Vánoční zamyšlení
Biblické texty v kázání
Galatským 4Izajáš 42Lukáš 2Lukáš 21Římanům 8Efezským 1Filipským 3Židům 13
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (5)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:02Tak dobré ráno, bratři a sestry. Já vám přeju krásné krásné Vánoce a ten blok čtení bude pokračovat, ale ale než se tak stane, tak tak se pomodlím a uvedu náš dnešní text. Drahý nebeský Otče, Bože náš, jak si připomínáme v toto období slova proroka Jeáše,
0:36o paně, která počne a porodí syna a dáme mu a dá mu jméno Imanuel. To je Bůh s námi. Jak ohromná novina to je, že Bůh se rozhodl přijít mezi nás, stát se jedním z nás, nuch, potřebných. Vzal na sebe všechno kromě hříchu jenom proto, aby na sebe mohl vzít náš hřích. A tak, Pane, dej znovu dnes zasvítit tvému ohromnému synu, Pánu Ježíši Kristu
1:08a jeho spáse, do s kterou přišel do tohoto temného světa. Otevři naše srdce, otevři naše duše, pomo nám vidět z čerstva možná i poprvé tu ohromnou krásu Spasitele a vidět naší bídnou situaci, náš hřích
1:38ve světle toho, co pro nás udělal. se potom radovat, činit pokání a upínat se vírou na něho. Amen. Plnost, plnost času. Význam určitě, který chápete, tenhle výraz dobře známe, vidíme ho například v těhotenství. Když se podíváte kolem, je tady mnoho mladých maminek. Každá matka ví, co to je. plnost času.
2:10Doktor vám dá termín a ne vždycky se doktoři trefí, ale ať se to ať se děje, co se děje. Pokud nedojde k nějakým komplikacím, každé těhotenství nakonec dospěje k plnosti času a maminka porodí miminko. Vinaři či síři, sýraři chápou důležitost plnosti času, kdy jejich víno či sýr zraje, zraje, zraje až až do té ideální kvality.
2:42Plnost času vidíme v zemědělství, kdy na jaře hospodář zaseje a pak pak v určitou dobu, za několik měsíců klasy dozrají do Zlatova. Nastává plnost času, nastává žeň. V kolikrát v našich životech čekáme na ten správný čas, proto abychom udělali patřičné rozhodnutí. Čekáme, až se naplní čas. Tenhle princip známe velice,
3:07velice dobře. Plost času poukazuje na nějaký proces, kde něco někde začne, pak to roste, sílí, naplňuje se to až do té dané lhůty, do nějakého termínu, uzávěrky. Jinými slovy, do doby, kdy to přichází. A ten daný proces dospívá ke svému vrcholu. A i samotné písmo tenhleten výraz používá a to velice v konkrétním kontextu. V galatským čtvrté kapitole ve
3:37čtvrtém verši čteme: "Když však přišla plnost času, vyslal Bůh svého syna narozeného z ženy, narozeného pod zákonem." To znamená, že někde kdysi dávno Bůh spustil odpočet Božího plánu vykoupení, Božího plánu záchrany a ve své prozřetelnosti vedl dějin lidstva ke klíčovému momentu celé historie, kde
4:07kde došlo k vykoupení, kde došlo k plnosti času. Ta plnost, o které čteme v písmu v Galatským 4:4, se pojí s příchodem Pána a Spasitele Ježíše Krista. To je to, co si připomínáme o Vánocích. Plnost času se tak neodlučitelně pojí s Vánoci, protože o Vánocích si právě připomínáme tentoř příchod, kdy kdy se naplnil čas. Ale
4:34plnost času v příchodu syna Božího se nevztahuje pouze na jeho narození. Kdybyste byli v Galatím v té čtvrté kapitole, v tom čtvrtém verši, tak hned v pátém verši se tam píše: "Ay vykoupil ty, kdo byli pod zákonem a abychom přijali synovství." Plnost času zahrnuje nejenom narození, ale zároveň vykoupení skrze smrt a zmrtvýchvstání
5:04Ježíše Krista. Ale ani tím to nekončí. Když byste se podívali do Efezským první kapitoly v 10. verši čteme a takhle to podává králi překlad. Já jsem to vybral schválně. Aby v dokonání plnosti času v jedno shromáždil všecko v Kristu. Buď to nebeské věci, buď to zemské. A tak zatímco v Galatským plnost času bylo něco, co přišlo s prvním příchodem
5:33Krista a bylo naplněno Kristovým Kristovou smrtí na kříži. Zde ve Filipským Pavel učí, že plnost času je také před námi. A tak se a tak jako věřící v tomhle okamžiku my žijeme v takovém tom zvláštním mezidobí, ve kterém plnost času v určitém smyslu už přišla, ale zároveň také teprve přijde. Teologové proto mají velice konkrétní název. Říká
6:01se tomu, že žijeme v období už a ještě ne. Už jsme svatí, ale ještě ještě nejsme úplně oslaveni. Už jsme spasení, ale naše spasení bude ještě dokonáno. Jsme již Boží děti, ale to se ještě plně projeví. Království přišlo v Kristu, ale ještě ještě přichází. A tak žijeme v tomhletom mezidobí. A otázka dnešního rána je, jak má tahle
6:33realita, jak se tahle realita má promítat do našich životů. To je na co si chceme dnes ráno odpovědět. A já doufám, že nám to podá plnější obraz toho, jak bychom měli přistupovat k tomuto svátečnímu období, které si jako církev připomínáme. Jak má tedy vypadat náš život ve světle plnosti času. A my si tohle ukážeme z písma na velice
7:03známém příběhu muže. Před chvílí jsme o ním o něm doszpívali koledu. Je to muž, který pro nás ztělesňuje život a vztah s Bohem ve světle plnosti času. A tak budeme pokračovat v té četbě v Lukášovi. Tak se podívejte do Lukáš druhá kapitola. Začneme pro kontext od 21. verše. Já to přečtu až do 35. verše, ale pak se soustřeďme na několik veršů
7:30uprostřed. A tak Lukáš 21. Verš v druhé kapitole. Tam čteme: Když se naplnilo osm dní, aby byl obřezán, to je Ježíš, dal mu jméno Ježíš. Byl tak pojmenován od anděla před svým početím v Luně. A když se naplnily dny jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli ji do Jeruzaléma, aby ho postavili před Pána, jak je napsáno v Pánově zákoně.
8:00Každý mužského pohlaví, který otevírá luno, bude nazván svatý pánu. A aby dali oběť podle toho, co je řečeno v Pánově zákoně, párek, hrdliček nebo dvě holobáta. A hle v Jeruzalémě byl člověk, který se jmenoval Simeon. Byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekávající potěšení Izraele. A Duch svatý byl na něm. Jemu bylo Duchem svatým zjeveno, že
8:26nespatří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Ten přišel v duchu do chrámu. Když rodiče přinesli chlapce Ježíše, aby s ním učinili podle obyčeje zákona, on si ho vzal do náručí, vzdal chválu, dobrořečil ho Bohu a řekl: "Nyní, panovníku, podle svého výroku propouštíš svého otroka v pokoji, neboť mé oči spatřily tvou záchranu, kterou jsi
8:54připravil před tváří všech lidí, světlo ke zjevení národům a slávu tvého lidu, Izrael. Jeho otec a matka se podivovali nad tím, co bylo o něm mluveno. Simeon jim požehnal a řekl Marii, jeho matcehle, on je určen k pádu a povstání mnohých v Izraeli a jako znamení už bude odpíráno i tvou vlastní duší pronikne meč, aby bylo zjeveno myšlení mnohých srdcí.
9:29To slovo plnost vystihuje Simeonův život. Simeon byl podle židovské tradice syn známého rabína Hilela, jehož názory, Hilelovy názory se dokonce objevují v písmu. Ježíš jim čelí v otázce rozvodu v 19. kapitole v Matouši. Simeon byl také podle tradice otcem dalšího velice známého rabína, o kterém jste možná slyšeli, když jste
9:59četli knihu skutků. Gamali. Gamalilej byl mentor, učitel apoštola Pavla. Simeon byl rabín, možná významným vedoucím z židovské rady. Jeho jméno Simeon, možná bys mohl taky říct Šimon, vychází ze slova, které jistě do dobře znáte, z knihy Deutronum ze česté kapitoly, kde je ta velice to
10:29velice známé přikázání Šema slyš Izraeli. Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Slyš to slovo všema, to je odkud bereme to slovo, to jméno Šimeon nebo Simeon. Co znamená ten, kdo slyší nebo slyšící. A jak příhodné, že právě tohleto jméno se tady objevuje, že že Simeon je právě Simeon tím, který slyší.
11:02je možná jeden z mála z těch, kteří opravdu slyšeli Boží zaslíbení, opravdu slyšeli to, co Bůh zjevoval ve Starém zákoně, když připravoval svůj lid na příchod Mesiáše. A když se podíváme na to málo, co co nám Lukáš o Simeonovi říká, můžeme zde vidět doslova ztělesnění plnosti. A těch těch bude pět. Zaprvé vidíme, že Simeon je plný
11:33očekávání. Je plný očekávání. Čteme o něm, že že byl spravedlivý a že byl zbožný a že očekával potěšení Izraele. To slovo potěšení lze přeložit také jako slovo útěcha nebo povzbuzení. Kořen toho slova tvoří vlastně ten samý kořen pro slovo, které se později používá v popisu Ducha svatého. Když Ježíš připravuje své
12:03učedníky na svůj odchod a říká jim: "Po mně přijde k vám a tady to slovo potěšitel bude vás povzbuzovat. Bude to vaše útěcha, plnohodnotná náhrada Kristovi fyzické a přítomnosti." To je to to samé slovo potěšitel. A tím potěšením, na které Simon čekal, byl Boží Mesiáš. Vidíme to
12:33na konci 26. verše. A to slovo Mesiáš jsme si definovali minule, tak je to určitě svěží ve vašich myslích. To znamená pomazaný, pomazaný král. Viděli jsme, že ve Starém zákoně se pomazávaly tři skupiny lidí, kněží, králové a proroci, ale v tomhle případě, v případě Mesiáše, byl to byl to král. Mesiáš naznačoval, že jde o Bohem
13:02pomazaného krále, kterého Bůh si od věčnosti vyvolil, aby nejprve vysvobodil Izrael a jeho nepřátele. A pak nastil mír, který bude pro všechny národy světa. A co jsme také viděli minule a to se nám opravdu hodí v dnešním kontextu. Viděli jsme v našem výkladu evangelia podle Marka, že učedníci zprvu nerozuměli, že Mesiáš nepřijde, aby
13:29pobil své nepřátele, ale přijde, aby za své nepřátele zemřel na golgotském kříži. Z textu ale je patrné, že Simeon nebyl ve svém očekávání slabozraký jako jako učedníci, aspoň zprvu, když viděli vše kolem jako stromy, které se hýbou.
13:59Ze slov, které promlouvá k Marii, ke konci naší pasáže vyplývá, že Simeon pochopil, že cesta pravého Mesiáše povede přes bolest a utrpení. Simeon říká Marii: "I tvou vlastní duší pronikne meč." Co víc může bolet matku než smrt jejího vlastního potomka? Smrt Ježíše bude pro Marii jako když by někdo probodnul její duši mečem.
14:28To je, co Simeon říká. Tak vidíme, že že chápe do určité míry, kdo se narodil a je plný očekávání. Simeon vidíme, že je plný očekávání Božího Mesiáše. Zároveň vidíme, že Simon je plný ducha. Všimněte si v těch prvních několika verších od verše 25 až 27 v naší naší pasáži, na kterou se díváme, je tam napsáno, že Duch svatý byl na něm v té
15:00starozákonní dispenzaci. To znamená, že duch byl na něm. Většinou ve starém zákoně vidíte, že duch přichází, odchází. Je to až potom v novém zákoně po letnici, kdy Duch vlastně obývá a je v nás. Ale v tomhle okamžiku Duch svatý byl na něm. čteme, ale zároveň čteme, že Duch svatý mu zjevil Boží slib ohledně Mesiáše. To znamená, že s ním
15:23komunikoval. Bůh mu zjevoval skrze Ducha svatého pravdy o Mesiášovi. A zároveň čteme, že Duch svatý ho vedl, proto přišel do chrámu v ten daný čas. A tak když se podíváme na tyto popisy, jistě se nám vybaví řada starozákonních věřících, kteří podobně jako Simeon měli plnost ducha. Možná se vám vybaví král David, který od okamžiku, kdy ho Samuel
15:47pomazal olejem za krále, obdržel a snášel se na něho duch Hospodinů. Od toho dne Mojžíš a starší Izrael, možná si vybavíte situaci, kdy kdy Hospodin sestoupil v oblaku a a promlouval k Mojžíšovi a vzdal ducha z Mojžíše a potom ho dal 70 starší. To samé Jozue. Jozue také tímto způsobem
16:17měl ducha. Byl na něm duch Micheáš. Micháš říká: "Jáž jsem však plný síly, plný ducha hospodinova." A potom prorok Ezechiel, tam čteme, jak jakmile ke mně promluvil, vstoupil do mne duch a postavil mě na nohy. Pak jsem slyšel toho, který ke mně mluvil. Podobně jako starozákonní věřící. A to je do té to je ta kategorie, do které Simeon patří.
16:48Podobně jako oni, Simeon byl plný ducha, který na něm spočinul, který mu zjevoval Boží vůli, který ho vedl. Přítomnost ducha byla velice důležitá v životě Simeona. Nejeno to, byla naprosto zásadní pro to, co se mělo stát na sklonku jeho života. Přemýšlejte o tom. Ježíš, Ježíš jistě nebyl tím jediným chlapečkem. kterého rodiče přinesli do chrámu, aby
17:20naplnili Mojžíšův zákon. Od momentu, kdy Simeonovi Bůh skrze ducha slíbil, že uvidí Mesiáše, než zemře, mohli chrámem projít stovky, možná i tisíce malých židovských novorozenců. A tak si představte Simeona, jak trpělivě čeká, vyčkává. každý den přichází do chrámu a čeká a čeká a neustále si připomíná slova proroků o
17:50příchodu Mesiáše a s každým chlapečkem, který se objeví ve dveřích chrámu, si možná říká: „Tohle je on." Co když je tohle on? A pokud by Simeon nebyl plný ducha, který ho vedl, pokud by nebyl veden duchem, jak by mohl vědět, který z těch nespočetných, nespočetného množství chlapců, které rodiče přináší do chrámu, aby vykonali
18:17za ně oběť? Jak by mohl vědět, že to je Mesiáš? Bez vedení ducha by mu Ježíš možná proklouzl mezi mezi prsty. Ale na Simeonovi spočíval duch Boží. A když přišly Marie s Josefem a v ruce nesli malého Ježíška, Duch svatý jakoby v tom okamžiku, Simonovi pošeptal. Vidíš támhle ty chudý rodiče,
18:48jak nesou malého chlapečka? Vidíš tam ty ty chudáky, kteří mají hluboko do kapsy, protože mají jenom dvě holbata na obětování. Vidíš, vidíš ty nuzáky, kterých si nikdo nevšímá. A přeci v jejich rukou si nesou ten největší poklad celého vesmíru. Jejich duše je bohatší než všichni králové ve světě dohromady. V jejich rukou je syn
19:15Boží. V jejich rukou je zachránce tohodle toho světa. V jejich rukou je slíbený Mesiáš. Simeon tohle viděl, protože ho vedl Duch svatý. Viděl to, protože Duch svatý mu pomohl vidět Mesiáše. To se nezměnilo, že? Takhle to vždycky bylo, když Nikodém jednoho večera po tajmu přišel později za Ježíšem, aby se ho zeptal, aby si s
19:44ním promluvil a Nikodém začíná slovy a Nikodém byl velice významný člověk, že byl to farizej a říká: "Rabi, my víme, že jsi přišel od Boha jako učitel, neboť nikdo nemůže činit tahleta znamení, který činíš, není-li s ním Bůh." Nikodem to měl trošku popletené. On si myslel, že Ježíš je učitel, který přišel od Boha, ale aby učil, ale popravdě
20:07řečeno, byl to Bůh, který přišel učit a říká: "My víme, vy vidíme Boží království." A Ježíš mu říká: "Nevidíš nic. Pokud se nenarodíš, znovu nenarodíš, tak nevidíš Boží království. Tak nevidíš Božího krále. Tak nevidíš Mesiáše a později mu připomíná, musíš se narodit z ducha.
20:42Bez toho, aby do srdce pronikl Duch Boží, nikdo neuvidí Krista. A jestli seš dnes starý a myslíš si, že vidíš Krista a nejsi věřící, věř, že bez Ducha svatého se to nikdy nestane. Duch svatý tě ti musí otevřít oči, abys viděl, že opravdu před tebou stojí Mesiáš, že Mesiáš je kázán skrze slovo, že se ti nabízí skrze písmo. To
21:05uvidíš pouze skrze ducha. A proto se modlíme, proto se před kázáním modlíme, aby duch Boží přišel mezi nás, aby přišel do našich srdcí, aby aby nám otevřel oči, abysme znovu z čerstva nasáli pravdu Božího slova. A pokud tady někdo není a nezná Krista, aby poprvé ve svém životě prohlédli a viděli skrze moc Ducha svatého.
21:32A tak Simeon byl plný ducha a co? Spatřil Mesiáše. Ale nejenom to. Vidíme, že byl také plný chvály. On si ho vzal do náručí, vzal chválu, dobrořečil Bohu. Dovedete si představit tu radost? Muž, který trpělivě čekal na Mesiáše, dokonce z Boží ruky obdržel záruku a potvrzení, že ho uvidí na vlastní oči, dokud nezemře. Tak ohromné zaslíbení. Den co
21:59čeká v chrámu, kdy se kdy se naplní tenhleten slib, který mu Bůh dal a duch mu najednou z toho davu vypíchne Pána Ježíše. Hádám, že že Simon v tom okamžiku spěchal s tou největší rabínskou důstojností, jakou mohl, aby se mohl radovat z téhleté dechberoucí noviny. Jak úžasné to muselo pro Simeona být držet ve svých rukou svoji spásu.
22:37Tak jako rodiče, když se jim narodí malé dítě, se na ně dívají a vidí, že ve svojích rukou mají budoucnost svého klanu, své rodiny. Simeon ve svých rukou měl svoji spásu a spásu všech, kdo uvěří. Tak co jiného mohlo vyplynout z úst Simeona než chvála, než blahořečení.
23:08M napadlo mě, jak bychom asi reagovali, kdyby se to stalo v našich případech, jestli bychom měli takovou radost jako Simeon, protože Simeon věděl, že že poté, co uvidí Krista, možná brzy potom zemře. Jak bychom reagovali na tuhle dobrou novinu? Doufali bychom, že Mesiáš přijde o trošku později, protože milujeme tenhle svět.
23:39Věci, které zde máme, pane, ještě ne. Ještě až až po svatbě, až se ožením, až se vdám. Ještě ne, pane. Až až budu mít svého prvního potomka nebo nebo první vnouče, nebo až si koupím ten vysněný dům nebo to auto, který jsem vždycky chtěl. V případě Simeona není otázek, kde je jeho srdce. Jeho srdce patřilo plně Hospodinu a bylo
23:58plné chvály Hospodinu. Bůh poslal zachránce tak, jak slíbil a tak Simeon je plný chvály, ale zároveň čteme, že je plný naděje. 29. verš. Nyní panovníku, podle svého výroku propouštíš svého otroka v pokoji. Tohle je velice zvláštní věta a zvlášť ten způsob, jakým Simeon oslovuje Boha. A on mu říká: „Panovníku, tohleto slovo
24:23panovník, které je zde použito, se v písmu nachází velice zřídka. Není to to obvyklé slovo. Je to slovo, z kterého v dnešní i v českém jazyce máme to slovo despota. Neomezený, absolutní vládce, u kterého se člověk nemůže dožadovat práv, který své podané vlastní a svrchovaně jim poroučí. A když to slovo slyšíme, tak se nám
24:49tenhleten popis často nezamlouvá, protože víme, jak jak zvrácený může být v kontextu těch mezilidských horizontálních vztahů, že když máte despotu, máte nějakého diktátora, máte jeho lid, jak často ponižující, ohavné a nelidské to je, ale v kontextu vztahu Boha a člověka je to ten nejpožehnanější vztah, který je. být Božím otrokem. Jak se Pavel sám
25:20často pojmenovává, být Božím otrokem, patřit Bohu, sloužit mu je to nejsladší a nejkrásnější, co je. Protože Božího, jak nám říká Ježíš, je je příjemné. Jeho břemeno je lehké. A tak tenhle panovník není jako diktátoři tohoto světa, kteří se často brutálním způsobem drží své moci a týrají svůj lid. Tenhleten panovník je
25:46milující, je milosrdný a a v té blahosklonosti nechává Simeona spatřit záchranu. A Simeon vidí Krista a říká: "Podle svého výroku propouštíš svého otroka v pokoji." Todle je semitický eh výraz něco na způsobte teď mohu v klidu zemřít. Teď už můžu odejít. Celý Simonův život nalezl svůj smysl. A když konečně viděl obličej svého
26:14Spasitele, říká: "Teď už můžu jít." Jakoby smrt už pro Simeona nebyla tím obávaným nepřítelem, ale naopak. A tak to přesně je. Vize Božího Mesiáše ho naplnila naději věčného života a ze smrti udělala prach k blaženému odpočinku. Teď už můžu být s tebou na věky. Viděl jsem Mesiáš.
26:45Smrt. Co smrt? Tenhle Mesiáš porazí smrt. Vyhraje nad ní. Skrze něho budu vítěz. Kde je tvůj osten? Smrti. A tak byl plný naděje a poslední byl plný jistoty. Simon říká: "Nebť, mé oči spatřily tvou záchranu, kterou jsi připravil před tváří všech lidí světlo ke zjevením
27:15národů a slávu tvého lidu Izraele." Simeon zde až až poeticky vyjadřuje realitu, ke které zde dochází. On říká: "Tady je spása. To, co to, co Simeon říká, není nějaké zbožné přání. Neklepe někde na dřevo pověrčivě. Jeho oči nespatřily potenciální záchranu, která když všechno dobře dopadne, povede záchraň Izraele, povede záchraň
27:43národu." Simeon se dívá na slovo, které se stalo tělem. Simeon vidí světlo světa, které přišlo, aby zachránilo lid, jako jsme my z temnoty. Z temnota, která panuje už od počátku, kdy Adam s Evou odmítli následovat Boha a uvalili celý svět do proktí hříchů. Ze Simeonových slov je slyšet, že podepřel svou jistotu prorokem Izajášem, který říká: "Lid,
28:11který chodí v temnotě, uvidí veliké světlo. Na ty, kdo bydlí v zemi, nejhlubší tmu, na ně zazáří světlo." Později v Izajášovi 42: "Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti, uchopím tě za ruku. Budu tě chránit a ustanovím tě za smlouvu lidu, za světlo národům. Tohle je jistota spásy, kterou Simeon vidí v Kristu. Todle je ta
28:40jistota spásy, kterou nám přináší ta dobrá zpráva evangelia. A tahle spása je jistá, protože nespočívá na nějakém duchovním programu sebezlepšení, nespočívá na systému skutků a zásluh. Todle je spása, která spočívá čistě na Boží milosti. Bůh slibuje jistotu a jistou záchranu svého lidu. Každý, každý, kdo k němu přijde, s víru a
29:09pokáním bude zachráněn. Není tam, že možná bude zachráněn. Není tam, že pravděpodobně bude zachráněn. Není tam, když věci vyjdou tak, jak mají, tak bude zachráněn. Ne, je tam jisto, jistě bude zachráněn, protože Mesiáš je spasitelem, ne potenciálním spasitelem. A tak Simeon byl plný téhle jistoty. Viděli jsme tedy plnost v životě
29:33Simeona. byl plný očekávání, plný ducha, plný chvály, plný naděje a plný jistoty. A jak jsem řekl v úvodu, Simeon nám slouží jako příklad toho, jak máme jako věřící žít ve světle plnosti času. Protože i my dnes tady, pokud jsme v Kristu, se nacházíme v podobné situaci jako Simeon. Není to tak? Ta plnost času, která nastala prvním
30:00příchodem, bude zcela dovršena Ježíšovým druhým příchodem. A my žijeme v takovém mezidobí té plnosti času a ve vztahu k Bohu se naše situace o té Simeonovi zásadně neliší. A tak Simeon se stává dobrým příkladem a výzvou zároveň, protože to, co jsme si ukázali teďkom v životě Simeona, by mělo být pravda o každém jednom z
30:26nás, kdo se hlásíme ke Kristu. Podobně jako Simeon bychom měli být plní očekávání. Pavel to říká ve Filipským třetí kapitole. Naše občanství je v nebesích, odkud také co očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. Podobně jako Simeon bychom měli být plní ducha, jak nám připomíná v Efezkým, abychom byli naplněni duchem, abychom
30:49šli duchem, ne podle toho, co vidíme. Podobně jako Simeon bychom měli být plní chvály Židům 13. kapitola. Skrze něho to je z Krista, tedy stále přinášejme Bohu oběť chvály. Jako Simeon bychom měli být plní naděje. První Petrova. Proto opásejte bedra své mysli, buďte střízliví a dokonale složte svou naději v milost, která vám bude
31:19dána, kdy? Při zjevení Ježíše Krista. A zrovna tak jako Simeon, můžeme být plní jistoty. Pavel to nádherným způsobem vyjadřuje v Římanům osmé kapitole. Jsem přesvědčen, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani mocnosti, ani přítomnost, ani budoucnost, ani moci, ani výšiny, ani hlubiny, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky,
31:48která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. Tohle je jistota, jakou máme v Kristu. To je ta jistota, kterou můžeme během Vánoc zvěstovat tomu světu kolem nás, který se neustále potácí v temnotě hříchů. Jak ironické? Přesto, že všude kolem v obchodech, výlohách, domech, všude, kam se podíváte, jsou vánoční světla a přesto svět kolem nás je v
32:14temnotě. No tak pokud tohle slyšíš a nepatříš kristu, věz, že Vánoce nejsou v první řadě o rodině, o dárcích, o pohodě, ale o Boží milosti. Bůh nám hříšníkům poslal zachránce. který se ponížil, stal se člověkem, aby nás vykoupil z moci hříchů. Vánoce jsou o tom nejdražším a nejkrásnějším daru, který kdy člověk
32:44dostal. sám Bůh přišel mezi nás, aby nás usmířil sám se sebou, abychom mohli navždy žít v jeho přítomnosti, přítomnosti jeho slávy a radosti. Amen. Drahý Pane, tvé slovo nás vybízí k tomu, abychom očekávali na Krista tak jako Simeon, abychom byli plní naděje, abychom byli plní ducha, abychom byli plní jistoty, abychom byli plní očekávání, protože
33:11jednoho dne ta nebeská opona se otevře a nebeský zástup přijde v čele s naším zachráncem a spasitelem, který si přijde pro svoji církev. A my se na tento den těšíme a připomínáme si, že tak jako o Vánocích se vracíme k tomu, když ji přišel poprvé, tak jednoho dne upíráme zraky dopředu k tvému druhému příchodu. Pane, přijď. Amen.