Ohromná víra, né tak ohromných lidí
0:03Dobrý podvečer. Já bych chtěl rovnou skočit do textu a ještě jednou z toho důvodu vás prosím, aby jsme z úcty k božímu slovu povstali. Budeme číst z listu židům, pokud používáte čespečko, je to list hebrejům. Budeme číst z jedenácté kapitoly, z třicátého druhého verše. Já jsem v pondělí, v neděli, dneské pondělí.
0:30Mám to už převrácené, kázal, řekněme, nebo procházel většinu tady téhle pasáže kapitoly v Kuřimi, tak dneska je taková část dvě, kdybych chtěl, abychom se podívali na závěr téhle úžasné kapitoly. Takže list Hebrium budeme číst jedenáctou kapitolu a to od verše třicet dva do konce, tedy do verše čtyřicet. Tam v božím slově čteme.
0:53A co mám ještě říkat? Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vypravovat o Gedeonovi, Barákovi, Samsonovi, Jevtovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích, kteří skrze víru přemohli královské říše. Uskutečnili spravedlnost, dosáhli zaslíbení, zavřeli tlamy lvům, uhasili sílu ohně, unikli ostří meče, nabili moci ve slabosti, stali se silnými ve válce, zahnali na útěk vojska cizinců.
1:23Ženy dostali své mrtvé zpět, zkříšené. Jiní byli můčeni a nepřijali vysvobození, aby dosáhli lepšího vzkříšení. Jiní zase zakusili veřejný posměch a byčování, ba i pouta a vězení. Byli ukamenováni, rozřezáni pilou, pokoušeni, zemřeli, rozsekáni mečem, toulali se v ovčích rounech, v kozích kůžích, trpili nedostatkem, zakoušeli útisk a zle jednání.
1:50Ti, jejich svět nebyl hoden, bloudili po pustinách, horách, jeskyních a roklinách v země. A ti to všichni, ačkoliv se jim dostalo svědectví z keze víru, neodnesli si zaslíbení, protože Bůh pro nás zamýšlel něco lepšího. Nechtěl, aby dosáhli dokonalosti bez nás. Modleme se. Pane Bože, odčináš, tak ti děkujeme za tu chvíli, kdy se můžeme schromáždit jako tvůj lid kolem tvého slova. Pane Bože, děkujeme ti, že ty jsi ten, který svým slovem tvoří lid, povolává lid a ty jsi ten, který svým slovem buduje svůj lid. Tak tě prosím o naši víru, hospodně, ty víš, že moje víra je často slabá, ty víš, že moje víra je často jako Tomášova víra.
2:41Tak tě prosím, Pane Bože, aby si posilnil mou víru, aby si posilnil víru nás všech, hospodine, i skrze tenhle text a příklad svatých mužů a žen, které si povolal k tomu, aby tě následovali v tomhle světě. O to tě prosíme a modlíme se ve jmenu Páne Ješe Krista. Amen. Můžete se posadit. Hatun Táš. Hatun Táš je žena, možná ji uvidíte i na obrazovce. Je asi metra půl vysoká, ačkoliv tady to nevidíte. Ve věku zhruba 40 let, nejsem si přesně jistý, ale to, co jsem si jistý, je, že to je křesťanka. Blízko východního původu, ale především, že to je následovníce Ježíše Krista.
3:28A Hatun pravidelně káže evangelum muslimům. A minulý týden došlo k dalšímu, již několikátému jejímu napadení. Útočník si tentokrát šel zjevně pro její život. Kamery totiž jenom náhodou zaznamenaly a jde vidět, že si šel rovnou pro její život. Tento útok se neodehrál v Pakistánu, ani v Iránu, či jinde na Blízkém východu,
4:00kde křesťané a ženy obecně čelí utlačování. Ne, tento útok se odehrál ve Velké Británii, v Hyde Parku, na místě, které je známe historicky jako místo, kde člověk má svobodu slova, kde může vyjádřit svůj názor. Je to místo, kde Hatun pravidelně káže Krista. A ten důvod, proč vám říkám o této události, není proto, že se takové věci dějí docela blízko naší domovině, ale kvůli reakci samotné Hatun na tento útok.
4:37Ano, jak už vidíte ji na obrázku, Hatun přežila. Z videa je vidět, když na ní zautočil nožem tenhle muslim a mířili na hlavu, tak instinktivně zvedla ruce, ubránila se nějakým způsobem a útočník z toho místa uprchá pryč. Nicméně jí docela zásadně pořezal a hatun kolabuje na zem. Nicméně za chvíli se probrala, vstala a pokračovala v kázání Evangelia muslimům, kteří stojí před ní.
5:13Já bych vám chtěl přečíst, co jim říká. Já když jsem to slyšel, tak musím říct, že mi to vrklo selzy do očí. Ona říká, Milí muslimové, Milí muslimové, Pán Ježíš Kristus mě nepotřebuje, ale Alá potřebuje vás, aby zůstal Bohem. Alá nepřežije bez vás, váš prorok nepřežije bez vás. Bodat druhé vám neprospěje. Uvědomte si, že sami ubližujete sobě, když utíkáte od Pána Ježíše Krista.
5:45není přijatelné, není pro mě přijatelné, abyste neučinili pokání a utíkali před Pánem Ježíšem Kristem. Potom přijíždí policie, bere si ji do auta a ošetřuje ji. To jsou slova této hrdinky víry Hatun. Víte, a to, co se stalo Hatun, je něco, co se dělo, děje a bude dít zástupům křesťanů na téhle zemi. Zástupům věřících lidí, kteří následují Krista.
6:13Ten jediný rozdíl je, že v případě Hatun to zaznamenali náhodou kamery, ale v případu tisíců nebo statisíců to nikdy žádné kamery neuvidí a možná ani žádný člověk se o tom nedozví. Ale je to realita křesťanů v tomhle světě. Její slova po tomhle útoku však prozrazují jednu věc a to je velikost její víry. Velikost její víry v Pána Jiše Krista.
6:41A víte, my jsme se tady sjeli jako věřící lidé, jako lidé, kteří chceme následovat Krista, kteří věříme v Krista. A nesjeli jsme se tady proto, protože nás spoje nějaký kroužek, nebo dobrá přátelství, byť to je také pravda. Ale sjeli jsme se, protože nás spoje to nejdůležitější a to je víra. Víte, možná někteří z nás, kteří jsme třeba ve víře už delší dobu a někteří z vás jste ve víře desítky let,
7:09Občas zapomínáme na to, že být věřícím není jenom označení nějaké společenské kategorie, že něčemu věříme, že na rozdíl od souseda Jirky věříme, že existuje Bůh. Být věřícím v biblickém slova smyslu znamená daleko víc než tohle. Znamená to daleko víc, než jenom zastávat nějakou věrouku. Být věřícím podle písma znamená, že z naší víry v Boha vyvěrá celý náš život. Všechny naše skutky. Že naše víra je hmatatelná. Tak otázka zníjet i tvá víra hmatatelná. Jak se projevuje ve tvém životě?
7:51A jak už jsem zmínil na začátku, my jsme z mládeží v Kroměříži prošli během minulého roku většinu té jedenácté kapitolu listu židům, kde vidíme tyhle hrdiny víry. které si pán Bůh použil a tihle hrdinové víry jednají na základě víry, kterým Bůh dává víra jako duchovní zrak, kdy my máme fyzický tělesný zrak, kdy vidíme věci kolem sebe, ale ne všichni mají duchovní zrak, ne všichni vidí pravdu o Bohu, o nás, o lidech a o tomhle světě, to je něco, co dává Bůh, oči víry a pokud máme oči víry, tak budeme jednat, že?
8:33Pokud vidíme, co je pravda, budeme jednat. A víra těchto lidí, zaznamenání v listu Hebrajum 11. kapitole, produkovala ohromné činy. Já bych chtěl, ale abychom si nepletli jednu věc. Tyhle lidi nebyli sami o sobě morálně dokonalí, morálně bezchybní a jakousi takovou křesťanskou aristokracií. Ne, títo bratři a sestry v 11. kapitole nejsou hrdinové víry, protože by byly vytříbení, morálně, bezchybní. Ne, oni jsou v mnohem jako my. V mnohem jako já. Neúspěšný, nedokonalý, chybující člověk.
9:21Zamyslíme se hned nad těmi jedinci, o kterých čteme ve 32. verši, kdy náš autor spontálně, takhle jak si můžeme říct, zvolává, říká, co mám ještě říkat? Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vypravovat o Gedeonovi, Barákovi, Samsonovi, Jevtovi, Davidovi, Samolovi a prorocích. Zamyslíme se nad těmihle lidmi v krátkosti. Jeden komentátor říká, Gedeon jde do války velmi neochotně, s pochybami. Barák byl nerozhodný a musel být pozbuzovan od ženy, od Debory. Samson se nechal svést svými impulzivními žádostmi a Delilou. Jevtách dal ukvapený slib, který pošetile neodvolal. David spáchal cizološtví s Bačebou a poslal na smrt jejího manželé Uriáše.
10:11Samuel měl nevychované syny, kteří hřešili proti hospodinu. A k tomu Kalvin dodává tohle. Na každém svatém je něco odsouzení hodného. Nicméně, ačkoliv naše víra je nedokonalá a neúplná, nepřestává těšit Boha. To je ta radost, kterou máme my jako boží děti. Máme víru, která je v mnohem nedokonalá. Ale pokud je to pravá víra, tak ta těší Boha
10:41Stejně jako vaše dítě vám přinese obraz, který vám nakreslil z celého srdce Říká, táto, to je pro tebe, a je tam pár čmáranic a asi to nebude úplně do nějakého muzea, tak vás to potěší Stejně tak pána Boha těší naše nedokonalá víra Podobně i Atanázius ve čtvrtém století komentuje tenhle verš a říká Tito svatí, Gedeon, Barák, Samson, Jefta, David, Samuel a další, nebyli učiněni dokonalými, protože prolili krev, nejbrž byli ospravedlněni z víry. A dodnes mají náš obdiv pro svoji oddanost pánu.
11:19Tak já bych chtěl, abychom se dneska podívali na tři charakteristiky ohromné víry, nezas tak ohromných lidí. Ohromná víra, nezas tak ohromných lidí. V čem se skýtala? a jak vypadala, co jí vlastně činí ohromnou a příkladnou. Otázka, jestli se podobá i té tvé víře, mé víře. Pojďme hnedka se podívat na tu první charakteristiku, kterou vidíme.
11:50Tak jsem si to rozdělil. Popravdě myslím si, že ten autor to, co tam jmenuje, jmenuje spontálně. Ne, že bym to přímo takhle rozdělil, ale vidím tam tuhle jednotící myšlenku ve verších 33 a 34. Tito hrdinové víry, kde vidíme víru, která boží královské říše. Takže vidíme víru, která boží královské říše. Ještěte se mnou, veř 33. Tito lidé, kteří skrze víru přemohli královské říše, uskutečnili spravedlnost, dosáhli zaslíbení, zavřeli tlamy lvům, uhasili sílu ohně, unikli ostří meče, nabili moci ve slabosti, stali se silnými ve válce a zahnali na útěk vojska cizinců.
12:31Tito hrdinové víry vykonali skrze víru věci, které z lidského hlediska byly nejen nepravděpodobné, ale naprosto nemyslitelné. Vidíme, že skrze víru přemohli království. Můžeme si vybavit například bitvy krále Davida, který dobil různé národy, i když často stál proti obrovské převaze. Čtěme, že uskutečnili spravedlnost a dosáhli zaslíbení. To by se dalo vztáhnout na mnohé starozákonní hrdiny.
12:59Ale můžeme například vzpomenout na Samuele, který celý život vedl a soudil Izrael a na konci svého života říká, že soudil spravedlivě, že vykonal spravedlnost. Nebo na Jozueho, který dovedl izraelský lid do zaslíbené země, kterou jim Bůh dal, kdy dosáhl zaslíbení. Ale čteme, že zavřeli tlamy lvům, samozřejmě mluvíme tady o Danielovi, který byl pro svoji víru pozen do jámy lvové.
13:27Lvi se ho však nedotkly. Nebo čteme o tom, že uhasili sílu ohně. Ladí muži Šadrak, Mešak, Abednego, tři mládenci, kteří přišli do zajetí, kde byli postaveni výzvy, aby se klaněli soše, aby se klaněli modle. Ani říkají, ne, my si ji nebudem klanět. My věříme v hospodina. A na Bůh a dnesady je hážet do ohnivé pece. Bůh je však zachraňuje.
13:57takže ani jejich šat nesmrděl, nenačichl kouřem. Nabyli moci ve slabosti, stali se silnými ve válce, zahnali na útěk vojska. Taková byla víra těchto lidí. A ta jedna věc, která mi z ní vyplývá, z tady tohohle popisu, který vidíme ve vašich 33 až 34, že títo lidé vykonali skrze víru nemyslitelné.
14:29Dosáhli věci, které se vymykají normálnímu jednání. Vykonali věci, které by, které popravdě byly za hranicí toho, co je přirozené a byly už ve sféře nadpřirozeného. Z lidského hlediska měli mizivou šanci, aby uspěli. Bůh jim dal však skrze víru v něj vykonat velké věci. Jednoduše měli víru, která je schopná božit království.
14:56Otázka pro tebe, milý bratře, milá sestro, jestli oni měli víru jinou, než kterou Bůh dal tobě. Je to jiná víra, nebo je to ta stejná víra? Já mám někdy pocit, že jako křesťané, když čteme písmo, tak přistupujeme k těmhle hrdinům víry, jako by to bylo něco, co Bůh dával starozákonním nebo novozákonním věřícím. Jakoby ta víra byla něco, co ustalo s apoštolskou dobou a naše víra už je pouze něco, co přináší takové, řekněme, průměrné ovoce.
15:28Ale to víme, že je blbost, že? Že Bůh dává jednu víru a ta víra je stejná jak pro Abrahama, Izáka, Jákoba, Gedeona a Davida, tak pro Milana, Tomáše, Martina a Krysty To je ta stejná víra, která může božit království a dosáhnout nemyslitelných věcí Možná si říkáte, Mojmír, to zní tak jako květnatě, to zní tak triumfálně
16:00bychom šli a bořili naší vírou království. Možná nás tomu Pán Bůh teďka nevolá, ale to, co jsem si jistý, k čemu nás volá, je, že tahle víra, která má bořit království, nebude bořit království, pokud není věrná v malých věcech. Možná si říkáme, já chci mít tuhle víru. Mlí bratře, milá sestro, jak se projevě tvá víra v malých věcech? Nemůžeme si myslet, že naše víra zboří království, když nejsme ani schopni pro svého bratra hnout brvou. Nemůžeme si myslet, že naše víra zboří království, když budeme zahleděni do sebe a do vlastních potřeb. Nemůžeme si myslet, že naše víra bude bořit království, když si nedáme ani tu práci a být pravidelně v křesťanském společenství. Ne. Bez malých věcí naše víra nebude nikdy bořit království.
16:55Ale na druhou stranu, pokud budeme věrní v malých věcech, Pán Bůh bude věrný k nám A pokud přijde ta doba a ta chvíle, toba by naše víra prokazovala nemyslitelné Pán Bůh, ne ty, ne já, Pán Bůh bude věrný A On ti dá tu milost konat velké věci A tak chceš mít velkou víru? Chceš bořit království? Co takhle začít službou tvé rodině?
17:22Tvé manželce, tvým dětem, tvým bližním, tvému zboru. To je víra, kterou tady vidíme u těchto svatých, která bořila království, která zavírala ústa lvům. Dále za druhé vidíme víru, která obstojí v utrpení. Vidíme víru, která obstojí v utrpení. A to jsou ty další verše 35 až 37. Ještě jednou si je přečteme. Tam čteme, že ženy dostali své mrtvé zpět zkříšené.
17:53Náš autor pokračuje, jak vidíme, v tomhle spontánním výčtu ohromných činů, které tito věříci byli skrze svoji víru schopni vykonat.
18:25a tak vidíme, že ta živá víra nenomže boří království a dělá ohromné věci, ale živá víra také přestojí a vytrvá i v tom nejhorším pronásledování a utrpení. Tito bojovníci o víru, kteří jsou jmenováni, ale i ti nejmenovaní v historii lidstva překonali všechny možné typy protivenství a utrpení, kterým Bůh ve své prozřetelnosti do života poslal.
18:59Jak jsme četli o ženách, které dostali své mrtvé zkříšené, o těch, kteří přijali vysvobození z mučení, aby dosáhli lepšího zkříšení. Tady v tomhle případě slovo mučení nám trošičku něco o něm prozrazuje etymologie toho slova v řečtině, protože to slovo trochu zvláštně evokuje buben, tamburínu, protože překládáno jako mučení.
19:25Protože se tenhle obří buben používal tak, jak mučení lidí. Kdyby lidi natáhli na tenhle buben a byli by je tak dlouho natažení na tom skřipci v pomyslném, než by lidé umřeli. A těhle lidi nepřijali vysvobození, aby dosáhli lepšího zaslíbení. Jakou víru museli mít? Co to bylo za víru? Dále čteme o těch, kteří zakusili veřejný posměch, byčování, pouta, vězení, kamenování, kteří byli dokonce rozřezáni pilou a rozsekání mečem. Možná pokud se snažíte vzpomenout, kdo byl ve starém zákoně rozřezán pilou, tak ve starém zákoně si to přímo nedočtete, ale podle židovské tradice, může to být pravda, nemusí, ale předpokládejme, že to tak být mohlo, to byl úděl proroka Izajáše, který v Egyptě byl rozřezán pilou a zatímco ho řezali,
20:18tak podle tradice Izajáš nevydal ani jedno slovo. Snášel svůj úděl. Tohle byly lidé, co neměli co na sebe, neměli materiální zajištění, neměli co jíst a pít. Zakoušili všelijaký nedostatek, útisk, zle jednání. Na základě těchto veršů ve čtvrtém století píše biskup Ambroš, milánský biskup, pozbúzení církvy v severní Itálii. Poslucheme tyhle krásná slova pozbúzení na základě těchto slov v písmu. On říká, těchto jmenovaní hrdinové byly nejsilnější právě, když se zdáli být nejslabší. Nezalekli se však lidského posměchu, protože vzlíželi k nebeského odměně.
21:04Zazářilo jim světlo věčné krásy a proto je tma žaláře nemohla zaskočit. Nasytili se posty a tak nehledali rozpílení v požitcích. Byli občerstveni naději věčné milosti a proto je nemohla spálit sluneční zář. Ani mráz je nedokázal zlomit, vždyť je hřála oddanost. Nebáli se lidských okovů, protože je osvobodili Ježíš. Nechtěli se vyhnout smrti, neboť se těšili na vzkříšení s Kristem.
21:34Taková byla víra těchto lidí. Stejně tak Apoštol Pavel vyznává, říká, proto mám zálibu v slabostech, když píše Korinským, ve zlém zacházení, v tísních, v pronásledování, v úzkostech pro Krista, neboť když jsem slabý, tehdy jsem mocný. Bratře a sestry, taková je zkušenost všech věrných božích světků v každé generaci.
22:02Proroků, Apoštolů, Mučedníků, Reformátorů a bezpočtu učedníků, jejichž jména, ať neznámá lidem, jsou dobře známá Bohu. To platí i o tobě, pokud tvůj život nese ovoce víry. Je tvá víra natolik pevná, že jsi ochoten pro ní i trpět. my se máme dobře, já se mám dobře, já si nejsem jistý, jestli jsem připraven na utrpení.
22:32Ale to, co jsem si jistý je, že písmo předpokládá, že tohle je cesta křesťana, cesta kříže, cesta našeho pána. A opět, pokud nebudeme věrní v malých věcech, pokud nesneseme utrpení v malém, jak si můžeme myslet, že obstujíme ve velkém? A však, a když toto utrpení božích věrných služebníků bylo jakékoliv, nedá se srovnat s utrpením trpícího služebníka, spasitele lidstva, který je předmětem naší víry, v kterého doufáme, který pro radost, která byla před ním, jak čteme, podstoupil kříž pohrnu v hanbou.
23:17A slovy proroka Izajáše, připomeňme si tyhle krásná slova o trpícím služebníkovi, opovržený a lidmi zavržený, muž bolestí, který znal nemoci, jako někdo před ním člověk skryje tvář, všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili, jenže to byly naše nemoci, které snášel a naše bolesti, které nesel. a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen a ubyt Bohem a zkrušen, ale on byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni.
23:57My všichni jsme zbloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili na svoji cestu a hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech. Takový je náš Spasitel, trpící služebník, který bere na sebe kříž pro naši spásu. Taková je jeho víra, jeho spásná víra. Otázka opět pro nás, jestli máme tuhle víru, která stejně jako v případě našeho Spasitele dokáže nejenom obstát v utrpení, ale dokáže také přinést milost tvojí duši a lidem kolem tebe.
24:34Já vím, že moje víra je často slabá, ale pokud je i tvoje víra slabá, zaměřme se, jak říká hnedka náš autor ve 12. kapitole v prvním verši. Říká, proto i my, mající kolem sebe tak veliký oblak světků, odložíme veškerou zátěž a hřích snadno nás ovějící a z vytrvalosti běžme závoj, který je před námi a teďka upřeně hledíce k původci a dokonavateli víry Ježíši.
25:03To je pro nás povolání. Pokud máš slabou víru, pokud máš víru, o které si nejsi říct, jestli obstojí v utrpení, záměř se k dokonateli tvé víry k Pánu Ježiši Kristu. Takže to byla víra, nebo vidíme tady víru těchto lidí, která je schopná vytrvat i to nejhorší utrpení. A za třetí vidíme víru, která není hodná tohoto světa
25:32To víra, která není hodná tohoto světa Vidíme to ve verši 38, přeštu to s kontextem od verše 37 Tihle lidé byli ukamenováni, rozřezáni pilou, zemřeli rozsekání mečem Toulali se v ovčích hrounech, v kozích kůžích, trpili nedostatkem, zakoušeli útisk a zle jednání veř. 38. Ti, jejich svět nebyl hoden, bloudili po pustinách, horách, jeskyních a roklinách země.
25:59Náš autor je popisuje jako lidi, kteří nebyli hodni tohoto světa, nebo jakož ty, jejich svět nebyl hoden. Jinými slovy tím, že tento svět, tedy lidstvo ve spouře vůči Bohu, podrobil tyto bratry a sestry posměchu, Byčování, Vězení, Mučení a Smrti, ukázal, že není těchto svatých hoden. Svědci nezaslouží, aby v něm žili tito vědci, svědci o boží velikosti. Svěd je odsoudil jako ubohé, ponížené, nehodné vyvrhely. Ale v očích našeho pysatele a především v očích našeho stvořitele je opak pravdou.
26:43Lidé tohoto světa, kteří se staví na odpor lidem víry, dokazují, že nejsou hodni boží milosti, kterou jim Bůh i skrze tyto věrné služebníky prokazuje. To je, co nám říká tenhle autor. A Bohu buď čes a sláva, že on je i tak trpělivý. I s mnohými z vás byl trpělivý. I mnozí z vás, z nás, jsme se posmívali věřícím lidem. A nebyli jsme hodni toho,
27:12Abychom měli tyhle lidi ve svém okolí a ve svém životě, ale Půh byl s námi milosrdý a dal nám otevřít oči, dal nám duchovní zrak a oči víry. A rozumíme tomu, že tito svědci nejsou speciální kategorii duchovnějších lidí, jejíž ostatky máme uctívat, že ano, každý, kdo uvěřil v Pána Ježíše Krista, tak podle Apoštola Pavla je svatý, je svatý v Kristu Ježíši.
27:41Jinými slovy, víra, která není hodna tohoto světa, není jen nějakým duchovním výkonem, ke kterému se mají dopracovat ti duchovnější z nás, neje to povolání k životu, ohromné víry, pro ne zas tak ohromné lidi, pro lidi jako jsem já, jako jsi ty, tak milí křesťané, mohlo by být o tvém životě řečeno, že nebyl hoden tohoto světa.
28:08Na závěr ve verších 39-40 čteme, že ti to všichni, ačkoliv se jim dostalo svědectví skrze víru, neodnesli si zaslíbení, protože Bůh pro nás zamýšlel něco lepšího. Nechtěl totiž, aby dosáhli dokonalosti bez nás. Co tady náš autor říká? On říká to, že tyto starozákoní svatí, ačkoliv přijmuli boží zaslíbení vírou, tak ve svých životech neviděli naplnění těchto zaslíbení.
28:42Tyto zaslíbení totiž byly naplněny až s příchodem Krista, jak víme, že? A náš autor zde, jak má ve zvyku, používá židovský typ argumentace, protože píše Židům. A tenhle typ argumentace opět ukazuje kontrast v těchto verších. Možná si říkáte, jaký kontrast? Kontrast toho, že pokud tito starozákonní věřící byli schopni ohromných činů v jíry na základě zaslíbení,
29:10jehož naplnění sami neviděli, o co více i my, kteří žijeme v době, kdy jasně vidíme, jak Bůh naplnil své zaslíbení v Kristu, bychom měli žít životy odhodlené a živé víry. Slovy jednoho reformátora, když tedy ti, kterým světlo milosti nezazářilo zdaleka tak jasně jako nám, vytrvali ve víře navzdolika tolika utrpením. Jak bychom mohli my, kteří jsme spatřili jasnou zář Evangelia,
29:43Zůst tady ho mocí Evangelia nezměnění, když je malá jiskra přivedla do nebe, kam zavede nás jasné slunce spravedlnosti, nad se můžeme ještě vymlouvat, jestliže stále lneme k pozemským věcem. Tak to je víra, ohromná víra, nezas tak ohromných lidí, kterou vidíme v těchto verších. A to pojítko, které zde mi vyvstává, je, že víra všech věrných křesťanů se zboží prozřetelnosti odehrává často v kontextu utrpení.
30:24A to slovo prozřetelnost bych chtěl především na závěr zdůraznit. Co je to prozřetelnost? Už to popsal laickými teďka slovy. Prozřetelnost je nauka o boží svrchovanosti, o tom, že Bůh nejenom, že má plán, ale Bůh je ten, který ten plán sestavuje pro můj život, pro tvůj život, pro život všech lidí téhle planety. A nic na tomhle světě, jak by řekl John Piper, ani jeden atom se nepohybuje bez vůle našeho stvořitele. A to včetně utrpení, kterým procházíte, kterým procházíme, kterým procházeli zástupy věřících lidí.
31:03v historii lidstva. A tak v kontextu našich životů, našeho života víry, to je přesně na co musíme spoleját, že? Ukotvit naši naději do boží prozřetelnosti, do boží svrchovanosti, do jistoty a vědění toho, že Bůh má všechno ve svých rukách. a já bych vám na závěr chtěl přečíst schrnutí Kalvínova přístupu k životu.
31:31A to je schrnutí, který napsal profesor Josef Hromádka do úvodu k dopisování korespondenci, který vedl Kalvín s kardinálem Salodetem. On ukazuje, Hromádka schrnuje, jak Kalvín žil ve světle boží prozřetelnosti. A mě osobně, musím říct, že vždycky, když tenhle citát čtu, tak mě to nesmírně pozbuzuje, trochu se jí přiznám, že ten závěr je určitým mým životním motem.
32:05Hromádka schrnuje Kalvinu v přístup životu takhle. Kalvinu zrak, obrácený ve výřek nebesům a hledíc přes zástupnou oběd Ježíše Krista ke smlouvě hospodinově s jeho lidem a k věčnému předurčení božímu, nedal se má s neklidem vlastního srdce, Ani nástrahami nepřátel, velikostí hříchu, ani záludnosti antikristovou. Nadevším přece kraluje věčný Bůh, pán panujících a král kralujících.
32:35Bůh není nečinným divákem ani dodatečným soudcem rozsuzujícím podle naší zdatnosti a schopnosti míru našeho vítězství. Ne. Bůh není jen nějakým partnerem dňáblovým v zápase o svět a lidskou duši. Ne. Bůh má celou věčnost ve svých rukou, jemu slouží anděle i dňábel, věřící i nevěřící, vyvolení i zavržení, on je jediným pánem od věků až na věky. A tak, milí křesťane, věř a poslouchej, nepiplej se sám v sobě a nemudruj, pracuj a miluj, doufej a bojuj. Amen.