Důležitost obřízky
Výraz pokřtít je v přepisu na 5 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (3)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:05teď i ve zkoušce toho strachu, když bojoval za Lota, takže i obstal, když byl nedostatek, takže neutekl, ale oslovil ten problém, takže i obstal, když mu byl nabízený nezasloužené bohatství. jsme mluvili trochu o materialismu a že i v tom obstal a řekl nebou to, nechci to. Tak a takhle jsme řekli, že neobstal
0:35úplně ve zkoušce trpělivosti. Tak teď má syna Ismaela. Tak eh on se z něho radoval a raduje, když roste, tak ale v podstatě to byl důsledek netrpělivosti a to pozná. Možná, že dokonce ta netrpělivost je z koho ta nejtěžší zkouška, protože obstát, jak když je nám něco nabízené, co co je hříšné, co je
1:06špatné, to potřebujeme víru a sílu. pro ten okamžik. Tak ale trpělivost to je něco na delší trasu a proto to je někdy těžší. Tak eh Ismael se Abramovi narodil, když měl 86 let. Tak a teď když otevřeme 17. kapitolu, 17. kapitolu, první verš, tam je
1:38napsáno: "Když bylo Abrhámovi 99 let, ukázal se mu Hospodin a řekl mu: "To je 13 let později." Vypadá to dokonce tak, že 13 let s Abrahámem nemluvil. Možná, že mluvil, ale nemáme to spíš, ale moc nemluvil. Ukázal se mu Hospodin a řekl mu: "Já jsem Bůh všemohoucí. Choď přede mnou a buď bez úhoný.
2:15Já jsem Bůh všemohoucí. Tak se mu znovu představuje, protože to bylo to, o čem Abrahám pochyboval. Tak jak mám mít dítě? Už to vůbec nejde. Tak 99 let sáže je 86 76y. Tak a už to už to nějak ani nejde. A teď 13 let později to o to víc nejde.
2:45A tak Bůh se mu představuje a říká říká to první. Já jsem Bůh všemohoucí. Tak eh a později se i Iz Izaakovi představuje stejným způsobem. Tak co od sebe? Jo, dobře. Tak takle se představuje Izakovi. Já jsem Bůh všemohoucí. Trochu později se Jakobovi představuje zase stejně já jsem Bůh všemohoucí.
3:16Tak to je možná to první, co musíme o Bohu vědět. že Bůh je opravdu všemohoucí, že má na naše problémy a nejenom to, že má na všechno. Když začneme číst Bibli, otevřeme písmo a čteme na začátku Bůh stvořil nebesa a zemi, tak z toho se dozvíme. Bůh je všemohoucí. Bůh může úplně všechno. A to je skutečně to to nevím, jestli
3:46bych řekl to nejdůležitější, ale to první, co musíme vědět. Věříme v Boha, který je všemohoucí. A všemohoucí to znamená, že Bůh může opravdu všechno, co chce. Má tu sílu na to. Teď někteří říkaj, nechce se úplně moc pustit do tématu. Teď jo, jenom Pavě. Někteří říkali, jo, on je teoreticky všemohoucí, ale on svou moc omezuje sám dobrovolně,
4:20tak eh aby člověk měl svobodnou vůli, aby člověk mohl rozhodovat. Tak eh teoreticky by to mohlo tak být, ale není to tak, protože Bůh není jenom všemohoucí, ale Bůh je i svrhovaný. Tak a když si jenom řekneme dvěma větami, co je ten rozdíl, jo, všemohoucí je, že Bůh, že někto opravdu všechno může. Všechno může a to je jenom Bůh.
4:50Eh, všechno, co chce, může prosadit. To je všemohoucnost. Tak ale svrhovanost je, že skutečně dělá, co chce. To je právě ten ten rozdíl. Svrchovaný může jenom být někdo, kdo je všemohoucí a že ten všemohoucí Bůh opravdu tak má ve všem poslední slovo. To je svrhovanost. A Bůh je svrhovaný a to čteme na na spoustě místech. Tak Bůh je
5:22všemohoucí, ale uplatňuje sv všemohoucnost, aby prosadl svou vůli. Tak a to je svrhovanost. Tak a já myslím, že to je jenom jenom dobré, že Bůh má ve všem to poslední slovo. Tak eh to je možná hodně jednoduchá definice, co je svrchovanost. Jo, tak ale mi to stačí. Svrchovanost znamená, že někdo má ve všem poslední slovo
5:54a žádný člověk není svrhchovaný, ale Bůh je dobře. Ale protože Abrám nevěřil tomu úplně, že Bůh je všemohoucí a že všechno může, co slíbí a všechno skutečně dělá, co slibuje, tak proto on nevydržel čekat. Tak a když Sarej potom přišel s tím návrhem, tak aby měl dítě teď Haga, on
6:25přistoupil na to, tak tam byla právě eh pochybnost v té oblasti. Ten, který to slíbil, je i schopný to dělat a udělá to i a teď 13 let později Bůh se mu ukáže znovu tak a říká: "Já jsem Bůh všemohoucí, choď přede mnou a buď bezúhoný, tak už bezříchu už mi důvěřuj.
6:56Choď tak, jak se má." A teď, když čteme dál pátý verš, teď Bůh opakuje v podstatě i to zaslíbený a říká mu, tvé jméno již nebude Abraham, ale tvé jméno bude Abrahám, protože jsem tě učinil otcem množství národů. Tak my jsme řekli předtím, to slovo, to jméno Abram, tak znamená vznešený otec.
7:32Kolik měl děty? Nula. Neměl. Tak teď, teď se budeš jmenovat Abrahám. To znamená otec množství. Kolik má diety? Jedno. Tak množství. No tak množství. Ale teď už tomu věř. Teď už tomu skutečně věš, protože já jsem Bůh všemohoucí. Tak teď vám to už ví. Teď už to ví, už jsme to řekli, že jo, každý věřící,
8:04skutečně věřící člověk je eh dítětem, jo, potomkem Abraháma. Tak a to to je miliony, tak to se nedá ani podčítat. Tak a tomu ukázal a 15. verš. Tak i Sára dostane nebo Sára jí dostane nové jméno. Teď se Sarají už nejmenuje tak, ale Sára. Tak Sarai předtím jsme už řekli
8:37princezna, tak silná žena. Tak eh a ten rozdíl mezi mezi mezi sádou a sáda jí je v podstatě, že to i sáda jí to je něco jako moje Sára. To je Sára, ale víc osobní, jo, to je moje Sára a teď to moje tam je jakoby pryč, jo? Tak už je to teď matka tak národů, jo. Tak to už je teď trochu víc obecně. Tak eh jako kněžna nebo princezna
9:12a to je to, co za tým se změnil. Tak nové jméno. Chcete takhle nové jméno? Jestli chcete nebo ne, stejně dostanete, když čteme Zjevený. Jo, já se těším na nové jméno. Tak eh tak potom se musí každý ptát, jak to ještě bylo. Jo, tak snad budu mít lepší. Tak a ten význam jmén, tak to bude mít opravdu takový důležitý význam. To
9:43jména. Já vám musím teď říct jeden vtip, jeden vtip za celý týden. Jo, tak ale trochu myslím, že to, že se to hodí, jo. Při kolonizaci, tak to víme, že tam byl prosazen i křesťanství, že jim to nutili někdy tam těm zemím. A to bylo častokrát ne křesťanství, ale spíš katolicismu. Katolicismus. Eh a bylo to nucený i tím,
10:15že potom ty lidé byli tam pokřtěný, tak někdy násilným a při toho ktu dostali nové jméno. Tak už to nebyl Hasaf, ale byl to teď Abrahám. Jo, ty se ode dneska jmenuješ Abrahám a v pátek už nebudeš jíst maso, ale rybu. Tak a teď ten ten tomu katolický misionář přijede v pátek a vidí, jak
10:45Árahám, jo, bývalý Hasaf, jak jí vepře a říká:„Ale Abrahame, já jsem ti řekl, že nesmíš v pátek jíst pše, ale rybu." A on řekl: „Ne, není žádný problém, ženy, není žádný problém. Já jsem to vepře předtím ponožil do vody a řekl: „Už nejsi vepře, ale teď se jmenuje debu. Jo,
11:16to není jenom tohle u Boha, nové jméno. Jo, tak jedno do vody, no jméno a všechno jinak, ne? To je skutečné. Tam je jiný význam. Jiný význam, protože teď to znamená nový život. A teď potom Bůh právě tak ustanovil smlouvu tak obřezány, když to čteme od devátého verše. A o tom chci teď troho mluvit a to bude možná pro nás nejvíc řekneme teoretická část
11:47nebo teologická část, jo, kde nemusíme tolik přemýšlet, co teď máme dělat, protože to se nás opravdu takhle už netýká, ale tehdy Bůh ustanovil v devátém verši a Bůh řekl Abrahámovi: "A ty zachovávej mou smlouvu, ty i tvé potomstvo. po tobě z generace na generaci. Toto je má smlouva mezi mnou a vámi a tvým potomstvem po tobě, které ho bude
12:19zachovávat. Každý mužského pohlaví mezi vámi musí být obřezán. Obřeste si máslo své předkošky a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Já jsem mu už řekl, když Bůh uzavřel tu smlouvu s Abrahámem a když se tam ty zvířata rozpůlili a teď ty dvě strany obvykle musely tam projít mezi těmi půlkami, aby se tím řeklo, jo. Tak e že
12:51když někdo poruší tu smlouvu, ať se mu stanou to, co těm zvěřatům tady. A že potom Bůh působil, aby Abrhám usnul, aby ani tam nešel a šel tam jenom Bůh. Tak ale to, co Abrhám musel dělat, aby vstoupil do té smlouvy, byl právě tohle obříška. Tak eh a trochu budeme o tom mluvit. Je to něco, co on dělal hned, jak za chvíli čteme. Co dělaj Židé dodnes?
13:24Co dělají muslimové dodnes, protože to byl i udělán s Izmailem? Tak a co my jako křesťané neděláme. Tak a proto bychom měli o tom trošku tak eh mluvit. Když čteme verš 23. Pak Árám vzal svého syna Ismaela i všechny zrozené ve svém domě i všechny koupené za stříbro, všechny členy Abrahámova domu, mužského pohlavy a
13:56obřezal maso jejich předkořky. Ještě tentyž den, tak jak mu Bůh řekl, Abrahám byl věku 99. let, když bylo obřezáno maso jeho předkořti. Co mě tam oslovilo to, že když Bůh se mu zjevil, tak a řekl: "Já jsem všemohoucí, choď přede mnou bez úhony." A teď mu řekl:„ A teď budeš dělat tohle a tam je napsáno:„Tak ještě ten týždeň. Jo, dělal
14:28to. A ne jenom, že no tak aspoň dnes začnu u sebe. Tak a zítra ten zbytek nebo já nevím, ne ten den dělá všechno. A to čteme několikrát na několika místech, že Bůh něco řekl a hned to udělal. Když měl obětovat Izaka, tak ráno brzo vstál a hned k tomu se ale ještě dostaneme. Posloucha hned.
14:59Já nevím, jestli to máme z poslušnosti. Tak jo, poslouchat hned. Někdy to chceme pro po dětech, tak ale to Bůh chce tak po nás. A když to někdy jsou takové nepříjemné věci, že se to dá i odložit, tak eh já mám tu tendenci některý věci odložit a někdy možná něco nepříjemné,
15:30co není přímo teď můžu říct Boží příkaz, jo, ale já vím, že něco bych měl dělat, někomu zavolat a vím, že to bude nepříjemné nebo já nevím, něco vím. Já říkám, jo, tak pane, já to udělám. Já já to určitě udělám, ale ale ne hned, ne dnes. Tak eh já se musím na to trochu připravit a potom týden později. Jo, já jsem to
15:55měl Já Panebože, já to udělám, já to udělám, ale ale ještě musím o tom přemýšlet. A mi pomohlo někdy, tak si vzít diáš a říct, kdy to uděleláš přelistoval. Ó, ne, teď to je to to tam je mi napsano. A potom jsem to dělal, protože to tam bylo napsáno a mi to pomohlo. Jo, ale ještě lepší by bylo, kdybych to napsal na ten den. Přímo na
16:22ten den. Eh, a tady Abrahám to dělal a to bylo něco nepříjemného. Tak věřte mi, že to bylo nepříjemné. Jo, tak pro všechny, ale všichni tak poslouchali. Jak vážně to tehdy bylo? Jak důležité to bylo? No, to bylo tak důležité, jak čteme ve verši 14. Tam je napsáno: "Neobřezáný můžského
16:52pohlavy, který nedá obřezat maso své předkošty. Takový člověk bude ze svého lidu vyhlazen. Porušil mu smlouvu." Tak to byl buď nebo. Buď to nebo trest smrti. To nebyla nějaká vedlejší věc. Tak protože se nás to už netýká, tak o tom ani moc nemluvíme. Možná, že to bude teď jediná přednáška, co o tom slyšíte.
17:24Tak eh ale bylo to něco hodně hodně důležitého. To byl ten vstup do té smlouvy. Tak tím to bylo viditelné. Tím pádem buď člověk patřil do toho národu, do toho lidu a na na něho se vztahovaly ty zaslíbený nebo nevstoupil do toho a potom byl vyhlazen. Tak a když potom čteme trochu dál,
17:56tak eh teď skočíme do Exodus. Ještě ani není tak zákon Mojžíše je v Egyptě. Je to tak dejme tomu 500 let později a celou tu dobu byli muži obřezány a teď tam je napsáno, že z nijakého důvodu Mojžíš neobřezal svého syna z nějakého
18:29důvodu. Nevím proč. Tak eh a tam teď je napsáno Exodos 4 24 až 25 i stálo se cestou v tábořišti, že ho potkal Hospodin. Toho není úplně 100% jasné, kdo to teď je. Jestli to je ten Gešom, jo, syn Mojžíše, nebo jestli to je přímo Mojžíš. Ale ale pravděpodobně se to vztahuje na Mojžíše. Jo. Tak i stalo se cestou v táborořišti, že ho tak
19:01Mojžíše potkal hospodin a chtěl ho usmrtit. Tu vzada si poda ostrý pazourek, odřízla předkořku svého syna, dotkla se jeho nohu a řekla: „S mi ženi chem krve." Tak Mojžíš nenechal obřezat svého syna. Nikto možná o tom ani nevěděl, ale Bůh o tom věděl a protože nikto nevykonal trest smrti, tak Bůh byl ochotný to dělat sám, protože tak důležité to bylo.
19:30To bylo znamení toho, že někdo patří do Božího lidu. To muselo být. Bez toho opravdu vůbec to nešlo. Ještě než Mojžíš dostal nějaký zákon, něco, tak my to spojujeme častokrát se zákonem, jo. Eh, a toto je správné, ale to to je něco, co bylo 500 let předtím, nebo nebo z koho 500 let předtím. Ještě eh u Abrama znameny smlouvy s Áraem. Na
20:03každého nebo jo, na koho se má vztahovat ta smlouva, musí být obřezán. My víme, že obřízka má i určité zdravotný tak výhody, ale to to byl vedlejší, to byl nebyl ten hlavní důvod v tom vůbec. Eh, ale co byl důvod? Čemu to nějak tak bylo? Tak co to má společného možná dnes se kštem, když tam je nějaká spojitost? Existuje tam nějaká
20:33spojenost? Eh, to byl ten způsob tehy, jak ta daná osoba mohla vědět o sobě, jo, že je eh v tom smluvným vztahu s Bohem, tak to bylo spíš k osobnýmu ujištění, protože to nikdo nakonec neviděl takhle, jo. Tak eh to nebyl nějakej vnější znak, jo, že to bylo pro každého evidentný,
21:03tak to bylo pro osobný ujištěný. Tak eh a Boží sliby tehy, jo, že že buď požehnáným, jo, tak až jak se to z generace na generaci předává, tak eh to se předávalo, tak to semeno, jo, tak jak no přám přímo fyzickým údem, kterej byl obřezán a který svědčil o tom, že teď se to předává zase z generace na generace.
21:36trvalo označen jako jako připomínka tohoto slibu. A bylo to znamený víry, když když eh nějaký malý kluk, když měl potom už pár let a už trochu si uvědomil tak a slyšel o tom, on se mohl dívat na sebe a viděl víru svých rodičů. On viděl, když se díval na sebe, tak já jsem ve v rodině.
22:06On věží. Tak je to na mě vidět. Tak to to je velice zajímavé. To je dokonce víra ze strany manželky, protože ona mohla vstoupit partnerství s mužem, který byl součást smlouvy s Bohem. A potom v manželství, když se staly jedním tělem, byla svědkem toho. Takže to je manželství podle podle Božího řádu, tak s mužem, který patří do
22:37toho. A teď plodily potomky, tak a potomky byli holky i kluci, jo? Tak eh ale byli byli plozený tím údem, který o tom ukazoval. Tak že patřili Bohu. Tak eh a tak obřískka byla znamením posvědcený. Posvědcený. Odstraněny kůže představovalo i oddělení dané osoby od říšného tělesného
23:09světa a vstup do zvláštní oddělené a posvědcené skupiny. A víte, eh to bylo i přímo to znamení pro toho muže, že patří Bohu. Bible tolik tolik varuje před smiltvem, před cizoložstvím. Jo, všude a všude to vidíme. Ale to bylo, to se uskutečnilo tím údem
23:40těla, který byl označen, že celý ten člověk patří Bohu. Jo, tak dá se říct tím, co ho vyznačuje jako Boží, tím musel řešit. A to měl člověka úplně odrady od toho. Tak to měl hodně velký význam. Tak eh a jak říkám, malý kluk si mohl uvědomit,
24:11že jeho rodiče věřili, že dělali to, co Bůh chtěl. Jo. Tak a potom měl to vést k posvěcení. Tak eh je to něco, kde se dá říct. To to to muselo být. To bylo životně důležité. Bez toho to nešlo. A dokonce když někdo o tom nevěděl, takže Bůh sám byl ochotný zasahnout a toho člověka trestat a vyhladit.
24:42Tak a možná potom trochu rozumíme, tak když v Novém zákoně teď najednou Pavel hlásá evangelium a teď ty Židé řekli, tak to je všechno dobré s tím Ježíšem, jo. Tak ale to, co co hned musí být, jo, když nějaký pohan potom uvěří, jo, a věří v Boha, to to první, co musí být, musí být obřezán. Tak jinak to vůbec nejde. Jinak nemůže být spasený. nemůže
25:11patčit Bohu. To je to znamení. Jo, tak to je to je 2000 let stará věc. Každý muž, který patčel Bohu, byl obřezán. A najednou tak Pavel to nedělá. A nejenom, že to nedělá, dokonce říká v žádném případě. V žádném případě. A tady vidíme tu obrovskou změnu najednou. V žádném případě. Předtím to muselo být za každenou a když
25:42to dělala nakonec ta matka, jo, tak jak to tam byla u cipory, tak ale muselo to být dokonce ve věku 99 let, jak to bylo na začátku, jo. A teď najednou, tak Pavel říká: "Nedělejte to v žádném případě." Tak eh a já bych to možná i četl Galatským 6 druhý verš, kde je napsáno: "Hle, já
26:13Pavel vám pravím, že dávat lise se obřezávat. Kristus vám nic neprospěje. A znovu dosvědčuji každému člověku, který se dává obřezat, že je povinen zachovávat celý zákon. Zbavili jste se Krista? Vy, kteří hledáte ospravedlněný v zákonu. Vypadli jste z milosti.
26:43Já nevím, nevím, jestli si uvědomujeme toho obrovského rozdílu. Jo, Bůh to ustanovil a řekl: "To je ta jediná věc, co chci od tebe, Abdáma, jo, abys to udělal." A on to udělal hned ten den u všech. A od toho dne se to dělalo. Pokažte. Osmý den, když se narodil kluk, byl obřezán. Jo, 2000 let. A když ne, tak byl vyhlazen z lidů. nebyl Izraelit,
27:13tak vstoupil do té smlouvy a potom, když byl dán Mojžíšovi ten zákon pro izraelský lid, tak to byl spojen s tím, jo. Tak ten, kterej je obřezán, na toho se vztahuje tady tento zákon, protože to je Izraelit. Eh, bylo třeba říct až do Ježíše, tak bez obříčky to nejde. To musí být. A od Ježíše se je třeba říct, to neděl v
27:43žádném případě. Tak dobře, když to teď u někoho je z zdravotných důvodů, to je něco úplně jiného, jo? Tak tady to nebylo zdravotných důvodů, jo. Tak ale když to někdo říká, že to aby vstoupil do vztahu s Bohem nebo něco takového, tak říká, tím pádem ztratíte Krista, vypadnete z milosti, tak je to něco úplně úplně jiného. A teď to nechci
28:07úplně do detailu, jo, ale to je to je třeba se rozhodnout. Buďága nebo Sáraj. Buď skutky nebo milost. Buď Kristus nebo Abrahám. Na koho se spoléháme? V čem je to spasený? Nase naše spasení přišlo skrze Abrahama. Tak protože z něho je Kristus. Kristus je Žid. Naše spasený je ze Židů. Ale my
28:38už nevstoupáme takhle do nějaký smlouvy tak s Bohem. Tak teď už opravdu pláty, ne? Ale nemáme s obříčkou vůbec nic společného. Vůbec nic. To takhle není takhle, protože čtemo o tom Koloským 2:11. V něm, v Kristu, v Kristu jste byli také obřezáni obřízkou, která nebyla udělána lidskou rukou,
29:09nikdyž spočívala ve svlečení těla hříchů, v obřízce Kristové. Teď nás obřezal kdo? Kristus. Kristus. A když teď my říkáme, no jo, ale pro jistotu ještě to děláme sami, tak to je to je to přes skutky. Tak to je no dobře. Kristus všechno dělá, ale my aspoň ještě já nevím co, ne?
29:39Víte, představte si jenom tohle, jo? Tak když někdy mluvím o skutcích, co je třeba, jo? Představte si, že někdo dobrý přítel, jo, se staví k vám před dům, jo, zazvoní a říká, eh, já jsem vyhrál v loterii, já teď mám tolik peněz, tak jsem myslel, že ty bys potřeboval nové auto. Podívej se, tady máš úplně nové auto, jo, tak
30:04tady máš klíče. To je můj dar, jo? A teď vy říkáte:„No, tak to nemůžu přímo, to nemůžu přímout. Vytáhnete peněženku, jo, díváte se, no tak tam aspoň stovku. Tady aspoň stovku ty dám, jo? No tak představte si něco takového. Aspoň stovku ty přidám, jo? Odkud máš to auto? No to jsme spolu s tím přítelem koupili, jo? No tak to je to je buď buď
30:30nebo, jo. Buď to přijmete jako dar z milosti, nezasloužený, bez stovky, jo, tak ne, nebo to nechat být. Tak a to je to samé tady, jo? Tak eh Kristus nás obřezal. Nic nepřidám, nic. Jo. Tak eh je to jeho rozhodnutý, že můžeme vstoupit do toho vztahu. A už není první řady naše a už není muž ani žena. Teď jsou
31:04obřezányý muži i ženy Kristem. Už to není viditelně v tom. Tak ale teď už muž a žena a ne osmý den života, ale když se znovu rodí, tak u toho se to stává potom. Tak znovuzrozený muži i ženy, ne ne tělo, ne mužský úd, ale srdce. Tak ne osmý den, ale znovu
31:34zrozený. A obřízka takhle je vidět, má být viditelný pro všechny. Jak křtem to je jiná obřízka. Ale to teď není vidět ani na těle, když jsme se znovu rodili. A proto to má být ten viditelný znak toho má být křest, kde před všemi. Teď to říkáme, co se stalo v našem srdci, ne na nějakém údu,
32:04jo, ale v našem srdci. A to děláme křtem. Nic krytého. Koloským 2:12. Je tam napsáno v obřízce Kristově, kdy jste byli spolu s ním v křtu pořbený a v něm jste byli spolu i vzkříšeni skrze víru v působení Boha, který ho vzkřísil z mrtvých. Tak tam je napsáno: "Byli jste spolu s ním ve křtu požbený.
32:36A tam je ta spoj to spojení. My nemůžeme být obřezaný Kristem i fyzickým otcem nebo sami sobě jenom jednou. Ale nějaká spojitost mezi obřískou duchovný a křtem teď opravdu existuje. Kdo má být pokřtěný? Každý, koho Kristus obřezal, znovuzrozený. Každý ten má být
33:07pokřtěný. Rozhodně bych řekl, nikdy nenechehejte se obřezat, jo, aspoň ne tak z nějakých náboženských důvodů, jo, tak když je to něco tělesného, tak zdravotného, je to něco jiného. Tak to, co lidé dří eh Židé dříve dělali a bylo to nutné, to je dneska něco jako křest a takhle se to dělá, ale ne osmi den života. Jo, já
33:37jsem byl pokřtěný asi opravdu skutečně osmi den svého života. Jo, tak ale nevidím to. Jo, nemůžou se dívat a říct. Ano, moji rodiče byli věžíci. Tak a proto mám ten znak na sobě. Já nemám žádný znak. Já ani nevím, jestli to je pravda, co říkají, že jsem byl pokřtěný. Jo, tak eh nemám fotky, nevím nic. Jo, tak a proto to není vůbec ani křest.
34:02To není ani křest. Jo, člověk sám po znovu zrozený. to má vyjadřit, jo. Nechte se pokštit, jo? Tak ale to máme takhle dělat jako znameny. Je to důležitý, ale abychom potom z toho křtu nedělali to, co dělali Židé z obříšky, jo, protože oni řekli: "Jsi obřezán, dobré, všechno v pořádku, jo, tak ne." A někdy možná to máme i takhle máme i
34:30příbuzný. Tak eh a tam když jsem tam byl a ptal jsem se na někoho ze sboru tam já jsem řekl:„A kdy on uvěřil? Nebo je obrácený? Ano, je obrácený. A kdy uvěřil? No počkej, on byl pokřtěný. Eh a hned dát tom dát tom křtu. Jo. No tak ale já chci vědět, kdy byl znovuzrozený, kdy uvěřil. To není to samé. Jo, tak a někdy děláme potom z
34:57toho to samé, co dělali Židé z obřísky a to tak není není dobré. Ale byl bych rád, abychom tady i v tom viděli ten obrovský rozdíl mezi izraelským národem a teď Božím duchovným národem, abychom to i viděli, protože Bůh to po svém pozemském národu požadoval a řekl, že to tam musí být bez výjimky, jo? Musí to tam být. A teď eh
35:31to se potom předávalo i takhle, jo. Tím obřezaným údem se všechno zaslíbený a všechno se předávalo. Teď se nic nepředává už, jo. Teď se někdo nenarodí do toho vztahu s Bohem. Teď je to osobní věc. Tak eh a proto teď platy to už opravdu nedělejte. Je to obrovský rozdíl. s Kristem začal něco něco jiného. To není pozemský
36:01národ, kterej má své území, jo, kde je vidět, kdo toho patří. Tak ale je to teď je to celosvětova záležitost, jo, tak ze všech národů úplně něco jiného. Tak a na začátek nestoje Abrahám, ale na začátek stojí Kristus. A všechno se teď vztahuje na to, co Kristus pro nás dělal. Já vím, že eh Izrael a církev to je to je jedno
36:34z nejtěžších témat vůbec vůbec v Bibli. Jak to opravdu to souvisí? Co máme my společného s Izraelem? Co má Izrael teď společně s námi? Je to skutečně těžké, ale musíme říct, že židovství, jo, tak judaismus, tak začal s Abramem. Začal s Abramem a křesťanství zastal začal s Kristem. Jo. A je to něco nového, něco, co nikdy takhle nebylo.
37:06Abrhám byl první izraelit, tak a potom jeho potomky, jo, pořád se to neselo, nosilo, tak to semeno, jo, tak každý, kdo z něho, tak je, je potom Izraelit. A my už ne, to je konec. My jsme Kristovci, jak jsme to i slyšeli. Tak já vím, že jsou extrémní názory. Jo, tak v tom jeden extrémný názor je, že eh Bůh úplně skončil s Izraelem. Když
37:39přišel Kristus, tak skončil s Izraelem. Pořbil Izrael. Jo a všechno přešlo teď na na na církev. Izrael konec. Jo, to je to je jeden velice extrémní názor a všechna zaslíbený, co Abrahám dostal, o kterejch ani nebudeme o všech mluvit, jo, tak ale teď přešli v duchovným smyslu na církev. To je jeden extrémní. Druhý extrémní názor je ten, že že eh
38:10Bůh má dva národy, jo, tak má pozemský národ, má duchovný národ a ty dva národy budou navždy od sebe oddělený. Jo, navždy. Tak potom bude dokonce nová země a nové nebe. Nebe pro křesťany a ta nová země bude pro Izraelity. Jo, tak tam bude ten pozemský národ na nové zemi. Tak a křesťané budeme v nebi, abychom se ani nevidějli. Jo, tak to je to je
38:38druhej extrém. Tak ani to není pravda. Bůh má jedno starou nakonec. Jedno starou. Jo, tak tam budou jenom ty, kteří jsou spaseni na základě toho, co Kristus udělal. A to zase spojuje. Jo, ale já bych byl rád, kdybychom věřili tomu, že Izrael je Boží vyvolený lid, který má budoucnost. Já bych byl rád, kdybychom to tak viděli, jo, tak sice
39:00teď je na vedlejším koleji, ale to, co Bůh slíbil, co Abrahám řekl, co tolikrát opakoval a když Abrahám pochyboval a řekl:„To, to není, to nemůže ani být, že ze mě ještě něco bude, jo, tak řekl: „Já jsem Bůh všemohoucí. Já to dokážu. Já to udělám. A Bůh všechno udělá, co slíbil. Všechno udělá. A já myslím, že to dělá doslovně
39:28všechno, co tam tam řekl. Izrael teď je zpátky v tom území, co Bůh slíbil. To by nikdo neřekl. To by nikdo neřekl, že vůbec ještě někdo ví, že je Izraelit tolik roků později, z kterého kmenu je. Mluvte někdy s Američany. Jo, odkud přišli do Ameriky. Jo, tak to je to je to já nevím, to je několik generácí, jo, to je 300 let, jo? Tak a někdy nevěd už,
39:56jo, ale oni to věděli přes 1000 let, že patří tam. Jo, tak eh a je to pro mě Izrael jako i stát obrovský zázrak. A to je všechno stojí na tom, co Bůh řekl Abramovi, že to, že to plátý. Tak to bych byl rád, abychom si tohle uvědomili. Spasený je jenom na základě toho, co Kristus dělal. To nikdy nebylo v obřízce, jo. Tak nikdy nebylo spasený
40:26člověk. Člověk se tím stal Izraelitem, který se nechal obřazat. Patřil do toho lidu, ale nebyl spasený tím. Spasený byl jenom, když věřil v Boha. Tak a když se na něho vztahoval to, co Kristus dělal, tak ale Bůh se rozhodl pro ten lid to on to nezmění. Tak když chcete to vytesturovat, to teď nebudeme. Můžete číst někdy Řanům 11, jo, nebo
40:55podobenství o olivovníku, tak to to pravto je je velice no obrovská hloubka, ale to teď nebudeme tak už dělat. Já chci ke konci ještě tak jednu dělat, když jednu věc a když se podíváme znovu teď na zaslíbený 17 16 13 let. Tak Abrahám žil v tom, že má teď toho zaslíbeného syna Izmaela.
41:28Jo. A teď tam je napsáno: "Požehnám jí Sáže a tak takže zní ti dám syna, požehnám jí a budou sní národy, budou sní králové národu, kněžná Sára, jo, princezna. A z té princezny budou králové, budou z ní králové národu." Ábrám padl na tvář a smál se. Bychom neřekli jenom Sára se
41:58smála, jo, tak i Abrahám se smál. Řekl si ji v srdci. A to je zajímavé, ne? Řekl si v srdci. To neřekl nahlas, aby Bůh to neslyšel. Jo. Tak ale Bůh to potom nechal napsat, jo, protože stejně to slyšel, jo. Tak řekl si v srdci, což pak se stoletému muži něco narodit a Sáda bude snad v 90. letech rodit rodit. a řekl Bohu a teď mluví kež by
42:28Izrael byl živ před tebou pane já už ani nepotřebuji dalšího. Tak aby to byl Izmael ten, jo, které skrze kterého to všechno děláš. Ale Bůh odpověděl: "Kdepak, tvá žena Sára ti porodí syna a dáš mu jméno Iak." Víte, teď Bůh opakuje to, co řekl od začátku. Ty budeš mít cena. On sice neřekl, budeš mít syna se sádou nebo
43:01Sádají. Jo. No tak ale děti člověk má s manželkou, jo. Takže to Bůh to předpokládá. To jo, že to je jasné. A teď má eh toho syna. A Bůh znovu říká:„Ne, stane se to, co jsem řekl od začátku." Víte, že z toho nebyl nadšený Abrahám. Vidíte to v tom? Vůbec nebyl nadšený. 13 let, jo, tak pořád se dívat na toho
43:31syna Izmaila a říkat si, že tak to je ten zaslíbený potomek. Jo, a říkat, co Bůh s něho udělá, jak to bude? Tak eh a teď Bůh říká, to není on. To není on. To je to je tvůj syn. Za toho můžeš sám. Jo, to byl tvůj pokus mi pomáhat. Ale já to udělám podle toho, jak jsem to od začátku chtěl, jak jsem to slíbil,
44:03jak by si to sám měl vědět, co to tak bude, jo. Eh, Abrahám nebyl nadšený z toho 99 let, jo, 100 let. Tak já myslím, že to bylo těžké v tom věku hrát fotbal s Izmailem, jo? Tak 100 roků jako otec hrát fotbal, jo. Tak no. Tak a teď to bude ještě potom 13 let později. Já nevím, jak hrál 120. fotbal nebo 115, tak eh vůbec něco si hrát s ním. Jo,
44:40ale on opravto řekl, já už ani nechci eh dalšího. Panebože, nemůžeš postavit to na ten základ, kterej jsem už položil. A Bůža řekl, že ne. Na tvůj základ já nepostavím svoje dýlo. Já položím základ, na které to všechno postavím. My tam někdy to tak máme, jo. Takže říkáme panebže nemůžeš žehnat tomu, jo, té cestě, na které teď právě jsem.
45:09Nemůžeš žehnat tomu, prosím. Tak podívej se, kolik j už mudoval, jo? Tak nemůžeš to všechno postavit na to. Nemůžeš vzít tohle, co jsem teď dělal? Ne, když to nebylo zvíry. Když to nebylo z důvěry, tak z poslušnosti, Bůh na to nic nepostaví. Tak on říká, na to postav cokoliv chceš, ale nic duchovnýho. Já položím ten základ. Já položím ten základ. A na to
45:39potom se dá postavit. Tvoje cesta není moje cesta. Moje cesta je vyšší. Tak spolehni se na to. Tak my nemůžeme jít po svých cestách a potom prosit, pane Bože, prosím, prosím, já dej tomu požehnání. Je to sice cesta křivá, cesta hříšná, ale prosím požehnej to. Sice je to vztah, já vím, že se ti úplně nelíbí a tak, ale jde požehnání.
46:09A to nedělá. Někdy se smiluje, ale na to nemůžeme se spolehnout, ne? a on úplně začal z nuly. Tak eh dobře. Tak eh zase znovu. Já jsem se teď nedíval vůbec na horiny. Skončíme trochu dříve. Já vím, že potom mi ten čas bude chybět na to v té druhé části. Tak eh a vy budete mít už. Tak ale teď nebudeme to posunout už ty přestávky a všechno,
46:41jo? Tak ta přestávka bude trochu delší. Přijďte potom v čas, jo? Tak abychom potom ten čas opravdu měli. Amen.