Pokoj
Výraz klid je v přepisu na 5 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Koloským 1Žalm 34Přísloví 15Matouš 10Lukáš 8Jan 15Římanům 5Římanům 10Římanům 14Efezským 2Efezským 4Koloským 3Židům 12
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (9)
- 10:01 Římanům 5,10
- 12:45 Římanům 10,9–11
- 19:52 Lukáš 8,23
- 26:12 Matouš 10,34
- 30:20 Židům 12,14
- 32:15 Efezským 4,1–3
- 33:45 Přísloví 15,1
- 37:46 Jan 15,5
- 39:37 Efezským 2,14
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:02A tak já se vás možná zeptám, začneme takovým vědomostním kvízem, jestli byste věděli, kolikrát přesně tahleta fráze je uvedena v písmu. Víte, to je to devětkrát. Eh, pravděpodobně byste věděli, kdo je jejím e častým autorem. Nikdo mi nic neřekne. Je to apoštol Pavel. A apoštol Pavel v úvodu devíti ze svých 13 listů používá přesně tuhlenctu,
0:28přesně tuhletu frázi. Začíná tak list Římanům, oba listy do Korintu, Galatským, Efezkým, Filipským, koloským, druhý list Tesalonickým a list Filemonovi. I když je pravda, že třeba v některých překladech, třeba v českém studijním překladu si překladatelé občas hrají se slovo sledem, tak ta věta je tam vlastně vždycky úplně stejná. A pak
0:48máme zbylé čtyři Pavlovy listy, kde vlastně tohlencto přání máme v nějakém upraveném změní. Eh, v první Tesalonickým se Pavel omezuje pouze na to, aby adresátům popřál milost a pokoj a v dopisech Timoteovi a Titovi potom svým synům ve víře ještě navíc přeje milosrdenství. Eh, Pavel tedy všechny nám v písmu dochované listy začíná tím, že adresátům
1:15přeje milost a pokoj. A mimochodem apoštol Petr, ten nám od něho máme zanechány dva listy, tak v úvodu obou dvou on přeje svým čtenářům, aby se jim rozhodnila milost a pokoj. A tak možná, když čteme tyhlety epištoly a jejich úvody, tak se nad nimi zas tolik eh nezamýšlíme. Možná z nich čerpáme takové ujištění o autorství,
1:40nějaké informace, které nás odkazují na události, které vedly ke jejich sepsání. A tohlencto přání v nich možná přecházíme a bereme jako určitou ustalenou farázi, kterou možná používali běžně křesťané v dané době, nebo minimálně Pavel a Petr, když psali svým souvěrcům ve víře v Pána Ježíše Krista. Věřím ale, že jak Pavel, tak ani Petr
2:05nepsal tydleta slova jenom jako zdvořilostní frázy, ale jako upřímné přání milosti a pokoje, protože si byli vědomi toho, jak moc jsou tydle věci důležité pro Kristovy následovníky. A já toho dnešního rána bych se s vámi rád zamyslel nad druhým z té zmíněné dvojice a to je tedy pokoj. Asi se mnou budete souhlasit, když konstatuji, že žijeme v nepokojné době.
2:30Žijeme ve světě, kde se odehrává nespočet konfliktů, válek, nepokojů a čím dál tím častěji možná slyšíme o různých nějakých epidemiích. E i když my máme často tu milost, že například ty války se nás přímo nedotýkají a jejich důsledky se v našich životech projevují třeba jenom nějakými ekonomickými dopady nebo podobně. Eh,
2:55když se podíváme na naši zemi, naši nevěrnou ateistickou zemi, tak eh musíme konstatovat, že také ne není úplně v pokojném stavu. Společnost je více a více rozdělená. Ti, kteří jsou postaveni v moci, se často ani nesnaží najít nějaký konsenzus, ale naopak pro svůj vlastní prospěch rozmíchávají různou nevraživost a nepřátelství v lidu.
3:20A v těhlctěch všech okolnostech možná, které se odehrávají okolo nás v našem světě a v našem životě, tak otázka je, jestli my prožíváme pokoj, jestli i my nepotřebujeme to přání pokoje od apoštola Pavla nebo Petra. Eh, a když se o tom chceme zamýšlet, tak si musíme taky trochu ujistnit ujasnit, co to vlastně pokoj je. My
3:47běžně jako pokoj označujeme nějaký stav klidu, absenci e rušivých vlivů, klid od problémů, od nepřátel, od nějakého nepohodlí. Eh, pokoj je také takým synonymem pro mír. Typicky, když se budeme bavit o také politické rovině, když národy mezi sebou mají pokoj, znamená to, že nezří válka, jsou ušetřeny jejich hrůz a můžou
4:11žít v pokoji. A v tomhletom, řekněme, politickém významu to slovo původně v řečně Eirené bylo používáno i v antickém Řecku. Znamenalo to prostě pokoj, znamenalo to opak války, nepřátelství. bojů a podobných věcí. A to zmíněné řecké slovo eene vychází ze slovesa eiro a to znamená spojovat nebo vázat dohromady. A tak když se nad tím
4:40zamyslíme, tak v hlubším smyslu je pokoj víc než jenom ticho nebo klid, ale je to určitá celistvost, je to soullad, je to harmonie mezi nějakými dvěma nebo více částmi, například mezi dvěma jedinci. Eirena je také slovo, kteří, které je používané v Septoagentě pro překlad hebrejského slova šalom. A to věřím známe. Eh, slovo šalom napříč eh Božím slovem
5:10ve staré smlouvě zahrnuje mimo ty zmíněné věci, mimo ten klid, pokoj, bezpečí, tu harmonii. Eh, nám ukazuje i takovou jistotu. Zahrnuje v sobě často Bohem danou prosperitu. zabezpečení, ujištění nebo dokonce i Bohem dané štěstí. A tak skutečný pokoj není jenom absence konfliktu a potíží nebo stav, kdy se nic neděje a nic nás neruší.
5:37Pokoj má být stavem harmonie a smíření s bližními, ale především s naším Bohem. Pokoj není závislý na vnějších okolnostech, jako jsou naše možná finance, náš majetek, náš úspěch, radost z naší rodiny, ale má vycházet z Boží přítomnosti a z přítomnosti Božího řádu v našem životě, protože on, Bůh, je Bohem pokoje, jak často i Pavel zmiňuje
6:05v Božím slově. A tak když mluvíme o pokoji, tak nemůžeme začít jinde, než u pokoje s Bohem. a u Boha samotného. Ta nejdůležitější otázka totiž není, jestli máme pokoj s našimi bližními, jestli prožíváme pokojný život navzdory různým možná útrapám a starostem našeho života, ale zde máme zda máme pokoj s naším Bohem, s naším stvořitelem a s
6:30tím, kdo jednou bude soudit tento svět. Protože pokud tento jediný pokoj nemáme, tak jakýkoliv jiný si myslíme, že že máme, je pouhá iluze. Pavel vestu Římanům, věřím nám v známém textu, nám připomíná nelichotivou pravdu o člověku, o jeho stavu. A není to něco, co by si Pavel vymyslel. Je to vlastně taková kompilace toho, co čteme v
6:57žalmech nebo v proroku Izajášovi o člověku. A Pavel píše, jak je napsáno, není spravedlivého, není ani jednoho. Není, kdo by rozuměl, není, kdo by horlivě hledal Boha. Všichni se odchýlili, společně se stali nepotřebnými. Není, kdo by činil dobro, není ani jeden. Jejich hrdlo je otevřený hrob. Svými jazyky mluví lest. Pod jejich rty
7:21je hadí jed. Jejich ústa jsou plná kletby a hořkosti. Jejich nohy jsou rychlé k prolití krve. Na jejich cestách je skáza a utrpení a trápení. Cestu pokoje nepoznali. Není bázně Boží před jejich očima. To je přirozená charakteristika každého člověka na tomto světě. A naproti tomu máme Boha. Máme Boha, který je v Božím slově,
7:48ve svém slově charakterizován svojí svatostí, svojí přímostí, svojí spravedlností a tím, že v jeho přítomnosti neobstojí nic nečistého. A lidé jsou všichni nečistí, jak jsme si právě mohli přečíst. A když se nad tím zamyslíme, tak pro pokoj mezi Bohem a člověkem nejsou naplněny vlastně vůbec žádné předpoklady, ale naopak jsou
8:12naplněny všechny předpoklady proto, aby pokoj mezi Bohem a člověkem nebyl. A přesto náš Pán, náš Bůh se rozhodl skrze poslušnou oběť svého syna Pána Ježíše Krista pro nás tenhleten pokoj zajistit. Pavel v listu Efezkým píše Efezkým 21 až 3. Také vás vzkřísil, když jste byli mrtví pro svá provinění a pro své hříchy, niž jste kdysi žili podle
8:42věku tohoto světa, podle vládce mocnosti vzduchu, ducha, který nyní působí v synech neposlušností. Mezi nimi jsme kdysi i my všichni žili v žádostech svého těla. Dělali jsme to, co se líbilo tělu a mysli. A tak jsme byli svou přirozeností děti hněvu, tak jako ostatní. A ve 13. až 16. verši Pavel pokračuje: "Ale nyní v Kristu Ježíši, vy, kteří
9:07jste byli kdysi daleko, stali jste se blízkými v krvi Kristově, neboť on je náš pokoj. On oboje učinil jedním a zbořil rozdělující hradbu ve svém těle. Zrušil nepřátelství, zákon, si jeho příkazy a ustanoveními, aby v sobě z těch dvou stvořil jednoho nového člověka. učinil pokoj a oba dva usmířil s Bohem v jednom těle skrze kříž, v němž zabil
9:34to nepřátelství. A tak vidíme, že Bůh sám se rozhodl osmířit Boha s člověkem, jak Židy, tak pohany sám se sebou skrze Kristův kříž. Bůh sám se rozhodl nastolit podmínky, aby mohl s člověkem mít pokoj. Pavel dokonce říká, že Kristus je náš pokoj. Což vlastně říkal Izeáš, když o něm prorokoval jako o knížete pokoje.
10:01A musíme si uvědomit, že tohleto Boží jednání bylo připraveno už v době, kdy jsme ještě byli mrtví pro naše provinění, pro naše hříchy. Svojí přirozeností jsme byli děti hněvu. A stalo se tak ve chvíli, kdy jsme ještě byli Božími nepřáteli. Jak o tom Pavel svědčí i v Římanům 5:10. Jestli jsme jestliže jsme jako nepřátelé byli
10:25usmířeni s Bohem smrtí jeho syna, tím spíše jako usmíření budeme zachráněni jeho životem. Kolosským 1: 21 až 22. i vás, kteří jste byli odcizeni a myslí nepřátelští ve svých skutcích, nyní smířil ve svém lidském těle skrze svou smrt, aby vás před sebou postavil svaté bez poskvrny a bez úhony. Vidíme, že pán Bůh připravil podmínky
10:51pro to, abysme s ním mohli být v pokoji. Ale nestačí jenom to, že se to stalo a nás se to nějak netýká. Vlastně, když eh bratr Martin mluvil v tom úvodu, tak my jsme slyšeli, že nic nedělat nestačí. V následujícím verši v Koloským 1:23 totiž Pavel dodává: "Zůstáváte-li v skutku ve víře, skutku na víře založení a v ní pevní a nevzdálíte-li se od
11:20naděje evangelia, které jste slyšeli, které bylo hlásáno v celém stvoření pod nebem a kterého jsem se já a Pavel stal služebníkem?" Podmínkou pro to, abysme si mohli přisvojit tento pokoj s naším Pánem je víra v evangelium. Pokoj s Bohem můžeme mít pouze skrze smíření, které zajistil Kristus. Ale pokud nestojíme na spásné víře v toto
11:44Kristovo vykupitelské dílo, ale také v jeho panství, jeho smíření se nás netýká a žádný pokoj s Bohem mít nemůžeme. Sám Pán Ježíš říká věnově evangeliu 318, když mluví o synu člověka. Kdo věří, kdo v něho věří, není souzen. Kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného syna Božího.
12:13A dále v osmé kapitole 24. verši. Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších, jestliže neuvěříte, že já jsem, zemřete ve svých hříších. Vidíme, že pokoj s Bohem je podmíněn vírou v Krista. Ale jakou vírou v Krista? Vírou ve jménu jediného syna Božího. Vírou v to, že Ježíš je Bůh. Vírou v to, že
12:45Ježíš je já jsem. Jestli někdo nevěří v Kristovo božství, je z Božího pokoje diskvalifikován. A dále Římanům 10 9 až 11 nám říká: "Vyznášli svými ústy Pána Ježíše a uvěříšli ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně, neboť písmo pravý.
13:11Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben." A tak vidíme další důležitou součást spásné víry. A to, že nevěříli někdo v Kristovo vzkříšení, pak sám není zachráněn a nemůže ve vzkříšení doufat. Mnoho lidí a často žel i těch, kteří se označují za křesťany, mají Krista za učitele, za přítele, za morální autoritu, za dobrý příklad a následování
13:38hodnou osobnost, možná velkou historickou osobnost a podobně, ale písmo nás staví před něco daleko většího, před radikální volbu. Buď ze srdce vyznáme a vyznáváme naším životem, že Kristus je náš Bůh a náš Pán, který zemřel za naše hříchy, aby nám mohlo být odpuštěno a poté byl svým Otcem vzkříšen z mrtvých.
14:02A nebo jsme stále mrtví v našich hříších. Kristovo smíření se nás netýká a stále jsme Božími nepřáteli. To je velké varování pro každého, kdo se utěšuje nějakým falešným pokojem. Možná pro někoho, kdo ve skutečnosti vůbec nevyznává Pána Ježíše Krista, ale bez okolku vám řekne, že má s Pánem Bohem pokoj. Je to iluze. Ale naopak, pokud máme víru
14:35v Pána Ježíše Krista, máme i pokoj s Bohem. A písmo nás ujišťuje, že pro nás již není žádného odsouzení, protože jsme v něm. A když se opět zamyslíme nad tím Pavlovým a Petrovým přáním čtenářům jejich dopisů, tak vidíme, že není náhoda, že v těch v tom přání přejí milost a pokoj. A není náhoda, že je to
14:58právě v tomto pořadí. Protože kdyby nebylo Boží milosti, tak by nebylo ani žádného pokoje s Bohem. Pokud ovšem skutečně věříme v Krista jako našeho Spasitele a Pána, musíme k němu také jako k našemu Pánu s poslušností přistupovat. Pán Ježíš sám říkal svým posluchačům, že ne každý, kdo mi říká: „Pane, pane,
15:22vejde do království nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích." A tak vidíme a víme, Boží slovo nás o tom ne na jednom místě vyučuje, že skutečná víra přináší přinášející pokoj s Bohem se projevuje tím, že jsme našemu Pánu poslušní a projevuje se naší touhou žít tak jako Kristus. Pokud nejsme našemu Pánu poslušní,
15:51nemůžeme v našem životě očekávat skutečný pokoj. Apoštol Jan píše o naší poslušnosti jako o tom, že to je důkaz toho, že jsme skutečně v Kristu. První Janův 23 až 6. A podle toho víme, že jsme ji poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání. Kdo říká znám ho a jeho přikázání nezachovává, je lhář a pravda v něm není. Kdo však zachovává jeho
16:16slovo, v tom se skutečně Boží láska stala dokonalou. Podle toho poznáváme, že jsme v něm. Eh, kdo říká, že v něm zůstává, musí sám také žít tak, jak žil on. A tak otázka zní, jestli žijeme, jako žil on. Jestli usilujeme o to se podobat Pánu Ježíši Kristu. Jestli podobně jako Jan vyznáváme, že v našem životě my se
16:42musíme menšit a Pán Ježíš Kristus musí růst. Pokud nenaplňujeme naše povolání ke spravedlivému a svatému životu po vzoru našeho Pána, nemůžeme očekávat pokoj. Ale pokud jsme poslušní, tak nám náš Pán pokoj neodepře. Izášáš 48:18 říká: "Kéž bys byl pozorně naslouchan mým příkazům, tvůj pokoj by byl jako řeka, tvá spravedlnost jako mořské vlny.
17:11Proto se rozhojujme ve svatém způsobu života a v dobrých skutcích, které pro nás Bůh připravil, abychom do nich vstupovali. A nezapomínejme na to, že strom se pozná po ovoci a že víra bez skutků je mrtvá. Skutečný pokoj s Bohem přichází skrze víru a skrze poslušnost Božím přikázáním.
17:41Ale ani poslušným Božím dětem se v životě nevyhýbají těžkosti. Přestože jsme uvěřili v Pána, přesto, že z celé naší síly, z celého našeho srdce usilujeme o naplňování jeho přikázání, o následování jeho příkladu, tak přesto žijeme v padlém světě a přesto možná často prožíváme v našich životech nepokoj
18:05různé vnější okolnosti. Možná nám neslouží zdraví. Někdy možná procházíme finančními problémy nebo nejistotou. Můžeme přijít o zaměstnání nebo se můžeme bát, že k tomu dojde. Můžeme prožívat strach o naše milované nebo úzkost z různých překvotných událostí, které se dějí ve světě, jako například zmíněné války.
18:32A pravda je, že Boží slovo nám nikde nedává slib, že se nás takové věci nebudou dotýkat. Ale zaslibuje nám v nich Boží pomoc a přítomnost. Sám náš pán Ježíš Kristus při svém na nebestoupení slíbil svým učedníkům, že s nimi bude po všechny dny až do skonání tohoto světa. A to je to, co by nás mělo naplňovat pokojem. To by měl být zdroj našeho
18:57pokoje uprostřed bouří našeho života. Pokoj totiž není v tom, že do našeho života tyto bouře nepřijdou, ale v tom, že jim my můžeme projít s pomocí toho, kdo nad nimi má moc. Pán Ježíš nás sám povzbuzuje, když říká v Jenovi 16:33 jsem vám pověděl, abyste ve mně měli pokoj. Ve světě máte soužení, ale buďte dobré mysli. Já jsem přemohl svět.
19:25Náš pokoj má plynout z toho, že náš Pán je větší než naše soužení v tomto světě. Náš pokoj má plynout z naší důvěry našemu Pánu. Ale nevím, jak vy, ale já často musím vyznat, že někdy nám to nejde. Někdy prostě pokoj nemáme. Někdy se bojíme, strachujeme, pochybujeme, někdy prostě pokoj nenacházíme. A ten důvod, proč tomu tak je, když si
19:52to možná neuvědomujeme, je, že nám chybí víra. Chybí nám víra stejně jako chyběla učedníkům Pána Ježíše Krista. Věřím, že známe eh tu událost, situaci, kdy se učedníci s Pánem Ježíšem plavili na loďce. A my čteme v Lukášovi 8:23 a 25 tento záznam této události. Zatímco se plavili, usnul pán Ježíš Kristus a na jezero se snesla větrná bouře.
20:24Začaly se naplňovat začala začaly se naplňovat vodou a byli v nebezpečí. Přistoupili k němu, vzbudili ho a řekli: „Mistře, mistře, hyneme." On vstal, pohrozil větru a přijvalu vod. I ustali a nastal klid. Řekli jim: "Kde je vaše víra?" Ulekli se a užasli a říkali mezi sebou: "Kdo to je, že přikazuje dokonce větům a vodě a poslouchají ho." A tak my vidíme,
20:57že učedníci neměli víru. Pán Ježíš jim to vytýká. Kde je vaše víra? A víte, proč neměli víru? Protože pořádně neznali svého Pána. My čteme, že se ptali, kdo to jenom je. Oni se ptali, kdo je jejich mistr, kterého následují a jejich učitel, který je vyučoval. Chyběla jim víra, protože jim chybělo poznání.
21:29Dle reformované teologie má víra tři aspekty. V latině jsou nazvány nocícia, asensus a fiducia, tedy poznání, souhlas a důvěra. A znamená to, že abyste mohli něčemu věřit, tak musíte mít nějaké poznání, musíte mít nějaké vědomosti, musíte prostě vědět, co je obsahem té víry, které máte věřit. Dále s ní musíte vnitřně souhlasit.
21:57Musíte uznat, že ty vědomosti, co jste si přečetli nebo vám někdo řekl, jsou prostě pravdivé. A nakonec podle toho, čemu věříme a co uznáváme za pravdivé, musíme jednat. A to je důvěra. To je ten poslední krok spásné víry. Ale jak chcete spoléhat na někoho, koho pořádně neznáte? Naše víra musí mít základ ve znalosti
22:24toho, v kom skládáme svoji naději. Chceme-li zažívat pokoj bouřích našeho života, musíme budovat naši víru v toho, kdo nás jimi provádí. Ale abychom tuto víru mohli budovat, musíme začít u poznání. Chceme-li růst ve víře, musíme skrze písmo rozšiřovat naše poznání našeho Pána. Naše víra totiž bude plynout z toho, že
22:48budeme znát jeho osobu, že budeme znát jeho atributy, jeho moc, jeho zaslíbení, jeho zaopatření, jeho zdroje, jeho lásku a jeho věrnost. Musíme naši mysl upírat k našemu Pánu a k tomu, jaký je. A čím více uvidíme jeho velikost, slávu a budoucnost, kterou pro nás připravil, tak tím méně nás budou rozrušovat trápení našeho pozemského života.
23:14Tím více budeme v našich životech prožívat skutečný pokoj navzdory těžkostem. Izáš 26:3 říká o Pánu Bohu: "Mysl upevněnou v tobě budeš střežit dokonalým pokojem, protože tobě důvěřuje." Vidíme, že dokonalý pokoj pramení z dokonalé důvěry. Teprve potom se budeme moci naplno řídit Pavlovou výzvou, že o
23:44nic nemáme být úzkostliví, ale ve všem máme Bohu oznamovat svoje žádosti v modlitbě a prosbě s děkováním. A je tam zaslíbení a pokoj Boží, který převyšuje všechno porozumění, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši. A tak ta výzva pro nás určitě je, abysme budovali naši víru a důvěru v našeho Pána a našeho Boha skrze to, že ho
24:10budeme poznávat, že se nespokojíme s tím, že pán Ježíš Kristus za nás zemřel, ale že budeme zkoumat, kdo je Bůh, kdo jsme my. jak propastný rozdíl mezi námi je a co všechno nám náš pán zaslibuje. Tydlety vědomosti a takto upevněná víra nám nezajistí to, že v našem životě budeme mít méně problémů a těžkostí, ale zjistíme, že se nám zdáli daleko
24:42větší, než ve skutečnosti jsou. Písmo ale nemluví pouze o pokoji v našem vztahu s Bohem a nebo navzdory těžkostem života. Ne neopomenutelnou oblastí je také náš pokoj s bližnými. A tak věřím, že všichni známe Pavlovu výzvu. Je-li možno, pokud to záleží na vás, mějte pokoj se všemi lidmi. A když říká se
25:12všemi lidmi, tak tím myslí se všemi lidmi. se sourozenci v Kristu i s nevěřícími, s našimi sousedy, spolupracovníky, spolužáky, s našimi dětmi, s našimi rodiči, s našimi manželkami nebo s našimi manžely. Tady dám možná bratrům malou pomoc, možná to nevíte, ale dneska je 8. března a tak možná jste si toho nevšimli, ale vaše žena nejspíš očekává nějakou
25:43květinu nebo nějakou jinou pozornost. A tak já vás povzbuzím pro váš pokoj, abyste je nezklamali. Když se ale podíváme na to, jak máme možná mimo květinu pro naši ženu eh usilovat o pokoj, tak bych se nejdříve chtěl zamyslet ještě nad tím, jestli z tohodlenctoho Pavlova vyzvání nejsou nějaké výjimky. A já věřím, že jsou.
26:12Když nás zde Pavel vyzývá k tomu, abychom usilovali o pokoj se všemi lidmi, pokud to záleží na nás, věřím, že písmo nám zjevuje i případy, kdy jsou důležitější věci, než je pokoj za každou cenu. A ta první asi hlavní věc je, kdyby to, abysme měli s lidmi pokoj, mělo znamenat, že nebudeme věrní našemu Pánu. Pán Ježíš sám říká v Matoušovi 10:34 až
26:3738: "Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zem pokoj. Nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč, neboť jsem přišel postavit člověka proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu proti její tchýni. A nepřáteli člověka budou členové jeho vlastní domácnosti. Kdo má rád otce nebo matku víc než mne, není mnehoden. A kdo má rád syna nebo
27:02dceru víc než mne, není mne hoden. A kdo jde za mnou a nebere svůj kříž, není mne hoden. Mali být cenou za vaší věrnost Kristu, neklid a nepřátelství s vašimi blízkými, dokonce s vaší vlastní rodinou. Pak není možné ve jménu pokoje ustupovat a není možné mít pokoj s těmi, kdo nenásledují Pána Ježíše Krista. Máme o ně samozřejmě usilovat, ale jenom
27:34do té míry, dokud to neohrožuje naší věrnost Pánu. Naše úsilí o pokoj s lidmi musí končit tam, kde začne narážet na naši poslušnost našemu Spasiteli. Stejně tak není možné usilovat o pokoj s těmi, kdo překrucují evangelium a zavádějí z houbné náuky. Galataským 18 až 9 nám říká: „Ale i kdybychom vám my nebo sám anděl z nebe
28:00zvěstoval evangelium v evangeliu něco jiného než to, co jsme vám zvěstovali, budiž proklet." Jak jsem již dříve řekl a nyní říkám znovu, jestliže vám někdo zvěstuje jako evangelium něco mimo to, co jste přijali, bodiž proklet. A Jan, apoštol lásky, píše ve druhém listu v první kapitole, verše 10 až 11:pichází někdo k vám a nepřináší toto učení,
28:28nepřijmejte ho do domu, ani ho nezdravte. Kdo ho zdraví, má účast na jeho zlých skutcích. A tak vidíme, že v otázce zdravého učení opravdu není prostor pro kompromisy. Pavel dokonce píše Titovi, že takovým lidem je třeba zacpávat ústa. A tak vidíme, že ani v takovémhle případě není možný pokoj. A třetí věcí, e, kdy úsilí o pokoj nemůže
28:59být tím hlavním, je situace, kdy bysme pro pokoj měli mlčet ke zjevennému hříchu našich bratří a sester. Sám pán Ježíš nám v Matoušové Matoušově evangeli ukazuje jasný řád kázně. A tato biblická kázeň přináší nepokoj do vztahů, ale přináší ho proto, aby přišel pokoj s Bohem a aby se potom mohl
29:29obnovit i pokoj mezi bratřími a sestrami. Čistota našeho života v Pánu Ježíši Kristu nemůže jít stranou proto, abysme měli pokoj s lidmi. Máme dokonce i příklad apoštola Pavla, který musel napomenout Petra v Antiochii, když viděl, že on sám nejedná podle pravdy evangelia.
30:00Jsou tady chvíle, kdy nejsme voláni k pokoji, ale k něčemu, co je důležitější než pokoj. A když se nad tím zamyslíme, tak minimálně tydlety tři zmíněné věci nemůžou vést k tomu, že budeme usilovat o pokoj za každou cenu. Proto že pokud bychom tak činili, znamená to, že se proviníme proti našemu Pánu a ztratíme pokoj s
30:20ním. Pokud ale nejsme v situaci, kdy by byla ohrožena naše věrnost Bohu, čistota, učení církve a nebo není potřeba našeho bratra nebo sestru konfrontovat kvůli hříchu a vést je k nápravě a pokání, potom je náš závazek z písma jasný, usilovat o pokoj se všemi lidmi. Čteme to i v Židům 12:14. Usilujte o pokoj se všemi a o posvěcení, bez něhož
30:48nikdo neuvidí Pána. A tak otázka je, jei situace, kdy to záleží na nás? Usilujeme o pokoj s bližními, pracujeme vědomě na tom, abychom měli pokoj s lidmi, kteří jsou kolem nás? A tak možná lepší než odpovídat si na tuhletu otázku sami, je zeptat se těch, kteří jsou kolem nás, těch, se kterými máme ten pokoj mít. Co by o nás
31:17dosvědčily naše děti? Řekli by naše děti, že jsme pokojnými rodiči. Co by o nás řekli naše rodiče? Řekli by, že jsme pokojnými potomky, co naše manželky a manželé, co naši spolužáci a spolupracovníci, co naši sourozenci v Kristu. Jsme mezi lidmi, kteří jsou okolo nás známí jako ti, kteří působí pokoj a jsou sami pokojní a nebo jako ti, kteří pokoj
31:43boří. Jako lidé jsme hříšní a to má několik důsledků. Často jsme pyšní, často jsme domýšliví, jsme vztahovační, jsme sebestřední. Smýšlíme o sobě výše, než bysme měli, daleko výše, než nám dovoluje Boží slovo. A smýšlíme daleko hůře o těch, kteří jsou kolem nás. daleko hůře, než by nám známost našeho
32:15vlastního stavu měla dovolit. Nedokážeme slášet slabosti těch, kteří jsou okolo nás a přitom nevidíme, jak těmi našimi ubližujeme těm druhým. Často podléháme hněvu a jednáme v něm. V Efeským 4:1 až 3 máme výzvu. Prosím vás, tedy já, vězeň v Pánu, abyste vedli život hodný toho povolání, které jste obdrželi, s veškerou pokorou a mírností,
32:45s trpělivostí se navzájem snášeli v lásce a usilovali zachovávat jednotu ducha ve svazku pokoje. Jsme vyzýváni k tomu, abysme se navzájem snášeli s trpělivostí, s mírností v lásce a abysme usilovali zachovávat jednotu pokoje. Vidíme, že jestli máme něco zachovávat, tak je velké riziko, že to bude narušeno. A my jsme voláni k tomu, že máme
33:16usilovat zachování jednoty ducha ve svazku pokoje. Je to to, co činíme. Je to náš postoj a naše touha. Je to naše jednání. A co náš jazyk? Jak používáme náš jazyk a jak ho dokážeme ovládat? K čemu vedou naše slova? Je to pokoj a nebo rozmíchávání hněvu, nepřátelství, pomluv a hořkosti? Jakub ve svém listu mluví o jazyku
33:45hodně. Věřím, že to známe. Říká, že kdo neovládá svůj jazyk, jeho zbožnost je marná. V přísloví 15:1 čteme, že vlídná odpověď odvrátí zlobu, ale slovo, které zraňuje, budí hněv. Odvracíme zlobu nebo budíme hněv. A nebo je tady ještě jedna možnost, o které už jsme dneska slyšeli. Prostě jenom nic neděláme, takže je klid,
34:16protože jak se říká, kdo nic nedělá, ten nic nezkazí. Ale to není to, k čemu nás Boží slovo volá. Žalmu 34:15 čteme: "Odvrať se od zlého a čiň dobré. Hledej pokoj a usiluj o něj. Nestačí nečinit zlo, nestačí nepomlouvat. Nestačí se nehněvat. Nestačí způsobovat nepokoj. Máme i činit dobré. Máme naše zlé skutky, zlé
34:46smýšlení a zlé jednání nahrazovat dobrým. Také jsme tady o tom vlastně nedávno mluvili, o tom převlékání. Máme hledat pokoj a usilovat o něj. Římanům 14:19. A tak usilujme o to, co vede k pokoji a o to, co slouží k společnému budování. Máme činit, máme hledat, máme usilovat. Je to aktivita, není to pasivita. Říkali písmo, že máme o pokoj usilovat,
35:17znamená to, že to nebude snadné. Znamená to, že nás to bude něco stát a my víme, že to není snadné, že nám to často nejde a má to důvod. Ten důvod jsme my lidé. Ten důvod je to, že my sami jsme hříšní a všichni okolo nás taky. Jak toho tedy dosáhneme? Jak můžeme nalézt pokoj ve společenství, kde nikdo není přirozeně veden k tomu,
35:50aby činil pokoj? Jestli máme tomuto povolání dostávat, musíme umírat sami sobě a žít jako Kristus. A opět jsme se toho vlastně dotkli i v tom dnešním úvodu. Jan říká, Jan Křtitel, on musí růst. Já pak menší se. Máme umírat sami sobě a máme se více a více připodobňovat Pánu Ježíši Kristu. Musíme se snažit. Musíme z celé naší
36:23síly usilovat o činění pokoje, ale zároveň musíme uznat, že my sami na to nestačíme a že abysme toho byli skutečně schopní, musí v našem životě vládnout náš pán. Protože skutečný pokoj je ovocem ducha. A to, že je ovocem ducha, to znamená minimálně dvě věci. Ta první, to je povzbudivá, znamená, že přichází společně s láskou,
36:54s radostí, s trpělivostí, s laskavostí, s dobrotou, s věrností, mírností a sebeovládáním. A když se nad tím zamyslíte, tak tydlety vlastnosti jsou celkem užitečnými pomocníky proto, abychom byli schopni dosáhnout pokoje s ostatními lidmi. Pokud milujeme lidi, pokud jsme naplněni radostí, pokud máme trpělivost, pokud jsme laskaví, dobrotiví, věrní,
37:21pokud se vyznačujeme mírností a pokud dokážeme ovládat sami sebe, pak nás o pokoji přece jen tak něco nepřipraví. Zároveň to ale znamená, že jsme naprosto závislí na našem Pánu, protože naše schopnost produkovat ovoce ducha, tedy i pokoj, není odvozená od naší snahy, od našich schopností, ale je odvozená od toho, že v nás přebývá duch
37:46Boží a my žijeme jeho mocí. Pán Ježíš Kristus nám říká v Janovi 15:5Jsem ta vinná Réva, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce, neboť beze mne nemůžete činit nic. Jediný způsob, jak můžeme nést ovoce ducha a jediný způsob, jak můžeme přinášet pokoj do mezilidských vztahů,
38:18je to, že zůstáváme v Pánu Ježíši Kristu, že jsme naplňováni jeho duchem a že jednáme podle toho, jak nás vede. Ne podle naší tělesnosti, ne z našich sil, z naší moudrosti, ale pouze v Pánu Ježíši Kristu. A pokud o nás platí, že neneseme hojné ovoce, pak to znamená jediné. Máme utíkat zpět ke Kristu. Klíčem k pokoji s
38:45našimi bližními je totiž především náš pokoj s Bohem v Pánu Ježíši Kristu, jehož duch v nás působí svoje ovoce, mimo jiné i zmíněný pokoj. Pokoj s bližními není jenom něco, o co máme usilovat, ale pokoj s bližními je své svým způsobem i takový detektor jiného pokoje v našem životě a to pokoje s naším pánem. Protože pokud v našich
39:12životech na všech stranách zažíváme nepokoje v našich vztazích, tak možná ten skutečný důvod opravdu nejsou lidé kolem nás, přestože jsou hříšní stejně jako my. Boží slovo nám říká, že strom se pozná po ovoci. A pokud neneseme ovoce ducha, pak to znamená, že v nás duch není. A musíme zpátky na začátek. Musíme hledat
39:37smíření s naším Bohem skrze Pána Ježíše Krista a především pokoj s ním. A tak my jsme se dostali do závěru a to poselství toho dnešního dne je, že skutečný pokoj neznamená jenom absenci problémů. těžkostí a konfliktu v našem životě. Skutečný pokoj je vlastně ve skutečnosti osoba, která se jmenuje Ježíš Kristus, jak jsme to četli i v Efezkým 2:14. On
40:07je náš pokoj. Díky Kristu máme pokoj s naším stvořitelem a soudcem tohoto světa navzdory naší hříšnosti a nemusíme již více být Božími nepřáteli. Díky Kristu můžeme i uprostřed bouří prožívat nadpřirozený pokoj s vědomím, že náš Pán je mocný, věrný a že jeho úmysly s námi jsou o pokoji. A díky Pánu Ježíši Kristu můžeme
40:34prožívat pokoj i jako lidi mezi sebou, protože pro dar jeho ducha můžeme žít tak, jako žil on a nést ovoce spravedlnosti. A tak kéž nás, kéž pro nás přání, milost vám a pokoj není jenom frází, podle které poznáme Pavlovu epištolu, a nebo možná nějaký zajímavý způsob, jak někoho pozdravit nebo někomu popřát, ale ať je pro nás připomenutím daru milosti
41:03a pokoje, který jsme obdrželi od našeho Spasitele. Já na závěr přečtu ještě jeden text a to je z Kolosím 3 1 až 15, kde čteme: "Jestliže jste tady s Kristem vstali, usilujte o to, co je nahoře, kde Kristus sedí na Boží pravici. Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi. Neboť jste zemřeli a váš život je ukryt s Kristem v Bohu." A když se ukáže
41:33Kristus váš život, tehdy vy se s ním ukážete ve slávě. Umrtvěte tedy své údy, které jsou na zemi. Smilstvo, nečistotu, vášeň, zlou žádost a lakomství, které je modlostužbou. Pro tyto věci přichází Boží hněv na syny neposlušnosti. I vy jste tak kdysi jednali, když jste v nich žili, ale nyní odložte to všechno. Hněv, vztek, špatnost, rouhání a
42:01nemístné řeči ze svých úst. Neležete jedni druhým, když jste slékli toho starého člověka s jeho skutky a oblékli toho nového, který se obnovuje k pravému poznání podle obrazu toho, který ho stvořil. Potom to už není řek a Žid, obřízká a neobřízka, barbar, skyta, otrok, svobodný, ale všechno a ve všem Kristus. Oblečte se tedy jako vyvolení Boží,
42:30svatí a milovaní, slitovný soucit, dobrotu, pokoru, vlídnost a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, máli kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpusťte i vy a na to všechno mějte lásku, která je poem dokonalosti. Pokoj Kristův ať rozhoduje ve vašich srdcích. K němu jste byli také povoláni v jednom těle. Amen.