#141 Nejdůležitější mise církve | Matouš 28:16-20
Biblické texty v kázání
Matouš 28Genesis 1Genesis 3Matouš 8Matouš 16Matouš 26Lukáš 7Jan 151. Korintským 131. Korintským 15Židům 10
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (9)
- 0:05 Matouš 28
- 8:20 Genesis 1
- 14:50 Matouš 26,32
- 16:55 Matouš 28,16
- 19:17 1. Korintským 15,4
- 21:57 Židům 10,25
- 33:58 Lukáš 7,21
- 47:08 Matouš 16,24
- 54:34 1. Korintským 13
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:05Matouš 28. kapitola od 16. do 20. verše. Tam čteme toto Boží slovo. 11 učedníků odešlo do Galileje nahoru, kterou jim Ježíš určil. Když ho spatřili, poklonili se mu, ale někteří pochybovali. Ježíš přistoupil a promluvil k nim. Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů. Křtěte
0:28je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, což jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až dokonání tohoto věku. Amen. Pojďme se společně pomodlit. Pane Bože, Otče náš, my ti děkujeme za dnešní ráno. Děkujeme ti za tvé slovo a prosíme tě, Hospodine, za to, aby nyní svým Duchem svatým skrze své slovo pracoval v
0:56našich životech. tak jak každý jeden z nás potřebujeme. Hospodine, ten text, který je před námi, není něčím novým. Není to něco, co bychom neznali. A tak tě prosíme, obzvláště dnešního rána, aby ty věci pro nás nebyly staré, aby pro nás nebyly eh ježíši něčím, co dáváme na stranu, což jsme slyšeli několikrát v
1:15našich životech, ale prosíme tě o to, aby si nás znovu čerstvě skrze své slovo oslovil. pro tvoji slávu, pro naše dobro a hlavně pro dobro lidí, kteří jsou kolem nás, kteří tě ještě neznají. Za to tě prosíme ve jménu Pána Ježíše Krista, našeho drahého vzkříšeného Spasitele a Pána. Amen. Amen. Můžeme se posadit. Je
1:38milé vidět toho dnešního rána mnoho nových tváří, mnoho hostů mezi námi. Tak já vás chci přivítat velice srdečně v Kuři jsme rádi za to, že jste dnešního dne společně s námi. My v Kuři procházíme Boží slovo, biblickou knihu po biblické knize, kapitolu po kapitole, verš po verši, protože věříme, že Boží slovo je dostatečné, že je to Boží
2:01slovo, které by mělo určovat to, co jako církev potřebujeme slyšet. A tak z Boží milosti. Vy jste z toho dnešního rána s námi zde zrovna na konci Matoušova evangelia. My jsme v Matoušovi začli někdy v roce 2020, možná trochu později a strávili jsme s něm poměrně dost kázání, ale já doufám, že jste byli občerstveni, že že nikoho neomrzelo to,
2:25že jsme viděli Pána Ježíše Krista, že jsme viděli jeho život, jeho dokonalost, jeho božství, jeho spanělost, jeho dobrotu, jeho štědrost. že že jsme vděční za to, že jsme určitým způsobem mohli strávit několik let s přestávkami s Pánem Ježíšem. On je tím nejdůležitějším v našich životech. A toho dnešního rána, my jsme
2:49tedy na konci Matoušova evangelia. Ten konec není nějakým nepodstatným koncem, že možná když píšete dopisy, tak si říkáte, co bych ještě napsal nakonec, abych to nějak všechno ukončil. A to, co máme před sebou, je vyvrcholením Matoušova evangelia. Je je to čím, k čemu všechno v Matoušově evangeliu směřuje. Je to je to konec, ve kterém nám sám pán Ježíš,
3:15který je králem církve, který vykoupil svou církev, ukazuje, co je nejdůležitější misí církve, kterou on sám jako král a jako hlava církve své církvi dává. Je to ten hlavní důvod, proč církev ustanovil. A tím hlavním důvodem je, abychom hledali ztracené, stejně jako Pán Ježíš. Tou hlavní misí církve je, abychom k Boží slávě činili
3:42učedníky Pána Ježíše Krista tím, že zvěstujeme a hlásáme evangelium. Hlavní mysl církve není, že sejdeme na sborový obědy, i když sborové obědy jsou možná jedním z mých nejoblíbenějších setkání ve sboru. A já až jsem vděčný za všechny, kteří chodíte a za za to všechno, co přinesete. Je to je to dobré, je to krásné, je je úžasné, že
4:03jsme spolu u jídla, že a hlavní mysí církve není, že zpíváme dohromady písně, když věřím, že každý jeden z nás jsme vděční za každého jednoho hudebníka, který nás doprovází a který nás vede. Je to dobré, je to správné, je to potřebné, ale ale hlavní mysí církve není, abychom zpívali. Hlavní misí církve je tak, jak
4:21nám říká pán Ježíš v dnešním textu, činit učedníky ze všech národů, jít do celého světa, ke všem kmenům, ke všem, ke všem lidem, ať už jsou z jakékoliv země, a sdílet s nimi evangelium na všechno ostatní, co se potom zde u nás ve sboru děje. Ať už je to v neděli, ať je to ve čtvrtek, ve středu, kde se sejdou sestry na sborové, pardon, na na
4:44mužské snídani nebo na sborovém obědě. Všechno ostatní, co se v církvi potom děje, je je jakousi přípravou k tomu, abychom byli připraveni, vyzbrojeni, povzbuzeni k tomu, aby moh abychom mohli jít k Boží slávě eh naplnit tu misi, která je nám dána. To znamená, když se v neděli sejdeme, my chceme slyšet z Božího slova, chceme být povzbuzeni
5:06Božím slovem, chceme být budováni Božím slovem, ale má to nějaký účel, má to nějaký smysl. A tím smyslem, účelem je, abychom byli vyzbrojeni k té misi, která je nám dána činit učedníky Pána Ježíše Krista. V Lukášovi v 19. kapitole v 10. verši, co řekl Pán Ježíš, že je tím důvodem, proč on přišel na tento svět. V
5:29Lukášovi 1910 vidíme, že ta mise Pána Ježíše Krista byla následující. On sám řekl, neboť syn člověka přišel vyhledat a zachránit, co je ztraceno. On je pastýřem, který přichází do tohoto světa, aby vyhledal ztracené ovce. A nejenom, aby je vyhledal, ale aby je svou zástupnou obětí na Golgatském kříži také zachránil a usmířil s Bohem. Tož
5:55jsme slavili na Velikonoce a to se pokoušíme slavit každou neděli. To byla mise Pána Ježíše Krista, ale je to také mise Hospodina, trojíného Boha od samého začátku, že to byla první věc, kterou Bůh udělal po pádu Aramé Evy. Kdybyste ve své mysli zabrouzdali zpět na počátek dějin, 6 000 let zpět, když pán Bůh stvořil nebesa a zemi, když
6:21stvořil člověka, tak my vidíme, že stvořitel Bůh měl na počátku dokonalý vztah se svým stvořením, protože jeho stvoření bylo bezhříšné. Není to tak? Bůh byl v zahradě. Adam s Evou byli v zahradě a Bůh byl s nimi. Bůh s nimi rozmlouval a byli byli na jednom místě, hovořili spolu, měli ničím nenarušený vztah, protože všechno bylo svaté,
6:45všechno bylo bezříšné. Ale potom se stvořený člověk rozhodl, že Bůh není dostatečným, že Bůh nemluví pravdu, že Bůh je lahářem a že Satan je ten, který mluví pravdu, když mu říká:„Potřebujete něco víc než svého Boha. Člověk zřešil, dopustil se té vesmírné velrady, kdy šel proti svému Bohu a když když šel tou
7:08cestou své vole, já si udělám věci po svém. Místo toho, abych dělal věci tak, jak mi říká Bůh, zhřešil za ten svůj hřích, tak jak čteme v Božím slově si zasloužil věčnou smrt, věčné odloučení od Boha v pekle, které je naprosto spravedlivé a které naprosto odpovídá a tomu provinění, kterého se člověk dopustil vůči nekonečně svatému
7:32Bohu. Když si Adam uvědomil po svém hříchu, co udělal. Vzpomínáte na to, jak Adam jednal? Adam Adam uvěřil lži. Eva uvěřila lži a vzali si ovoce, jedli si ovoce. Problém byl v první řadě v jejich v jejich srdci. A najednou se něco stalo. Najednou viděli, že jich jsou na zní. Najednou viděli eh změnu v jejich myšlení, v jejich v jejich chování. Na
8:00najednou si uvědomili, že zřešili a a že Bůh je svatý. A a vy mi řekněte, jaká byla jejich reakce. Adam začal běhat po zahradě a začal volat:„Bože, kde jsi?" Že začal hledat Boha, protože věděl, že je s ním něco v nepořádku a tak jde a a hledá Boha a chce dát věci na na pravou míru. Chce chce napravit věci. To je to, co
8:20čteme v Genesis v prvních kapitolách za jisté neže. Není, není to Adam, kdo by se ptal: Bože, kde jsi? Není to Adam, který by hledal Boha. My čteme v Genesis ve třetí kapitole v devátém verši. Hospodin Bůh zavolal na člověka. V ten moment, kdy člověk se pro svůj hřích skrývá, v ten moment, kdy člověk pro svůj hřích utíká od Pána Boha, Bůh
8:44přichází a hledá ztracené. Je to Bůh, který volá, ne Adam, který volá, kde jsi? Protože člověk ve své hříšnosti od Adama aševy po dnešní den nikdy Boha nehledá. Bez Boží nadpřiroze, bez Božího nadpřirozeného zásahu v našich životech by nikdo z nás nehledal Boha. Nikdo z nás by se nepídil po Pánu Bohu. To je to, co vidíme u Adama. Tak Hospodin, Bůh
9:10stejně jako Pán Ježíš, přichází a hledá ztracené. Tak to je Boží mye. Mise Boha Otce, mise Boha Ducha svatého. Mise Boha syna Pána Ježíše Krista. A je to také myse, kterou pán církve svěřuje své církvi. Nejenom v tom společném smyslu nám jako sborů a a nám jako církvi, sborům dalším, ale také nám jako
9:42jednotlivcům. Ne, není to o tom, že máme jako sbor možná nějakého misionáře nebo jednou budeme mít misionáře nebo někoho. Povolání je, že je misionář. V minulosti se říkalo, každý baptista je misionář. My bychom to převedli na to, že každý křesťan je misionářem. To je k čemu nás dnešní text volá. Nejenom, že máme nějaké bratry
10:04možná i dnešního rána mezi sebou, kteří kteří jdou a cestují po světě a zvěstují evangelium Pána Ježíše Krista. To je to, co bychom v nějaké míře měli dělat každý jeden z nás. Možná, možná ne každý na ulici, možná ne každý tím, že bude hlásat evangelium na ulici, ale v těch vztazích, které máme, v těch v těch
10:21sférách, ve kterých se pohybujeme, v rodině, mezi přáteli, mezi sousedy, tak jak jsme. My bychom měli být a máme být a musíme být, pokaž chceme naplnit tento příkaz, misijně zaměřeni. A tak muži, bratři a milé sestry, toho dnešního rána, když přemýšlíte o svém životě, tak zajisté je mnoho věcí, které ve vašem i v mém
10:43životě budou soupeřit a budou nás pokoušet k tomu, abychom se za nimi hnali, že není to tak. Každý jeden z nás máme mnoho věcí, které jsou neodkladné, které musíme udělat, které, které svět vyžaduje, které rodina vyžaduje, které zaměstnavatel vyžaduje. A a když o nich přemýšlíme, i když jsou některé z nich důležité, tak pravděpodobně naprostá
11:06většina z nich nemá žádný smysl pro věčnost. Nemá nemá žádný smysl pro věčnost vaší duše a pro věčnost duší, lidí, kteří jsou kolem vás. To neznamená, že byste měli chodit, přestat chodit do práce nebo přestat chodit do školy. Je dobré pracovat, kdo nepracuje, ať nejí. Je je dobré být vyučen, naučit se číst a psát, ale ale ve všech těch
11:32tlacích, které máme na nejrůznějších místech, nechceme zapomínat na to, co je nejvíce a nejdůležitější. Protože někdy i dobré věci mohou stát v cestě těm nejlepším věcem. Někdy i důležité věci, které jsou legitimně důležité, mohou stát v cestě těm nejvíce nejdůležitějším a tou nejvíce nejdůležitější misí, kterou
11:54Ježíš dává, je činit učedníky. A opět ten důvod, proč je to důležité, je, protože lidé, kteří nejsou usmířeni s Bohem, jsou lidmi, kteří stráví celou věčnost v pekle. Proč? Protože protože Bůh je spravedlivý. Protože Bůh je dobrý. A dobrý a spravedlivý Bůh musí potrestat každý hřích. V Božím slovu my neslyšíme pouze o tom,
12:20že odplatou za hřích je smrt. A my tam také slyšíme o tom, že darem Boží milosti je život věčný v Pánu Ježíši Kristu. A tak chceme jít za lidmi a chceme jim říkat o tom jejich největším problému, že j se proviněli proti jejich stvořiteli, ale také potom o té naději, kterou máme v Pánu Ježíši Kristu, že ten, proti kterému se proviněli,
12:41zajistil také cestu záchrany. Tak se nejedná pouze o nejdůležitější misi, ale také o jednu z největších výsad. Možná je to ta největší výsada, které se vám může dostat jako znovuzrozenému člověku. Možná si říkáte, co je tou výsarou, která je mi zde dána, že že mám jít a a říkat svým nepřátelům o Pánu Ježíši
13:04Kristu. Ne tou výsadou je, že vy a já, kteří jsme omilostněnými hříšníky, můžeme z Boží milosti mít nějakým způsobem podíl na záchraně, na věčné záchraně hříšníků. To je ohromná výsada, že svatý Bůh volá nás hříšné, nedokonalé, omezené lidi k tomu, abychom nějakým způsobem mohli mít podíl na záchraně lidských duší. Není to
13:39jedinečné. Nemusíte vybudovat ohromnou firmu. Nemusíte mít třikrát PhD nějaké. Nemusíte procestovat svět. je zde něco daleko důležitějšího. Svatý Bůh vás zve k tomu, povolává vás k tomu, přikazuje, abyste měli nějakým způsobem podíl na záchraně lidí. Tím, že se za ně modlíte, tím, že je přinášíte na modlitbách před Boží trůn a prosíte, aby
14:01je Bůh omilostnil, aby jim Bůh obměhčil, ne zatvrdil jejich srdce. Tím, že otvíráte svá ústa a mluvíte s nimi o Pánu Ježíši Kristu a tím, že je možná pozvete do společenství Božího lidu, možná nevíte, jak sdílet evangelium a tak to jediné, co umíte sdílet, je přijďte se mnou do shromáždění, tam vám to někdo řekne. To je v pořádku, to je
14:22dobré. Tím, že jim dáte traktát, tím, že jim dáte brožuru, tím, že jim pošlete odkaz na nějaké evangelizační kázání. Zajisté je zde něco, co může udělat každý jeden z nás. Tady je, kde se dostáváme k tomu našemu textu. Pán Ježíš před svým vzkříšením i po svém vzkříšení vyzval své učedníky, aby se s ním sešli v Galilei, že to jsou ty první
14:50dva verše, které my zde vidíme, na které eh od kterých my se odrazíme. V Matoušovi ve 26. kapitole 32. verši, Matouš 26:32. Pán Ježíš řekl svým učedníkům, že po svém vzkříšení vás předejdu do Galilee. To znamená, ještě než Ježíš byl ukřižován, ještě než byl vzkříšen, učedníci již věděli, že po vzkříšení, i když v ten moment ještě
15:16Ježíšovi nevěřili, se s ním mají sejít v Galilei. Ne v Jeruzalemě, ale v Galilei. Po svém vzkříšení v Matoušovi 28. kapitole 10. verši. Pán Ježíš u toho prázdného hrobu říká ženám: "Nebojte se, jděte a ozna bratřím, aby odešli do Galileje, tam mě uvidí." Že Pán Ježíš před svými po svém vzkříšení oznamuje svým učedníkům, že že se s nimi chce
15:43sejít v Galilei. A možná ta otázka, která vás napadá, je, kdysi tam s nimi sešel? Pán Ježíš po svém vzkříšení se zjevoval svým učedníkům na nejrůznějších místech, někdy jednotlivcům, někdy menším skupinám a a někdy i velké skupině. A na konci těchto 40 dní byl vzat zpět do nebe před řaky svých učedníků, že? Ale to bylo to bylo v
16:08Jeruzalémě nebo za zmi Jeruzaléma na Olivecké hoře. To znamená hrob je prázdný v Jeruzalémě. Učedníci mají jít do Galilee, což jim bude trvat možná pětš dní, protože ta cesta je pěšky, nemají auta, nemají autobusy. Tam vyslechnou toto toto velké přikázání, toto velké poslání. Pak jim bude opět týden trvat vrátit se zpátky. E předtím,
16:33než se vydají do Galilee, ještě pán Ježíš se s některými s nimi setká. Když se podíváme na chronologii evangelií. To znamená, někdy možná dva týdny po jeho vzkříšení se Pán Ježíš setkává se svými učedníky proto, aby měli dost času tam dojít, proto, aby měli dost času se vrátit a vidět ho z Olivecké hory vystupovat zpět do nebe. Druhá otázka,
16:55která by nás u toho mohla napadnout, je, kdo se tam s ním sešel? V Matoušovi 28:16 v tom našem textu vidíme, 11 učedníků odešlo do Galilee nahoru, kterou jim Ježíš určil. A my někdy čteme evangelia a čteme o tom, že Ježíš je v Getsemane a přišli strážní a pak vidíme nějaký film a a na základě možná toho filmu si říkáme, tak jo, přišli tam tři
17:16strážníci a jeden velekněz a celkem jich tam bylo 5 a pů. Ale potom, když když zkoumáme evangelia, když zkoumáme záznamy, tak vidíme, ty brďo, hele, možná tam bylo až 500, 600 vojáků a možná tam byla hromada hromada knězů. To znamená, nebyly tam dva tři lidi, ale ale byly tam desítky, stovky lidí. A to naše myšlení je biblicky více korektní.
17:37Zde čteme 11 učedníků odešlo do Galilee a řekli bychom si, tak jo, je tam 11 učedníků, 11 apoštolů, že? Ale je zajímavé, že v Matoušovi 28. kapitole sedmém verši anděl, doufám, že to byl anděl v tom našem kontextu, myslím si, že to byl anděl v tom 28. kapitole sedmé verši. Říká ženám: "A rychle jděte a povězte jeho učedníků." Ano, byl to anděl. Na
18:02chvilku jsem si nebyl jistý. že byl vzkříšen z mrtvých a hle jde před vámi do Galileje, tam ho spatříte. Hle, řekl jsem vám to. To znamená u toho prázdného hrobu, u kterého jsou ženy, předtím, než se setkají se vzkříšeným Kristem, již anděl posílá ženy, aby oznámily učedníkům e, že se s ním mají sejít v Galilei. Ale všimněte si, to
18:26slovo učedníkům nenutně zahrnuje jenom těch 11. A všimněte si druhé věci. hlejde před vámi, což zahrnuje i ty ženy. Tam ho spatříte, což opět zahrnuje i ty ženy. To znamená, ano, Matouš nám říká, 11 učedníků odešlo do Galilee, ale ale my vidíme, že že tam byli učedníci a a s největší pravděpodobností tam byly také ty ženy, protože i oni tam měli
18:50jít. V historii církve naprostá většina učitelů Bible je přesvědčená o tom, že tam ale byla i skupina možná až 500 učedníků. Vy víte z prvního listu Korintským z 15. kapitoly 4. až 7 verše, kde apoštol Pavel vyjmenovává ty nejrůznější lidi a nejrůznější skupiny, kterým se pán Ježíš zjevil. Na základě tohoto textu, na základě všech těch
19:17učedníků, kterých se, kterým se zjevil, naprostá většina biblických učitelů písma je přesvědčená o tom, že do Galileje šly stovky a stovky jeho učedníků. že my čteme v prvním Korintským 15:4, že Ježíš byl pohřben, že Ježíš byl třetího dne vzkříšen podle písem a potom vidíme, že se zjevil Kéfovi, potom se zjevil 12 a dále se
19:40zjevil více než 500 bratřím najednou a potom se zjevil Jakubovi a potom všem apoštolům. To znamená, my my vidíme zde nejrůznější lidi, kterým se pán Ježíš zjevil. A proto si mnoho, mnoho, mnoho učitelů písma je přesvědčeno o tom, myslí si, že v Galilei se s ním sešly stovky jeho učedníků. A všichni ty, kteří uposlechli to, co anděl a pán Ježíš řekl
20:10ženám a ženy to potom předali těm ostatním učedníkům. Viděli jsme Ježíše vzkříšeného. Pojďme za Ježíšem do Galilee. Vzpomeňte si na to, co nám říkal před jeho vzkříšením. Všichni z těch desítek a stovek učedníků, kteří to slyšeli a kteří dali všestrannou proto, aby aby uposlechli tento příkaz a vydali se za
20:36Ježíšem do Galilee, bylo těmi, kteří mohli z jeho vlastních úst slyšet tento mega příkaz, toto velké poslání, toto největší poslání, tuto největší misi, kterou sám Ježíš církvi dává. Byli kání, byli, byli poslušnými, my bychom mohli říct, byli věrní s málem, že pán Ježíš jim řekl:pjďte do Galileje a oni šli a na základě toho mohli být
21:03věrnými ve velkém. Běžte do celého světa a získávejte mi učedníky. Možná je dobré zmínit tento moment, že problém mnoha některých části křesťanů znovuzrozených bratří a sester není pouze v tom, že nečiní učedníky Pána Ježíše Krista. Problém některých křesťanů, někdy můj, možná někdy váš, je,
21:34že nebo začíná ten náš problém, ne ne v tom, že bychom nešli a nečinili do učedníky, ale že se ani nedostavíme k tomu, abychom si vyslehli příkazy našeho generála, našeho krále, že kdo kdo je ten, kdo slyšel to velké poslání. Ti, kteří reagovali na to, běžte do Galilee, měli být na nějakém místě. proto, aby se sešli se
21:57svým králem, proto aby jim král mohl předat své své příkazy k tomu, aby oni šli. A problém některých křesťanů začíná už v tom, že ani nepřijdou, aby si vyslechli. Kdokoliv nešel do Galilee, neslyšel z Ježíšových úst. Židům 10. kapitola 25. verš nám říká: "Nezanedbávejme své společné shromažďování." že my bychom se mohli ptát, proč nemáme
22:21zanedbávat svá společná shromažování, proč máme být součástí církve, proč máme být na jednom místě, kde se církev schází. Má to mnoho důvodů. Jeden z nich je, abychom byli povzbuzeni. Tak jak vidíme, že se přibližuje čas konce, tak jak bude více a více pronásledování, více a více utrpení, o to více a více budeme potřebovat povzbuzení bratří a
22:43sester, kteří jsou věrnými a kteří jdou a který nás, kteří nás budou povzbuzovat v tom, abychom také věrně následovali Krista. Ale zajisté jeden z důvodů, proč nemáme zanedbávat svá společná shromažďování, je proto, abychom vyslechli příkazy našeho krále, které, které jsou nám dány skrze kázání Božího slova. A všimněte si další zajímavé věci
23:07v 17. verši. Když ho spatřili, poklonili se mu, ale někteří pochybovali. To slovo poklonili se mu je v některých překladech překládáno jako, že ho uctívali. Je to správné, protože učedníci ho ve skutečnosti uctívali. To řečské slovo znamená uctívat. Jenom překladatelé českého studijního překladu ho přeložili jako poklonice. Ale my
23:31rozumíme tomu, že když se někomu klaníme, že ho uctíváme a v řešně to slovo vyjadřuje uctívat Pána Boha. Je toto to stejné jako když Tomáš po Ježíšově vzkříšení řekl: „Neuvěřím, dokvaď nevložím svou ruku do jeho rány a neuvidím eh stopy po hřebech v jeho rukou." A pak se mu zjevil pán Ježíš vzkříšený ve svém fyzickém oslaveném
23:52těle a říká: Tomáši, vlož ruku do mého boku, podívej se na na ty mé rány. A co řekl Tomáš? Hele, můj pán a můj Bůh. To je to uctívání, které mu Tomáš dává. Já tě rozpoznávám jako Boha. Já se ti klaním ve svém srdci a proto se ti klaním eh i i fyzicky ve svém ve svém těle. Ty jsi můj Bůh. To je ta oslava. A tak je to je
24:19to jedinečné. Je tam jsou tam stovky učedníků, kteří se s ním sešli v Galilei. Uctívají ho náš pán a náš Bůh. Protože Ježíš svým vzkříšením dokázal, kým skutečně je. Ale je zajímavé, že Matouš dodává, že někteří pochybovali. Je to zajímavé v tom, že počkej Matouši, to není úplně jako nápomocné v tom,
24:48abychom tady deklarovali jistotně, že Ježíš je vzkříšený. Když jste v minulosti měli nějaké faraony v Egyptě, když jste měli nějaké římské císaře a čtete jejich vlastní záznamy jejich vlastního života, nebo když měli nějakého kronikáře, kterému řekli, co mají zaznamenat o jejich životě, tak jedna z těch věcí, kterou
25:16uvidíte na mnoha místech, je tenhleten člověk byl naprosto dokonalý. Tam není nic špatného o jeho životě. Tenhleten císař, tamhleten faraon dělali jenom samé dobré věci, že? A my víme, že že to tak není. My víme, že ten záznam není férový, že není úplný, protože nám ukazuje jenom dobré stránky tohoto národa nebo tohoto člověka nebo tohoto
25:39města. A to v čem je zajímavé, že Matouš po vzkříšení Pána Ježíše Krista říká, že někteří pochybovali je, protože nám to ukazuje, že Matoušovo evangelium není pouze lidským záznamem, kde kde křesťané e by si by si chtěli valit vodu na svůj vlastní mlýn a nebo nebo prezentovat nějakou svojí ideologii, ale že je to
26:02věrný záznam Boží o realitě. Jsou ti, kteří věří, jsou ti, kteří pochybují. To je jak se věci mají. David byl mužem podle Božího srdce, ale ale zřešil. Petr byl vedoucím apoštolů, ale ale zapřel, že je tam je tam vždycky ta realita toho, jak se věci mají. A v tom je nám to jedinečným důkazem toho, že se nejedná pouze o slovo lidské, ale že se
26:28jedná skutečně o slovo Boží. My čteme dál, že pán Ježíš přistoupil. Možná ta jejich pochybnost se netýkala vzkříšení. Možná ta jejich pochybnost se jednala toho, je to skutečně Ježíš. My věříme v jeho vzkříšení, ale je to je to skutečně on. A možná tam bylo 500 lidí a oni neviděli tam někde dopředu. Možná proto pán Ježíš
26:50nyní přistupuje blíže k nim, ale ať už je to jakkoliv, tak tak pochybovali. A pán Ježíš k nim přistoupil blíž. A je to právě v tenhleten moment, kdy se Matouš zaměřuje na to, co jako křesťané známe pod názvem velké poslání. Kdyby se vás dnes ráno někdo zeptal, jaká je vaše mise jednotlivě i mise vašeho sboru, toleto je to, co byste
27:13měli odpovědět. Já jako křesťan existuji proto, abych činil učedníky Pána Ježíše Krista. My jako křesťané kuřím, existujeme proto, abychom činili učedníky Pána Ježíše Krista. My my na Slovensku, my my z jakéhokoliv sboru jste na Ukrajině, my existujeme proto, abychom činili učedníky Pána Ježíše Krista k Boží slávě. Proto, aby Bůh byl
27:34oslaven. proto, abychom Pánu Bohu udělali radost v tom, že naplňujeme tu myli, kterou nám svěřil. A toto velké poslání v první řadě přichází s nepřekonatelnou autoritou. Já vím, že vám tyto věci jsou jasné a vím, že to není nic nového, ale myslím si, že je výborné i v dnešní době, i toho dnešního dne, aby nám každému,
27:58kteří známe tento text, bylo připomenuto, co jako církev a jako křesťané máme dělat. A ta první věc, kterou Pán Ježíš ukazuje svým učedníkům, je od koho přichází ten příkaz. Přichází od nepřekonatelné autority. Ježíš přistoupil a promluvil k nim a říká jim: "Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi." Přemýšlejte chvíli o tom, co to
28:23znamená. Je zde pán Ježíš, který je vzkříšeným a říká, mně je dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. Tento příkaz nepřichází od vašich rodičů, nepřichází od vašich starších, od vašeho kazatele, od vedoucího mládeže. Tento příkaz přichází od té nejvyšší autority, kterou máme od našeho stvořitele a od našeho
28:48spasitele. My Pánu Ježíši patříme dvakrát. On nás stvořil a proto má právo nám říkat, co máme dělat. Ale on nás také vykoupil svou předrahou krví, ne zlatem nebo stříbrem nebo drahými kameny, ale svou drahou krví. A proto má podruhé právo nám říkat, co máme dělat. My patříme, on je naším králem. On je naší hlavou. My jsme jeho ovečkami. My
29:10jsme jeho tělem. sám král nebes. Ne královna nebes, ale král nebes, pán Ježíš Kristus, kterému je dána veškerá pravomoc, neomezená, nepřekonatelná autorita, která vychází z podstaty jeho bytí. Když máte někde nějakého krále, který vlastní veliké království, e, kterdané, je to ta je to ta autorita, kterou má. Je to to vlastnictví, které
29:39mu dává právo na to určovat, co se v jeho zemi děje. Pánu Ježíši Kristu patří celý vesmír. Hospodinu patří stára na tisících návrších. Jeho je veškeré zlato. Jeho je každý člověk, ať už věřící nebo nevěřící, ale věřícím je konkrétně řečeno: Čiňte učedníky. A tak jedna z těch věcí, proč pán Ježíš
30:01tyto věci zmiňuje, je proto, aby jim před 2000 lety i nám po 2000 letech připomněl dnešního rána, že jsme pod autoritou. Věděli jste to? Viděli jste, že vždycky, když říkáte pane Ježíši, pane Bože, tak to není ve smyslu pane Kolařík, není to ve smyslu pane Gotwald a není to ve smyslu pane Novák, ale je to ve smyslu pán s velkým
30:29P, které, které by měl rozpoznat, které by mělo rozpoznávat. Zde je naše autorita. Pane, králi, myslím, že je to bratr Roman Klusák, který se modlí. My když máme jednou měsíčně naše kazatelská setkání, tak Roman, když se modlí, tak tak začíná ty modlitby: "Pane a králi, ticho." Protože si najednou uvědomujete, to není jako nazdar bazar, čau
30:58kámo, pane a králi. Brother Scholz se modlíval: "Svatý, svatý, svatý, Bože Abrahámův, Izákův i Jákobův. A vám běhá husí kůže po řádech, protože si najednou uvědomujete i jenom v tom oslovení, ke komu přicházíte. To je to, co pán Ježíš na tomto místě dělá. Mí učedníci, jste pod autoritou. Mně je dána veškerá autorita. Vy vy nemůžete
31:27jít a dělat si, co chcete. Vy vy jako stádo nejste povoláni k tomu, hele, jakýkoliv nápad dostanete, běžte ho udělat až budete v 18. století, 19. století, 21. století. E reagujte na kulturu a co se vám bude zdát jako dobré, jako přívětivé. Tak tak tak dělejte. Je to na vás. Důvěřuji vám. Ne, mně je dána autorita a já vám dávám
31:50příkaz, který je na každém kontinentu, v každém čase, do každé kultury naprosto stejný. Zadruhé učedníci tenkrát i dnes potřebovali být povzbuzeni. A to je ten druhý důvod, pročím pán Ježíš říká: "Mně je dána veškerá pravomoc, veškerá autorita." Kde začnou učedníci hlásat evangelium Ježíše
32:21Krista? V Africe, v Americe, v Čechách? Ne, začnou ho hlásat o o pár týdnů později v Jeruzalémě mezi lidmi, kteří ukřižovali jejich Pána a krále a potřebují povzbuzení. A to povzbuzení přichází v tom, že jim pán Ježíš říká:„Mě je dána veškerá pravomoc." A bratři a sestry, tady je to, co to, co to znamená. Každý voják,
32:41každá vláda, každý nepřítel evangelia, každý člověk ve vaší rodině, který nenávidí křesťanství a křesťany a Krista a každý člověk ve škole nebo v zaměstnání, který opovrhuje, který by vám dělal těžkosti, je v rukou našeho Spasitele Pána Ježíše Krista. Protože Ježíši je dána pravomoc a autorita nad vším, nad každým, bez výjimky.
33:04On je větší než překážky, problémy nebo opozice. On otvírá dveře, které nikdo nemůže zavřít. To, co se stane, je pouze to, co on se rozhodl, aby se stalo. Nikdo z nás nezemře, pokovať on nebude chtít, abychom zemřeli. I kdyby zde bylo 100 000 lidí s nabitými zbraněmi, kteří by byli připraveni nás zabít. Nikdo z nás neskončí ve vězení, pokaď
33:33pán Ježíš nebude chtít, abychom skončili ve vězení. Náš osud, váš osud není v rukou lidí, není v rukou horoskopu, není v rukou hvězd, není v rukou Satana, není v rukou nepřátel evangelia, ale je v rukou Pána Ježíše Krista, protože pouze jemu je svěřena veškerá autorita na nebi na zemi. A my bychom mohli procházet celý
33:58nový zákon, že? Mohli bychom být povzbuzeni tím, že že Pán Ježíš má autoritu nad démony. V Markovi 139 po celé Galilei vyháněl démony. Byli bychom povzbuzeni, že Pán Ježíš má autoritu nad nemocemi. Lukáš 7:21, když uzdravil mnoho lidí v tu hodinu s jejich nemocí a a mnohým lidem daroval zrak. V Matoušovi 8:26 bychom viděli, že má autoritu nad stvořením,
34:24když byl na tom rozbouřeném galilejském jezeři a a té bouři, která byla mega bouří, která byla enormní bouří, řekl: "Mlč, buď zticha." A vítr utichal a bouře utichlo a všechno bylo jako kdyby tam nikdy žádná bouře nebyla. My bychom mohli pokračovat dál a dál skrze nový zákon a vidět, že Ježíš má autoritu nad hříchem a má autoritu nad smrtí a že
34:45jeho autorita je naprosto bez hranic, že není žádný král a žádná vláda, ať už pozemská nebo duchovní, která by ho převyšovala. Protože v listu Efezkým 120 první kapitole 20. verši čteme, že Ježíš je posazen po Boží pravici v nebesích vysoko nad každou vládu i nad každou autoritu i nad každou mocnost i panstvo. To je proč písmo říká, že on je králem
35:12králů, pánem pánů, že králem s velkým k, králů s malým K, pánem s velkým P, pánů s malým P. Jeho autorita je naprosto bez hranic. On má pravomoc a autoritu znovuzrodit své nepřátele. Přečtěte si doma skutky, devátou kapitolu, svědectví o záchraně jeho úhlavního nepřítele Saula, který nejel do Damašků hledat Ježíše, který
35:40nejel do Damašku říkat:„Bože, kde jsi? Bože, kde jsi? Cítím, že jsem hříšný v tom, že jsem zákonník a že že se chci dostat do nebe svým vlastním způsobem a svými vlastními skutky. Bože, vidím, jak je ti to odporné. Bože, hledám tě, kde jsi, ale který jede do Damášku proto, aby vraždil křesťany, aby zatýkal křesťany. A ten, který Boha nehledal,
36:00byl nalezen Bohem, protože Bůh hledá ztracené a Bůh zachraňuje ať už hříšné, kteří jsou smilníky a opilci a nebo hříšné, kteří jsou zákonníky a plní své sebespravedlnosti. Jaká je jeho mo jaká je jeho moc, jaká je jeho autorita? My jako křesťané bychom o nikom neměli říct, to je nezachranitelný člověk. Z naší moci jsou všichni
36:31nezachranitelní. Vy nemáte moc na to zachránit sami sebe. Nemáte moc zachránit vaše děti na to, že abyste měli moc zachránit Saula, ale je zde Bůh, který má lidská srdce ve své ruce. A proto my můžeme svobodně a radostně evangelizovat všem. Je jedno, jací jsou. Je jedno, kde jsou, protože pán Bůh není na nikoho krátký. Pán Ježíš má moc otevřít lidská
36:57srdce. Pamatujete na lidí ve skutcích v 16. kapitole prodavačka purpuru. My čteme: Pán jí otevřel srdce. Kdo jí otevřel srdce ke slyšení? Ona sama. Nějaký evangelista? Ne, pán jí otevřel srdce. Pán v ní pracoval. Pán jí zregeneroval. Pán jí znovu zrodil. To je jakou moc má náš pán. A dokonce ve skutcích ve 16. kapitole 25. verši vidíme, že když se
37:27našemu Pánu zachce, tak se otevřou dveře ve vězení, spadnou pouta, ve kteří jsou a jeho učedníci spoutáni a oni mohou být z vězení svobodni a nepotřebují ani nikoho, aby přišel a dal klíč do zámku a propustili ven. To je jakou pravomoc, jakou moc má náš pán a spasitel. Je to ohromná naděje pro evangelizaci. Není to tak. My nemusíme
37:54koukat na lidi a ptát se, kdo je spasitelný, kdo je nespasitelný. Bůh má moc spasit všechny. A je to ohromně osvobozující vědět, že nemusíme vymýšlet nějaké hlouposti, které se obzvláště v 21. století vymýšlejí, že musíme lidi zaujmout a musíme jim pustit nějaký film a musíme to tady udělat cool a musí se tady lidi dobře cítit a musíme stevnit
38:16světla a musí tady být tma, aby se lidi cítili pohodlnými a a musíme odložit Bibli a musíme odložit kazatelnu a a musíme mít rozhovory, protože dneska kázání nikdo nechce slyšet a a hlavně nemluvit o hříchu, mluvit jenom o problémech a Ježíš není spasitelem, Ježíš je koučem. Kdo má pravomo moc vy, kdo má pravomoc vaše strategie? Kdo má
38:37pravomoc? Vaše, vaše rozumnost, moje rozumnost, moje moudrost. To je to, co vás zachránilo. Jak osvobozující je vědět, že pán církve, který je nadčasový, nadkulturní, nám řekl, co máme dělat a že moc je v jeho v něm a v jeho věcech, ne v nás. My se ale musíme dostat nejenom k té nepřekonatelné autoritě, která nám dává
39:06tyto věci, ale chceme se také zaměřit na ten nepřekonatelný úkol, na tu nepřekonatelnou misi, kterou nám samozřejmě Ježíš dává. Jete tedy a čiňte učedníky ze všech národů. Křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, což jsem vám přikázal. Aby jste ty věci slyšeli, vy jste je četli ve svých vlastních
39:28biblích. Ty věci jsou jasné, jsou prosté. Není zde nějaké tajemství, které by bylo potřeba vynést na světlo? Možná můžeme jenom připomenout, když pán Ježíš říká: "Jděte," tak to znamená: "Tak, jak jdete, tak jak žijete, kdekoliv jste, cokoliv děláte, čiňte učedníky. Kamkoliv jdete, jedete autobusem, čiňte učedníky. Jedete
39:50vlakem, čiňte učedníky. Jste nedovolené, čiňte učedníky. Jste na pošte, čiňte učedníky. Máte večeři, čiňte učedníky. To je to, co to znamená. Ne až vám bude 50 a pojedete na misijní cestu do Mexika nebo do Brazílie, ale tak, jak žijete kdekoliv jste, buďte solí a světlem. To slovo tedy jděte. Tedy nebo my bychom mohli říct v některých
40:13překladech, tedy jděte. To slovo tedy odkazuje na důvod, proč máme jít. Co je to tedy? Na co odkazuje to tedy? Jděte tedy. To tedy odkazuje na to, že pán Ježíš je naší nejvyšší autoritou. Protože Ježíš je nejvyšší autoritou. Protože Ježíš to říká. Proto jděte. A co máme dělat? Činit učedníky. To je ta hlavní sloveso. To je ten
40:37hlavní příkaz. To je to je to, nad čem všeí v této pasáži. A co znamená činit učedníky? V první řadě to znamená je evangelizovat. říct jim o tom, že jsou, že lidé jsou stvořeni svatým Bohem, který je spravedlivým zákonodárcem. Říci o tom, že oni jako člověk se narodili v hříchu hříšnými, to je proč ve svém životě
41:07hřeší. Že odplatou za hřích je smrt, ale že Bůh, který je spravedlivým soudcem, je také milosrdným a laskavým Bohem, který zajistil cestu spasení. Ne skrze naše skutky, ne skrze to, že někam chodíme, že dáváme někam peníze, ale v tom, že v Pánu Ježíši Kristu žil dokonalý život, naplnil Boží zákon na našem místě, stal se naší zástupnou
41:28obětí a třetího dne byl vzkříšen, aby všem dokázal, že dluh za naše hříchy, hříchy všech těch, které přišel zachránit, je splacen. A potom také říci lidem: "Čiňte pokání, odvraťte se od svých hříchů, vložte svoji důvěru v Pána Ježíše Krista, v to, co říká Bůh a následujte ho. Pozřiďte se, že to je to je evangelium v
41:56kostce. To je ten, to je to, co znamená nebo součást toho, co znamená činit učedníky. A všimněte si, že naší zodpovědností není někoho zachránit. Pán Ježíš vás nevolá k tomu běžte a znovu zroďte. Pán Ježíš nás nevolá k tomu otvírejte jejich srdce. Pán Ježíš nás nevolá k tomu běžte na kříž a prolíte svou krev. Pán Ježíš nás volá k tomu, abychom
42:20činili učedníky ve smyslu vyhlašujte evangelium. A ty, které já ve své svrchované moci zachráním, ty potom učte zachovávat všechno, což jsem vám přikázal. To je tou naší zodpovědností a i to je velice osvobozující. A tak ta otázka by mohla být opět. Modlíte se za nevěřící, které máte kolem sebe. Pr si uvědomujte, kde je
42:45jejich konec, pokud nebudou usmíření s Bohem a a protože vám jejich dobro leží na srdci. Zvete lidi do shromáždění. Ne, ne, ne proto, aby nás tady bylo hodně. Ne proto, abychom se mohli chlubit na sociálních sítích, že dneska tady byli hosté a bylo tady plno, ale ale proto, aby Bůh byl oslaven. Jak je Bůh oslaven? Tím, že lidé slyší
43:07evangelium, tím, že se za ně modlíme, tím tím, že tím, že děláme to, co on nám říká, abychom dělali. Když máte příležitost někomu dát nějaký dárek, proč proč tam nedat nějaký traktát? Proč někomu, kdo prochází těžkosmi nebo nějakými zápasy neposlat odkaz na kázání? Proč někomu neříct, jak se za tebe mohu
43:27modlit a za týden se jich zeptat, jak se ti daří. Modlil jsem se za tebe a snad si to pánbůh použije k tomu, že otevře nějaký duchovní rozhovor, kde budeme moci sdílet. A proč? Proč nejít na ulici? neptat se lidí, jestli jim nemůžeme dát bibli a jestli jim nemůžeme říct o tom, o čem o čem písmo je a a 100 a1 milionů dalších způsobů, kterými pán
43:50Bůh, e, které si pán Bůh může použít a které my můžeme dělat v tom, abychom naplnili to, že evangelizujeme. Ale všimněte si, že pán Ježíš, když nás volá k tomu, abychom činili učedníky, tak nás nevolá pouze k tomu, abychom zvěstovali evangelium, že vy potřebujete slyšet evangelium k tomu, abyste byli učedníkem, protože učedníkem
44:11je někdo, kdo patří Kristu, kdo byl usmířen s Bohem, kdo kdo byl ospravedlněn krví Pána Ježíše Krista. A to může být pouze někdo, kdo slyší evangelium a reaguje na evangelium. Ale pak si nemáme oplácat ruce, nemáme si udělat čárku, nemáme jít dál, ne? Boží slovo nám říká, že součástí činění učedníků je také, abychom je křtili ve
44:37jméno Otce i Syna i Ducha svatého. Prvním krokem poslušnosti znovuzrozeného člověka je, že má svou víru vyznat na venek před ostatními. to, co Bůh udělal ve skrytu v jeho srdci, že ho vzkřísil z mrtvých, že ho obmil od jeho hříchu krví Pána Ježíše Krista. Ten první krok poslušnosti učedníka Ježíše Krista je křest na vyznání víry,
45:03ne křest nemluvňat, protože nemluvňata nevěří, nemohou vyznat svoji víru, nejsou znovuzrozenými, ale děti, mládež, dospělý, kdo slyšel a reagoval s Boží milosti na evangelium, má být pokřtěný a má být pokřt ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, protože je to otec i syn i Duch svatý, kteří měli podíl na jeho spasení.
45:26To je prvním krokem poslušnosti. A pokovať dnešního rána milujete Krista a patříte Kristu a a jste usmířeni s Bohem a nejste pokřtěnými, tak moje povzbuzení pro vás je: "Přijďte a pojďme mluvit, protože to je to je příkaz Pána Ježíše Krista. Čiňte učedníky a kdo uvěřil, má být pokřtěn na vyznání víry." Ale ani tam to nekončí,
45:51že? Ani křem to nekončí. Ani křest není, že si oplácáme ruce, uděláme si čárku, ó, další pokřtěný, ne? My máme potom pokračovat dál a učit je zachovávat všechno, co nám pán Ježíš přikázal. Vidíte to ve vaší Bibli? Učte je zachovávat všechno, což jsem vám přikázal. A tak velké poslání, které nám Pán dává, ta hlavní, nejdůležitější mise
46:16církve, je také o tom, že pomáháme lidem růst do do podoby Pána Ježíše Krista. tím, že je učíme zachovávat všechno, co nám Pán Ježíš přikázal. Učíme je žít, jako žil pán Ježíš. Učíme je žít, jak jak mají žít křesťané. Pomáhat jim žít dle jejich nové identity. Pomáhat jim žít k Boží
46:46slávě. Už ne ke své slávě, už ne pro mé vyvýšení, ale ale proto, aby Bůh byl oslaven. pomáhat jim ve všem následovat Pána Ježíše Krista, pomáhat jim odkládat starý způsob života a a oblékat Pána Ježíše Krista. A samozřejmě součástí toho je také učit i o tom, že je zde cena následování, že Pán Ježíš řekl v
47:08Matoušovi 1624. Matouš 16:24-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne? že následování Pána Ježíše Krista nebude jednoduché, že to nebude procházka růžovým sadem, že když jeho nenáviděli, i nás budou nenávidět, když jeho zabili, i i po naší smrti budou usilovat. Když nepřijali jeho jako to světlo, ani nás
47:33nebudou přijímat. Musíme jim pomoci v tom rozumět, že je zde cena následování, protože otrok není větší než jeho pán. A jestliže pronásledovali Ježíše, i nás budou pronásledovat, jak říká pán Ježíš v Janovi 15:20. To znamená, to je to učednictví. Otázka, která by s tím byla spojená, je jak to potom vypadá v našich
47:56životech. Jak jak vypadá nejenom evangelizace, ale na druhé straně také to učednictví. To učit je zachovávat všechno, co nám pán Ježíš přikázal. A někdo by si mohl říct:„No tak od toho máme sbor, od toho máme starší, od toho máme kazatele, ne? On se nám vždycky stoupne a řekne nám, co nám Boží slovo říká. A my dáme ty peníze do sbírky. To
48:17je náš díl a a jejich díl je evangelizovat a jejich díl je učedníkovat. A to není, jak to funguje. Pán Ježíš do Galilee nezavolal kazatele. Pán Ježíš do Galilee nezavolal starší. Pán Ježíš do Galilee nezavolal evangelisty. Pán Ježíš do Galilee zavolal učedníky. těmto učedníkům, každému jednomu z nich řekl, že mají jí a mají evangelizovat a
48:41mají učedníkovat. Je to zodpovědnost i starších? Samozřejmě je to zodpovědnost kazatelů stoprc. I oni mají kázat, i oni mají učedníkovat a jejich zodpovědnost je potom ještě v tom, že mají připravovat církev na to a vyzbrojovat církev pro to, aby církev, každý jeden jednotlivec mohl jít a tyto věci dělat. Je to zodpovědnost každého jednoho z nás a
49:06není to jenom neděle, nejsou to jenom čtvrtky, není to jenom ženská skupina. Je to je to o tom, když se když se vidíme, když spolu mluvíme, když když zápasíme, když se radujeme, tak se povzbuzujeme písmem, že ty jo. Hele, ty tady zápasíš s tímhle, procházíš touhle těžkostí, tady je, co říká písmo. Hele, ty tady žiješ tímhletím
49:26způsobem života. To není dobré, protože tady je, co říká písmo. Pomož mi tady v tom, abych abych ti pomohl a abychom ve všem dorůstali do podoby Pána Ježíše Krista. A i toto je něco, co můžeme dělat kdekoliv, kdykoliv, každý jeden z nás. Pokavať jste znovuzrozenými, je jedno, jestli jste znovuzrozený týden nebo nebo 10 let,
49:52každý jeden z vás může někoho povzbudit Božím slovem a tímto způsobem učedníkovat. Pomoci je lidem následovat Krista, povzbudit lidi v tom, aby následovali Krista. I kdyby to mělo být jenom jenom v tom, že přijde nějaké dítě, které miluje Krista, řekne: "Bratře a sestro, modlím se za tebe." Že zajisté i to by zapadalo nějakým
50:11způsobem do učednictví. A tak být učedníkem Pána Ježíše Krista neznamená, že se v neděli ukážete ve sboru a přes týden si žijete svůj vlastní život. Být učedníkem Pána Ježíše Krista je nyní součástí naší identity. My nejsme učedníky pouze zde. My jsme učedníky na každém místě, v každé situaci, ve které se
50:45nacházíme. Být učedníkem Pána Ježíše Krista znamená, že on je naším pánem, že posloucháme jeho příkazy, že když nás volá k tomu, abychom činili další učedníky, tak činíme další učedníky. hlásáme evangelium a ty, kteří uvěřili, potom povzbuzujeme v jejich víře a v jejich následování. Tady je jedna věc, která si myslím, že je dobrá zmínit
51:06na závěr, když když přemýšlíme o tom, co by mohla být třeba jedna z věcí, kterou bychom mohli vyučovat sami sebe, ale ale i ostatní. Kdyby tady byl někdo, kdo si říká, kde mám začít, na co mám dát důraz, co je co je jedna z věcí. Tady je, tady je něco, co přišlo mně na mysl, tak jak jsem přemýšlel o tom dnešním textu. Jedna důležitá věc pro nás jako
51:29pro učedníky Pána Ježíše Krista je nalezena v Janovi ve 13. kapitole 34. verši, kde pán Ježíš říká:„Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali, jako já miluji vás, abyste se i vy navzájem milovali. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci. Budete-li mít lásku jedni k druhým. Když přemýšlíme o učednictví a
51:56přemýšlíme o tom, co je nejdůležitější v učednictví, tak jedna z věcí, která nám přijde na mysl zajisté, je, když přišli za Pánem Ježíšem a zeptali se ho, Ježíši, co je největší přikázání? Jaká byla Ježíšova odpověď? Jaké je největší přikázání, ve kterém je shrnut celý zákon? Miluj koho? Miluj Boha celým svým srdcem, celou svou
52:19myslí, celou svou silou. Miluj Boha. Pán Ježíš potom říká, ale je zde také druhé přikázání, které je na stejné úrovni. Miluj bližního svého, jako miluješ sebe. To znamená, když když přemýšlíme o účednictví, kdybychom nevěděli, kde začít, začněte v tom, že lidem ve všech situacích pomáháte v tom, aby milovali
52:39Boha, aby milovali ostatní. To je to, co bylo na popředí Ježíšovi mysli. To je to, co pán Ježíš říká, že je podstatou, základem, ze kterého všechno ostatní potom vychází, že člověk, který miluje Boha, si nebude vyrábět zlaté tele, kterému se bude klanět. Člověk, který miluje Boha, nebude brát Boží jméno nadarmo. Člověk, který miluje Boha a
53:00nebude mít modli ve svém životě. A člověk, který miluje svého bližního, hádejte co? nebude krást svému bližnímu, protože ho miluje. Nebude závidět svému bližnímu, protože ho miluje. Nebude nebude lhát o svém bližným, protože ho miluje. Nebude toužit poženě svého bližního, protože miluje svého blížního. To je v jakém smyslu je miluj Boha a
53:19miluj svého blížního základem, ze kterého všechno ostatní vychází, na kterém všechno ostatní roste. A tak pomáhejte si navzájem se navzájem milovat, jako nás miloval Kristus. Samozřejmě ta otázka je, jakým způsobem nás miloval Kristus. A odpověď je, že nás miloval sebe obětující se láskou. Vyl sám sebe za nás. Nesl moje
53:48křivdy, vaše křivdy. Miloval nás, odpustil nám, zemřel za naše hříchy. Římanům 58. Bůh však projevuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Kdy nás miloval Kristus, když jsme hřešili. Kdy nás miloval Kristus, když jsme od něj odcházeli, když jsme od něj utíkali, když jsme se
54:08schovávali. To je proč přišel na tuto zem, aby hledal ztracené a aby zachránil ztracené. Nečekal na to, až my ho začneme hledat. A pak řekl: „Tak jo," ale šel, když ho nikdo nehledal. Ta druhá otázka, která je s ním spojená a budeme končit, je: Jaký je charakter Boží lásky? Když když přemýšlíme o tom, že máme milovat Boha, že máme milovat bližní, do
54:34jakého testu byste šli, který shrnuje charakter Boží lásky? A to, co by mělo být na popředí vaší mysli, je samozřejmě první Korintským 13. kapitola, čtý až sedmý verš, kde my čteme o charakteru Boží lásky, který se chceme učit, který si chceme přivlastňovat, který chceme uplatňovat našem životě a který, po kterém toužíme i v životě ostatních.
54:53Láska je trpělivá, láska je dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá. Láska není domýšlivá. Láska nejedná nečistě. Láska nehledá svůj prospěch. Láska se nerozčiluje. Láska nepočítá zlo. Láska se neraduje z nepravosti. Ale láska se raduje spolu s pravdou. Láska všechno snáší. Láska všemu věří. Láska ve všefá a láska všechno
55:17vydrží. To je věc, ve které potřebuju učedníkovat sám sebe. To je věc, ve které uděláme dobře, když budeme učedníkovat jedni druhé. pomáhat si v tom, abychom milovali Boha, abychom milovali naše bratry a sestry. A poslední finální věc ve dvou, ve třech, čtyřech větách, možná pěti nebo šesti. Pán Ježíš nakonec toho svého
55:39příkazu dává také nepřekonatelné uvěštění. My jsme viděli nepřekonatelnou autoritu, viděli jsme nepřekonatelnou misi a za třetí vidíme také nepřekonatelné ujištění. Všimněte si to, co pán Ježíš říká a co je nesmírně obohacující, povzbudivé a jistotné. Hele, říká Pán Ježíš, já jsem s vámi po všechny dny až doskonání tohoto věku.
56:06těm učedníkům, kteří se nyní vrátí do Jeruzaléma, těm učedníkům, kteří začnou hlásat evangelium mezi svými nepřáteli ve svých rodinách, mezi svými blízkými, kteří je před pár týdny ještě chtěli zabít. Pán Ježíš říká:„I když budu vzat do nebe, jsem s vámi až do konce. Vždycky a všude, po všechny dny až
56:29doskonání tohoto věku. Víte, co to znamená? Že pán Ježíš s vámi není pouze v neděli. že Pán Ježíš s vámi není pouze, když jste zdravými. Že Pán Ježíš s vámi není pouze, když lidé jsou vděčnými za to, že že jste s nimi sdíleli evangelium, že Pán Ježíš s vámi není pouze v těch dobrých a radostných dnech, kdy i v tom v té evangelizaci a
56:47učednictví se všechno daří, ale pán Ježíš nějakým způsobem, igryč ne, fyzicky vedle vás je skutečně a fakticky s vámi, protože to je to, co on zaslíbil. skrze Ducha svatého, který je také nazývám duchem Kristův, je s vámi. On je nepřekonatelný, on je neomezený, on je všudy přítomný a je s námi v každém rozhovoru, v každém zápase, v
57:12každé těžkosti. Tak jak evangelizujeme, učednikujeme, tak jak naplňujeme ten příkaz. Čiňte my učedníky. A víte co? Možná někde budete na nějaké oslavě. Možná budete na nějakém team buildingu a bude tam 30 dalších lidí a vy budete jediný křesťan a bude tam 30 lidí, kteří se vám budou smát a vy tam nejste sami. Pán Ježíš je tam s vámi a člověk s Pánem
57:41Ježíšem je vždycky v přesile. Není to tak? My se nespoléháme na koně. My se nespoléháme na to, kolik bratří a sester je kolem nás. My se nespoléháme na naši rozumnost. se spoléháme na to, že pán Ježíš je s námi. Pán Ježíš nám říká, co máme dělat. A pán Ježíš je autoritou nad tou danou situací. Jeden člověk s Bohem
58:03je vždycky v přesile. My se nemáme čeho bát. My se nemáme čeho strachovat. Pokud se strachujeme a já se někdy hodně strachuji, tak chceme prosit Pána Ježíše, Pána Boha. Bože, pomo nám. Bojíme se, máme strach. Pomo nám ti důvěřovat. Oslav se v našich životech a hle, já jsem s vámi po všechny dny až dokonání tohoto věku. A
58:29pán Ježíš potom řekl amen a my řekneme amen.