Lukáš 112: Spolehni se na Krista (Lukáš 22:7-20) 7.9.2025 Roman Klusák
Biblické texty v kázání
Lukáš 22Žalm 2Žalm 24Genesis 1Jan 19Skutky apoštolů 4Římanům 9
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (5)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:16Víte, občas e to tak je a my už jsme to tady zažili několikrát, že eh úvod k modlitbám je takovým vyjádřením, základem eh toho kázání, které pak následuje. A eh dnes tomu je taky tak. Já jsem moc vděčný. aniž bysme se s bratrem Milanem domlouvali, tak Duch svatý se domluvil za nás a eh dal nám povzbuzení toho dnešního dne.
0:46A tak prosím nastavme své srdce na slyšení Božího slova. Už se vám bratři a sestry, někdy stalo, že jste byli v úzkých? >> Ne, ono není všem dům konec. Už jste někdy prohráli a mysleli jste, že je konec, že už s danou situací se nedá nic udělat? Víte, svět dokáže do našich životů
1:16přinést beznaději, bezmoc, zoufalství. Hřích nás dokáže přivést do chvíle, kdy kdy už nebudeme moct dál a kdy si budeme myslet, že že už je konec. kdy si nebudeme vědět rady. Ale Boží slovo, bratři a sestry, nás dnes ujišťuje a vede nás k tomu, že jsme ujištěni.
1:50A to, co se z lidského pohledu, co se z našeho pohledu může zdát jako beznadějná situace, co co z lidské síly už nejde překonat, je v Božích očích lehké a snadné. A já chci, abyste dávali pozor. Naše naděje může selhat pouze ve chvíli, kdy je založená na nás. Naše naděje může selhat pouze ve chvíli,
2:21kdy je založená na nás. pak může se lhat naděje, kterou máme. Otevřete společně se mnou Boží slovo a podívejme se na ujištění, která nám dává toho dnešního dne náš pán. Budeme v Lukášovi ve 22. kapitole a my jsme minule procházeli prvních šest veršů této kapitoly a dnes budeme ve verších 7
2:53až 20. Prosím, otevřete si své Bible do Lukášova evangelia do 22. kapitoly a budeme studovat verše 7 až 20. A já vás prosím, abysme z úcty k Božímu slovu povstali, pokud můžeme. Budu číst a budeme studovat Lukáše 22. kapitolu od sedmého verše, kde se píše toto slovo ve jménu Páně. Přišel den nekvašených chlebů, ve kterém
3:18měl být obětován velikonoční beránek. Ježíš poslal Petra a Jana a řekl: "Jděte a připravte nám beránka, abychom pojedli." Oni mu řekli: "Kde chceš, abychom jej připravili?" Řekli jim: "Hle, až vejdete do města, potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde. A hospodáři toho domu řekněte: "Učitel ti
3:49praví, kde je místnost, kde bych pojedl se svými učedníky velikonočního beránka?" A on vám ukáže velkou horní místnost, již připravenou, již prostřenou. Tam její připravte. Odešli a nalezli vše, jak jim řekl, a připravili Velikonočního beránka. Když nastala ta hodina, zaujal místo u stolu a apoštolové s ním. Řekli jim: "Toužebně
4:16jsem očekával jíst s vámi tohoto beránka dříve, než budu trpět. Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud nedojde na plnění v Božím království." A vzal kalich, vzdal díky a řekl:„Vezměte to a rozdělte mezi sebe. Neboť vám pravím, že od této chvíle již nebudu pít z plodu viné révy, dokud nepřijde Boží království."
4:44Pak vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim se slovy: "Toto je mé tělo, které se za vás dává. To čiňte na mouku." A právě tak vzal po večeři i kalich a řekl:„Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se za vás vylévá. Tolik za čtení Božího slova. Budu se modlit. Náš nebeský Otče, děkujeme ti za ujištění, která nám nezdáváš.
5:11Prosím tě, nastav naše srdce k tomu správnému přemýšlení, k tomu uvažování o tom, kdo jsi ty a co jsi pro nás udělal. abychom naše životy nežily bez naděje, nežili bez síly, nežili v zoufalství, protože ty jsi mocný Bůh. A tak prosím každému jednomu z nás toho dnešního rána
5:43ukaž, jaký jsi ty sám, abychom měli pokoj, radost a trpělivost ve chvílích, kdy nemáme sílu. Prosím tě, každému jednomu z nás dej milost, abychom viděli tebe jako jediného Pána. Prosím, odstraň z mých úst všechny věci, které tam nepatří. Amen. >> Amen. Můžete se posadit.
6:19Přichází čtvrtek, bratři a sestry. Už několik měsíců jsme ve středě byli a teď je konečně čtvrtek, poslední týden Ježíše Krista, našeho Pána. Jidáš jeden z 12 v tom předcházejícím textu nabídl velekněžím a zákonníkům a sadům zradit Pána Ježíše Krista
6:51a nabídli jim zradu, aby uspokojil Boha svého vlastního srdce. A zákonníci a veletněží se radují, protože si nemohli představit lepší věc, než že zradí někdo z vanáci. Nemají radost z těch svátků. Nemají radost z toho, co ty svátky znamenají a k čemu je vedou. nemají radost ze záchrany, kterou pán Bůh
7:22připravil pro izraelský lid a kterou si teď připomínají. Ne. Oni mají radost z toho, že konečně se zbaví Pána Ježíše Krista. Konečně se ho budou moci kvůli své nenávisti zbavit, odstranit ho. A z lidského pohledu, zkuste se zamyslet, bratři a sestry, z lidského pohledu, když Jidáš jde k farizeum a saduceům,
7:54tak je to ta nejzoufalejší věc, kterou si člověk může představit. Proč s tím pán Ježíš nic nedělá? Proč s tím pán Ježíš nic nedělal? A odpověď, která se nám automaticky vyrojí v našich myslích, je, protože na to nemá sílu, aby s tím něco dělal.
8:25Jakoby, jakoby pán Ježíš v této chvíli ztratil všechnu svou moc. Někteří vnímají zradu Jidáše jako největší selhání v historii lidstva a kříž, který následuje právě také tak. Ale pokud by to opravdu bylo skutečně, jak si naše lidský, jak si náš lidský
8:57pohled myslí, bratři a sestry, kam ukazuje, pak by Bůh neměl svůj charakter a ani moc, kterou nám zjevil, že má ve svém slovu. A tak náš dnešní text, který začíná zoufalstvím, v tom předcházejícím textu, vede k něčemu zhola jinému. Ta hlavní myšlenka toho dnešního textu je tato:
9:30"Spolehnutí se na Pána vede k ujištění, i když my už nemáme z lidského pohledu naději. Když se spolehneme na Pána, tak to vede k ujištění, k jistotě, i když my už z lidského pohledu nevidíme naději. My jsme viděli, jak Juda, člověk, který tři a něco let chodí s Pánem Ježíšem Kristem, o kterém by nikdo z lidí, kteří sedí
9:58tady v této místnosti toho dnešního rána, neřekl v předvečer jeho zrady, že zradí Krista. Nikdo z nás by to neřekl. Všichni bychom řekli, jak dobrý je to učedník Pána Ježíše. Ale my jsme viděli, kdo je Bohemo srdce. My jsme viděli, kdo je králem jeho srdce. A on chce svého krále uspokojit.
10:29a tak jde a a nabízí zradu. A v téhle chvíli jsme v tom očekávání, které nastává ve verši 6, že kdy Juda hledá každou příležitost, jak by Pána Ježíše zradil. To je to, co nám říká ten verš 6. Jeho oči byly nastaveny na chvíle, kdy bude moct zradit Pána Ježíše. A v té chvíli přichází den nekvašených
10:59chlebů Velikonoce. Začátek svátku, který, který nastává, je čtvrtek. Ale vy, kteří jste správnými studenty písma, tak byste mi teďka měli říct, nebo aspoň ve svých hlavách byste si měli říct počkej, počkej, počkej, ale to nesedí. Velikonoce nebyly ve čtvrtek. Velikonoční beránek se nezabíjel ve
11:29čtvrtek, ale v pátek. A když pán Ježíš umírá v Janovi 19:31, čteme, že byl den přípravy, když on byl na kříži, ale teďka ne je čtvrtek. Pokud jste si toto řekli, tak je jistotně víte i odpověď na to tu zapeklitou otázku.
12:02Písmo nám jednoduše vysvětluje důvod k této v uvozovkách rozepři. Nejprve je to špatné vnímání času, který my máme. My vnímáme čas od východu slunce do slunce západu. To je pro nás den. Od půlnoci do půlnoci, chcete-li. Ale pro Žid nebylo. Pro Židy, bratři a sestry, byl den od soumraku do soumraku,
12:32ale ne pro všechny Židy. Židé z Galileje to měli trošku ještě jiné, abysme si to nepletli. Ale pro nás postačí to, co vnímáme jako jejich interpretaci nebo nebo exegezii Genesis 1. Protože v Genesis 1 my čteme, když Hospodin ustanovuje jednotlivé dny, tak je ustanovuje od večera do rána. Byl večer a bylo jitro, den druhý, třetí, čtvrtý. A proto na
13:05základě tohoto Židé začínali své dny v podvečer, když zapadlo slunce. A jejich rozložení dnů právě vede k tomu, co tady vidíme jako rozepři. Druhou částí skládačky, kterou si tady musíme ustanovit, je, že velikonoční beránek musel být zabit v chrámě. A to jenom mezi drou hodinou 30 minutami
13:36v našem časovém pohledu do 5:30. A protože tento beránek musel být zabit jenom v chrámě, jenom kněžími v prvním století a pro množství těch lidí a těch beránků, které byly zabito, tak příprava velikonočního beránka už začínala ve čtvrtek, kde část lidí nechala zabít beranka ve
14:07čtvrtek, ale začali ho jíst v pátek. po soumraku a někteří jiní zabili beránka v pátek a ještě ho v pátek snědli a tak všichni jedli vlastně velikonočního beránka v pátek. A to je to, bratři a sestry, co co tu rozepři, kterou vidíme v v jiných evangeliích činí, protože to nebyly desítky kusů, ani stovky kusů, ale tisíce a desisíce kusů
14:42jednoročního beránka za ty dva dny, které musely být popraveny. A jenom kvůli samotnému množství my vidíme přesně tady ten důvod. Proto Velikonoce sice museli být eh slaveny v pátek. Velikonoční beránek musel být jezen v pátek, ale eh vidíme, že už ho připravovali ve čtvrtek. V osmém verši my čteme, že Ježíš posílá
15:13Petra a Jana, aby připravili tohoto velikonečního beránka. A když si zavolá Petra a Jana, tak jim dává příklad nebo příkaz, omlouvám se, který eh my z toho prvního čtení bez kontextu nechápeme. On jim říká, že mají jít, všimněte si verš osm, a připravit beránka, aby pojedli. To bychom rozuměli,
15:44ale čemu nerozumíme, je to proč jim to pán Bůh říká. Pán Ježíš říká, muvám se, bez zjevných detailů, protože pán Ježíš tady neuvádí, kam mají jít, kde ho mají sehnat, co mají udělat, vůbec nic. A my si můžeme říct, proč tomu tak bylo.
16:17Ten důvod k tomu byl podle mě kvůli Jidáši. Jidáš totiž hledal, bratři a sestry, každou příležitost, kde by Pána Ježíše mohl zradit. A kde lépe by pán Ježíš byl o samotě jenom se svými učedníky nebo jenom s pár lidmi, než na hostině beránka?
16:49Než se tak ale dostaneme, než se dostaneme k dalším věcem, musíme vnímat, co se dělo v té chvíli v Jeruzalémě. Jeruzalém v té chvíli nebylo až tak obrovské město, jak bysme si možná mohli myslet. Když jsem to porovnával, tak když eh Židé z celého světa přišli se ukázat mnozí s rodinami na Hodber Beránka do Jeruzaléma, tak by to bylo
17:18jako by se Praha přestěhovala do Louvosic. No, my tady dnes máme návštěvu, jsme za ní moc vděční, ale eh nepřijela celá Praha, ale na Hod Beránka to vypadalo jako kdyby se Praha přestěhovala do Lovosic. Umíte si to představit, bratři a sestry? Umíte si představit, kde by ty lidé spali, kde by jedli, kde by chodili
17:48a sháněli potravu? Já ne. A teďka si k tomu zkuste přidat ještě jednu věc. Představte si, že by všichni chtěli mít místnost sami pro sebe, kde by spát přáteli měli hostinu, měli oslavu.
18:22Já si to nedokážu představit, ale pán Ježíš v této chvíli ukazuje a ujišťuje nás o jedné velice důležité věci. V tom verši 7 až 13 nám pán Ježíš předkládá něco, co jsme možná zapomněli v těch předcházejících verších, co nás možná minulo, nebo co nás jako ty, kteří milují Pána Ježíše Krista,
18:53vedlo k zoufalství. Protože v těch předcházejících verších jakoby se opravdu zdálo, že pán Ježíš to ztratil z rukou. Ale to, co vidíme v těch verších 7 až 13, nás vede k ujištění, že pán Ježíš to všechno v rukou má. Pojďme dál. Vidíme, že ani zrada a ani vnější okolnosti
19:23nemohou narušit to, co Bůh přikázal. Ten Boží plán, který Bůh ustanovil, jde tak, jak má jít. A tak ani zrada, bratři a sestry, a ani okolnosti toho, že pán Ježíš v této chvíli v osmém verši nedokáže učedníkům nebo neříká učedníkům hned napoprvé, kde mají sehnat místo k tomu, aby jedli
19:53velikonočního beránka, aby ho připravili. A když vidíme, že verš 8 nebo verš 9 automaticky navazuje na to, že Petr a Jan se ptají Pána Ježíše, kde ho teda máme, kde chceš, abychom ti ho udělali, kde chceš, abychom ti ho připravili, kde máme ve čtvrtek, kde v den, kdy už se slaví velikonoční beránek, kdy už se připravuje, sehnat místo, abychom ti ho
20:24teď připravili. To je stejné, bratři a sestry, jako bysme si řekli, víte co, pojďme si všichni dnes dát společnou večeři. Je tady celá Praha, ale to nevadí. Eh, kde ji najdem? Jo a mimochodem nikdo z nás není místní. Kde najdem takové místo? Ale pán Ježíš přesto přikazuje Petrovi a Janovi: "Jděte.
21:01A zdá se, že jim dává nemalý úkol. Nejen že musí sehnat Petr a Jan Beránka. To asi nebylo tak velice složité. Jenže ten beránek musí mít jeden rok. To už je le to už je složitější a musí být bez vady. To je ještě složitější. A neen, že musí sehnat beránka, ale musí mezi 2 30 a 35 s ním zajít do chrámu, aby byl zabit.
21:25Musí sehnat víno, musí sehnat nekvašený chléb, musí sehnat ořechy, datle a další ovoce. To všechno musí upéct, uvařit, koupit a připravit rituální hostinu. Ale i všechno to, bratři a sestry, když se zeptáte svých manželek, je zvládnutelné za jeden den. Pokud máš místo
22:00a máš prostor, kde to udělat. A tak se učedníci neptají, pane, jak to máme všechno zvládnout, ale ptají se, kde to máme zvládnout. Kam chceš, abychom šli? A ve verši 10 začíná to Kristovo ujištění, o kterém jsme už si říkali. Až vejdete do města, potká vás člověk, který ponese džbán vody. Eh,
22:35myslím si, že tenhle překlad toho slova řeckého člověk úplně není e správný, bratři a sestry, protože ten e překlad, který tady my vidíme, by měl spíš být muž. Když vejdete do města, potkáte muže, který poneč sečbán vody. Protože kdyby pán Ježíš řekl člověk, tak automatická otázka učedníků by měla být člověk?
23:03Když vejdu do města, protože je ráno, tak všechny ženy, které byly mladé nebo které byly otroky nějou pro vodu a nesou džbány vody. Kterého z těch lidí tady mám následovat, panebže? Jenže pán Ježíš jim tady neříká nespecifickou nespecifický detail, ale specifikuje, jaká je jeho vůle
23:37Potkáte muže, který nese džbán vody. A to nebylo obvyklé, bratři a sestry, protože eh nesení vody byla ženská práce. A nejen že jim říká, zkuste se zamyslet, aby následovali toho člověka, ale co jim říká verš 10? Jděte za ním do domu. Do něhož vejde. Pan Ježíš, bratři a sestry, jim říká nejen aby ho následovali a pak počkali
24:06venku, nechali si zavolat někoho, ale přikazuje jim, ať se chovají z mého pohledu arogantní, ať ať se chovají, jako už by to všechno bylo domluvené, jako už by to všechno bylo připravené, jako by to všechno už bylo naplánované. aby prostě vstoupili do toho domu a aby pak šli a řekli hospodáři učitel pravý, kde je místnost, kde bych
24:35pojedl se svými učedníky velikonočního beránka? Já chci bratři a sestry, abyste se zkusili zamyslet. Představte si, že takový dva švarní jinoši, jeden jednomu je 50 a druhému je 15, 20, vstoupí do vašeho domu a řeknou: "Kde je ta místnost, abych tady měl hostinu?" Jak byste reagovali? Já bych řekl, otočte se na patě, tamhle
25:07jsou dveře a najděte si ji někde jinde. Ale Lukáš nám předkládá tento příběh právě kvůli tomu, aby nás ujistil. Dokonce to je psané takovým způsobem, bratře a sestry, že si někteří komentátoři myslí a domnívají se, jakoby část těch věcí měl pán Ježíš už předem domluvený,
25:40ale náš kontext nás ujišťuje o něčem jiném. Pán Ježíš vede a řídí nejen kroky Petra a Jana, ale kroky toho muže, který nese džbán a odpověď toho hodnostáře, kterému patřil ten dům. A když přináší tu zprávu pro toho hospodáře, tak podívejte se, bratři a sestry, ani
26:10nespecifikují, který učitel. Víte, kolik učitelů bylo v té době v Jeruzalémě? To nebyly jednotky ani desítky, ale my vidíme, že Boží vůle a Kristova moc a svrchovanost nad situací, o které se tady dnes bavíme, je tak veliká, že eh ten hospodář ani neodpovídá, ani se neptá na další detailní otázky, ale jde a ukazuje jim
26:43horní místnost, kde je již všechno připraveno. Dle tradice ta horní místnost náleží rodině Jana Marka, e, který pak následuje Pána Ježíše do zahrady Gecemané a pravděpodobně je to on dle tradice, kterému vytrhnou šaty a který běží nahý domu. To je tak, když děti dělají neplechu.
27:18Ale to je trošku něco jiného. K tomu se ještě dostaneme. To, co je úžasné vidět, bratři a sestry, je reakce učedníků. Petr a Jan nejsou s Pánem Ježíšem jeden den. Petr a Jan nejsou s Pánem Ježíšem ani ani dva týdny. A tak zatímco my bychom měli tendenci si stěžovat nebo chtít další detaily a další pečlivější kroky, oni jdou a
27:46následují Kristovy příkazy jeden za druhým. A verš 30 nám verš 13 nám říká: "Odešli a nalezli vše tak, jak řekl." Víte, bratři a sestry, vážení hosté, může se zdát, že svět, lidé, my sami, častokrát hřích, Satan
28:23jdou a dělají všechno, co je v jejich silách, aby připravili Hospodina od jeho na vládu, aby ho zb zbavila, aby ho zbavili jejich moci, jeho moci, aby se vzepřely jeho vůli. Ale já chci, abychom dnes viděli ujištění, které nám pán Ježíš nechává v tom našem té naše první části a které nacházíme také v žalmu 2, který mluví o
28:53národech a králích, kteří se vzepřejí, vzepřou Mesiáši. Omlouvám se. A v žalmu 24 my čteme hospodinovou reakci a já chci, abyste slyšeli dobře pozorně. Když když se národy vzpouzí Hospodinu, tak Hospodin nereaguje takhle. Žalm 2, verš 4. Ten jin trůní na nebesích, se směje.
29:28Panovník se jim vysmívá. Byla situace toho, že Jidáš zradil Pána Ježíše mimo Boží kontrolu. Vůbec pán Ježíš nám ukazuje, že on neřídí, bratři a sestry, jenom všeobecné události, ale ale krok každého člověka a
29:59odpověď každého jazyka. A když učedníci pak přichází po tom, co co dostávají Ducha svatého, tak ve skutcích čtyři, kdy se modlí, doplňují k tomu, co čteme v žalmu 24 toto Skutky 4 27 až 28. Učedníci se modlí a říkají
30:30potom, co citují ten žalm 2. V tomto městě se opravdu sešli Herodes a Pontius Pilát spolu s národy i s lidem izraelským proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal. A poslouchejte, aby učinili, co tvá ruka a tvůj úradek předem určili, že se má stát.
31:06Bratři a sestry, to, co se děje Kristu, co se děje v jeho životě, není náhoda a není nehoda. On je ten pomazaný, který přichází a dává nám ujištění v tomto našem textu, abychom si nezoufali. A když přicházíme v našem životě do chvíle, která je zoufání hodna, kdy kdy ztratíme všechno a myslíme si,
31:36že už nemůžeme dál, opravdu si myslíme, že se to Bohu vymklo, protože častokrát reagujeme tak, že je naší přirozeností Ve chvíli, kdy ztrácíme kontrolu se toho chopit víc a když ztrácíme sílu víc se zapřít.
32:12Ale opravdu Bůh ztratil svoji moc, když se nám děje něco hrozného nebo těžkého. Pojďme dál. Verš 14. Když nastala ta hodina, zaujal místo u stolu a apoštolové s ním. Přichází západ slunce a jí začal velikonoční pátek. Pátek, který je posledním dnem Kristova
32:42života na této zemi. A Kristus bere 12 a jde s nimi světit, slavit velikonočního beránka. Toto je jejich poslední společné jídlo tady na zemi. A další ujištění, které nám pán Ježíš nechává v tom našem textu a kterého si musíme všimnout, je to, že konec je blízko.
33:19Přichází ta hodina, kdy musí být obětován velikonoční beránek. A když zajímá, zaujímá pán Ježíš místo u stolu, tak to chvíli chce sdílet se svými nejbližšími. Normálně na základě Starého zákona ta tradice byla, že že velikonočního beránka slavila rodina. A když na rodinu byl beránek moc velký, tak tak přizvali své přátele a sousedy.
33:49Ale Ježíš nás tady ukazuje, kdo je jeho rodina. Nevíme, kde je jeho matka. Nevíme, kde jsou jeho bratři ani sestry. U posledního jídla na této zemi je sdílý se svými učedníky. A ve verši 15 my čteme: Řekli jim: "Toužebněj jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka dříve, než budu trpět."
34:21Pán Ježíš promlouvá ke svým učedníkům a pronáší slova, které ještě nechápu. A to první slovo ve verši 15, toužebněji jsem si přál, doslova znamená, toužení jsem toužil touhou být s vámi. Jinými slovy, pán Ježíš v této chvíli předkládá tu největší touhu svého života. Tak silná byla jeho touha. aby právě s nimi jedl tohoto beránka.
34:55Nejen kvůli tomu, co přijde, bratři a sestry, nejen kvůli tomu, aby se rozloučil, ale to, co nám ukazují následující verše, je, že pán Ježíš toužil jíst tohoto beránka kvůli tomu, aby jim ukázal ujištění, které možná postrádají a nebo které budou postrádat ve chvíli, kdy pán Ježíš bude zatčen.
35:25Mohli bychom se ptát, proč pán Ježíš nepoužil jiného jídla, ale to za chvíli uvidíme. Každopádně to ujištění, které máme v tom našem textu, je, že konec se blíží. Už je tady. A protože se blíží, je potřeba, abych si i oni i my uvědomili ty důležité pravdy, které nesmíme zapomenout. Verš 16. neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst,
35:52dokud nedojde na plnění v Božím království. Verš 16 nám dává další ujištění. Ano, konec se blíží. Ano, konec přichází, ale utrpení a oddělení, které nastane a které nám předkládá verš 15, není konec. Verš 16 nám ho vysvětluje. Neboď, protože pán Ježíš říká, toužební jsem si přál.
36:24Ta ta stravující touha, kterou jsem měl jíst s vámi toho beránka, je kvůli tomu, protože dokud nedojde na plnění v Božím království, tak už ho nebudu jíst. už nebudu mít tu možnost ho slavit. A tak bratř a sestry, pán Ježíš nám říká toho dnešního dne, že když přemýšlíme o Velikonocích a když vidíme slavnost beránka a když vidíme, co všechno se tam
36:56děje, máme být ujištěni o tom, co přichází. Protože ten beránek, který je opravdový, toho nevidíme v této chvíli před Pánem Ježíšem Kristem. Ten skutečný beránek je pán Ježíš Kristus. A ta oběč nebyla v chrámě před pár hodinami, než ho pekli,
37:27ale uvidíme ji za chvíli na kříži. A tak nás pán Ježíš ujišťuje, že ten beránek, kterého teď jí, není poslední beránek, kterého bude jíst, protože přichází ještě něco dalšího. A ten konec, který přinese zoufalství z toho lidského pohledu pro učedníky, není skutečný konec, protože ta naděje bude naplněna.
38:05Stejně jako v Izraeli, když byli v zajetí v Egyptě a mohli se domnívat, že Bůh je opustil. Že myslíte, že se bratři a sestry Izraelci mohli domnívat po 400 letech otroctví, že je pán Bůh opustil? Ano. Zdá se jakoy Pán Bůh neslyšel. Zdá se jakoby neodpovídal. Zdá se jakoby nereagoval
38:46Ale přesto na příběhu exodů my rozumíme a vidíme, že to byl právě beránek, který jim ukázal tu ohromnou lásku, kterou k nim pán Bůh měl a ukázal jim, že pán Bůh je nikdy neopustěn. A učedníci teď budou trpět fyzické odloučení od jejich Pána. Ale pán Bůh je chce ujistit a nejen, ale i také nás, že to není vše. Jednou se
39:17všichni společně sejdou na Boží hostině. Jednou si uvědomí, že pán Bůh byl vždycky s nimi. A ta Boží hostina, bratři a sestry, na ní se všichni těšíme, protože na ní skutečně budeme slavit Boží záchranu, kterou nám dal v Kristu Ježíši v tom pravém velikonočním beránku. tu záchranu
39:47z otroctví ne fyzického člověka, ale hříchu. A ať se zdá, že v této chvíli na této zemi, v tomto těle můžeme být přemoženi, odděleni, náš dnes, dnešní text nás ujiště, že od Boha, od jeho lásky nás nemůže odloučit nic. Tak jak to říká Římanům 9,
40:21protože to je to to je ta zpráva Velikonoc. Vzal kalich, vzdal díky a řekl: "Vezměte a rozdělte mezi sebe." Dle tradice bylo součástí velikonoční večeře ne jeden, ne dva, ne tři, ale čtyři kalichy vína. které si té rodiná rozdělila mezi sebe a byly vždycky dány určité sekvence mezi
40:53mezi zpěvy žalmů a mezi jídlo samotné. A tyto čtyři kalichy znázorňovaly díkuzdání, požehnání, záchranu a příchod do zaslíbené země. Není tedy čemu se divit. že v Lukášovi, ač v ostatních evangeliích to nenanalézáváme, nenanalézáme, v Lukášovi vidíme, že pán Bůh rozděluje víc než jeden kalich. Kalich, který Ježíš používá ve verši 17,
41:26je nám dán jako pokračování předcházejícího ujištění. A pán Ježíš vzdává díky. On ho bere, všimněte si bratři a sestry, a děkuje. Děku vzdání Bohu bylo součástí několika částí Pesachu, ale zde je nám dáno jako ujištění. Pán Ježíš totiž dává díky za kalicht, protože znázorňuje Boží záchranu,
42:02protože ten stejný kalich je spojen s tím beránkem. Všimněte si verše 17 nebo verše 18. Neboť vám pravím, že od této chvíle již nebudu pít z plodu viné révy, dokud nepřijde Boží království. Znamená to, bratři a sestry, že pán Ježíš už navěky nebude pít víno? Ne, ale to ujištění, které vidíme v tom beránkovi, vidíme pak i v tom kalichu.
42:30Boží záchrana přijde a ty možná v této chvíli budeš trpět a ty možná v této chvíli budeš odloučen nebo si budeš myslet, že jsi odloučen, ale vnímej, že pán Bůh je svrchovaný a není svrchovaný nad všeobecnými událostmi, ale nad každým. člověkem, jeho krokem a jeho reakcí.
43:05že ač musí být ten beránek obětován, není to konec. Když jsme v úzkých, bratři a sestry, je lehké si myslet, je lehké sklouznout k tomu, že se musíme zachránit sami, že pokud to nedokážeme my, nedokáže to nikdo. Ale řekněte mi, bratře a sestry, jakou šanci měli Izraelci v Egyptě po těch 400 letech, že se zachrání?
43:51Egypt byl silnější. Egypt byl mocnější. Izraelci neuměli bojovat a neměli k tomu vybavení. I kdyby se vzepřeli, násilně byli potlačeni. A šlo to tak daleko, bratři a sestry, že faraon si dokonce mohl dovolit vraždit jejich syny a oni s tím nemohli nic udělat. A přesně takovou moc má v našem životě hřích.
44:22Písmo na několika místnech popisuje, že hřích je jako náš otrokář a že se můžeme snažit se zachránit a že se můžeme snažit se vzepřít, ale máme nulovou šanci na vítězství. Ale pán Bůh nás ujišťuje, že to, co vidíme o Velikonocích, není konec. a že jednoho dne přijde Boží království.
44:55A pak od verše 19 Pán předává svým učedníkům a nám to, co známe pod večeří Páně. To, co známe pod tím připomenutím toho, co pro nás pán Ježíš udělal. A znovu v těchto verších 19 až 20 vidíme několik ujištění. Pojďme se na ně podívat. Pak vzal chléb, vzdal díky, rozlomil jej a dával jim se slovy: "Toto je mé tělo, které se za vás
45:24dává. To čiňte na mouku." Když pán Ježíš potom, co skončila ta večeře, bere ten chléb a rozlomuje ho, ten chléb neukazuje, bratře a sestry, jak se někteří mlně domnívají, eh na jeho smrt. Pán Ježíš ho láme a dává jim ho, aby jim
45:55ukázal, že jo, že to, co to, co pro ně udělá, je přivede do jednoty. Ta oběť, která se za ně bude dít, ten beránek, které za ně bude umírat a za nás taky, je s jednotí do jedné, jako bysme jedli všichni z jednoho chleba. Stejně jako beránek, který jedli Izraelce spojoval rodiny a známé a
46:25sousedy, pokud nebyl dost velký, stejně tak ti, kdo mají podíl na Kristu, jsou jedno tělo. A písmo nás častokrát ujišťuje o tom, že křesťan, který chce být sám bez církve, neexistuje. Protože církev a křesťanství není sólový sport. My tady nejsme hrdiny vlastního příběhu,
47:02ale písmo nás staví do chvíle, kdy si musíme uvědomit, že jsme jedna stavba, že jsme jedno tělo, že jsme jedna rodina. A proto nejde ani tak o mě, ale jde o to, jak rosteme my. A stejně tak tady vidíme, když pán Ježíš předává
47:33večeři Páně svým učedníkům, rozlamuje chleba, aby ukázal, že jedí všichni z toho jednoho pramenu, že je to jedno tělo, které se za ně obětuje a že je spojuje v jedno jejich pán. Kristova oběť nám dává odpuštění našich hříchů, ale také nám ukazuje to, bratři a
48:03sestry, že nepatříme sobě. Ve chlebu ani ve vímně není Kristus přítomen. Ani fyzicky, ani duchovně, jak si milně domnívají některé církve. Ale v našem verši vidíme, že nám je chléb a pak i víno dáno jako památka, abychom nikdy nezapomněli,
48:34abychom nikdy neztratili zezřetele, ale byli ujištěni o tom, kým je a co pro nás udělá. Ve verši 20 a budeme končit, čteme to toto. A právě tak vzal po večeři kalich a řekl:„Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, které se za vás vylévá. Ujištění toho, že krev Pána Ježíše Krista odpouští naše hříchy, tak jak jsme to viděli v tom chlebu, tam
49:07nekončí. Ale pán Ježíš nás ujišťuje ještě o jedné a poslední věci. To tělo, které se láme za krist za nás. To tělo, které umíralo za nás a ten kalich, který znázorňuje tu krev, která se za nás vylévá. Pán Ježíš nás v této chvíli ujišťuje na základě verše 20, bratři a sestry, že tou krví je uzavřena nová smlouva
49:39mezi námi a Bohem. Víte, ve Starém zákoně byl garantem a ručitelem smlouvy vždy ten silnější, že je to rozumné, je to je to logické, protože jenom ten silnější eh měl tendenci víc porušovat. Pokud jsme dva a jeden z nás je silnější, tak pravděpodobně budu chtít porušit tu smlouvu ve chvíli, kdy se mi to bude hodit. Ale to, co k čemu nás ujišťuje náš text,
50:12je bratři a sestry, že pán Ježíš svou krví zpečetil novou smlouvu mezi námi a Bohem. A on je garantem té smlouvy, protože je silnější. což jsme viděli od verše 7. A protože je silnější a protože je garantem, tak ta nová smlouva je založena nad tím, kdo je a na tom, co udělá.
50:43A tak když vidíme ty mnohá ujištění, bratři a sestry, tak já se vás chci zeptat velice otevřeně. Proč žijeme své životy jako by pán Bůh nebyl svrchovaný? Proč žijeme své životy? Jakoby ta nová smlouva, kterou uzavřel na základě své smrti a vzkříšení,
51:13ztratila svou váhu a sílu ve chvíli, kdy my se cítíme špatně nebo když se něco děje v našem životě. Proč najednou ve chvíli, kdy je nějaká situace, kvůli které si chceme a můžeme zoufat, se najednou chápeme toho kormidla my.
51:52Víte, když i dnes budeme přijímat chleba a víno jako památku těla a krve Kristovi, chci, abychom si uvědomili tyhle zásadní skutečnosti. To, co jsme dostali, tak jak vidíme ve verších 19 až 20, jsme si nezasloužili. Podívejte se ještě do jednou do toho verše. Toto je mé tělo, které se za vás dává.
52:23Toto je má krev, která se za vás vylévá. Bratři a sestry, vzal Pánu Ježíši někdo jeho život? Byl to kříž, který ho zabil? Byl to kopí v boku? Byl to nedostatek krve, ne, bratři a sestry, bylo to jeho rozhodnutí
52:54proto, aby mohl uzavřít tu novou smlouvu mezi námi a Bohem. Byla to jeho oběť a dar pro nás, abychom my mohli být vkříšeni, zachráněni a mohli vstoupit do toho nového vztahu s Bohem, který jsme jinak nemohli získat. A proto nás Pán ujišťuje o své vševědoucnosti, všemohoucnosti, síle toho, že přichází konec. toho, že
53:24konec není konec, ale že přinese záchranu o té jednotě, kterou přináší ve svém těle a o daru, který přináší v té nové smlouvě své krve. A moje otázka je, zda tyto ujištění v Kristu máš i ty, pokud tady dnes sedíš. Můžeš skutečně říct, že jsi si jist, že jsi vstoupil do nové smlouvy s Bohem ne na základě svých skutků, ale toho, co
53:53udělal Kristus. Můžeš si říct, můžeš dnes říct, bratře, sestro, že jsi si 100% jistho, že dojdeš Božího království a že budeš sedět na té Boží hostině ne kvůli tomu, co děláš nebo neděláš, ale kvůli tomu, kdo je Kristus. A co on pro tebe udělal? Můžeš říct, že jsi si vědom toho, že všechny ty situace, které jsou těžké,
54:23které jsou složité, které jsou namáhavé, zoufalé z toho tvého pohledu, jsou v Božích očích lehké a že tvoje spolehnutí se na Boha v nich je daleko lepší reakcí než to, že se najednou chytneš těch věcí víc a budeš těch chtít dělat víc.
54:56A nejlepším příkladem toho je tvé spasení. Co jsi udělal pro své spasení? Nic. Kromě hříchu, pro který jsi musel být spasen. A tak nespoéhej a nezoufej sám v sobě. Pán Bůh má daleko větší moc. A pokud tady sedíš a neznáš Pána Ježíše Krista, tak
55:28upřímně zoufání je na místě, A pokud pohrdneš svrchovaným Božím plánem pro záchranu duše, tak jediné, co tě čeká, je svrchovaný Boží soud.
55:58Ale pokud tady dnes jsi, bratři a sestro asi slabý, jako já jsem slabý, nemusíš zoufat. Bůh tě neopustil. A on svrchovaně vede tu situaci, aby tě sloužila k dobrému. A možná to dobré a já neznám Boží plán pro tvůj život a nechci říct, že ho znám. Možná to dobré,
56:30co potřebuješ, je klesnout na dnu, aby sis přestal spoléhat na vlastní sílu. A možná ta situace není teď. A možná ta situace není v této chvíli ve tvém životě. Chvála Pánu Bohu za to, ale jednoho dne přijde.
57:00A pak si vzpomeň, že spoléhat se na Pána a ujištění toho, kým je on, tě vede k naději, když ty sám ji už nemáš. To je moje modlitba pro každého jednoho z nás, abychom se spoléhali na Pána jako na naši jedinou naději. Amen.