Chození v moci Ducha Svatého | Ageus #8
Výraz duch je v přepisu na 33 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Římanům 82. Paralipomenon 36Ezdráš 1Ageus 1Efezským 1Židům 13
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (5)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:04Vás všetky vítám, i ty, kteří s námi můžou být v touhle chvíli prostřednictvím toho vysílání přes YouTube. A my dnesní den jsme se mohli tak s boží milosti sejt, aby jsme pokročili v tom našem probírání proroka Chagáje. A znovu, vždycky na začátek, říkám takové to zhrnutí té minulé biblické hodiny. My jsme minule, jak věřím, dobře si pamatujete, se zamýšleli nad tou velice důležitou otázkou
0:36Je Pán Bůh s námi? A celé to naše zamišlení bylo právě vedeno v duchu toho poselství, kterého se dostalo božímu lidu skrze proroka Chagáje v tom třináctém verši první kapitoly. A hospodinův posel Ageus řekl lidu jako hospodinovo poselství. Já jsem s vámi, je hospodinův výrok. To poselství zaznělo v té době k lidu, který z boží milosti se navrátil do toho Ľudska, aby znovu vybudoval ten poničený jeruzalemský chrám.
1:17To je tedy ten historický kontext tohoto verše, ale když jsme si, věřím, dostatečně na písmu ukázali tu souvislost s tím ostatním božím zjevením, tak věřím, že nám potom bylo jasné, že tento verš je nadčasový, že tento verš má hlubší a významnější poselství než jenom do té konkrétní situace, která byla v té dané době, když prorok mluvil ke svému lidu v Jeruzalémě.
1:55Věřím, že jsme pochopili na základě písma, že na tomto zaslíbení, to, že Bůh je s námi, stojí vlastně i celá nová smlouva a že právě nová smlouva díky oběti a tomu dokonalému dílu Pána Ježíše Krista může toto učinit, zajistit skrze vykonavatele nové smlouvy, čili zase Pána Ježíše Krista, že Bůh může být s námi. A to, že Bůh je s námi, to je příčinou i důsledkem našeho spasení,
2:39našeho posvěcování, našeho díla na Božím díle, našeho zachování pro den, kdy se k nám Pán vrátí, aby si svůj lid vzal. ze starého zákona jsme si také ukázali, co se stalo, když ta boží přítomnost byla někomu z těch starozákonních svatých na nějakou dobu odebrána. Vzpomenete si, kterého krále jsme takhle rozebírali, králech Iskijáše.
3:10A vlastně na tom, věřím, jsme si krásně demonstrovali, že ten problém je právě v tom našem hříšném přirozeném stavu, té naší hříšné přirozenosti. Nebylo něco zvláštního, že by Chyskiaš byl nějaký silnější bezbožník, ale naopak víme, že z toho božího pohledu to byl muž, který žil podle boží vůle, ale tady právě může nastat to, když si to špatně vyložíme, že budeme oceňovat samotného člověka nebo spolehat sami na sebe.
3:49a věřím, že právě i tato demonstrace, kterou pán Bůh dopustil v životě například Chyskiaše, ale není to jediný starozákonní svatý, nás měla utvrdit v tom, že nelze spoléhat na tělo, že nelze spoléhat na vlastní spravedlnost, ale že je to právě a jenom o boží přítomnosti v našem životě, která je z boží milosti, že můžeme žít ten život, který se Pánu Bohu líbí. A kdyby Pán Boh odstoupil, tak nic z těch dobrých věcí, které jste dosáhli po tom, co jste byli znovu zrozeni a povoláni do božího lidu, by nebyly možné.
4:38To zaslíbení je klíčové. Novozákonní lid to musí znát a pevně na tom stát. Římanum 8, 31. Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? A pak jsme si citovali z Židům 13, 5. Vždyť Bůh řekl, nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu. Proto smíme říkat s důvěrou. Pán při mně stojí,
5:12Nebudu se bát, co mi může udělat člověk. A my dneska ještě chvíli u tohoto zůstaneme. To, co bych chtěl ještě k tomuto poselství doplnit, je, že jakožto křesťané si musíme uvědomit, že jsme v určité paralelní situaci jako ten starozákonní lid, který byl navrácen z toho Babylona, aby v tom Jeruzalémě budoval ten zničený jeruzalemský chrám.
5:46My jsme jasně, věřím, už seznámení s tím, že tato paralela toho budování toho jeruzalemského chrámu souvisí s církví. Souvisí s tím, že v této dispenzi časové, víte, co je dispenze, to je období, Víte, že dějiny z pásy se dají rozdělit na určité dispenze, jiná dispenze časová byla například v době od Adama po potopu, jiná dispenze, když byl Adam v ráji s hospodinem, než zřešili s Evou, jiná dispenze v tom smyslu okolností byla, když například pán Bůh pracoval s praotci, jako byl Abraham, jeho syn Izák a Jákob,
6:34jiná potom, když Mojžiš vyváděl svůj lid z Egypta, jiná v době, co byla Jozueho, Soudců, Královské a potom po rozpadu království. A to neznamená, že by Pámuch byl jiný, ale je nám jasné, že v těch určitých dobách boží projevy a situace se nějakým způsobem lišila. To, že se lišila, neznamená, že nemluví do dnešní doby naopak. Víme, že všechny ty věci byly zapsány pro napomenutí nám, kteří se ocitli na skonání věku.
7:10A když si teda vezmeme, že i ty události z toho znovu budování toho jeruzalémského chrámu jsou tou paralelou, který k budování Kristovi církve, svatyně, boží v současné době, tak, věřím, potom je to slovo pro nás mnohem živější, než jenom si to připomínat z nějakého historického hlediska. Víte, například v Korinským 1, 3.16 jasně čteme, nevíte, že jste boží svatyně a že ve vás bydlí duch boží?
7:44Ničili někdo Boží svatyni, zničí Bůh jej. Neboť Boží svatyni je svatá a tou svatyni jste vy. Jedna z odlišností, našli bychom jich více, která definuje novozákonní dobu je, že v současné době, době církve, Boží příbytek na zemi, mezi lidmi, není složen z kamenů a zdiva,
8:14Jerozalemského chrámu, ale je vybudován z čeho? Z živých kamenů. Kdo jsou ti živé kameny? Jsou to všichni boží vyvolaní, povolaní, znovuzrození křesťané, kteří přijali pána Ježíše Krista z boží milosti, věří v jeho jméno a žijí na jeho slávu. a jakým způsobem tedy brát ty stavby a to budování z toho předešlého období do současnosti.
8:47Já věřím, že to nepotřebuje velikou aktualizaci, ale že sám duch boží, když ty slova slyšíme, čteme, nám ukazuje, že ty poselství jsou nadčasová, že i v dnešní církvi se vyskytují lidé, kteří se pro obtíže odklánějí od konání božího díla, Že i v dnešní církvi máme spoustu žel těch, kteří místo toho, aby se věnovali církvi a božímu království si raději staví roubené domy.
9:16Teď mě nepochopte špatně, to neznamená, že křesťané nemohou mít domy, ale je to otázka priorit. a není to jenom otázka priorit, ale je to i určité poselství o tom podivuhodném božím jednání, z kterého si můžeme, měli bychom vzít příklad. Proč je tak důležité rozjímat nad touto knihou právě v současnosti? Víte, rozmáhá se už delší dobu veliký nešvar v církvi a to je,
9:53že mnoho vedoucích církví, ale nenom vedoucích církví, bere inspiraci k tomu, jak budovat církev živého boha, jak budovat ten novozákonní chrám, ne v písmu, ale ve světské moudrosti. Dneska vychází spoustu kvaziduchovní literatury, která nám radí, jak vést sbor, jak žít ve sboru, jak být starším, jak být služebníkem v církvi,
10:25Ale mnoho těch knih, mnoho těch rad jsou čistě brakem a nebezpečným brakem, protože místo toho, aby ti autoři, nebo ti kazatelé, nebo ti učitelé čerpali tu inspiraci a ty principy z božího slova, tak velice brzo zjistíte, že oni čerpají někde jinde. A už jste se s tím někdy setkali? Určitě věřím, že někteří z vás ano. A když byste potom rozebírali, kde oni čerpají ty své zdroje, tak zjistíte, že mnoho těch principů, které se dneska uplatňují v církvi, nepocházejí z božího slova, ale pocházejí ze světské filozofie, psychologie, z managementu.
11:16Management, myslím, způsob, jak jim oslovovat lidi, PR, komunikace s veřejností. A různé tyhle věci pronikají postupně do církve a ono na první pohled je hned zřejmé, že oni fungují. Církve rostou. Všem, tady si musíme položit otázku. Je to něco zarážejícího? Je to něco, co by nás mělo výst ke spochybnění těch, jak nás obvinují oni z kostnatělých fundamentalistických postojů?
11:56Já jsem naprosto před pánem přesvědčen, že vůbec, naopak, my víme, že pootevřou-li se dveře do církve, ta úzká brána, trošku doširoka, jak říkají někteří, nejmenovaní, když se ta střecha tak nějak pěkně rozšíří, tak je jasné, že tam tudy může projít více lidí.
12:26Ale myslíte si, že jsme to my lidé, kteří určují šířku těch bran do Kristova království? Co říká Matouš o té bráně, o té cestě? Je úzká. A málo kdo ji nachází. Bratr Adlav, když psal ty komentáře k té knize Cesta Poutníka, které jsou mimochodem hodně hluboké teologicky, napsal v tom jednom případě, který svědčil o tom vstupu do božího lidu, že opravdu bratři a sestry by měli být vstřícní k novým lidem.
13:09Měli by být, ano, Adlov. Takže, že by měli být vstřícní k tomu, jak přijímat ty bratry, nebo ty nové přicházející, přesto trval zásadně na tom, že ale samotný vstup, tedy členství, řekněme, v té církvi, to musí být velice úzce vymezené. Víte, pán Bůh nikdy nesleví ze svých úzkých dveří do církve. Ale co se tedy stane, anebo nutně, co se děje, jakým způsobem ta dnešní církev otevírá ty dveře do široka?
13:51Já si myslím, že je to naprosto zřejmé. Je to tak, že kazatelé, kteří čerpají hlavně z marketingových a psychologických a filozofických poznatků, tak dobře vědí, jak prodat nějaký produkt. A když vidíte třeba reklamu, tak reklama je založená na tom, že asi málo který prodejce vám hned na začátku řekne plusy,
14:21ale dokonce i mínusy, teď nechápejte, že by Boží Evangelium mělo mínusy, ale Boží Evangelium má pozitivní zprávu v sobě, ale i jednu těžkou. Jak říkal jeden brater, spasení je zadarmo, ale stojí nás naprosto všecko. Spasení je Boží dár, ale bez toho, aniž bychom zapřeli sami sebe, vzali svůj kříž a šli za Pánem Ježíšem, vzdali se svého života,
14:48Není možné. Ale tito lidé uplatňují právě taktiky, které navenek jsou líbivější. Zdůraznují na jedné straně věci, které jsou v Bibli lépe poslouchatelné, to znamená boží láska, milosedenství, odpuštění, požehnání, ale už nejdou do těch hloubek, těchto teologických pojmů. no a věci jako boží soud, svatost, spravedlnost, hněv, no ty jsou buďto úplně vynechány,
15:24anebo spolu s dalšími vážnými doktrínami sprchovanost boží, církevní kázeň, tak nějak zamlčeny. Ale co se potom děje? Církev se začíná plnit zvenku lidmi, kteří sice v církvi jsou, Ale to, že jsou v církvi, jim rozhodně nezajišťuje to, že vešli tou úzkou branou. Naopak mi moc dobře víme, že ne všichni zdaleka, kteří jsou součástí nějaké církve, jsou skutečně automaticky těmi znovuzrozenými, spasenými lidmi.
15:59a konec důsledku toho všeho je, že mnozí ti lidé díky těmto skutkům působí obrovskou devalvaci svědectví samotné církve. A o tom apoštolové varovali ve svých apoštolách. Takže když my se nebudeme úzce držet těch božích principů, Božího slova, tak nakonec můžeme být po lidsku daleko úspěšnější, ale to je v naprostém rozporu s tím, co po nás chce Bůh.
16:36Jak říká Apoštol Pavel, kdybychom se chtěli líbit lidem, tak co? Nemohli bychom se líbit Bohu. a tady je ale ten vnitřní souboj. Každý z nás je pod stejnými pokušeními, kterými pán Ježíš Kristus prošel na poušti. Víte, že tehdy přišel protivník ďábel a vznesl několik velice vážných pokušení na pána Ježíša. Jednou z nich bylo právě otevřít mu tu snadnou cestu.
17:12Co stačilo by v uvozovkách pánu Ježíši k tomu, aby mu celý svět ležel u nohách? Poklonit se. Ďábel je lhář. My víme, že otcova cesta k tomu, aby pán Ježíš se nakonec stal tím právoplatným dědicem a skutečně tím králem, byla z lidského pohledu mnohem tvrdší.
17:42Pán Ježíš musel sám sebe zmařit, musel jít cestou kříže, ale nakonec víme z písma, že Bůh Otec dostal svého slova a víme, že Pán Bůh řekl a učinil to, co zaslíbil, když Pán Ježíš dosvědčil, je mi dána beškerá moc na nebi i na zemi. Ale tuto moc, tuto výsadu získal skrze kříž, který je v očích tohoto světa bláznostvím a v očích židů je to pohoršení.
18:25Takže i my, i k nám, dňábel přichází a nabízí nám tu širokou cestu. No jo, ale teď bychom si mohli říct otázku, jak v tom všem obstát. Jak snášet lidské odmítnutí, jak snášet tu cestu kříže, jak snášet ty těžkosti, které můžou nakonec vyústit i v to, že bude-li to boží vůle, nás to může stát i náš vlastní život.
18:55Tady jsme zpátky u toho verše. Klíč je v tom, že si musíme pevně být jisti, že Pán Bůh je s námi. Umíte si představit třeba dobu prvotní církve, když nastalo jedno z těch prvotních obrovských pronásledování, kdy obrácení křesťané byly vřímně popravováni, křižováni, jejich děti házeny v aréně lbům.
19:25Bylo by toto vůbec možné, kdyby ti to lidé neměli tu jistotu, že Pán Bůh je s nimi? Já jsem naprosto přesvědčen, že ne. Já jsem přesvědčen, že by se nikdy nenechal mistr Jan Hus upálit, kdyby si nebyl jistý, že Pán Bůh je s ním. A teď bych mohl pokračovat o novokřtěncích, kteří končili při svém druhém křtu v sudech na dně Dunaje, o bratřích reformátořích z Anglie, kteří byli zaživa upalováni.
19:59Nikdo z nich by nebyl schopen přinést takovou oběť a učnit takový krok víry, kdyby pevně nestal na tom božím zaslíbení, že Pán Bůh je s ním. a tady vás si bratři a sestry jasně povzbudit. Stujme na tom pevně, protože bez toho, aniž bychom si byli jisti, že Pán Bůh je s námi, nejsme schopni činit žádné vážné kroky víry, nejsme schopni přinést žádnou bohulibou oběť a budovat ten boží chrám.
20:33To, že přicházejí těžkosti, když evangelium zvěstujeme v celé své plnosti, můžete nádherně vidět třeba v příkladu Apoštola Pavla, když předstoupil před místodržitele Felikse. Já to připomenu, tehdy apoštol Pavel, který je nám věřím v té řadě těch hrdinů víry, velkým příkladem, ale nezapomínejme, že těmi hrdiny víry byly už starozákonní proroci, soudci, otec Abraham a víte, že tím největším prorokem, který takhle zvěstoval Boží slovo a stálo ho to nakonec i život, byl sám pán Ježíš.
21:16ale i naši apoštolové a potom reformátoři, věrní bratři a sestry z nedaleké budoucí, v minulosti, třeba i doby totality, byli ve stejných těžkostech. A všimněme si, co prožil apoštol Pavel, když byl už zaját a v té 24. kapitole od 24. verše čteme, že po několika dnech přišel Felix se svou manželkou Drusilou, která byla židovka, dal si zavolat Pavla a poslouchal jeho výklad o víře v Krista Ježíše.
21:57A teď si my často, bratři, položme ruku na srdce, jestli jsme tak věrní jako apoštol Pavel, protože tady to jasně pokračuje. Když však Pavel začal hovořit o spravedlnosti a zdrženlivosti a budoucím soudu, pocítil Felix úzkost a řekl, pro dnešek můžeš jít, až budu mít čas, dám si tě zavolat. Víte, o boží milosti, odpuštění se poslouchalo Felixovi zřejmě velice dobře, ale Pavel řekl B, je tady totiž také boží soud, spravedlnost, posvěcení, zdrženlivost a tak dále a všimněte si, že přesně tam už to Felixovi stačilo. Dá už poslouchat nechtělo.
22:49Petře a sestry, ale to nikdy nevedlo k tomu, že by Pavel svoji zvěst změnil, kdežto dneska máme spoustu služebníků, kteří přesně v tom bodě skončí a aby nestratili v uvozovkách věrné posluchače, ani dál nepokračují. Jenomže Felix nebyl jediný, který slyšel Pavla, my víme, že bylo také mnoho těch, kterým Pavel takto zvěstoval a oni uvěřili.
23:19Oni činili pokání. Z čeho činit pokání, když nebudete usvědčeni z hříchu? Jak se bát pána Boha, když nebude zvěstována jeho svatost a spravedlnost? Jak zajistit čistotu církve, nebude-li uplatňována zborová kázeň? A tak, bratři a sestry, vezmeme si to k srdci. Rozdíl v tom, jak budujeme boží chrám, je nám zjeven v Novém zákoně.
23:55A poštol Pavel v Korinském říká, že jsou jen dva způsoby, jak můžeme stavět na božím díle. My čteme ve třetí kapitole, myslím, že to je v první korinském třetí kapitola, že na božím díle se toliko dá stavět z dvojího typu materiálu. Věděli byste, z kterého můžeme stavět buď to ze dřeva, sena a slámy, anebo můžeme stavět ze zlata, stříbra a drahých kouků.
24:28A věřím, že z posenství celého toho božího zvěstování víme, co to znamená stavět ze slámy, dřeva a sena. Je to něco, co schoří a je to právě ta lidská moudrost, ty lidské výmysly, lidské způsoby. A co to znamená stavět ze zlata drahých kovů a těch diamantů? To znamená stát pevně na božím slově, zvěstovat celou boží radu, protože Apoštol Pavel říká v první kapitola listu Římanům, nestydím se za evangelium, neboť je to boží moc ke spasení pro každého, kdo věří, jak pro žida, tak i pro řeka.
25:20Ale je jasné, že když my něco z toho evangelia vezmeme, tak už ta boží moc se z toho ztrácí. A my si dneska ukážeme, že na čem je založeno to lidské znovuzrození a na čem je založena vlastně celá naše proměna, ta je naprosto a plně závislá na boží moci, která je uplatňována skrze ducha božího právě hlásáním Evangelia.
25:51A tak dnes, aby jsme hlouběji pochopili tuto moc boží, pojďme se podívat na ten čtrnáctý verš, první kapitoli Agea. a hospodin vzbudil ducha judského místodržitele Zeru Bávela, syna Šeltělova a ducha velekněze Jošui, syna Josadakova i ducha celého ostatku lidu.
26:24Přišli a konali práci v domě hospodina zástupů svého boha. 24. dne, 6. měsíce ve druhém roce vlády krále Dareja. A jak víme, bylo to tedy toho 21. září roku 520 před naším letopočtem. Já bych se právě tady s vámi vypravil zase do hebrejštiny, protože na tom krásně budeme demonstrovat hloubku tohoto verše.
26:55Vajá ar Adonai et ruach zeru bável. To budu překládat tak, jak to je slovo od slova, aby jsme to chápali. a vzbudil hospodin, tam je boží jméno, ten tetragramaton, ducha Zerubávela, Ben Šaltiel, Páchat Jehuda, syna Šaltielova, guvernéra Jehudy, Ve Etruach Jehošua a ducha Jošui, Ben Jeho Cadak, Hakohen Hagadol, syna Jeho Cadakova,
27:31Sadakova, kněze velikého a samozřejmě Hakohen Hagadol, víte, že my překládáme jako velekněz. Vé truach kol šérít haam a ducha celého šérít pozůstatku lidu. Vajavů, vajásů, melacha a šli a dali se do díla ve ved adonajcevaot elohechem v domně hospodina zástupu svého boha.
28:05To, na čím se dneska chci zaměřit, je ten úžasný teologický jev, va Jaar Adonai et Ruach, a vzbudil hospodin ducha. My zde máme sloveso jaar, které v tom gramatickém tvaru určitě si vzpomenete, vzpomínejte na češtinu, kdy jsme dělali větné rozbory a kdy jsme určovali časování slovesa, určovali jsme podstatná jména, tak tady jsme u slovesa a víte, že u každého slovesa, když se dělal větný rozbor, tak se určovali některé věci,
28:49jako osoba, číslo, rod, vid a my jsme tady čas, my jsme tady právě u tohoto slovesa jár a to je tvar, který je v hyfilu, je to imperfect, třetí osoby čísla jednotného rodu mužského, spojeného s takzvaným Vav Consecutive, To Vajáár je předložka V a jáár je ten tvár slovesa.
29:20Já vás samozřejmě nejsem schopen vyučit všemu, co to obnáší, ale chci vám nechat nahlídnout, aby jsme chápali to bohatství hebrejštiny. Hebrejština totiž ve svých slovesech má určitý zvláštnosti. A zase uvidíte tu propojenost s tou bibličností a boží zvěstí. Hebrejská slovesa nesou své poselství v sedmi rozdílných kmenech, které jsou ale odvozeny od jednoho základního kmenu.
29:50Věděl by někdo, kolik ramen má menora? Sedm. A Židé se to tak učí. Jako je sedm ramen menory, tak je sedm základních kmenů hebrejské sloves. A třeba si nebudete pamovat ty názvy, ale já vám na češtině ukážu, v čem je ten rozdíl. My to v češtině nemáme. My musíme často použít úplně jiná slova, aby jsme vyjádřili různé sdělení,
30:16Ale v hebrejštině je tedy sedm ramen menory a sedm kmenů sloves, kdy ten základní kmen se jmenuje kál. A já si vezmu učebnicový příklad a víte, jaký učebnicový příklad v hebrejštině je na toto, je to slovo zabít, katal. Není to moc pozbuzivé, ale skutečně je to katal, což znamená hebrejštině zabít. A když si vezmu teda ty základní kmeny, tak začneme tím jedním ramenem menory a to je kál. V tom kálu ten kmen znamená zabít. Pak následuje nifal, což bychom do češtiny přeložili jako pasivum toho kálu, to znamená být zabit.
31:00To znamená, kdybych řekl první osobu, tak v tom kálu by to bylo, zabil jsem, v tom nifalu by to znamenalo, byl jsem zabit, a pak přichází pěl, který my už češtně vůbec nedokážeme střebat úplně tak jako hebrejové, a to je intenzifikace výzmenu původního slovesa. Jak byste intenzifikovali slovo zabít, zamordovat, zavraždit? Takže v pělu už to sloveso znamená zamordoval jsem. Když se potom dostaneme do půalu, tak to zase znamená byl jsem zamordován.
31:36No a potom máme hitpail na konci té menory a to je reflexivní tvar slovesa a to znamená Zabil jsem se. Česky bychom řekli Spáchal jsem se ve vraždu. Ale v hebreštině je to pořad jenom odměna jednoho slovesa, jednoho kmene. Ale pak máme dva zvláštní kmeny u prostředkate menory, které jsou naprosto odlišné od češtiny. A to je hyfil a hufal.
32:06A ten hyfil, víte, že jsme se s ním už setkali, vyjadřuje něco, co my nejsme schopni jednou větou v češtině nebo jedním slovesem vyjadřit, ale znamená to, že vnější působitel způsobuje konání dané věci. Já tady nepoužiju teda sloveso zabit, aby to nebylo morbídní, ale použiju sloveso šamá, slyšeli jste někdy hebrejské sloveso šamá, co znamená, možná znáte jeho rozkaz, šumá Izrael, slyš Izraeli, takže slovo šamá znamená hebrejský v kálu slyšet, takže šamá on slyší
32:42a kdyby jsme ho obdali do hyfilu, tak to znamená, že někdo způsobil, že někdo slyší. A když by jsme to dali do toho hůfalu, tak to znamená, že někdo způsobil, že někdo byl vyslyšen. A teď teda pojďme zpátky k tomu slovesu našemu, které zde máme. To sloveso, jaar, je teda hyfil. Je to tvar hyfilu a je to od slovesa v kálu úr.
33:11a to urv znamená v hebrejštině doslova rozhýbat, aktivovat a když bychom to přenesli, tak to znamená jako v tom přeneselem slova smyslu probudit. A když tedy chci vyjádřit toto sloveso hyfilu, tak to znamená, že někdo způsobil, že někdo byl probuzen, což je strašně silný význam.
33:41A my čteme teda v této větě, že kdo to tedy byl, kdo způsobil, že duch někoho byl probuzen. Byl to hospodin. Byl to hospodin, my jsme tam jasně četli, že to byl hospodin, který způsobil, že probudil tedy ducha, nejprve toho místodržitele Zerubávela, pak velekněze Jošuji a pak celého ostatku lidu. Tady je naprosto zřejmé, že nám Pán Bůh skrze tyto gramatické jevy v hebrejště chce ukázat jednu velikou věc a to je boží moc, kterou si Pán Bůh dokáže podmanit lidského ducha a řídit ho a vést.
34:28Tady se dostáváme do velmi novozákonní, ale i starozákonní zvěsti a to je praktická duchovní disciplína chození duchem svatým. Víte, že duch svatý je člověku ten, který zprostředkovává právě to boží působení na nás. My jako novozákonní křesťané boží děti jsme vedeni k tomu, aby jsme zmocněni duchem svatým žili za prvé posvěcený život, to znamená, aby jsme byli posvěcováni, jak říká Galackým 5.16, říkám však duchem choďte a žádosti těla nevykonáte.
35:21a na druhé straně nejenom, aby jsme byli duchem svatým posvěcování, ale aby jsme byli také duchem svatým zmocňování ke své službě. Jak praví 1. Korinským 12.4. Jsou rozdíly v darech milosti, ale tentýž duch, jsou rozdíly v službách, ale tentýž pán, a jsou rozdíly v působení, ale tentýž Bůh, který působí všechno ve všech.
35:45Každému je dáván projev ducha ke společnému prospěchu. A čteme dále v jedenáctém verši. Avšak to všechno působí jeden a týž duch, který rozděluje každému jednotlivě, jak sám chce. A ve dvanáctém verši čteme, neboť jako tělo je jedno, ač má mnoho údů, a všechny údy jedno tělo, ačkoliv jejich mnoho jsou jedno tělo, tak i Kristus.
36:08Kristus. Neboť v jednom duchu jsme my všichni byli pokřtěni v jedno tělo, ať židé nebo řekové, ať otroci nebo svobodní, a všichni jsme z jednoho ducha dostali napít. Víte, chci, aby jsme si dneska rozebrali tu moc boží, která právě je nám tady zjevena. Duch svatý v tom konání nám demonstruje tu božní moc
36:39a klade důraz na to, že hospodinovo nadpřirozené působení je tak veliké, že jim je mocen si všechno podřídit a zajistit to, že bude vykonána jeho vůle. Víte, že čteme například jasně ve Filipenským 2.13, neboť je to Bůh, který ve vás působí i chtění i čnění podle své dobré vůle.
37:11A ve Filipenským 3.20 mluví Pavel o této moci, když mluví o vzkříšení a proměně našeho těla. Vždyť naše obecenství je v nebesích, odkud také dychtivě očekáváme zachránce Pána Ježíše Krista, který přetvoří tělo naší poniženosti a ve stejnou podobu těla jeho slávy působením moci, kterou je mocen si všecko podmanit.
37:41Takže přemýšlejme na tou obrovskou moci Boží, kterou Pán Bůh vstupuje do vnitřního života člověka a je ovlivňován náš vlastní duch. Víte, že naše podstata stvoření je tělo, duše, duch a my víme, že právě Boží duch, duchovní věci vnímáme skrze svého ducha. a tento duch v nás může být a je Pánem Bohem svrchovaně veden.
38:19Pán Bůh může činit veliké věci a může s tímto duchem konat. Právě to je důležité k tomu pochopení toho, co znamená chodit v duchu. Abychom to pochopili, tak zase použiju příklady ze Starého zákona a nepůjdeme nikam daleko, budeme to demonstrovat právě na tom božím lidu v té době toho proroka Agea.
38:49protože my tam máme tři svědectví o boží moci, kdy boží silou byl něčí duch probuzen k tomu, aby se naplnili boží záměry. Ten první okamžik, kdy nad tím začínáme přemýšlet, je nám zjeven v okamžiku, kdy máme proroky. Máme proroky, kteří nám zjevují tu boží vůli. A ta boží vůle v tomto konkrétním příkladě byla, že pán Bůh potrestá svůj lid, že určitá část toho lidu bude odvedena do Babylona a že až se naplní těch 70 let toho zajetí, tak pán Bůh je navrátí zpátky, dá jim zpátky tu zemi, nechá znovu vybudovat chrám,
39:40ale co ještě navíc, že ovlivní i okolní národy a způsobí všecko k tomu, aby se tyto slova naplněla. Navíc zaslíbil, že těm lidem dá srdce, které se jeho bude bát a kterého bude poslouchat. Tady jsme v okamžiku, když na to kázal i bratr kazatel takzvané teologie, kde je nám zjavěna takzvaná deklarativní boží vůle. to znamená ta vůle boží, která je odhálením těch podivuhodných božích cest a úradků.
40:14Pán Bůh něco a právě nejčastěji skrze proroky zjevuje dopředu svému lidu, co vykoná. To je něco, čeho my sami se nejsme schopni chopit, kdyby nám to Bůh nezjevil. Kdyby nebyli proroci, kdyby nám toto neobohledli, tak bychom si nemohli tyto věci nějakým způsobem zjistit, ani odkryt. Ale hned na druhém místě nám písmo jasně ukazuje, že pán Bůh v těchto aktivitách není pasivní.
40:51Ale naopak my hned u Jeremiáše vidíme zpočátku, že je to pán Bůh, který bdí nad svým slovem, aby je vykonal. když třeba ukazuje tomu Jeremiášovi tu mandlovou větvičku. Takže pozor, Pán Bůh rozhodně není v písmu zjeven jako někdo, kdo je vševědoucí ve smyslu pasivní předpovědi budoucnosti. Totiž někteří koukají na Pána Boha jako na někoho, že Pán Bůh je vševědoucí, tak všechno ví dopředu a tak nám to řekne. To je poloviční pravda.
41:28Pán Bůh se nám v písmu zjevuje jako ten, který všecko dopředu ví, ale také aktivně řídí. To není tak, že by Pán Bůh něco odhalil a pak čekal, že se to naplní. Ne, my přicházíme k dalšímu bodu naplnění těchto věcí. A co se tedy stalo? Když uplynulo těch 70 let toho babylonského zajetí, nebylo to tak, že pán Bůh dopředu věděl, že tam bude nějaký král Kýros, který teda milostivě se rozhodne pána Boha poslechnout a pošle ten lid zpátky.
42:07Naopak jsme u prvního toho použití, že se stal tenhle nadpřirozený jev. To znamená, že co se stalo? Co čteme v paralipomenon, že pán Bůh učinil? Nejprve s Kýrem. Vzbudil jeho ducha. My čteme, můžeme si to najít, druhá paralipomenon 36.22. V prvním roce vlády perského krále Kýra, když se dovršilo hospodinovo slovo skrze ústa Jeremiášova, vzbudil hospodin ducha perského krále Kýra.
42:38Tady je doslova Heír Adonai etruach kore šmelech parás. To Heír, to je perfekt od toho slovesa jaar, který jsme si ukázali a je to doslova to samé, jenom v jiné osobě. Význam je naprosto stejný. Zase Pán Bůh v tom Hifilu způsobil, že byl probuzen duch Kýra. A teď přichází tzv. normativní boží vůle, to znamená, že Pán Bůh vyhlašuje lidu, co má činit. Toto bylo jeho řízení, s tím člověk nemohl nic dělat. A teď přichází to, co král Kýros říká.
43:16Toto pravý perský král Kýros, hospodin Bůh nebez, mi dal všechna království země a ustanovil mě, abych mu postavil dům v Jaruzalémě, který je v Jucku. Kdokoliv z vás, ze všeho lidu, hospodin jeho Bůh je s ním, ať jde. To už je ale ta norma. To znamená, tady pán Bůh něco přikazuje a my jsme zodpovědní to poslechnout. Stejně jako boží zákon. To je něco, co pán Bůh zjevuje a my jsme zodpovědní, jak se k tomu postavíme. My jsme nemohli vzbudit krále Kýra. Král Kýros nemohl se sám rozhodnout pro to, co učinil, ale pán Bůh svrchovaně zasáhl a dal toto, aby pán Bůh skrze Kýra učinil. Takže to je první příklad, kdy se to stalo.
44:03a hned druhý následuje, totiž kteří lidé se vrátili do toho Jucka? Byli to ti, kteří se rozhodli sami od sebe? Ne, my čteme v Ezdráši Jasné poselství, Ezdráš 1.5. Na to postali předáci rodů judských a benjaminských kněží Levitek, každý, a co čteme dál, jehož ducha Bůh vzbudil, aby vyšli stavět hospodinu v dům v Jeruzalémě.
44:33Ve Chol Heírha Elohim et Rucho. Zase to stejné. Pán Bůh nadpřirozeně zasahuje tou mocí a probouzí toho jejich ducha, aby uposlechli hlasu svého Boha. No a do třetice všeho dobrého čteme o tom, že pán Bůh znovu takto učinil v okamžiku, kdy boží lid byl ujištěn, že Bůh je s nimi, byl napomenut a má se dát do díla.
45:04Ageus 1.14. A hospodil vzbudil ducha judského místo držitele Zerubá, vela syna Šáldiova, a ducha velekněze Jošu, syna Josadakova, i ducha celého ostatku lidu, přišli a konali práci v domě hospodina zástupů svého Boha. Což do třetice podtrhává toto boží působení a jeho moc, kterou je schopen si všecko podrobit a s kterou také pracuje v našich životech.
45:34Neboť je to Bůh, který v nás působí i chtění i činění toho, co se mu líbí. Jak říká Žalmista, to jsme si říkali i minulé, nestaví lidům hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé, nestřežili město hospodin, nadarmo bdí strážní. Takže přemýšlejme nad touto moci, kterou Bůh působí v našich srdcích, kterou je schopen nejen působit v srdcích věřících, ale dokonce kterou je schopen si podmaňovat i srdce nevěřících a činit to, aby vykonali to, co je jeho záměr.
46:17My víme, že stejná slova používá Pán Bůh, když třeba klade soudy, když si používal okolní národy, okolo Izraele, aby vykonali jeho soud. A tato moc je tak veliká, že můžeme plně na ní spolehnout, pokud jde o otázku našeho vedení, Duchem Božím a chozením duchu. Pán Bůh je mocen, a on to také činí, si naše srdce podmanit a probudit našeho ducha a výst nás po svých cestách.
46:55Ono nejenom, že je to možné, ale ono je to naprosto nutné k tomu, aby jsme mohli vůbec ten křesťanský život žít. Role božího ducha třetí osoby, věčné boží osoby, boží trojice, je naprosto synergistické s prací boha otce i boha syna v dějinách spásy. A dějiny spásy jsou naprosto závislé zase opačně na působení ducha božího.
47:29A my si toto, a věřím, bych byl rád, z dnešní biblické musíme odníst. Přemýšlejme nad tím, jaká je moc boží. Jaká je moc boží v působení na naše lidské srdce, ale přímo konkrétně na našeho ducha. Tato moc nemá hranice. Pán Bůh je schopen vzbudit srdce pohanského krále, stejně tak jako žida.
48:02A tato moc zajišťuje Pánu Bohu to, že všetky jeho úradky budou nakonec vykonány. Buďme tedy Pánu Bohu vděční, že máme Božího ducha a že na nás působí. Zaposlouchejme se do toho chvalospěhu, do toho teologické hutného textu, kterým začíná Apoštol Pavel list Efeským, který hodně mluví právě o to naší spáse a o tom našem postavení v Pánu Bohu a jeho konání před naším spasením, při našem spasení a i dokončení naší spásy.
48:49Efeským 1.3, můžeme si to najít a budu číst od právě třetího verše od toho úvodního pozdravu. Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nám požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebeských věcech v Kristu. On si nás v něm vybral před založením světa, abychom byli svatí a bezposkrny před jeho tváří v lásce.
49:15když nás podle zalíbení své vůle předurčil sobě k synoství skrze Ježíše Krista ke chvále slávy jeho milosti, kterou nás obdařil ve svém milovaném synu. V něm máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění našich provinění podle bohatství jeho milosti, kterou nás hojně zahrnul ve vší moudrosti a rozumnosti, když nám oznámil tajemství své vůle, jak se mu líbilo a jak si přece vzal,
49:44Aby pro správu období, v němž budou naplněny příhodné časy, uspořádal pod jednu hlavu v Kristu všechny věci, ty na nebesích i ty na zemi, aby je uspořádal v něm. V něm jsme se stali i dědici, když jsme byli předurčeni podle předsevzetí toho, který působí všechno podle rady své vůle, abychem tu byli k chvále jeho slávy, my, kteří jsme již předtím doufali v Krista.
50:10V něm i vy, když jste uslyšeli slovo pravdy evangelium, své záchrany, a když jste uvěřili v něm, jste byli zapečetěni zaslíbeným duchem svatým, jenž je závdavkem našeho dědictví až do vykoupení získaného vlastnictví k chvále jeho slávy. To verše, to je desítek hodin rozjímání, co slovo, to hloubka a podivuhodnost božího jednání. Ale tady musí na závěr zaznit i slovo varování a evangelizační výzva.
50:44Římanum 8, 8 totiž praví, ti, kteří jsou v těle, to je doslova hojde en sarki, už jste slyšeli slovo řecké sarkos. Sarkos to je nejčastější výraz, jakým písmo popisuje tu naši hříšnou přirozenost, to tělo hříšné ve smyslu chození v tom zděděném způsobu po Adamovi.
51:14A co tady čteme, takoví lidé se Bohu líbit nemohou. Vy však nejste v těle, ale v duchu, pokud však v skutku duch boží ve vás přebývá. Kdo nemá ducha Kristova, ten není jeho. A tady, milí příteli, je nutné si tohle vzít k srdci. Je totiž jen jedna cesta a jeden prostředník mezi člověkem a Bohem.
51:46Pán Ježíš, a pokud dnes cítíš ve svém srdci, že k tobě Pán Bůh mluví a že jsi usvědčován, nemáš jistotu toho, že Duch Boží v tobě přebývá, nepromarnňuj již více Boží milosti a toho, že k tobě Pán Bůh mluví. Naopak, je tady krásné modlitevní vyznání žalmisty, nádherný vzor modlitvy. Ve 106. žalmu o čtvrtého verše čteme
52:28Hospodine, rozpomeň se na mě pro přízeň, již svůj lid zahrnuješ. Naštiv mě svou spásou, abych směl spatřit dobro věcí Tvých vyvolených. Abych se radoval radostí národa Tvého, abych společně s Tvým dědictvím o Tobě s chloubou mohl mluvit. Zřešil jsem už se svými otci, provinil jsem se své volně, jsem si vedl, nebo jsme si vedli.
53:01Vždyť je psáno v čas příhodný, jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti přišel na pomoc. Hle, nyní je čas spásy, nyní je den příhodný. a jsem si naprosto jist, že stále ještě dnes hospodinův duch mocně probouzí duchy svého lidu, za který pán Ježíš zemřel.
53:34Ještě dnes mocně boží duch působí na lidská srdce a víte, že v tom probuzení toho ducha je jasná paralela a předobraz na naše znovuzrození. nebo tě psáno, že my všichni jsme byli mrtvi ve svých vinách a hříších a kdyby nepřišlo toliko působení moci Boží a kdyby nás byl Pán Bůh nevzkřísil duchovně, tak bychom nikdy nemohli spatřit svého Mesiáše a uvěřit Evangeliu.
54:09To je Boží milost, je to Boží dar, že náš duch byl znovu zrozen, že jsme byli povoláni k životu a že jsme se díky tomuto mocnému působení Božího spásného díla mohli znovu zrodit. a to samozřejmě nelze oddělit od působení Božího slova. Kéž i tebe dnes Pán Bůh připojí k tomu, aby jsme mohli společně budovat ten novozákonní Boží chrám
54:46a v této moci stavět a naplnit Boží vůli v království Božím, která je nám dána. Tolik tedy dneska ode mě a je mým velkým přáním, abyste právě nad tou velikou boží mocí, již je pán Bůh mocen si všecko podrobit a již tedy už i v tom starém zákoně jasně zjevil své působení například na tom Kýrovi, na těch navrátilcích i na tom ostatku lidu v Jeruzalémě
55:26a aby jsme právě na tom zakládali tu svoji jistotu a spolehání při chození v duchu svatém.