Sborový řád a Píseň Šalomounova
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (2)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:11Před čtrnácti dny Brat Ludvík Tvrdý zmínil, že jsem ho požádal o to, zda by mohl kázat na tu skutečnost moci Božího slova, která způsobuje až rozdělení duše, ducha, těla, kloubu, morku v kostech.
0:48Dneska mě pán Bůh vede k tomu, abych mu oplatil formou té jeho vízy, abych totiž kázal v souvislosti s knížkou, která mě byla dána k mým narozeninám, nebo jednou z knížek, která hovoří o církevní kázi.
1:20Víte, to není biblický pojem, církevní kázeň. Můžeme se pokusit o několik jaksi volnějších přiblížení tomuto pojmu. Například, že se jedná o boží pokyny pro posvěcený život církve
1:54v souvislosti s pravdami božšího slova. Tak tedy máme slyšet slovo na podkladě písma svatého, které přibližuje řád v církvi. Najdeme epištolu ke efeským, pátou kapitolu, čteme 25. až 27. verž v kradickém překladu.
2:29Povstaňme, hlištěme Boží slovo. Efeským 5, 25 až 27. Muži, milujte ženy své, jako i Kristus miloval církev a vydal sebe samého za ní, aby ji posvětěl očistiv obmítím vody skrze slovo.
3:09Aby jí sobě postavil slavnou, církev nemající poskvrny ani vrázky, neco takového, ale aby byla svatá a bez úhony. Tak se modleme. Pane poše, otče náš, my ti děkujeme, že jsme u tvého slova.
3:42Děkujeme za slovo, které hovoří o svatosti, čistoti církve, která je založena pánem Ježíšem Kristem pro tu jeho oběť na kříži, pro tu prolitou krev.
4:13A tak prosím, aby jsi otevíral naše srdce, abychom nebyli pouhými posluchači, ale s vděčností za to, že nám dáváš zbor, abychom naplňovali tvoji úlohu, to tvé pověření, dbát o čistotu, o tu krásu těla Pána Ježíše Krista patrného v církvi.
4:50Modlíme se ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen. Tak se posaďme. To se ozve pravděpodobně vícekrát, že za tím řádem v církvi, pořádkem, že je vlastně láska.
5:21My dokonce všechny naše věci máme konat v lásce. Všechny věci vaše, ať se dějí v lásce, říká písmo svaté. A v Biblii je jedna kniha, která jedinečným způsobem hovoří o lásce boží k božímu lidu a božího lidu k pánu bohu.
5:54Je to kniha Píseň písní, nebo budeme říkat také kniha Píseň Šalomounova, jak dokonce kraličtí tuto biblickou knihu nadpisují. Tato kniha obraznou řeči přibližuje vzájemný vztah.
6:26A nám se až tají dech, když pronikáme do hloubek této knihy, o jak jedinečný vztah se jedná, to je božím duchem vdechnutá kniha. Píseň Šalomounova.
7:00Mně se dostalo do rukou pojednání od profesora Adolfa Novotného. To je mimo jiné autor biblického slovníku, profesor praktické teologie I. Zesnul, který na třech stranách hustě popsaných psacím strojem popisuje vztah Jana Karafiáta, známého spisovatele Broučku,
7:38K této knize je to jedinečné čtení. Dočetl jsem se, že Jan Karafiát kázal 640krát na nejrůznější verše této knihy. A protože jsem měl, já hádám, takových 8 svazků knih
8:10Spurgena, takzvaného knížete kazatelů, tak to už před lety jsem se podivil, že kazatel Spurgen téměst každý rok kázal na text z písně Šalomounovi. To znamená, že se jedná vlastně o obdobu, protože těch svazků je v originále možná 40 nebo kolik.
8:48Manželka z Perčena zachycovala všech nakázání, která dodatečně byla vydávána tiskem. Píseň Šalomounova. Je to jedinečná alegorie o lásce pro židy, hospodina k lidu zvláštnímu, k Izraeli, a pro křesťany pána Ježíše k církvi.
9:26Úvodem zmíním, že několikrát v této knize je řeč o zahradě. A tedy církev jako zahrada. A Karafiát říká, církev je zahrada, ne louka, ne les.
9:59Tam se člověk může pohybovat bez veškerých zábran. Církev to je zahrada. Pán Ježíš je zahradník a nedodejme, aršitekt. Pán Ježíš připravuje církev jako zahradu, ve které má líbost, zalíbení.
10:30V té zahradě se nemůžete pohybovat jak chcete. Ona má své pěšiny, má své záhony. Dokonce čteme v této knize, že ta zahrada je obklopena valem, aby se do ní hned tak, no absolutně, nedostal nějaký vetřelec.
11:03zahrada obklopená valem. A tím valem je především myšleno falešné učení. V proroku Ezechielovi čtete o tom, že to jsou falešní učitele, falešní proroci. A k tomu se dostaneme později, že jsou podobní liškám,
11:36které se dostávají My řekneme do té zahrady, aby ji všelijakým způsobem znesvěcovali, poškozovali církev, zahrada. Nelouka, neles, ale zahrada, která stála Pána Ježíše mnoho péče.
12:06Dokonce život, která je důstředkem práce Ducha Svatého, aby v ní Pán Církve mohl konat bezprostředně to své dílo. My v tom dnešním kázání se na ten náš předmět zahledíme ve třech bodech
12:43a sice předmět budeme hovořit o lásce církve k pánu Ježíši, za druhé o lásce pána Ježíše k církvi a za třetí budeme hovořit o závazku, který z tohoto vztahu pro církev vyplývá. Tak tedy to prvé církev ve své lásce ke svému pánu a spasiteli.
13:24Že se hovoří pravidelně a se vší vážnosti a důrazů o víře v případě církve, to je samozřejmé a to je oprávněné. Ale když jsme zahleděni do toho poselství písma,
13:58začneme vnímat, že vedle dýry jde s ní ruku v ruce láska. Připomeňme si tu třináctou kapitolu, prvé korinským, a tam tedy čteme ve druhém verši, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásky kdybych neměl, co je tam dál?
14:33Nic nejsem. To je až tak dalece vyhraněno. Víra přenášející hory. Bez lásky nic nejsem. A nakonec ta kapitola končí slovy víra, naděje, láska. To tré. Ale největší z nich je stiť láska.
15:09My když navazujeme kontakt s přáteli, ptáváme se, jestli jsou věřící. Já nevím, ptáte se někdy na to, jestli mají vztah k pánu Bohu? Víra a láska, ta boží víra, spasitelná víra, ta jde ruku v ruce s láskou.
15:41Je to velice významné a my bychom si to měli znovu a znovu zdůrazňovat, Protože pod pojmem víra to lidé mohou myslet také jakési mínění, jakýsi názor. Jste věřící? Slychávám dost pravidelně. Víte, jsem ateista, ale tuším, že je něco nad námi.
16:14Nebo jiná reakce. Víte, já v podstatě v něco věřím. Máte vztah k pánu Bohu? To je určující. Máte vztah. To bylo krásné vyznání Petra. Pánu Ježíši, ty jsi Kristus, ten syn Boha živého Petře.
16:52To ti nezjevilo tělo. To ti zjevil nebeský otec. Ale tak je to někdy s vírou. S vírou, která nakonec se hroutí. Ne tak vztah. Stačil pohled pána Ježíše na tom dvoře velkněze.
17:28ten pohled, který Petra upamatoval na to, že pán Ježíš měl pravdu. Když mu řekl, kohout nezaspívá a ty mě třikrát zapřeš. A tak se Petr rozplakal. A když se setkal Petr s pánem Ježíšem po zmrtvých stání páně,
18:03na co se ptá pán Ježíš. Petře, miluješ-li mne více než ti to? A dnes z kazatelny zaznívá otázka. Milujeme pána Ježíše a více než ti druzí? A jsem rád, že navazuju vlastně na ten modlitevní úvod. Láska. Víra, naděj, láska.
18:34To jsou sloupy v tom našem duchovním životě postoji. Největší je siť láska, protože za ní je moc ducha svatého. Láska je to, která oživuje tu víru ducha svatého. A tedy obrazy, které nacházíme ve smyslu naší lásky k pánu Ježíši.
19:16V té písni Šalomounově se ve dvou delších popisech seznamujeme s tělesným pohledem na nevěstu a ženicha. Poslechněte na to čtu ze čtvrté kapitoly, prvý až sedmý verž,
19:49jak je připodobněna ústy ženicha, pána Ježíše, církev. A to jsem vám neřekl, asi by k tomu zápětí došlo, že píseň Šalomounovu čtou židé o hodu Beránka.
20:23To vnímáte, jaký měl Izrael oduševnělý boží pohled na tuto knihu. A tedy, co čtou Židé v synagogách v tom sedmidením svátku. Aj jaksi krásná přítelkyně má. Aj jaksi krásná oči tvé holubičí mezi kadeři tvými vlasy jako stáda kos.
21:06kteréž výdati nahoře galát, zubové tvoji, podobní stádu ovcí, ostříhaný, když vycházejí z kupadla, z koupele, z nichž každá mívá podvém, a mezi nimiž není osyřelé, jako provázek červený, dvakrát barvený rtové tvoji, a seď tvá ozdobná, jako kus jablka zraněného kráně tvé mezi kadeři tvými,
21:50hrlo tvé jako věže Davidova, vystavená k chování zbroje, v níž na tisíce pavé svysí vše štítu mužů dlatných, Oba tvé prsy, jako dvě mladých blíženců slních, jen se pasou mezi liliům, až by zavítal ten den
22:20a utekli by stínové, poodejdu k hoře Mirové a ku pahrbku Kadidlovému. Všetka jsi krásná, přítel ti nemá a není na tobě poskvrny. Víte, až do jakýchsi intimních detailů jde takový popis.
22:50A tak bezbožní nebo lidé bez úcty si takový popis vlastně přisvojili pro opěvování krásy žen, navzdory tomu vdechnutému božímu slovu.
23:22Ujasněme si, když pán Bůh stvořil člověka, tak ho stvořil podle svých představ Představ jako dokonalého, bez poskvrny a vrázky. Kdo řekne halleluja? Víte, žasněme. No, umělci se tomu světáci přibližují, když spodobňují lidskou krásu.
23:59Protože je to obdivuhodné. Nedávno bylo mistrovství světa v atletice. co všechno těch špičkový atleti svedou přes šest metrů ve skoku o tyči. Nepředstavitelné. A mohli bychom jít od jedné discipliny k druhé, třetí, čtvrté. Čeho je to lidské tělo schopné?
24:36Pán Bůh stvořil člověka ke svému obrazu. Člověka stvořil se schopností mít obecenci se svým stvořitelem, být mu podobní, tak znovu halleluja, žasněme. A nepochybuji, že když jsem četl tento oddílek,
25:08Takže vy písmáci jste si po nejedné charakteristice hned vybavovali něco duchovního. A Karafián říká, jestli tomu nerozumíš, nebo jestli nepronikáš do té hloubky, tak toho nech. Dokonce připodobňuje tuto situaci těm mudrcům od východu,
25:43kteří rozpoznali tu betlémskou jezdu, jiní ani neviděli nebo nevnímali. A Karafiát říká, jestli nevidíte tu jezdu, A jestli nevidíte pána Ježíše v této knize, tak toho nechte. Vy potřebujete dalekohled. Kdyby ho měli ti současníci těch mudrců od východu,
26:18tak by ji viděli, tu betlémskou hvězdu. A k naší bídě a k naší až ostudě My mnohé z té krásy církve nevidíme. Přiznejme si to, co všechno je opěvováno. A když budete číst výklady této charakteristiky, tak se nad něčím pozastavíte,
26:52můžete dokonce odmítnout, protože jeden z výkladačů vidí za těmi vlasy také si zástupy pohanů a tak dále nebudu věc rozvíjet. Někdo může v pokusech každou charakteristiku zvládnout v pojmech. Může se dostat do slepé uličky a je to až poněkud k smíchu.
27:23Ale pán Ježíš říká círky a jak si krásná přítelkyně má. No tak věřím, že alespoň tato charakteristika nám zůstane po tomto kázání. Protože církev je dílo pána Ježíše Krista.
27:54A tak je tedy krásná. Pán Ježíš ji stvořil. Jak jsi krásná. Přítelky je má. A není na tobě poskvrny. Ale ta milá, ta je také připodobněna. Na holubičce, první kapitola, patnáct.
28:26A ve druhé kapitole růži sáronské nebo lilii. Druhá kapitola, prvý verž. A zmiňuji znovu karafiáta, který předpokládá otázku. Jaký je to s tím trním a liliím?
28:58Dodává, trní je tam dřív než lilie. Ale ta lilie, ta v tom trní roste. Proč? aby byl patrnější rozdíl. Trní a lilie. Trní to jsou ti, kteří nepřijali pána Ježíše Krista
29:29jako pána a spasitele, jako milého. I ten podle vidských soudů největší bez pána Ježíše V božích očích trní, protože jenom pro víru v Pána Ježíše Krista se může člověk stát lilí.
30:02A když jsi za hanben a dokonce se osmělíš, to je oslovení každého z nás. Jestli se osmělíš, že strní nikdy nebude lilie, tak jak je to s tím tvým znovuzrozením z ducha svatého?
30:35Bereš to vážně, že si dostal ducha svatého? Máš všechny předpoklady, aby si nesl ovoce. No, tak snad to známe všichni. Galackým 5.22. Ovoce, pak ducha, jestiť, láska, radost, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost, středmost.
31:22Není to krása? Není to hodno toho obrazu, lilie? A ty se osměluješ pochybovat, že bys mohl být lilií? Tak kde je tvoje víra, moc Pána Ježíša? Kde je přijímutí daru Ducha Svatého?
31:53Každý z nás věřících byl jednou trním. Každý. Ale je zde změna. Stali jsme se liliemi a lilie, ta má pečovat o svoji čistotu. Té má jít o tu podobnost s pánem Ježíšem Kristem. V tom je to duchovní tajemství.
32:23A to není s těmi alegoriemi konec. Ve čtrnáctém verši druhé kapitoly. Holubičko mám v rozsedlinách skalních ve skrýši příkre. Ukaž mi obličej svůj, nechať slyším hlas tvůj, nebo hlas tvůj liběst.
32:57A obličej tvůj žádostivý pán Bůh vyhlíží po našem hlasu, po našem obličeji. Vždyť on proto, abychom byli novým stvořením, udělal vše potřebné. A jak je to s naším hlasem? Opravdu počínaje tím probuzením.
33:29Jí se ozývá něco z chvály Pána Boha? Jak je to s častostí našich modliteb? Jak je to s naším svědectvím? Pán Ježíš vyhlíží po tom našem hlasu. A pak jsme u té alegorie lištiček, jak už jsme si předestali.
34:01Zlapejte nám lišky, lišky maličké, jež to škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete. Obraz lišky je dodůsledku obrazem něčeho negativního. A když jsme si řekli, že takovou duchovní liškou je ten,
34:37kdo přichází s falešným učením. Ale v souvislosti s tou zborovou kázní tento pohled rozšířím. A sice takovou liškou, která kazí vinici, je všechno nečisté, co se objeví v našich vztazích a není z ducha svatého.
35:12To je pištole ke galackým, je na jedné straně ovoce ducha a na druhé straně ovoce těla. A když se zahledíme do toho výčtu, tak je to jedno nebezpečí vedle druhého. Protože ten lidský, lstivý nepřítel, ten se snaší tím obrazem lišky tu vinici kazit.
35:45Snaží se do té boží vinice vnášet něco negativního. Něco, co se pánu té vinice nemůže líbit. Protože on udělal vše, abychom nesli ovoce ducha. Tak jsme hovorili o lásce církve k pánu Ježíši, o lásce pána Ježíše k církvi,
36:28pro kterou jsme se stali novým stvořením a jsme u toho pojmu zborová kázeň. A čteme v Matouše 18, 15 až 17. Jestliže tvůj brat proti tobě zřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima.
37:01Poslechneli tě, získal jsi svého bratra. Jestliže by však neposlechl, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby ústy dvou nebo tří světků byl potvrzen každý výrok. Jestliže by je neposlechl pověst o schromáždění a jestliže by neposlechl ani schromáždění a děti jako pohon a celník.
37:37Jestli pak známe tyto verše a jestli pak jsme je někdy uplatňovali. A nebo naopak, jestli je někdo neuplatňoval v pohledu na nás. A v té knize Zborová kázeň je řada jedinečných podnětů.
38:18Jeden z nich je formou citace jednoho známého pysatele na toto téma Jonathan Lehman, cituje Marka Devera, nám ta jména nic moc neřeknou, který hovoří o tom,
38:51že jestli někdo je zaujat biblickou kázní, jako se stává někdy mladým kazatelům, kteří čista jasná tento boží řád chtějí uplatnit, tak jim říká naplno, nedělej to. Protože se může stát, že by to přišlo jako když udevří blesk
39:27a dostaví se reakce nepochopení a zraněné pocity. Ono se v církvi jedná o učení. Kdyby církev byla důsledně učená, vyučována, poučována božím slovem,
39:57církevní kázeň přichází naprosto plynulé a automaticky. Vždyť jenom ta věc napomenutí druhého, když proti nám zřeší, proč hned hovořit o církevní kázni. No přece nám záleží na jednotě s bratrem, který se proti nám prohřešil.
40:29Proč tomu hned dávat jakýsi v úvozovkách úřední háv? Proč důsledně hned přikročovat k druhému, případně třetímu kroku? Přece duch svatý nás vede k lásce. My máme mít jedni druhé za sebe důstojnější. To je to učení, kterého máme být světky ve zdravých zborech.
41:02Ale když není pomoci, tak tedy pro lásku k pánu Ježíši tyto kroky je nutné uplatnit. A autor říká, a jestli vše je neuplatňujete pro jakousi v uvozovkách lásku, pak jako kdybyste milovali ještě víc než samotný pán Ježíš, který toto ustanovil.
41:38Ale řekněme si, jsou hříchy proti nám, které, když se zamyslíme nad svojí osobností, když se zamyslíme nad zkušenostmi, které máme, tak nakonec na modlitbách ubožího slova Na ty prohřešky zapomeneme. Nestojí za to.
42:12Protože nejenom my jsme hříšní lidé, ale i ti naši bratři a sesty. Kdo z nás nikdy neudělal nějakou chybu? Kdo někdy neřekl neuvážená slova? a ono se nakonec z takového neuváženého slova stane problém a dojde k pomluvám, dojde ke snížování bratra.
42:46Namísto, abychom se o to víc za toho, který se prohřešil, o to víc modlili. Pro lásku. A samozřejmě tím není řečeno, že bychom se měli vyhnout k roku, kdy otevřeme své srdce tomu, který se prořešil a řekneme o tom,
43:16jak se cítíme zraněni. Jak děkuji pánu Bohu za zkušenosti, které mám v tomto smyslu. A řeknu to naplno. Za vděčnost za moji manželku.
43:46Já už si to mohu dovolit. Aha, ona pozlechla, protože o ní nemá mluvit. Ale kolikrát se rozplakala proto, že se cítila ukřivděná. A sestry, kladu vám to na srdce, protože ta mužská srdce, ta jsou někdy tak tvrdá. A kdyby nebyly pokorné manšelky, nevím, jak by to s námi dopadlo.
44:26Kdyby proti tobě zřešil, brato. A ty jsi s tím nevěděl rady, jdi a vyřeš to mezi čtyřma očima. Čím větší zbor, tím je to obtížnější. Ale v té naší velikosti, v úhozovkách, žádný problém. A z té knihy nyní cituji, proč zborová kázeň, dejte pozor,
45:00Pět důvodů. To prvé, protože slouší k odhalení hříchu. Církev nemůže mlčet hříchu. Hřích musí být odhalen a musí být zjeven a jasně na něj poukázat, že je to v rozporu s písmem svatým.
45:34Za druhé, dbát o zborovou kázeň z důvodu varování. Potřebujeme být varováni tím, když se dbá o zborovou kázeň. Protože jsme někdy tak unavení, tak zaslepení, že najednou jenom varování nás duchovně probousí.
46:10Za třetím cílem zborové kázně je záchrana. Protože když opravdu došlo k hříchu, tak prostřednicím zborové kázně se ten padlý, padající bratr, pozvedá a zachraňuje, že v tom hříchu nezůstává.
46:41Za čtvrté, jedná se o ochranu před nákazou druhých. Zborovou kázní je pěstována ochrana, protože církev je svatá. A bez svatosti nikdo neuzří Boha. A to poslední jedná se o dobré svědectví.
47:14Kolik hledajících přátel hledá církev, kde se pěstuje zborová káseň? Už té nekázně mají dost. Co to je za církev, která je sice označována jako zahrada, ale každý si tam běhá přes záhony nezávislé na těch cestičkách, jak chce.
47:49Jsou hledající duše, které hledají zbory, kde se pěstuje zborová kázeň. A my v České republice máme tu výsadu, že můžeme čerpat z odkazu jednoty bratrské, která usilovala už v tom sedmnáctém století o čistou, krásnou církev formou kázně.
48:31To je úžasný odkaz právě v té naší vlasti, protože uvědomíme si jednu věc. Takzvané státní nebo lidové církve, když přijímají do svého středu formou křtu nemluvňat
49:04a následně v dospělosti formou konfirmační zkoušky nemají záruku, že se jedná v dospělosti o znovuzrozené členy círke. Nemají. Zatímco my, jako baptisté novokřtěnci, My když slyšíme svědectví toho, kdo je znovu zrozen a dáváme souhlas k jeho krtu, vlastně pohřbení s Kristem,
49:48my vydáváme svědectví, že je zde nové stvoření. A nové stvoření pak plynule může být kázněno, jestli padá. To je úžasná výsada. Je zde někdo, kdo vyznával víru.
50:18A pravděpodobně na té rodinné rekreaci budu citovat něco z takzvaných protokolů. tak to nazývali zápisy ve Vinohradském zboru z konce předminulého století, kdy ti naši předkové hned zpočátku dbali o církevní kázen.
50:52A tak jsem se dočetl, protože jsem měl možnost nahlédnout do těchto spisů, že když někdo nedbal na napomenutí bratra, a dostalo se to posléze až před staršovstvo, byl napomenut staršími a čekalo se měsíc, dva, jestli se ukáže kající duch padlého bratra.
51:23A jestli se neukázal, tak podle těch čtených slov byl jako pohan, jako nevěrec ve vztahu k církvi. A je zde závěr toho dnešního kázání. To až včera. Večer jsem si ujasnil, že to je dobrý závěr, protože čteme ve směst studijní překlad
51:58A tam, když nalistujete první věř sedmé kapitoly, tam čteme. Tanči, tanči, šulamít, tanči, tanči, chcem tě zřít. Co uzříte na šulamít? Že má v tanci solo mít.
52:29Tak to mě nedalo pokoj. Tak jsem šel do těch nejrůznějších pramenů a řeknu to asi takto. Upřednostnila se básnická forma
53:00před důsledným překladem. Totiž v tom kralickém překladu Ale začnu ekumenickým překladem. Obrať se, obrať se, šulamítko, obrať se, obrať se, chceme tě vidět.
53:32To je v podstatě důsledný překlad. A kraličtí, navrať se, navrať o sulamická, navrať se, navrať se, ať tě patříme. co uzříte na sulamické, jako plesání vojenské. A právě tento překlad jsem už dávno četl v jednom z kázání z Perčena.
54:12Víte, v pozadí se jedná o jakýsi až kultický tanec, kdy šulamít tančí, ale zrovna tak lze překládat, obrať se. Totiž došlo v jednom momentu, že přichází pastýř, klepe na dveře své mile,
54:42ale ta se zaměstnává svým vzezřením a neotevírá okamžitě. Nepochybuji, že se vrátíte k písni Šalomounově a budete číst. V zápětí však Šulamít milá otevírá dveře, ale milý už je pryč. A ke konci této knihy pak čtete o tanci a v něm se nutně také objevuje skutečnost obrácení.
55:33Ale za tím obrácením Sperč jen chápe výzvu k návratu. Milý, ten byl pryč. Co to pak stálo? Milou, aby ho našla. Aby se vrátila. Aby se vpravdě obrátila.
56:03A tak si vybavme tu efeskou církev z knihy Zívení, kterou pán Ježíš vyzýval k tomu. Aby se vrátila k první hláce. I církví se může stát, že na něco opomene, že na něco zapomene,
56:34ale je zde milý a ten vyzývá k tomu, aby se milá obrátila. A nebo dodejme k radickým překladem, aby se navrátila. A ten závěr. My jsme všichni vyzýváni k tomu, abychom dbali o první lásku.
57:06A možná jste si během tohoto kázání vybavili, jak ti naši otcové důsledněji dbali o církevní kázeň. O to, aby vzájemné vztahy byly krásné, aby se bratři a sestry až bezmezně milovali, aby dovedli přinášet oběti, aby byli ochotni nést křivdy.
57:41Není důvod se také obracet, navracet? Jistě ano. A děkujeme za boží slovo, které nás vede k tomu, abychom byli nejen posluchači, ale také činitelé.
58:11A sedmý verš, jedenácté, tak to jsem poplet, aby v závěru této knihy zaznělo slovo, jak krásná jsi, jak líbezná, lásko přerozkošná. Můj milý má mne, po mně prahne jeho touha.
58:46Karafiát vyznal, že jeho přes 20 let starší přítelkyně ze Skocka mu otevřela píseň Šalomounovu. Já se nedivím, protože ta bezpochyby znala z Perčena. Karafiátovi tuto knihu otevřela a předpokládám, že i mnohému z nás
59:22byla tímto kázáním otevřena kniha Šalomounova a to pro hlubší vztah k pánu Ježíši, k jeho dílu a také k bratřím a sestrám. Minutu skloňme hlavy a modlete se každý osobně. Možná si vybavíte někoho, kdo se proti vám provinil,
59:56A vy určitou hořkost nosíte v srdci. Zapomeňte. A jestli nemůžete, tak to začněte dávat do pořádku formou rozhovoru mezi čtyřma očima. Věřím, že to stačí. A že to nebude muset jít dál a dál,
1:00:27až k tomu předložení před staršovstvo, které má velice významný post nebo pozici ve sboru a které má zodpovědnost za to, aby zahrada Boží byla opravdu zahradou. Po minutě povstaneme a já se stiším k modlitbě.
1:01:47Povstaňme, prosím, pane Bože, otče náš. Děkujeme za knihu Píseň písní. Děkujeme za to, že tímto způsobem nám přiblišuješ svoji lásku k Izraeli, a lásku Pána Ježíše k církvi, tak prosíme za tu pravou rozhodnost,
1:02:22abychom se vždy dovedli vzepřít zlému, když na nás dotírá, když chce narušovat společenství církve, která v očích Pána Ježíše je milá, krásná nevěsta. Děkujeme za dar spasení a nového života z ducha svatého, kéž nikdo zde vzpřítomných tvého ducha nezarmucuje.
1:02:54Ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen.