Svědectvím o soudu, pokání a vzkříšení
0:04Milí bratři a sestry, vážení přátelé, všichni vy, kteří jste této chvíle účastní naší bohoslužbě, buďte vítáni a přijměte z Božího slova Boží požehnání, tak jak nám to skrze své slovo Pán Bůh připravil. Žijeme ve velice složité době. Ta pandemie zasáhla celý svět. Není možné i na tomto místě poděkovat naší vládě a všem zdravotníkům za jejich veliké úsilí čelit tomuto těžkému onemocnění.
1:02ale nás bude nyní zajímat zahledění se do písma svatého, jakým způsobem se máme v této situaci osvědčit. Budeme číst ze skutků svatých apoštolů ze sednácté kapitoly a tak, když nalistujeme, tento oddíl počínají šestnáctým veršem, budeme slyšet následující slovo.
1:50Zatímco na ně Pavel čekal v Aténách, jednalo se o Silase a Timotea, jeho duch se v něm rozhorloval, když pozoroval, že město je plné model. Proto mluvil v synagoze se Židy a s těmi, kdo ctěli Boha, na náměstí, denně, kteří tam byli právě přítomni, setkávali se s ním také někteří epikurejští a stojičtí filozofové.
2:35Někteří říkali, co nám to chce ten mluvka vykládat. Jiní zase, zdá se, že to je hlasatel cizích božstev. Zjistovali jim totiž Ježíše a vzkříšení. Chopili se ho a dovedli do Areopagu a říkali, smíme vědět, co je to za nové učení, které hlásáš, předkládáš našim uším jakési cizí věci, chceme tedy poznat, co to má být.
3:17Všichni aténěné a cizinci, kteří tam pobývali, se totiž nezabývali ničím jiným, než říkali nebo poslouchali něco nového. Pavel se postavil do prostřed aeropágu a říkal, muži aténští, pozoruji, že jste v každém ohledu velicí ctitele božstev. Kristev. Když jsem totiž procházel a pozorně prohlíšel vaše posvátná místa, nalezl jsem i oltář, na kterém je napsáno neznámému bohu.
4:00Co tedy ctíte a ještě neznáte, to já vám zvěstuji. Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, je pánem nebe i země a nebydlí ve svatyních zhotovených rukou, ani si nedává sloužit lidskýma rukama, jako by něco potřeboval. On dává všem život, dech i všechno, učinil z jedné krve všechno lidstvo, aby přebývalo na celém povrchu země, ustanovil jim nařízená období a hranice jejich přebývání, aby hledali Boha, zda by se její snad mohli dotknout a nalézt ho, a přece není od nikoho z nás daleko.
4:54neboť v něm žijeme, pohybujeme se a jsme. Jak to řekli někteří z vašich básníků, vždyť jsme i jeho rod, jsme-li tedy rodem božím, nesmíme se domnívat, že božstvo je podobno zlatu nebo stříbru nebo kamenu, výtvoru lidské zručnosti a důmyslu. Když tedy Bůh přehlédl ty doby nevědomosti, nařízuje nyní lidem, aby všichni a všude činili pokání.
5:33Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit obydlený svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem o tom poskytl důkaz tím, že jej vzkřísil z mrtvých. Jakmile uslyšeli o vzkříšení mrtvých, jedni se mu posmívali a druzí řekli, poslechneme si tě a poslechneme si tě o tom ještě jindy.
6:05A tak od nich Pavel odešel, ale někteří se k němu připojili a uvěřili. Mezi nimi i Dionysios a Reopagita, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní. Skloníme se k modlitbě. Pane Bože, Otče náš, my děkujeme, že máme Tvé slovo.
6:42Teď Písmo svaté říká, že nebe a země pominou, ale slova Tvá nikoli nepominou. A tak děkujeme i za záznam události, o které jsme nyní četli. A my prosíme, abych nám ke všem promlouvala slova, která máš svým duchem oživovat v našich srdcích
7:12a způsobovat změnu naší mysli i našeho konání. my se modlíme ve jménu Pána Ježíše Krista. Ámen. Máme hovořit, čím máme být v tom našem životě s ohledem na tu složitou situaci oslovení a co máme uvádět ve skutek.
11:12Dočetl jsem se zajímavý údaj v souvislosti s tím pojmem oltář neznámému bohu. Zhruba 600 let před tou údálostí, o které jsme četli, byly Ateny napadeny morovou nákazou, a kazou, s kterou si lidé absolutně nevěděli rady. Chytali se jaksi každého návrhu, jako toho stébla trávy, jak se říká, když člověk to ne.
12:03A tak přišel jeden s návrhem, aby z toho vyvíženého skaliska, které ční asi v 100 metrů nad moře, kde je mimo jiné chrám Ateny, a vypustili stádo ovcí.
12:39A tak se stalo, že z toho akropolu se řítilo dolů stádo ovcí a která z ovcí se položila, ulehla mostná se zraněním na určité místě, tam měli aténané obětovat.
13:09A v případě, že bylo blízko tohoto místa, jestliže byl oltář věnovaný určitému božstvu, tak ta ovce měla být obětována právě tomu bohu. Ale v případě, že se žádný konkrétní oltář určitému bohu nenacházel, tak se měl pořídit oltář neznámému bohu.
13:48Jinými slovy, v tom množství pohanských bohů neměl být opomenut případně dosud neznámý bůh, aby Ateny zachránil. Kolik z těchto oltářů ještě neexistovalo v době Apoštola Pavla, to nevíme. V každém případě Pavel našel aspoň jeden takový oltář.
14:28To jeho sdílení, sdílení božího světka se právě jaksi aktualizovalo touto skutečností. My v tom našem dnešním rozhýmání si poukážeme na sedm takových zastavení, která nás mají inspirovat. To první je, Pavel pozoroval. Byl vnímavý k tomu, co ho obklopovalo.
15:11No a tény v té době byly něčím zcela mimořádným s ohledem jak na vzdělanost, na vzdělanost, na kulturnost, tak ale také na stavební památky, pamětihodnosti. A to, co je opravdu velikou výzvou pro nás, to je skutečnost, že Pavel tu svoji pozornost,
15:46jak si směruje určité duchovní skutečnosti. Pravděpodobně nemohl nevnímat tu výstavnost, kulturnost, prostředí a podobně, ale to, co ho zaměstnávalo, to byla modloslužba, které byly Ateny plné.
16:17Dokonce se říká, že v Atenách se spíše setkal s člověk s Bohem než s člověkem, samozřejmě v určitém nadsazení. Ateny plné modlo služby. Pavel, ten ale vnímal situaci duchovně. A my se neubráníme v tomto smyslu naší otázce, jak my vidíme naši společnost, jak my, křesťané, vnímáme to naši složitost v souvislosti s tou zmíněnou pandemii.
17:14Položme si velice jednoduchou otázku. Zaměstnáváme se dýce těmi nemocemi, těmi utrpeními, a nebo tou duchovní bídou. Nepochybuji, že každý z nás, znovuzrozených křesťanů, sdílíme evangelium a že máme tedy mnohé zkušenosti s tou netečností našich současníků.
17:56Netečností ke zvěstování Božího slova, s netečností k výzvám hledání Pána Boha. tedy výzva pozorovat naši společnost. Uvědomit si, že žijeme mezi lidmi, kteří po smrti budou jednou stát před božním soudem.
18:28A je možné, že se v životě nikdy nepotkají s žádným světkem, než právě s námi. pozorovat, vnímat, v jakém modlářství jsou ti naši současníci. Protože jestliže někdo vědomně neslouží pánu bohu, tak ale je modlo služebník,
19:01protože otrodství říchu je vlastně modlo službou, ať se již projevuje tím nebo o ním způsobem. To druhé, jak čteme v našem oddíle, je skutečnost, že Pavel mluví. a hned si to upřesněme mluví jako svědek. Když pán Ježíš opouští naši zem, jde k otci, tak připomíná učeníkům, že budou jeho svědky.
19:51Jestliže nejsme svědky Pána Ježíše Krista, svědky o tom znovuzrození skrze Jeho slovo, no tak se nás tato výzva samozřejmě netýká. Ale jestliže jsme prožili znovu zrození, prožili moc Božího slova ve svých životech, tak jsme zavazováni k tomu, abychom svědčili, abychom mluvili.
20:31a to se dostáváme k takové choulostivé otázce. Nepřipadáte si někdy jaksi bezmocní, maloschopní k tomu sdílet evangelium? Tak tedy slyšte, jedná se o svědectví.
21:03Představte si soudní síň, tam sedíme na místě svědka, jsme vyzváni k tomu, abychom svědčili a my řekneme, víte, já nemám obdarování k tomu, abych mluvil. Tak vám soud se řekne, no tak, tak jak máme slyšet ale svědectví, to abyste řekl svědectví nebo řekla svědectví, tak k tomu jako člověk máte schopnost a máte vybavení.
21:46A tak mám obavy, že někdy je to takový ne nezdravý alibismus, ale tragický alibismus. Nemám schopnosti. Nemám schopnosti svědčit, nám vůbec prožil jsi něco s pánem Ježíšem. Možná jste zaregistrovali v té Kralické Biblii, čteme, že byl Pavel jaksi nařčen z toho, že jeho řeč je chatrná.
22:27To znamená, že nemá dost schopností vyjádřit to, co chce sdílet. z toho někteří odvozují, že Pavel nebyl vyloženě jaksi vybavený řečník. Je to sice domněnka, ale má své opostatnění. Ale Pavel musel mluvit v aténách.
22:57Viděl tu modloslužbu. Jsme opravdu zneklidněni, my křesťané, modloslužbou, modloslužbou, kterou jsme obklopeni. A snažíme se vnímat ty nejrůznější podoby té současné modloslužby.
23:27Pavel nemohl mlčet, tak tedy pozoroval a proto mluvil, mluvil jako svědek. A pak Pavel zvěstoval. Už se toto slovo příliš neslýchá, ale má své opodstatnění. Zvěstoval pána Ježíše a vzkříšení zmrtvých. Zvěstoval pána Ježíše.
24:06kde kdo z nás měl množství hovorů, množství sdílení a možná zpětně jsme si uvědomili, ale on chyběl větší důraz na Pána Ježíše. A možná tím víc chyběl důraz na vzkříšení. Nezapomeňme na toto. Je to tak prostinké.
24:44Pán Ježíš změnil můj život. Vždyť na to stačí i ti nejméně vybavení k tomu tlumočení svých zkušeností. Pán Ježíš změnil můj život. A Pán Ježíš je živý. On je vzkříšený. V prvé korinském první kapitole tam čteme o tom, že židé hledali znameň, pohané moudrost.
25:27Pavel však kázal Krista ukřižovaného, můžeme dodat, v tomto případě zmrtvýchstalého. A tato zvěst je boží moudrostí. Bez zvěstování pána Ježíše to naše sdílení postrádá to nejpodstatnější. Protože přece v našem svědectví, v naší mluvě musí jít o změnu životu těch, se kterými jsme ve styku
26:10Ateňané potřebovali změnu života Čtvrté, Pavel aktualizoval to své svědectví a jsme právě u toho již dříve zmíněného pojmu neznámý Bůh. Pavel pozoroval, Pavel mluvil, Pavel zvěstoval a to, že přišel až k místu, kde byl oltář neznámému Bohu,
26:53toho vedlo ke sdílení něčeho, v čem se museli ti jeho posluchači nalézt. Oltář neznámému bohu. Možná se nad tímto vůbec nezamýšleli, Ale Pavla toto vedlo jaksi k celému obsahu toho jeho zvěstování. Neznámý Bůh. Neznámý Bůh a v jakémsi protipólu to množství těch jejich Bohů.
27:44Pravděpodobně kde kdo z nás ví něco o těch antických bozích nebo o té antické bohoslužbě. Víte, to byl ten nejzdělanější národ, jaksi kolébka kultury, to je evropské a v podstatě světové.
28:15a přitom ta jejich modlost služba, to se neubráníme opravdu nejenom úsměvu, ale přímo smíchu. Asi víme, že nejvyšším bohem byl Zeus, ale v jeho případě není žádná představivost o tom, že by byl stvořitel.
28:47Naopak, on... Byl synem a ten jeho otec, ten chtěl likvidovat ty své potomky, aby mu nemohli konkurovat. On musel být, Zeus, jaksi uchráněn svojí matkou, aby nezahynul.
29:22a Zeus měl bratry, měl sestry. A to nemluvíme o množství dalších bohů, v podstatě Ateniané nebo Řekové, ke každému tomu jevu, ke každé problematice, se kterou se potýkali, museli jaksi připojit určité božstvo. No to byla jedinečná pobídka Apoštola Pavla.
30:05Mohl porovnávat onoho neznámého boha s těmi jejich božství. Však oni je v mnohém až zesměšňovali. nejenom, že si je snažili naklonit opravdu něco naprosto nepochopitelného s ohledem na jejich inteligenci, na jejich vyspělost.
30:36A tak čteme postupně, že Pavel jim přibližuje živého Boha, stvořitele. A připomeňme si z toho našeho čtení. Bůh učinil svět a všechno, co je v něm, no tak toto nepřisuzovali Ateňané nikomu ze svých Bohů.
31:09Je pánem nebe i země, dodejme, je jediný, nebydlí ve svatyních zhotovených rukou, no, ten chrám Ateny stále stojí na tom zmíjeném vrchu, je sice v troskách, ale člověk si umí představit, o jakou nádhernou stavbu to muselo jít.
31:55Pán Bůh, i když dal pokyn k tomu stánku úmluvy a později k tomu jeruzalemskému chrámu, Přestože tento chrám byl za Šalomouna naplněn boží slávou, ale Šalomoun hned přiznává, že ani nebesa nebes Pána Boha nemohou pojmout.
32:28Ateňané potřebovali slyšet takovouto aktualizaci a takové porovnání svých božstev s tím neznámým Bohem. A je zde další významný poukaz. Nedává si sloužit lidskýma rukama. No tak možná namítnete, ale co ty boží výzvy k tomu, aby byly přinášeny oběti.
33:05No byly přinášeny, aby byly před obrazem oběti Syna Božího. měli své opodstatnění a na těchto obětech si žádný žid nemohl zakládat. A jestliže si zakládal, tak to je projev píchy a pán Bůh se pyšným protiví. Stvořitel všeho, všeho míra, není odvislý na službě člověka.
33:44Pán Bůh dává všem život, dech i všechno. Učinil z jedné krve všechno lidstvo, aby přebývalo na celém povrchu země. ten poukaz na boží stvoření ve smyslu jedné krve byl velice významný pro aténiany, protože řekové dělili lidstvo na dvě skupiny.
34:22První to byly oni a druzí byly barbaři. Pavel, ten jim předkládá, že vlastně si lidé jako boží stvoření jsou rovní. Jsou jediným stvořením, které je k božímu obrazu. Namyšlenost řeků z boží perspektivy nemá nejmenší opodstatně.
35:00a jsme stvořeni my lidé k tomu, abychom hledali Boha. Pán Bůh nás stvořil tak, že máme mít uplatňovánu svoji vůli. Máme hledat Boha. Aha, zda by se jej snad mohli dotknout a nalézt ho. A přece není od nikoho z nás daleko všudy přítomný Bůh. Není daleko od nikoho z nás. Chce, abychom ho hledali. A dodejme si za já, že hledejte hospodina, pokud může nalezen být.
35:56A toto složité, vážné období nás má křesťany vést k tomu, abychom poukazovali našim současníkům, aby hledali Pána Boha. On není od nikoho z nás. My tak často slyšíme, ano, když přijdeme do té naší kapličky nebo chrámu, tam je nám Pán Bůh jaksi blízký, ta atmosféra, ta nás poznáší.
36:34Lidé, kteří jsou poněkud pokročilejší, řeknou, ale v přírodě, to jsem jako v tom božím chrámu. Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, až jsme. Jak to řekli i někteří z vašich básníků, vždyť jsme i jeho rod. Ta Pavlová sečtělost, Pavlova známost nacházela jedinečné uplatnění.
37:14A my bychom se jako křesťany neměli vyhýbat určitému poznávání i toho, co nabízí tento svět, abychom byli lépe vybaveni k tomu rozhovoru, k tomu sdílení. Jsme boží rodina. Vždyť se bylo možno odvolat i na jejich historické odkazy.
37:50Jsme-li tedy rodem božím. Nesmíme se domnívat, že božstvo je podobno zlatu nebo sříbru, kamenu, výtvoru lidské zručnosti a důmyslu. A když to přeneseme do určité aktualizace, poněkud ne úplně přímé,
38:26jak často právě zlato, stříbro, kameny se stávají přímo božstvem ve smyslu modlost služby i těch dnešních současníků. Když tedy Bůh přehledl ty doby nevědomosti, nařisuje nyní lidem, aby všude činili pokání. A to jsme tedy u další výzvy. Pavel nejenom pozoroval, mluvil, zvěstoval, aktualizoval, ale přímo vyzýval.
39:15Nevím, zda jsme právě toto zmínili možná vůbec někdy ve své službě přátelům k víře. Máme ty naše současníky vyzývat k pokání. Pokání znamená hned poněkud rozšířit to naše sdílení. Pokání znamená především změnu smýšlení, ale také změnu chování, kdo by toto z lidského hlediska nepotřeboval.
40:02Pavel vyzýval k pokání, neboť ustanovil den, němž bude spravedlivě soudit obydlený svět skrze muže, kterého k tomu určil. Tedy proč činit pokání? Protože bude soud. Mnozí naši současníci odmítají Pána Boha právě proto,
40:37Že neučinil mnohé soudy. Víte, těch mých zkušeností, které se mně vybavují, těch je mnoho. Řeknu aspoň tu jednu z posledního týdne. Sloužil jsem při návštěvě nemocnice v jedné staré ženě. Říká, když jsme se zaměstnávali životem v její rodině,
41:13Že měla neřesného otce. Že se matka měla s ním dávno rozejít. Pak jsem se k ní obrátil a říkám, no to vás nutně zavazovalo k tomu, že jste žila čestný, čistý život. A to ne. Já jsem mu vlastně byla podobná.
41:50Tak je to s člověkem. Pánu Bohu zazlívá, že nedělá určité soudy, ale oni především, nebo my především, bychom byli hodni určitého soudu. a jestliže v té historii, která je nám všeobecně známá, včetně těch zločinů komunismu, jsme z neklidnění a jsme dokonce plní odporu hledat Pána Boha,
42:35tak si uvědeme, že i když na této zemi k soudu nedojde, bez pochyby k němu dojde na věčnosti. Tedy, když Bůh přehledl ty doby nevědomosti nařizujený lidem, aby všichni všude činili pokání, neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit obydlený svět.
43:08skrze muše, kterého k tomu určil. Skrze Pána Ježíše bude souzen svět. Ale pozor, kdo Pána Ježíše přijal jako toho beránka božího, který snímáří světa, jako osobního spasitele, Písmo staté říká, že na soud nepřijde. Přešel ze smrti do života. Ta oběť Pána Ježíše je dokonalá, očišťující.
43:52Jedna dívenka mě říká, tak kdyby Hitler činil pokání, tak by přišel do nebe, říkám, jistě, tak to není fér. Já říkám, to není fér. Vždyť ten život s pánem Ježíšem je tak bohatý, že přece nebudeme závidět světským lidem, kteří hledají jenom to světské, jenom to pozemské.
44:32A co ten Lotr na kříži neměl jinou šanci, než ty minuty před smrtí činit pokání. a volal, ať se pán Ježíš nad ním smiluje, ať ho přijíme do toho svého králu si. To je dokonalé dílo spaseň, aby pán Bůh potvrdil pravoplatnost muže, který si činil nárok na to slovy já a otec jednoj jsme,
45:17tak svého syna vzkřísil zmrtvých. Víte, pro ty lidi prvního století vzkříšení bylo nosným motivem jejich svědecí. My jsme si na to zvykli. Nám už možná to vzkříšení nevyniká tak jedinečným způsobem,
45:47jako právě těm lidem z prvního století, ale pro ně to bylo tak významné, že byli ochotni obětovat své životy pro vzkříšení pána Ježíše Krista. Nezapomeňme, máme svědčit nejenom o soudu, vyzývat lidi nejenom k pokání, ale máme připomínat vzkříšení Páně. A právě pro toto vzkříšení existuje církev, protože Pán Ježíš je živý.
46:30A Pán Ježíš, ten se dokazuje v životech svých světků. Jsme jeho světky. a ten poslední bod, sedmý, ten se týká toho, že Pavel z Aten odešel. No, možná si řeknete, to je možná trochu nepatřičný bod, ale nedocela.
47:06Pavel odchází, v těch lidských měřících nebyl tak úspěšný v faténách, jako na jiných místech. Poslechneme ten závěr dnešního oddílu, jakmile uslyšeli o vzkříšení mrtvých. Jedni se mu posmívali Pavlovi, druzí řekli, poslechneme si tě o tom ještě jindy. a tak od nich Pavel odešel. Ale někteří se k němu připojili a uvěřili, mezi nimi i Dionysios Areopagita, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní.
47:53nebyl tak úspěšný, jak bychom si přáli, ale onen Dionysios Areopagický, bez pochyby člen jejich soudního tribunálu, který měl kolem 30 lidí, to bylo významné. on patřil vlastně k aténské aristokracii. A pán Bůh neopomíjí ženy, ale byli ještě jiní.
48:31My při své službě nesmíme pohrdat dnem malých začátků. Z historie víme, že v Aténách později žila řada biskupů, že dokonce z Aten pocházela řada věrných mučedníků páně a Ateny nabili během těch dalších tří století veliký význam v dějinách církve.
49:16a my si jen připomeňme tuto skutečnost. Je jeden, který rozsévá, jiný, který žne. My nejsme těmi, kteří můžeme být svědky od rozsévání přes růst až ke sklizni.
49:49To je boží dílo. A pán Bůh v těch aténách něco započal. Pavel, který spoléhal na svého pána. Tak ten mohl spokojem odejít. Protože to nebylo jeho dílo. To bylo dílo boží. Boží a Pán Bůh své dílo neopustí. I tento bod má své opodstatnění k těm všesti, které předchází.
50:24A sice v tomto složitém času, nezapomeňme, máme pozorovat, máme vnímat, vesměř víte, že jsem v radiační léčbě. každého v té čekárně já v podstatě zkoumám, co to je za čloky věka a jak s ním začít rozhovor. A v podstatě každý den mám nějaký rozhovor. Máme pozorovat, máme vnímat, v jaké nouzi jsou lidé kolem nás, jestliže nemají pána Ježíše.
51:08a to, když začneme mluvit a někdo se začne smát, teď Pavel v té první kapitole epištoly římanům říká, neboť se nestydím za Evangelium Kristovo. Moc zajisté boží jezd k spasení každému věřícímu. Židu předně potom i řekl, jak bychom se mohli stydět za Evangelium, tedy za Pána Ježíše, kdy změnil náš život, tedy vedle pozorování, máme mluvit, máme zvěstovat Pána Ježíše.
51:58Ždyť On je naším životem, máme aktualizovat, máme také vyzývat, vyzývat pokání, máme svědčit a když toto je za námi, máme v pokoji odejít.
52:36a jestliže nás něco zneklidňuje z té naší služby, tak se modleme a i když nás nezneklidňuje, mluvme za ty, se kterým mluvme ve smyslu té naší služby, modleme se za ty, kteří slyšeli, aby chtěli hledat Pána Boha a v Pánu Ježíšiho přijmout.
53:09Ukončeme modletbou. Pane Bože, Otčenáš, my děkujeme, že jsme se pro to Tvé hledání mohli obrátit k Tobí jako k živému Bohu. že i pro nás pokání znamenalo vykročení v tom novém způsobu života.
53:40A děkujeme za tu výsadu, že jako světkové můžeme to evangelium sdílet. My v tebe doufáme, na tebe spoleháme a i z tohoto obecenství zdáváme čest a slávu v tom drahém jménu Pána Ježíše Krista. Amen.
54:42Světky, důcí vlastní, sřeci ty vlož, jsme však jem spasený, se spasnější, zvlášuj tě vůkou.