Boží prozřetelnost ve smrti Ježíše Krista | Marek 14,1-2 | Marek 14,3-9
Biblické texty v kázání
Matouš 27Římanům 8Genesis 3Izajáš 53Matouš 3Matouš 23Matouš 26Lukáš 22Lukáš 24Jan 8Galatským 4Efezským 1
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (7)
- 5:53 Efezským 1
- 13:46 Římanům 8
- 26:23 Galatským 4
- 29:40 Matouš 27
- 31:29 Římanům 8,32
- 33:52 Genesis 3,15
- 35:22 Matouš 3
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:06Tak dobré ráno, bratři a sestry, hosté. Otevřete si zpátky do Marka 14. kapitoly. Marek 14. kapitola. A před námi jsou ty dva úvodní verše do této kapitoly. Já je přečtu a pomodlím se za náš společný čas. Marek 14. kapitola.
0:44Byly dva dny před hodem beránka a svátky netlašených chlebů. Velekněží a učitelé zákona hledali, jak by se ho lstí zmocnili, aby ho zabili. Říkali totiž ne ve svátek, aby snad nebylo pobouření lidu. Se pomodlit. chceme tě znovu poznat z tvého slova, tak tě prosíme, nakloň naše srdce ke svému svědectví a ne ke zvyšnosti.
1:21Otevři oči našeho srdce, abychom viděli divy tvého zákona. Soustřeď naše srdce, aby se bálo tvého jména a nasyitť nás svým milosrdenství, tak abychom se mohli radovat ze spásy, kterou s nám připravil v Kristu, která nás smířila se spravedlivým Bohem,
1:53která z nás udělá rodiny víry, rodinu víry. víry, která z nás udělaly, udělala děti všemocného hospodina, našeho pána, ke kterému se modlíme skrze našeho zachránce a spasitele Ježíše Krista. Amen. 14. kapitola první dva verše. Pokud jste s námi těch těch několik posledních týdnů, když jsme probíali probírali 13. kapitolu, tak si tady
2:24určitě všimnete, že Marek zde definitivně utíná ten tok myšlenek spojený s předchozími událostmi, které se týkaly Jeruzaléma, týkaly se chrámu, jeho destrukce, týkal se prázdného náboženství. přicházejícího soudu nebo i i Ježíšova druhého příchodu. Marek tady obrací stránku, dalo by se říct, a připravuje nás na na finální kapitolu svého
2:55svědectví o Kristu. Finální kapitolu, která vede ke Gogotskému kříži smrti Krista a jeho zmrtvýchvstání. A to byl od počátku cíl. To je to to je od počátku, o co Markovi šlo. Jestli si pamatujete úplně na začátku ta první slova jsou počátek evangelia Ježíše Krista, syna Božího. Počátek evangelia. To je z té dobré
3:26zvěsti o smrti a zmrtvýchvstáních Ježíše Krista. To je to je, kam celé evangelium podle Marka směřuje, kam se kam se vine. Nač nás Marek připravuje právě na tohleto velké finále. A před námi se otevírá možná ta nejdůležitější kapitola a zároveň ta nejtěžší kapitola Ježíšova pozemského života.
4:00Dnes máme před sebou jenom dva verše a mohli bysme je jednoduše připojit k té následující pasáži, kterou, kterou Radek četl a použít jí jednoduše jako takové stručné nastínění kontextu, že tady tady je Ježíš už to jsou jen dva dny dohodu beránka do do svátku nekvašených chlebů. Jeho nepřátelé se smlouvají, jak by se ho
4:22zbavili, jak by ho zabili, ale nechtějí to udělat, protože svátky se blíží. ale rád bych, abychom zde viděli víc než nějaké kontextuální informace pár dní před ukřižováním Krista. Rád bych, aby se nám rozšířil trošku ten objektiv a neviděli jsme v těchto verších pouhý úvod do posledních dnů Ježíšova života před jeho smrtí, ale
4:52abychom tady viděli celý horizont té Boží svrchované prozřetelnosti od počátku stvoření až do konce historie lidstva. Jan Calvin známě prohlásil, že tento svět je divadlem Boží slávy. Možná bychom to mohli přeložit, že že tento svět je jako jeviště Boží slávy. A co tím Calvin myslel? Co tím myslel? jistě tím nemyslel, že se zde odehrává
5:23nějaká smyšlená inscenace nebo nějaká fraška, parodie, ve které si Bůh pohrává s lidskými figurkami, jak to vidíme někde v mytologii řecko-římské, u těch u polyteismu. Svět je divadlem či jevištěm Boží slávy v tom smyslu, že se v něm odehrává pravdivé drama, historie vykoupení, které má za svůj ultimátní cíl Boží
5:53slávu. Takhle to vyjádřil Pavel v Efezským první kapitole. Bůh dělá vše ke chvále slávy jeho, to je z Boží milosti, kterou nás obdařil ve svém milovaném synu Ježíši Kristu. V němž máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění našich provinění podle bohatství jeho milosti. A kdybychom měli dál použít tuhletu metaforu divadla, tak ve vší ústěk k
6:25písmu, písmo boží slovo je jako jeden velký Boží scénář, dokonalý duchem vdechnutý záznam a také předpověď celého celého dějství toho, co se bude na tom jevišti Boží slávy dít. A a Bůh je jako svrchovaný scénárista, který vede historii lidstva od té úvodní zápletky, kdy Adam s Evou zhřešili, provinili se proti Bohu a Bůh celou
6:54tuhletu historii lidstva vede až do toho finálního dne, kdy Bůh navždy skoncuje s následky přítomností a a vším, co co souviselo s tím prvotním hříchem a a tím prokletím a uvede svůj lid do své přítomnosti. do svého nového stvoření, do svého království. A tohleto drama Božího vykoupení má mnohé protagonisty, že je tu Adam a Eva, Abrahám,
7:26Sára, Izák, Rebeka, Jákob, Ráchel, Mojžíš a další. Později vidíme Davida a Šalamouna a králové a a učedníci a apoštolové. Součástí jsou i rekvizity. Je tu archaúmluvy, je tu svatostánek, je tu chrám a mění se kulisy. Je tu rajská zahrada, je tu potopa, Egypt, Sinaj, Moab, Kanaán, Jeruzalém, Babylon, betlémské jesličky, Golgotský kříž.
7:54Jsou tu dramatické scény. Potopa, rány v Egyptě, rozdělené moře, chrám plný Boží slávy, narození Krista, utišení bouře, ukřižování a zmrtvýchvstáních, konec světa. A přes veškerou rozmanitost, kterou zde nalézáme v tomhletom drama Boží slávy, jde tady vždycky o jednu jedinou věc, o Boží slávu. A tohleto drama má jediného hrdinu,
8:25Pána Ježíše Krista. A jeden základní scénář, který se skládá a často to slyšíme ze čtyř částí. stvoření, pád, vykoupení a nové stvoření. A proč to všechno připomínám? Protože si jako věřící musíme občas připomenout, že jsme součástí něčeho většího, než jsme my sami. Historie vykoupení není jenom o mně,
8:53není jenom o tobě. A tohle si musíme mnohdy připomenout, protože my máme tendenci vždy všechno hodnotit. takovým tím sebestředným způsobem. To je jak jsme nastavení, že když když někdo na WhatsApp skupinku dá dá fotku zborového pobytu nebo ktu, kdo je první, koho na té fotce hledáte? Sebe. Nebo když posloucháme kázání, co je co
9:20je pro nás důležité? Je pro nás důležité, zda věrně a srozumitelně vyložilo text a poukázalo na Krista? nebo nebo nás hlavně zajímá nějaká osobní aplikace. Hlavně, aby to bylo co nejvíc praktické, ideálně nějaké tři kroky, jak na to či ono a potom to kázání bude opravdu dobré. A ne, že by praktická aplikace nebyla důležitá, je samozřejmě důležitá, má své
9:48místo zejména v biblickém poradenství, ale musíme si dát pozor, protože takový postoj se může stát velice pragmatický a a často opomí nezbytnost víry. Víte, že já učím v kazatelském programu a často svým studentům připomínám, aby si dali pozor na takové ta kázání, kde kde dostanou lidé jednoduše tři body a básničku.
10:21Protože představte si, kdybych já jako zkazatel se rozhodl vám u každého kázání dát tři body aplikace. Tři kroky, jak mít lepší manželství, tři kroky, jak být lepším rodičem, tři kroky, jak vycházet se svým nepříjemným šéfem. Představte si, že bych vám takhle vždycky nějak naservíroval nějaké tři kroky. A představte si, že každou neděli
10:45vám dám takové tři praktické kroky. A pokud chodíte do sboru, dejme tomu 50 neděl v roce, tak za jeden rok byste měli 150 kroků, 150 pravidel. No a kdybyste sem chodili tři roky, tak za ty tři roky byste měli 450 pravidel. A kdybyste sem chodili pt let, tak za těch pt let byste měli 750 pravidel. To je víc pravidel, než měli farizejové.
11:19Za mě to by bylo na deepku. Kdyby se v tom měl někdo vyznat, kdyby si to měl všechno někdo pamatovat a řídit se s tím, to by nás myslím spíš deptalo, než povzbuzovalo. A pokud i i za těch pět let byste to nevzdali a snažili se žít podle všech těch pravidel, velmi pravděpodobně by se z vašeho života vytratila radost, láska, pokoj,
11:47mír a nahradila by ho zklíčenost, úzkost, možná i hněv a obava, že jste někde možná nějaké to pravidlo porušili. A to největší nebezpečí pak spočívá v tom, že že ve snaze dodržovat tyhlety různé praktické kroky a pravidla bychom mohli naprosto opominout celou podstatu našeho vztahu s Bohem. jak jsme to viděli u farizeů, jak jsme to viděli
12:15u duchovních vedoucích, kde kde zásady a pravidla a tradice nahradily Boha milující pokorné srdce, které je základem pravého uctívání. Takové kázání by vás nebudovalo pokoru. Nebudovalo by vás důvěru a lásku ke ke Kristu. Vedlo by to k zákonnictví. Vedlo by to k sebespravedlnosti, vedlo by to k
12:45Píše, protože kázání, které nemíří na srdce posluchače, je jako slepý lukostřelec, který ani neví, kde je terč. A tak nesmíme zapomenout, že že vykoupení není jen, že Bůh nás sice spasil individuálně, ale spasil nás pro tělo Kristovo. Spasil nás pro církev, kterou z nás buduje, kterou v nás
13:16buduje. A ta církev je ze všech dob a končin světa. A vykoupení nás zárove zatáhl zároveň zatáhlo do monumentální kosmické bitvy. My jsme součástí něčeho velkého, většího, než tenhleten svět si může uvědomit a většího, než tenhleten svět vůbec chápe. A tohle něco velkého přesahuje naší individualitu. My jsme malými články
13:46velké historie vykoupení. Je to drama s časovým rozsahem víc jak 6 000 let. Je to drama, které se dotýká všech národů světa. Drama, které rozhoduje osudy všech lidí, kteří se kdy narodili a narodí. Drama, které zahrnuje celé stvoření. My jsme to zmiňovali teď minulý čtvrtek. Pavel v Římanům osmé kapitole říká vždy: "Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a
14:14očekává zjevení Božích synů." Neboť tvorstvo bylo podáno marnosti, ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je podal naději, že i ono samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody Božích dětí. A tak bychom měli vnímat to, co Bůh ve světě dělá víc než z osobního úhlu. Měli bychom vidět ten velký obraz. Měli
14:41bychom si uvědomit, že jsme součástí velikého drama Boží slávy. >> A nedílnou součástí tohoto drama, to jak se odvíjí celé dějiny vykoupení spočívá na Boží prozřetelnost. Je to Boží prozřetelnost, na kterou bych se dnes ráno chtěl v těchhletěch dvou verších zaměřit.
15:14Boží prozdetelnost, která nám připomíná, že jsme součástí velkého Božího drama vykoupení, kdy kdyelnost, Boží prozdetelnost vede dějiny vykoupení, jehož cílem je Boží sláva a a požehnání církve. To je, co bych rád, abychom viděli v těchto dvou verších. Boží prozřetelnost. Ale pojďme si to trošku vysvětlit. Co je Boží prozdelnost? Určitě jste to
15:45slovo mnohokrát slyšeli, možná, že ho sami používáte. Tady je, tady je definice z londýnského baptistického vyznání z roku 1689. Tam je prozditelnost definovaná následovně. Bůh, dobrý stvořitel všeho, ve své nekonečné moci a moudrosti udržuje, řídí, uspořádává a spravuje všechna stvoření a věci od těch největších po ty nejmenší svou
16:17nejmoudřejší a nejsvětější prozřetelností k účelu, pro který byly stvořeny v souladu se svým neodmillným předzvěděním a svobodným a neměným záměrm své vlastní vůle k chvále své slávy, jeho moudrosti, moci, spravedlnosti, nekonečné dobroty a milosrdenství. Je toho hodně. Najděte si to na webu. Velice užitečná definice, ale jednoduše
16:45řečeno, Boží prozditelnost je proces, kdy Bůh svrchovaně určuje chodškerého stvoření ke své slávě. A tím nejdůležitějším momentem v dějinách vykoupení není nic jiného než Golgota. Boží prozřetelnost od samého počátku směřuje dějiny lidstva k téhleté klíčové události ke smrti druhé osoby trojice Pána Ježíše Krista.
17:17Známý politán americký Jonathan Edwards píše, že Bůh činí a učiní celý běh stvoření podřízeným dílu vykoupení, takže všechno ustoupí záměrům tohoto díla. Všechno, všechno se odvíjí od Božího záměru vykoupení. A to je právě, co můžeme vidět do jisté míry v těchto dvou úvodních verších 14. kapitoly a co
17:41v nich uvidíme je dvě pravdy o Boží prozřetelnosti a zároveň dvě ironie, které z těchto pravd vyplývají. Dvě pravdy Boží prozřetelnosti a dvě ironie, které z nich plynou. Nejprve uvidíme, že Boží prozřetelnost je patrná v načasování smrti Ježíše Krista. Boží prozdetelnost je patrná. a můžeme ji vidět v tom, jak bylo načasováno
18:09zavraždění Krista. Ale zadruhé potom uvidíme, že Boží prozřetelnost je patrná zároveň v naplnění té smrti Pána Ježíše Krista. Je tu tedy načasování a zároveň naplnění. A tak znovu zpátky k textu. Kapitola 14. Tam čteme: "Byly dva dny před hodem beránka a svátky nekvašených chlebů." A máme tu velekněží a učitelé
18:32zákona, kteří hledají způsob, jak by se zmocnili Krista a zabili ho. Říkali si totiž ne ve svátek, aby snad nebylo pobouření lidu. Proč nám tohle Marek zmiňuje? Proč zmiňuje hod beránka a svátky nekvašených chlebů? Proč jednoduše nepokračuje ve sledu událostí tak jako doposud? mohl rovnou skočit eh k třetím verši. Když byl Betanii v domě Šimona.
19:03Tohle je jediné místo v evangeliu, kde Marek zmiňuje židovské svátky, když nepočítáme soboty. Samozřejmě nikde jinde to nedělá. Všude jinde se straní odkazům na židovské svátky, ale tady ne. Marek zde záměrně ustanovuje konkrétní časový rámec, který pro nás má hluboké duchovní teologické důsledky. Ukotvuje
19:35totiž všechno, co se děje do Boží prozřetelnosti. Hodber beránka, svátek nekvašených chlebů. S čím se to pojí? Pojí se to s poslední ránou v Egyptě, smrtí prvorozeného. S poslední ránou, kterou Bůh zasadil. Egyptu je vyvrcholením té té ohromné bitvy, té epické bitvy mezi bohem Izraele a falešnými bohy Egypta.
20:10A právě todleto slavení Hodu beránka nebo nebo Velikonoc mělo Izraeli vždy připomenout tuhletu velkolepou záchranu, kterou pro ně Hospodin v Egyptě vykonal. A ten následný odpočinek v podobě pojídání nekvašeného chleba po sedm dní byl spjatý právě právě s tím a zdůrazňoval nezbytnost víry v hospodina. Izrael svým odpočinkem od práce vyznával, že jejich
20:36zaopatření není v první řadě výsledkem jejich vlastní námahy a úsilí, ale milosrdenství. v okamžiku, kdy kdy slaví to, že je Bůh vykoupil ne na základě něčeho, co si sami udělali a a způsobili, ale na základě jeho milosrdné, milující vůle, Izrael má zároveň odpočívat v této milující, milosrdné vůli Boží. A tak hod beránka a svátek nekvašených
21:07chlebů připomínali Boží zaopatření, zrod Izraele, zrod a záchranu Božího lidu, kdy Bůh naplnil svá slova, která řekla Abrahámovi, že za 400 let z tebe bude národ. Udělal z Izraele národ a zaopatřil ho, jak jak slíbil. A když čteme písmo, tak si všimneme, že tenhleten vzorec se opakuje. A víte, kdy
21:38se opakuje? Poslechněte si Ezdráše, šestou kapitolu. Navrátilí vyhnanci slavili co? Velikonoce. Hodberánka 14. dne prvního měsíce. Kněží i levité se do jednoho očistili. Všichni byli čistí. zabíjeli velikonoční oběti pro všechny vyhnance, pro své bratry, kněze i pro sebe. I jedli synové Izraele, kteří se vrátili z vyhnanství a s nimi všichni, kdo se
22:05oddělili od nečistoty národů země, aby hledali Hospodina Boha Izraele a slavili s radostí co? Svátek nekvašených chlebů po sedm dní. Zde máme znovu Velikonoce. Zde máme znovu hod beránka a svátek nekvašených chlebů. A je to hned poté, co se Izrael vrátil z vyhnanství. Tohle bylo po tom druhém exodu Božího lidu z otroctví. Hod beránka a svátek nekvašených chlebů
22:36je vždy bezprostředně spjatý s exodem se záchranou Božího lidu, z otroctví. Začíná se vám to rýsovat? Není divu, že zde Marek zdůrazňuje tyhlety konkrétní svátky v dějinách Izraele. On chce, abychom si propojili tyhlety svátky právě s ukřižováním Pána Ježíše Krista. Chce, abychom si uvědomili, že Boží prozřetelnosti
23:05dřívějšího dberánka a svátek nekvašených chlebů byl prorockým předobrazem, který nás připravuje na té na ty pravé dokonalé Velikonoce. Velikonoce, které odstartují ten ultimátní exodus Božího lidu. Ne pod vedením Mojžíše, ale pod vedením koho? vedením Ježíše. A Marek nám tohle naznačil už v úvodu svého evangelia, že
23:31tohle je, kam všechno směřuje. Zase kdybyste se podívali zpět hned do druhého verše v první kapitole, Marek tam cituje, cituje tam Izajáše a říká, jak je napsáno v proroku Izajášovi, hle, já posílám svého posla před tvou tváří, který upraví tvou cestu před tebou. Hlas volajícího v pustině: Připravte Pánovu cestu a vyrovnejte jeho stezky." A tak
23:59Marek tady v úvodu cituje Izajášovo proroctví o budoucím exodu Božího lidu z babylonského zajetí. To je odkud tato slova pochází. Proč by zde Marek citoval slova proroka o něčem, co už se stalo? Proč by to dělal? Marek Izajáš cituje zde v úvodu evangelia, protože návrat z Babylonu nebyl konečným naplněním Izajášova proroctví.
24:29Byl jedním z historických předobrazení budoucí dokonalé záchrany. Pamatujete si ta ta prorocká perspektiva? Bylo to předobrazením budoucího exodu Božího lidu v Kristu. Sám Ježíš na ta slova poukazuje a potvrzuje, že to je tak, když když nahoře proměnění mluví s Mojžíšem a Eliášem, mluví o svém vyjít, doslova v řečně exodus,
24:57vítí Božího lidu, které on uskuteční v Jeruzalémě. A tak není divu, že že Marek začal slovy Izajáše o budoucím dokonalém exodu a nyní pokračuje a přivádí nás hodu beránka a svátku nekvašených chlebů. Protože exodus, o kterém na začátku evangelia promlouvá, je doslova za dveřmi. Bude pozítří. Pozítří bude hoderánka.
25:24Marek nám dává přesný časový horizont. Dějiny Božího lidu jsou nám teologickým ukazatelem. Ukazují na Boží prozřetelné vedení dějin, které směřuje k tomudle tomu ultimátnímu hodu beránka. Po staletí Izrael proléval krev beránku, ale jejich krev nebyla nikdy dostatečná. byla jen předrazem krve pravého Božího beránka, Pána Ježíše
25:51Krista, který svou vlastní krví prolitou na kříži navždy smyje hřích svého lidu a vysvobodí je tak z otroctví. Ale tohle otroctví, z které je vysvobodí, nic, nic s porovnáním s tím. co zažil lid v Egyptě. Jeho prolitá krev přináší osvobození z
26:23mnohem většího otroctví. Otroctví, jakého se člověk nikdy sám nemohl dostat. Je to otroctví hříchů. A to je o čem svědčí jak Marek, tak ostatní evangelisté. Celý celý nový zákon. Pavel o tom píše v Galatím čtvrté kapitole, když říká, když však přišla plnost času, když však přišlo to ta prozřetelnost Boží v tom načasování
26:53příchodu, vyslal Bůh svého syna narozeného z ženy narozeného pod zákonem, aby udělal co? Aby vykoupil ty, kdo byly pod zákonem, abychom přijali synovství. To je Boží prozditelnost, která je patrná v načasování smrti Ježíše Krista. A a zde přichází ta ta první ironie. Jak mnozí komentátoři naznačují, záměr duchovních vedoucích byl nespáchat svůj
27:22zločin během svátku, aby aby lid nebyl pobouřen. Po počkejme, udělejme to jindy. Nedělejme to teď. Počkejme, až přijdou svátky, než až se až se rozejdou lidi v Jeruzalémě a pak spáchejme svůj čin. Jenže ve své prozřetelnosti Bůh vše načasoval tak, aby to byl právě tento svátek, ve kterém se naplní Boží zaslíbená spása.
27:48Znovu Kalvin tuhletu ironii dobře vystěuje. Píše: "Duchovní vedoucí chtěli počkat na vhodnou dobu, až skončí svátek a dav se rozejde. A ačkoliv tito hladový psi dychtivě otevírali své tlamy, aby pohltili Krista, nebo lépe řečeno se na něj zuřivě vrhli, přece je Bůh svým tajemným omezením zadržoval, aby neudělali nic podle svého
28:13vlastního rozhodnutí či libosti. Pokud to bylo v jejich moci, chtěli věc odložit na pozdější dobu. Bůh však navzdory jejich vůli hodinu uspíšil. A pro nás je velmi důležité držet se toho, že Kristus nebyl neočekávaně vlečen na smrt násilím svých nepřátelů, ale byl k ní veden Boží prozřetelností. Duchovní vedoucí měli své vlastní
28:40představy o tom, kdy by se to mělo stát, kdy, kdy přijde ten správný čas zabít Ježíše. Ale Bůh načasoval věci jinak. Ve své prozditelnosti Bůh vedl dějiny jinak. Vedli je tak, aby jako reflektory v tom tom divadle Boží slávy veškeré světlo bylo zaměřeno na ten nejdůležitější okamžik v historii lidstva. Smrt a zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista.
29:09A tak vidíme, že Boží prozitelnost je patrná v načasování smrti Pána Ježíše. A s tím se pojí ta druhá pravda, kterou si teď ukážeme. Boží prozditelnost je patrná v naplnění smrti Ježíše Krista. Je je patrná v tom naplnění. Znovu velekněží a učitelé zákona hledali, jak by se ho lstí zmocnili, aby ho zabili. Kdo zabil Ježíše? Možná jste tu otázku
29:40mnohokrát slyšeli. Kdo vlastně zabil Ježíše? V písmu nacházíme několik odpovědí a v jistém slova smyslu každá z těhletěch odpovědí je správná. V určitém smyslu to byl Pilát, kdo vynesl rozsudek nad Ježíšem a pověřil své římské vojáky, aby vykonali popravu. V Matoušovi 27 čteme, že to byli právě vladařovi vojáci, kteří
30:07mu upletli věnec strní a vložili ho na jeho hlavu. Byli to oni, kdo ho oblétli do do šarlatu, kdo kdo před ním padali a posmívali se mu, kdo kdo ho poplivali a bili ho, kdo ho odvedli na Golgotu, kdo ho přibyli ke kříži, kdo si rozebrali jeho věci. Byli to také duchovní vedoucí Izraele, kdo jsou zodpovědni za smrt Pána. Matouš 27:1. Když nastalo ráno, uradili
30:34se všichni velekněží a starší lidu proti Ježíšovi, že ho usmrtí. A učedníci na cestě do Emaus vyprávějí Ježíšei, jak jejich velekněží a naši vládci vydali Pána k odsouzení na smrt a ukřižovali ho. To je v Lukášovi 24. A Petr o lednicích v druhé kapitole v Eskutcích konfrontuje duchovní vedoucí a muže Izraely a říká jim, že to byli oni,
30:58kdo skrze ruce bezbožníků Pána Ježíše přibyli na kříž a odstranili. Jsou tu však také verše, které označují Boha, jako toho podle jehož plánů a zalíbení Ježíš umírá. Izajáš 53:6. Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech. A potom v 10. verši: Hospodin si přál zdeptat ho nemocí. Když položí svou duši jako oběť za vinu, uvidí potomstvo,
31:29prodlouží své dny a Hospodinovo přání se jeho prostřednictvím zdaří. A Římanům 8:32 tam čteme, že on to jest Bůh neušetřil svého vlastního syna, ale za nás, za všecky ho vydal. Ale písmo také naznačuje, že Jidáš nesl zodpovědnost za smrt Pána. Matouš 26. Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běhu člověku skrze
31:57něhož bude syn člověka zrazen. A pak Lukáš 22. Tu Satan vstoupil do Judy, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu 12, odešel a promluvil s velekněžími a veliteli chrámové stráže, jak by jim ho vydal. A nakonec tu máme i verše, které ve kterých dává sám pán Ježíš najevo, že jeho smrt byla ochotná oběť, kterou sám
32:24ve své moci vykonal. Jan 10. Proto mne otec miluje, že já pokládám svou duši, abych ji zase přijal. Nikdo jí ode mne nebere, ale já jí pokládám sám od sebe. Mám moc ji položit a mám moc ji opět přijmout. A Marek, text, který jsme studovali vždyť i ani syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.
32:57Všimněte si ale na koho zde Marek v druhém verši ukazuje. Není to v tomhle případě Bůh, není to Kristus, není to Jidáš. Koho zde Marek obviňuje z úkladů usmrtit Pána Ježíše? Byly to duchovní autority. Ve svém svědectví se Marek soustřeďuje na vedoucí Izraele a jejich zásadní podíl na smrti Pána Ježíše.
33:30Jak se tedy Boží prozřetelnost naplňuje ve smrti Krista? Právě prostřednictvím nenávistných duchovních elit. jak se jak se tadleta prozdetelnost Boží od počátku světa až až vlastně do jeho konce v tomhletom okamžiku v historii projevuje právě v přístupu těchto nenávistných autory, které se chtějí Ježíše zbavit, kteří ho chtějí
33:52zavraždit. A znovu musíme se vrátit až na úplný začátek. Svým jednáním zákonníci a velekněží naplňují slova [frknutí] toho prvního zaslíbení v historii vykoupení. Genesis 3:15. Bůh tam říká potom, co proklíná Adamaevu a položím nepřátelství mezi tebe a ženu
34:24a mezi síně tvé a símě její. Ono tobě rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu. A tak Bůh zde předpovídá konflikt, který bude provázet historii lidstva. Předpovídá zde konflikt, který rozdělí svět na služebníky ďábla a služebníky Hospodina. přepovídá konflikt, který, který ve svém finále povede k otočení pádu, k zvrácení těch
34:50těch důsledků pádu Adama a Evy. Konflikt, který začne krátce po prvním narození, po narození Ábela a Kaina. konflikt, který zásadním způsobem vyvrcholí na golgotském kříži. Marek nás zde připravuje a jasně naznačuje, že se schyluje k té finální bitvě. Nepřítel se připravuje na zákeřný úder. Vyvrcholení konfliktu mezi hadem a
35:22potomkem Evy se blíží. A Ježíš si toho je dobře vědom. A můžeme to slyšet i ze slov, kterými mnohdy počastoval duchovní vedoucí. Matoušově třetí kapitole čteme: Když však uviděl, jak mnozí farizeové a saduceové přicházejí k jeho křtu, řekl jim: "Co plemeno zmijí? Kdo vám ukázal, jak utéci před nacházejícím hněvem?"
35:49Později v 12. kapitole v Matoušovi zase: "Plemeno zmí, jak můžete mluvit dobré věci, když jste zlí?" Matouš 23. hadi, plemeno zmí. Jak uniknete trestu geheny? Proč si Ježíš zrovna zvolil tohleto pojmenování svých nepřátel? Proč zrovna hadí? V židovském kontextu prasata by fungovaly velice dobře. Proč Ježíš nazval zatvrzelé vůz, kteří
36:17se ho chtějí zbavit, kteří ho chtějí zabít? Proč je nazývá hady? Proč je nazývá plemenem zmí? Tohle je jasná narážka na Haz Edenu a na jeho duchovní příslušnost k Satanovi, ve který v Hadovi zaútočil na prvního Adama. A nyní se to opakuje. Viděli jsme to už při pokušení v pustině. Satan si ale nyní našel své nové hady, duchovní
36:46vedoucí Izraele a nastrčil je, aby zničili i druhého Adama a oni se k tomu ochotně podali. Za vším stojí Satan a Ježíš tohle ví a velice nekompromisně to potvrzuje v Janovi v osmé kapitole. Tam čteme, že Ježíš říká:„Já mluvím o tom, co jsem viděl u svého otce a vy činíte to, co jste slyšeli u vašeho otce. Činíte skutky svého otce." Odpověděl mu: „Náš
37:16otec je Abrahám." Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli Abrahámovy děti, činili byste Abrahámovy skutky. Nyním neusilujete zabít člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abrahám neučinil. Vyčiníte skutky svého otce." Řekli mu:„My nejsme zrozeni ze smilstva. Máme jednoho otce Boha." A Ježíš jim řekl:„Kdyby byl Bůh váš otec, milovali
37:47byste mě, neboť z Boha jsem vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on neposlal. Proč nerozumíte mé řeči? Protože nemůžete slyšet mé slovo: "Vy jste z otce ďábla a chcete činit žádosti svého Otce." On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví ze svého vlastního,
38:13protože je lhář a otec lží. Duchovní vedoucí naplní slova svého otce ďábla. Jednají přesně jako on. Používají lest. Lžou proto, aby mohli zavraždit druhého Adama. Jak tragické. Ale ale tohle vše je součástí Boží prozřetelnosti.
38:46A znovu slova apoštola Petra o letnicích. Muži izraelští, slyšte tato slova Ježíše Nazaretského, muže dosvědčeného vám od Boha, mocnými činy a divy a znameními, které Bůh uprostřed vás skrze něho učinil, jak sami víte, tohoto muže vydaného podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího na základě Boží prozřetelnosti,
39:08tohle toho muže jste skrze ruce bezbožníků přibyli na kříž a odstranili. Ale Bůh ho vzkřísil zprostivo bolesti smrti, protože nebylo možné, aby byl od ní drž. Boží prozřetelnost je naplněna ve smrti Pána Ježíše Krista. V potomkovi Evy, kterému Satan, ten dávný had rozdrtil patu, když ho prostřednictvím duchovních vedoucích odsoudil a ukřižoval.
39:39Jenže Satanova radost ze smrti Krista, ze smrti potomka Evy byla dočasná. Bůh ho vzkřísil, protože nebylo možné, aby smrt držela spravedlivého druhého Adama. A zde můžeme vidět tu druhou ironii Boží prozřetelnosti v naplnění smrti Ježíše Krista.
40:11nebyla konec, jak se všichni domnímali. Možná si vybavíte ty dva učedníky na cestě do Emaus, kteří byli naprosto zkroušeni a zdrceni tím, co se stalo v Jeruzalémě. Smrt Krista nebyla konec. Byl to byl to začátek. Známý puritán Steven Charnak napsal knihu o Boží prozdrelnosti a tam nádherně vystihl to, o čem se zde bavíme.
40:42Kněží a farizeové se zhlukli a spykli proto, aby zabránili židovskému lidu ve víře v Krista. Jejich řešením bylo Krista usmrtit, protože si mysleli, že nikdo neuvěří v mrtvého muže. Nikdo nebude následovat mrtvolu. Nikdo neuvěří v mrtvého muže, který už není schopen konat zázraky a zaujmout lidi. Jenže tento plán se stal
41:09prostředkem, kterým v něj uvěřilo ještě větší množství lidí, víc než když byl naživu. přesně podle jeho vlastních slov. Protože jestli si pamatujete, Ježíš řekl:„ A já až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě." Boží prozřetelnost je nezlobný a a neohybný scénář na jevišti Božích dějin, lidských dějin, které existují pro pro
41:38Boží slávu. A tenhleten scénář nejde upravit, nejde ho přepsat. A ti, co by se snažili, jako byli farizejové, jako byl Satan, i v tom, co se možná můžeit jako jako úspěšný přepsání scénáře, vlastně naplňují ten scénář, jakýho Bůh, jaký Bůh měl už od počátku stvoření. Je to je to dokonalý scénář napsaný Božím
42:01duchem a zpečetění zpečetění krví Krista. Je to, je to nádherný a pravdivý scénář, plný milosti, plný slávy a pro nás, pro církev je to scénář plný požehnání. A zde si znovu půjčím půjčím od Čarnaka, který právě nádherně shrnuje to, co co jsme viděli. My jsme viděli Boží prozřetelnost v tom načasování smrti Krista a viděli jsme
42:32naplnění té Boží prozdelnosti ve smrti Pána Ježí Pána Ježíše Krista. A tahleta prozdetelnost opravdu vede, jak už jsem řekl na začátku a a i zde vede k Boží slávě a k požehnání církve. Čarnak píše: "Boží prozretelnost zvrcholí v milosti, lásce a osobě Ježíše Krista. Každý pohyb v dějinách, každý dotek srdce byl Bohem navržen tak, aby
43:01se zaměřil na nesebeckou smrt a vzkříšení Ježíše. Kristus očistil náš hřích a stal se prostředníkem mezi Bohem a člověkem. Obdržel moc a autoritu budovat svou církev. V této církvi a skrze ní se projeví veškerá Boží sláva. Ale plnost Kristova nebude úplná, dokud nebudou všichni vyvolení, zdokonaleni. Boží prozřetelnost tomuto cíli neustále
43:28pokračuje. Boží prozřetelnost neustále pokračuje. Pořád jde dál. dosála vrcholu ve smrti a vzkříšení Krista, ale jde dál, protože pokračuje, protože dějiny lidstva ještě neskončily. A my jako církev žijeme v jistotě a v poznání této Boží prozitelnosti. A jako církev bychom měli děkovat Bohu, uctívat ho za prozřetelnost, s kterou on
44:00vede dějiny, protože je to právě díky téhle prozřetelnosti, že se že tu můžeme sedět v vykoupení před drahou krví Krista, že nikdo nezmařil jeho plány a že se snažili od samého počátku. Je to díky Boží prozřetelnosti, že každý z nás může být součástí Božího Kristova těla. a sloužit tam v obdarování ducha. Je to díky jeho boží prozitelnosti, že
44:31každý z nás, kdo jsme tady, kdo jsme uvěřili v Krista, kdo ho následujeme, máme jistotu, že tahleta prozřetelnost je zrovna tak pevná, jako ve smrti Krista, tak jako v jeho druhém příchodu a tak jako je jistá v té budoucí slávě, kterou každý, kdo následuje Krista, zažije na věky věků po boku svého zachránce, po boku svého spasitele.
44:57Je to právě díky téhleté prozřetelnosti, že hod beránka, golgotský kříž, nás jednoho dne přivede na hostinu beránka. A pokud jsi dnes tady a dosud jsi nevyznal Krista, tvůj hřích doposud není odpuštěn, tvá duše nebyla obživená duchem, tak věř, že je to právě Boží prozřetelnost, která tě sem dnes přivedla, aby ji znovu
45:25slyšel zvěst evangelie Pána Ježíše Krista, který zemřel za hříšníky jako jsme my, aby nás vykoupil z moci hříchu, aby nás vykoupil z otroctví. a smířil nás s Bohem. Je to Boží prozřetelnost, která ti dává příležitost vyznat Bohu svůj hřích a přijít ke Kristu. Pojďme se pomodlit. Drahý Pane, pomo nám dívat se na svět tvýma očima.
46:00Pomo nám vidět ten větší obraz toho, co děláš ve světě. toho, že my jsme součástí něčeho velkého, to toho dokonalého Božího prozřetelného scénáře lidských dějin. pomo nám upřít naše naše oči víry na Krista, na to, co pro nás udělal na Golgotě, ve tvé ve tvé prozřetelnosti,
46:33abychom se zbytečně netopili v detailech, abychom se zbytečně netopili ve věcech, které za pár let nebudou mít význam, na které si za pár letzteneme. abychom se soustřeďovali na to, co je opravdu zásadně důležité a ve světle toho žili naše životy ke tvé slávě. Amen.