Cesta do Emaus: Boží Slovo a zmrtvýchvstání
Biblické texty v kázání
Lukáš 24Genesis 3Genesis 22Exodus 12Žalm 22Žalm 118Izajáš 53Daniel 7Matouš 26Skutky apoštolů 11. Korintským 15
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (5)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:07Tak dobré ráno, bratři a sestry. Vítám vás dnes na tomhletom jedinečném dni, kdy si připomínáme, že že hrob je prázdný. Pán Ježíš Kristůstal z mrtvých. A já mám tu příležitost, příjemnou příležitost přečíst ten následující text a potom se společně ponoříme do písma.
0:41A tak se společně podívejme znovu do Lukášova evangelia. A já přečtu kapitolu 24, pr až 12. verš. Udělám udělám takový krátký úvod do textu, na který se potom zaměříme a samozřejmě po tom úvodu se i pomodlím. Podívejte se tedy do Lukáše 24. kapitola.
1:11Začneme od prvního verše. Prvního dne týdne velmi časně ráno přišli k hrobce nesouce voné látky, které připravili. Nalezli však kámen od hrobu odvalený. Vstoupili, ale tělo Pána Ježíše nenalezli. A stalo se, když nad tím byly bezradné hle, přistoupili k nim dva muži v zářícím rouchu. Polekali se a sklonili tváře k zemi. Oni však jim řekli: "Proč
1:43hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, ale byl vzkříšen." Vzpomeňte si, jak k vám jak k vám mluvil, když byl ještě v Galilei, když řekl o synu člověka, že musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován a třetího dne vstát. i vzpomněli si na jeho slova. A když se vrátili od hrobky, oznámili toto všechno 11 i všem ostatním.
2:10Byly to Marie Magdalská, Jana a Marie Jakubova a ostatní s nimi. Říkali apoštolům, ale jim tato slova připadala jako nesmysl a nevěřili jim. Petr však vstal, běžel k hrobce, naklonil se dovnitř a spatřil jen plátna i odešel domů v údivu nad tím, co se stalo. To je ten nádherný a naději dáv dávající
2:40příběh, pravdivá událost, která se stala, Ježíšovo prázdný hrob. A jistě si vybavujete mnohé příběhy, které následovaly právě to vzkříšení Pána Ježíše Krista. Jedním takovým je setkání Ježíše s nevěřícím Tomášem. Byl to ten jediný z učedníků, kterému unikl okamžik, kdy se Ježíš poprvé zjevil po svém vzkříšení mezi mezi svými
3:09učedníky. Tomáš neviděl vzkříšeného Ježíše na vlastní oči a nechtěl tomu věřit. Sám řekl:„Pokud neuvidím stopu hřebu v jeho rukou a nevložím svůj prst na místo hřebu a svou ruku do jeho boku, neuvěří." A určitě si vybavujete, že Ježíš se pak ukazuje učedníkům podruhé a tentokrát je Tomáš přítomen a Ježíš mu ukazuje své rány a nabádá ho
3:40a říká mu: "Pohleď na mé ruce, vztáhni svou ruku a vlož ji do mého boku a nebuď nevěřící, ale věřící." A Tomáš mu potom odpovídá slovy: "Můj pane, můj Bože." A Ježíš potom pronáší pro nás velice důležitou větu, z které pro nás plyne důležitá otázka. Ježíš Tomášovi říká: "Je jsi mne viděl, uvěřil jsi?"
4:11Blahoslavení, kteří nevěří, neviděli a uvěřili. Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili. Jaká z toho plyne otázka? Jak mohou uvěřit ti, co neviděli? Možná si také vybavujete později slova apoštola Petra z první Petrovy, první kapitoly osmého verše, kde Petr píše: "Ač jste ho neviděli, co? Milujete ho. Ačkoliv ho ani nyní
4:42nevidíte, věříte v něho a jásáte nevýslovnou radostí, plnou slávy, docházejíce cíle své víry, záchrany duší. Jak můžeme milovat Krista, kterého nevidíme? Jak můžeme měřit v nějásat nevýslovnou radostí z toho, kterého nevidíme? A v kontextu dnešního dne, kdy kdy slavíme zmrtvýchvstání Pána Ježíše
5:13Krista, když si připomínáme to, že hrobka byla prázdná, jak je možné vidět slávu vzkříšeného Krista, ačkoliv nejsme spolu s učedníky v horní místnosti, v jeho fyzické přítomnosti. Já vám dám hned z kraje odpověď a pak se s ní, pak se k ní společně budeme propracovávat naším textem. Tady je ta odpověď. Bůh otec nám zjevuje
5:45slávu svého vzkříšeného syna ve svém dokonalém a neomylném slově s pomocí Ducha svatého, který probouzí náš duchovní zrak. Já to řeknu ještě jednou. Je toho víc. Všimněte si, je tam celá trojice obsažena, kdy Bůh Otec nám zjevuje slávu svého vzkříšeného syna ve svém dokonalém a neomylném slově a s pomocí Ducha svatého
6:12nás probouzí, probouzí náš duchovní zrak, abychom viděli slávu Krista. To znamená, že Boží slovo je pro nás naprosto zásadní k tomu, abychom viděli vzkříšeného Krista. A moji toho dnes ráno je, abychom všichni zakusili tuhletu slávu našeho vzkříšeného Boha, abychom prostřednictví jeho slova a z milosti a moci jeho ducha znovu žasli
6:40nad naším vzkříšeným spasitelem. A pokud je tu někdo nevěřící, pokud tole slyší někdo nevěřící, tak aby poprvé viděl ve svém srdci Krista jako Pána a Spasitele. A tak se k tomu účelu pojďme pomodlit. Drahý Bože, Pane náš Ježíši Kriste, my ti vkládáme do rukou tento čas. My víme, že pokud neotevřeš
7:11oči našeho srdce, neobděkčíš naše srdce, tak my neuvidíme slávu Boha v osobě Pána Ježíše Krista. Jak závislí jsme na tom, abys opravdu otevřel písmo, které máme před námi. Aby to nebylo pro nás čistě jenom o gramatice nebo nebo obsahu, ale aby ten obsah ožil v našich srdcích. Tak tě prosíme,
7:41učiň tak ze své milosti, ke své slávě a k naší radosti. Amen. >> A zůstaneme opět v Lukášovi a podíváme se do těch následujících veršů. Určitě si pamatujete i tenhleten příběh. Je to o dvou učednících, kteří jdou z Jeruzaléma do Emaus. Lukáš 24. kapitola 13. až 35. verš. A já
8:11chci, abychom viděli čtyři momenty v životě učedníků na cestě do Emaus, které věřím, že nám pomůžou vidět nezbytnost písma pro poznání slávy vzkříšeného Krista. Budou to čtyři momenty v životě těhletěch dvou učedníků, které nám pomůžou vidět nezbytnost písma pro poznání slávy vzkříšeného Krista. To je důležité,
8:37protože my žijeme ve světě, kde Kristus nyní panuje v nebesích a teprve se vrátí, ale my potřebujeme vidět jeho slávu už teď a písmo nám ji slibuje. A tak začínáme 13. veršem. A hledž dne šli dva z nich do vesnice jménem Emaus. dva dva z nich to byly dva z učedníků z učedníků, kteří kteří byli s Kristem a šli do vesnice jménem Emaus vzdálené
9:08160 stádií od Jeruzaléma a rozmlouvali spolu o tom všem, co se přihodilo. Po cestě do Emmaus. Todle todle nebyla úplně vzdálená lokalita, ale na tu dobu celkem ano. Mož někdy mezi 11 až možná až 30 km záleží přesně, kde kde se tahleta vesnice nacházela. A když si vezmete, že někdo ujde zhruba v té době 20 km za den, tak to možná byla
9:38celodenní štreka. My možná přesně nevíme, kde se Emaus nacházela vesnice, ale jedno je poměrně jasné. Učedníci šli opačným směrem, než jim Ježíš přikázal. V Matoušovi 26. Tam ve 32. verši píše Matouš, ale po svém vzkříšení Ježíš říká svým učedníkům, vás předejdu do Galileje.
10:11A tak ta zeměná poloha Emaus a to, že do ní odchází ti dva učedníci, komunikuje nejenom, kde se nachází, ale zároveň jistou teologii. Jit do Emaus znamenalo jít duchovně opačným směrem. Znamenalo to duchovní rezignaci. A tihleti učedníci, který jdou, odchází z Jeruzaléma a jdou do Emaus. A stalo se 15. verš. Jak tak spolu rozmlouvali a
10:36probírali to, že se k nim přiblížil sám Ježíš a šel s nimi a jejich oči byly drženy tak, že ho nepoznali. Šli, rozmlouvali o tom, co se přihodilo. A tu se k nim přidal Ježíš. Ježíš jako dobrý pastýř, který jde za svými ovečkami, aby aby je přivedl zpátky ke stádu. A v tom okamžiku, když to čteme, my máme výhodu jako čtenáři,
11:02protože my máme tu perspektivu vypravěče. On ví, že dotyčný je Ježíš. My víme, že dotyčný je Ježíš, ale učedníci to nevědí, protože jak čteme, jejich oči byly zadrženy, takže ho nepoznali. Ten ten pasivní způsob, jakým je to tady vyjádřeno, naznačuje, že tohle byl nadpřirozený jev. Bůh dočasně zadržel jejich zrak, takže Ježíše nepoznali.
11:28Tohle je ultimátní epizoda utajeného šéfa. A tak se tenhle cizinec, který se k nim přidal po cestě, ptá. Verš 17. O jakých věcech to spolu cestou rozmlouváte? A podívejte se na reakci i zůstali stát zasmušilí. Učedníci jsou nyní nejen smutní, ale i rozčarovaní. Ve světle tak pohnutých událostí, jaké se odehrály v Jeruzalémě,
12:00se se tahle otázka zdála až nepochopitelná. Člověk by musel mít hlavu v písku, aby neslyšel, co se stalo v Jeruzalémě. A tak možná ze slušnosti nebo možná taky, aby ulevili svému rozhořčení, vidíme, že že odpovídají. Jeden z nich, verš 18, jeden z nich jménem Kleofáš mu odpověděl:„Ty jsi snad jediný, kdo pobývá v Jeruzalémě
12:27a nedověděl se, co se v něm v těch dnech stalo." Řekl jim:„Co to je?" Oni mu řekli to s Ježíšem Nazaretským, který byl muž, prorok mocný v činu i slově před Bohy, před všemi vším lidem, jak ho velekněží a naši vládci vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho. My jsme však doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael.
12:53Ve slovech Kleofáše slyšíme rezignaci, slyšíme v nich beznaději a rozčarování. Ten, kterého jsme vkládali veškerou naší naději. Ten, o kterém jsme si mysleli, že to je Mesiáš, který nás vykoupí. Tak jak Mojžíš, kdy si vykoupil Izrael z Egypta. Toho vládci krutě zabili na kříži. A nyní přichází ten první moment. Vidíme, že učedníci byli překvapeni
13:23slovem. Překvapeni slovem. Kleofáš totiž pokračuje v 21. verši. Ale přesto všechno je to už třetí den od toho, kdy se to stalo. Některé z našich žen nás však ohromily. Byly z rána u hrobky a když nenalezli jeho tělo, přišli a říkali, že měli dokonce vidění andělů, kteří řekli, že je živ. A někteří z těch, kteří byli s
13:51námi, odešli k hrobce a nalezli vše tak, jak řekly i ženy, jeho však nespatřili. Učedníci Ježíšovi vypráví, že některé z žen, jež také následovali Krista, přišli se zprávou, že je hrob prázdný. Prý potkali anděly, kteří jim řekli, že Ježíš je naživu. Tohle pro ně bylo překvapivé slovo.
14:21Tohle bylo ohromující slovo. A jak jsme už četli v 24. kapitole v tom v tom úvodu v 11. verši se tam píše, tahleta slova jim připadala jako jako nesmysl a nevěřili jim. Učedníci byli překvapeni slovem, jaké jim zvěstovaly ženy. Proč to učedníky tak ohromilo? Vždyť Ježíš své učedníky na tohle připravoval.
14:52Už v Markovi, kterého probíráme, několikrát jsme zaznamili, že Ježíš na své učedníky připravuje na to, že že zemře a vstane z mrtvých. I andělé to, že nám připomněli. Učedníci neměli být překvapeni touhletou zvěstí. Měli, měli s ní počítat. Měli, měli čekat, až Ježíš vstane z mrtvých. Jenže učedníci se stále drželi
15:16židovského chápání, tak jak jsme to často zaznamenali i v našem studiu Marka. V židovském chápání zmrtvýchstvání vzkříšení znamenalo fyzický život. To ano, ale po určitém období. Vzkříšení se se týkalo celého lidu, nejenom jednoho člověka. Očekávalo se, že k tomudle tomu vzkříšení dojde na na konci dějin, ne v
15:45průběhu dějin. Vzkříšení symbolizovalo pro pro Izrael Boží spravedlnost a a věrnost svému lidu, obnovu stvoření. Jinými slovy, pro pro Židy v té době neexistovala varianta, že by byl vzkříšen jeden jediný člověk před všemi ostatními a to ještě uprostřed dějin, ne na jejich konci. A tak zmrtvýchvstání, o jakém mluvily
16:13ženy, bylo ohromující. Naprosto se vymykalo předpokladu učedníků a a ti byli skeptičtí. Vnímali to jako nesmysl. Nevěřili tomu. Očividně tihleti učedníci odešli dřív, než se Ježíš ukázal ve mezi svými učedníky. A tak to jediné, co věděli, bylo slovo, které jim zjistovaly ženy a které potvrdily ostatní, že hrobl prázdný.
16:44Jakoby nic z toho, co Ježíš své učedníky učil, neposlouchali. Jejich mysl byla stále pohlcena předpoklady okolního světa. A bratři a sestry, hanba nám, jestli dáme víc na slova okolního světa, než na slova písma. Překvapení, které učedníci sdílí s tímhletím cizincem, vede k tomu druhému momentu, kdy Ježíš začíná promlouvat.
17:15A zatímco předtím byli učedníci překvapeni slovem, nyní jsou poučeni slovem. Verš 25. On jim řekl: "Oo nerozumní a z pozdilého srdce, abyste věřili tomu všemu, co mluvili proroci." Ježíš nejprve silně kárá pro jejich malověrnost, protože učedníci měli věřit slovu proroků, ale nebylo tak. Nebylo to tak. Nevěřili jim. Tohle nebylo o tom,
17:42že odmítali svědectví žen. Tohle bylo o tom, že odmítali svědectví proroků. Oni odmítali pravdu Božího slova a Ježíš pak ve své milosti začne obnažovat jejich spozdilé srdce. Doslova v textu to zpozdilé srdce znamená pomalé srdce. To je to je srdce, které je pomalé, aby uvěřilo Božímu slovu. A říká jim verš 26: Cožto neměl Kristus vytrpět
18:07a vejít do své slávy? a začal od Mojžíše, od všech proroků a vysvětlil jim ve všech písmech to, co o něm bylo napsáno. Ježíš začal od Mojžíše a šel přes všechny proroky. To znamená, že začal v knize Genesis a a prošel všechny proroky a ukazoval učedníkům, jak Boží slovo přináší svědectví o o Kristu, o jeho utrpení a o jeho slávě. A tak možná
18:33začal v Genesis třetí kapitole v 15. verši, která píše o zaslíbeném vítězství potomka Evy, který bude trpět, kterému Satan rozdrtí patu, ale on rozdrtí Satanovi hlavu. Možná, možná je zavedl do Genesis 22 k obětování Izáka, který je předobrazem oběti Krista. Možná je zavedl do Exodus 12. kapitoly, kde vidíte obětního
19:00beránka, který je bez vady, kterého Izrael obětoval v předvečer svého vykoupení z Egypta. Možná je zavedlo do Izajáše 53, kde jim ukázal trpícího služebníka, který nese hřích lidu na svých bedrech, který je zavražděn pro jejich hříchy, ale zároveň vzkříšen z mrtvých. Možná, že je zavedl do žalmu 22, kde je detailní obraz utrpení Krista na kříži.
19:29Možná, že je vzal do žalmu 118 a řekl jim o kameni, to jest o Kristu, které, který stavitelé zavrhli. Nebo je možná vzal do Daniele 7 13. a 14. verš, který popisuje jednoho, který přichází jako syn člověka na oblacích. přichází k Bohu a obdržuje od něho veškerou slávu a moc nad národy. Nevíme, kam všude Ježíš v písmu zavedl,
20:02ale to, co učedníci v tomhle okamžiku slyší, je určitě to nejdokonalejší, nejúžasnější výkladový kázání, který kdy v životě nebo ve všech dobách zaznělo. A nemá ho nemáme ho zde zaznamenané. A já si myslím, že to je milost pro všechny ostatní kazatele, protože by nás to odradilo od kázání.
20:34A ačkoliv tady nemáme obsah tohoto kázání, vidíme zde efekt tohodle toho výkladu. A to je ten třetí moment. Učedníci byli poučeni slovem, ale nyní čteme, oni jsou probuzeni slovem. 28. verš. Přiblížili se k vesnici, kam šli a on si počínal, jako by chtěl jít dál. Oni však na něho naléhali slovy:„Zůstaň s námi, neboť se
20:58připozdívá." A den se již nachýlil. I vstoupil, aby s nimi zůstal. A stalo se, když s nimi zaujal místo u stolu, že vzal chléb, požehnal, rozlomil a podával jim. V tom se jim otevřely oči a poznali ho. Ale on se pro ně stal neviditelným a řekli si spolu: "Což v nás srdce nehořelo, když nám na cestě mluvil a otvíral nám písma?"
21:25Tenhleten cizinec udělal na učedníky tak silný dojem, že po něm chtějí, aby s nimi zůstal. Nepochybně slyšet slovo takhle vyložené je, jak vidíme i v textu, ohromilo a jejich srdce hořelo a tak ho prosí, aby s nimi zůstal. Byla to jistě ta bezpečnější varianta, než cestovat v noci, kdy vás může
21:55někdo přepadnout. číhají na vás všem možná nebezpečí, ať to jsou zloději nebo divoké šelmy. A ačkoliv nevěděli, kdo ve skutečnosti Ježíš je, tenhleten cizinec je, jeho projev je zasáhl natolik, že že se rádi podřizují jeho vedení. Vidíte, že oni ho nechávají, aby se ujal požehnání a lámání chleba.
22:26A byl to právě tenhleten okamžik, kdy se tak trochu podobá poslední večeři. Tenhleten okamžik, když se jim otvírají oči a oni vidí, že před nimi je z mrtvých stalý vzkříšený Kristus a v tom okamžiku se pro ně stává neviditelný. A oba učedníci si v tom okamžiku sami mezi sebou uvědomují, jak jejich srdce hořelo, když jim Ježíš otevíral písmo.
22:54Tohle byl moment probuzení, který začal čím? Začal slyšením slova po cestě a vyvrcholil otevřením očí a rozpoznáním slova, slova, které se stalo tělem. Tohle tohle nebyl výsledek, bratři a sestry. Tohle nebyl výsledek nějaké nové informace, nějakého mystického zážitku. Tohle bylo slovo, které učedníci znali. Tohle bylo slovo, které jistě studovali.
23:25Ale tentokrát tohle slovo slovo před nimi z Boží milosti a z moci Krista bylo otevřeno do kořán a oni mohli vidět Boží slávu Krista. A to vde k tomu poslednímu momentu. Viděli jsme překvapení slovem, viděli jsme poučení slovem, viděli jsme zároveň probuzení slovem, ale nyní učedníci jsou povoláni slovem. V tu hodinu vstali,
23:55vrátili se do Jeruzaléma a nalezli shromážděných těch 11 i ty, kteří byli s nimi. A ti jim říkali, že Pán byl skutečně probuzen z mrtvých a ukázal se Šimonovi a oni vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba. Přestože už bylo pozdě a bylo to jistě nebezpečné se vrátit, učedníci tohle
24:18vůbec neřeší ve světle poznání, kterého se jim dostalo. Okamžitě vstávají a vrací se zpět, aby o všem pověděli ostatním učedníkům a tím to všich všechno potvrzují. Ano, je to pravda. Je to přesně, jak říkáte. On opravdu je živý. Vize Krista a poznání pravdy nikdy nekončí u soukromého zážitku.
24:50Opravdové poznání Boží slávy v nás vždy rozpálí touhu ostatním zvěstovat Krista a a spanilost našeho Pána. Povolává nás, abychom šli a sdíleli evangelium mrtvého a vzkříšeného Spasitele jako Izajáš ve Starém zákoně poté, co uviděl slávu Krista, když vstoupil do chrámu a viděl anděly, kteří provolávali: "Svatý,
25:18svatý, svatý je hospodin zástupů. Celá země je plná jeho slávy. Poté, co co je Izajáš očištěn od svého hříchu a v okamžiku, když slyší panovníka, jak se ptá, koho pošlu a a kdo nám půjde, Izajáš ani na okamžik neváhá. Vize Boží slávy ho povolává, tak říká: „Zde jsem, pošli mne." Člověk, který opravdu vidí slávu Krista
25:43v jeho slově, nemůže takové poznání v sobě ututlat. Jeremiáš to nádherně vystilul. Takové takové slovo je v jeho se v něm v jeho srdci stane jakoby planoucím ohněm a je nemožné ho nemožné ho zadržet. Osobní poznání Krista vždycky, vždycky vede veřejnému vyznání Krista. Není to
26:13tak? Osobní vyznání Krista vždy vede k veřejnému vyznání Krista. Tak to bylo i v našich životech, že v okamžiku, kdy jsme kdy jsme uvěřili, tak jsme toužili říct o tom, že jsme našli Pána, nebo spíše říct o tom, že Pán našel nás v našem hříchu, naší rebelii, že proměnil naše srdce, že zemřel za naše hříchy
26:43a že vyzývá každého, kdo kdo ho nezná. Vyznáváme našeho Pána naším svědectvím, naším křtem. A já doufám, bratři a sestry, že si všímáte toho vzorce, který se před námi začíná rýsovat v tomhletom, co co se odehrálo a co jsme četli u prázdného hrobu. Ježíš se mohl ihned zjevit ženám, aby je přesvědčil, že je
27:13opravdu naživu. Ale místo toho posílá anděly. aby jim připomněli slova, která své učedníky učil, když byl ještě s nimi. V horní místnosti. Ježíš se nevzjevil ihned svým učedníkům, aby jim dokázal, že je naživu, ale poslal jim ženy se slovem, že stal z mrtvých. A pak na cestě do Emaus Ježíš mohl za smušilost a zklamání a
27:39beznaději učedníků okamžitě ukončit. Stačilo se jim dát ihned poznat, ale Ježíš to nedělá. To první, co dělá, je, že své učedníky provádí čím? Slovoků a pak mizí, jakmile se nechává poznat. Proč to tak dělá? Já věřím, že to dělá proto, aby aby jejich jistota a přesvědčení o jeho
28:10smrti a zmrtvýchvstáních nespočívala pouze na určitém svědectví vzkříšeného Krista. ale aby také spočívala na neomylném svědectví Božího slova, jak se v Kristu naplnilo. Ježíš zde ustanovuje vzor. Vzor pro následovníky. Ti, kteří neuvidí vzkříšeného Krista, jak tak jak ho viděl Tomáš. On tady ustanovuje vzor pro
28:40následovníky, jako jsme my, kteří neměli tu možnost stát u prázdného hrobu a potkat se s Ježíšem. Vyzývá nás, abychom důvěřovali jeho slovu jako dokonalému důkazu o jeho smrti a zmrtvýchvstání. A tak ačkoliv ho nemůžeme nyní potkat u prázdného hrobu nebo v horní místnosti nebo na cestě do Emmaus, setkáváme se se vzkříšeným Kristem v jeho slově. Jeho
29:11slovo je věrohodným svědectvím Ježíšova zmrtvýchvstání. A je tomu tak pro každého, kdo je ochotný tohle přijmout. A bude to tak do okamžiku do toho dne, kdy se Ježíš vrátí a uvidíme ho tváří v tvář. Takhle nás povzbuzuje i apoštol Petr, který píše druhé Petrově: "Vždyť jsme nenásledovali vymyšlené báje, když jsme vás seznámili s mocí a
29:42příchodem našeho Pána Ježíše Krista, ale sami jsme se stali očitými svědky jeho velebnosti. On přijal od Boha Otce čest a slávu, když k němu z velebné slávy zazněl takovýto hlas. Toto je můj milovaný syn, v němž jsem nalezl zalíbení. A tento hlas, který zazněl z nebe, jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na tvé svaté hoře. Ale potom poslouchejte, co
30:08Petr dodává. A máme ještě pevnější prorocké slovo. Dobře činíte, že se ho držíte jako světla, které svítí v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenkam nevzejde ve vašich srdcích. Petr, který viděl Krista proměněného nahoře, ukřižovaného, vzkříšeného, viděl ho, jak stoupá do nebes. Jak čteme ve skutcích v první kapitole. Tenhleten
30:33Petr píše, abychom se drželi prorockého slova jako světla v temnotě, protože tohleto slovo je pevnější než cokoliv jiného. Slovo má u Petra tu nejvyšší autoritu a jistotu pro věřící, zvlášť pro ty, co co nevidí, jako jsme my, co neviděli Krista. Apoštol Pavel to vnímá stejně, když píše o evangeliu. Všimněte si, že to první, co zmiňuje,
31:04není, že on i učedníci viděli Pána na vlastní oči. I když se tím později o tom později zmiňuje. Ale to první, co co zmiňuje, je, že všeo přesně podle písem. Pavel píše v prvním Korintským 15. kapitole. Předal jsem vám především to, co jsem také sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle písem, byl pohřben. A třetího dne byl vzkříšen
31:34podle písem. Znovu já vás nemohu s jistotou přivést k tomu správnému hrobu našeho Pána. Ukázat vám tu prázdnou hrobku. Já vám nemohu zjednat schůzku zkříšeným Kristem zde na této zemi, abyste ho viděli tak jako učedníci, protože pán Ježíš nyní sedí v nebesích po pravici Boží. Ale Ježíš s tím počítal. Proto nám Bůh
32:01zanechal pevné, věrohodné a neomylné svědectví o své smrti a zmrtvýchvstání. zanechal nám duchem Božím vdechnuté slovo, kde kde je Kristus vzkříšen, kdy čteme Bohem zjevený a pravdivý záznam o jeho smrti, o jeho vzkříšení a kdykoliv otevřeme Boží slovo, máme příležitost vidět Boží slávu našeho
32:32živého Pána, ale nesmíme být naivní. John Piper nám připomíná, ke čtení písma je zapotřebí zázrak. Víte, kdokoliv může číst a pochopit gramatiku a a význam biblického textu, ale jen Bůh ve své milosti může tento text vzít a použít ho, aby nám otevřel oči. Použít ho proto, abychom v Božím slově
33:02viděli slávu Pána Ježíše Krista. Není to tak? Kdokoliv si může přečíst evangelium, kdokoliv si ho může prostudovat, ale pokud Bůh nepohne jejich srdcem, pokud jim Bůh neotevře oči, budou to jen slova na stránce. Je to Bůh, který musí, jak píše apoštol Pav Pavel, zazářit v našich srdcích, aby osvítil lidi
33:33poznáním Boží slávy v osobě Ježíše Krista. poznáním Spasitele, který zemřel za hříšníky, jako jsme my, který svou smrtí usmířil s otcem každého, kdo v něj uvěří, který každého křesťana vykoupil z otroctví, z hříchu, když dal sám sebe jako jako výkupné. A tohleto všechno, co nám Písmo slibuje, co nám Písmo říká, by bylo pouze prázdný
34:03slib, pokud by zároveň neexistoval prázdný hrob. Ježíš vstal z mrtvých, ukázal se svým učedníkům. Třetího dne vstal z mrtvých podle písem a potvrdil tak, že vše, co učil, vše, co o sobě tvrdil, je naprostá pravda. On opravdu přišel narozen Panny v betlémských jesličkách. On opravdu přišel a žil dokonalý život.
34:34On opravdu přišel a učil Boží slovo. Uzdravoval nemocné, osvobozoval posedlé. On opravdu byl zrazen a vydán svým nepřátelům, aby ho zabili. On opravdu zemřel krutou smrtí na golgotském kříži. On opravdu svou zástupnou smrtí smazal kříž každého, kdo v něj uvěří. On opravdu vstal třetího dne z mrtvých, aby dal věřícím věčný život.
35:01On opravdu porazil hřích a smrt a usadil se po pravici Boží. On opravdu vládne na nebeském trůnu a jednoho dne se pro nás zvrátí. Ano, on opravdu slíbil, že každý, kdo v něj uvěří a vyzná mu svůj hřích, bude zachráněn. A tak není důvodu mu dnes nesvěřit svůj život. Svým zmrtvýchvstání Ježíš potvrdil
35:31pravdu všeho, co říkal a vykonal. On je syn člověka a syn Boží. On je alfa omega. On je slovo, které se stalo tělem. On je světlo světa, chléb života. On je těmi dveřmi do království. On je dobrý pastýř. On je vzkříšení a život. On je cesta, pravda i život. On je ta pravá vinná Réva. On je ten spasitel, vykupitel a utěšitel. On je beránek,
35:56který snímá hřích světa. On je lev Judy, kterému patří veškerá vláda na věky věků. On je ten zkroušený služebník a slavný král. On je ten pastýř, prorok a velekněz. On je ten poklad v poli, ta perla velké ceny. On je ten pravý chrám zbouraný a vystavený za tři dny. On je pán pánů a král králů. Pán Ježíš Kristus. On je ten první, poslední, ten
36:21živý, který byl mrtvý a hle žije na věky věků. Amen. Drahý pane, přicházíme k tobě a a promlouváme k tobě, protože ty nejsi mrtvý, ty jsi živý, vyvýšený Bůh a ty vládneš v nebesích a jednoho dne se pro nás vrátíš. A tvoji slávu budou moct vidět všechny národy. A my budeme uctívat tvé svaté jméno
36:52tak jako někdy předtím, v plnosti, bez omezení v poznání, jakém se o jakém se nám pouze zdá. Pane, děkujeme ti za to, že jsi přišel, zemřel na kříži a vstal z mrtvých. obmil nás v hříchu a dals nám věčný život.