PRAKTIKOVÁNÍ BOŽÍ PŘÍTOMNOSTI | NEZASLOUŽENÁ MILOST
Výraz bůh je v přepisu na 55 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Exodus 13Žalm 16Žalm 22Žalm 63Skutky apoštolů 4Římanům 5Filipským 3Židům 13
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (6)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:28Pojďme se, pojďme se na úvod pomodlit chvilku, než se pustí. Pustíme do toho textu udělám nejdřív ten úvod, tak se nebojte, text přijde, ale protože je ten text delší a kdybych ho četl pokaždý, tak by jsme tady byli déle, mnohem déle. Tak já se na úvod pomodlím, udělám nám malý úvod a pustíme se do písma. Drahý nebeský Otče, Bože náš, my jsme ti
0:58vděční za milost, kterou nám projevuješ. Tu bezmeznou milost, o které slyšíme, která bere hříšníky, jako jsme my, kteří si nezaslouží nic než žavé peklo, odloučení od tebe, smrt za to, jakým způsobem jsme se vzbouřili proti tobě v našich srdcích. A a je to realita, kterou si čteme každý den.
1:32Ale jak často to pouze projde projde naší myslí a a přijede to naše srdce? A tak tě prosíme, ve své milosti se skloň a dej, aby aby pravdy a myšlenky, které které v tvém slově nacházíme, překonali tvojí milostí to to boj to bojové pole mezi tím, mezi naší myslí a naším srdcem.
2:05Prosím tě za každého jednoho z nás. Prosím tě za mě, aby a opravdu tvá přítomnost byla jasná, byla viditelná, byla proměňující, byla usvědčující, posilující, aby to nebyl jenom slova do větru, ale abychom všichni byli tou rodnou půdou, která nejenže přijímá to semeno, Ale
2:37ale vede k úrodě. Použij si svého slova. Použí si svého svrchovaného svatého ducha v našich životech ke své slávě a naší radosti. Amen. >> Slyšeli jste někdy jméno Brother Laworence? Brother Lawrence. >> Lac. Laorence a bratr Lorence.
3:09Br, bratr Laorence. Ono se ono to zní možná >> to byl on to byl laický mnich v takovém tom nejistém období během reformace, kdy se kdy se všechno měnilo. Takové té pozdní reformace 17. století. Byl to kuchtík v klášteře v Paříži a my bychom o něm pravděpodobně neslyšeli. Já bych o něm nikdy neslyšel, kdyby nenapsal knížku, velice malou
3:38knížku, která se jmenovalo jmenovala praktikování boží přítomnosti. Praktikování Boží přítomnosti. Ale kniha je reformovaná, teda respektovaná i v reformovaných kruzích, zejména protože se soustřeďuje a dává důraz na Boží přítomnost v životě věřících. A ať byl Lawrence v tom okamžiku v hlučné kuchyni nebo byl ve své komnatě
4:09na kolenouch v modlitbě, tak píše, že se naučil Boží přítomnosti. Naučil se Boží přítomnosti tak, že mohl potom prohlásit a teď cituju: "Teď dělám přesně to, co budu dělat celou věčnost. Žehnám Bohu, chválím ho, klaním se mu a miluji ho z celého srdce. Tole je kuchtík. To není teolog. To je nějaký významný teolog. Tole je kuchtík.
4:39Normální člověk jako my, kterj který přemýšlí o tom, jak ve svém životě praktikovat a mít Boží přítomnost, která je citelná, která je ovlivňující. Potom píše: "Stačí, abychom si uvědomili, že Bůh je s námi důvěrně přítomen." To už je takový jakýsi praktický návod, abychom se k němu v každém okamžiku
5:10obraceli. Samozřejmě ať to je slovem, ať to je ať to je i memorováním veršů, abychom ho prosili o pomoc při poznávání jeho vůle v nejasných věcech. Prosili ho o pomoc ke správném plnění těhletěch věcí, abychom ho prosili o plnění věcí, o kterých víme, že jsou správné, že od nás vyžaduje
5:40a abychom mu je odevzdali, než je vůbec vykonáme a děkovali mu, když jsme je vykonali. Nezní to skoro jako Pavel? Milost jsem to, co jsem, nejsem to. A já se snažím usilovněji víc než kdokoliv ostatní. Nicméně nejsem to já, ale milost Boží ve mně. A pak píše dál: "Nedovedu si představit, jak mohou věřící lidé žít spokojeně bez
6:05praktikování Boží přítomnosti. Pokud jde o mne, já se s ním v hloubi své duše zdržuji, jak jen mohu. A dokud jsem takto s ním, ničeho se nebojím." Ale a todle je ohromující a usvědčující, ale sebemenší odvrácení se od něho je pro mne nesnesitelné. Sebemenční odvrácení od něho je pro mě
6:35nesnesitelné. Boží přítomnost byla pro Lorence naprosto nepostratelná. V něm spočívala v ní i jeho jeho identita. A člověk se nemůže ubránit té otázky a té výzvy, když si tohleto čte. Jak důležitá je pro mě Boží přítomnost? Jak moc usiluju sám ve svém vlastním životě o Boží přítomnost? Je je Boží přítomnost prioritou v mém životě. Je
7:03to, na čem buduji svou svou identitu. A dneska budeme v knize Exodus. A jak víte, tu napsal Mojžíš. Druhá zleva. Pokud máte český, anglický, slovenský bible, druhá zpráva, pokud máte hebrejskou, Mojžíš se Mojžíš, jak víte, se nazývá tím nejpokornějším člověkem. Možná jeden z veršů, který Mojžíš nenapsal v knize Numery,
7:29ale je tam napsáno, že byl velmi pokorný víc než všichni lidé, kteří byli na povrchu Země, samozřejmě s výjimkou Krista. A otázka je, co učinilo Mojžíše tak mocného vůdce a zároveň nejpokornějšího člověka, který kdy žil. A kniha Hebrejům si myslím na to má odpověď. Hebrejů 11:26. Za větší bohatství než poklady Egypta pokládal
7:53pohanu Kristovu, neboť zlížel ke své odplatě. Přítomnost Boha v jeho životě bylo pro Mojžíše tím největším pokladem. Přítomnost Boha v jeho životě mu dávala identitu. Nechtěl být znám jako syn faraona, ale jako následovník Krista, Hospodina. A možná si vybavíte, co nejvíc děsilo krále Davida po hříchu s Batebou. Žalm
8:2051, verš 13. Neodvrhuj mě od své tváře. Nepřítomnost Boha v jeho životě byla pro něho devastující myšlenkou. Bylo to něco, čeho se obával ze všeho nejvíc. Můžeme si pak připomenout apoštola Pavla. A co činilo apoštola Pavla tak užitečným vedoucím a služebníkem rané církve? Filipským 3. Pokládám všechno za ztrátu pro nesmírnou vzácnost poznání Krista
8:51Ježíše, svého Pána. Pro něho jsem se všeho zřekl a pokládám to za odpad. Co? Abych získal Krista a byl nalezen v něm. Já chci být v něm. Já chci být jeho přítomnost. Já chci být v něm. A a tak se ptám znovu a teď trošku příměji. Jak důležitá je pro tebe Boží přítomnost? Jak moc usiluješ o Boží přítomnost ve svém životě?
9:19Je Boží přítomnost prioritou ve tvém životě? Na čem buduješ svoji identitu? Protože jak snadno a jak rychle se spokojíme s malou a nebo téměř žádnou Boží přítomností v životě. Jak málo nás často trápí, že? Jak slabý je často náš boj nebo naše touha po společenství s Bohem.
9:52Jak moc zajeť zajetí jsme v těch kolejích našeho každodenního života, že si mnohdy ani neuvědomíme, že že nežijeme v Boží přítomnosti. Můžeme fungovat jak ocizený manželský pár. Oni oni jsou spolu pod jednou střechou, ale mohli by klidně být od sebe na míle daleko, protože mezi nima stejně není žádný vztah. Já doufám, že dnešní text je taková
10:17korektura pro každého z nás, včetně mě, protože každý s tímhle bojujem, věřím. Jsme v Exodu v 33. kapitole a uvidíme dvě velice jednoduché, nekomplikované, ale důležité pravdy. Já je nejdřív pojmenuju a pak si je rozebereme.
10:48První pravda je, že Boží přítomnost je naprosto nepostradatelná v životě Božího lidu. Tak to je. Boží přítomnost je naprosto nepostradatelná v životě Božího lidu. A ta druhá s tím spjatá je Boží přítomnost je zdrojem identity Božího lidu. A než se podíváme na do toho textu, tak si ještě musíme vysvětlit, o jakou přítomnost se jedná. Ale já věřím, že už
11:12trošku chápete, protože my víme na jednu stranu, že Boží přítomnost je všude. V určitém slova smyslu člověk, ať věřící či nevěřící, žije v Boží přítomnosti, protože Bůh je všude přítomný. V celém vesmíru není místo, kde by Bůh nebyl. David nám to v žalmu připomíná, když říká: „Kam odejdu před tvým duchem?
11:35Kam uteču před tvou tváří? Vystoupím-li na nebesa, tam jsi ty. Ustelu jsi v podsvětí. Jsi i tam. Když se vznesu na křídlech jitřenky a usadím se za konce moře, i tam mě bude provázet tvá ruka. Tvá pravice se mě chopí. Od téhle přítomnosti tady dnes nebude řeč. Boží přítomnost, kterou mám na mysli, je ta ta speciální, láskyplná,
12:02citelná přítomnost. To to společenství, které každý věřící může mít s Bohem, je založené na na jeho vztahu s Bohem díky Ježíši Kristu. Je založené na to, že Boží láska byly byly vylita do našich srdcí Duchem svatým, jak nám píše Pavel v Římanům v páté kapitole. Vychází s živým vztahem, s naším spasitelem. je
12:27to společenství a přítomnost, která které rezonuje s tím, co David prohlašuje v žalmu 63:2. A my často ty žalmy čteme a a já doufám, že v srdci toužíme, abysme tohle mohli říct v upřímnosti, když když on říká: „Bože, ty jsi můj Bůh, usilovně tě hledám. Má duše po tobě žízní. Mé tělo po tobě touží ve vyprahlé, vyschlé, bezvodé zemi. A nebo
12:53konec žalmů 16:1, kdy říká:„Dáváš mi poznat teszku života. Hojnost radosti je tvá přítomnost. Ve tvé pravici je co? Věčné, věčné blaho. Tohle je vyznání touhy po Boží přítomnosti. A to je na co se zaměříme. Pojďme se podívat do toho textu a podívejme se na prvních 13 veršů v 33. třetí kapitole Exodus a tam vidíme, Boží
13:20přítomnost je naprosto neprostradatelná v životě Božího lidu. A tak tam čteme: Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Jdi a vytáhni odsud ty i lid, který jsi vyvedl z egyptské země do země, o níž jsem přísahal Abrahámovi, Izákovi a Jákobovi slovy: "Tvému potomstvu ji dám. Pošlu před tebou anděla a vyženu Kenánce, Emorejce, chetejce, perizejce,
13:47chivejce a jebusejce. Jdi do země oplývajícím lékem a medem, ale já nevytáhnu ve tvém středu, neboť si lid tvrdé šije. Jinak bych s tebou po cestě skoncoval. Když lid uslyšel tuto špatnou zprávu, truchlili a nebrali na sebe ozdoby. Hospodin totiž řekl Mojžíšovi: „Řekni synům Izraele: "Ze-li lidi, tvrdé šije. Půjdu li jediný okamžik ve tvém středu
14:13skoncuji s tebou. Nyní sundej ze sebe své ozdoby, abych poznal, jak mám s tebou naložit." Tak se synové Izraele od hory Choreb, Sina to samé, zbavili svých ozdob. Mojžíš vstal, vzal stan a postavil ho venku za táborem daleko od tábora a nazval ho stanem setkávání. Každý dohledal Hospodina, vycházel ke stanu setkávání, který byl venku za
14:38táborem. I stalo se, když Mojžíš vycházel ke stanu, že všechen lid povstal, zůstali stát, každý u vchodu do svého stanu a hledli za Mojžíšem, dokud nevešel do stanu. A kdykoliv Mojžíš vcházel do stanu, sestupoval oblakový sloup a zastavil se u vchodu do stanu. A Hospodin mluvil s Mojžíšem. Když všechen lid viděl oblakový sloup stojící u
15:00vchodu do stanu, ve všechen lid povstal a kleněli se každý u vchodu do svého stanu. Hospodin mluvil s Mojžíšem, tváří tvář, tak jako mluví člověk se svým přítelem. Pak se vrátili do tábora, ale jeho služebník Jozue, synunův mládenec, se od stanu nevzdaloval. Víte, je s podivem, že Hospodin je nadále ochoten vést svůj lid zaslíbené
15:25země. po tom ohavném modlářství v 32. kapitole, co se tam stalo. Tam byl ten tanec kolem zlatého teleté, že kdyžíš byl nahoře 40 dní, 40 nocí, nejedl, nepil, obdržel Boží zákon a a slyší, že se něco děje dole v táboře a schází dolů a a myslí si, že že tam je možná boj, ale není to boj. Je to je to obrovská párty kolem zlatého téhleté. je to
15:50obrovské ohavné modlářství a přesto přeze všechno Hospodin je ochoten svůj lid zavést do zaslíbené země. Ale dochází tady přeci jenom k jedné změně. Už to nebude Hospodin, kdo půjde před nimi. Na tohle byli zvyklí. Byli zvyklí, jak čteme Exodus 13. kapitole, že ve dne se následovali oblakový sloup a a který
16:21je vedl a v noci v ohnivém sloup ten následovali ohní sloup, který jim svítil. Hospodin už s nimi nepůjde. A a my bychom si možná řekli, tak i kdyby poslal anděla, to by přece byl stejně úžasný doprovod. Mít anděla, který před námi jde. To to by bylo přece úžasné. Ale pro Izrael, podívejte se, to bylo zklamání, když lid uslyšel tuto špatnou zprávu, truchlili,
16:51nebrali na sebe ozdoby. Oproti tomu mít ve středu hospodina tohle byla špatná zpráva a tak pochopitelně truchlý. O co tady Hospodinovi jde? Co je, co je jeho záměr? Co, proč tohle dělá Hospodin? A vidíme to potom v textu. Vysílá anděla místo sebe jako projev jeho boží kázně za hřích, který Izrael
17:21spáchal. Vidíte to v textu? Co udělal Izrael? My čteme, že byl lidem tvrdé šije. Izrael zřešil. Ten ten výraz tvrdá šije označuje zatvrzelost, spupnost, rebelii vůči nějaké vyšší moci. většinou vyjadřuje neochotu vzdát poctu někomu, kdo má vyšší hodnost nebo nadřazenou autoritu. V mnoho, mnoho kulturách se používají různé formy, jak to
17:48vyjádřit a většinou to je forma nějakého poklonku, nějakého klanění. A při tom klanění se vždycky dělá co? Vždycky se ohne ohne krk. A tak, když byl někdo označen za člověka s tvrdou ší, znamenalo to, že nebyl ochotný ohnout svůj krk. Odmítal tak nějakým způsobem vzdát čest a úctu někomu druhému. A v nejhorším případě to
18:13znamenalo i i vzpouru. A to je, jak se choval Izrael k Hospodinu. Odmítali se podřídit a vzdát Bohu slávu. Odmítali ho uctívat. Jeho ší byla tvrdá, neohebná. Nechtěla se poklonit Bohu. A co potom může Izrael očekávat? Žádný hřích, žádná nečistota nemůže být v Boží přítomnosti. A tak si lid uvědomuje tenhleten tragický důsledek svého hříchu a a
18:42začíná truchlit. A ty ty ozdoby, které dřív použili na to, aby si slili to zlaté tele, byly nyní odloženy stranou jako jako znamení jejich smutku a pokání. A pak čteme v šestém verši. A tak se synové Izraele od hory choreb zbavili svých ozdob. Tohle se děje od hory choreb. To znamená, tohle nebylo nějaké dočasné truchlení. Tohle tohle pokání mělo
19:08jakési trvalé následky. Mělo to nějaký průběh. Oni činili pokání a to pokračovalo. A možná znovu si řeknete, proč proč je Izrael tak zdrcen jen kvůli tomu, že s nimi nepůjde Hospodin. Vždy tím Hospodin potvrzuje a říká jim, že že obdrží zaslíbenou zemi, že že vypudí před nimi jejich nepřátele.
19:38Jenže kvůli svému hříchu Izrael ztratil to nejdůležitější. Hospodin už nepůjde v jejich středu. To, co činilo zaslíbenou zemí oplývající mlékem a medem, tak radostným a pokojným místem nebyla v první řadě zeměpisná poloha. Nebyla nebyl v první řadě ten blahobyt a ta nádhera. To, co v první řadě činilo tohleto místo Kanaán,
20:03tak ohromným je, že tam bude Bůh společně se svým lidem. To by vám mělo co připomenout. Takhle to všechno začalo. Není to tak? Je to Boží přítomnost ve středu svého lidu, která činí Kanaán zaslíbenou zemí. A to je to je připomenutí pro nás. To, co činí nebe nebem, nejsou v první řadě ulice ze zlata. Drahokamy a stříbro a věčný pokoj,
20:35nepřítomnost bolesti, nepřítomnost utrpení hříchů a smrti. To, co činí nebe, nebem je v první řadě slavný Bůh, beránek Boží, který tam vládne ze svého trůnu a my máme tu příležitost, tu výsadu a tost být shromážděni kolem něho. Myslím, že to byl John Piper, který právě vyprávěl v tomhle ohledu o situaci, které kterou zažil v letadle,
20:59kdy seděl přes ulici a tam byla maminka s malou holčičkou a když se dívali ven z okna, viděla viděli tam takové ty nadj nadýchané mraky a ta maminka ukázala směrem do okna a říkala:„Podívej se, to je jako nebe." A viděli jste, jak ta malá holčička se tak dívá, přemýšlí o tom a pak říká: "No, ale kde je Ježíš? Kde je Ježíš?
21:24To, co činí nebe, nebem, je přítomnost Boha. A jak často, jak často se spokojíme se vším možným? A vůbec nám nevadí, že nemáme hluboké společenství s Bohem. Stačí dobrý oběd, dobrá práce, pohodlný život, dovolená. A tohle jsou všechno dobré rady, ale dary, ale měly by sloužit jako ukazatele na dárce těchto darů. Měli by nám připomínat, že že to,
21:56co po čem nejvíc toužíme, je Kristus. Bůh nám tyhle věci nedal, aby nám podrážel nohy modlářstvím. On je nám dal, abychom je viděli jako prostředek, který nám pomáhá vidět jeho dobrotu, vidět jeho krásu. A tak my vidíme tady ten izraelský lidíme, jako hlavně zřešil proti hospodinu. A přesto, že tak zřešil, tak jednu věc
22:19si uvědomuje. Boží přítomnost v jeho středu je nepostradatelná, protože do tohodle toho okamžiku Boží lid zakoušel jeho přítomnost. Kdykoliv, kdykoliv jakýkoliv Izraelit tam mohl vylézt ze stanu. A když byl den, tak viděl viděl mrak Boží přítomnosti ve středu ve středu toho kempu. A když byla noc a vylezl, šel na záchod, svítil mu pilíř Boží přítomnosti.
22:51Ale tímhletím hříchem toleto privilegium skončilo. Ale nebylo to jenom pokárání, nebyla to jenom forma kázně. Za druhé to byla také, byl to také projev milosrdenství, protože Hospodin vysvětluje Mojžíšovi: "Půjdu jediný okamžik ve tvém středu, skoncuji s tebou." Kdyby býval Bůh zůstal v jejich středu, znamenalo by to okamžitou smrt.
23:19Boží svatost je jako jako sopka, jako žavá láva, které se nemůžete přiblížit. Cokoliv, co se k ní přiblíží, je okamžitě spáleno planoucím, žavým, žárem, magmatem. A i ti nejzbožnější věřící, jako byl třeba Izajáš, v přímém kontaktu s Boží svatostí zjišťují, jak jak jsou nehodní, jak jsou hříšní. Pamatuje si, co říká
23:47Izajáš, když vidí Boží svatost, když vidí celé celé té to panorama nebes v chrámu, kde kde kde Hospodina oslavují andělé a neustále provolávají svatý, svatý svatý. Ve světle té svatosti, co říkábědami jsem zničen, protože jsem člověk nečistých rtů a bydlím uprostřed lidů nečistých rtů a mé oči viděly krále
24:11Hospodina zástupů. Já si myslím, že každý z nás by si mohl jenom přát, abychom byli aspoň z desetiny tak zbožní jako Izajáš. A Izajáš ve světle Boží slávy říká: "Já běda mi, zasloužím si trest, zasloužím si odsouzení a soud." A jestli tohle vyřklabojný prorok, jako byl Izajáš, jakou šanci by měl Izrael, kterému ještě
24:35v žaludku ležel prach ze zlatého telete? Hospodinova nepřítomnost v tom okamžiku v jejich středu byla kázní a a milostí zároveň. To, že Hospodin už nebyl v jejich středu, bylo vidět i na způsobu, jakým se nyní musí Mojžíš setkávat s Hospodinem. došlo k poměrně významné změně, jak se Bůh teď projevoval před syny Izraele. Bůh se nyní nacházel mimo
25:02tábor, kde kde si Mojžíš postavil stan odlišný od svatostánku, který byl v táboře. Byl to obyčejný stav, kde stan, kde se Mojžíš setkával s Bohem. Bylo to mimo tábor, kam Boží lid většinou vyhazoval veškeré nečisté věci ze svého středu. A nyní se tohleto stalo místem, kam Bůh přišel přebývat. Jako by Hospodin říkal Božímu lidu:
25:30"Nečistota venku za tábořištěm je méně poskvrněná než samotný střed izraelského tábora." Bylo to hořké připomenutí, že jejich hřích je připravil o Boží přítomnost. Boží přítomnost již nebyla uprostřed tábora, ale mimo něj. A kdokoliv, kdo skutečně toužil po Hospodinu, musel opustit tábor a vydat se tam, kde byl Bůh.
25:58A dostanu podle všeho mohl jen Mojžíš. Kdokoliv chtěl hledat Hospodina, musel vyjít a jít ven z tábora. To už jsme někde slyšeli, že? Hebrejům 13. kapitola. Tak tedy vycházejme k němu ven za tábor. A tak vidíme, že vzhledem ke své svatosti se Bůh již nezjevuje uprostřed Izraele, aby to nevedlo k jejich zkáze. Také ale vidíme, že ve své lásce se
26:28Hospodin zjevuje nedaleko od nich v bezpečné vzdálenosti. A znovu tohle vše potvrzuje a potrhuje tu zásadní pravdu pro všechny věřící, ať to byli Izraelita, ať jsme to my. Boží přítomnost je naprosto nepostradatelná v životě Božího lidu. Člověk byl stvořen pro Boží milující přítomnost a jeho největším soudem a prokletí je co?
26:56Že tuhletu přítomnost ztratí. A to vidíme od začátku písma až do konce, že na počátku Hospodin stvořil Adama a Evu. Proč? Proto, aby byli s ním, aby si aby si užívali jeho společenství, aby se radovali z jeho, z jeho slávy, aby si užívali svého stvořitele a pak zhřešili. A jaký byl důsledek? Byli vykázáni z ráji. Bylo by jim
27:20zakázáno vrátit se do Boží Boží přítomnosti. A celý starý zákon, život izraelského lidu, byl neustálým zápasem, ve které Izrael měl Boží přítomnost a pak v důsledku svého hříchu j ji ztrácel. Určitě se vám vybaví mnohé příklady. Jeden takový můžeme najít v Samuelové ve čtvrté kapitole, kde neposlušnost Izraele a jejich kněží vedla k porážce
27:46od pelištějců, kteří se zmocnili i toho nejdůležitějšího předmětu, který často byl symbolem Boží přítomnosti. A to byla Boží archa, archa úmluvy. Tohle bylo místo. To byla truhla se slitovnicí, nad kterou se zjevovala Boží svatá přítomnost. Byl to symbol toho, že Bůh byl s Izraelem a její ocizením pelištějci. Znamenalo, že Boží přítomnost opustila
28:14Izrael. Výsledek hříchu ztratili přítomnost. Ale během tohodle toho neustálého duchovního zápasu, jak víte v prorocích a dál, jsou zde věrní, věrný ostatek Izraele, který vyhlíží Mesiáše, vyhlíží okamžik, o kterém píší proroci, kteří slibují proroci, kdy Bůh přijde, kdy obřezá naše srdce a vyliez svého ducha. A
28:44a to je právě ta zajímavá věc, co jim slibuje. Já budu navěky vaším Bohem. Budu navěky ve vašem středu. A tak proroci a a starozákonní věřící čekají, anticipují, hledají, kdo to může být.
29:14a pak přichází apoštolové a pak přichází slovo a to slovo se stalo tělem. A co dělá? přebývá mezi námi, že je uprostřed nás. Anděl oznamuje Marii, že se v narození Ježíše naplní slova proroka hleda Pana otěhotní a porodí syna a dají mu jméno Imanuel. A co znamená Imanuel? Boží přítomnost, Bůh s námi. Naše největší naděje a potřeba je Boží
29:40přítomnost. Petr tohle připomíná, když píše, že tím hlavním účelem, proč Ježíš přišel na svět, píše to v první Petrově. Vždyť ti Kristus jednou provždy trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás co? Aby nás přivedl k Bohu, aby se navrátil ten stav té přítomnosti člověka s Bohem. Cílem poslání Krista bylo nás
30:05navrátit do Boží milující přítomnosti. A my víme, jak k tomu došlo, že? Jak k tomu došlo? Na golgotském kříži. Bylo to na Golgotském kříži, kdy kdy Kristus vybojoval zpět tu přítomnost, kterou my jsme hříchem ztratili. A víte, co je zajímavé? Navrácení člověka do Boží přítomnosti nastalo jak
30:36odloučením syna od přítomnosti svého otce. Jednou jedinkrát za celé písmo Ježíš ne nenazývá Boha svým Otcem. Nazývá ho Bohem. Cituje žalm 22:2. Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Ta ta agonie, kterou prožívá na kříži, nespočívá jenom v tom fyzickém utrpení. Nespočívá jenom v tom, že v tom okamžiku zažívá ten Boží
31:04plný hněv za nás za hříšnej, ale také spočívá v tom, že v tom okamžiku zažívá nepřítomnost svého otce. Ježíš nikdy nezakusil nepřítomnost svého Otce. A věřím, že i to pomyšlení na to, že že přijde na Golgotu a tam to zažije, přidalo té agonii, kterou prožíval Gecemane, kde kde v krvi se se modlil za to, aby mu Bůh tenleten kalich odebral.
31:32A pán Ježíš poprvé ve svém lidském životě zakouší odloučení od svého Otce a a je to pro něj naprosto naprosto děsivé pomyšlení. A ta otázka je, proč tohle všechno Ježíš udělal? Proč to podstoupil? Proč prošel hororem kříže a odloučením od Otce? Proč to studujeme, že už několik dní? Proto, abychom my, kteří byli mrtví pro
32:01naše provinění a naše hříchy, byli jsme odloučení od od Otce, abychom my mohli mít s Bohem společenství tak jako jeho syn. Pán Ježíš se na kříži dobrovolně vzdal Boží láskyplné přítomnosti, abychom my tu láskyplnou přítomnost mohli obdržet. Jak bys ty řekl, tohle je bezmezné milosrdenství.
32:36Ale tak se znovu ptám, je pro tebe Boží přítomnost nepostradatelná? Když vidíš, Kristus se té přítomnosti vzdal proto, aby tys tu přítomnost mohl mít? Kristus se vzdal své přítomnosti, kterou vždycky měl dokonalé přítomnosti, dokonal společenství s Bohem. Proto, abych já tole tuhle přítomnost mohl obdržet.
33:11Jak často moje srdce neplane. Jak slabé je v touze po takové přítomnosti? Boží přítomnost je pro nás jako pro Boží lid nepostradatelná. A s tím souvisí síí ta druhá pravda z dnešního textu. Boží přítomnost je zdrojem identity Božího lidu. Teď už jenom kratší úhryvek, 12. až 16. verš.
33:43Mojžíš řekl hospodinu: "Pohledleď, ty mi říkáš, vyveď tento lid, ale nedal jsi mi poznat, koho se mnou pošleš. Také jsi řekl, znám tě jménem a ano, nalezl jsi milost v mých očích." Nuže, jestliže jsem opravdu nalezlost ve tvých očích, dej mi poznat svou cestu, abych tě poznal, abych nalezl milost ve tvých očích a pohleď, že tento národ je tvým
34:04lidem." A odpověděl: „Moje přítomnost půjde s tebou a dám ti odpočinek." i řekl mu: "Jestliže tvá přítomnost nepůjde s námi, nevyváděj nás odsud. Podle čeho se přece pozná, že jsem nalezl milost ve tvých očích? Já i tvůj lid, což pak ne podle toho, že půjdeš s námi, takže budeme odlišeni já a tvůj lid od všech národů, které jsou na
34:26povrchu země." Tady vidíme Mojžíše, který rozmlouvá s Hospodinem a má usilu jeho přítomnost a odvolává se přitom na na to, jak mu Hospodin prokázal a zjevil milost, jak ho hospodin zná jménem, což naznačuje ten intimní vřelý vztah. Jak Izrael jako národ patří Hospodinu. Hospodin si ho opravdu jedinečným způsobem vyvolil. Deutonomiu 7 můžeme
34:54číst, že že tam nebylo nic na Izraeli, co by co by Bohu tento národ doporučilo nebo zamluvilo nějakým způsobem. Hospodin si ho jednoduše rozhodl si ho vybrat. A tak Mojžíš promlouvá a apeluje na Hospodina a pak dodává v 16. verši. Podle čeho se přece pozná, že jsem nalezl milost ve tvých očích, já i tvůj lid. Cožpak ne podle toho, že půjdeš s
35:26námi? Takže budeme odlišeni já a tvůj lid od všech národů, které jsou na povrchu země. Mojžíš tady Hospodinu vyznává: "Tvoje přítomnost v našich životech je pod je to, podle čeho se pozná, že patříme tobě. Tvoje přítomnost v našich životech je důkazem, že jsme nalezli milost ve tvých očích. Tvoje přítomnost v našich životech je to, co
35:48nás odlišuje od všech ostatních lidí a národů kolem nás. Tvoje přítomnost nám jinými slovy dává co? Identitu. Kamkoliv my půjdeme jako Izrael, poneseme na sobě tvé jméno, jméno Hospodina. Budeme tvými vyslanci. Todle mimochodem bylo byla podstata třetího přikázání. nebrat hospodinovo jméno nadarmo. To neznamenalo jednoduše, žeže
36:18nezanadáváte, když si klepnete do palce kladívkem. To znamenalo, že ve všem, co děláme, my reprezentujeme Hospodina. Ve všem, co děláme, neseme Boží jméno na sobě jako jeho lid. Izrael měl být hospodinovým světlem, okolním národům, protože na něm spočívalo jméno Hospodina. A později víme, že v novém zákoně to přepadlo a přešlo i na církev.
36:55I my jako církev neseme jméno Krista, pokud jsme učinili pokání, pokud jsme v něj uvěřili. Kristova přítomnost v našich životech je důkazem, že jsme nalezli milost v jeho očích. Pavel píše: "Jsem ukřižován s Kristem, že nežiju už já, ale žije ve mně Kristus. život, který nyní žiji v těle, žijí ve víře v Syna Božího, který si mě zamiloval a
37:14vydal sebe samého za mne. A Kristova přítovnost v našich životech je to, co nás odlišuje ostatních lidích. Pavel znovu píše v Korintským: "Byli jste přeci vykoupeni za velikou cenu." A koho máte oslovovat svým životem? Boha. Ne sebe, ne svět, ale ale Boha. Kristova přítomnost nám dává identitu. Proto jeli, kdo v Kristu je co? nové stvoření. Staré věci pominuly. Hle,
37:41je tu všechno nové. Kamkoliv jdeme, neseme a reprezentujeme jméno Krista. Jsme vyslanci našeho Spasitele. Jsme Kristovy vyslanci, jak píše Pavel v Korintským. Jsme světlem světa všem kolem nás. Jsme solí. A na konci Matouše nás Ježíš jako světla světa vyzývá: "Jděte a čiňte učedníky ze všech národů. Křtěte je ve jménu Otce.
38:07syna, Ducha svatého. Kristova přítomnost v našich životech je to, podle čeho se pozná, že mu patříme. Možná si vybavíte malou situaci ve skutcích ve čtvrté kapitole a tam čteme, že že ten koncil, který který uvěznil na nějakou dobu Petra a Jana za to, že hlásali Krista,
38:37si je vyslechli. A pak čteme ve 13. verši, když pozorovali Petrovu a Janovu smělost a shledali, že jsou to lidé neučení a prostí, žasli. A jakému názoru došli? poznávali, že byli s Ježíšem. I nepřátelé učedníků rozpoznali a žasli nad jejich chování, které způsobila přítomnost Krista v jejich životě. Na učednících bylo jasně poznat, že bývali
39:04s Kristem i jejich nepřátelé to rozpoznali. Jejich život byl rozpoznatelně poznamenán Kristem. Nepopíratelně žili v nové identitě, kterou jim Kristus dal. Když se a když se tedy na ně podíval svět a když se na nás podívá svět, když vidí, co co dělám, když vidí, co říkáme, když vidí, co milujeme, když když pochopí, co vlastně uctíváme,
39:33je v tom okamžiku zřejmé a nepochybné, že to je Kristus. Mají lidé poté, co se s námi setkají naprosto jasno, že že patříme Kristu. Musí křesťané kolem nás trošku přimouřit oči, aby lépe zaostřili, protože na první pohled to nejde úplně poznat, komu patříme. Jinými slovy, je ta identita v Kristu, kterou nám vydobil svou předrahou krví
40:02na kříži, je viditelná, patrná, jasná. Řekli by o nás nepřátelští farizeové to, co řekli o učednících. Na Martinovi je vidět, že je s Kristem. Na Markovi je vidět, že je s Kristem. Na Míšovi je vidět, že je s Kristem. Na na tomhletom shromáždění lidí je vidět, že jsou s Kristem. A tohle je náš každodenní boj. Není to
40:30tak? To není něco, co se stane v okamžiku, kdy uvěříme a je to automaticky setrvační. Tohle je boj, který svádíme každé ráno. George Miller často říkal, že než něco vůbec udělal, tak se musel nejdřív dostat do toho stavu, kdy má radost z Krista, kdy především ostatním, než vůbec započal svůj den, se se pokoušel o to,
40:54aby jeho největší radost byla v Kristu. A svět kolem nás nám chce po tu svojí identitu, tu svojí verzi identity, pokřivěou identitu vnutit. Vnut je nám, abychom se shhlédli v něčem jiném než v Bohu, že? abychom budovali svou identitu na tom, kde bydlíme, co řídíme, kde pracujeme, co máme za tituly, koho známe, kolik vyděláváme,
41:24jak vypadáme, kam jezdíme na dovolenou, nebo i ty extrémní případy, jakou máme sexuální orientaci. Ten svět kolem nás chce, abychom svou identitu budovali na čemkoliv jiném než na Kristu. Ale už vám neřekne, že pokud to tak děláme, tak nás to přivede k zoufalství, že nás to přivede k zármutku, že nás to spoutá, uvězní a nakonec nás to zabije.
41:53že cokoliv jiného kromě Krista, v čem bychom chtěli hledat svou identitu, nás nikdy nenaplní, nás nikdy nevykoupí a nakonec nás to zabije. Zklame nás to, zruje nás to a zničí nás to. A ta odpověď je velice jednoduchá, že ta ta přímka je jasná.
42:23My bychom měli hledat svou identitu v Kristu. On jediný je schopný prostředník mezi Bohem a člověkem, který který může dokonale zachránit, který může dokonale naplnit, který který opravdu proměňuje lidská srdce. Mít identitu Krista znamená mít přítomnost samotného Boha v našich životech. Kristus, který tě obklopuje, který tě definuje, podporuje,
42:44povzbuzuje, zaopatřuje, ujišťuje, naplňuje, obnovuje, proměňuje, zachraňuje, posvěcuje. To je to je, o co já chci. To je po čem toužím. z Boží milosti. Boží přítomnost je naprosto nepostradatelná v životě každého věřícího. A Boží přítomnost je zdrojem identity každého věřícího.
43:20Tyhle pravdy krásně a to už je závěr vyjádřil známý anglický misionář Patrik z 5. století to řekl takhle. A vidíme, jak se v tom odráží právě tyhlety dvě pravdy. Ta nepostradatelná přítomnost Boha v našich životech a zároveň zdroj identity, kterou to přináší. Patrik píše: Kristus se mnou, Kristus přede mnou, Kristus za mnou,
43:42Kristus ve mně, Kristus pode mnou, Kristus nade mnou, Kristus po mé pravici, Kristus po mé levici, Kristus, když si lehám, Kristus, když si sedám, když vstávám, Kristus v srdci každého člověka, který na mě myslí, Kristus v ústech každého, kdo o mně mluví. Kristus v každém oku, které mě vidí. Kristus v každém uchu, které mě slyší.
44:08Patrik si uvědomoval, že Boží milující přítomnost je tou nejkrásnější realitou v jeho životě a je to zdrojem jeho identity. A nech tě tahleta z Boží milosti pravda i i v našich životech. Drahý Pane, my ti děkujeme. Něký někdy nás ty slova štípnou zabolí, ale je to, protože nás miluješ. Je to, proto, že nejsi
44:40ochoten nás nechat v tom v tom stavu, v jakém jsme. Neustále nás přibližuješ a připodobňuješ ke svému synu, který sám má v tobě dokonalou radost v tvé přítomnosti a a to je, kam nás ty vedeš. A tak zatímco jo, bude to bolet. My ti děkujeme za tu milost Pane Ježíše, který se vzdal tvé přítomnosti na nějaký čas na na Golgotě, tak abychom
45:06my tu přítomnost obdrželi. Pane, za to ti patří veškerá sláva, úcta a naprosté naprostá poslušnost a odhodlání a láska v našich životech. Amen.