#07 Co církev potřebuje v těžkých časech? | 1. Tesalonickým 3:1-5
Biblické texty v kázání
Skutky apoštolů 14Římanům 8Filipským 22. Timoteovi 3Jakubův 3
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (4)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:03První Tesalonickým 31 až 5 a tam čteme tohle Boží slovo. Protože jsme to již nemohli déle vydržet. Uznali jsme za vhodné zůstat v Aténách sami a poslali jsme Timotea, našeho bratra a Božího spolupracovníka v Kristově evangeliu, aby vás upevnil a povzbudil ve vaší víře, aby se nikdo nezmítal v těchto slouženích. Sami přece víte, že k tomu tuj jsme
0:29vždyť, když jsme byli u vás, předem jsme vám říkali, že nás kšeká soužení. To, jak víte, se i stalo. Když jsem to tedy nemohl déle vydržet, poslal jsem Timotea, aby se dozvěděl o vaší víře, jestli vás snad pokušitel nějak nezkusil, aby tak naše námaha nevyšla na prázdno. Pojďme se ještě modlit. Pane Ježíši Kriste, tak já tě chci moc
0:54prosit, aby zaměřil naše srdce na tebe. Moc ti, Pane Ježíši, prosím, aby jsi nám pomohl tak vnímat věci z toho textu a Pane, abys nás proměňoval svým duchem. Já si uvědomuju, že sám za sebe nemám co říct a že to je všechno, Pane, tvoje práce. A já tě tak moc prosím, aby jsi, pane konal, aby si ukázal, že odpovědí na všechny otázky,
1:23Pane, na všechny potřeby jsi vždycky ty a vždycky se to, Pane, vrátí k tobě. Já tě chci moc prosit, aby jsme mohli dneska jako náš sbor a všichni, kdo tohle kázání uslyší, vidět, že Pane, ty působíš v lidech a že to jediný, co potřebujeme, tak je přijít k tobě. Tak tě moc prosím, abys nám požehnal. Amen. Můžete se posadit.
1:46A tak v těch předchozích verších, které jsme viděli při naší poslední zastávce na konci druhé kapitoly, tak Pavel spolu s dalšími spolupracovníky ukazuje Tesalonickým, jak moc je mají rádi. Chyběli jim, chtěli je navštívit, ale Satan jim v tom zabránil. Bavili jsme se o tom, jak je to možné, jak může Satan překazit Boží práci, nebo
2:12ano. A bavili jsme se taky o tom, že i když kvůli okolnostech nemohli být fyzicky spolu, tak přesto jsou duchovně sjednoceni. Křesťané mají v Pánu Ježíši jednotu a tu nemůže jakákoliv geografická, politická, kulturní nebo možná názorová vzdálenost eh nějakým způsobem překazit nebo přerušit. Tesaloničtí pro ně měli hodnotu, která jde až za hranice života
2:41tady na zemi. A dneska se do toho textu vracíme v tom, kdy Pavel ukazuje, že už to odloučení prostě dál nemohli vydržet. Jejich láska a touha po bratřích a sestrách byla tak hluboká, že už to dál nezvládali. Chtěli jim sloužit a chtěli vědět, jak se jim daří, jak se mají. Je to podobné jako když odjíždí vojáci na my do zahraničí někam do opravdové akce,
3:08ne? Si jenom někde na nějaké cvičení, ale do opravdové akce. Jejich manželé, manželky, jejich rodiny, blízci, oni dychtivě čekají na jakékoliv informace. zda jsou v pořádku, zda se jim nic nestalo, zda nebyly nebo nejsou v nebezpečí. Jistě dneska si pošlou zprávu na Messengeru nebo na WhatsAppu. Dříve takové možnosti pochopitelně nebyly. A tak se nám do
3:34téhle situace možná obtížně vžívá, kdy pro nás prostě vzdálenost možná 50, 100 km není nic, že skočíme do auta a podle toho, jak rychle jedeme, tak si spočítejte, jak rychle tam budeme. Ale tehdy to prostě nebylo tak jednoduché. Žijeme také v úplně jiném kontextu. Nejsme uprostřed pronásledování, které zažívala prvotní
3:56církev, kdy každý den byl milost, kdy každý den, kdy kdy po vás někdo nešel a někde někde někoho nezavřeli, tak to byla milost. Ale to vůbec nevadí. Jádro toho, o co tady Pavlovi jde, nalezneme. Věřím tomu, že ho uvidíte a budeme přemýšlet o tom, jak to přemostit do té dnešní situace. A mně se na téhle epištole líbí, jak otevřeně Pavel spolu
4:19s dalšími, jo, jak otevření jsou. Oni vlastně tesalonickým otevírají svoje srdce nejenom v tomhle textu, ale v celé epištole. A oni chtějí, aby zdejší křesťané viděli, jak o nich opravdu přemýšlí vevnitř, jaké je jejich srdce, když přijde na jejich přátelství. Apoštol Pavel, on nepotřebuje prezentovat svoje myšlenky, že by jako
4:41napsal tesalonickým: "Podívejte, tak takhle jsem to myslel, teď to trošku nastrojí, aby to lépe vypadalo." To dělají politici a samozřejmě Pavel, my to víme, on se do jisté míry potřeboval trochu obhájit, protože se objevovaly hlasy, které podrývaly jeho práci a práci druhých a útočili zejména na jeho motivy, na jeho pohnutky.
5:05Nepřátelé evangelia chtěli Tesalonickým namluvit, že Pavlovi na nich nezáleží a tak jim píšou, jak to opravdu je. Chtějí, aby viděli to jejich srdce, to to skryté. Dalo by se říct, že celá ta třetí kapitola se zabývá tím, jak Pavel a další církvi v té sánice slouží, i když spolu fyzicky nejsou. V rámci těch prvních veršů jde ale
5:32trošku retrospektivně, jde trošku zpátky do minulosti a je tam zachycen čas, kdy o nich opravdu vůbec nic nevěděli. Je tam zachyceno to období nevědomosti. Navíc období, kdy to nebylo snadné. Tesalonikšti to neměli snadné. To víme od prvního dne, kdy uvěřili, tak kdy začala církev růst, tak to bylo těžké. To byste viděli v první kapitole.
5:56Apoštolové to neměli snadné. To samozřejmě víme, kudy chodili, tam po nich šli. Kdo, kdekdo by se zaměřil na sebe, řekl by: "Ty jo, já mám svoje problémy, sorry, já musím řešit sám sebe, ne však oni." Tak jsem přemýšlel, jakým způsobem se na ten dnešní text podívat pohledem, který bude aktuální i pro naši situaci, pro názbor, pro křesťany v naší zemi. A
6:21mám za to, že když trošku zahrabeme, tak za těmi okolnostmi nalezneme principy, které jsou nadkasové. Tyhle verše pokrývají období, jsem to tak zobecnil, kdy to nebylo jednoduché, kdy to bylo složité. A taková období pochopitelně můžou přijít kdykoliv i k nám a přichází i do našich končin v různých podobách a v těžkých chvílích je
6:47potřeba si dát mnohem víc záležet na tom, co je opravdu důležité. Nepodstatné věci jdou stranou a platí to dokonce i pro takový sbor, jako je Tesalonika. Je to sbor, kterému vlastně nebylo co vytknout. Já jsem to dnešní kázání v rámci toho, co jsem teď zmínil, tak jsem pojmenoval otázkou, co církev potřebuje v těžkých časech. A postupně v tom textu
7:16uvidíme, věřím, že uvidíte i vy, tři principy. Ta první je, že potřebuje opravdový zájem jeden o druhého. Ta druhá je, že potřebuje ryzí služebníky evangelia. A ta třetí je, že potřebuje rozpoznávat skutečnost nebezpečí, ve kterém jsou. A já bych vás chtěl moc povzbudit a modlil jsem se při přípravě za to, abychom o té dnešní pasáži
7:38nepřemýšleli tak jako vzdáleně. To je Tesalonika. To je tam, jak bylo to pronásledování. Jistě dnešní sbory nezakládá apoštol na svých misijních cestách, že přijde, chvíli tam je a pak jde někam dál. My jsme jako místní sbor na jednom místě, ale připomenu, což jsem zmínil i v posledním kázání. Pavel mluví o tom, že jim je vzdálen
8:01fyzicky, ale my jsme se v minulém kázání bavili o tom, že někdy prostě můžeme být ve sboru modlitebně, společně každou neděli, dokonce i ve čtvrtek a i v další dny, ale můžeme být vlastně srdcem mnohem dál, než když je někdo vzdálený, tak jako byli oni. Každý sbor prožívá svoje těžkosti, ale všechny sbory v nich potřebují ty stejné
8:26věci. A nejenom, když je to těžké, ale vždycky potřebují tyhle věci, ale v těch těžkých chvílích obzvlášť. A tak ta první věc, potřeba opravdového zájmu jeden o druhé. Verš jedna se vrací a vztahuje k té předchozí kapitole, k tomu, kdy byli donuceni od sebe být odvloukčení. Už vlastně ten první čas poprvé, když byl Pavel a další v
8:49Tesalonice a zvěstovali evangelium, tak zkuste zavzpomínat, jak to dopadlo. Kvůli opozici museli jít dál. Šli dále, šli do beroje, že? Ale nepřátelé evangelia si neřekli dobrý, tak už jsou pryč, ne? Oni šli za nima a i v Beroji vyvolali pozdvižení. Pavel, provařená osoba, tak ten musel jít radši ještě dál. Ten šel do Atén, zatímco Silas a
9:14Timoteus v Bereji na nějakou dobu zanechal a oni potom ho došli a přišli za ním do Atén. A všimněte si, že Pavel nebyl pouhým služebníkem evangelia s diářem, kde by měl nějaký harmonogram, jak na nějakém turné po koncertech a odškrkával by si jednotlivá místa, tak tam přišel, řekl by, co měl říct a pak šel dál a tím to
9:37skončilo. Jeho služba přesahovala jeho návštěvu. On sice nebyl starší sborů ve stejném slova smyslu, jako to vidíme dneska, ale v tom, co dělal v těch rysech, bych si troufil říct, že drtivou většinu starších v konkrétních sborech by přesahoval. A to tam vůbec nebyl celou dobu. To tam byl často velmi krátko. Jako Bohem povolaný pastýř měl o
10:04ty, kterým sloužil a kteří uvěřili opravdový zájem. Hluboký a opravdový zájem. Jak to víme? Verše 17 a 18. minulé kapitoly nám připomínají, že je velmi toužil spatřit. Několikrát chtěl přijít, ale nešlo to. A nyní ve verši J říká, jsme to dále nemohli vydržet. To odloučení, tu touhu vidět se, ale zejména dozvědět se, jak se jim
10:31daří. apoštola Pavla naprosto dožíralo to, že on neví, co s nimi je a jestli se nestalo něco špatného. Jejich zájem o o církev v Tesalice je hluboký, protože nemožnost přijít je neodradila. Neřekli si, co můžeme dělat, zkusili jsme to. Jak by řekli Češi, nedá se svítit, ne? Oni vymýšlí dál, co by se dalo udělat a přemýšlí, jak by se tam
10:57mohli dostat. A jejich zájem o Tesalotické nejenom, že byl hluboký, ale byl taky opravdový. Nebyl to jenom lidský zájem o to se potkat, jako přijít, popovídat, strávit spolu fajn čas. Byl to, jak vidíme, opravdový zájem o to, na čem opravdu záleží. Všimněte si, že apoštola Pavla a ty další spolupracovníky, já čestokrát budu
11:21říkat jenom Pavel, ale samozřejmě myslím tím i ty další, tak všimněte si, že je nezajímá, na kolik členů vyrostl sbor v Tesalonice. Oni se dokonce ani neptají, hej, ty jo, dejte nám seznam, kdo z vás je ve vězení. Ani jaké přesně okolnosti jsou. Ty jo, už konečně vám dali pokoj? Už konečně jste je přesvědčili? Když se k tomu úvodnímu verši ještě
11:48podíváme společně i na ten poslední, na verš pt, protože oni to tak zabalí, tak vidíme, že Pavla a další zajímá, jak se daří jejich duším, protože to je synonym toho, jak se daří jejich sboru. Jestli jsou dále v té běžecké dráze víry, jestli někteří z nich nestroskotali. A to je, přátelé, opravdový zájem. Nejenom to, že máme
12:11plný sbor, nejenom to, že všechno na první pohled vypadá jako, že to nějak probíhá, protože v tomhle není nic sobeckého. Kdyby šlo jenom o to se vidět, tak to by bylo příjemný pro všechny, že? Každý z nás rád vidí svoje přátele. Ale Pavel se Silasem a s Timotem mají opravdový zájem. Oni usilovali jít do Tesaloniky navzdory
12:37tomu, že věděli, že až tam půjdou, tak to vůbec nebude příjemný. To jako nebylo, že by se vydali na návštěvu, kde ví, že všichni budou vítat už 100 m daleko. Oni věděli, že to tam nebude jednoduchý a že velmi pravděpodobně se tam vynoří znovu ti stejní lidi a znovu jim půjdou po krku. Upřímně se zajímali o duše těch, kterým sloužili. Dalo by se
12:58říct o duše těch, které jim pánbůh svým způsobem svěřil. Jak říkám, Pavel nebyl starší toho sboru, ale byly to jeho duchovní děti. A tady je rozdíl mezi krátkým rozhovorem ve dveřích nebo abysme byli úplně jako kontemporální u našeho výborného kávovaru nebo někde tady prostě v prostoru ze slušnosti a mezitím, kdy opravdu hluboce se bavíme o věcech,
13:25které se týkají našich duší. Víte, křesťané potřebují víc péče, než jenom slyšet evangelium. To je základ. Pokud někdo uvěří v Krista, tak potřebují víc péket. To je jenom začátek. Potřebují být vyukšovaní. Potřebují ušednictví. Potřebují, jak říká pán Ježíš Kristus, aby je někdo soustavně ušil zachovávat všechno, co jim pán
13:50Ježíš přikázal. A z toho plyne, že služba jedni druhým navzájem nikdy nekončí. Když už to tedy nemohli dále vydržet, tak se rozhodli, že k nim někoho pošlou a vybrali Timotea. Naprosto klíčového bratra. Přátelé, nejenom, že poslat někoho do Tesaloniky nebylo, bylo trochu jiné, než když pošleme bratra kazatele i s rodinou, aby
14:17jel posloužit na víkend na Slovensko nebo na Slesko. Je to jiné než pohodová návštěva na pár dní někde u jiného sboru. Znamenalo to nebezpečnou cestu, nebezpečný pobyt. Jenom si vzpomeňte na Epofrodita, když nesl filipským sbírku po cestě vážně nebo od filipských sbírků po cestě vážně onemocněl. A málem ho to stálo život. Nehledě na to, že Timoteus se
14:44vracel opravdu do Jámy Lvové, že jo, mezi ty, kteří už po něm šli při jeho první návštěvě. A to je důkaz, že to, co psali, tak mysleli taky smrtelně vážně. Jejich zájem o tesalonické byl opravdový a byl hluboký. Nemluvili pouze o tom, ty mysme vás tak rádi viděli, ale taky konali. Neváhali obětovat to, co měli. Když tam přišli poprvé, tak to byl
15:07jejich odpočinek. Bylo to jejich pohodlí. My víme, že se namáhali, aby jim nebyly překážkou a nyní se nebáli obětovat klíčové lidi a možná i jejich život. Věděli, že tesalonikští to potřebují a tak neupřednostnili svoje preference, svoji bezpečnost. Pro Pavla nebylo poslat Timote Timotea na takovou misi vůbec jednoduché. Měl sice hodně
15:32spolupracovníků evangelia, ale ne každý dopadl tak dobře jako Timoteus. On byl klíčovou osobou. Kdybyste se podívali do Filipským 2:20 až 21, tak on o něm říká, že nemá nikoho dalšího, jako je on. Že nemá nikoho dalšího, kdo by smýšlel stejně jako on. Tak zaměřeného na dobro těm, kterým sloužili. Timoteus byl elitní bratr. On byl
15:58prostě kapitán jeho týmu, spolupracovníků, klenot mezi jeho přáteli, parťák, který ho nikdy neopustil. Ve druhé Timoteovi na konci jeho života, tak říká: "Vichni se na mě vykašlali, ale Timoteus tam byl. Prototyp přítele, kterého každý z nás pro vlastní život potřebujeme." Tak drazy usilujte o tom, o to najít si v životě někoho, kdo s vámi takhle vždycky
16:26bude a kdo vám vždycky řekne pravdu. O kom budete vědět, že bude hledět Božích věcí víc než těch vlastních. Takový člověk je totiž opravdový přítel a nedocenitelná opora na cestě vaší víry. My nejsme misionáři všichni, že my nejsme apoštolové, nikdo. To jenom říkám na rovinu a nikdy nebudete, ale potřebujeme takovéhle lidi. A tak tenhle
16:49první bod nám připomíná, že křesťané se navzájem potřebují a potřebují mít jeden zájem o druhého. I ti největší hrdinové z křesťanských komiksů. Pavel by byl určitě jedním z nich. si tak vybavuju, jak bysme ho znázornili. I ti s největšími duchovními svaly potřebují druhé. A touha poecenství není známkou slabosti a toho,
17:12že já sám to nedávám. Je to důkaz toho, že chápeme o všem křesťanství je a že chápeme, o čem církev je. Touha potom mít v životě druhé křesťany je důkazem, že v nás v skutku pracuje Duch svatý. Víte, jak to vím? Protože ve společenství jsi proto, abys dával, abys používal dary, které ti pán Bůh dal. Mimochodem, ne ty sám, ale
17:37pánbůh. A dovol mi připomenout, že ti je nedal pro vlastní realizaci a nebo předvádění se, abys někde přišel a řek:„Ty jo, všichni se koukali, jak je je, ty jo, on je výbornej, on umí tak dobře zpívat, on umí tak dobře mluvit, ale aby si je používal k Boží slávě. A jestli jeho vůli je, aby si křesťané navzájem sloužili, tak těžko můžeš svoje
17:59dary, možná to dokážeš, ale neumím si to představit, těžko můžeš používat své dary k Boží slávě, pokud s druhými nejsi. To nelze. Tak křesťan mimo společenství je neposlušný, je nemoudrý a pouští se do velkého nebezpečí. Žádná interakce, žádné osoby kolem sebe vedou k čemu? K žádné službě. A žádná služba vede k sebestřednosti,
18:25protože tam nikdo není. A sebestřednost vede k mnohem vyšším sklonům k hříchu. Pokud dáš na trůn vlastního srdce sám sebe, tak potom budeš nutně muset ty milodary, ty ty oběti, které budou přinášet, které budou pro tebe, pro tvoje vyvýšení a ne pro Boží slávu. A bude to horší a horší. Potřebuješ druhé a oni potřebují
18:53tebe. Už nás se ptáš, jak mám ale začít? To se ti lehko řekne, jak mám začít mít opravdový zájem v srdci o druhé lidi? Je to něco, co se dá vynutit? To se takhle dá přikázat a já půjdu a budu si říkat po cestě domů: "Mám sloužit druhým lidem? Mám sloužit druhým lidem? Mám sloužit druhým lidem?" A příští týden v neděli už budu sloužit
19:16druhým lidem? Ne, já chci. Ale jak na to? Možná si pokládáš takové otázky a to je jednoduchý. Někde začni, začni sloužit. Buď ve sboru. Zapoj se. Investuj k čas, talenty. Neboj se přijít za lidma. Vyjdi z komfortní zóny. Možná je to pro tebe těžký. Často to bude trochu neduchovní, ale já věřím, že to je duchovní. Často
19:41dobře fungují peníze. Podporuj někoho. Víte, peníze totiž šlápnou na takové to pomyslné kuří oko v našich srdcích. A možná se teď tváříte, že tu nejste, ale my to víme všichni. Jenom si sáhněme do svědomí, jak moc nás pálí, když jak moc myslíme na cokoliv, co nás stálo opravdu hodně peněz a museli jsme na to třeba dlouho
20:03šetřit. Já vím, tohle není možná super duchovní rada, ale je to docela podle mě to je docela duchovní. A ještě minimálně je to docela dost pravdivý princip, protože peníze jsou takovým duchovním barometrem a nemůžeme je oddělit. Pán Ježíš o n hodně mluví, protože jsou spjaty s naším srdcem. A možná když do naší služby
20:25budeme investovat i z těch věcí, které jsou teď pro nás důležité, tak najednou v nich budeme mít i to naše srdce, že kde je tvůj poklad, tam bude i tvoje srdce. A tak tedy co byla první věc z dnešní textu, kterou potřebuje církev, zejména, když přijdou těžké kasi potřebuje opravdový zájem o druhé lidi. A dnešní text demonstruje, co Pavel psal dříve.
20:49Ten zájem, tu lásku, o které mluvil. Je to okno do srdce velkých Božích mužů, náhled do toho, jaké srdce měli ohledně těch, kterým sloužili. Oni tam opravdu nepřišli jak nějaký jako arcibiskup, že by si tam někde z toho balkónku stoupli a tak teď mě poslouchejte. Ale oni jim primárně sloužili. Doslova prožívali to utrpení s nimi. Připodobňovali se k nim,
21:14k nim v tom, co prožívají. Oni jakoby šli po jejich boku a spolu s nimi prožívají to, co to, co oni prožívají, i když tam tělem nebyli. A bratři a sestry, takoví musíme být i my. Zejména v dobách, kdy to není snadné a nemusí jít nutně od tlak zvenku ve formě pronásledování. Musíme mít zájem, který jde do hloubky. V církvi není místo pro
21:38nějaké fráze nebo zdvořilostní slova, útěchy. To bude dobrý. Církev potřebuje opravdový zájem jeden o druhé a bavit se do hloubky. Možná někdy říct věci, které nejsou jednoduché říct, které druzí nebudou chtít slyšet. zájem o to, aby rostli. Nejenom, aby všechno vypadalo tak, že vlastně jsme úplně supersbor, že nic neřešíme.
22:00Hlavně, že si, ať se k tomu vrátím, s úsměvem poklábosíme u kávy. Druhou věcí, kterou církev potřebuje, jsou ryzí služebníci evangelia. Ryzí služebníci. A já chci podtrhnout to, že jsou to služebníci evangelia. Víte, oni poslali Timotea, i když to bylo riskantní a jistě jim potom chyběl. Pavel poslal svoji největší oporu nakčas jinam, protože věděl, že
22:28takhle to je správné, že tam jim bude k užitku. Tak moc jim na nich záleželo. Stálo to za to. A oběť ve službě vždycky stojí za to. Pavel pokračuje v tom popisu, co se jim honilo hlavou a jaké měli srdce ohledně tesalonickým a líčí jim to, aby viděli, že to s nimi myslí nejlépe, jak to jenom jde. A taky proto, aby měli příklad pro vlastní
22:53službu. Rozebírají tady celkem detailně Timotea. Timoteus je služebník a je bratr v tom nejhlubším slova smyslu. Jeho srdce bije pro vyvolené. Jeho srdce bije pro evangelium a proto je pojmenován jako Boží spolupracovník v Kristově evangeliu. Jeho mise byla, jak vidíme dál v těchhle verších dva až tři, upevnit a povzbudit ve víře, aby nebyli
23:22zmítáni souženími svými, ale možná i těmi Pavlovými, možná i těmi Silasovými a Timoteovými, když se o nich dozvěděli. Timoteus přišel a věnoval se duším lidí. Nepřišel jako manažer, který by přišel, tak ty jo, tak já to tady teďka vyřídím, uděláme nějaký program a půjdu zase dál. Přišel jako pastýř, jako služebník
23:49evangelia. A víte, my bysme do církve mohli nasadit kdejakého manažera z úspěšné firmy. A víte co? Možná by to i vypadalo, že to funguje minimálně nějakou dobu. efektivní programy, dobrá komunikace, hlavně ta propagace sociální sítě. Důležitý rostou pošty lidí a řada sborů, které se tímhle směrem vydaly, tak zdánlivě rostou. Zdánlivě to vypadá,
24:14že to je dobré, ale ono je někdy špatný, když roste jako ta rostlinka nahoře a nemá to hluboký kořeny. Církev potřebuje pastýře. Právě když přijdou těžký časy, tak potom častokrát se stane, že to, co na první pohled vypadá jako, že to roste, tak se to zhroutí. Když ale má církev pastýře, tak tam má někoho, kdo je dokáže upevnit
24:37a kdo je dokáže povzbudit. A tak Timoteus přišel a dělal právě to, co je popisem služby vlastně každého pastýře i v dnešní době. To se nezměnilo. Na jednu stranu vzít Boží slovo, hlásat jej, vyučovat, vyhlašovat, aby lidé znali ty pravdy, upevnit, ale potom jako pastýř vzít každou tu ovečku a věnovat se jim podle jejich potřeb individuálně, povzbuzovat
25:06je, napomínat je, starat se, aby rostly, aby byli upevnění. A opět celá tahle kapitola nám dává nahlédnout do toho, jaké srdce kolem Tesalonických měli. A kam jinam se dívat než na srdce, že jo, apoštolů, služebníků, kteří, když to řekneme po lidsku, tak dokázali velké věci. Oni v Boží moci založili základy sborů dosovan z ničeho na zelené louce,
25:36uprostřed těžkých okolností. Tak z prvotní církve vidíme, že to, jaké mají srdce, je mnohem důležitější než nějaká efektivita. V prvním století neměli žádné modely ani strategické plány podpořené studiemi amerických vědců, ale byli zapáleni pro evangelium a byli zmocněni mocí Ducha svatého. A v tom je ten klíč. Timoteova služba je
26:02poháněna právě zájmem o druhé a láskou k druhým. On viděl, co je potřeba a tak neváhal obětovat sám sebe. Zatímco Timota a Pavla, je to je to patetické, zatímco Timota a Pavla a další pomlouvají a zpochybňují jejich motivy, hej, Tesalonští, jim na vás nezáleží. Tak zatímco oni to dělají, tak oni na druhé straně někde trochu jinde, tak
26:25vedou modlitební zápas za Tesalonické. To jsme viděli, že jo, v první kapitole. A za druhé, Timoteus neváhá, i když je to těžký, i když kdo větce vrátí, tak on prostě jde. Je mužem k činu. A mimochodem zajímalo by mě, kteří z těch, kdo tvrdili, že jim na tessalonických nezáleží, by sám šel. To už se nedozvíme. To je řečnická
26:47otázka. Timoteus si uvědomuje, že to, co nejvíc potřebují, tak je, aby byli upevnění ve vlastní víře v Pána Ježíše Krista. Každý sám za sebe. Ne, aby byli navázni co nejvíc na něho nebo snad na Pavla jako na jeho šéfa. Vůbec ne. Timoteus a Pavel odejdou dále. Možná budou uvězněni, možná budou popraveni. Jednoho dne jistě odejdou na
27:11druhou stranu věčnosti a nebudou tady. A proto musíte se oniští sami, každý sám za sebe stát v Pánu Ježíši Kristu. Možná budou jednou sami ve vězení a nebudou tam nikoho mít. Potřebují stát sami v Kristu, ne v druhých lidech, ne jako Jana 7 Pavla. Musí stát v Kristu. Pastýř nikdy nemůže budovat závislost na sobě. A já jsem přesvědčený, že to
27:39souvisí s detailem, který tady Pavel dává. On říká, že Timoteus je služebník v Kristově evangeliu. On je služebník evangelia nebo spolupracovník evangelia. A tak čím jiným by je posilnil a povzbudil? Tesalonikští, já vím, že teď je to těžké a bude to těžké, ale pán Ježíš zvítězil. Je to těžké, ale on už je vítěz. Znovu a znovu evangelium. Římanům
28:078:31 tak říká: "Co tedy k tomu řekneme? J-li Bůh pro nás? Kdo je proti nám?" A jenom ten kontext předtím jsou těžkosti, pronásledování. On neušetřil vlastního syna, ale za nás, za všechny ho vydal, jak by nám spolu s ním nedaroval všechno. On už pro nás udělal to největší. Dal nám vlastního syna, bratři a sestry, už je dokonáno a nikdo na tom
28:34nic nezmění. Už jste zachráněni. A jak by nám nedaroval spolu s ním i všechny ty další věci, které potřebujete ve srovnání s darem kříže, tak všechno ostatní je maličkost a všechno ostatní není pro Boha vůbec nesnadné. Jestliže udělal tohle, dokázal tím, že nás miluje nekonečnou láskou. A jestliže jeho láska je nekonečná, tak
28:58pro nás udělá všechno další, co potřebujeme. Pán Bůh poslal svého syna Pána Ježíše, aby na zemi žil jako člověk na rozdíl od nás dokonalým a bezkříšným životem a aby se stal zástupnou obětí na kříži za nás, aby zemřel na našem místě, abych já i ty mohl mít odpuštěné hříchy abysme jednou kvůli našim hříchům, které nejsou něčím
29:25abstraktním, nejsou selháním, ale jsou proviněním vůči svatému Bohu, tak abychom kvůli nim nemuseli být odsouzení na věčnosti v pekle. To je důvod, proč pán Ježíš Kristus přišel. A to je evangelium. Apoštol Pavel, Timoteus, Silas a hromada dalších skrze celé písmo tak vždycky šli a vždycky znovu vsadili ve své službě na evangelium. A tak znovu
29:52církev nepotřebuje efektivní lidi. Tedy když je někdo jako duchovní, je zaměřený na evangelium a je efektivní, tak to je super. Ale zejména církev potřebuje lidi se správnými motivy v srdci. Radši méně efektivní lidi, kteří mají dobré správně zaměřené srdce. Naše sbory nepotřebují lidi, kteří jsou dobrými rétory, nebo
30:14umí lidi přesvědčit, umí někoho strhnout na vlně emocí. Nebo lidi, kteří jsou dobrými manažery. Samozřejmě potřebuje, ale na jiné věci, ne zakazatelnout, ne v pastoraci. Tam je potřeba pastýřů se srdcem, které do té podoby může otesat jenom Duch svatý. A kde to je vlastně v soulladu s tím povoláním, které jim dá? Pán Bůh nepovolává do pastýřské služby
30:38proto, aby potom někdo byl kovboj s bigšem, ale povolává do pastýřské služby světe divse, proto, aby byl pastýř. Pastýř jako Timoteus, pro kterého to nebude práce, ale bude to celý jeho život. A tím se pozice pastýřů v církvi, vedoucích v církvi naprosto liší od jakéhokoliv jiného zaměstnání. Já neříkám, že je větší než
31:03jiné zaměstnání, ale je jiná. Není jenom od 8 do půl p, ale je na celý život a nikdy nekončí. A tak muži, kteří přemýšlíte o pastýřské službě, bratři, kteří vnímáte povolání a obdarování, a já vím, že zde nejsem jediný. Přemýšlejme i o tomhle. Přemýšlejme o Pavlovi a o Timoteovi. Znalostmi písma, řechiny nebo
31:30výřečností nebo jakousi autoritou, kterou máme, tak nikdy nenahradíme charakter a opravdové srdce. Univerzity a teologické semináře, to je super věc. Církev ale nepotřebuje v první řadě odborníky a profesionály. V první řadě potřebuje služebníky. znovu to řeknu možná méně efektivní, možná méně vzdělané, ale se srdcem služebníků, služebníků, kteří
31:59slouží evangelium, evangeliu celým životem. A já to opakuju znovu a znovu, protože tohle je klíčem do každé služby. V jádru opravdové služby vždycky musí být evangelium. Přemýšlíš o tom, jak můžeš sloužit, jak můžeš povzbudit a budovat bratra nebo sestru v tom, co právě používá, prožívá, pardon. pak do toho přines evangelium. A to
32:21nepatř neplatí jenom pro starší sboru. My máme z Boží milosti naprosto univerzální a všemocný Boží lék proti každému duchovnímu neduhu. Tak buďme vděční. Drazí. O každém z nás může být řešeno, že budeme spolupracovníci v Kristově evangeliu. To není jenom pro ty, kteří jsou zakazatelnou. Je to pozvánka pro každého z
32:46vás mít zájem jeden o druhého a být rým služebníkem evangelia. A tím posledním bodem kázání je, že církev potřebuje rozpoznat skutečnost nebezpečí. Potřebuje v plnosti pochopit situaci, ve které se nachází. Ten, kdo není připraven na boj nebo na válku, tak se těžko připraví v okamžik, kdy boj náhle začne. Ten, kdo nebude mít
33:09nachystané zbraně a techniku, tak těžko to udělá ve zlomku vteřiny, když už bude druhá armáda přejíždět hranice. A to platí i v duchovní rovině. Říká se, že jakmile padne první rána, tak na nic, co nemáte instinktivně zaryité v hlavě, tak už si prostě nevzpomenete. Pavel píše, že účelem, se kterým Timotea do Tesaloniky poslal, tak
33:37je, aby jim sloužil. A tím výstupem mělo být, aby nebyli zmítáni v jejich souženích, aby nebyli zmítáni zkouškami, aby nebyli jako loď na rozbouřené moři, ale aby byli více jako zakotveni v v pravdách, které jim budou podporou. A tak rolí pastýřů je je podpírat a je varovat a chránit stádo. Ano, být něžní, ale být i rázní.
34:06A když přijde něco zlého, tak pastýři jsou ti, kteří musí statečně stát jako vzor v první linii, jako vojevůdce s praporem. Nebýc zbabělci musí podobně jako kapitán lodi stát za kormidlem až do konce. To je jejich úkol. Podpírat, jít po boku druhých a přitom je je nést, je podpírat, být jim oporou. A v tom prvním bodě kázání jsme
34:31se bavili o zájmu o druhé. Ten je samozřejmě nezbytný zejména u pastýřů. My si na jednu stranu uvědomujeme, že vlastně sám o sobě kazatel sborů ani starší sborů v životech lidí nemá sám o sobě. On jako osoba nemá vlastně žádnou autoritu, jenom prodlouženou rukou nebo vyhlašovatelem Božího slova. Boží slovo je to, které má tu
34:58autoritu. Na druhou stranu si ale uvědomuje tu tihu odpovědnosti. Být pastýřem je strašně zodpovědný úkol. A proto i Jakub tuším, že tady Jakub 3:1 říká, ať nechceme být, ať nechceme být všichni ve službě, protože budeme souzeni přísněji, je to veliká zodpovědnost. Tady se nebavíme o obchodní transakci nebo zakázce za hodně
35:24peněz. Dá se udělat druhá transakce. Tady se bavíme o duších, které nelze zaplatit penězi. Mně se občas vybaví vzpomínka, když jsme dělali v létě tábory pro děti. Budeme zase v létě dělat další. Je to super. Já jsem byl tehdy vedoucí a dostal jsem chatku kluků. Večer jsme měli, moc si toho nepamatuju, ale tuhle konkrétní věc si
35:46pamatuju. Večer jsme měli společně z tišení. Ten první večer jsme se vždycky tak seznámili a pak jsme šli spát. Oni byli, oni byli dobří. hnedka usnuli, ale já jsem prostě nemohl a pamatuju si, jak jsem v té chatce ležel a koukal do stropu a uvědomoval jsem si tu podobnou tíhu odpovědnost. Ten týden, kdy tady jsem, tak já jsem tady
36:09kvůli nim. Oni jsou moje hlavní mysle tenhle týden. Jsem tady kvůli nim. Ne kvůli tomu, abych si užil zábavu, ale kvůli těmhle klukům. Jistě není na mě, aby uvěřili. To je na nich a mezi nimi a mezi Pánem Bohem. Kež by si tohle často říkali pastýři ve sborech. Tohle je moje hlavní mise. Tohle jsou ti lidi, pro které žiju. A na druhou stranu je tenhle úkol
36:39jenom pro kazatele? Je tenhle úkol jenom pro starší? Nebo dokonce jenom pro ty, kdo vedou sbor jako povoláni a jsou za to placeni jako v práci. A ostatní, tak to je v pohodě. Oni to přece dělají zadarmo nebo nemají na tolik času. Brání to, že sbor třeba ani nemá starší nebo jich má málo, aby se lidé navzájem podpírali? Jistě ne. Už jsme to slyšeli.
37:04Máme mít zájem jeden o druhého. Máme nést břemena jedni druhých. Máme mít zájem a starat se o duše druhých. Není jenom pro kazatele. Učednictví není vyhrazené jenom pro nějakou elitní skupinu. Dobře mě poslouchejte. Úšednictví není vyhrazené jenom prokazatele. Účednictví je příkazem Pána Ježíše Krista v rámci velkého poslání
37:26drazí. A tak jestli jste v Pánu Ježíši Kristu, tak i vy konkrétně každý jeden z vás jste voláni k tomu, abyste učedníkovali druhé lidi. Možná to nebude tak intenzivní a tak systematické, jako k tomu mají prostor pastýři, ale abysme využívali příležitosti přirozeně během týdne a učedníkovali navzájem jeden druhého. To není jako, že v církvi máme
37:51nějakou hierarchii a tak kazatel může učedníkovat jenom starší a starší můžou učedníkovat jenom diákony a diákonové můžou učedníkovat, teď to vylepším, jenom bratry a bratry můžou učedníkovat jenom sestry, ne? My jeden navzájem druhého budujeme a činíme učedníky. A proto celá církev, celá církev, nejenom pastýři, musí mít také střízlivý a
38:15pravdivý pohled na to, uprostřed čeho žije. Tesalonickým těm už zkoušky přišly, že hned od kapitoly 1, doslova od jejich prvního dne následování Krista. A jen tak neskončí. Církev, která má obstát a má pevně stát, tak potřebuje rozpoznávat nebezpečí a potřebuje znát svého nepřítele. To slovo zkoušky zde vyjadřuje tlak, tlak těžkostí. Tlak,
38:43který nás srá tak moc, že si až připadáme, jako bychom byli v pasti a jako bychom už nemohli dál. A je v množném čísle. Zkoušek je mnoho a mají mnoho podob. Je to podobné jako předměty ve vesmíru. a že jich tam létá mnoho. Říkali to. Já jsem tam nikdy nebyl. Hromady kamínků a kamení, malých, větších, až po veliké meteority a nebo
39:09planety. Podobně jako ony, taky těžkosti mají všelijaké tvary, mají všelijakou velikost a mají různou formu, mají různé složení. To je realita, s kterou musíme počítat a brát ji jako fakt. To je jaká jakási duchovní atmosféra, ve které žijeme. Jedině tak nebudeme pokaždé otřeseni, rozhození a paralyzovaní, když něco nejde tak, abych
39:34jak bychom chtěli. Těžkosti jsou prostě normální. Víte, svědectví písma o tom, že život je plný zkoušek, nehledě na to, jak zbožní jsme, tak není vůbec kompatibilní s moderním názorem, že pán Bůh chce, abychom měli život v prosperitě, úspěšný a vítězný život. Takhle Boží slovo nikde nemluví. Naopak pán Ježíš nás zve k
39:59tomu, abychom nesli svůj vlastní kříž. A druhá Timoteovi 3:12 říká velmi výstižně, všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, budou pronásledováni různým způsobem, ale rozhodně nebudou mít uznání a souhlas lidí, kteří Pána Ježíše odlítají a kteří jdou proti němu. A tak zkoušky jsou nezbytné. Pavel to
40:27říká jasně ve verši 4. To je náš úděl. My to víme. K tomu jsme určení. Ve skutcích 14:26 bysme se došetli, že apoštolové upevňovali duše učedníků, povzbuzovali je, aby setrvávali ve víře. Podobný princip, že? A říkali, že musíme skrze mnohá soužení vejít do Božího království. To znamená ta cesta, tak jak se nemůžete dostat do Prahy, pokud
40:51chcete jet po dálnici, jinak než pojedete kolem Jihlavy, tak pokud chcete dojít do Božího království, tak pokud nechcete jet nějakou oklikou, která která určitě se Pánu Bohu líbit nebude, tak vede přes mnohá soužení. Je to normální. Dále Jakub 15 říká, že zkoušky působí vytrvalost, že mají účel a že odhalí, kým opravdu
41:12jsme. A vážně některé zkoušky, některé těžkosti s námi mohou velmi otřást. Čím ale hlubší a pevnější a solidnější základy budeme mít, tak podobně jako když je zemětřesení, podobně jako když je povodeň, tak obstojíme. A kromě toho v téhle realitě figuruje ještě někdo jiný. My jsme uprostřed duchovního boje. Bavili jsme se o tom minule ve verši
41:37218. Já nechci, abyste na to zapomněli. Pozor, ten zlý nebude chodit s cedulí, že by přišel a teď vytáhl cedulku. Pozor, teď tě budu pokoušet. Tak koukej. Ne, on přijde plíživě a použije rafinované metody, jak nás dostat. použije naše srdeční záležitosti nebo přímo naše modly, naše slabosti. Velmi pravděpodobně tě Satan neraní
42:01nějakou fyzickou nemocí, ale spíše vnese semínko pochybností, otazníky, zpochybňování Boha. To je, jak on vpůsobí. A tak kdo si řekl, že stojí za připomenutí, že Satan v Edenu ani jednou, ani vlastně nikdy jindy nepřikazoval přímo k tomu, aby třeba někdo někoho zavraždil, ale vždycky k tomu, aby zpochybnil Boží slova. A tak realita zkoušek a pokušení
42:27zde je. Možná si říkáš, ty jo, tak je tady Satan, je tady pánbůh, kdo to působí? No, my víme, že pán Bůh nemůže nikoho pokoušet k hříchu. Většinou v té rovině hříchu je to naše hříšná přirozenost, která hraje první housle. Ale je tady i Satan. Nicméně pán Bůh je svrchovaně nadeevším. Nic se neděje, co by on nedopustil. A tak velmi pěkně na tuhle
42:52otázku odpověděl jeden z kazatelů, kterého si velmi vážím, Paul Waser, když řekl: "Pán Bůh nás zkouší, aby nás posílil a vychoval, ale Satan nás pokouší, aby nás oslabil a zničil." V tomhle je ten rozdíl. Jestliže církev chce obstát, tak musí znát bojiště a musí znát nepřítele a musí vědět, to je možná nakonec to
43:16nejdůležitější, že čestokrát tím nepřítelem jsme my samotní pro sebe a je to to naše srdce. A tak duchovní bitva neprobíhá tak, že se tady před námi mydlí, svatí a padlí andělé. Je to bitva o lidské srdce, nenápadná v pozadí každé mojí a tvojí vteřiny a každého rozhodnutí. v mnohem obyčejnějších věcech, než by
43:39nás napadlo. Léčka je však v tom, že jsou to právě ty v našich oších obyčejné věci a nedůležité věci, které podceníme. Tady musíme zaít i ty i ty malé těžkosti, i ty malé zkoušky, i ty malé křižovatky. A tak proto potřebujeme být blízko Bohu v každém rozhodnutí, v každém kroku oddaní Kristu. Být rozhodnutí, že
44:06půjdeme za ním, ne svojí cestou. Mládě uprostřed savany není v ohrožení, když je tam, kde má být. Uprostřed stáda nebo uprostřed smečky. Je v nebezpečí, když se na vlastní pěst vydá na nějaké dobrodružství, kam nemá. Potom se stává snadnou kořistí. A tak je to i s námi. A tak ten princip přibližte se k Bohu a ďábel od vás uteče, je právě v tom, že
44:32budeme blízko jeho vůlezko jeho příkazu. Odpověď na složité otázky, které nám přijdou jako hrozně komplexní a duchovní, tak je často právě ve věcech, které už dávno známe. A tak zkoušky jsou neoddělitelné od života křesťana. A jednoho dne, my jsme v první Tesalonickým, tak se díváme směrem do budoucnosti, tak jsem chtěl,
44:54aby to zaznělo i zde. Jednoho dne všechny zkoušky, kterými projdeme, budou odměněny. Jak říká Římanům 8:18. Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která na nás má být zjevena. Rád bych se ještě zastavil nad dnešním posledním veršem. P. To je ten verš p. Pavel totiž doplňuje, proč
45:20Timotea poslal. Ty jejich obavy, ta jejich nevědomost, o které už jsme se bavili, tak byly o tom, že nevěděli, zda jejich námaha nevyšla na prázdno. To jsou vážná slova. Mluví vážně, že tady je možnost fatálního selhání. Tak přátelé, žádný duchovní projekt, snímli to takhle pojmenovat, není bez rizika. Není nikde zarušeno, že ti, kterým
45:48zvěstujeme evangelium, uvěří. Ani to, že ti, kteří chodí do sboru, tak tam taky vytrvají. Nebo to je jedno, jestli v našem sboru, ale že s Pánem Ježíšem vytrvají. Jenom si vzpomeňte na podobenství o Rosévaši. Je tam skupina lidí, co se zdá, že na zvěst evangelia reagují vírou. Všechno je super, ale je to právě ten čas a právě
46:10ten tlak, který přichází, tak ty ukážou. Jsou to právě zkoušky, které ukáží, jak to opravdu je. A my víme, že tihle lidé, tenhle druh půdy, takže je to, že jo, znázornění v podobenství lidí, kteří rychle přijímají slovo, ale opravdu to tam není, nezakořenili a potom, když přijdou zkoušky, tak se ztrácí. Velikou útěchou je, že uprostřed zkoušek
46:37je Pán Bůh s námi. Samozřejmě, že? Ale také to vědomí a slib, že od začátku všechno tohle připravil a naplánoval. A my můžeme žasnout. Já já nevím, jak to přesně funguje, ale skrze celé písmo tak jasně vidíme, že pán Bůh maximalizuje svoji slávu tím, že vlastně od začátku dopustil hřích, že od začátku dopustil
47:01všechno to špatné. v našich očích ty překážky, že pro Boží práci, ale dopustí dopouští těžkosti a potom přijde a vysvobozuje a všechno si používá, aby maximalizoval svoji slávu. A tak pán Bůh jako moudrý scénárista všechno naplánoval, včetně těch největších nespravedlností a bolestí, kterými jsi prošel a ještě projdeš.
47:33Tak mu věřme. Když je to těžké, neopírejme se o svou sílu, že to zvládneme my. Ne, ty to nezvládneš, ale to, že Bůh všechno vymyslel, promyslel a taky domyslel. Běra nám, abychom zpochybňovali, kým pán Bůh je, abychom říkali, že my víme, jak jaký scénář by měl být lepší, ale naopak k němu přilněme. Čím těžší to je, tím
47:55blíž utíkejme k němu a spoléhejme se na jeho sliby, na to, kým je. nikdy nás neopustí a všechno ve všem, ve všem, tak působí k dobrému těm, které miluje. Tak bysme v dnešním textu mohli vidět, jak Pavel a Silas a Timoteus, abych jim nevzal ten kredit, tak jak přemýšlí ohledně sboru v Tesalonice. Pavel věděl, že jsou uprostřed těžkostí, měli o ně
48:23hluboké obavy a tak poslali Timotea. Viděli jsme, že poslali zrovna jeho, protože potřebovali být v té jejich situaci povzbuzení a upevnění, aby se nezmítali. A Timoteus takový byl. Pavel byl přesvědčen, že s Boží pomocí tenhle úkol zvládne. Viděli jsme také, že opozice a těžkosti jsou normální. Pro nás ale tohle okénko do
48:47Pavlova srdce představuje jedinečnou lekci a přináší principy toho, co církev potřebuje. Zejména ve chvílích, když je to těžké. nemusí jít nutně pro pronásledování. My jsme viděli, že církev potřebuje mít zájem jeden o druhého, že potřebuje ryzí služebníky a znovu to chci podtrhnout, kteří svoji službu vsadí na evangelium a
49:08že potřebují rozpoznávat vážnost situace a nebezpečí, kterému kšelí. Tak já bych chtěl to dnešní kázání uzavřít tím, že zopakuji jednu z těch prvních věcí, která zazněla v té první části v dnešním textu. To byl Timoteus. Ale pro dnešní dobu platí, že každý z nás, bratři a sestry, každý z nás může začít tím, že bude mít zájem jeden o
49:32druhého. Každý z nás může být služebník evangelia a každý z nás může znát bojiště a může znát soupeře tak, aby když přijdou další těžkosti, tak abysme se potom neptali, proč a nechápali a byli zmatení. Opustil nás pán Bůh neopustil, ale abysme mohli pevně stát, když to není snadné. Amen. Budeme se
50:02modlit. Hospodine náš otče, tak já tě chci moc moc chválit v první řadě. Pane, chci tě slavit. Chceme tě vyšovat za to, jak jsi moudrým, všemohoucím Bohem, který všechno vede a věci, které v našich očích jsou překážkami, které v našich očích jsou někým, co se nepovedlo. Tak, Pane, v tvojem plánu a v tvojí mysli jsou vlastně
50:26jenom jakýmsi zesilovačem tvojí slávy, pane. někším, co ještě zvěší, Pane, tvoji slávu a co ještě zdůrazní tvoji moc, Pane, a to to jak jsi jak jsi mocný, Pane, jak pro tebe není nic nemožného. Tak já tě chci pokorně prosit, aby jsi nám pomohl ve chvílích, kdy to ještě není těžké, i když to bude těžké, ve chvílích
50:52možná těžkostí, kdy to není vyjádřeno pronásledováním, ale kdy máme každý svoje zkoušky, možná malé zkoušky, možná tlak v práci, Pane, tam, kde bydlíme, možná v naší rodině nebo úplně náhodně od lidí, kteří se k nám staví špatně, protože chceme žít ve zbožnosti. Protože, Pane, chceme jít za tebou. Tak já tě moc prosím, aby nám pomohl zaříct
51:18v tom, že budeme blízko tebe. Ne nějak mysticky, ale Pane v těch praktických věcech, kdy budeme toužit potom být s tebou blízko, potom tě, Pane, poslouchat, kdy Pane, budeme blízko tebe v tom, že tě, že Pane, budeme následovat tvoje slovo, že budeme blízko tvojí vůle. Tak tě, Pane, moc prosíme, aby nám pomohl vždycky všechno vsadit na
51:42evangelium. Nejenom naši službu, ale především, Pane, naše životy, naše přemýšlení, Pane, naše uvažování. To když právě přijdou ty těžké chvíle, tak i v těch chvílích, aby vždycky první věc, kterou si vybavíme, tak aby bylo evangelium. Pane Ježíši, to, že ty jsi dokončil svoji misi, Pane, že ty jsi všechno vykonal, že jsi, Pane, vítěz, že
52:03jsi vzkříšený a my tě chceme chválit, Pane. My se chceme svěřovat do tvých rukou a my víme, že svoji církev nikdy neopustíš. Děkujeme ti. Sláva tobě. Amen.