Lukáš 125: Kristova smrt není chybou (Lukáš 24:13-32) 22.2.2026 Roman Klusák
Biblické texty v kázání
Lukáš 24Genesis 3Genesis 22Exodus 12Exodus 16Žalm 2Žalm 16Žalm 29Žalm 40Žalm 110Žalm 1182. Korintským 3
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (3)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:10Pokoj vám, bratři, sestry, vážení hosté. Jsem rád, že jsme tady dnes na tomto místě, abychom společně, tak jako už jsme i dnes slyšeli, uctívali a zaměřovali se na našeho Pána a krále Pána Ježíše Krista. Přemýšlel jsem, eh, jak dnes začít a eh začnu otázkou. Kdybyste si mohli vybrat jakékoliv jedno kázání v celé historii lidstva,
0:42které byste chtěli poslouchat, které by to bylo? >> Kázání nahoře. To je to je dobrá odpověď. Eh, já jsem o tom přemýšlel v tom uplynulém týdnu, bratř a sestry, a pravděpodobně bych si zvolil kázání, které pán Ježíš měl cestou do Emaus, eh, kvůli tomu, že bere celý Starý zákon a na každém místě ukazuje, který text se
1:09na něj vztahuje. Eh, my za chvilku se dozvíme, že to nebylo tak dlouhé kázání, ale ale eh pravděpodobně by to bylo eh jedno z těch mých, které bych si zvolil. Pán Ježíš je vzkříše. Ženy, prázdný hrob, andělé a dokonce bratři a sestry, nedůvěra učedníků jsou toho důkazem.
1:44Ale uprostřed toho záznamu vzkříšení, tak jak jsme o něm mluvili minulý týden, byla jedna věc, která nás trápila, nebo aspoň mně a věřím, že i vás, když jste to slyšeli. A to bylo ta reakce učedníků, jak to, že ti, kteří s Kristem chodili tak dlouho, neviděli věci, které byly před nimi? A my se u my dnes uvidíme, bratři a
2:14sestry, že to tam neskončilo, ale že to pokračuje dál a že že se to jenom stupňuje. Otevřete si se mnou do Lukáše 24. kapitoly. Dnes budeme studovat verše 13 až 32. Budu číst z Lukášova evangelia z 24. kapitoly. Aha, text, který se společně budeme studovat a to je text od 13. do do 32. verše. Prosím vás, abysme z úcty k Božímu slovu povstali, pokud můžeme,
2:42tak jak to budu číst ve jménu Páně toto slovo z Lukáše 24. kapitoly od 13. verše, kde se píše: "Ahle, téhož dne šli dva z nich do vesnice jménem Emaus, vzdálené 60 stádií od Jeruzalém a rozmlouvali spolu o tom všem, co se přihodilo." A stalo se, jak tak spolu rozmlouvali a probírali to, že se k nim přiblížil sám Ježíš a šel s nimi, ale jejich oči byly
3:14drženy, takže ho nepoznali. Řekl jim: "O jakých věcech se spolu cestou, o jakých věcech to spolu cestou rozmlouváte?" I zůstali stát zasmušilý. Jeden z nich jménem Kleofáš mu odpověděl:„Ty jsi snad jediný, kdo pobývá v Jeruzalémě a nevědě nedověděl se, co se v něm v těchto dnech stalo" a řekl jim:"Co to je?"
3:45Oni mu řekli to s Ježíšem Nazareckým, který byl muž prorok, mocný v činu i slově před Bohem i především lidem. Jako velekněží a naši vládci vydrali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho. My jsme však doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale přesto všechno je to už třetí den od toho, kdy se to stalo. Některé z našich
4:13žen nás však ohromily. Byly z rána u hrobky a když nenalezli jeho tělo, přišli a říkali, že měli dokonce vidění andělů, kteří řekli, že je živ. A někteří z těch, kteří byli s námi, odešli k hrobce a nalezli vše tak, jak řekli i ženy, jeho však nespatřili. A on jim řekl: "O nerozumní a spozdilého srdce, abyste věřili všemu tomu, co mluvili
4:45proroci, což to neměl Kristus vytrpět a vejít do své slávy?" A začal od Mojžíše a od všech proroků a vysvětloval jim ve všech písmech to, co o nim bylo napsáno. Přiblížili se k vesnici, kam šli a on si počínal jako byy chtěli jít dál. Oni však na něho naléhali slovy:„Zůstaň s námi, neboť se připozdívá." A den si již
5:14na chýlil. I vstoupil, aby s nimi zůstal. A stalo se, když s nimi zaujal místo u stolu, že vzal chléb, požehnal, rozlomil a podával jim. V tom se jim otevřely oči a poznali ho, ale on se pro ně stal neviditelným a řekli si spolu:„Což v nás srdce nehořelo, když k nám na cestě mluvil a otvíral nám písma?" Tolik ze čtením Božího slova. Budu se modlit.
5:44Náš nebeský Otče, králi a pane, děkujeme ti, Pane, za tvé svědectví, které jsi nám nechal ve tvém slově, za to, co jsme mohli vidět o tvém vzkříšení a smrti. Za to, že na základě očitých svědectví my v tobě můžeme mít svou naději. Prosím, ať nikdo z nás není z pozdělého srdce, ale ať důvěřujeme tvému svědectví a
6:15slovu. Prosím tě, odstran z mých úst všechny věci, co tam nepatří a dej, ať tvé slovo promlouvá skrze tvého ducha do našich srdcí. Amen. >> Amen. Můžete se posadit. Jak jsem říkal, bratř a sestry, e, v našem textu je pořád neděle, první den týdne, tři dny po Kristově smrti, ale hrob je prázdný,
6:47kámen je odvalen, andělé zvěstují a učedníci nevěří. nevidí, neradují se a my se nutně ptáme, proč. A odpověď, kterou dostáváme pro učedníky vůbec, bratři a sestry, není přívětivá.
7:18Otázka, kterou nám předkládá ten náš dnešní text, si musíme položit i sami toho dnešního rána. A upřímně vám říkám, bratře a sestry, že to není příjemná otázka. Může někdo žít s Kristem dennodenně tři roky a nevěřit? Ano. Stejně jako může někdo chodit do sboru celý život a nebýt spasen
8:00Jaká je to tedy odpověď na tu otázku, kterou jsme předložili? Jak to, že ti učedníci nevidí, co je před jejich očima? Odpověď na to je, protože předpokládali, že to má vypadat jinak Měli před očima mrakodrab, který jim bránil vidět západ slunce. Měli před očima předpoklady toho, jaký má být Mesiáš, který jim bránil vidět,
8:31jaký Mesiáš skutečně je. A tak otázka toho dnešního textu je, s jakými předpoklady možná přistupujeme my toho dnešního rána ke Kristu. jsme to my, kteří mají pohled, který je veden našimi představami a nebo ten,
9:02který je vede písmem. Pokud máme jen informace, ale naše srdce není proměněno, je naše chození, a říkám to opravdu otevřeně, marné. Pokud si myslíme, že tímto chozením získáme Boží přízi, protože v tom chození není láska k Bohu.
9:35Hlavní myšlenka toho dnešního dne je vážná. Zklamání z Kristovy smrti vychází z nepochopení Božího svědectví a záměru. Zklamání z Kristovy smrti vychází z nepochopení Božího svědectví a záměru. 13. verš e začíná frází Ahle. Je to Lukášova oblíbená fráze, že my všichni známe eh naše oblíbené fráze a
10:05nebo manželky, možná manželky to bude lepší, znají naše oblíbené fráze, že vždycky nám říkají, to už říkáš jako pořád a pořád a pořád. A Lukáš má rád ahle. Je to fráze, kterou používá 26krát ve svém evangeliu a osmkrát v knize Skutků a ukazuje na nějakou novou událost, něco, kde nás rozbíjí v tom našem vnímání toho
10:33jeho vyprávění a vede nás k tomu, abysme si uvědomili, že věci, které v této chvíli řekne, nám předkládá se smrtelnou důležitostí. A hle, ten stejný den, čili v neděli, byli dva učedníci. Nejsou to apoštolové, protože v následujícujícím textu budeme vidět, jak se vrací k apoštolům, ale jsou to učedníci, kteří chodí s apoštoly s Pánem
11:00Ježíšem e celou tu dobu. A tito dva jdou do vesnice, která se jmenuje Emaus. My nevíme přesně, kde ta vesnice byla. Eh, ani dnes nemůžeme najít eh přesnou polohu této vesnice, ale to není to nejdůležitější. Jediná informace, která je nám tady zanechána, je, že Emaus byla vzdálená zhruba 60 stádií, což na přepočet je zhruba 11,1 km od
11:31Jeruzaléma, jo, což je cesta, která obyčejnému člověku trvá něco mezi dvěma a 2 a pů hodinami. Když tedy tito učedníci jdou do Emaus, možná domů eh z Jeruzaléma, baví se mezi sebou, říká nám text, o událostech, které se přihodily.
12:02A my když to čteme, tak na první pohled, bratři a sestry, jakoby se nic nedělo, že prostě nějaký dva učedníci jdou domů po svátcích. Co nás zaráží? Pan Ježíš to ráno byl vzkříšet v Jeruzalémě, ale oni u hrobu nebyli. Oni se nešli přesvědčit.
12:33Potom, co přišly ženy zpátky, potom, co apoštolové přišli zpátky a říkají, hrob je prázdný, tak je jejich první myšlenka, jdem domů.
13:03Lukáš nám zanechává tyto dva učedníky na cestě v rozmluvě, v rozmluvě o událostech, které eh nám předkládá. To řecké slovo, které tady máme, ukazuje na důraz. Probírali spolu všechny ty jednotlivé aspekty toho posledního týdne velice důrazně. Později v 19. až 24. verši, kdy vysvětlují Pánu Ježíši Kristu, což se vlastně přihodilo, aniž by viděli, že to
13:33je Pán Ježíš, nám Lukáš zanechává prakticky osnovu toho, o čem se mezi sebou bavili. že to je všechno, co dělá. Ať byl jejich dialog plný emocí, vidíme, že jejich skutky ukazují na nevíru.
14:14Ale také ukazují na to, bratři a sestry, že bez proměnného srdce informace jsou jenom to informace. Zdá se, jakoby ta rozmluva pro ně byla jenom intelektuální cvičení. Ano, ano. Měli určitou naději. Ano. Doufali v Krista, ale my za chvíli uvidíme, jak v něj dfali, kdo pro ně byl a že spojení, které vycházelo ze Starého zákona, jim
14:45nedocvaklo. A já se už tady chci zastavit a možná předeslat první takovou praktick praktický aspekt. eh pro každý jeden z náš život, jak jsou, jak často možná jsou pravdy písma, bratři a sestry, pro nás pouze spojeny s intelektem? Jak často jsou jenom intelektuální cvičení?
15:16Jak často my je slyšíme? Jak často my je čteme? Pochopíme je, rozumíme jim, přijmeme je v hlavě, ale nezmění náš život. Pán Ježíš takové lidi, kteří mají jenom
15:46intelektuální povědomí, ale nemají lásku ke Kristu a nejsou obráceni. Ale ale možná celý život žijí ve vědomí toho, že znají Krista. Takové lidi přirovnává ve svém podobenství o rozsévači, že?
16:17Jsou jako ta půda, která je plná trní. Jsou jako ta půda, která je kamenitá. Ví, zdá se, že rostou, ale pak přijde něco do jejich života, co všechny ty informace přebije. Jsou jako ten mládec, o kterém jsme už dneska slyšeli, který jde za za pohledem svých očí a nevzpomene si, že v tom hříchu, který on chce žít, je vlastně
16:47někdo, kdo ho za to bude soudit. Ale písmo nám mluví o tom, bratře a sestry, že Boží slovo musí proniknout do každého aspektu našich životů, do intelektu, do pocitů, do vůle musí ovlivnit vše.
17:22A když se tady tito dva učedníci baví, vidíme, že ich se baví horlivě. Jejich naděje a sny ohledně Krista jsou pryč. Všimněte si, že učedníci pak dělají v záznamech jiných evangelií to stejné, že když se Petr a někteří další vrací k L K Libolovu, to nebylo jako, že se
17:52vrací do Galileje k tomu, aby si šli zarybařit, ne, bratři a sestry, oni se vraceli k tomu svému životu, způsobu života, než znovu viděli Krista. Ale jejich naděje v tom našem textu je pryč. Bez ohledu na to, co všechno slyšeli. Bez ohledu na ty svědectví, které slyšeli.
18:24Jejich chápání Mesiáše nedovolovalo vzkříšení. Pojďme k verši 15. A stalo se tak, jak spolu rozmlouvali a probírali to. A a to je to je ta vášeň v tom, aspoň v řečně, že se k nim přiblížil sám Ježíš a šel s nimi. To nebylo nic neběžného. Lidé většinou cestovali pěšky a pak bylo eh možné a běžné, že se lidé mezi sebou na
18:55té cestě bavili, aby si ji zkrátili. A my se dozvídáme, že tím, kdo se přibližuje k těmto dvěma učedníkům, byl Kristus, ale oni ho nepoznali. Náš text nám říká, že jejich oči, bratř a sestry, byly zaslepeny. Říká nám, že byly zavřeny. Byly zavřeny vůči pravdě, která stála před nimi. A to je ironie toho našeho textu.
19:24Protože my za chvíli uvidíme, bratře a sestry, že ať oni slyší svědectví očitých svědků, nevěří, protože jim chybí empirický důkaz kristova vzkříšení. Jinými slovy, apoštolové byli u hrobu, ale jeho neviděli. A protože ho neviděli, tak my nevěříme. Aleř a za chvíli se zeptáme znovu tu otázku. Ale řekněte mi, bratře a sestry, vidět
19:54znamená věřit? Od kdy? Odkdy vidět znamená věřit? Ne, vidět znamená vědět, ale věřit znamená vidět. A tak ta ironie toho textu je, bratři a sestry, že to, co oni potřebovali, nebylo vidět v jejich vlastníma očima. Oni potřebovali mít proměněné srdce k tomu,
20:27aby viděli i toho, který, kterého zrovna v té chvíli už nebudou vidět. Je to trošku složitější, ale věřím, že chápete. Na jejich očích, když k nim přišel Kristus, byl závoj. Stejný závoj, který Pavel popisuje v druhé Korintským v třetí kapitole ve 13. až 18. verši, kdy mluví o tom,
20:59jak závoj přikrývá oči lidí, konkrétně Židů, kteří čtou Starý zákon a nevidí v něm Krista. Čtou ho, protože se domnívají, tak jak říká Pán Ježíš Židům na jiném místě, studují ho, protože si myslí, že v něm mají věčný život. Ale zákon svědčí o Kristu a oni jsou vůči tomu slepí a tak jakoby
21:31závoj, který jim nedovoluje vidět Krista, přikrývá to jejich srdce. A stejně je to u těch učedníků. Jejich vnímání Mesiáše, které vycházelo z tradice, bratři a sestry, to si musíme říct velice jasně, jim nedovolovalo vidět Mesiáše, který trpí.
22:01Pojďme v verších 17. Řekli: "O jakých věcech se spolu cestou roz to spolu cestou rozmlouváte?" Kristova otázka o jakých věcech, že se to baví, je zarazila takovým způsobem, že se zastavili. Všimněte si toho našeho textu. Nechápali, nedokázali pochopit, že by mohl existovat někdo v Jeruzalémě nebo v celém okolí, kdo neslyšel a neznal
22:29události posledního týdne. Jen myšlenka na všechny ty věci v nich vyvolala smutek. Podívejte se, zastavili se v zasmušilosti. Jejich srdce plakalo, protože nevěřil. Jeden z nich říká verš 18 jménem Kleofáš. Mimochodem, Kleofáš byl pravděpodobně Lukášovým zdrojem tohoto
23:01rozhovoru, protože jako Lukáš ho jediný změňuje. Kleofáž reaguje na otázku tohoto třetího cizince a jejich reakce ukazuje na sílu jejich emocí. Ty jsi snad jedinej, kdo o tom neví. Nedokážu si představit nikoho jiného, kdo by neslyšel o tom, co se teďka stalo.
23:36A pán Ježíš jako dobrý učitel jim pokládá otázku, co se stalo? O čem teda mluvíte? A tady od verše 19 do verše 24 vlastně vidíme to jejich vnímání. To o Ježíši. Podívejte se, bratři a sestry, jak verš 19 nebo ve verši 19 učedníci popisují Pána Ježíše.
24:07Byl to muž prorok, který byl mocný ve slovech i činech. Prorok je ten, který byl poslán Bohem, aby předložil jeho slovo lidu. A slovo mocný odkazuje na sílu nebo schopnost proroka dělat zázraky a dobře
24:39vyučovat. To, co nás zaráží, bratři a sestry, není, že že ho učedníci popisují jako proroka a jako muže mocného v slovech a činech, ne, bratři a sestry, to, co nás zaráží, je, že ho popisují pouze jako proroka, který byl mocný ve slovech a činech. Tyhle dvě věci totiž vidíme, že si o něm mysleli i Židé, že?
25:11Když se Pán Ježíš ptá svých učedníků, za koho mě lidé pokládají, tak jedna z jejich odpovědí je za proroka. A když Ježíš je na začátku své služby, tak lidé v jeho vlastní vesnici mu říkají se diví nad mocí, kterou káže a říkají: "Nikdo nekáže s takovou jakoby pravomocí." Bratř a sestry, to, co tady vidíme, je svědectví, které
25:44říkají a předkládají samotní Židé o Kristu. Ale ale copak byl Kristus jenom to? Ano, byl to prorok. Ano, byl mocný ve slovech, v činech, ale byl jenom to. Vždyť Kristus o sebe prohlašoval, že je Boží syn a lidé, kteří s ním trávili den za dnem
26:15tři roky, by to měli vědět. A kde je ten smutek? A je v tom, že tohoto proroka v očích těch dvou učedníků, jejich vůdzcové odsoudili, vydali a ukřižovali.
26:51Až dosud vidíme, bratři a sestry, jejich sice upřímnou lásku, emoce, Podívejte se ale ve verši 21 na jejich naději. My jsme však doufali, že je to ten, který má vykoupit Izrael.
27:21To slovo důfali odkazuje na naději. To je ten význam toho slova. Zdá se, bratři a sestry, že že učedníci měli naději vůči Kristu. A ta naděje, kterou měli, je, že vykoupí Izrael. A slovo vykoupí znamená zaplatí za jejich cenu. Ale ať nám to Lukáš vrací v našich myslích k první kapitole 68. verši, kdy Zachariáš pronáší
27:51proroctví o vykoupení Izraele Mesiášem. V našem dnešním textu učedníci měli na mysli zhola něco jiného. Měli na mysli Mesiáše, který vydobude který vykoupí Izrael z jejich potupy silou a mocí.
28:28Ale to, co neviděli, je, že to se stalo, ale jiným způsobem, než čekali. Řekněte mi, bratři a sestry, který svátek zrovna skončil? Přesně tak. Velikonoce, že? Pascha, obětování beránka. chvíle, kdy Bůh vykoupil skrze krev beránka a skrze rány svůj lid z otroctví Egypta.
29:06Ale když přijdou a vidí učedníci všechny tyto věci, které měli mít na mysli, o kterých měli rozjímat, o kterých měli přemýšlet, A kdyby to nebylo dost, pokračují a říkají verše 22 až 24: Ale naše ženy nás zarazily, protože ráno byli u hrobu a neviděli
29:37tělo. A a nejen to, ale dokonce měli vidění andělů. a přišli zpátky, řekli nám to a někteří z nás, konkrétně Petr a Jan, utíkali ke hrobu a jeho nebo našli všechno tak, jak řekly ženy,
30:07ale jeho nespatřili. To je ten problém, který oni vidí v těch vlastních očích. Potřebují empirický důkaz. Potřebují vidět, potřebují si šáhnout, potřebují slyšet, aby uvěřili. A tak vidíme, bratři a sestry, že nevěřící Tomáš nebyl jenom nevěřící Tomáš.
30:47Co je paradoxem našeho textu, je, že všechno vlastně to, co potřebovali, viděli před sebou, ale neslyšeli ho. Možná se ho i dotýkali, když ho zdravili.
31:20A proč? Protože nepoznali Krista díky tomu, že jejich tradice to nedovolovala. Rabíni učili o tom, že Mesiáš musí vykoupit Izrael, když přijde svou mocí. Porazí všechny nepřátelé, ustanoví království. jako krále Davida a pak bude vládnout a Izrael se stane jedním z největších národů, pokud ne tím největším na světě.
31:48To bylo jejich vnímání, to bylo jejich učení, to byla jejich tradice Ale to bysme čekali u Židů, že proč to vidíme učedníků? Víte, bratři a sestry, aby v této chvíli došli k tomu, že Kristus je mrtev, museli odmítnout svědectví očitých svědků.
32:23Podívejte se, jak na ně Kristus reaguje. Verš 25. To slovo, které tady máme, nedosahuje hloubky toho, co Lukáš chce předat. Slovo o vyjadřuje velice silnou emoci zklamání a Ježíš si nebere servítky a přichází s napomenutím, které mělo otřást jejich vlastním srdcem
32:55a doslova říká: "O prázdní a hloupý A proč byli prázdní a hloupí? Proč byli nerozumní a z pozdělého srdce? Protože nevěřili tomu, co říkají proroci. Všimněte si, bratři a sestry, že pán Ježíš mě nenapomíná za to, že nevěřili ženám.
33:26Pán Bůh je, Pán Ježíš je nenapomíná za to, že nevěřili andělům. Pán Ježíš je nenapomíná ani za to, že nevěřili apoštolům. Pán Ježíš je napomíná za to, že nevěřili Božímu slovu skrze proroky. Což říká verš 26, to neměl Kristus všechno vytrpět a vejít do své slávy.
33:57Předkládá jim rétorickou otázku, která vyjadřuje nebo si vyžaduje v řečtině kladnou odpověď. Takže on jim nedává na výběr, aby se teďka chvíli zamysleli nad tím, co teda říkají proroci, ne. On on jim předklád otázku s odpovědí. Starý zákon a starozákonní proroci měli očekávání Kristova utrpení, ale Židé v prvním století ne.
34:26Jak to? Copak obětní systém neukazoval na to, co se má stát podle Hebrejům 101 až 2. Ale na jejich srdcích byl dosud závoj, protože nechtěli takového Mesiáše.
34:56Ale pán Ježíš je napomíná a říká: "Vy nerozumní a z pozdělého srdce. Protože nevěříte prorokům. A když nevěřili prorokům, bratři a sestry, nevěřili Božímu svědectví a nevěřili tedy Bohu samému. Takže Ježíš jim ukazuje, co že to měl Mesiáš vytrpět, ale také jim ukazuje, jak měl vyjít do své slávy. A jedna věc
35:24je, ano, Mesiáš má umřít. A druhá věc je, ano, potom, co umře, má vejít do své slávy. A to značí přece, že musí být vzkříšen, protože mrtví nikam nevcházejí, ale oni byli z pozdilého srdce. A tak je Kristus vyučuje.
35:56Tak je Kristus vyučuje. A verš 27 říká: "A začal od Mojžíše a od všech proroků a vysvětloval jim ve všech písmech, co je o něm napsáno." Tak kontrolní otázka, která je trošku komplikovanější. Řekněte mi, bratře a sestry, mluví každý verš Starého zákona o Kristu? Ne. Ale z každého verše Starého zákona se ke Kristu můžeme dostat.
36:31Když pán Ježíš vyučuje, možná jde do Genesis 3:15 pro to evangelium. Možná jde do Genesis 22:13, kdy beránek je dán za Izáka nahoře Morie. Možná jde do Exodu 12 k Velikonocům v Egyptě. Možná jde do Exodu 16. K maně, která živila Boží lid.
37:02Možná jde k pětih hlavním obětem Levitiku. K zápalné, přídavné, pokojné oběti. oběti za hřích a oběti za vinu. Možná jde k těmto textům, aby jim ukázal, co že to Kristus, co že to Mesiáš musí vytrpět. Možná jde k vyučování Mojžíše o předpovědích toho proroka, který má přijít po něm v Deuteronomiu v 18. kapitole v 18. až 22.
37:31verši. Možná jde k žalmu 40 nebo k žalmu 2 nebo žalmu eh 8 nebo žalmu 16 nebo žalmu 110 nebo žalmu 118 nebo se zaměřuje možná na utrpení a ukřižování v žalmu 29 41 Izajaiši 50 nebo 53. Možná jde k Danielovi a mluví o synu člověka.
38:04Ačel pán Ježíš na jakoukoliv těchto částí a já si myslím, že za ty dvě a půl hodiny eh to mohl přelétnout. Eh pokud byl rychlý a řekl: "Tohle na mě ukazovalo tohle, todle todle todle todle." Ale moc do detailů asi nešel. Každopádně jim ukázal a ukazoval, co se o něm vztahuje ve všech částech písma od důvodu, záměru,
38:35utrpení, ale také, bratři a sestry, vzkříšení. To všechno můžeme najít ve Starém zákoně. A přicházel večer a zdálo se, jakoby pán Ježíš chtěl jít dál. A tak ho prosili, aby zůstal. A když se s nimi posadil k jídlu,
39:07tak udělal něco, co nebylo zvykem. V židovské tradici hostitel byl ten, který se modlil nad jídlem, který ho rozděloval a který ho podával svým hostům. Ale když pán Ježíš jako host přichází, tak jak bylo jeho zvykem, bere chléb, žehná mu, láme ho a podává ho svým učedníkům. A možná to byly ty slova a možná to byl ten způsob, kterým lámal
39:39chléb. A možná to byl způsob, jakým jim ho podával, ale v té chvíli oni ho poznali. V té chvíli oni uvěřili a oči se jim otevřely, ale ne oči v hlavě, ale oči srdce, protože najednou pochopili, že Ježíš je vzkříšen, i když už ho v tu stejnou chvíli neviděli.
40:13A verš 32 je, bratře a sestry, ten nesmírně důležitý. Říkají, copak nám srdce nehořelo, když nám otvíral písma? Najednou vidí, i když už nevidí, protože písma jim otevřela srdce. Já se chci dostat v téhle chvíli k nějakým aplikacím.
40:44Pojďme od těch nejzřejmějších, možná o těch prvních. Eh, můžeš tady sedět a můžu tady sedět já a můžeme mít informace o Kristu, ale Krista nezn. A proto nás Boží slovo varuje nejen v tom našem textu, ale ale i na jiných místech. Zkoumejte sami sebe,
41:15zda jste ve víře. Zkoumejte a velice dobře přemýšlejte o tom, jestli Kristus je váš pán, protože to není jenom tady, je to i tady. Další věc, kterou eh si musíme uvědomit a která je v tom našem textu očividná,
41:46je, že tradice občas může změnit výklad písma, může vést k tomu že jdeme jinam, než nás vede písmo. A proto, bratři a sestry, jsme vedeni k tomu, abysme zkoumali písma, abysme všechny věci znovu a znovu a
42:17znovu a znovu a znovu a znovu prozkoumávali, zda odpovídají tomu, co říká písmo. Že my chceme být církev reformovaná a stále se reformující. Chceme neustále přehodnocovat věci, které děláme a důvody k nim, aby jsme nesešli z cesty.
42:48Zkoumáme a hodnotíme další praktická aplikace. vše na základě Božího slova. Je Boží slovo tím měřítkem a tím standardem, na základě kterého věříme svědectví a projevům a vnímání a řečem lidí. Zvlášť pokud se jední o Krista a nebo o evangelium.
43:21Další možná ne tak za ne je to zásadní, ale ale ne tak očividné je, že když oddělíme část celku evangelia, ztratíme evangelium celé, že oni uvěřili, že Kristus umírá, měli naději, že on bude tím, který vykoupí Izrael, ale nevěřili ve vzkříšení. Bratři a sestry, pokud budete mít tu výsadu a příležitost někdy kázat
43:47evangelium, nikdy vzkříšení opomenout nesmíte, protože pokud opomenete vzkříšení, neřekli jste celé evangelium. Protože pokud Kristus není vzkříšen, jsme pořád ve svých hříších. A stejně tak nesmíte opomenout jeho smrt na kříži za naše hříchy. Protože pokud nezemřel na kříži za naše hříchy, pořád jsme ve svých hříších.
44:21Teď vám řeknu takový praktický aha moment, který jsem měl. Jo, když čteme písmo, tak když ho čteme znovu a znovu a znovu, tak se nám objeví občas ty momenty, kdy si říkáte aha. A to je jeden z nich. A říkám to eh s takovou pokorou. Já bych ty dva vyhodil.
44:54Zlomil bych nad nimi hůl. Nechcete, nevěříte, běžte. Kristus se nad nimi zmilovává. Kristus, bratři a sestry, i když jsou pomalého srdce, je trpělivý a znovu je vede do písma a znovu je vede do písma a znovu je dovede do písma. A nakonec to písmo udělá, k čemu bylo
45:26posláno a změní jejich srdce. A tak bratři a sestry, nesuďme nic předčasně, ale nechme soud na Pánu. Udělejme svoji práci, která je vyučovat Boží slovo všem a být trpěliví se všemi lidmi. A nechme, ať Boží duch a jeho slovo dělá svojí práci. A když zatvrdí, tak ať
45:56zatvrdí. A když obrátí, tak ať obrátí. Je mu buď chvála za to. A poslední pro mě asi nesmírně nejdůležitější. Pán Ježíš v téhle chvíli, když jde s těmi učedníky, mohl udělat zázrak. Mohl, mohl se zjevit. mohl jim eh ty oči otevřít, ale on volí to, že bere písmo a vyučuje je písmo.
46:32Proč? Protože pochop potřebovali pochopit, že zdroj víry je Boží svědectví, je jeho pravda a ta nestojí na tom, co vidí oči a nestojí na tom, co slyší uši. Jejich zdrojem svědectví o Bohu je má být písmo.
47:06Jak nám říká kniha Timoteovi, veškeré písmo pochází z Božího ducha. Veškeré písmo pochází z Božího ducha. Bratři a sestry, proč se možná my, já, ty snažíme přesvědčit lidi něčím jiným? Můžeme předložit lidem všechny důkazy proti evoluční teorii? Můžeme. Můžeme jim předložit důkazy proti všem
47:36ostatním náboženstvím a filozofiím? Můžeme. Změní to jejich srdce. Pokud nedá Bůh milost, tak ne. Protože to není o důkazech. Není to o tom empirickém důkazu, že uvidí Krista na vlastní oči, protože i kdyby stál před nimi, pokud jejich srdce je zatvrzelé, tak ho neuvidí. Ale Bůh nám tady nechává nástroj, který je daleko cennější.
48:07nechává nám své slovo a pán Ježíš ho používá tak, jak ho používal celý svůj život ve službě a vykládal ho verš za veršem, to co se o něm na všech částech písma vztahoval. A oni na konci prohlašují, že jim kvůli tomu hořelo srdce.
48:40kažte evangelium, říkejte písmo, citujte písmo, poukazujte do písma, protože to mluví o Kristu. A člověk musí mít proměněné srdce, aby uvěřil. Důkazy nejsou dost. Důkazy totiž přesvědčují mysl, ale srdce může zůstat zatvrzelé.
49:13Takže pokud máš tu příležitost, radši se uchyl k tomu, co říká písmo, jak nám to předkládá pán Ježíš. A pokud tady dnes sedíš a neznáš Pána Ježíše nebo Ježíše jako Pána, slyš očité svědectví písma. Bůh v Kristu byl zaslíben ve Starém zákoně, byl prorokován ve Starém zákoně.
49:49Bylo řečeno cíl, záměr, způsob jeho služby. Bylo řečeno o jeho smrti a vzkříšení a důvodu, proč. A my dnes vidíme v našem textu, že on skutečně vstal. Otázka je, jestli v to uvěříš, protože to je jediná naděje pro tebe a pro mne na smíření s Bohem.
50:26A my bratři a sestry věřím, že jsme ty aplikace, které jsem přednášel, slyšeli. Také. Kažme Krista na základě písem. Zkoumejme vše na základě Božího svědectví. Neohlížejme se na naši moudrost. Neoddělujme část evangelia od jeho zbytku. Vyučujme s trpělivostí, kterou vidíme, že má i Pán vůči nám.
50:58A nechme, ať Bůh udělá, co je dobré v jeho vlastních očích, protože on je Bůh milosrdný, laskavý a soucitný. Ať vám Pán žehná i v tom následujícím týdnu. Amen.