vnuk, vnuk Juda Makabejský a je to obdoba tedy těch makabejských postání. Ale my se tedy posuneme ještě dolů, dostaneme se do roku 73, kdy snědkem, protože tedy ty, my to máme v Češtině, Hasomenovská dynastie, tyto Makabejci, měli královskou dynastii, seděli tedy na trunu, tak v roce 73 snědkem, velice vstivým snědkem, s princeznou hasomenskou Miriam,
33:55byli naprosto skoro v zapomnění. Byli v zapomnění, byli rozptýleni mezi obyčejný lid, nikdo jim neprojevoval královskou úctu, nikdo se k nim jako ke královským synům a dcerám nechoval, byl to královský rod, který neměl svou zemi, ve vlastní zemi byli poddanými a museli si živit úplně obyčejnýma věcma.
46:06Otec vešel ke své snaše a splodil s ní dvojčata. Věděli byste jich jméno, které porodila Tamar Judovi? Peresa a Zeracha. Takže Peres a Zerach. Takže máme Zeracha, no a aby to nebylo málo, tak si představte, že Zerach měl opravdu syna, který se jmenoval Etan. A nejenom, že měl syna Etana, ale měl ještě syna Hémana,
46:36Kalkola dáru, celkem pět. Takže my máme najednou Étan, Hájezrachy, který by mohl být tímto Étanem. Je to syn Zerachův a je to Étan. A navíc ještě, aby to nebylo málo, má bratra, který se jmenuje Heman. K tomu se vrátím. Ale pak, tedy bychom byli někde v roce 565 se narodil, v roce 565 př. Kr. se narodil Juda, zemřel přesně na den o 119 let později v Egiptě, takže bychom byli v této době.
47:54Přečtu 1. královská 5.10. Šelomunová moudrost byla větší než moudrost všech synů východu. Nad všechnu moudrost Egypta byl moudřejší než všichni lidé, a teď dejte pozor, kdo tam je jmenovan, byl moudřejší než-li Étan, Ezrachejský, a byl moudřejší než Héman, Kalkol a Darda, syn Macholův. Takže zase máme Étana Ezratejského a máme k němu jeho bratra mimochodem, který se jmenoval Héman.
54:09Sý? Sitkiáš. Co mu udělali v Ryble? Vypíchli mu oči a přes tím, než viděl vypálení nebo vypíchení svých očí, tak před jeho tváří povraždili všechny jeho syny. syny. Takže to je poslední moment, kdy končí královská dynastie Davida. Trůn je zbořen, koruna je znesvěcená a království je odejmuto. Takže 586. Takže co nám to ale říká? Jestliže prorok píše s takovými detaily o těchto událostech a píše je ale někde v roce
1:05:38To je doslova, nevesa budou vzdávat chválu, zativ. Podivuhodný boží skutek. Dále pokračuje tento žálm. Hospodine, bude ti vzdávána chvála, tvou věrnost v skromáždění svatých. Vždyť kdo v oblacích je roven hospodinu, kdo je podoben hospodinu mezi božími syny, když se řeknou boží synové, byvné Elim, Tak co si představíme? Zase pomocí výkladu písma víme, že boží synové jsou býraz často, který označuje anděly, andělské zástupy, přesně tak. A když jsme četli to porovnání, tak jak jsou anděle srovnatelní s pánem bohem? Jsou mu podobní? Jsou jako on? Může se k ním přirovnat? Nech my čteme, že nikdo v nebesích, nikdo v nebesích. A to jsou opravdu veliké bytosti.
1:12:12Tehdy učeníci řekli, co? Ti, kdo byli lodi, se mu poklonili a řekli, opravdu. Jsi boží syn. To najdete v Matoušovi. 14.31 a dále. A teď jdeme do 11. veše. Ty jsi rozdrtil napadrť obludu. Jako zabitého svou mocnou paží si roztil své nepřátelé. Tak obluda, no obluda, já nevím, taky výkladači vždycky mají fantazii hlubokou, ale výkladači, ne, žil překladatele. Co máme v originálních textech?
1:21:26Hele, tak třeba takový David, ten byl prvorozený, no ten nebyl určitě prvorozený, ten byl naopak nejmladší Takový Jákov, bratři a sestry, byl Jákov prvorozený, jak se ke svému prvorozenství dostal Takže vidíme, že prvorozenství v tom božím kontextu může být hospodino přičteno A bylo přičteno samotnému Davidovi, bylo přičteno Jákobovi a bylo samozřejmě v prvorozenství přičteno třeba i v zvláštní událost, když žehnal Jákob vnukům svého syna Jozefa, tak jednoho prohodil s druhým, koho za koho, Menaše byl,
1:23:53Žalm 89, 31, a teď jdeme pozor, já víte, ty překladači jsou velmi zvláštní lidé někdy. V 89. Žalmu 30. verž začíná, pokud jeho potomci, máte to tam taky? No prosím vás, ale tady už ten potomek není ze slovesa semeno, ale je tam doslova hebrejský banav. Ben je syn hebrejský, banav, to je zase, jsem říkal, máte třetí osoba přivlastňovací mužského rodu, čili jeho, ale v množném čísle, čili tady už to jsou jeho synové.
1:24:29Tady opravdu to je množné číslo, jsou to jeho synové a myslí se tím tedy doslovené potomky krále Davida, ale nebo se také myslí i na to už, a to už je obrovská věc, i na tu duchovní adopci těch následovníků toho zaslíbeného potomka. Rozumíte mi? Takže ve své podstatě my jsme těmi syny pod novou smlouvou. A tady je text, který se zase dneska nečte, protože to se do novozákonní doby velice nehodí, zvláště kterým. A tady píše Pán Bůh toto slovo.
1:25:05Opustil jeho synové můj zákon a nebudou žít podle mých nařízení. Jestliže má ustanovení, znesvětí a nebudou zachovávat mé příkazy, navštívím jejich přestoupení holí a jejich zvrácenost ranami, ale své milosedenství vůčně mu nezruším a nezradím svou věrnost. Tady je naprosto jasně z Davidovské smlouvy vyzvížen jeden moment.
1:25:33A to je, že jestliže jeho následovní cestí, Ježoho synové, se prohřeší proti hospodinu, tak Pán Bůh naše hříchy teda určitě pod koberec nezametá, bratři a sestry. Pán Bůh za naše hříchy nebude finálně penálně trestat Gehenu. Ale Pán Bůh jako milující otec naše hříchy odstraňuje z našeho života a napravuje nás. A dělá to pírkama, dělá to hlazením a dělá to, já nevím čím, četli jsme tady něco o ranách, o holích.
1:26:08Listu židům se k tomu vrací apoštol, zřejmě Pavel, já jsem přesvědčen, ale to není podstatné, si byl autorem Pavel. Říká, koho pán Bůh miluje, toho přísně vychovává a švihá každého, koho přijíma za syna. Zase ten kontext toho písma je dokonalý. Někteří novosmluvní poblouznilci si myslí milně, že v nové smlouvě, když Pán Ježíš Kristus, který trpěl jednou za naše hříchy, že Pánu Bohu je úplně jedno, jak si žijeme.
1:26:40A že On jako svatý Pán Bůh bude u svých dětí nebo u svých vyvolených tolerovat cokoliv. No bratři a sestry to teda nebude. a historie Izraele a vyvoleného rodu královského domu Davidova by nám měla sloužit jako červený maják. Podívejme se, co pán Bůh dělal a jak svoje syny káznil. Takže to, že jsme pána Ježíše Krista, že jsme jeho vyvolení potomci, to je obrovská milost.
1:32:01Tady nám přece snad už svítí všecky kontrolky, že tady výkladač přesahuje rámec roku 586, že jsme na Velikonoce, že jsme v událostech, kdy Bůh Otec vědomně podle svého ustanovení jde a nechá poplivat, zbičovat, zneúctit svého syna, že jde do takového extrému, že dokonce vyvíší pravici. On sám to učinil, hospodin, jeho nepřátel, aby ho rukou bezbožníků přibyli na kříž.
1:32:37A nejen to, hospodin si musel zošklivit svého syna, protože toho, který nepoznal hříchu, učinil hříchem. Dokonce přišel okamžik, kdy hospodin Bůh Otec musel od svého syna odvrátit svou tvář a opustit ho, než na něj vyrojil všechen svůj hněv. A v té poslední agonii tento pomazaní, Tento pošlapaný poplivaný, král, který ještě neseděl na trunu, z posledních sil volá Eli, Eli, Lama Sabachtani.
1:34:53K jaké nicotěj si stvořil všetké lidské syny, který člověk kdy žil a nespatřil smrt, kdo zachránil svou duši z moci šeholu sela? Kde jsou tvá dřívější milosedenství, panovníku, které si odpřísáhl Davidovi ve své věrnosti? Pamatuj panovníku na potupu svých otroků, nosil se mi ve svém klíně od svého, o všech možných národů, jak tupily tví nepřátelé hospodiny, jak tupily kroky tvého pomazaného.
1:39:25Takže se na něj samozřejmě stahovala a stahuje i kledba, že nikdo z jeho potomků nikdy nebude sedět na Davidově trůnu. a taky nebude. Protože Pán Ježíš a tady jsme u toho podivuhodného skutku, nad kterým budou nebesa jásat, to zařídil tak, že to, co bylo v Marii počato, nebylo počato z Josefa. Josef svoji ženu nepoznal až do doby, než porodila svého prvního syna. To, co v něm bylo počato, bylo počato Duchem Svatým. Stal se obrovský div.
1:40:07Pilacha. Hospodin svého jednorozeného syna, který je od věčnosti, Boha, pravého Boha z pravého Boha, poslal na tento svět, aby oblekl lidství a stal se člověkem, aby se stal o ním zaslíbeným semenem ženy, Evi, tak se narodil s Pany Marie a aby to nebylo málo, Tím, že byl adoptovan, anděl přišel ve snu k Josefovi a řekl příjmy Marii za svoji ženu, protože to, co v ní bylo počato a tak dále, tak se pán Ježíš stává legitimním dědicem Davidovského trůnu, aniž by porušil a přešla na něj kledba hospodinova ohledně potomků, který vzešly s Eliákýma.
1:42:50Bratři a sestry, tehdy ještě než pan Ježíš byl počát přišel jeden anděl jedné paně, Gabriel, a on to potvrdil. A on řekl, když zvěstoval Marie jednu věc, a to je, určitě to známe z Lukáše, a anděl jí řekl, neboj se Marie, neboj si nalezla milost u Boha, ale otěhotniš a porodíš syna a dáš můj jméno Ježíš, ten bude veliký a bude nazvan synem nejvyššího.
1:43:56Ale musí se naplnit ještě druhá část. Bůh Otec musí předat trůn krále Davida svému synu. A tak i my nadále můžeme se Simeonem si připomínat první příchod Pána Ježíše. Ale očekávat také potěšení etnického, etnického, bratři, protože mnoho lidí v církevní historii tyto věci tak zduchovnila, že prostě naprosto si myslí, že pán Ježíš žádný trun Davidu sedět na něm nikdy nebude, že církev, no to je Izrael, pán Ježíš naplnil všetka proroctví a vlastně už nic z toho vlastně se nestane, že prostě už Izrael
5:47těhotná Stalo se když tam byly že se naplnily dny aby porodila i porodila svého syna toho prvorozeného zavinula ho do plenek a položila do jeslí protože pro ně nebylo místo v útul u pro cestné tolik ze čtení můžeme se posadit skrze ten dnešní text Já bych se chtěl podívat hlavně na dvě takové věci e tak vám jenom je v krátkosti předešlo
7:03historik a tak právě díky Lukášovi My můžeme narození Božího syna Alespoň přibližně datovat protože on tady uvádí vlastně souvislosti časově datované souvislosti narození pána Ježíše Krista a tak díky Lukášovi si to možná ani neuvědomujeme ale my třeba dnes používáme kalendář který počítá svoje roky od narození pána
10:10proudy vody nakloní ho kamkoliv se mu zalíbí a tak my to vidíme i v tomto případě že Hospodin si použil nařízení pohanského vládce oktaviána který se nechal otitulkování a vyžadovalo to určité uctívání císaře Tak tohoto člověka si bůh použil k tomu aby se stalo to že se boží syn narodil
další 25 míst
11:30novorozeného Ježíše před herodem který se bál o svůj trůn A když se vrátili zpátky po herodově smrti tak se opět neusínali V Betlémě protože se tentokrát obávali archea Což byl syn heroda báli se opět o to že by i on mohl usilovat o život jejich dítěte a proto místo v judsku V Betlémě se opět usedět zpátky v galilejském
14:06znamená že to znamená že Jeruzalém nebo pardon že mesiáš musel přijít před rokem 70 eh A když se podíváme dále tak pravděpodobně by se to Časové okno pro příchod mesiáše dalo ještě maličko zůžit když se podíváme na eh jákobovu proroctví požehnání jeho synů tak čteme v Genesis 4910 o jednom z jeho synů a to je juda a Jakub nebo Izrael mu
17:114 po narození pána Ježíše Krista se stal králem v judsku jeho syn už zmíněný Archos ale už roku šest byl Římem už v té době byl podroben i Herodes byl podroben římu e byl sesazen a zpráva judska připadlo vlastně římským prokurátorům a judsko se stalo součástí eh té provincie Sýrie jedním z těch právě prokurátorů
20:45obyčeje zákona on si ho vzal do náručí vzdal chválu dobrořečil Bohu A řekl nyní panovníku podle svého výroku propouštíš svého otroka v pokoji neboť mé Mé oči spatřily tvou záchranu kterou jsi připravil před tváří všech lidí světlo ke zjevení národům a slávu tvého Lidu Izraele takže Vidíme že i načasování narození syna Božího bylo naprosto v
21:38o Símě ti ženy které porazí vlastně potomka nebo Símě toho hada o člověkovi který porazí Satana A v průběhu historie Hospodin skrze Svoje slovo neustále vlastně zpřesňoval a zužoval tu rodovou linii syna člověka mesiáše V konečném důsledku my víme že mesiáš musel být potomkem krále Davida Matouš své evangelium začíná právě rodokmenem
23:05nezahrnuje toto vlastně Prokletí té královské linie ale nezahrnuje vůbec linii přes Šalamouna Lukášův rodokmen začíná trochu jinak my ho nebudeme číst celý ale v lukášově ve třetí kapitole ve 23 verši Čteme Když Ježíš začínal bylo mu asi 30 let byl synem jak se myslelo Josefa ten hho ten ten maana ten leviho ten mchy ten janaj ten Josefa a tak
23:36dále to slovo synem tam Ale taky může znamenat prostě potomkem a pak je tam ještě zvláštní to slovíčko ten kdybyste se podívali ve studijních překladech tak je to kurzivou To znamená že tam vlastně překladatelé přidali pro to aby se aby to bylo lépe čitelné nebo srozumitelné ale jak to i Lukáš zdůrazňuje tak my ví víme že Josef nebyl skutečným otcem pána
24:00Ježíše a Lukáš tam přímo vlastně vypichuje že Ježíš byl jak se myslelo synem Josefa když bysme si to teda přečetli eh s tím slovem potomek a vy vyndali bysme to překladateli do dané slovo tak by to znělo Když Ježíš začínal bylo mu asi 30 let byl potomkem jak se myslelo Josefa hho matana léviho mchy janaj Josefa a tak dále a je zajímavé že oba
24:53synem nebo potomkem a na konci sečteme ten metus Salma ten ten henocha ten jareda ten ten mala ten kainama ten enoe ten šé ten Adama ten boha a tak je zřejmé když se podíváme na ten rodokmen že vztah mezi Adamem a jeho synem šem asi není srovnatelný se vztahem mezi bohem a Adamem Adam není biologickým potomkem hospodina a stejně tak Josef na
25:51šalomouna tak jakožto na biologického potomka přes davidovu Davidova syna nátan se na něho to Prokletí o kterém jsme mluvili nevztahuje a proto mu nic nebrání ujmout se trůnu svého otce Davida tak jak to bylo předpovězeno o mesiáši a tedy ježíšův rodokmen A to že je Lukáš a Matouš zachycují odlišně ve skutečnosti neukazuje na nějakou
26:41panny Dokládám to i Matouš Lukáš Izajáš to vlastně prorokoval dopředu že Panna počne a porodí syna a my myslím že můžeme s jistotou říct že nikdy předtím a ani nikdy potom se nestalo aby nějaká Žena porodila dítě bez přičinění muže a i kdyby ty všechny předchozí věci které jsem říkal bylo možné vysvětlit nějakou velmi velkou a nepravděpodobnou
27:32všechno to bylo od věčnosti naplánované boží vedení tak jak to vše tak jako vše v životě Božího syna Eh Petr ve svém prvním listu první kapitole říká ve 20 verši nebo píše o pánu Ježíši On byl předem poznán před založením světa a byl na konci časů zjeven pro vás již př před založením světa byly tydle události určeny a nic
27:56se nemohlo zhatit ještě si poslechněme slova Zachariáše otce Jana Křtitele která pronesl po narození svého syna a to bylo asi šest měsíců předtím než se Pán Ježíš narodil když se narodil Jan Křtitel a zachariášovi se otevřela ústa tak potom Čteme o tom že prorokoval Lukáš 1 67 až 75 a jeho otec Zachariáš byl naplněn duchem svatým a
29:29nad svým slovem abych ho uskutečnil a tak když si toho dnešního dne připomínáme narození našeho zachránce tak ho chvalme tak tak chvalme našeho nebeského otce za to že nad svým slovem bdí že bdí nad tím aby ho vykonal aby se všechno stalo přesně tak jak si předsevzal a předurčil a že i v tom narození jeho jednorozeného syna to
30:15četl na začátku protože tam je takový jeden Aspekt Kristova narození který Lukáš zachycuje a kteří dob který Dobře dokresluje potom i službu a život Božího syna který přijal tohleto povolání od otce a poslušně poslušně do něho vykročil Lukáš 267 vlastně shrnuje nebo komentuje to narození takto Stalo se když tam byli že se naplnily dny aby
30:42porodila i porodila svého syna toho prvorozeného zavinula ho do plenek a položila do jeslí protože pro ně nebylo místo v útulku pro pocestné Já jsem v úvodu mluvil o tom včerejším štědrém večeru o všech těch dobrých věcech které které máme e o tom že věřím a doufám že jste že jsme to všichni mohli prožít radostně a pokojně
34:08se nenašlo ani místo v hostinci Místo toho aby měl postýlku tak mu posloužily jesle což je v podstatě takové krmítko pro zvířata a pravděpodobně to bylo v páchnoucí stáji Takhle by asi žádný rodič nechtěl svoje dítě přivézt na svě svět ale to byl úděl Božího syna Ježíš Kristus právoplatný následník trůnu krále Davida
34:34a syn jediného Boha se narodil jako to nejnuznější dítě vůbec protože tak to jeho Nebeský otec určil a tak to jeho jeho syn poslušně přijal a tuhletu úlohu Kristus ve skutečnosti nesl celý život a když by jsme se zamysleli nad jeho rodinným zázemím tak vůbec nepochybuji o tom že Marie a Josef byli milujícími a skutečně zbožnými rodiči to můžeme vidět
35:54když se narodilo dítě Levi tikus 126 až 8 říká když se naplní dny jejího očišťování za syna či dceru přinese knězi ke vchodu dostanu setkávání ročního beránka jako zápalnou oběť a holoubě či Hrdličku jako oběť za hřích kněz to přinese před hospodina vykoná za ní obřad smíření a bude čistá od svého krvotoku Toto je zákon o
37:09by ho chtěl následovat tak pán ježíš mu říká Lišky mají doupata a Nebeští ptáci hnízda ale syn člověka nemá kde by hlavu složil A tak My vidíme že pán ježíš neprožil svůj život v blahobytu ale prožil ho v chudobě v Těžké práci v neustálé službě A proč to tak bylo bylo to pro naše obohacení jak píše Pavel ve
37:34druhé korintským 89 znáte přece milost našeho pána Ježíše Krista ačkoliv byl bohatý stal se kvůli vám chudým abyste vy jeho chudobou zbohatli Kristus boží syn opustil svoji slávu a bohatství v Nebesích aby se stal služebníkem lidí on na tomto světě nepřebýval v palácích nenechával se obskakovat otroky A nenechal se chránit legiemi andělů
38:01ačkoli by na to měl právo místo toho se skláněl KN nuzným nemocným zkroušeným a především hříšným lidem aby jim dal něco co si nikdo z nás ani ten nejbohatší člověk nemůže Zajistit a to je život věčný Pán Ježíš také již jako malý čelil úkladům o svůj život Já už jsem zmínil v úvodu vlastně Roda i jeho syna a my vlastně víme zase
38:30Díky Matoušovi že někdy v období mezi jeho narozením a jeho druhým rokem života musel Pán Ježíš Se svojí rodinou uprchnout do Egypta protože král Herodes ze strachu o svůj trůn ho chtěl usmrtit i po jejich návratu ta obava přetrvávala právě eh bylo tam to nebezpečí ze strany jeho syna který se ujal toho trůnu po něm a úklady o jeho život jej potom
40:42stále nedokážeme a tak si tu druhou věc co chci abysme si V tento den připomínali je že narození syna člověka e představovalo pro něho obrovské ponížení celý jeho život pro něj byl vlastně obrovským ponížením když vezm Vezmeme v úvahu to e že byl roven bohu že byl boží syn že on nemá počátek byl tady od věčnosti a přesto se stal tím
41:32tomu jeho prvnímu příchodu jeho narození ve správný čas a na správném místě a ani Satanovy s vody mu nemohly zabránit V tom aby za nás v bohem určený čas zemřel a aby v bohem určený čas byl vzkříšen z mrtvých a vzat do nebes tak není nic co bohu zabrání aby dokonal svoje dílo spásy Až přijde ten pravý čas a aby svého syna poslal zpět aby aby soudil
12:26čili ha kohen ha gadol, je tedy hebrejský titul, kohen znamená kněz, ha kohen to je určitý člen na Hagadol, to je ten veliký, čili Velekněs. Velekněs je úřad, který je stanovený pánem Bohem. Je to úřad, který byl stanoven a je součástí božího zákona Tory. Byla vydána a předána člověku na Synaj Mojžíšovi.
13:35Od Árona. Takže, Leviticus 10.8, jenom příklad. Hospodin promluvil k Áronovi, nebudeš pít víno ani pivo, ty ani tví synové s tebou, když budete přicházet do stanu setkávání, abyste nezemřeli. To je věčné ustanovení pro vaše potomky. Budete rozlišovat mezi svatým a obyčejným, mezi nečistým a čistým.
17:11To je velice důležité. Takže Abraham, Ickhák, Jakov a jak se tedy z Jakova dostáváme k té velekněžské a kněžské línii? Tak samozřejmě Jakob měl kolik synů? Dvanáct. A těch dvanáct to jsou patriarchové, kteří položili základ a je to tedy ten základ těch dvanácti k menů Izraele. A právě třetí máme. První byl kdo? Ruben.
další 23 míst
17:44Druhý byl. Tak co? Aby jsme měli znát trošku ty syny. Ruben byl prvorozený, potom byl. Tak jsem rád. Tak třetí byl tedy levý. Tak, takže jsme u levýho a čtvrtý byl juda. To si pamatujte opravdu, protože všimněte si, že prostě juda nebyl prvorozený.
18:47Tam byl nějaký důvod. A tak dále, a tak dále. Takže nic, ale to bychom strašně odbočili. Tak jsme u Lévyho. A Lévy měl syna Kehata a ten měl syna Amrama. A Amram měl za manželku Jochebet. A to už jsme kde? To už jsme v babylonském zajetí. A víte, že Amramovi a Jochebet se narodil syn?
20:29Takže a právě už u toho hořícího keře povolal hospodin Mojžíše a Árona ustanovil, aby se stal jeho ústy, jeho řečníkem. A doslova tam čteme tak zvláštní větu, že ty mu budeš bohem a že všechno, co řekne, tak bude tlumočit skrze Árona. Kolik Áron měl synů? Tak, kteří to byli?
20:59Nádab, Abihu i Tamar. Super. Takže měl čtyři syny, je to strašně důležité. A my jsme si i už řekli, že vlastně teď docházíme k tomu, a to jste měli si nastudovat, protože tím teď půjdeme, a já předpokládám už nějaké znalosti, že vlastně pán Bůh vyselektoval, když to tak řeknu, prostě celou tuto rodinu a vyvolil si nakonec prostě jenom jednu línii.
21:28A bylo velice vážné, že hned na začátku, po tom, co byly tyto čtyři synové, uvedení do postu vlastně toho, aby sloužili jako ti kněžní. Protože uvědomte si, že Lévy měl víc synů. V chrámě a okolo chrámu mohli sloužit pouze Levite. Teď nebudu rozebírat všetky Levity, ale Levi měl několik synů A každé to pokolení, myslím, teď mimo kehatovce, všechny ty,
23:10ale do svatyně svatých a obléknout velekněžské rouho a vykonávat jednou za rok na Jom Kipur, obřad smíření, mohl jenom velekněs a tedy přímý potomci Áronovi. Ovšem už na začátku hospodin projevil svoji velikou nelibost, když nevzali vážně dva nejstarší synové Árona, jeho varování a slovo. Takže my víme, jak to dopadlo hned na začátku s nejstarším synem Árona,
26:11protože ho nerozhněvali poprvé. Vemte si, Nádapa a Víhu zemřeli a není pár okamžiků a pán Bůh už se hněvá i na Itamara a Eleazar. Protože v té samé desáté kapitole, šestnáctý verš, čteme Moží, se velmi vyptával na kozla k oběti za hřích a hle, byl již spálen. Na to se rozhněval na zbývající Áronovi syny, Eleazará i Tamara, a řekl,
26:42mnoho nechybělo. Mnoho nechybělo. A zemřeli by i títo synové. Uvědomte si ta vážnost. Kdyby se Mojžíš nepřimlouval a Pán Bůh neslitoval, tak nechal vyhladit Izraelce, ještě když byl Mojžíš na chorebu a dostával zákon. protože víte, co dole dělali židé zatím. Ale uvědomte si, že i při tak vážných věcech, jako vydání zákona a ustanovení kněžského a velekněžského úřadu,
27:11prostě nejprve dva synové zemřeli a už zpochybili i Eleazar, i Itamar. To je v té samé kapitole Leviticus 10. Takže velice vážné, ale pán Bůh tedy Itamara a Eleazara ušetřil. A z této dvou mužů potom vychází velice významné dvě linie kněžské. Ale u koho se chci hned na začátku zastavit, Itamar byl tedy mladší syn, je Eleazarův syn Pinchas,
28:21Svedl je pohanský král, balák na radu. Baláma, syna Posorova, kterému se zalíbila mzda za hřích a který pozval syny Izraele, aby smilnili s moabskými ženami a obětovali jejich ohavné modle, Molochovi. Moloch. Takže víte, Pinchas tehdy propukl obrovský masakr, protože pán Bůh navštívil smrtí každý stan a nebyl by stan Izraele,
28:55kde by pán Bůh neusmrtil ty nejvybranější z vybraných synů Izraele. Ale právě Pinchas tehdy vyšel a potrestal syna jednoho předáka, který uprost se této rány si dovolil vzít moabskou ženu, aby s ní ležel ve stanu. A díky tomu, že prostě on je zabil, tak usmířil a utišil boží hněv, jinak by tehdy pán Bůh pobyl celý Izrael.
29:20A tehdy hospodin uzavřel velikou smlouvu s Pinchasem, čili vnukem, dávejme pozor, fut sledujeme, vnukem Áronovi. Numery 25.10. Hospodin promluvil k Mojžíšovi. Hněz Pinchas, syn Eleazera, syna Áronova, odvrátil můj hněv od synu Izraele, když uprostředník horlil mou horlivostí. Takže jsem ve své žádlivosti neskoncoval se syny Izraele.
29:49Proto řekni, hle, ustanovují s ním smlouvu pokoje. Jemu a jeho potomstvu po něm bude věčnou smlouvou kněžství. Dávejte pozor. Jakou smlouvou? Věčnou. Protože horl pro svého Boha a vykonal obřad smíření za syny Izraele. To je velice důležitá smlouva, na kterou my nesmíme zapomínat. A kdo kdy bude, prosím, platit?
31:52Byla to dcera Aminadabova. No tak, to už hoří. Či byl syn Aminadab? No, a nebo odkaď ho znáte Aminadaba? No, Aminadab byl pradědeček Boáze. Hoří. Takže, prosím vás, když máme teda nový zákon, tak ten začíná jakým evangeliem?
33:54Nachšon splodil koho? Salmona. No a Salmon to je kníže. Co udělal Salmon? To je přece jeden text vědů, který byl. Kde? V Jerichu. A to je ten úžasný příběh, jak se do rodokmenu pána Ježíše dostává nevěstka Rachaf. A koho měli ty dva za syna? To jsme hráli přece v té hře, když jsme... Salmon měl za syna a Boási vzal koho? Moabitku? No není to uchvatné.
37:56Takže Elie, to je osobnost, o který byste měli vědět hodně. Elie byl potomek nejmladšího syna Áronova a stal se veleknězem po smrti Pinchase, nejstaršího syna Eleazara. Jak říkám, nevíme přesně, proč Talmud učí některé vysvětlení, ale ty nejsou biblická. Ale pravda to je.
40:09Eli měl totiž dva syny, Kofniho a Pinchase. Radši a sestry vidíte, tady musíte být bystří. Neples tohohle Pinchase s Pinchasem, který byl synem Eleazarovým. Chápeme to? To je jiný Pinchas. Je to stejné jméno. V konce víte, co znamená slovo Pinchas. Pi, pe je hebrejský ústa a nachaž je had, takže hadí ústa.
40:44Není moc hezké jméno, co? Pinchas. Takže když se podíváte prostě na ty dvě línie, tak nespojujte tyto dva Pinchase, to jsou dva odlišní lidé. Takže měl dva syny a my víme, že tyto synové se hanevně chovali ve své službě. A já tedy přečtu tedy 1. Samuelova 2.27. I přišel k Elímu muž boží a řekl mu, toto pravý hospodin,
41:15což pak jsem se jasně nezjevil domu tvého otce, když byli v Egyptě, v domě, v faraonově, Ze všech izraelských kmenů jsem ho vyvovil za kněze, aby obětoval na mém oltáři, pávil kadidlo a nosil přede mnou éfot. Domů tvého otce jsem dal všechny ohnivé oběti synu Izraele. Proč pohrdáte mými obětními hody? A přídavnou obětí, které jsem přikázal ve svém příbytku.
41:49Ctil jsi své syny víc než mě, když jste tloustli nejlepším ze všech přídavných obětí Izraele mého lidu. Proto je toto výrok hospodina Boha Izraele. Opravdu jsem řekl, tvůj dům a dům tvého otce bude přicházet přede mě na věky. Ale nyní je toto hospodinův výrok, ať je to ode mě vzdáleno. Protože ty, kdo mě ctí, poctím, ale ty, kdo mnou opovrhují, budou prokleti.
42:55A všechen přírustek tvého domu zemře v mužném věku. A znamením ti bude to, co přijde na tvé dva syny, na Chofnýho a Pinchase. Oba zemřou v jeden den. Ustanovím si však věrného kněze, který bude jednat podle mého srdce a podle mé duše. Postavím mu trvalý dům a bude přicházet před mého pomazaného po všechny dny.
48:40Jsme asi v šestém pátém roce 580 před Kristem. Rozumíme tomu. A představte si, co tehdy pronesl Ezechiel, když mluví o tom mileniálním chrámu v těch posledných osmi kapitolách. Takže čtu z Ezechiele, a my se k tomu příště vrátíme, čtyřicátá čtvrtá kapitola, patnáctý verš. A však levíští kněží, synové sádokovi, kteří konali službu u mé svatyně,
49:16když ode mne synové Izraele zbloudili, ti se ke mně budou přibližovat, aby mi sloužili. Budou stát přede mnou, aby mi přinášeli tuk a krev je výrok panovníka hospodina. Takže Ezechiel mluví o tom, že tady stále zůstává zaslíbení pro koho? Pro syny? Sádokově. A sádok je přímý potomek koho?
3:53křesťanství všimli jste si co odpověděl boží syn tomu učiteli zákona dokážete vůbec docenit hloubku toho co je zde přikázání a druhém ale pozor první znamená první nikdy nesmíte tyto dvě přikázání otočit jinak by se jednalo o
7:04nejsilnějších příkladů protože byl 100 položit na oltář svého vlastního jednorozeného syna ne Ty sees snad z pomátl měl ho ale dejte pozor písmo napsalo že pouze Izák je počítán za syna zaslíbení takže proto Hospodin nahoře Mora říká že byl hotov obětovat Abrahám toho jednorozeného zaslíbeného syna ještě nějaký příklad
9:10víte není to nic abstraktního My můžeme číst pasáže které nám jasně ukazují Jak se projevuje prakticky láska k Bohu A tak jako Abrahám miloval Boha více než svého syna který mu dali byste mi příklad kdo miloval naopak svého syna nebo své syny více než Boha kněz Eli a jak to dopadlo kofy a
další 22 míst
17:04strašliví byli ti mužové posedlí v té ger zensky nebo gad renský krajině a když tam pán Ježíš přišel křičeli Co je ti po nás Ježíši synu boží víte i démoni věděli že Ježíš Kristus je syn boží přišel jsi sem aby nás trýznil před ustanoveným časem si je ustanovený
21:11Lukášovi je to právě Jan kterému byl Dán největší prostor v kánonu nového zákona a věděli byste tedy zase nepodvádět nekoukat na tabuli které knihy tedy máme od svatého Jana jednoho z 12 jednoho z těch tří boanerges synové hromu v písmu zachovány tak jmenujme me evangelium svatého Jana tři epištoly a knihu
23:19vysvléká naše Nitro donaha odhaluje ryzost naší víry a lásky nekompromisní říká černá a bílá Buď ano a nebo ne Jsi znovu Zrozen jsi v Bohu nebo nejsi miluješ Boha nebo nemiluješ není třetí cesty buďto seš boží syn nebo jsi syn
40:55vea budeš milovat hospodina svého Boha bebecha celým svým srdcem v chol na všecha celou svou duší a celou svou silou ať jsou tato slova která ti dnes přikazuji ve tvém srdci Opakuj je svým synům co doma říkáte svým synům A dcerám o čem sejdete když se bavíte mluvíte plácáte slámu stále bysme svým dětem měli připomínat miluj hospodina svého Boh A
41:27kdy to máme činit opakuje svým synům mlv o nich když pobývá ve svém domě Když chodíš po cestě když ležíš když vstáváš Co je první na co si vzpomeneš když vstáváš No hrůza zvoní v budík a nebo si řekneš miluj hospodina svého Boha Jak by ten den začal když přijdou tvoji blízcí tvá rodina připomínáš jim tyto slova
41:55Ó bojím se že že že selháváme opakuje je svým synům Mluv o nich když pobývá ve svém domě i když chodíš po cestě když ležíš Co je první když si ulehnete manžele do postele nebo sami když ulehnete mnozí uleháme sami zase vzpomeneme na to budeš milovat hospodina svého Boha je to vaše poslední myšlenka než Zavřete
46:57které máme s otcem a s jeho synem Ježíšem Kristem to píšeme aby naše radost byla úplná a toto je zvěst kterou jsme od něho slyšeli vám ji oznamujeme že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy říkáme-li že s ním máme společenství a přitom chodíme ve tmě vidíte jak Jan Ostře přejde úplně na
49:06zkouší naše srdce a vidí nám až do našeho ledví a tak máme společenství mezi sebou a krev Ježíše Krista jeho syna nás očisťuje od každého hříchu zase když nemáte vyznane hříchy Víte co se první často objeví když někdo je v hříchu jak se to projeví jak my to starší poznáme a nejenom starší To poznáte i vy začne
55:24kdo mě miluje zachováváme přikázání pořád to je ta praktická láska to jaký chopit otázka jak tedy nebýt zaskočen při vytržení zůstávat v něm zůstávat v jeho lásce milovat hospodina trojjediného boha otce syna i ducha na prvním místě svatého první Janův 2:5 Kdo však
57:23jeden hřích my všichni řešíme dnes i denně ale tam je Keep on sinning v angličtině to hodně vystihuje ten řecký výraz víte sestra Pavla co jaký rozdíl jestli Dá se syn udělat hřích a nebo Keep On sinning je praktikovat hřích zůstávat v něm žádný Kdo je narozen z Boha
58:21podivuhodného svého syna žádný kdo nečiní spravedlnost Kdo nemiluje svého bratra není z Boha vidíte když plním první přikázání Tak automaticky Naplňuj i druhé to s tím souvisí nemůžu to prohodit Kdo nemiluje svého bratra není z Boha neboť to je ta zvěst kterou jste slyšeli od počátku abychom se navzájem milovali ne jako
59:51vás zamiloval ještě před stvořením světa a jak se zjevila boží láska k němu zkouším vás první Janovi že obětoval svého jediného syna aby každý kdo v něho věří nezahynul ale měl život věčný není větší projev boží lásky k nám než že Ježíš Kristus obětoval svůj
1:00:21život a toto je jeho přikázání abychom uvěřili jmé jeho syna Ježíše Krista a navzájem se milovali ale bratře a sestry Co je mi potom když mi třikrát řeknete že mě milujete A necháte mě na holičkách co to je za lásku nebo jak by se vám líbila taková láska Kdyby třeba váš Partner vám řekl miluju tě a sami jste doma uklízeli
1:02:54Zrozen z Boha a Boha zná Kdo nemiluje nepoznal Boha protože Bůh je Agape v tom se ukázala boží láska k nám že Bůh na svět poslal svého syna toho jediného abychom skrze něho měli život v tom je láska ne že my jsme si zamilovali Boha ale že on miloval nás to je minulý
1:03:24čas a poslal svého syna jako oběť smírčí za naše hříchy v té době jsme byli ještě jeho nepřáteli Chápete to jako smírčí obět za naše hříchy milovaní jestliže bůh takto miloval nás i my se máme navzájem Milovat je to jasné Boha nikdy nikdo neviděl jestliže se milujeme navzájem
1:05:27bůh dal Kdo je ten který přemáhá svět né li ten kdo věří že Ježíš je syn boží a tak bratři a sestry já bych mohl z Jana pokračovat dlouho ale chci aspoň ještě několik protipólů ukázat z Janova Evangelia víte ono má všecko svoje plusy a mínusy Rozumíte mi tak jako jsem vám chtěl ukázat Jak se má projevovat Pravá
1:06:57dneska večer za domácí úkol než budete usínat uvědomujete si nebo já nevím když ho nemilujete tak to neplatí ale jestli ho milujete tak u vás přebývá kdo trojjediný Bůh otec syn i Duch svatý Kristus v nás Tajemství slávy v nás ne mimo my v
1:11:04svojí otce matku syna dítě dokonce nebo sami sebe tak říká a jestli nejste ochotni nést tvůj kříž tak tak to nějak vymyslíme prosím vás zůstaňte se mnou prosím prosím ne Ježíš jim říká nemůžete být mými učedníky a teď se zeptám jinou otázkou může být někdo
1:12:06všichni tak běžte do celého světa kř získávejte mi učedníky koho máme získávat Křtěn získávejte mě učedníky křtěte je ve jméno otce syna i Ducha svatého a učte je aby zachovávali všechno co jsem vám přikázal a hle Já jsem s vámi až do
1:14:39kteří se hlásí k pánu Ježíši abysme byli tou čistou nevěstou Matouš 819 tu přišel jeden učitel zákona a řekl mu učiteli budu tě následovat kamkoli půjdeš a jsme znovu u toho a Ježíš mu řekl Lišky mají doupata a Nebeští ptáci hnízda ale syn člověka nemá kde by hlavu složil bratři a sestry Myslíte si že následovat pána Ježíše
1:22:22proti její tchýni A nepřáteli člověku budou členové jeho domácnosti Kdo má rád otce nebo matku více než mne není MN hoden A kdo má rád syna nebo dceru více než mne není mně hoden a Kdo jde za mnou nebere svůj kříž není mně hoden kdo nalezne svoji duši ztratí ji A kdo ztratí svou duši kvůli mně nalezne ji bratři a sestry já
1:27:20byli Hříšní tím spíše Tedy nyní když jsme byli ospravedlnění jeho krví budeme skrze něho zachráněni od božího hněvu to je úchvatné Jestli že jsme jako Nepřátelé byli usmířeni s bohem smrtí jeho syna tím spíše jako usmíření budeme zachráněni jeho životem a nejen to chlubíme se také bohem skrze našeho pána Ježíše Krista skrze něhož
1:55Syn člověka opravdu odchází, jak je o něm napsáno. Běda, běda však onomu člověku, skrze kterého je syn člověka zrazováno. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl nenarodil. A když jedli, vzal Ježíš chleb, požehnal a rozlomil, dal jim a řekl, vezměte, toto je mé tělo.
5:47A když přichází po třetí, říká jim, ještě spíte? Ještě odpočíváte? To stačí. Už přišla ta hodina. Hle, syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. Vstávejte, vstávejte, pojďme, protože se přiblížil ten, který mě zrazuje. A hned ještě, když mluvil, přichází Jidáš, jeden z těch dvanácti,
8:53I povstal uprostřed velekněs a zeptal se Ježíše, nic neodpovídáš, co tito lidé proti tobě svědčí? On však mlčel a nic neodpovídal. Tak se ho znovu velikně zeptal a řekl mu, jsi ty Mesiáš, syn požehnaného? A Ježíš řekl, já jsem a spatříte syna člověka, sedícího po pravici mocí a přicházejícího s nebeskými oblaky.
další 22 míst
16:48Když setník, který stál blízko naproti němu, uviděl, že takto vydechl, řekl, tento člověk byl opravdu boží syn. Zdaleka se dívaly také ženy. Byla mezi nimi i Marie Magdalská a Marie, matka Jakubova mladšího, a Jozese a Salome, které chodili s ním a sloužili mu, když byl v Galiléji, a mnoho jiných, které spolu s ním vystoupili do Jeruzaléma.
25:47nás uváděl do veškeré pravdy, aby nám znovu připomněl všechny ty podivuhodné věci, bez kterých by nikdy nebyla možná naše spása. Prosím tě na tomto místě, aby si oslavil svého syna a aby jsi oslavil jméno své svaté v duchu svém.
33:30že tady bylo něco, co bylo dávno předtím, než v první kapitole Genesis čteme slovo berešít, nebo řecky chcete-li en arché, na počátku. Pán Bůh to byl samozřejmě ještě před počátkem všech dní. A existoval, jak jsem jich řekl, v naprosté dokonalosti a v naprosté harmonii ve své trojjedinosti jako Otec, Syn a Duch Svatý.
50:43a ještě před počátkem participovala, participuje, víte, co to slovo znamená, spoluúčastníce je spolusoučinná celá boží trojice. A pokud bych to mohl jednoduchše teologicky vyjádřit, znělo by to takto. Bůh Otec ustanovuje, Bůh Syn koná a Duch Svatý naplňuje.
56:03až po to, že Bůh je strašlivý ve svém hněvu. Víte, žijeme v době, kdy z kazatelen nezní vůbec zvěst o tom, že pán Bůh na Velký pátek potrestal svého syna a že na něho vylil svůj hněv. Velikonoční oběť se obchází humanistickými žvásty. Je to tragické. Vypraznuje se evangelium.
56:34Vůbrce nedbá na to, aby lidé si uvědomili, co se odehrálo tehdy na Golgatském kříži. Dokonce už pomyšlení o tom, že pán Bůh zžádal krev svého syna, je v dnešní době některým přímo ohavná. Tak daleko jsme pokročili ve vnímání Boha. Ačkoliv pán Bůh od počátku člověka vychovával,
59:17Pak i sám syn se podřídí tomu, jenž mu podřídil všechno, aby byl Bůh všechno ve všem. Sofoniáš 1.7. Zmlkni před panovníkem hospodinem, protože hospodinův den je blízko, protože hospodin připravil obětní hot a způsobil posvěcení těch svých, kteří jim byli povoláni. Víte, že tento verš jsme probírali v Sofoniášovi a že se k němu vracíme stále.
1:01:04Nemůžeme pochopit, co se odehrávalo v božím srdci. V srdci otce, ducha i syna. Když od počátku věděl, co ho to bude stát. A to, že to pán Ježíš věděl od počátku, to je bez debat. Protože my víme, že když Pán Ježíš přichází na tento svět, a vy si možná řeknete, no to miminko, že by něco vědělo. Písmo nám to říká.
1:01:33Co říká Pán Ježíš, když přichází na tento svět? A uvědomte si, že tento den, probíráme to, když si připomínáme narození Pána Ježíše, je úchvatný, protože v tomto dni, v tomto okamžiku, podle proroctví a předsevzetí Boha, se druhá věčně existující osoba Boží Trojice stala plně člověkem. Bůh syn sestoupil do bídy tohoto světa, byl počat v lůně Marie Pany
1:02:02a přijal plné lidství. Ale nikdy bratři a sestry nestratil nic ze svého plného božství. A tento boží syn, který přichází na svět, studujte desátou kapitolu židům. Říká toto. A to prorocky zaznamenal žalmista. Tisíc let předtím, než se to stalo. Co říká boží syn, když přichází na tento svět?
1:03:04Obracet se k nestvůrám, k nicotnostem. To znamená obracet se k modlám, k něčemu jinému, co není Bůh sám, hospodin. Tak tedy boží syn, když přichází na tento svět, praví. Blahoslavený je ten muž, který vkládá svou naděj v hospodina a neobrací se k nestvůrám a těm, kdo se uchylují ke lži. Hospodine můj Bože, ty jsi nám učinil s námi mnohé své divy
1:04:44Autor, pysatel listu židům v desáté kapitole říká, že toto praví pán Ježíš, když přichází na tento svět a cituje tento žal. Ale proč? Proč musel být Boží obětí právě jen sám Boží syn? Víte, a tady jsme zase u toho zázraku inkarnace, toho vtělení.
1:05:20Boží syn se musel stát člověkem, aby mohl být tou obětí, která je Bohu dostačující. A zase o tom praví list židům. Poslouchejme pozorně, je to citace, to začíná, kdo si někde slavnostně dosvědčil. Tak, kontrolní otázka, kdo a kde? Co je člověk, že na něj pamatuješ, nebo syn člověka, že jej navštěvuješ?
1:06:33A teď přichází odpověď. Proč to tak muselo být? Proč? A to je uchvatné, já nevím, jestli nad tímto textem vůbec domýšlíme všecky jeho důsledky. Slušel se totiž na toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, když mnoho synů přivedl do slávy, aby skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich záchrany.
1:07:38Poslouchejme pozorně. Protože děti mají účest na krvi a těle, podobně i on se jich stal účastným. Rozumíte tomu? Pán Bůh se ve svém synu, druhá osoba Boží trojice, stal naším pokrevním? No vyslovme to slovo. Bratrem. Rozumíme vůbec tomu?
1:09:57A že se také postupně naplňovalo, ale že také ještě není dokonáno. Řeknete, když pán Ježíš řekl, dokonáno jest. Ano, byla přinašena oběť. Ale spasení je více, než přinést oběť. My totiž čteme v Římanům 8.29, neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byly před obrazem, nebo připodobnění obrazu jeho syna.
1:15:42Je snad silnější příklad v písmu, když pominu velikonoční oběť Paschy? Víte, víme z Genesis 22, že pán Bůh po těch událostech přikázal, aby Abraham zzal svého milovaného syna, syna zaslíbení Izáka, a šel a objahoval ho na místě, které mu určí. A toho místo bylo Moria. Bratři a sestry, přemýšleli jste někdy nad tímto místem?
1:16:47Šel, vzal toho berana a obětoval ho v zápalnou oběť místo svého syna. A Abraham pojmenoval to místo, nahoře hospodinově se opatří. Jak se to řekne hebrejsky? Iámer, hajom, behar, adonaj, jeráje.
1:17:19Moria je od slova rá a znamená hospodin uvidí. Hospodin zaopatří. Víte, že Abraham nedokončil oběť svého syna, ale celé tyto události určitě ukazují na to, co pán Bůh chtěl sdílet, že on jednoho dne na tom samém místě
1:17:50svojí vlastní rukou, svého vlastního milovaného syna, smrti neušetří. Biblie je jenom dvakrát slovo Moria. Dostaneme se zakrátko k tomu, co to je za místo. 140, 1446 a 1450 př. Kr. je zjevení hospodina Mojžišovi a vyvedení z Egipta.
1:19:30na ukřižování pána Ježíše Krista, který zmiňuje sám pán Ježíš, když mluví s Nikodémem. Jan 13, 17. A jako Mojžíš vyvýšel hada v pustině, tak musí být vyvýšen syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věční. Rok tisíc smlouva s Davidem. Ale víte, co je úžasné? Že se odehrály události, které si možná nedáte hned do souvislosti.
1:29:47abychom byli svatí bezposkvrny před jeho tváří v lásce. Když nás podle zalíbení své svaté vůle předučil k sobě k synoství skrze Ježíše Krista, ke chvále slávy jeho milosti, kterou nás obdařil ve svém milovaném synu. V něm máme vykoupení skrze jeho krev. Odpuštění našich provinění podle bohatství jeho milosti, kterou nás hojně zahrnul ve vší moudrosti a rozumnosti.
7:17Takže když přemýšlíme nad touto osobou, musíme vidět etnický Izrael a včetně všech proselítů, kteří se stali účastní synajské smlouvy. Rozumíme tomu. A za třetí je to typus, který poukazuje na samotného pána Ježíše Krista. To jsme již také společně v biblických prošli a zamýšleli se nad tím.
15:55Nebudeš pít víno, ani pivo, ty, ani tvé potomstvo s tobou. Když budete přicházet do stanu setkávání, abyste nezemřeli, to je věčné ustanovení. Pro vaše potomky budete rozlišovat mezi svatým a obyčejným, mezi nečistým a čistým. budete vyučovat syny Izraele všem ustanovením, které k vám hospodin promluvil prostřednictvím Mojžíše.
17:23a Evě se narodili první syn a pak druhý syn, Kain a Abel. A jak bratr teď poznamenal, tam čteme, že když přišel čas, oni přinesli oběť. Přinesl oběť Kain i Abel. Rozumíte tomu? Nemáme explicitně v písmu zaznamenáno, jakým způsobem a co všecko hospodin sdílel do detailu s prvními lidmi v předpotopní době.
další 22 míst
21:23Takže dovedl rozlišovat, co je čisté a co je nečisté. A dovedl chápat, co se Pánu Bohu líbí a jak lze Pána Boha uctit. Nepřišel, neupekl mu chleby. Prostě učinil to, co bylo hodno. Takže přemýšlíme fut na kněžstvím. Takže pak máme přibližně rok 2200. Víme, že lidstvo se rozšířilo ze tří synů Noého, Šéma, Cháma a Jefeta.
27:49tak tato smlouva byla jaká? Byla unilaterální nebo bilaterální? Velmi důležité. Je to bilaterální smlouva, je podmíněna, čím je podmíněna? Je podmíněna obřízkou, proto víme, kdo je dnes všecko obřezán, protože v té době už měl syna Izmaele, původce všech arabských národů Izmaeltů, a ty jsou taky obřezáni až dodnes, a vlastně Korán je odsud odvozován.
28:23ale v té době ještě nebyl na světě syn zaslíbení Izák. Takže Abraham byl obřezán v 99 letech a spolu s ním veškeré mužské potomko, potomstvo jeho domu, i ti, kteří byli koupeni za nějakou cenu. A pozor, pán Bůh říká, budeš dodržovat moji smlouvu, mé ustanovení, budeš přede mnou chodit, to je podmínka, a budeš obřezávat své syny, nebo ty najaté,
29:56Sáře bylo 90 let. Se narodil za syn zaslíbení Izák, který je ale jediným právoplatným dědicem všech zaslíbení. Takže pojďme dál. Víme, že i Izák obětoval pánu Bohu a pán Bůh s ním uzavírá smlouvu potvrdu zeji. V roce 2006 př. Kr. když si budete pamatovat rok 2000 přibližně, je narození dvojčat Ezaua Jákoba z manželky Izáka Rebeky. A v roce 1906 př. Kr. Jákob dostává nové jméno,
30:33když se vrací od svého hodného strýce Lávana, když si už vysloužil svoji domácnost, měl své syny a ženy, už bylo položeno základy celého Izraelova domu, tak při souboji Jákoba v noci s hospodinem, hospodin po tomto souboji, kdy Jákob vítězí, dostává nové jméno a to jméno Izrael, což znamená bojuje Bůh. Takže víme o Jákobovi jeho život,
34:54Takže odhady jsou ke dvou milionům, když budeme počítat ženy a děti. Takže pojďme rychle dál. Rok 1450 př. Kr. klíčový moment. A vyhovíme napřesně na den, a to si pamatujte. Je to vydání zákona a ustanovení, uzavření tzv. synajské smlouvy, zkráceně starý zákon v tom úzkém slova smyslu.
40:05Protože celý Ozeáš je o tom, že si vzal nevěrnou ženu, Goméru propustil ji, ale jak to končí? Úžasným podobenstvím. Budu do pustiny, budu ji lákat. Znovu si ji zamiluju a znovu si ji vezmu. Takže Izrael je zapuzená, manželka hospodina, ale platí pro ní, že přijde čas, kdy se hospodin ke své synajské manželce vrátí.
41:44kdo? Áron a jeho synové. Při posvěcování na počátku po postavení stánku setkávání. Ohelmo et. Takže chápeme to. A co je důležité vědět, že hned na počátku Pán Bůh zjevuje svoji svatost a svoji velikost a to, že usmrcuje hned na počátku prvorozené dva syny, Árona, který byl potomkem samozřejmě Lévyho a Koheta a Amrama.
42:21a zůstávají mu čili dva synové, pouze starší Eleazar a nejmladší Itamar. To je velice důležité, protože skrze tyto přechází dědičně kněžská služba mojžišovského typu Levického dál. Když se zeptám, v čem spočívala Levická služba, co měla odrážet, nebo jaká byla její podstata.
48:33k obrovským významné události. A to je, že po tom, co se v numeri dočítáme, že moábský král se bál Izraelcu a povolal si proroka, božího proroka, hospodinová proroka, Baláma, syna Bosorova. Aby mu prokral Izrael, tak samozřejmě on nemohl. Víme, němá oslice, promluvila, ale my čteme až v Novém zákoně, že prorokovi se zalívila mzda za hřích.
49:08A tak když nebyl schopen Izrael proklít králi Balákovi, tak mu poradil. Poradil mu lest. A to je, aby pozval syny Izraele, aby se účastnili smilných hodů před Balpeorem. A to tedy způsobilo tak obrovskou ránu, že v Izraeli hospodin nechal pobít 24 tisíc.
49:40A v této době je důležitý moment, Protože tady se ustanovuje boží smlouva s Pinchasem. Boží smlouva s Pinchasem. Boží smlouva s Pinchasem, čili třetím synem Áronovým, protože při této ráně, co Pinchas udělal, šel a když viděl, že jeden z potomků z kmene, no byl to Zimri a Kozbí, z jakého kmene byl Zimri?
50:14Šimeon. Šimeonita, syn předáckého předáka, a vzal si a smilnil z Kozbí, což byla dcera knížete midiánského. Tak on si ji vevrl do stanu a tam spolu leželi a Pinchas, aby odvrátil boží hněv, tak je probodl. A tím zastavil boží hněv, to jsme si už minule opakovali. A tehdy hospodin ustanovuje smlouvu s Pinchasem,
50:44smlouvu věčného kněžství, která bude a musí být naplněna. Tuhle smlouvu si pamatujte, jinak nemůžeme chápat ani to další naplnění těch ostatních proroctví. Já tedy možná akorát tu smlouvu s Pinchasem zopakuji. Vy ji určitě znáte 25.10. hospodin promluvil k Mojžíšovi kněz Pinchas, syn Eleazara, syn Áronova,
51:15odvrátil můj hněv od synu Izraele, když uprostředních horlil mou horlivostí. Takže jsem ve své žádlivosti neskoncoval se syny Izraele, proto řekni hle, ustanovil jsem s nimi smlouvu pokoje. Jemu a jeho potomstvu po něm bude věčnou smlouvou kněství, protože horlil pro svého boha a vykonal obřad smíření za syny Izraele. Tato smlouva musí platit. Pojďme rychle dál.
53:35První Samuelova. Už jsme tedy v době, kdy stánek úmluvy stojí kde? V Šílu. Chana si tam neplodná přichází vymodlit svého syna, prvorozeného, proroka Šemuele. A my se dozvídáme, že kněz Elí, který byl potomkem koho, to už z minulých biblických víme, byl potomkem Itamarovým, sloužil té době jako veletněst v Šílu a jeho dva nepodaření synové,
55:09Hospodin naplnil v dílčích okamžicích. První okamžik, velice důležitý, pojďme dál. Je rok 1075, bitva u Šíla. Při této bitvě je zajata hospodinova schrána. A co se děje? Jsou zabiti oba dva synové Eliho, Kofny a Pinchas. Když se to dozvídá starý, silný a tlustý muž, Elí padá vzad, zlomí si vás.
55:42A manželka Pinchasova rodí v bolestech svého syna. Ichavod není sláva, protože hospodinová sláva opustila Izrael a umírá. A z Ichavoda pochází potom zbytek této kněžské linie. Pojďme dál. 1045 prorok Šamuel na dotírání Izraelců ustanovuje králem nad Izraelem krále Šaula Benjaminovce
57:22protože v roce 1028 př. Kristem, teda 24 potom, je pomazán Jišajův syn v Betlehémě z rodu Jišajova a z rodu Judova za krále nad Izraelem. Aby se naplnila písma, protože už dávno předtím všichni proroci prorokovali Jákob, když žehnal svým synům. A další, že z kterého kmene vzejde král, který bude pást,
59:30tu smlouvu taky byste měli znát, a který vyboduje hospodinu chrám. 990 př. Kr. narození syna zaslíbení Šelomouna. A po celou tuto dobu Abiatar slouží věrně. Dokonce slouží i věrně při vzpouře Davidova syna Avšaloma, která byla přibližně rok 975 př. Kristem. Takže Aviatar byl věrný. Ale aby se naplnila písma, v roce 970 př. Kristem,
1:00:05v posledních dnech života krále Davida, víme, že povstal proti Davidu a hlavně teda proti jeho synu, Šalomounovi, jeho syn. a do Niaš a společně s velitelem armády Joabem a veleknězem Abiatarem se nechal pomazat za krále nad Izraelem. Co je důležité, je, že Abiatar samozřejmě moc dobře věděl, že hospodin si přeje na trunu Šlomona a přesto zradil.
1:01:44Cádok znamená ze slova spravedlivý nebo ospravedlněný. A my víme celou tu genealogii těch kněží. Kde ji najdeme? Najdeme ji první paralipomenom 5.29. Synové Áronovi, Áron a Mojžíš a Miriam. Synové Áronovi, Nádab, Abihu, Eleazar i Tamar. Eleazar splodil Pinchase, Pinchas splodil Abíšu, Abíšua splodil Búkyho, Búky splodil Úziho, Úzi splodil Zechariáše, Zechariáš splodil Merajot, Merajot splodil Amariáše, Amariáš splodil Achítuba, Achítub splodil Cádoka, Cádok splodil Achímase, Achíma splodil Azariáše, Azariáš splodil Jochanana, Jochanan splodil Azariáše,
21:35že se budeme touto osobou hodně zabývat, protože je velmi klíčová k pochopení dalších věcí. Ale my už jsme na ní narazili. U koho? My jsme před Zachariášem probírali jiného proroka. Agea, Chagáje. A už tam jsme si poukazovali, že když mluvil prorok Ageus, tak mluvil prvně k Zerůvávelovi, synu Šeltělovu,
22:07dále také mluvil k Jošovi, synu Jechosrokovu, veleknězi a k celému zbytku lidu. A my, když jsme probírali Agea, tak jsem si dal tu práci, že jsme spolu strávili ten čas nad Šealtielovým synem Zerubávelem. Proč? Protože celé to proroctví Agea končí. Ageus 2.23 v onendem je výrok hospodina zástupu, tě vezmu, můj otroku Zerubávely, synu Šealtielův, je hospodinův výrok
22:40a učiním tě pečetním prstenem, neboť tebe jsem vyvolil, je výrok hospodina zástupu. Proč je Šáltěluv syn zrubával tak významnou osobnost? A proč Ageus opravdu se primárně soustředil na něho, kdežto Zechariáš se soustředí na Jošu? Kdo to byl? Tak to už víme. Byl to syn Šáltěluv, ale čí to byl tedy potomek a čí to byl předchůdce?
další 22 míst
23:05Je to pokrevní linie, ne tělesná, ale dětičná, královského rodu domu Davidova. Neboť čí to byl syn? Byl to přímý potomek krále Davida přes Šelomouna, až po zbožného krále Jošiáše, jeho syna Elia Kýma a jeho syna Elia Kína,
24:12a jeho propustil ho ze žaláře a Eliákin měl syna, Šaaltiela. Já jsem říkal, co znamená to jmeno Šaaltiel. Vyprosil jsem si ho na pánu a narodil jsem mu Zeru Vável, což znamená doslova Bável, to je Babylon a Zeru je semeno, takže narodilo se mu símě babylonské. A Zerubável je ten místo držící, který je potom jmenován v knize Ezdraž,
28:46a tak dále, ale pojďme tedy se zaměřit na velekněz Jošů, který v Zechariášovi bude zmíněn ještě několikrát. A je velmi ústřední. Tak první věc, kterou si řekneme, je, že Jošua, Ješua, syn Joosadakův, co jeho jméno? Jak se jmenuje? A to je zase ta moje neoblíbená část,
33:25Takže my, kdybychom to četli, tak vlastně kdo stál před andělem páně, tam stál Ježíš. A zkuste si to doma takhle přečíst. Takže to je první věc, na kterou vás upozorním. A teď pojďme tedy na jeho šůl, syna jeho Sadakova. Takže první, aby jsme si mohli uvědomit, tak kdo byl izraelský král, titul krále, to chápeme. Ale co velekněz nebo kněz? Jaká je role kněze?
41:34Byl to Henoch. Podle židovské tradice byl prvním knězem, veleknězem božím, Henoch. Sedmý od Adama. A my o tomto muži čteme, že chodil s Bohem a dostalo se mu svědectví od pána Boha a byl Bohem vzad. Genesis 5.1. Henoch žil 65 let a splodil metušelácha. Po splození metušelácha chodil Henoch s Bohem 300 let a splodil syny a cely.
44:34když se vracel, když vysvobodil svého synovce Lota, tak potkal velice zvláštní osobnost, osobu. A tato osoba je nazvána Melchisedechem. My ho ničteme v písmu mnohokrát. A této osobě Abraham obětoval desátky. A my čteme, že tento Melchísedech, král Sálemu, kněz nejvyššího boha,
45:41byl ustanoven kněžský řád, který je nedělnou součástí synajské smlouvy. A v tomto kněžském řádu byl povolán Áron, aby se on a jeho potomci stali tím zástupcem hospodinovým, prostředníkem mezi člověkem a Bohem. Věděli byste, kdy k tomu okamžiku zjevení došlo?
54:35a v dalších knihách, co mohl, co nesměl, jak byl uveden do úřadu, jak hned pán Bůh na začátku naložil s Áronovou rodinu. Áron měl čtyři syny. A tyto čtyři synové byly právoplatní dědicové, z kterých měla přijít línie dědičná až k Jošovi a dál. A hned na začátku pámůk tedy dělal obrovské věci v této rodině.
55:06Takže byly dva starší synové, Nádab a Abihu, kteří byli povazáni stejně jako Áron a jejich další dva bratři, kteří byli Itamar a Elí, a čtyři Aronovi synovi, Eliezer a Itamar. Vidíte, tam už plaveme. A my si musíme uvědomit, že z těchto čtyř měla pokračovat
55:39ta kněžská linie, ale jak to tedy dopadlo? Tak Nánab a Abí, Nánab, Abíhu teda spíš Abíhu, Jak dopadli hned na začátku své služby? Pojďme si připomenout. Abihu a Nádab. Leviticus 10.1. Áronovi synové Nádab a Abihu vzali každý svou kadinělnici, dali do ní oheň a na něj položili kadidlo.
56:40Před veškerým lidem osvědčím svou slávu. Áron mlčel. Mojžíš tedy znovu zavolal Míšále a Elsfána, syny Áronova strýce, uzjela a poručil jim, přistupte a vyneste své bratry pryč od svatyně ven za tábor. Přistoupili tedy a vynesli jej ven v jejich suknicích za tábor podle slova Mojžíšová. Mojžíš pak řekl Áronovi a jeho synům Eleazarovi a Itamarovi,
57:43Hospodin promluvil k Áronovi, ty ani tvoji synové s tebou nesmíte pít víno, nebo opojný nápoj, když budete vcházet do stanu setkávání, abyste nezemřeli. To je proždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení. Musíte rozlišovat svaté od nesvatého a nečisté od čistého a učit Izraelce všem nařízením, která vám hospodin uložil skrze Mojžíše.
58:11Mojžílč dále mluvil k Áronovi a k jeho synům, kteří zůstali naživu. Eliezerovi a Itamarovi. Takže všeobecné kněžství. Jaký máte úkol, bratře a sestry? A co na vás? A to je starý zákon, Ludvíku, kdo by přece pámuch někoho v novým zákoně zabil, protože by udělal něco špatného? Víte, buďme rádi, že pámuch nezabíjí každý den.
1:00:09Já bych, a myslel jsem, že to zvládneme, pokračoval, jak to je s tou línií Itamara a Eliezera. A to budete mít za domácí úklon, protože ten list rodokmene kněží. Kněžský úřad, který potom měl přejít a přešel, plynule, na nejstaršího syna Itamara. Teda přeživšího, ne nejstaršího, na přeživšího syna.
1:01:21Ale z beder koho? Kýha proroka Šemuele začíná příběhem, kdy Chana prosí, aby mohla otěhotnět. A prosí před knězem Élim, který má dva úžasné syny. A k něčemu dojde. A my se příště dostaneme k tomu, k čemu došlo. Tito dva synové znesvětili před hospodinem Boží svatyni
1:01:56a zesměšnili Pána Boha. A Pán Bůh za to, že jejich otec Elíhu miloval víc své syny než hospodina a cenil si více svých synů než samotného Boha. tuto rodinu, celou tu dynastii prokleje a naplnění těch soudů má obrovský dopad i do toho, k čemu my se dostáváme, protože probíráme rodokmen velekněze Jošovi.
1:03:33Izak měl Jákova, Jákob měl Lévyho, Lévy měl Keháta, ten měl Amrama a Amron měl syna Árona. A Áron měl syna Eleazara a Eleazar měl syna Pinchase, který už v numérii, to znamená ještě v událostech před Šamuelem a prokletím velekněze Elího a jeho rodiny, udělal něco neobyčejného.
1:04:08Co udělal Pinchas, syn Eleazara? Čili kdo to byl v rodinných stahy? Pinchas musel být vnukem Aronovým. Co provedl? Víte, když král Balák si najal Baláma, aby prokrál Izrael, tak se mu to nepovedlo. Ale naopak musel žehnat. Ale Balák, Balám, prorok, přece jenom chtěl získat tu mzdu za nepravost.
1:05:49My čteme, že v církvím v Malé Ázii, kdy pán Bůh mluví, tak čteme zjevení Janovo 2.14, ale mám proti tobě několik věcí, že tam máš lidi, kteří drží učení Balámovo, který učil Baláka položit nástrahu před syny Izraele, aby jedli maso objotované modlám a smilnili. Tak jaký má vztah pán Bůh ke smilstvu a k obětování a službě modlám?
1:08:26syn Eleazara, syn Áronova, odvrátil mu hněv od synu Izraele, když uprostředních horlil mou horlivostí, doslova žárlil mou žárlivostí. Takže jsem ve své žárlivosti neskoncoval se syny Izraele. Proto řekni, hle, ustanovují s nimi smlouvu pokoje. Ustanovují s ním smlouvu pokoje. Jemu a jeho potomstvu po něm bude věčnou smlouvou kněžství,
1:08:57protože horlil pro svého Boha a vykonal obřad smíření za syny Izraele. Jméno zabitého izraelského muže, který byl zabit, s midiánskou ženou bylo Zimri, syn Sálu, v předák otcovského domu Šimeonovcu. Jméno zabité midiánské ženy byla Kozby, dcera Sůrova. Ten byl kmenovým předátkem otcovského domu. To byly šlechtici, rozumíte tomu?
1:14:56To je nespochybnitelné, to jsou takové důkazy prostě neovlivnitelné. které potvrzují pravdivost písma, že je nepřirozené, protože jak by někdo mohl ovlivnit tyto věci, komu se narodí, kdy se narodí, kdy se to spojí. Že my si můžeme být stoprocentně jistí, že Pán Ježíš je Syn Boží a že všecko, co řekl, se také stane.
12:30Ageus 2.2. Řekni judskému místo držiteli Zerubávelovi, synu Šeltělovu a veleknězi Jošovi, synu Josadaku. I ostatku lidu. Kdo z vás, kteří jste zůstali, viděl tento dům v jeho první slávě? A jak jej vidíte nyní? Není ve vašich očích jen pouhé nic. Víte, mnohdy věci, které které sebou přináší služba na božím díle, přináší sebou těžkosti,
15:56A jak nes vypadají naše zbory. Ale hospodin i tak mluví. Nože posilni se Zeru Báveli je hospodinův výrok, posilni se veleknězí Jošujo, synu Joosadakův, po silnice všechny lidé země, tady se stále opakuje to slovo, které jsem vám učil, chazak, chazak, chazak. A jednejte, neboť já jsem s vámi, je výrok hospodina zástupu kvůli úmluvě,
25:00V onen den je výrok hospodina zástupu, tě vezmu, můj otroku zeru bávili, synu šel tělu, je hospodinův výrok a učiním tě pečetním prstenem, neboť tebe jsem vyvolil. Je výrok hospodina zástupu. Tento zdáclivě krátký a žel mnohými přehlížený veršík má totiž zcela nedozírný duchovní význam, který, jak doufám, se nám dnes s Boží pomocí na základě souvislostí a výkladu Božím slovem, Božího slova,
další 21 míst
27:11A když bychom chtěli schrnout tu předexilní dobu, tak si musíme uvědomit, že to byla doba velice vážná a krušná. Víte, že po smrti krále Davida nastoupil na trůn jeho syn Šlmoun a my víme, že po odchodu tohoto krále jehož závěr života byl žalostný. Už při konci života tohoto krále pán Bůh splanul hněvem a rozhodl se, že lid potrestá pro jejich nevěru.
28:14Davidem. Představte si, že celá tato předexilní, exilní a potom i poexilní doba působila všecko. Jenom ne to, že by boží lid byl povzbuzován v tom, že se někdy něco takového, co pán Bůh Davidovi zaslíbil, může naplnit. Vždyť ten první syn hned, v kterého vkládal Izrael naději, který vzešel z Davidových beder, se stal naprostým, ale naprostým.
29:20Šalomon páchal to, co je zlé v hospodinových očích a nechodil celé za hospodinem jako jeho otec David. Tehdy Šalomon postavil na hoře, která je naproti Jeruzalému návrší Kémošovi, ohavné modle Moabců a Molekovi ohavné modle synů Amonových. Tak učinil pro všechny své ženy a cizinky, které pálili kadidlo a obětovali svým bohům.
30:20jistě od tebe odvrhnu království a dům a dám je do tvému otrokovi. Avšak kvůli tvému otci Davidovi to neučiním za tvého života. Odtrnu je od tvého syna, ovšem neodtrnu celé království. Jeden kmen dám tvému synu kvůli svému otroku Davidovi a kvůli Jeruzalému, který jsem si vyvolil. Nebyly to Šalmounovi zásluhy, rozhodně ne, a naopak, které hospodina přinutili takto jednat.
37:53A tak musel naplnit své slovo, neboč první královské 13.2 čteme. Ten muž boží, který přišel do Bételu, kdo tam tehdy vládl? Kontrolní otázka. Kdo tam nechal v Béteru postavit modlou služebnou svatyni? Tak, přesněji. Jarobeonové byly dva. První. Syn? Tak, tak, Nebatův.
38:581. královská 13.2. Volal proti oltáři na hospodinu v pokyn. Oltáři, oltáři, toto pravý hospodin, hle Davidovu domu, se narodí syn jménem, uvědomujete si 300 let před tím, jakým jménem, Jožiáš. Ten bude na tobě obětovat kněze posvátných návrších, kteří na tobě páleli kadidlo. Budou na tobě spalovat i lidské kosti.
41:53když faraonéko táhl přes plán u Megida, kde byl postřelen, tak na jeho trůn nastupuje jeho syn. A tím je dovršeno veškeré boží snášení i z judských hříchů. Kdo tedy nastoupil po Jošiášovi na trůn? Joachas, právně. A ten tam ale nevydržel dlouho, protože víte, že ho hned po usednutí na trůn nejko zajal,
45:51A víme, že po smrti Jojákýma, který přesně zahynul tak, že ho nepořbili, zemřel strašným způsobem. To dokládá i historik židovský Josefus Flavius. Tak po smrti Jojákýma nastoupil na trůn kdo? Jeho syn. A ten se jmenoval Jak. Tak a zase toto zvláštní nejprve se jmenoval, ne Jojákin, ale El-Jákín.
46:24Pak znovu, už chápete tu přesmičku, se stalo teda El-Já-Kín. Co je na konci? N. Pamatujte si, jdou takhle za sebe. Co je první v abesedě? M a N, tak si je budete vždycky pamatovat. Takže na trůn nastoupil jeho syn Jojákín. A to bylo v roce 597, ale i ten páchal, co bylo zlé v hospodinových očích a tak hospodin jasně promluvil. Jeremiáš 22, 24.
48:32A tak co tady čteme o koniášovi z úst proroka Jeremiáše. Syn Jojakýmův, tak hospodinův Jirok, i kdyby byl judský král koniáš, si nějaký mův, pečetním prstenem na mé pravé ruce přece tě odtamtud strhnu a vydám tě do ruky těch, kdo usilují o tvůj život. Do ruky těch, již se strachuješ, do ruky babylonského krále Nebuka Dnezara.
51:02Takže v roce 586 dochází k naprosté sesazení Davidovské královské línie strunu. Uvědomujete si, co musel prožívat boží lid v této chvíli. Lid, který vkládal nejprve naději do Davidova syna, pak do mnohých králu. Ale nikdo z nich se neosvědčil jako mesiář. A teď ne, že už nebude žádný král, ale dokonce Davidův rod je pod přímou kledbou tato větev jeho rodu,
59:16A samozřejmě, že zatím to stál hospodin, protože v jeho rukou jsou srdce králu a nakloní je, kam sám chce. Král Jojákin nakonec nezůstal v tom doslovném slova smyslu bezdětným. Ale pán Bůh ho navštívil ve svojí milosti a on v babylonském vyhnánství splodil syna. Jehož jméno bylo Šaltiel.
1:02:00Takže žádný melech, ale bylo jasně řečeno, že už z beder Jojákinových nevzejde, bratři a sestry. A povstal nějaký král ze Zerubávela, syna Šáltělova?
1:02:32V onen den je výrok hospodina zástupů, tě vezmu, můj otroku Zerubáveli, synu Šáltělov, je hospodinu výrok a učním tě pečetním prstenem, nebo tebe jsem vyvolil, je výrok hospodina zástupů. My víme, že naplnění těchto proroctví je v budoucnosti. My jsme si řekli, co znamená ten v onen den. My jsme si ten onen den, který charakterizoval den,
1:09:08ale dokonce i Jojakína, Šealtijela a Zerubávela a jeho synu. Jak je tedy možné, že pán Ježíš, který se narodil v tomto manželství, nebyl zasažen kledbou, kterou hospodin nikdy neodvolal a tázní, že nikdo z Jojákinových potomků nikdy neusedne na trůn krále Davida.
1:09:51A tady jsme u toho, jak je důležité jedno poselství, které dnes lidé stejně jako stvoření popírají. A to je Kristovo zázračné početí z Pany. Totiž už prorok Izajáš prorokoval, hle, Pana, počne a porodí syna. Takže my víme, že Jozef byl legitimním otcem, ovšem nepokrevním, pána Ježíše. A jak by tedy mohl mít ale nárok na královský trůn?
1:11:01A tato linie rodová má ale společného jmenovatele. Jím je samozřejmě král David. Ale už pomezí syna Šelomouna se tyto dvě linie rozdělují. Jedna lidie vede přes Šelomouna k Josefovi a druhá lidie vede přes všichni v dnevnoci o půlnoci.
1:11:31Přes koho? Od Davida vede tato linie. Přes náta ma, Davidova syna. Vede přímo ke komu? K Marii. Takže sama Marie byla z potomků královského rodu Davidova. A víte, že boží slovo musí souviset s božím slovem. Boží slovo musí vykládat samo sebe. A tady jsme v tom úžasném naplnění.
1:12:37A hle, otěhotníš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem nejvyššího. A pán Bůh mu dá trůn koho? Jeho otce Davida. Navěky bude kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování nebude konce. Marie řekla andělovi, jak se to stane? Vždyť nepoznává muže. A anděl jí odpověděl, duch svatý přijde na tebe
1:13:05a moc nejvyššího tě zastíní. Proto také to svaté, co se s tebe narodí, bude nazváno syn boží. Hle, tvá příbuzná Alžběta, také ona počala ve svém stáří syna a toto je šestý měsíc té, která je nazvána neplodnou. Neboť u Boha nebude žádná věc nemožná. Marie řekla, hlej, jsem pánova otrokyně, nechce mi stane podle slova tvého.
1:13:36A anděl od ní odešel. Ano, bratři a sestry, buďme si bez vší pochyby jistí. že jen a jedně sám pán Ježíš, boží syn i syn lidský z Davidova královského rodu, je o ním od věčnosti vyvoleným, kterému Bůh Otec v ústanovený den položí všechny nepřátelek jeho noma.
0:01Zarmoucená rodino, milí přátelé, bratři a sestry, dovolte mi, abych vás jménem syna Evy, Ludvíka, ale i našeho místního sboru baptistického, přivítal na tomto místě. Je mojí výsadou a jsem moc rád, že můžeme společně ten dnešní den a ten určitý čas společně přemýšlet a vzpomínat nad životem Evy, tvrdé, ale nejenom nad jejím životem.
2:44Pokorně tě prosím ve jménu tvého syna, pána Ježíše Krista, aby si byl uprostřed nás i v tuto chvíli na tomto místě. A aby si Duchem Svatým promlouval k srdci každého z těch, kteří jsou tady. Buď pořehnané a vyvýšené v Tvé svaté jméno. Amen. Amen. Můžeme se posadit. Dězí bratři a sestry v Kristu, milí smuteční hosté,
15:32Po většinu života pracovala jako prodavačka a i v této každodenní práci si ji pán Bůh používal, aby skrze ní prokazoval druhým svou laskavost a radost. Život před ní postavil nejednu náročnou překážku. Když ji manžel opustil krátce po porodu, vrátila se se svým novorozeným synem Ludvíkem ke svým rodičům. Její vlastní tatínek a maminka ji od samého počátku stály věrně po boku,
další 20 míst
16:39Zároveň s materskou láskou doprovázala svého syna. V jehož srdci už od úplně útleho dětství, prakticky od školky, hořela touha stát se lékařem. Sestra Eva tento jeho životní sen věrně nesla s ním. Když pak dědeček, který Ludvíkovi do té doby plně nahrazoval tatínka, zemřel a krátce na to odešla i drahá babička, bylo Ludvíkovi pouhých deset let.
17:08Sestra Eva, tak po strátě svých rodičů, kteří byli největší oporou, osaměla i v péči od dospívajícího syna. Hospodinová ruka však nad nimi věrně bděla. Už tehdy a dávala jí sílu bojovat, přestože ona sama v té době pána Boha ještě vůbec osobně a plně neznala. Přišlo další nelehké období, kdy musela pracovat s vypětím všech sil, aby syna uživila během náročného studia medicíny.
18:09během Ludvíkova pátého ročníku studia. Tehdy sestra Eva poprvé bojovala o život, když se u ní v plné síle projevila ona závažná vrozená vada, kterou po něj syn Ludvík podědil a která se stala jejich společným celoživotním křížem. Tento náročný pozemský zápas trval několik měsíců. Byl to však zároveň čas hlubokého duchovního průlomu.
18:36Na základě upěnlivých prozeb syna Ludvíka, který volal k Bohu za její spasení, za věrné modlitevní podpory společenství studentů pro Krista, prožila sestra Eva uprostřed onho soužení své znovuzrození. Přesně na svátek letnic, 27. května 2007, sklonila své srdce před Bohem. Plně mu odevzdala celý svůj život a přijala pána Ježíše za svého osobního spasitele a pána.
19:38Na základě tohoto veřejného vyznání se sestra Eva stala ještě během Ludvíkových studií spolu se svým synem pevnou součástí rodiny Víry a členem baptistického sboru v Jablonci. Právě zde, v tomto společenství, našli svůj trvalý domov a milovanou duchovní rodinu. Celý tento velký příběh boží milosti pak nádherně vyvrcholil ve chvíli,
20:05kdy bratr Ludvík školu s boží pomocí dokončil, odpromoval a nastoupil jako lékař z povolání. Teprve tehdy se mohla plně a hluboce projevit tichá vděčnost sestry Evy i jejího syna, Pánu Bohu, samotnému za jeho vedení a za to, že Ludvík mohl své mamince začít sloužit jako lékařská opora. Při tom všem však sestra Eva vždycky hluboce zdůrazňovala,
20:34že toto požehnání je čistým božím darem. Byla jí naprosto cizí veškerá lidská hrdost nebo píchaná domnělé zásluhy. Věděla, že to, že se Ludvík stal lékařem, je nezasloužená boží milost a proto k této hluboké pokoře a odevzdanosti pánu vedla i svého syna a za tento dar vzdávala chválu jen Bohu. Od chvíle svého znovuzrození toužila sestra Eva celým svým srdcem oslavovat hospodina.
21:06Dokud jí síly stačily, věrně sloužila v místním zboru v Jablonci. V podřízenosti věrně doprovázala svého syna i v jeho nelehké duchovní službě vedení staršího zboru. Stala se pro něj neúnavnou oporou a pro tuto jeho službu musela přinášet i své vlastní oběti. Stála věrně po jeho boku, s láskou ho podporovala a provázela ho svými neustálými modlitbami.
22:56To, že tuto nesmírně komplikovanou operaci vůbec přežila, byl hmatatelný boží zázrak. Zázrak, který si plně uvědomovali i mnozí tamní lékaři, jimž sestra Eva na lůžku věrně svědčila o své víře. Pán Bůh jí daroval dalších pět let života, i když byl vykoupen každodenní slabostí a bolestí. Celou tu dlouhou dobu se o ní syn Ludvík staral.
23:58Ludvík měl obrovskou výsadu doprovázet svou maminku v této křehkosti až do samotného konce. Nebylo to z lidských sil. V této slabosti se dokonale oslavoval Bůh, který je oba nesl. Na této náročné cestě však sestra Eva se svým synem Ludvíkem nezůstali opuštěni. Chceme na tomto místě vyjádřit hlubokou vděčnost všem lidem,
25:00kde po velice vážných a fatálních komplikacích spojených s její nemocí několik týdnů statečně snášela své tělesné soužení a dobojovala svůj věrný boj víry. I tento čas však sváděla spokojem, radostí, odevzdaností a hlubokou důvěrou v pána. Až do svých posledních chvíl povzbuzovala svého syna i všechny ostatní kolem sebe.
25:28Do poslední chvíle věrně svědčila evangeliem a celým srdcem toužila po tom, aby i další lidé byli spaseni. Tato pánem darovaná služba věrnosti, lásky, víry a naděje došla na plnění ve chvíli jejího tichého odchodu z tohoto světa do věčné slávy. Z Boží vůle a svrchovaného plánu si pán Bůh sestru Evu odvolal k sobě do své slávy v nedožitých 74 letech, dne 24. září 2026, ve velmi pozdních večerních hodinách, těsně před 44. narozeninami jejího syna.
39:53I zvolal, otče Abrahame, smiluj se, smiluj se nade mnou. A pošli Lazara, aby omočil špičku svého prstu vodou a ochladil můj jazyk, protože trpím, trpím bolestí v tomto plamení. Abraham řekl, synu, vzpomeň si, že jsi už vybral své dobré ve svém životě
44:22A nepatří. A to z mnoha pro tebe určitě logických důvodů. Ježíš Kristus, boží syn v lidském těle, když byl na této zemi, tak svým nejbližším učedníkům na životě těch dvou mužů, o kterých jsme před chvilkou četli, otevírá vhled do situace, která bezprostředně následovala po smrti obou z nich.
54:42Ano, existuje jedna a pouze jedna možnost, jak tento náš tragický stav, ve kterém se vůči Bohu nacházíme, můžeme změnit. Boží syn, pán Ježíš Kristus, říká, že proto přišel na svět, aby každý, kdo v něho uvěří, každý, kdo se před ním pokoří a vyznámu své hříchy, aby nezahynul, ale měl s ním u něj věčný život v nebi.
1:01:01Ale přišla chvíle, kdy musela pod tíhou svých hříchů před svým spořitelem kapitulovat. A ona mu odevzdala celý svůj život. On si ji našel, odpustil její hříšnou minulost, očistil ji pro tu nesmírně vzácnou krev svého syna Ježíše Krista a dal ji nový život.
1:13:33Víte, já jsem nevstal na výzvu v 15, 16 letech, okamžitě ale můj brat říká, nepůjdeme, tak jsme vykročili. Možná někdo z vás potřebuje trochu povzbudit, ale dnes je den spaseň. To je odkaz drahé sestry a jejího syna.
1:21:20A to bylo útrpení syna Božího v Getsemanské zahradě a na Golgotském kříži. Proto přišel na svět pán Ježíš Kristus, aby člověk mohl vykročit na cestu, pro kterou vlastně byl stvořen cestu pokoje s Bohem.
1:22:02Ale to stálo nepopsatelné utrpnení. Syn Boží se potil krvavým potem. Kdo chce dnes vykročit za Pánem Ježíšem? Kdo ještě nikdy nezvet ruku, že chce? Zazněla výzva. Měla zaznít.
1:23:50A po druhé slodce vás potom poprosím, aby jsme povstali a během této písně potom ti, kteří mají na starost odnést rakev z tohoto sálu tak tak učiní a my ve stoje v úctě dostupráme tuto píseň a zrovna tak i bratr syn Ludvík opustí tuto místnost, ale potom budete mít určitě možnost s ním mluvit, pogondolovat mu.