Svědectví sestry Lenky Prayové
Svědectví sestry Lenky Prayové, které poskytla pro naše youtube stránky v reakci na video „Ludvík Tvrdý – Starozákonní předobraz Krista“
Moje cesta z náručí katolické církve k pravému Spasiteli Pánu Ježíši Kristu
Eucharistický Ježíš není Pánem Ježíšem Kristem, Božím Synem, o kterém učí Písmo svaté. Ani římskokatolické „evangelium“ není evangeliem od Boha. Právě kvůli velmi vážnému scestnému učení a hříšné praxi jsem po 32 letech z Římskokatolické církve k Boží slávě odešla.
Můj odchod z této církve trval zhruba 2 roky a nebylo to vůbec jednoduché, protože Bůh mi postupně ukazoval naprosto šokující věci. Nejzásadnější rozdíl byl právě v evangeliu, protože římskokatolická cesta do věčnosti je podobně jako u všech ostatních pohanských náboženství světa mylně založena na lidské spravedlnosti – víra a skutky (křest, příslušnost k církvi, svátostný systém, účast na mši, očistec, odpustky, pokladnice zásluh, dobré skutky…). A tak jsem bohužel satanem oklamána celých 30 let žila v tomto náboženství bez Boha, bez smíření s Ním, bez jistoty spasení. Nikdo a nic mi celé ty roky ve skutečnosti nemohl dokonale zaručit spásu, prožívala jsem kvůli svojí lidské nedostatečnosti neustále strach a tak nějak doufala, že skončím alespoň v tom očistci. Všechny ty náboženské rituály a dokonce i modlitby byly pro mě pouhou povinností a motivací byl spíše strach z nahněvaného trestajícího Boha a zatracení. Bůh byl pro mě vzdálený a já jsem si připadala strašně sama, marná a nemilovaná. Písmo, které jsem znala jen v podobě úryvků z kázání v kostele, jsem vnímala spíš jako snůšku náboženských moudrostí a nesplnitelných požadavků, na které dosáhli možná pouze papež, kněží, jeptišky, svatí… Snažila jsem si svou přízeň u Boha všemožně zasloužit, ale nikdy to nebylo dost na to, abych ve své duši dosáhla opravdového osvobozujícího pokoje s Bohem.
Až teď zpětně vidím ten obrovský rozdíl – jaké je to žít ve falešném náboženství a jaké je mít skutečné obecenství s živým Bohem. Když jsem pak od protestantů slyšela a přijala správné biblické evangelium o spáse jedině skrze samotného Ježíše Krista-jedině milostí-jedině skrze víru, pak jsem doma v pokání při modlitbě prožila to, co Bible popisuje jako znovuzrození. Duch svatý mi dosvědčil, že jsem Otcem přijata za Boží dítě, je mi vše 100% odpuštěno, jako nezasloužený DAR jsem dostala dokonalé ospravedlnění od Boha – BOŽÍ SPRAVEDLNOST V KRISTU JEŽÍŠI, který vzal na sebe všechny moje hříchy, byl za ně potrestán místo mě, dokonale vyrovnal můj nesplatitelný dluh. Od té doby mám vytoužený pokoj s Bohem. Naplnilo se na mě Písmo z
Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.
Od té doby, co jsem tehdy díky Boží milosti začala ze srdce následovat živého vzkříšeného Pána Ježíše Krista, stala se pro mě každá modlitba nesmírnou radostí a začala jsem horlivě studovat Písmo svaté. Duch svatý mě vyučoval veškeré pravdě a usvědčoval mě ze spousty věcí, které byly potřeba v mém životě změnit nebo opustit, např. také alkoholismus. Najednou jsem také postupně začala vidět rozdíly mezi biblickým křesťanstvím a římským katolicismem. Studovala jsem v té době Teologický kurz na biskupství a začala jsem i kurz Katecheta, abych mohla v budoucnu vyučovat děti náboženství. Čím víc jsem však šla v učení ŘKC do hloubky, tím byly rozdíly větší. Jiné evangelium, jiný (eucharistický) Ježíš, papežství i ŘKC kněžství, obětní systém, Mariánský kult, očistec, překrucování a zneužívání Písma svatého, modlářství, okultismus, spiritismus… Velmi vážné, až rouhající se a démonické věci, které nešly s následováním mého osobního Spasitele a Pána mého života, Ježíše Krista, dohromady.
A tak jednou přišla po pečlivém prostudování Písma z popudu Ducha svatého chvíle, kdy jsem se od ŘKC definitivně k Boží slávě oddělila, abych se veřejně přiznala k Pravdě a neměla účast na jejich zlých skutcích. Bylo to nesmírně těžké. Ještě dnes si vzpomínám, jak jsem před tímto rozhodnutím celé noci nespala, klepala jsem se a vše, co jsem znala, se mi rozpadalo pod nohama. Zůstal mi pouze živý Kristus a jeho golgotský kříž. Ale o to více jsem si uvědomila, že to bylo vlastně VŠE, co k životu potřebuji. Vždyť Ježíš Kristus je ta Cesta, Pravda, Život a nikdo nepřichází k Otci než skrze něj. Neměla jsem žádného člověka, který by mě vedl a podporoval, naopak jsem šla proti proudu sama. Ale všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha. V těchto bolestných zkouškách jsem se tak učila ještě víc závislosti pouze na Bohu samotném. Když jsem ve jménu Ježíše Krista ničila všechny své domácí modly v podobě obrázků, růženců, sošek, svěcené vody a posvěcených předmětů i heretických knih, můj nevěřící manžel myslel, že jsem se zbláznila. Následovalo hledání křesťanské církve, která učí a praktikuje učení Pánovo. Bůh mě postavil do jednoho místního sboru evangelikální církve, kde jsem brzy svoji víru v Krista stvrdila křtem ponořením ve vodě.
Jak dokazuje církevní historie a mnohá svědectví bratří a sester po celém světě, včetně mojí maminky, kterou Bůh později také osvobodil do Božího království ze svodu římského katolicismu, věřím, že podobně se od ŘKC oddělují i další, které si Bůh milostivě vede tak, aby ho Boží děti uctívaly v Duchu a v pravdě a věrně zůstávaly v Kristu. Jeho ovce slyší Jeho hlas a jdou za Ním… Sláva Ježíši! ♥Moji radost ze spasení hezky vystihuje i tato moje oblíbená chvála: https://youtu.be/CSRT1S_cvN8