Ježíš - soucitný velekněz
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (2)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:00Dobré ráno, milé sestry, milí bratři, já vás vítám a rád vás vidím. Jsme moc nadšení s manželkou, že tady můžeme být a přináší mi opravdu, to tak myslím, velmi vřelé pozdravy z Kroměřížského sboru. Opravdu jsme v Kroměříži za vás nesmírně vděční, velmi si vážíme společenství, byť není tak časté možná, jak bychom si všichni přáli, ale těšíme se i na ty chvíle, které nás snad budou čekat.
0:29na mládežnické konferenci a příjemných společných událostech nebo zborovém pobytu. Takže jsem opravdu rád, že tady můžu být. Pro ty z vás, s kterýma jsem se ještě neměl tu příležitost spotkat, tak jsem mojí míra dámek, já jsem v Kroměříži jaksi zapojen ve službě po boku bratří starších už posledních asi 10 let,
0:51takže tam společně sloužíme na božím díle a mám tu možnost i v Kroměříži čas od času sloužit božím slovem. Takže dneska bych chtěl, abychom se podívali do velmi pozbuzujícího textu, velmi úžasného textu, které nám písmo předkládá a to je v listu židům. Já tady používám český studijní překlad, takže u nás je to list hebrejům,
1:16ale myslím, že si rozumíme list židům, list hebrejům a podíváme se do čtvrté kapitoly. Takže jestli můžete, nalistujte si prosím se mnou do židům. Čtvrtá kapitola. A já tam u nás, tak jak si velmi pomalu, procházím už několik let, tady tenhle úžasný novozákonní spis a jsme naposledy byli ve čtrnáctém verši. Takže jestli ještě můžeme jednou postat, z úcty k božímu slovu,
1:47a já budu číst list Hebrejům, čtvrtá kapitola, verše 14 až 16, tam v božím slově čteme. Když tedy máme velikého velekněze, který prošel nebesi, Ježíše, Syna Božího, držme pevně to vyznání. Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, Nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami
2:17podobně jako my, avšak bez říchu. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom přijali milosedenství a nalezli milost ku pomoci v pravý čas. Volte mi se ještě pomodlit. Pane Bože, odčináš, tak já ti děkuji za tento text. Děkujem ti za slova, která jsou pro nás velmi pozbudivá a velmi potřebná. Prosím tě, aby si v tuto chvíli odstranil všechny mé nedokonalosti
2:46a pomohl nám slyšet slova tohoto textu, přijmou je do našich srdcí, obněkči naše srdce, pane, a dej, abychom se upnuli na našeho velekněze, pána Jíše Krista. O to tě prosíme v jeho jménu. Amen. Můžete se posadit. Jedna z takových latinských frází, která při četby tohoto textu mi přišla na mysl, je munus triplex. Munus triplex.
3:14Není to kouzlo z hery Hopotra, ale je opravdu fráze, která vlastně odráží takzvaně trojí kristův úřad. Trojí kristův úřad. A to jménovitě, že Pán Ježíš Kristus je náš prorok, náš kněz a náš král. On je náš prorok, protože skrze něj Bůh promlouvá ke svému lidu. On je náš kněz, nebo skrze něj Bůh přijímá člověka.
3:44On je náš král, protože skrze něj Bůh vládne svému lidu. Jsou takové zkrátké zjednodušené definice, které rozpracovávali protestančtí reformátoři v jejich pohytí Páne Ježíša Krista. A já dneska ráno bych na základě tohoto textu chtěl nám přiblížit ten Kristův velekněřský úřad. V jakém slova smyslu je Páne Ježíš Kristus naším veleknězem.
4:13A ten text, který jsme teďka přečetli nás v listu židům, uvádí do obsáhlé sekce, kdy autor rozebírá Ježíšovo velekněství, že Ježíš je náš velekněst, je lepší než starozákonní kněží. Nevím, jak vy, ale když se řekne Ježíš nebo Páne Ježíš Kristus, co si představíte, co je to první, co vám vystane na mysli.
4:36Když budu příjímný, mě vystane na mysli něco jako beránek boží, který snímá hříchy světa, který snímá mé hříchy. On je naší zástupnou obětí. Ale někdy tam moje uvažování končí. Pane Ježíš Kristus zemřel za mé hříchy, haleluja. Ale podle písma Ježíšova služba tam nekončí. Pane Ježíš Kristus je velekněs, jak nám připomínají reformátoři,
5:04který i v tuto chvíli dál pokračuje ve své spasitelné službě, kdy se za nás přimlouvá. On je náš dokonalý velekněst, který před otcem se přimlouvá za tebe a za mne. A tak, milé sestry, milí bratři, doufám, že dnešní text nás pozbudě, abychom se znova zaměřili na ty důležité věci v našem životě, respektive na toho nejdůležitějšího v našem životě, na pánejše Krista.
5:31Je velmi jednoduché a já to znám možná víc než to jiný, Ale snad je to zkušenost nás všech se pod náporem různých životních událostí jaksi obrátit na jiné věci. Ať jsou to studijní povinnosti, ať jsou to pracovní povinnosti, ať jsou to zdravotní věci, které nás trápí, zapomínáme na toho nejdůležitějšího. Na našeho velekněze.
5:57A tak věřím, že tento text bude pro nás pozbuzením, že Ježíš je náš velekněz, který soucítí. s naší slabostí. A já jsem ten text rozšlenil do dvou jednoduchých částí. Tak pojďme se rovnou podívat na tu první. Jelikož Ježíš Kristus je tvůj velekněz, drž pevně své křesťanské vyznání. A to nacházíme v tom verši 14.
6:28Když tady máme velikého velekněze, který prošel nebes Ježíš, Syna Božího, držme pevně to vyznání. V těch předchozích verších, verše 12 a 13, náš autor vlastně dokončil takovou malou odbočku. Já jsem u nás kromě Říží vysvětloval, že tak, jak já rozumím listu židům, je to, dá se říct, jedno z takových ranně křesťanských kázání.
6:59Pokud vás kdy zajímalo, jak to asi vypadalo, tak když kázali křesťané v prvním století, tak máme samozřejmě skutku, ale tohle by se dalo považovat také za jedno zkázání. A jak to už bývá u kazatelů, tak náš kazatel vysvětluje, káže a potom od třetí kapitoly, od sedmého verše vlastně dělá takovou aplikační odbočku a říká, nezatvrzujte svá srdce. V osmém verši, v třetí kapitole.
7:24A pokračuje a vlastně končí to tou čtvrtou kapitolou, verši 12 a 13, velice známými slovy, neboť boží slovo je živé čine a tak dále. Ale to není jenom jakási taková odbočka, nebo ty slova nejsou jenom o tom, abychom si připomněli něco o božím slově, ale on varuje své čtenáře. On říká, že boží slovo je jako dvousečný meč,
7:46který vysí nad každým člověkem, který slyší boží slova, ale odmítá se jim podřídit. A potom následují ty naše slova o veleknězi. Víte, a celá ta kniha židům, abychom si připomněli, o čem je vlastně o tom, že Pán Ježíš Kristus je lepší. Dvě slova. Ježíš je lepší. Ježíš je lepší než andělské bytosti, jak jsme viděli v první kapitole.
8:14Ježíš je lepší než Moježíš. A nyní v těchto verších od 14. verše dál, v kapitoli potom 5, 6, 7 a 8 a tak dále, rozebírají to, že Ježíš je lepší velkněz. Ale on není jen tak jakýkoliv velekněz, jak čteme. On je veliký velekněz. To zní skoro až nadbytečně, když se podíváme do těch slov. Máme velikého velekněze.
8:42Jak si určitě vzpomínáte, velekněz ve stanem zákoně byl někdo, kdo měl za celý lid předstoupit do svatyně svatých a přines oběť za hřichy lidu. A přimlouvat se za hřichy lidu. Jeden z takových nejznámější, možná si vzpomenete, byl Áron, že? který se přimlouvá za hříchy ledu. Ale náš autor nám připomíná, že Ježíš není jenom jeden z dalších starozákonních veleknězů.
9:08On je veliký velekněz. On je, možná můžeme říct, v úplně jiné kategorii. On je naprosto nás přesahující. Je nadřazený. A jeho nadřazenost budeme vidět, ještě když bychom pročítali dál tu knihu, v těch dalších verších. On je kněz podle řádu Melchizedechova například, že? A tak dále. Takže Ježíš ale není jenom obyčejný velekněz, on je velký velekněz.
9:37A on je také, jak čteme, syn boží. Víte, já všimněme si jedné věci tady v těchto verších. Máme tady důraz na Ježíše a důraz na jeho božství. Jinými slovy, náš autor velice často představuje Krista jako člověka v jeho lidství, ale také jako boha v jeho božství. Na jedné straně máme důraz na to jeho jméno. Ježíš. Hospodin zachrání. Ježíš.
10:06Víte, jako křesťané nevěříme jenom v nějakou mytologickou postavu. Jako křesťané nenásledeme nějaké báje. My následeme historickou osobu Ježíše z Nazareta, tesaře, který žil v prvním století v Palestině, vyučoval konal mnohé věci, nakonec umírá na kříži a je třetího dne vzkříšen. To je ten Ježíš z Nazareta, kterého následujeme.
10:27Na druhou stranu, Ježíš není jenom nějaká historická osoba. Není jenom z řad dalších velkých historických osob, že? Pán Ježíš Kristus, jak čteme, je Syn Boží. Je to titul, který mu autoři Nového zákona znovu a znovu připisují. Je to titul, který vypovídá o Ježíšově jedinečném vztahu k Bohu Otci. Jak podotýká jeden známy puritán John Owen,
10:55Ježíš je věčný boží syn. V tomto jménu je obsaženého božská přirozenost. Ve své jediné osobě zahrnuje jak lidskou, tak také božskou přirozenost. Jako náš velekněs je bohem a člověkem v jedno. A on po svém vzkříšení, jak čteme, prošel nebesy. Jinými slovy, on byl vzad na nebesa a nyní sedí po pravici božího trůnu.
11:24Tam sedí náš valekněz, který prošel na vesy a nyní se za nás přimlouvá. Je naprosto vyvýšený, je naprosto oslavený, je po pravici Boha, to znamená té pozice boží autority a moci. A jednu z věcí, které už si také všimněme mimochodem na základě tohoto textu, tenhle text a další v listu židům nás vedou k tomu, že pán Ježíš Kristus, když se stal člověkem a byl potom oslaven,
11:51někde neodložil své lidství. On je i nyní stále člověkem. Je to jedno z velkých božích tajemství, na kterým církev přemýšlí postaletí, že Bůh, druhá osoba boží trojice, se stává člověkem pro boží slávu a pro naši spásu. Bere na sebe lidství, ve svém lidství jako druhý Adam naplnil zákon, který my jsme nezvládli naplnit.
12:16A umírá smrtí, kterou my jsme měli umřít. Ale nyní je oslaven a stále ve svém lidském těle v oslaveném lidství se přimlouvá u Boha Otce navždy. To je pravda, která by nás měla hluboce povzbudit. To je pravda, na kterou bychom měli přemýšlet, že Ježíš je bohočlověk, náš velkněz. Tak, milí křesťané, přemýšlej nad těmito pravdami.
12:43Rozdímej nad nimi. K tomu nám slouží teologie. Já bych nechtěl, aby některé slova zněla příliš teoreticky, ale já věřím, že teologie nám pomáhá pochopit a ocenit a nakonec oslavovat boží velikost. A náš autor, autor listu židům, nevíme, kdo to přesně napsal, je pro nás příkladem, jelikož živně nad těmito hlubokými pravdami,
13:10otázkami víry přemýšlel a dochází k tomuto závěru a tím nám se i pozbuzuje. Když tedy máme velikého velekněze, který prošel nebesi Ježíše, Syna Božího, držme pevně to vyznání. O jakém vyznání je tady řeč v těchto verších? Jaké vyznání máme pevně držet? Hnedka v minulé kapitole, v kapitole 3, nebo v předminulé,
13:35ne je to minulá, třetí kapitole, verž 1, náš autor říkal toto. Proto, svatí bratři, účastnici nebeského povalání, pohledťte na Apoštola a velekněze našeho vyznání Ježíše. Jinými slovy náš autor sám říká, co je to naše vyznání, které máme prvně držet. Je to osoba. Je to Pán Ježíš Kristus. Víte, já to nám připomínám, my si to potřebujeme připomínat často,
13:59že křesťana nečiní to, že chodí do kostela. Že se chová křesťansky, nebo že mluví křesťansky, nebo že vypadá křesťansky, nebo že dodrže nějaké svátky a tak dále. Ale křesťana dělá to, že následuje osobu. osobu Pána Ježíše Krista. Jeho osoba je středobodem té dobré zvěsti, kterou zvěstovali apoštolové a kterou chceme zvěstovat a hlásáme i my.
14:31Samozřejmě, církev musí formulovat a historicky vždycky formuluje dogmata nauky o tom, kdo je Páne Ježíš Kristus. Protože, jak už varuje i sám apoštol Pavel, jsou mnozí kristové. Jsou mnohé skupiny, které si formují formují a jak si definují Krista ke svému obrazu. A proto církev potřebuje věrně na základě písma formulovat křesťanská vyznání a dogmata,
14:56které nám říkají, kdo je biblický Kristus. Takže ano, naše vyznání jsou také různé věrouky, ty jsou důležité, ale v centru toho všeho si potřebujeme připomínat, že stojí osoba, musí stát osoba, osoba jich vše Krista. Vzáště my křesťané, možná kteří jsme ve výře delší dobu, 10, 15, 20, 30 lety, věřím, že množství z vás ještě déle,
15:18tak si potřebujeme připomínat, že naše víra je založena na osobním vztahu s pánem Ježíšem Kristem. A osobním vztahu, protože Bůh je osoba. A On se nám dal poznat v osobě. V osobě pána Ježíše Krista. A proto se zaměřme na náš vztah s Kristem. Držme pevně to naše vyznání, že Ježíš Kristus je pán. Pán světa a pán našeho života.
15:46On je náš Bůh, on je Bůh i člověk, náš velekněs, který se přimlouvá před svatým stvořitelem. To je středobor našeho vyznání. A proto náš autor říká, vlastně v imperativu volá nás tomu pevně držme, pevně držme. To slovo držme i v řečni odráží koncept moci a síly. Není to jenom takové jako podrž, ale drž pevně.
16:11Je to jako, když máš korunu, nebo když bys měl korunu a chtěl ti ho někdo vzít. To je něco vzácného, to je něco ceného, drž to pevně na své hlavě, nepouštěj to. To je povolání našeho autora k tomu, abychom drželi pevně naše vyznání. A list židům více než kterýkoliv jiný spis Nového zákona nám připomíná, že je třeba ve víře vytrvávat.
16:38Že víra není něco, co získáme jednou a potom už se nemusíme starat o naší víru. Víra je něco, v čem musíme vytrvávat do konce našich dnů. Slovy jednoho řeckého tragika. Pouze čas zjeví muže spravedlivého. Tak není často důležité, a mně jako mladému člověku je to často připomínáno, a já to sám snažím připomínat, a sám to připomínám jiným mladým.
17:04Není tak až důležité, jak silně začneme. Jako mladí často začneme velmi silně, nadšeně, horlivě. Ale je dvakrát důležitější, jak skončíme v našem vyznání, v našem životě, jestli zachováme tu víru. Bohu buď díky, že bám Bůh nás zachovává, že to nezávisí jenom na naší síle, ale musíme usilovat a musíme běžet.
17:28Musíme se zamýšlet nad naší vírou a držet pevně to vyznání. A v té druhé části náš autor, na základě toho, že Ježíš je veliký velekněst, který prošel nebesi, nás vyzývá k tomu, abychom přistupovali směle k Bohu pro milost, milosedenství a pomoc. Takže to je za druhé, jelikož Ježíš Kristus je tvůj velekněz, přistupuj směle k Bohu pro milost, milosedenství a pomoc.
17:58Víte, pán Bůh nás v tom nezanechal. Pán Bůh nás nezanechal v tady tomhle běhu víry, že by řekl tak a teď věř a snaž se a bojuj, ale on říká, tady je milost, tady je pomoc. Pojď si pro ní, přistupuj k ní. Tak ještě to jednou přeštu, verš 15. Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech.
18:21Nejbež takového, který ve všem prošel s kouškami podobně jako my, avšak bez říchu. Tady, milí bratři, milé sestry, máme úžasnou pravdu novozákonního křesťanství. Bůh se stal v Ježíši člověkem. A bezprostředně zakusil útrapy a těžkosti spojené s lidstvím. A proto může naprosto jedinečným způsobem soucítit s našimi slabostmi.
18:48Protože prošel zkouškami podobně jako procházíme my. Ale tady jeden nesmírně důležitý dodatek. Avšak bez říchu. Ten verš 15 často bývá předmětem teologických debat Někteří lidé je považují za bezpředmětné, spekulativní a krácení času Ale já věřím, že ta debata má svoje opodstatnění Protože prozrazuje to, jak rozumíme o sobě pána Jiše Krista
19:21Bych vám ji rád jenom trošičku přiblížil A to je otázka na základě verše 15, která zní zdali Kristus, Bůh i člověk, když byl pokoušen, mohl kdy zhřešit. Ještě jednou, zdali Kristus jako Bůh i člověk mohl, můžeme říct, hypoteticky zhřešit. On nikdy nezhřešil, a to všichni, kteří věří v písmo, tak souhlasí. Pán Ježíš Kristus nikdy nezhřešil.
19:48Ale ptáme se jinými slovy z toho důvodu, do jaké míry Kristus jako Bůh i člověk zakoušel reálnost svých pokušení. Nepředpokládá například satanovo pokoušení Krista v pustiní, že Kristus pokušení podlehnout mohl? Proč by ho jinak satan pokoušel, že? A proto někteří tvrdí, že jelikož Kristus vzal na sebe naše lidství,
20:17tak mohl hypoteticky zhřešit. Na druhé straně této debaty však je otázka, zda je vůbec možné, aby Bůh kdy zhřešil. Zda je to vůbec hypoteticky možné? Můžeme to vůbec připustit. Ovzláště když písmo například říká výslovně v Jakubově 1.13, že Bůh nemůže zřešit a nikonu ani nemůže pokoušet v říchu. Ale co tedy znamená, že Ježíš prošel s kouškami podobně jako my?
20:47Opět znáším tyhle možná teologické otázky k tomu, abychom se zamysleli a věřím, že to je důležité, že to je nesmírně důležité pro naši víru, abychom promazávali naše teologická kolečka. Takže jak to v téhle debatě je Samozřejmě teďka nerozlouskneme celou Já jsem ji pouze nastínil Ani nerozlouskneme ji přímo Na základě tohle verše
21:09Ale když se tady ptáme Mohl Kristus řešit či nemohl Tak já bych zastával S většinou dnešních teologů Evangelikálních teologů Že Kristus řešit nikdy ani hypoteticky nemohl A proč? Protože Kristus je Bůh i člověk A to je právě, kde nás ta debata vede. Jakým způsobem pochopit tady ty dvě pravdy? A ty pravdy jsou strašně důležité,
21:35i k tomu, abychom správně interpretovali text. I ten text, který je před námi, a který bude následovat potom v páté kapitole. Takže proč Kristus nemohl zřešit? No, protože byl a je Bůh i člověk. Víte, možná s tom můžeme představit jako nějakou hůl, nebo tyč, která je složena ze dvou materiálu. Respektive, kdyby byla složena pouze ze dřeva, tak ji možná zlomíme o koleno.
22:00Ta hůl praskne. Ale když tu hůl dáme dohromady s dřevem a železem, tak už je nezlomitelná. Už nemůže být porušena. A stejně tak Kristus, který má dvě přirozenosti, jak lidskou, tak božskou. A všechny ty vlastnosti, které se staví k lidské a božské přirozenosti, platí o jeho osobě. A proto on nemohl nikdy zřešit. neexistování hypotická možnost.
22:26A samozřejmě vzistává teďka otázka praktická, že? Do jaké míry Kristus zakoušel realitu těch pokušení, o kterých tady čteme? Nebo zkouškách? Jak byly opravdové, když jim nemohl nikdy podlehnout? Byly opravdové? Byly opravdové. A byly možná opravdovější, než si my umíme sami představit. Protože my jako hřišné bytosti, my často padáme, že?
22:52my v našich pokušeních často se lháme. A my si neumíme ani představit, jak Kristus zakoušel všechny zkoušky, protože On jako dokonalá lidská bytost vždy odolal. Vždy odolal. Víte, ono to je, možná si můžeme představit naopak, jak když někdo páchá z léčiny. My si někdy říkáme, jak to ten daný člověk mohl udělat, taková hrozná věc, ono se to nestane ze dne na den.
23:20Je to krůček po krůčku. a to, co se děje s těmi kroky, je, že člověk otupuje svoje svědomí a potom prostě tu špatnou věc už jednoduše udělá. Už to pokušení nezakouší. Ale Kristus naopak, jelikož jak například známě prohlásil John Piper, nezřešil ani v milivteřině svého života, natož tak, aby učinil něco hříšného,
23:41Kristus zakoušel pokušení způsobem, který my si neumíme představit. Takže to, že těmto pokušením nemohl podlehnout, ještě neznamená, že nezakusili jich plnou moc. To je to, co je také potřeba si připomenout, že veškeré pokušení, které Kristus zakoušel, vždycky přicházeli zvenčí. Podobně jako o Adama, že? Adam jako dokonalá lidská bytost, kterou stvořil hospodin v zahradě,
24:08nikdy nemohl zřešit sám o sobě, protože v něm nebyl hřích. Ale musel přijít Satan zvenku a pokoušet Adama, aby zřešil. Podobně je Kristus. On jako dokonalá bytost. Nikdy nemohl sám o sobě mít myšlenky, které jsou tak bezprostředně známé nám, hříšným bytostem, co se všechno odehrává v naší hlavě, to Kristus nezakoušel.
24:34A proto někteří teologové rozlišují mezi tím, že on nezakousil hříšnou slabost, ale zakousil bolestivou slabost. Hříšná slabost je to, co pramení z naší hřísné přirozenosti. Ta bolestivá slabost, to jsou slabosti a bolesti, které Kristus nesel jako člověk. To jsou ty limitace a bolesti spojené s našim lidstvím. Spojené s životem jako člověk.
25:03Víte, on jako svatý boží syn zakusil život ve světě, který je obtěžkan bolestí. To by nás mělo pozbudit. Kristus věděl, jak je to být zklamaný. On věděl, jak je to být osamělý, vyčerpaný, rozhořčený. spravedlivým hněvem, zarmoucený. Kristus to znal. On věděl, jak je to přijít o přátelé, čelit pomluvám, zakoušet bolesti života.
25:30A nakonec, stejně jako my, jako my lidé, zakusil i ten osten smrti. Proto on s námi může soucítit. A nejenom to, ale on díky satanovi také věděl, jak je to být pokoušen neuposlechnout Boha, nevěřit božímu slovu, či spolehat se sám na sebe. Nicméně náš velekněs, náš druhý Adam, prošel všemi těmito zkouškami bez říchu. Dokonale naplnil ten zákon, který my jsme nezvládli dodržet.
26:02Obstál ve zkouškách, ve kterých my často se lháváme. A tak, jak připomíná jeden biblický komentátor, my, stejně jako prvotní křesťané, nepotřebujeme jenom kolegu, který prohrál, my potřebujeme vítěze. My nepotřebujeme toho, kdo sdílí naši porážku, ale toho, kdo nás může dovést k vítězství. Ne hříšníka, ale spasitele.
26:27Bratři a sestry, takový je náš velekněs Pán Ježíš Kristus. On zná naše bolesti, on zná naše slabosti, on ví, jak je to být pokoušen, ale on obstál. On obstál a nyní se za nás před otcem jako velekněs přimlouvá. Náš autor to zdůraznuje, jeho velký soucit. Když si všimneme té struktury, nevím, jak je to v ostatních překladech,
26:50si teďka nepamatuju, ale v ČSPčku máme dvojí negativ, který odráží i ten dvojí negativ z řečtiny. Tam čteme, nemáme velekněze, který by nemohl soucítit. Nemáme, nemohl, a dohrombe nám to dává silný pozitiv. Jinými slovy, vždyť máme velekněze, který soucítí s našimi slabostmi. On zná tvé mé slabosti. Ten text nás chce opravdu vehementně o této realitě ujistit.
27:16Víte, já jsem se minulý týden zamýšlel ve světle tohoto textu, kdy Kristus zakouší ty bolesti života, aby s námi mohl soucítit, jak je to se mnou, možná jak je to s vámi. Do jaké míry jsme schopni soucítit s ostatními? Uvědomujeme si, že často ty bolesti a strasti života, kterým třeba zakoušíme v různých intenzitách, v různé míře,
27:43nejsou jen tak, ale že nás Pán Bůh skřeně něco učí, samozřejmě mnohé věci, ale minimálně to, abychom byli soucitní s ostatními. Já jsem si to sám musel uvědomit na několika různých věcech v mém životě, které mi trošičku zatopily, když to tak řeknu, ale potom jsem si uvědomil, nyní rozumím těm lidem, kteří tím tohle procházeli nebo prochází.
28:07Uvědomuji si, jak je to svírá. A podobně tak Apoštol Pavel, možná jenom v krátkosti, připomenout, bych chtěl připomenout jeho slova z druhého listu korinským. V první kapitole on tam říká tato slova Požehnaný Bůh Otce našeho Pána Jiše Krista, Otec milosedenství a Bůh veškerého povzbuzení, který nás pozbuzuje v každém našem soužení,
28:33abychom i my mohli povzbuzovat ty, kteří jsou v jakémkoliv soužení tím povzbuzením, kterým nás pozbuzuje Bůh. Jinými slovy, Pavel potom dál vysvětluje, že byly v situaci, kdy už si zoufali, když už ani nečekali, že Bůh zachrání. Ale tím prošli a Pavel říká proto, aby mohli nyní pozbudit jiné, kteří jsou v podobné situaci.
28:59A tak zkusme takhle přemýšlet. Zkusme si říct, že možná, když něčím teďka procházím, něčím náročným, to není jen tak. Možná mě Pán Bůh něco učí. A minimálně to, abych mohl být soucitný s lidmi, kteří budou procházet stejnou věcí. A já vám můžu garantovat, víceméně, že není nic ve vašem životě, co by bylo pouze jedinečné vaší situaci.
29:22To je jedna ze lží, kterou nám často říká satan, že to, co ty zakoušíš, to zakoušíš jenom ty. Nikdo tomu nerozumí a nikoho to nezajímá. Ale často zjistíme, když se potom sdílíme a mluvíme, že podobnýma věcma procházejí jiní. A Pán Bůh chce, abychom byli soucitní. Stejně jako náš velekněst, který prošel tím životem jako my
29:44a nyní soucítí s našimi slabostmi. On je mocen. On je mocen nás zachránit. A to nám autor listu židům připomíná často. Pár veršů připomenu. Například Hebrium 2,18. Protože sám vytrpěl pokušení může. Může pomoci těm, kteří jsou pokoušeni. Hebrům 7.25
30:44A tak, protože Ježíš je náš velký velekněs, který soucítí v našich slabostech, autor potom ve verši 16 nás pozbuzuje, abychom na základě téhle reality jednali. On říká, na základě této pravdy přistupujme s důvěrou k trůnu milosti, abychom přijali milosredenství a nalezli milost ku pomoci v pravý čas. Jak už jsem připomínal na začátku, v tom verši 13, v té předchozí sekci,
31:13autor varuje, že Boží slovo je dvojsečná zbraň, která bude soudit. Soudit všechny, kteří slyší Boží slovo, kteří chodí do společenství, slyší kázání a nechtějí se podřídit. Je jim to jedno. Na druhé straně, teďka v těchto slovech, ve verši 16, čteme povzbuzení a povolání k tomu, že máme jít si pro pomoc. Pan Bůh nás v tom nechce nechat, když to tak řekneme.
31:42Luther to krásně výstižně schrnuje, jak když říká o těchto verších. Poté, co nás Apoštol vyděsil, nyní nás utěšuje. Poté, co nám do rány nalil víno, nyní jí maže hojivým olejem. Víte, já si myslím, že pán Bůh vidí. On vidí rozdíl mezi člověkem, který slyší boží slovo a je mu to jedno. Nechce poslouchat. Nezajímá ho to.
32:08A rozdíl mezi člověkem, mezi věřícím, který je slabý, který často padá ve své víře, ale chce jít za Bohem, chce ho následovat. A takovým říká běž, běž k tomu trůnu milosti pro pomoc. Tam nalezneš pomoc, tam nalezneš milost a milosedenství. Tam nalezneš boží přízeň a odpuštění. To je pomoc, kterou si nikdy nevyčerpáme.
32:37Ta není na tři lístečky, které tam dáme jako výdelně. Ne, to je pomoc, která je vždycky připravená a nikdy nedojde. A tak přistupujme, přistupujme. Další povolání, které tady čteme. Nejdná se jenom o nějaké povolání, kam jít, jedna nějakou pouť, docestovat do Jeruzaléma. Je to náboženské povolání. Běžme, slovy žalmysty, pojďme, klaňme se, skloňme se,
33:03poklekněme před hospodinem, který nás učinil. Přistupujme v modlitbách a písních před trůn našeho Boha. Před trůn, který by nám byl místem odsouzení. Nebýt Krista, Ježíše a jeho velekněřské služby. Před tento trůn máme přijít pro milost. Než pro odsouzení, ale pro milost. A poštol Pavel říká tu stejnou myšlenku v listu Efeským 3.12.
33:28V něm smíme otevřeně s důvěrou skrze jeho víru přistupovat k Bohu. V pánujiši Kristu můžeme směle s důvěrou přistupovat jako hříšné bytosti před svatého stvořitele. A to je, jak pory týká jeden autor, opravdu revoluce. To je revoluce. Jde o jedno z nejdůležitějších poselství listu židům, neboť učí, že pouze křesťanství může dát hříšným tvorům
33:55odvahu směle předstoupit před samotného Boha. To nenajdeme jinde. Pouze v Kristu. Ano, ten, kdo uvěřil v Krista, může předstoupit směle s důvěrou, kdykoliv nepotřebuje žádného dalšího lidského prostředníka. Nepotřebuje žádné speciální místo. Ale kdykoliv je mu tahle pomoc nabízená. A tak, bratři a sestry, přicházejme s tou smělou důvěrou před trůn našeho Otce.
34:28Zvědomím toho, že nám nakloněn, že nám poskytne pomoc v pravý čas. Uctívejme ho, chvalme ho, velemme ho. Přibližme se k trůnu Boží milosti. Je to pozbúzení k vytrvalé modlitbě. Já jsem byl moc pozbúzen v té modlitevní chvíle dneska ráno a náš autor listu židům chce, abychom pokračovali, abychom vytrvale se modlili doma ve schromáždění,
34:50abychom chválili hospodina. Protože v něm máme naši pomoc, v něm máme opravdu to milosedenství. Ale je to zaslíbení pouze pro ty, kteří jsou v Kristu. A to si musíme také připomenout. Pouze ti, kteří vložili důvěru ve velekněze. v Páneňše Krista mají otevřenou bránu k trůnu Boží milosti. Písmo nás učí na jiných místech velice jasně,
35:17že ti, kteří nevložili svoji důvěru v Páneňše Krista, tak Boží trůn jim nebude místem, kde najdou odpuštění, ale kde najdou spravedlivý Boží soud. Tak slovy předchozích veršů, dnes je ten den, kdy pokud si ještě nevložil svou důvěru v Páneňše Krista, tak neotálej. Přijď k němu, vlož v něj svoji důvěru, přistup k trunu Boží milosti.
35:48Tak já bych chtěl závěrem přečíst velmi pozbudivá slova jednoho z velmi raně křesťanských prezbyterů, Klementa Římského, který působil na přelomu prvního a druho století v Římě. A on píše křesťanům v Korintu tato krásná slova, která v něčem odrážejí ten dnešní text. On říká, to je ta cesta milovaní, na ní jsme nalezli své spasení.
36:12Ježíše Krista, velekněze našich obětí, ochránce a pomocníka naší slabosti. Skrze něho upřeně vzhlížíme k nebeským výšinám. V něm se nám zrcadlí boží neposkrněný a velebný obličej. Skrze něho se otevřeli oči našich srdcí. Skrze něho naše pošetilá a zatemnělá mysl postává ke světlu. Skrze něho hospodin chtěl, abychom okusili nesmrtelného poznání.
36:41Je to skrze něho, skrze našeho soucitného velekněze. Tak to pozbuzuje klement křesťany v prvním, například prvního a druhého století. Stejně tak i my jsme pozbuzováni slovy písma, abychom dnes skrze Krista přicházeli k tomuto trůnu boží milosti v modlitbách, v uctívání se smělou důvěrou. Tam najdeme odpuštění, tam najdeme pokoj,
37:06tam najdeme pomoc v příhodný čas. Modleme se.