KDO je moje pokrevní rodina?
Biblické texty v kázání
Genesis 1Genesis 32. Samuelova 7Žalm 127Lukáš 8Jan 51. Korintským 7Galatským 4
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (5)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:11Jsem moc rád opět na tomto místě a přivážím vám vřelé pozdravy z Kromě říského sboru. Jsme za vás moc vděční eh za vaše svědectví tady v Jablonci a v okolí. A jsme také vděční za ty dva roky, co tady mohlo být ČB. Tak je jsou ty dva roky u konce věříme a doufáme, že přinesou hojné ovoce a těšíme se na to, jak si to pán Bůh
0:36použije v životech těch, kteří tady studovali jak z vašeho sboru, tak z jiných dalších sborů. Jestli můžete, otevřete si, prosím, se mnou v tuto chvíli do Matoušova evangelia do 12. kapitoly. My jsme v Kromě říži asi před měsícem probírali na biblické takové speciální téma, které jsme nazvali téma bioetika. A bioetika se zabývá tématy, eh, které
1:06se pojí s počátkem a koncem života. věci jako je smysl a účel rodiny, smysl a účel plození dětí a umělé oplodnění a na konci života se zase zabýváme otázkami, jako je eutanáie, e, nebo eh starání se o nemocné a vůbec jak čelit nemocem a tak dále. To jsou důležité otázky, na které jako křesťané potřebujeme mít křesťanský pohled. A
1:38tohle kázání je něco, co vyplývá z těchhle témat, kdy bych se chtěl zaměřit zejména na to téma rodiny. Víte, v naší kultuře je rodina a zdraví často považována za to nejdůležitější, co člověk má, že slyšíme, že rodina je základ života. Kdo rodinu má, ten poklad zná. A nebo nehledej štěstí v cizině, najdeš ho doma v rodině. To by někteří mladí si
2:09možná mohli připomenout. A nebo jak říká jedno japonské příslově a to už se nerýmuje bohužel, bez rodiny je člověk jako strom bez kořenu. Rodina i z biblického hlediska opravdu je pro člověka naprosto zásadní. V mnoha ohledech může nastavit kurz života dobrým a nebo naopak špatným směrem. Otázka je, jak bychom se však my ve
2:35světle své nové duchovní rodiny měli stavět ke své pokrevní rodině. Platí stále i pro nás věřící, že naše pokrevní rodina je to nejdůležitější, co v tomto životě máme? Možná jsi takzvaně rodinný typ. Řídíš se tím, že rodina je opravdu to nejdůležitější, co máš. Nedokážeš si představit, že by tvý rodiče, manželka,
2:59děti nebyly to nejdůležitější, co ve svém životě máš. A nebo naopak pocházíš z prostředí takzvaně dysfunkčních, nefungujících rodinných vztahů. Jsi svou rodinou zraněný, jsi zklamaný ze své rodiny a možná jsi ani vlastně nezažil, jaké je to být obklopen milující rodinou. Tak ať už máš zkušenost s rodinou jakoukoliv,
3:24doufám, že v tom dnešním textu uvidíš jakousi zdravou korekci, zdravé povzbuzení k tomu, jak máme uvažovat o naší pokrevní rodině. Uvidíme totiž v tomto textu, jak sám pán Ježíš Kristus se staví ke své pozemské rodině. Z toho, jak reaguje na své rodiče a sourozence, se naučíme, že v životě přece jenom existují ještě
3:48důležitější vztahy, než ty, co máme nebo jsme měli se svojí vlastní biologickou rodinou. Uvidíme, že jsou tady ještě vztahy, které jsou v něčem důležitější. Vztahy, kterým opravdu stojí za to zasvětit svůj život. Pojďme přečíst ten text. Je to z Matoušova evangelia z 12. kapitoly eh budeme číst verše 46 až 50.
4:18V tom 40 š. verši tedy čteme. Je tady řeč o Pánu Ježíši Kristu. Když ještě mluvil k zástupům, hele, venku stáli jeho matka a bratři a chtěli s ním mluvit. Kdo ji mu řekl, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit. On však tomu, kdo mu to řekl, odpověděl: "Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?" Ukázal rukou na své učedníci a
4:49řekl: „Hele, má matka a moji bratři, neboť každý, kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka. Modleme se. Pane Bože, Otče náš, prosíme tě za tuto chvíli, aby si seslal svého ducha, který bude působit v našich řadách skrze text tvého slova. Prosíme tě, aby nám ukázal, jak se máme stavět k rodině naší
5:19pozemské, ale jak se máme stavět i k naší rodině duchovní. Prosíme tě za ty, kteří nikdy nepoznali, co to je fungující, milující rodina, aby si uvědomili, že skrze Krista mají rodinu, o kterou nikdy nepřijdou. Rodinu, která jim může nahradit e ve všech ohledech a ještě víc eh ty jejich pozemské rodinné vztahy. Tak ti tento
5:44časáme do tvých rukou ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen. V této slavné epizodě pán Ježíš tak trochu míchá kartami. Ukazuje totiž, že máme získat radikálně jinou perspektivu na naše běžné rodinné vztahy. A k tomu, abychom pochopili opravdu, jak radikálně toto Ježíšovo učení vyznívá, jak muselo vyznít tehdejším posluchačům,
6:10tak také musíme pochopit, jaký byl tehdejší tedy židovský pohled na rodinu a rodinné vztahy. A to je náš první bod. Chtěl bych, abychom si udělali jenom takový krátký průřez starozákonním pohledem na rodinu. Starozákonní pohled na rodinu. Ten židovský pohled na úlohu rodiny byl samozřejmě formován učením Starého zákona.
6:36Již v knize Genesis hnedka v těch prvních verších poté, co Bůh stvořil veškerý svět, se dozvídáme, že Bůh stvořil člověka, muže a ženu. Stvořil ji ke svému ke svému obrazu a stvořil manželství k tomu, mimo jiné k tomu, aby se manželé plodili a množili, aby plodili potomky, kteří budou odrážet Boží obraz tady na zemi. Tak toto čteme v Genesis 1:27.
7:05Bůh stvořil člověka ke svému obrazu. Stvořil ho obrazu Božímu. Stvořil jako muže a ženu. Bůh je požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte si a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe." Tohle, bratři a sestry, jeden z cílů, jeden z hlavních cílů, ne ten jediný, ale jeden
7:30z hlavních cílů manželství. budovat rodinu, spravovat dary tady na zemi, které nám Bůh dává. A toto povolání budovat rodinu, množit se a plodit se, e, se vine celým starým zákonem. Manželství je vždycky vykresleno společně s plozením dětí jako velké požehnání. Připomeňme si slovy žalmisty, žalm 127. Děti jsou dědictví od Hospodina.
8:02Plod Luna je přece odměna, tak jako šípy, jež hrdina třímá, jsou děti splozené za mlada. Blaze člověku, jenže jich má plný toulec. Jinými slovy, čím více dětí, tím lépe. Podobně takto mluví kniha přísloví moudroslovná, která připomíná, že korunou starců jsou jejich vnuci ozdobou synů otcové. Mít děti přináší radost napříč všemi
8:32generacemi. Je to přirozené toužit po dětech. Je to přirozené toužit po tom, aby ta naše biologická linka dál pokračovala, aby náš odkaz tady na zemi dál pokračoval. A tohle je něco, co neplatí jenom ve Starém zákoně. Tohle je něco, co platí dodnes. Rodiče, pokud vám Bůh nadělil děti, užívejte si je, radujte se z nich. Je to krásný Boží dar. Je to velké
8:59požehnání od Hospodina. A stejně tak, děti, pamatujte na to, co nám pán Bůh říká, co od nás chce, jak zní páté přikázání. Cti otce svého i matku svou, ať si dlouho živ tady na zemi, kterou ti Hospodin tvůj Bůh dává. Všimněme si, že tohle zaslíbení, respektive tohle přikázání, jde i se zaslíben bůh slibuje, že když se takto budeme
9:28chovat k rodičům, když je budeme ctít, tak se nám tady na zemi povede dobře. Starý zákon tedy zdůrazňuje rodinu, děti, obecně rodinný život jako klíčové povolání pro člověka tady na zemi. Je důležité, abychom pěstovali dobré rodinné vztahy. Také tím pádem nevidíme, že by Starý zákon někde mluvil pozitivně o svobodě, o bezdětnosti nebo jak potom
9:57víme z nového zákona, o celibátu. Naopak bezdětnost je často, jak víme v biblických příbězích, velká životní rána, se kterou se muži a ženy snaží v modlitbě a ve slzách vypořádat. Takže to je jenom taková takové okénko do Starého zákona. Pro židovsky smýšlejícího člověka, pro člověka z židovského prostředí. Rodina je to
10:21nejdůležitější, co tady má. Pojďme ještě eh v rámci našeho druhého bodu se trochu zamyslet hlouběji nad důležitostí rodiny ve Starém zákoně. Náš druhý bod totiž zní, že důležitost rodiny se ve světle Kristova příchodu mění. Důležitost rodiny se ve světle Krista příchodu mění. K tomu, abychom pochopili, co se mění, musíme pochopit eh hlubší, můžeme
10:49říct takový teologický podkres starého zákona. Jak jsme viděli, Bůh hned na počátku stvoření člověka povolává ho k tomu, aby svými potomky naplnil zemi. Nicméně o dvě kapitoly dál dochází k lidskému selhání, k něčemu, co v Bibli nazýváme pád. Pád člověka do hříchu, který zásadně mění běh lidských dějin. Adam s
11:14Evou neuposlechli Boha, vydali se na svou vlastní cestu, zhřešili proti svému stvořiteli a skrze hřích do světa přichází prokletí. prokletí lidského života. Ta lidská činnost, která měla být dříve radostná, životodárná, se nyní stává obtěžkávající, únavnou a marnivou. Vede ke smrti. Nejenom té smrti tady na zemi, ale i té
11:42smrti věčné, ke věčnému odloučení člověka od Boha. Hřích rozbíjí náš tah s Bohem. Od chvíle hříchu člověk již se nerodí do prostředí edenské zahrady, kde Bůh chodí v úzkém společenství s člověkem. Člověk se rodí do prokletého světa. Rodí se s takzvaně hříšnou přirozeností, která již přirozeně nemiluje Boha,
12:11ale miluje sama sebe. Miluje svůj hřích. To jsou hrůzné následky hříchu, hrůzné následky vzpoury člověka proti Bohu. A ta otázka, kterou si máme klást my jako čtenáři Bible, je co s tím? Co s tím Pán Bůh udělá? Co s tím my jako lidé můžeme udělat s tady touhle hroznou situací? My jako lidé s hříšnou přirozeností s
12:36tím nic sami moc udělat nemůžeme. My víme z Jeremiáše, že stejně jako leopard nemůže změnit svou kůži, tak ani člověk nezmění sám ze sebe svou přirozenost. My s tím nic neuděláme. Hele, Bůh s tím něco může udělat. A tak hnedka čteme v Genesis 3:15 to první zaslíbení, první Boží zaslíbení, že pán Bůh s tady touhle
12:58situací něco udělá. Poslouchejme, co Bůh říká hadovi, který svedl člověka na z cestí. On mu říká tohle: "Hade, já rozpoutám také nepřátelství mezi tebou a ženou i mezi tvým a jejím potomkem. On ti rozdrtí hlavu a ty mu rozdrtíš patu." Bůh slibuje, že po zbytek historie lidstva tady bude dva tady budou dva
13:28druhy potomků. jeden typ potomků, těch, kteří budou po vzoru hada následovat jeho skutky. A druhý typ potomků po vzoru toho potomka, který přijde hada tedy ďábla zničit. Dva druhy potomků. Pozbytek celé Bible, celý příběh Bible se dá vysvětlit ve světle těchto, můžeme říct téměř, dvou kategorií lidí. Věřících a nevěřících. Těch, kteří
13:57následují skutky hada a těch, kteří následují skutky toho potomka, který rozdrtí hada. Toto zaslíbení však nekončí pouze v zahradě Eden. Dál se rozvíjí v celou skrze celou Bibli. Hned o několik kapitol dál v knize Genesis čteme zaslíbení, které pán Bůh dává Abrahámovi a říká, že přijde potomek z Abrahámovy linie, z Abrahámova
14:22pokolení, který přinese požehnání všem národům. Potom se dozvídáme také stále v knize Genesis na konci ve 49. té kapitole, že tenhle potomek bude nejenom z Abrahámova pokolení, ale bude z pokolení Judova, že to bude ten, který bude spravedlivě vládnout národům. Potom můžeme zmínit třeba druhou Samuelovu 7, kde čteme, že
14:46tenhle potomek nejenom, že bude z Abrahámova pokolení, z Judova pokolení, ale také bude z Davidova pokolení. Bude to někdo jako Davidův král. A asi tušíme, kam to směřuje, k jakému potomku ženy to směřuje. Takhle začínají první slova první knihy Nového zákona. Matoušovo evangelium 1:1. rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova,
15:12potomka Davidova, syna Abrahámova. Těm, co dobře znali Starý zákon a vyhlíželi na plnění Božích zaslíbení, skrze narození potomka by to znělo jako ta nejlepší zpráva na světě. Bůh poslal konečně zaslíbeného potomka ženy, který nás zachrání. Například Simeon a Ana se radovali z narození Krista, protože dlouho, jak čteme, očekávali potěšení Izraele.
15:43Takhle to potom shrnuje ještě apoštol Pavel v Galatím 4:4. On říká: "Když se však naplnil čas, Bůh poslal svého syna, poslouchejme, narozeného z ženy, narozeného pod zákonem." Proč o tomhle mluvíme v kontextu Boží rodiny? Mluvíme o tom, abychom si ukázali, že starozákonní důraz na plození potomka měl přeci jenom ještě hlubší smysl, než
16:12je naplnění našich lidských potřeb se množit. Důraz na požehnání plynoucí z potomků je totiž podtržen Božím zaslíbením, že jeden z těchto potomků přijde zachránit člověka z jeho hříchu. A tímto potomkem není nikdo jiný než náš pán Ježíš Kristus. A tak by nás nemělo překvapit, když zjišťujeme, že s příchodem Ježíše Krista
16:40vidíme změnu, vidíme změnu perspektivy na požehnání plynoucí z rodičovství. Ještě jednou to řeknu. Neměl by nás překvapit, že s příchodem Ježíše Krista toho potomka, toho zaslíbeného potomka se v novém zákoně mění perspektiva na požehnání plynoucí z rodičovství. Nový zákon, totiž na rozdíl od Starého zákona, již mluví na několika místech o
17:09tom, že vztahy s pokrevní rodinou nejsou v tomto životě ty nejdůležitější vztahy, o které se máme starat. Možná si vzpomenete na to, že pán Ježíš dokáže mluvit o eunuších, o těch, kteří se stali eunuchy pro Boží království, o těch, kteří zasvětili svůj život službě Božímu království na úkor své pozemské rodiny.
17:38Možná si vzpomenete na apoštola Pavla v prvním Korintským 7, který dokáže říct, že je dobré pro člověka, aby se nedotýkal ženy, pokud to dokáže, aby v tom nynějším soužení zasvětil svůj život službě Bohu a církvi. Takhle nenajdeme nikde eh nikoho mluvit ve Starém zákoně, ale v Novém zákoně přeci jenom s příchodem Pána Ježíše Krista,
18:03ustanovení církve, máme již tady perspektivu toho, že dá se sloužit Bohu bez toho, aniž bychom usilovali o budování pozemské rodiny. Dá se zasvětit svůj život službě Bohu, aniž bychom kladli na první místo naši pozemskou rodinu. Ježíš nám ukazuje, že on přišel ustanovit totiž novou rodinu. A to je ten náš třetí bod, ten náš hlavní bod.
18:35Nyní jsme si ukázali důležitost rodiny a plození z perspektivy Starého zákona. Pojďme se vrátit tomu našemu příběhu. Ten třetí bod jsem nazval tak trošičku kolokviálně, lidově. Kdo je nyní máma a moji bráchové? My to známe tak knižně. Kdo je má matka a moji bratři, ale pojďme si to říct tak lidově. Kdo je nyní tvoje máma? Kdo jsou nyní tvoji
19:00bráchové, tvoje ségry? To nás přivádí k Matoušov evangeliu 19. kapitole, kdy vidíme, že v té 12. kapitole více a více roste konflikt mezi pánem Ježíšem a farizeji. Ježíš uzdravuje, vymítá démony, koná zázraky a to přitahuje pozornost farizeů, kteří na Ježíše začínají dotírat. A Ježíš svými podobenstvími a ilustracemi pokryteectví těchto
19:30náboženských vůdců kárá. Nicméně, jak má ve zvyku, využívá tenhle rostoucí konflikt k tomu, aby vyzval přihlížející k tomu, aby Ježíše následovali. Ukazuje nám tím, že pokud chceme být jeho učedníci, tak konflikt s tímto světem je nevyhnutelný. Jo, to je téma vždycky. Všímejte si toho, když čtete evangelia. vzniká konflikt mezi Ježíšem
19:55a farizeji a nejenom, že pán Ježíš farizeje napomíná kára, ale on ten konflikt využívá k tomu, aby nám vysvětlil, že pokud chceme být jeho učedníky, tak se konfliktu se světem a dokonce, jak uvidíme i s vlastní rodinou nevyhneme. A to nás přivádí k našemu 46. verši. Je to právě v tomto konfliktu s farizeji, kdy Ježíš posouvá vnímání
20:19toho, co to znamená být jeho učedníkem, na další úroveň. Tentokrát v kontextu vlastní rodiny. My čteme v tom 46. verši, že za Ježíšem, který vyučuje někde v domě obklopen lidmi, přichází jeho rodina a chce s ním mluvit. Podle všeho se Ježíš nachází někde obklopen davem lidí a Ježíšova rodina se k němu nemůže dostat.
20:44Když někdo Ježíše upozorní na skutečnost, že venku stojí jeho vlastní rodina v čele s jeho váženou matkou a jeho dalšími e bratry, tedy marinými marinými syny, což z hlediska nového zákona se ve všech ohledech zdá, že to byli její pokrevní biologičtí synové, které měla potom, co porodila Ježíše.
21:17Tak Ježíš tuto situaci využívá k tomu, aby řekl něco šokujícího. Místo toho, aby okamžitě přerušil své promluvy, vstal a běžel se zeptat své vážené matky, jak jí může pomoct. Ježíš zůstává naprosto v klidu a pokládá otázku, můžeme říct až s chladností filozofa a říká: "Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?
21:41Asi si dokážeme představit, jak byli mnozí překvapeni, když slyšeli, jak Ježíš se tady staví ke své pokrevní rodině. Ze Starého zákona přeci všichni ví, že péče o rodinu, starost o matku, pravděpodobně v tuhle chvíli ovdovělou, protože nečteme nic o Josefovi, jsou tím přece nejdůležitějším, co má zbožný Žid dělat.
22:03Asi se mnohým vybavilo cti otce svého a matku svou. A on tady Ježíš místo toho, aby šel se starat o svoji matku, tak říká: „Kdo je máka? Kdo jsou moji bratři?" Ježíš touto filozofickou otázkou ale nekončí. Ježíš jde o krok dál. Na rozdíl od běžných filozofů, kteří často u těch otázek skončí, tak Ježíš tuhle otázku nebo touto otázkou si
22:32připravuje půdu pro odpověď, kterou radikálně mění pohled na důležitost vztahu k vlastní biologické rodině. Ježíš říká, kdo je moje matka, kdo jsou moji bratři? a potom poukázal na své učedníka a řekl: „Hele, má matka a moji bratři. Hele, má matka a moji bratři. Tady vidíme, jak Ježíš mění perspektivu svých posluchačů.
22:59Takhle to čteme v Matoušově evangelium. Tenhle příběh je natolik důležitý a známý, že vlastně se objevuje ve všech těch třech synoptických evangeliích. Matouš, Marek, Lukáš. A když se podíváme do Marka, tak tam zjistíme, že takový takový různý malý nuance v podání tohohle příběhu. Marek totiž nám říká, že Ježíšovu
23:18učedníci seděli uvnitř kolem Ježíše. Tady máme tedy naprosto krásně vykreslenou situaci toho, jak se mění náš vztah k naší biologické rodině. Venku Ježíšova vlastní rodina stojí bez odpovědi, zatímco jeho učedníci jsou posazeni kolem něj. Již tento krásný obraz nám odpovídá na otázku, kdo je pro následovníky Krista
23:47nejbližší. Kdo tím má být nejbližší? Přeci ten, kdo je nejblíž Kristu. Přeci ten, kdo sedí poblíž Kristu. A následně čteme, že Ježíš poukázal na své učedníky. Nicméně, když se podíváme do toho řeckého slova, tak tam je takový expresivnější výraz. On tam není jenom, že poukázal na své učedníky. Tam čteme,
24:08že Ježíš vztáhl ruku na své učedníky. Možná tak, jak seděli kolem něj, možná i jim dal takhle ruce na ramena. A takhle stažené ruce mají taky svůj význam, zejména ve Starém zákoně. Boží natažená nebo otevřená ruka je ve Starém zákoně mnohdy obrazem péče, ochrany a požehnání. Jinými slovy, Ježíš den nepoukazuje
24:36na to, kdo je v jeho nejužším kruhu. Neříká jenom tady Matouš a a Jan a Petr. Ježíš tady nataženou rukou ukazuje, kdo je v jeho nejbližším kruhu, ale také o koho on pečuje, o koho on se stará. na komu nej na kom mu nejvíce záleží. A není to jeho biologická rodina, jeho bratři, jeho sestry, jeho matka, ale je to skupina jeho následovníků,
25:05skupina těch, kteří činí Boží vůli. Pojďme si připomenout, bratři a sestry, co to bylo zač tihle jeho učedníci, kteří byli shromážděni kolem něj. Jak víte, to nebyl žádný světoborný materiál. Z hlediska tehdejších intelektuálních elit to nebyly, jak se říká, ty nejostřejší tužky v penálu. Nebyli ani intelektuálně nejbystřejší,
25:32ani morálně vytříbení. Byli to obyčejní chlapi od fochu. Často vidíme jejich nepokrytou lidskost. Stejně jako my i oni jsou mnohdy natvrdlí, nechápí, zbabělí, ustrašení a nevěrní. Nicméně vydali se na cestu za Ježíšem a on je s láskou nejenom přijímá a trpělive vede, ale také je prohlašuje za svou novou rodinu.
26:04Není to povzbudivé, bratři a sestry, že Ježíš považe za svou novou matku, svého nového bratra a novou sestru, někoho takového. Nedává to naději i nám? mě. Ano. Náš pán není jako pověřený kouč národního hokejového týmu, který by měl teďka jít a vybrat ty nejlepší hokejisty, ty nejlepší hráče, ty největší dříče, ti, kteří mají
26:32nejlepší skóre. Ne, on nehledá ty nejlepší, ani ty nejschopnější, ani ty nejosvědčenější. On hledá ty, kteří chtějí činit Boží vůli. On zahrnuje do svého týmu, do své rodiny, každého, kdo se ho vydá následovat. Tato nová perspektiva na důležitost naší pokrevní rodiny by ale čtenáře Matoušova evangelia v tuhle chvíli již neměla
27:03překvapit. Ježíš velmi tvrdými a historicky velmi nepopulárními slovy a velmi kontroverzními slovy, že ho několik kapitol dříve šokoval. Pojďme se na to jenom podívat. Jenom si je připomenout. Je to 10. kapitola Matoušova evangelia, kdy od 34. verše Ježíš říká nároky. Specifikuje nároky toho, co znamená ho následovat. Poslouchejte, co
27:28on říká. 10:34. On říká: „Nemlte se, pardon, zpátky. Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zem pokoj. Nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. neboť jsem přišel postavit člověka proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu proti její tchýni. A nepřáteli člověka budou členové jeho domácnosti. Kdo má rád otce nebo matku více než mne,
28:00není mnehoden. A kdo má dát syna nebo dceru více než mne, není nehoden. Nepochopme to špatně. Ježíš nepřišel přinést nepokoj do rodinných vztahů za každou cenu. Ne, pamatujme, že tady na zemi Ježíš jednal jako zbožný Žid, který ctí desatero, včetně pátého přikázání. Pamatujme na to, že apoštol Pavel říká, že kdo se nestará o vlastní rodinu, tak
28:32je horší než nevěřící zapřel víru. Ježíš se nesnaží přinést rozkolinných vztahů za každou cenu. Nicméně Ježíš ví, že v mnoha případech se rodiny neshodnou na tom, zda li Ježíše následovat nebo ne. V těchto případech Ježíš naprosto nekompromisně ukazuje, že i to, co běžně považujeme za v tomto životě nejcennější, naše rodinné vztahy,
29:03musí jít stranou, když přijde na následování Krista. Je to možná dobrý test pro vás rodiče si říct, jestli byste byli ochotni následovat Krista i za cenu toho, že byste museli nechat své své děti, třeba své dospělé děti, které nebudou chtít jít za Kristem. nebo vy děti, my děti si řekněme, jestli jsme ochotni následovat Krista i za cenu
29:31toho, že budeme mít pokažené vztahy s našimi rodiči, pokud se neshodneme na tom, že ho máme následovat společně. Ježíš totiž nepřišel jenom jako nějaký zakladatel dalšího náboženství, který chce získat svoje učedníky, který chce vybudat vybudovat pyramidové schéma, nové organizace a proto potřebuje nasát nové následovníky. Ne.
29:59Ježíš přichází jako zástupce Boha tady na zemi. Ano, v skutku jako Bůh v těle. On ví, že nehledě na to, jak moc jsou jeho jak moc jsou naše rodinné vztahy důležité, tak vztah se samotným Bohem je přeci jenom nesrovnatelně důležitější. A proto si Ježíš může dovolit říct výroky jako: "Následuj mě a nech mrtvé, ať pohřbí své mrtvé."
30:27Nech mrtvé, ať pohřbí své mrtvé." Takhle to pán Ježíš řekl jednomu člověku, který ho chtěl následovat a chtěl pohřbít svého otce. V jakékoliv normální kultuře pohřbít své rodiče je přece jedna z těch sociálně společensky nejdůležitějších věcí a povinností. Pán Ježíš si dovolí říct:pjď a následuj mě a nech mrtvé, ať pohřbí
30:51své mrtvé. Ježíš totiž ví, že tento svět leží v tom zlém, že lidé jsou duchovně mrtví. A on chce, abychom si správně poskládali naše životní priority, aby následování Pána Boha bylo vždycky na prvním místě a všechno ostatní, nehledě na to, jak moc je to důležité v naší společnosti, bylo až na druhém a na třetím a na dalším
31:16místě. Takže následování Boha, činit Boží vůli, být s Ježíšem musí, bratři a sestry, být pro nás pro nás vždy na prvním místě. A samozřejmě, že všichni z nás bychom měli toužit po tom, aby naše biologická rodina následovala Krista spolu s námi.
31:46A tak neváhejme a zvěme je znovu a znovu k tomu, aby se staly součástí naší duchovní rodiny. Zvěeme je neustále k tomu, aby se vydali následovat Krista. Jenom tak budeme mít ty nejhlubší vztahy s naší biologickou rodinou. Pokud však budou odmítat, pokud se budou stavět proti následování Krista, tak bratři a sestry, nakonec musíme jít za Ježíšem bez nich.
32:15Ale pamatujte na to, že cena učednictví jde také se zaslíben to pán Ježíš říká hnedka v těch dalších verších 10. kapitoly, respektive předešlých eh 10. kapitoly, verš eh pardon, je to v Markovi evangeliu. Tak Markovy evangelium 10. kapitola verš 29, kde Ježíš ví, že mnohé jeho učedníky to bude stát hodně následovat Krista.
32:46Ale Ježíš také zaslibuje, že pro každého, kdo se tak rozhodne jít za Kristem, čeká velká odměna. Ježíš říkal„Amen, pravím vám. Není nikdo, kdo by opustil dům, nebo bratry nebo sestry, nebo matku, nebo otce nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu, aby nyní v tomto období nedostal stokrát více domů, bratrů a sester, matek a děti
33:11a polí s pronásledovaní s pronásledovanými a v přicházejícím věku život věčný. Ano. Pokud se rozhodneš jít za Ježíšem, pokud tě to bude něco stát, jako že by tě to něco stát mělo, tak Pán Ježíš tě vidí. Pán Ježíš pamatuje na tvou bolest, na nepochopení, na rozkolině kvůli následování Krista. A pán Ježíš na tohle
33:41nezapomíná, ani to nepřehlíží. On zná cenu tvého učednictví. On ti jednoho dne vše proplatí duchovní rodinou. novou matkou, novým otcem, sestrou či bratrem, dědictvím, které násobně převyšuje ztrátu, kterou můžeš v tomto životě zakusit. Takže kdo je nyní tvá máma? Kdo jsou nyní tví
34:12bráchové? Viděli jsme, že to již není ta naše pokrevní rodina. že je to naše duchovní rodina. A nyní pojďme si odpovědět tu poslední otázku a to je otázka, kdo kvalifikuje jako Boží rodina, kdo spadá do této Boží rodiny. Už jsme to zmínili, ale máme to jasně řečené v tom posledním 50. verši. Vidíme, že Boží rodina je rodina těch,
34:42co činí Boží vůli. Je to rodina těch, co činí Boží vůli. Asi jste to někde zaregistrovali v poslední době. Nedalo se tomu moc utéct, že zesnul předchozí papež. Papež František. Papež František byl známý svým, řekněme, ne úplně jasnými teologickými postoji. V mnoha ohledech se dokázal vyjadřovat velmi dvojznačně a nejasně, pokud jste
35:11sledovali některé z jeho výroků. Jedna z těch hlavních oblastí, kde působil zmatek, byla otázka, kdo vlastně patří do Boží rodiny. Či ještě konkrétněji řečeno, kdo všechno z křesťanské perspektivy činí Boží vůli. Například když v roce 2021 jel na apoštolskou cestu do Iráku, kde se účastnil mezináboženského dialogu s
35:38muslimy, tak oslovuje své muslimské obecenstvo následovně. Poslouchejte, já vám přečtu. pár úryvků z tohoto proslovu. On začíná, říká tomuto muslimskému obecenstvu: "Drazí bratři a sestry, toto požehnané místo nás přivádí zpět k našim počátkům, k pramenům Božího díla, ke zrodu našich náboženství. Zde, kde žil náš otec
36:02Abrahám, jako bychom se vrátili domů, právě zde Abrahám uslyšel Boží volání. Právě odtud se vydal na cestu, která měla změnit dějiny. My měněno křesťané a muslimové jsme plodem tohoto volání a této cesty. Dnes my, Židé, křesťané a muslimové, spolu s našimi bratry a sestrami z jiných náboženství ctíme našeho otce Abraháma tím, že děláme to,
36:28co on. Zlížíme k nebi a putujeme po zemi. A závěrem bratři a sestry různých náboženství, zde se nacházíme doma a odtud se chceme společně zavázat k naplnění Božího synu, aby se lidská rodina stala pohostinou a přívětivou pro všechny jeho děti. Já jsem celý ten projev pročítal. Bohužel papež František v tomto projevu v Iráku nezmíňuje Krista
36:58jako pojítko duchovní rodiny ani jednou. vlastně tam nezmínil Krista vůbec. Přesto však své převážně muslimské posluchače oslovuje za bratry a sestry. Říká, že oni a další z jiných náboženství jsou součástí jedné rodiny. Jak je to možné? Ptáte se? Možná to byl jenom jeho osobní přešlap, nedůslednost, liberalismus. Bohužel to tak není. Papež
37:27František pouze ztělesňuje a říká to, co je zapečené v římskokatolické teologii, jmenovitě v druhém vatikánském koncilu, který o muslimech a Židech hovoří jako o bratrech, protože zastávají Abrahámovu víru. A my jako věřící, kteří bereme nebo aspoň se snažíme brát učení Bible vážně, si proto v tomhle dnešním klimatu
37:51náboženských dialogů musíme klást otázku, kdo je podle Ježíšova učení můj duchovní bratr, kdo spadá mezi ty, kteří činí Boží vůli. Jsou to všichni věřící abrahámovských náboženství, tedy křesťané, muslimové, Židé, nebo dokonce všichni věřící jakéhokoliv náboženství, nebo všichni ti, kteří dělají dobro v životě.
38:17A nebo je ta skupina těch, co činí Boží vůli daleko menší, omezenější a konkrétnější. A v tomto ohledu nás konkrétně navede to, jak tenhle příběh podává evangelista Lukáš. Lukáš poté, co Ježíš oznámí, že ho chce jeho rodina vidět, tak to popisuje následovně. Ježíš odpovídá a říká: "Má matka a moji bratři jsou ti, kteří slyší
38:43Boží slovo a činí je. Má matka, moji bratři jsou ti, kteří slyší Boží slovo a činí je." Lukáš 8:21. Činit vůli Otce v nebesích, tak jak to říká Matouš, tedy znamená slyšet a činit Boží slovo. To sousloví Boží slovo je nám důvěrně známé. Nacházíme ho několikrát v evangeliích, ale vlastně i v celém Novém zákoně. Nespočetně krát. Není nadsázka
39:14říct, že jeden z hlavních cílů Ježíšova života bylo hlásat Boží slovo a volat lidi k tomu, aby podle něj žili. Jak rádi říkají někteří baptisté, Bůh měl jen jednoho syna a udělal z něho kazatele. Ježíš přišel, aby hlásal Boží slovo. A co je tím Božím slovem? Ve zkratce to je evangelium. Je to evangelium a je to celá Boží zjevená vůle, kterou máme
39:43zapsanou i v písmu. Boží slovo, evangelium je dobrá zpráva o tom, že ty a já nemusíme zemřít pro svůj hřích, ale skrze Krista, skrze Kristovu smrt na kříži můžeme být s Bohem smíření. Takhle to říká Jan. Jan 5:24. Amen. Amen. Pravím vám, respektive cituje Pána Ježíše amen pravím vám, že kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mne
40:10poslal, má věčný život a nejde na soud, ale přešel ze smrti do života. Tuto zvěst hlásali apoštolové všem lidem, nejenom nevěřícím, ale i ctitelům jiných bohů s jasnou zprávou. Pouze v Ježíši je záchrana. Pouze v něm máme život věčný skrze jeho prolitou krev. Kdyby mohli získat život věčný jinak, tak by to nemuseli hlásat těmhle
40:40ctitelům jiných náboženství v prvním století. Pán Ježíš by nemusel povolávat Židy, aby ho následovali. Mohl by jim říct, hele, ty už seš součást jednoho pravého náboženství. Zachovávej všechna přikázání. Dělej, co můžeš. Buď dobrým Židem. Pán Bůh tě přijme. A místo toho pán Bůh říká:„Nech to za sebou, své náboženství, svou
41:00rodinou a pojď za mnou. Pouze ten, kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo m poslal, má život věčný. Tak apoštolové hlásali hnedka ve knize skutků, Skutky apoštolské 4:12, kdy hlásají Krista a říkají, Petr říká, a v nikom jiném není záchrana, neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni.
41:29Bratř a sestry, to není zvěst, kterou hlásají jiná náboženství. Kdyby konání Boží vůle bylo možné v jiných náboženství, vůbec bychom nemuseli konat misii. Ale celé apoštolské hlásení Božího slova je naprosto a bezpodmínečně černobílé. Buď následuješ Krista, nebo ho nenásleduješ. Buď miluješ Krista, nebo ho nemiluješ. Buď ji přijal Boží slovo
41:59nebo nepřijal, není nic mezi. Pán Ježíš Kristus nám připomíná, že pouze tato jedna skupina je jeho duchovní rodina. Pouze ti, co činí Boží vůli, co přijali Boží slovo, jsou jeho matkou, jeho sestrou, jeho bratrem. A tak bratři a sestry, doufám, že si uvědomujeme, že toto označení nemá být jenom otřepaným žargonem nebo tradicí,
42:27kterou bezmyšlenkovitě používáme. Je to oslovení, které nám má připomínat, že následování Krista znamená, že máme novou duchovní rodinu. Je to rodina těch, kteří chtějí činit Boží vůli, slyšet a zachovávat Boží slovo. Tak pamatujme na to, že ve světle Kristova příchodu mít děti a dokonce i eh usilovat o manželství již není tím
42:51jediným statkem, o který v tomto padlém světě usilovat. Jako věřící si nyní uvědomujeme, že všechny naše rodinné vztahy, i když jsou stále důležité a cenné, již nejsou tím jediným a nejdůležitějším, co v tomto životě máme. Pamatujme také na to. že nemáme pěstovat vztahy v církvi, protože si nevážíme vlastní biologické rodiny
43:18nebo proto, že si myslíme, že lidé v církvi jsou snad lepší než naše biologická rodina. Ne. My chceme pěstovat vztahy z církvi spolu navzájem, protože doplňte si jakékoliv jméno. Každý jeden z nás chce být s Kristem. Proto chceme spolu pěstovat vztahy, protože chceme být blízko blízko ke Pánu Ježíši, chceme sedět kolem něj.
43:51Proto jsou nám tito lidé blízko v našem životě. Ne proto, že bychom si nevážili naší pozemské biologické rodiny, ale proto, že si vážíme těch, kteří chtějí být blízko Kristu. Protože já chci být blízko Kristu, protože oni chtějí konat kvůli Otce v nebesích. I já chci konat vůli Otce v nebesích. Proto chci žít v této nové
44:15Boží rodině. Tak závěrem tedy, kdo je má pravá pokrevní rodina. Ten dnešní příběh z Ježíšova života nám ukazuje, že to není ta, se kterou mě pojí má biologická krev, ale ta, se kterou mě pojí jiná krev. Krev Kristova. To je má pravá pokrevní rodina. Ti, kteří, jak říká kniha zjevení, vyprali svá roucha v krvi beránkově, vydali se
44:42za Ježíšem a tím se rozhodli činit vůli Otce v nebesích. Modleme se. Pane, Bože, Otče náš, tak ti děkujeme za toto slovo, za to připomenutí, které tak potřebujeme slyšet. Čemu se v životě máme věnovat na prvním místě. následování Krista, životu ve společenství s tvou rodinou, s tvými bratřemi a sestrami. Pane, vyznáváme, že
45:09jsme jako tví učedníci, tví původní učedníci, kteří často byli pomalí, natvrdlí, ne příliš bystří duchovně. To jsme i my, Pane. Tak nás tak nám prosím odpusť naši duchovní natvrdlost a děkujeme ti z celého srdce, že nás přesto svou milostí přijímáš a zahrnuješ do své rodiny. Je to pro nás zdrojem radosti, naplnění a je to i svědectvím
45:34tomuto světu, který je tak roztříštěný, který hledá pravou rodinu a společenství. I tedy toto shromáždění v Jablonci je svědectvím eh jabloneckým okolí eh o tom, jak se tito bratři a sestry milují v Kristu. Pane Bože, tak se ti vkládáme do tvých rukou a modlíme se ve jménu Ježíše Krista. Amen.