17. 2. 2019 - Roman Šamudovský, Daniel Reichmann - Bronzový had a Pán Ježíš
Biblické texty v kázání
Efezským 2Numeri 21Žalm 51Matouš 7Jan 51. Janův 4
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (6)
- 0:38 Numeri 21
- 9:34 Žalm 51,18–19
- 18:23 Jan 5,39
- 26:00 Matouš 7,21–23
- 33:49 Efezským 2
- 36:19 1. Janův 4,9–10
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:08Takže znova, vám vše mě rádi vidíte po prvním slově. Takže dnes sloužujeme s bratrem Denim a my jsme si vybrali text, který poukazuje na Pána Ježíše. Takže já bych dneska přečetl text ze staré smlouvy. Budeme číst knihu Númery, ta čtvrtá Moježíšová.
0:38Bylo by to v numeri 21. kapitola a čtvrtý až devátý verš. Takže prosím z úcty k božímu slovu postaňme a budeme číst numeri 21. čtyři až devět. Pak vyrazili z horí horu směrem k Rákosovému moři, aby obešli romskou zemi.
1:13Lid se stal cestou netrpěliví, lid mluvil proti Bohu a proti Mojžišoví. Proč jste nás vyvědli z Egypta, abychom zemřeli v pustině? Vždy tu není chléb ani voda. Znechutili jsme si tuto mizernou stravu. Hospodin poslal na lid ohnivé hady a ti lid kousali. Mnoho lidu z Izraelé pomřelo. Lid přišel k Mojžíšovi a řekl, zřešili jsme, když jsme mluvili proti hospodinu a proti tobě.
1:41Modlí se k hospodinu, aby od nás ty hady odstranil. Možíš se za lid modlil. Hospodin řekl Mojžíšovi, udělej si ohnívého hada a umyslní ho na korouhev. I stane se, že každý, kdo je kousnut, kdy se na něj podívá, zůstane naživo. Možiš udělal bronzového hada a umístnil ho na korouhev. I stalo se, když had někoho uštkl a ten se podíval na bronzového hada, že zůstal naživu.
2:12Tak můžeme se posadit? Zráelský lid putoval po poušti, když vyšel z Egypta, když vyšel z otrodství a putoval do zaslíbené země. A to všechno, co čteme v písmu o Izraeli, o tom jeho putování a vše, co se mu stalo, je poučením i pro nás, pro naše životy. A čteme to v prvním korinským, v desáté kapitola, od prvního verše.
2:44Nechci, bratři, abyste nevěděli, že naši otcové byli všichni pod oním oblakem a všichni prošli mořem, všichni prošli mořem. Všichni byli pokřtěni v Mojžíše, v oblaku a v moři. Všichni jedli týž duchovní pokrm a všichni pili týž duchovní nápoj. Pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela a tou skalou byl Kristus. Ale ve většině z nich neměl Bůh salíbení, štyť byli pobyti v té pustině.
3:12Tyto věci se staly příkladem pro nás, abychom nebyli žadostiví zlých věcí, jako byli oni žadostiví. A v 11. verši ještě ty všechny věci se jim staly jako příklad pro nás a bylo to zapsáno k napomenutí nám, které zastihlo dokonání věku. V kontextu tohto písma lid, zaslíbený boží lid, který putuje do zaslíbené země po poštěštých 40 let a chce projít Edomem,
3:42To čteme ještě před touto kapitolu. Je to poslední rok jejich putovaní, průbí od těch 40 let, ale božímu lidu se projít Edomem nepodařilo. Bylo jim v tom zabráněno. A tak synové Izraele, celá ta pospolitost se dostává k Edomské hranici pod horu Hor. Na té hoře hor zemřel Áron, velkněz Áron a jeho nástupcem se stává jeho syn Elázara.
4:14A když je izraelský lid při Edomské hranici, tak se o tom doslechl Kenánský král a radu a bojoval proti Izraele, vytáhl proti němu a zajál některé z nich. Tehdy učinil Izrael slib hospodinu a to můžeme číst na začátku tlcty 21. kapitoly, že jestliže opravdu vydáš tento lid do mé ruky, zasvětím jejich města zkáze. Hospodin vyslyšel Izrael a vydal mu Kenánce do rukou. I zasvětili je a jejich města zkáze. Hospodin vyslyšel a vydal Kenánce.
4:54Týmto skutkem hospodin tak znovu vysvobodil a zachránil Izrael. Vidíme tu hospodinou milost a jeho vítězství. Izrael je nadšen z vítězství a vděčný panu Bohu, že mu pomohol vyhrat tento boj a vyhrat nad těch nepřítelem. Ale zakrátko čteme dál, tak pod vítězství nad Aradem Izrael znovu ukázal svůj nedostatek poslušnosti vůči hospodinu.
5:24A zakrátko po vítězství také vyrázil Izrael Krakosem u moři. Lid byl únavený z celé této cesty a začal reptat proti Bohu a proti Mojžíšovi. A dokonce tam čteme stěžujusí na chleb, na andělský chleb, který dostávali zdarma, který si jim zasloužili, který jich živil a vodu a oni začali i na tyto věci reptat. a říkají, že tento chleb a voda, že jsou mizerné, že už jim nechutí, mají toho dost.
6:02To se žel může stát i v našem křesťanském životě, když chodíme s pánem, tak můžeme prožívat únavu, vyčerpání a tak se nemůže stát lehce, že můžeme sklouznout k tomu, že začneme reptat proti Bohu. Začneme reptat, proč jsme se vůbec dali na tuhle cestu křesťanství, stojí to vůbec za to? začínáme reptat nejen na Pána Boha, ale reptat. Jak oni reptali na chleb, tak můžeme si to stáhnout třeba na Boží slovo.
6:36Začínáme reptat na ten duchovní chleb, můžeme začít reptat na Boží slovo, jak je slyšíme, můžeme začít reptat na lidí, kteří to slovo káží. Dejme si ale pozor, toto je reptání proti Bohu, respektive můžeme to vzít i na to, že je to pokoušení Krista. V první korinským v deváté kapitole je napsané, ani nepokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli a hynuli od hadího šknutí.
7:14Pan Boh ví, co prožíváme, jaké máme těžkosti, možná, že jsme unavení, ale nereptejme. Nemáme pokoušet hospodina, nemáme se stěžovat na jeho slovo a na tých, kteří boží slovo káží, který vyučují nakazatel a nakazatel na starších. Možná reptáma jsme nespokojení s tím, co máme. Nejsme spokojení s tím, možná v jaké rodině žijeme, nebo možná nejsme spokojení, jakou postavu máme, jakou máme barvu vlasu.
7:44Třeba blondějáci chci být černý, černý chci být blondějáci, někdo má modré oči, chci být hněde a naopak někdo je moc malej, chce být vysoký, ten vysoký chce být nízký, takže nejsme spokojení s počasím a s různými věcmi, každý, když se podíva do svého života, tak o čem mluvím, že jsme lidi, kteří nejsou spokojení s ničím, ale dejme si pozor, abychom reptali proti Bohu.
8:18Pělit svoje srdce před pánem, tak to máme dělat, to věřím tomu, že se to panu bohu líbi. Jako příklad si můžeme uvést třeba Chanu, která se modlila, když nemohla mít syna, tak vylevala své srdce před pánem. Nebo král Chyský až, když musel čelit aserskému králi Sancherivovi, tak šel do hospodinová domů, roztral si rouchu a modlil se, vyznával a říkal to, co ho tíží, to, co má na svém srdci.
8:48nebo Královna Ester, když si měla přijmluvat za svůj lid u Vacha Šveroše, aby ho zachránila. Nebo všichni proroci, který vylevali svoje srdce před hospodinem a mnoho dalších, který máme v Biblii zapsané. A věřím, že tohle máme dělat před pánem, že to se panu Bohu líbí. a nebo další z příkladů je, že když vyláme své srdce, když jsme zoufali, když třeba zřešíme a nevíme si rady, nevíme, jak se z toho dostat ven a prosme Pana, aby nám v tom pomohl, aby nám pomohl vybojovat ten boj nad pokušením.
9:34Jak čteme v Žalmu 51, 18 až 19. verš Neměl jsi bys zalíbení v oběti, kdybych ti je předložil. Po zápalné oběti netoužíš. Oběť Bohu je zkroušený duch. Bože, ty nepohodneš zkroušeným a pokořeným srdcem. Ano, Pán Bůh nepohodne zkroušeným a pokořeným srdcem. Pán Bůh čeká, až kapitulujeme a vyznáme, že ne, pane, já už nemůžu, z vlastních sil to nedokážu, ale ty mi můžeš pomoct.
10:08Jedině pomocí Božího rucha dokážeme zvítězit nad pokušení a zvítězit tak nad říchem. V Nehemiášovi, deváté kapitole, devanáctý až dvacatý první verš, čteme, ve dnes je vodil oblákovým sloupem a v noci ohním sloupem, aby jim osvěcoval cestu, po které měl jít. Sestoupil si nahoru Sinaje a mluvil si s nimi z nebes. Dal si jim správné nařízení a spolehlivé zákony, dobré ustanovení a příkazy.
10:43Dal si jim poznat svou svatou sobotu a dal si jim prostřednicem svého troka Mojžíše příkazy, ustanovení a zákon, dal si jim chleb z nebe na jich hlad a vyvedl si jim vodu ze skaly na jich žízeň, řekl si jim, aby šli a získali do vlastnictví zemí, o které si pozvednutím ruky přísahal, že jim jí dáš, ale oni naši otcové jednali povýšeně a zatvrdili svou ší a neposlouchali tvé příkazy.
11:14Odmítali poslouchat a nepamatovali na tvoje obdivovodné činy, které si s nimi konal. Zatvrdili souší a vzali si do hlavy vrátit se do svého troství v Egyptě. Ale ty jsi Bůh odpouštějící, milostivý a soucitný. Pomalí k hněvu, hojný milostedenství a neopustil si je. Když jsi udělali slité tele a řekli, toto je tvůj Bůh, který tě vyvidl z Egypta a velice se rouhali,
11:38ty jsi ve svém mnohem slitování si je v pustině neopustil. V jedné od nich neodstupoval oblakový sloup, aby je vedl po cestě, ani v noci ohnívý sloup, kterým osvěcoval cestu, po níž měl jít. Dával si jim svého dobrého ducha, aby je přiváděl porozumění, jejich ústům si neodepřel svou manu a jejich žízeň si jim dával vodu.
12:0340 let si o ně pečoval v pustině, neměl nedostatek. Jejich pláště se neobnosily a jejich nohy neopuchly. Pán Bůh nám v knize Nemiaž znovu připomíná, jak se o svůj lid postaral, jak o něj pečoval a že jim nic nechybělo. Ale oni přesto pořád reptali, byli nespokojení s tím, co mají. V celé staré smluje můžeme vidět, že Izrael opákováně odpadnul, vzdálel se od Boha, pak činil pokání a znovu se navratil k hospodinu.
12:37a to se opakovalo pořád znova a znova. A tak nás z toho může vybízet vděčnosti k tomu, jaký pán Bůh je. Může nám to ukazovat na jeho charakter a na jeho atributy, jeden z jeho atributů. Ukazuje nám to na jeho milost k říšným lidem. Jak je napsáno, že ty jsi Bůh odpoštějící, milostivý a soucitný, pomaly k hněvu, hoň milostrdenství a neopustil si je.
13:05Jaké úžasné význání. Ano, Pán Bůh je neopustil. I přesto, co udělali, i přesto, že reptali a byli nespokojeni. Pán Bůh je trestal za jejich hřích, oni pak činili pokání, ale Pán Bůh je znovu přijal. Jaká to milost i pro nás. Když se řešíme, když reptáme, když se zdaleme od Boha. Pán Bůh je odpouštějící, milosrdný a soucitný.
13:35Když činíme pokání, tak Pán Bůh nás vrací k sobě a jak je napsané, Pán Bůh nás nikdy neodpustí. Ale nesmíme zapomínat, že každý hřích nese své následky. Proto buďme opatrni. A vysvětkem toho všechného byla rána pro Izrael. Hospodin poslal na lid ohnivé hady a ti lid kousali. Mnou lidu si zarele pomřelo. A dále čteme, že lid činí pokání. Lidu je toho, co říkali proti Bohu a proti Mojžišovi.
14:12Od sedmého verše je napsan. Lid přišel k Mojžišovi a řekl, zřešili jsme, kdy jsme mluvili proti hospodinu a proti tobě. Bůh tady dává řešení a slib. Hospodin řekl Mojžišovi, udělej si ho nivého hada a umyslí si ho na korouhev. I stane se, že každý, kdo je kousnut, když si na ně podívá, zůstane naživo. Bůh takto připravil lidem záchranu a poučil o jejich zavislosti na něm samotném.
14:47Ostaletí později čteme, že v rámci očisty od modlárských předmětů a zvyku tak judský král, chyský až toho bronzového hada zničil, protože se k němu lid začal obracet jako k modle a začal mu pálit kádídlo. Čteme to v 2. Karlovské, 18. kapitula 3. a 4. verš. Činil to, a mluví se to tady o Chyskiašovi, judském králi, činil to, co je správné v hospodinových očích, stejně jak to činil jeho tec Dávid.
15:17Odstranil návarši, roztřískal sloupy a pokácel po svatné kůly. Rozbil tež bronzového hada, kterou udělal Mojžíš, protože až do oněch dnů mu synové Izraele obětovali, nazývali jeho Nechuštán. Všichni jsme obrazně řečeno kousnutý hříchem, kousnutý hady. Všichni, každý z nás byl nakážen hříchem. Všichni se rodíme duchovně zkažení, duchovně mrtví a daleko od Boha. Naše přirozenost je hříšna a dokazem toho, že jsme kousnutý hříchem, je i smrt. A to nejen duchovní smrt, ale i fyzická smrt.
16:02Tak mzdou hříchu je smrt, právý písmo. Kolik lidí je nakaženo hříchem a nic s tím nedělá. Je to stejné, jako by někdo, když má rakovinu a nechají být, nezahoběrá se tím, tak ty nadarové buňky se postupně rozhrostají, šíří, rozšiřují se do celého těla, způsobují metástázy, nakonec poškození organu, vyčerpaní organizmu až smrt.
16:29Je to stejně jako s hřichem, když se s ním nic nedělá. To, že tento hřich způsobí smrt, znamená, že nejen, že jsme duchovně mrtví a že boží hněv na nás počívá, ale ukazuje to je na boží soud, kde následkem tohto hřichu budeme uvoření do ohnívo jezera,
17:00horici sírou, uvoření do pekla. Ale co máme dělat? Existuje na to nějaký lek? Kdo byl tím, kdo vymyslel tuto možnost záchrany, tuto možnost uzdravení? Byli to lidi? Byl to Mojžíš? Ne, byl to Bůh. Záchrana nepřišla od Mojžíše, od lidí, ale záchrana přišla od samotného Boha. Jaké úžasné řešení našeho kosnutí říchem, jaká úžasná milost.
17:34A tak v této druhé části se dozvíme, jaký je lék, jaká je možnost záchrany a v kom je ta záchrana možná. Tak vám přeju ještě jednou boží poženání, pro třeba sestry i vám všem. Já opravdu častokrát mě oslovujou ty písně a já nevím, jestli si někdy opravdu uvědomujeme, jaká hloubka je v tom, co se tady někdy zpívá, co zpíváme za hluboký teologický písně. Já si myslím, že tahleta písen, co jsme zpívali, tak to bylo takový zhuštění toho, co dneska budu mluvit. Takže je to úžasný, jak to pán Bůh vedá, já jsem z toho opravdu nadšen.
18:23Když jsme tedy slyšeli od bratera Romana přečtený a vyložený starosmluvní oddíl z Numery, ve kterém byla popsána neposlušnost Izraele, jejich trest za hřích, ale zároveň i pomoc, tak vidíme, že to není všechno, na co nám tento oddíl může poukázat. na základě toho, že pán Ježíš o sobě řekl, že o něm svičí veškerá písma, Jan 5,39 a zároveň i tento text, který bratr Roman četl, on sám cituje, vlastně který si budeme číst teprve.
18:54Pojďme se tedy podívat na naplnění tohoto oddílu, ke kterému vás poprosím, aby jsme postali s úcty k božímu slovu a budeme číst z Jana 3. kapitoli 11-21. verš, Až kdo samozřejmě nemůže, tak můžete sedět. A hlavní verž bude nás zajímat, verž 14, ve kterém vidíme naplnění. Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme, co víme a svědčíme o tom, co jsme viděli. A vy naše svědectví nepřijímáte.
19:25Když jsem vám pověděl věci pozemské a nevěříte, jak uvěříte, povím-li vám věci nebeské. Nikdo nevystoupil do nebe, kromě toho, který sestoupil z nebe, syna člověka, který je v nebi. A jako Mojžíš vyvýšel hada v pustině, tak musí být vyvýšen syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn.
20:02Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného syna Božího. To je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmů než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo jedná zlé, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny.
20:26Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu. Pojďme se prosím posadit. Takže v tomto známém textu, v 1. 3. kapitole, za pánem Ježíšem přichází v noci farizeus Nikodému, který jej uznává jako učitele, nebo hrabiho, hrabína, přišlého od Boha. Pan, a to je úžasné, a Pana Pánu Ježíši Kristu, Bratr Roman už to tady zmínil, jsme modlitevní, a to se máme od něj mnohé co učit.
21:06Pan jde hned k jádru věci, nechodí lidově řečeno okolo horké kaše, ale mluví přímo, neplýtvá množstvím slov, ale jde na rovinu, k jádru problémů, tím, že poukazuje Nikodémovi a i nám na tu nejdůležitější věc. v celém jeho i našich životech a to na znouzrození. Bez něho nemůže spatřit Boží království. Skutečně tento oddíl nám vysvětluje, co to je a jak být znouzrozen. Tím se budeme zabývat.
21:42Jelikož Nikodem byl žid a rabín zároveň, tak mu znouzrození vysvětluje na jemu dobře známém oddílem o Izraeli, který nám bratr Roman vysvětlil. A to, co je na tom textu nejvýznamnější, je to, že poukazuje, jak už jsme si řekli, na pána Ježíše Krista ve vztahu ke znovuzrození. Nejprve si však řekněme, co tedy znovuzrození není. Jestli vy, kdo jste byli v Losicích na přinášce, když tady přijal zácný bratr Fruchtenbaum, tak on mluvil ohledně židů.
22:20vlastně ohledně tohohle oddíle, takže teď si říkáme, co teda není znovuzrozený, co to neznamená. A podíváme se na to, jak teda židé chápeli znovuzrození, konkrétně farizeové. Židé, jak nám říkal tedy bratr Fruchtenbaum, mohli být tělesně znovuzrození. Pro farizeje do božího království se dostane jen žid, ne pohan. Takže každý žid, který se narodí fyzicky jako žid, se automaticky rodí do božího království.
22:51Ve farizijském židoství bylo šest způsobů, jak se znovu fyzicky narodit. Buď za prvé, Pohan konvertoval k judaismu, nebo za druhé, tím, že byl korunován králem, ten daný žid, a vlastně na konci té korunovace byl král prohlášen za znů zrozeného. nebo za třetí, třetí způsob, byl, že chlapec, který se zúčastňoval v speciální bohoslužby, bar mitzva, myslím, že tam ho prohalašovali za dospělého, což znamená syn přikázání, tak vlastně už chlapec ve třinácti letech se zavázal dodržovat přikázání.
23:32Přitom musel být přítom no deset žirovských mužů a tímto způsobem poté mohl být znovu fyzicky narozen. Za čtvrté, čtvrtým způsobem, byl svatební den, židovská svatba s židovskými rituály a na konci židovské slavnosti byl ženích prohlášen za znovu zrozeného. Nikodemus musel být ženatý, jelikož to byla povinnost, aby mohl být Sanhedrinu. Sanhedrin, to byla vlastně židovská velérada.
24:03a to, když jsme si řekli za čtvrté, tak to navazuje na pátý bod, pátý způsob vlastně toho jejich znovuzrození, jak oni to chápali v té době a to bylo, že mohl být také ordinován jako rabín. Nikodém byl vedoucí Sanhedrinu, to jest vedoucí rabín. Rabíni se ustanovovali ve 30 letech. A za šesté ještě byla i rabínská akademie,
24:34vlastně se tam učili být učitelé zákona, the teacher, prostě ten učitel pro ty, kteří vlastně vyšli tu rabínskou školu, tak tím také to byl šestý způsob, jak vnímali, mohl být znovu zrozen člověk. A každý muž vlastně tuhletu rabínskou akademii mohl absolvovat do 50. roku života. Takže Nikodem byl vlastně podle farizejského židovství, co říkal bratr Fuchtenbaum, znovu zrozen všemi způsoby.
25:05A přece, bylo to to, co Pán Ježíš Kristus myslí? To je jasné, že nebylo. Pán Ježíš Kristus nás poukazuje na duchovní znovu zrození. Pojďme se však podívat také i na nás, na pohany. Teď jsme se podívali trošku, nahlídli jsme do židovského způsobu, farizijského způsobu myšlení. Pojďme se podívat na pohany. Stále se bavíme o tom, jak to nevypadá.
25:33Pro nás pohany neznamená, že jsme znovu zrození například na základě toho, že chodíme do církve, čiže dokonce soužíme v církvi, nebo například, že se snažíme o nějakou zbožnost, která konec konců vlastně není ani pravá, jak to čteme v božím slově, nepravá vlastně zbožnost bez ducha svatého, jak čteme, budou mít vnější formu zbožnosti, ale její moc, jejím bude cizí, jak čteme v listě Tymoteovi.
26:00Od takových se odvrací, jak on se říká Pavel. Taky to neznamená, že když děláme mocné činy, což se vlastně dělo, což vlastně čteme v Matoušovi 7, 21 až 23, Ne každý, kdo mi říká, pane, pane, vejde do království nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou, pane, pane, což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli démony a tvým jménem neučinili mnoho mocných činů. A tehdy mi znám, nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.
26:39žádný náboženský či jiný úkon či žádný dobrý skutek nemůže sám o sobě člověka znovu zrodit, nemůže ho spasit, nemůže opravdu člověk se žádným způsobem prostě získat si své spasení, ačkoliv se mnohé náboženské systémy o to takto snaží. my víme, že to není možné. Vlastních lidských sil není možné být znovu zrozen.
27:07Není možné být znovu zrozen z vlastních lidských sil. Pojďme se teda ale podívat na to, když si uvědomujeme, že není možné z vlastních lidských sil být spasen. Pojďme se teda podívat, co to znovu zrození je a co z toho plyne. Definoval bych to asi takto.
27:59Její k tomu vede a na něj působí duch svatý. Dále znovu zrození trvá od daného momentu uvěření, kdy mu byl dán duch svatý a byl jim zapečetěn, takže věřící pak tvoří trichotomy, tomu se tak říká tělo duch a duši, po celý život spaseného křesťana na zemi až na věčnost. To znamená, že už má ducha svatého stále. A tedy je před Bohem omilosněn. Přešel z věčné smrti v pekle, to je z důsledku božího soudu,
28:28která mu hrozila kvůli božímu hněvu, jak jsme slyšeli ze jeho hříchy, do života věčného s Bohem. Jsme přišli ze smrti do života, který si jej vybral před založením světa a který začal v ten moment znovu zrození. I přesto, že stále žije v těle a této dimenzi života na zemi, protože potom přejdeme do nové dimenzi života, což je věčný život s Bohem.
28:51Z mrtvého člověka se poté stane kompletně nový člověk s novými svatými tužbami po Bohu, zbavením se a i pokračujícím se zbavováním hříchu a usilováním o svatost. A tedy Boha svého spasitele a pána v Kristu chce poslušně následovat. A jako Pavel se nechá nazývat otrokem, to znamená důlos, otrokem Kristovým, ve vědomém svobodném podání se Kristu.
29:15Bůž se mu stal Bohem a je adoptován, to znamená přijat za dítě Boží a je tedy právopletnou součástí těla Kristova, to je z církve. Dále má právo si přivlastňovat biblická zaslíbení a na jejich základě má jistotu věčného života. Skrze ducha svatého, Jež mu to dosvědčuje. Jsme taky zpívali, to je hlboká věc. Zřejmě myšleno ve smyslu toho, že ve svém svědomí ví, že nic nepředstírá sám před sebou a že jeho víra v Krista je pravá, což nějakým způsobem duch boží mu to dosvědčuje.
29:50To je jedna z nejhlubších pravd, to je opravdu znovuzrození, k čemu bych to přirovnal, to je jako naše srdce, bez znovuzrození není žádný život, to je to srdce celé Bible, to je to nejzásadnější, to je ta nejzásadnější věc ze všetho, k čemu nevěřící člověk potřebuje dojíst. Může se snažit, můžeme poslouchat Bibli celou život, ale jestliže hledáš Krista, ty potřebuješ být znovuzrozen, to je to nejdůležitější ze všeho, opravdu můžeš znát Bibli od začátku ke konci, od konce k začátku, můžeš umět hebrejštinu, můžeš umět všechno možný, můžeš znát teologii, můžeš znát všechno možný, ale jestliže nejsi znovuzrozen, skončíš pekle, skončíš pekle.
30:42A teda, jak být? Jak být znovu zrozen? I Nikodem se ptal pána, jak se to může stát? On to chápal tělesně Nikodem, jak to teda můžu se to stát? Jak to myslíš, pane? Pokud chceš být znů zrozen, neboli spasen, musíš si uvědomit, jak už i bratr tady říkal, že jsi hříšný člověk, jelikož pán nepřišel přece zachránit ty, kdo si myslí, že hříšní nejsou, že lidově řečího nemají žádný problém, jsem v pohodě s Bohem, já jsem dobrý, já si někdy prostě, tak asi hříš nějakej mám, ale jinak jsem dobrý člověk, to takhle není.
31:27každý člověk je hříšník. Všichni zřešili a postrádají boží slávu. Každý z nás jsme zřešili. Každý z nás. A opravdu boží milost je, když si opravdu uvědomujeme, že jsme hříšník. To je taková milost. Ty potřebuješ dojít do toho bodu, že seš hříšník. Opravdu toto nelze přeskočit Boží milost, nebo takhle, nelze přeskočit opravdu desaterou, nelze přeskočit Boží soud a hned přijít k milosti, to znamená ke Kristu.
32:03Přijít k milosti a hned se ujistěvat o tom, že jsem v milosti bez toho, aniž bych nejprv si uvědomil, že jsem odsouzený, tak to nemá smysl. To nemá smysl, protože nikdy člověk nemůže pochopit efektivně, opravdově, boží milost v Kristu. To nelze, to je nejdůležitější, je opravdu začít s tím usvědčením z rýchu, být, uvědomit se, že Bůh se na mě hněvá, potom až jít k milosti, ke Kristu.
32:36Čti písmo, například desatero, srovnávej se s boží svatostí, čti písmo, buď tam, kde se káže slovo boží, srovnávej se s bohem, jak je svatý a pros, aby ti pán dal prohlédnout tvojí bídu před ním a potřebu Krista. Stále buď ukázání Božího slova, jak jsem zmiňoval, nikdy nevíš, kdy tě Bůh může oslovit a začít působit skrze usvědčení na tvou duši. Bez Krista si každý z nás zasluhuje Boží hněv, každý jeden z nás. Jako jsme byli a bez Krista jsme ohavní hříšníci, opravdu, opravdu, je potřeba neobrušovat hrany, prostě tak to je, to je realita, prostě, jo.
33:24Bůh říká, že se hněvá. Já jsem byl rád, že jsem posouchal malý proroky znova, však jsme byli s bratříma v Lovosicích a je to potřeba slyšet. Hospodin je Bůh žádlivý a mstící se. Hospodin se mstí a je plný hněvu. Hospodin se mstí svým protivníkům. Drží hněv proti svým nepřátelům. Hospodin je pomalý k hněvu, avšak velký v moci.
33:49Hospodin lístě nenechá vyníka bez trestu, jeho cesta je ve vychřici a bouři, oblaka jsou prachem jeho nohou, to říká Náchum, jedna, dva až tři, každý proto bez Krista je božím nepřítelem a protivníkem, to je napsáno v Efeským 2, právě kvůli svým říchům, to tam je napsané, tak to je, to je realita, my si někdy neuvědomujeme možná, že tak to je,
34:17My jsme dneska odchováváni tím, jak bratr dobře řekl, Bůh tě miluje, má pro tebe super plán a to je super, takže já to zkusím s Ježíšem. A potom ty lidi chodí do církve, nechtějí žít pro Krista a prostě potom odpadnou. Samozřejmě, že odpadnou. To nemůže být jinak, pokud prostě člověk nezačne s usvědčením svýho říchu a to, že je odsouzen, jako nemůžem přeskočit tuhle tu věc, bez toho nemůžeš být spasen,
34:46Jestli si neujedomějš, že je říšný, to vyučoval Pán Ježíš Kristus, Jan Krštitel, Apoštové, celý novozákonní očení o tom učí, potřebuješ být usvědčen z říchu a potom přijít ke Kristu. A jsi božím nepřítelem, pokud nejsiš Kristu, jsi božím proč jich vyníkem, Bůh tě nemá rád. To tě můžu ujistit na základě Efeským 2, jako mě tam můžete nalistovat, tak to je.
35:11A opravdu bez Krista jsme boží nepřátelé. Ale právě kvůli svým říchům, a to je potřeba pochopit další věc, nejenom jen tak pro nic za nic, nejenom prostě jen tak, ale kvůli svým říchům, to je ten důvod, kvůli svým říchům jsme boží nepřátelé, každej, kdo je bez Krista. Protože pácháme věci, které Boha uráží, uráží jeho svatost, on je svatost sama, jeho podstat je naprostá dokonalost, bezchybnost, naprostá vyjádření naprostý dokonalosti, bezchybnosti, krásy, čistoty, svatosti.
35:46Urážíme Pána Boha, pokud nejsme v Kristu, urážíme Ho našimi říchy. Proto nad každým z nás, kdo nejsme v Kristu, každý, kdo není v Kristu, nad ním vysí Boží ortel, rozsudek, rozsudek smrti, který vede do pekla, ano je to tak, do Geheny, do Ohnivého jezera. Bůh je naprosto spravedlivý a zase to není jen tak pro ní za nic, Bůh je i milující, ale musí, Bůh by nebyl spravedlivý, kdyby toto neudělal.
36:19Bůh tě musí odsoudit, on to musí udělat, protože je spravedlivý a je dobrý. Avšak jediná možnost, jak uniknout tomuto naprosto spravedlivému trestu za naše hříchy, je u Krista Ježíše vyhlásce na kříži. pohledět na Ježíše, na to, že umíral za naše hříchy na kříži. Utíkej se k němu ještě dnes. Na závěr bych rád přečetl 1. janovou 4, 9 až 10.
36:51V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh na svět poslal svého syna, toho jediného, abychom skrze něho měli život. V tom je láska, ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že On miloval nás a poslal svého Syna jako obět smíření za naše hříchy. Amen.