8.4.2020 Ludvík Tvrdý - Ageus #1
Biblické texty v kázání
Ageus 2Exodus 12Leviticus 23Izajáš 29Ageus 1Matouš 62. Korintským 13Židům 9Židům 12
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (9)
- 1:13 Židům 9
- 20:46 Izajáš 29,1
- 24:25 Exodus 12
- 27:30 Leviticus 23
- 33:01 Ageus 1,2
- 36:15 Ageus 2,4
- 44:47 2. Korintským 13,5
- 46:36 Ageus 2,7
- 48:23 Židům 12,26
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:05Dobrý den, bratři a sestry, přátelé, tak znovu vás chci z tohoto místa pozdravit. Scházíme se u naší pravidelné biblické hodiny, jak už se stalo takovým zvykem, žel bez toho blízkého obecenství, kvůli panující situaci. a o to možná víc. Je to pro nás pozbuzující, že i v těchto omezeních můžeme být takto spolu díky technice, kterou nám Pán Bůh umožnil.
0:40Já bych vás chtěl, bratře a sestry, hned zpočátku také pozvat na velkopáteční naši bohoslužbu, která bude vysílána od 10 hodin a samozřejmě potom v neděli na čas vzkříšení, jak je pravidelně uváděno i na našich stránkách, tam se nic nemění v 9.30, ale co je možná navíc, je, že jsme se rozhodli, že ten další týden i na to velikonoční pondělí přineseme místo biblické hodiny Boží slovo
1:13a tentokrát to bude ne úplně mimo kontext biblických hodin, ale ani ne mimo kontext velikonoc. Budeme se společně v to pundělí od šesti hodin zabývat tématem z listu židům, které je i nedílným vyústěním těch našich biblických hodin a bude se to týkat dokonalé oběti pro dokonalou svatyni. Bude to z listu židům z deváté kapitoli, kde je vlastně nám v Zebrubně skrze Boží slovo popsáno,
1:50co vlastně Pán Ježíš Kristus pro nás způsobil v tento čas velikonoční a jaký to má podklad z té starozákonní zvěsti a jaký to má dosah pro nás, novozákonní lid a vlastně pro celý vesmír, celý existující svět. Takže mějte to na paměti, bratři a sestry, že tedy v pondělí tentokrát, velikonoční, bude slovo a bude to 6 hodin a bude to na téma, tedy dokonalá oběť pro dokonalou svatyni.
2:35a svatyni. Takže nyní bych chtěl s vámi strávit čas nad pokračováním naší série a my dnes po tom historickém úvodu se dostáváme už k probírání vlastně z toho prvního poexilního proroka, proroka Chagéa. Chagéa. Chagaj, Hanavy, Ageus v našich překladech a našich biblích je tedy první poexilní prorok. My jsme si vlastně tím historickým úvodem překlenuli tu dobu exilní, potom jsme si probrali historické události, které jsou nutné k pochopení těchto témat až po ten rok 520 a právě prorok Ageus
3:24je prvním v té sérii těch poexilních proroků. Já vždycky jsem zvyklý, když začínáme probírat konkrétního proroka, říct o něm takové obecné informace, které nám pomohou jak orientovat se v tom daném prorokovi, tak i zároveň mít toho proroka na mysli v kontextu celého kánonu písma. a vždycky je mojí prozbou a zbožným přáním, aby tyto informace zůstaly v našich pamětích, aby jsme byli schopni, když budeme potřebovat, vždycky po nich šáhly a s pomocí Ducha Svatého nám tyto informace byly obživeny nejen pro naše budování moudrosti, ale pro ten praktický zbožný život.
4:13a třeba i pastoraci a pomoc někomu, kdo nás osloví, ale také samozřejmě i pro tu službu evangelizační, tedy službu ven. Protože určitě prorok Ageus má do všech těchto oblastí, co říci. Takže taková zajímavost o knize proroka Agea. Je to tedy jedna ze součástí knih, tedy dvanáct, tedy Asar. je to desátá část této knihy v pořadí těch malých proroků.
4:47Z celkového uspořádání křesťanského kánonu je to 37. kniha a co je velice zajímavé, tato kniha má pouze dvě kapitoly a 38 veršů a je tedy svým rozsahem druhou nejkračší knihou starozákonního kánonu. Otázka pro biblisty, která asi kniha z terozákonního kánonu je úplně nejkračší.
5:18No, nalezli bychom ji zase mezi malými proroky a je to prorok Abdiáš. Pojďme ale tedy k tomu prorokovi Ageovi. Prorok Ageus je prorok, který žil tedy v té poexilní době. Datace života a služby je naprosto přesná. Prorok Hageus se dostává do Jucka v té první repatriační vlně na základě výnosu krále Kýra, tedy rok 538, a jde s těmi lidmi pod vedením Zerubávela, čili potomka krále Davida.
6:00My čteme hned v Hageovi 1. V druhém roce vlády krále Dareia, prvního dne šestého měsíce, stalo se slovo hospodinovo skrze proroka Agea k judskému místr družiteli Zerubávelovi, synu Šaltělovi a k veleknězi Jošovi, synu Josadakovi. Takže my tady hned máme naprosto přesnou dataci, vnitřní přesnou dataci z textu, kam tuto knihu a kam službu proroka zařadit.
6:30Darius, jak jsme si minule říkali, je tedy Darius I, který vládl v tom perském království od roku 522 do roku 486. A jestliže to byl tedy druhý rok vlády krále Daria, musel to být tedy zákonitě rok 520. Dále se podívejme na odkazy v písmu. Prorok Ageus je dokázán jeho bibličnost i tím, Že nejenom, že naši otcové ve víře poznali, že je to boží kniha, tak jak je vedl duch svatý, ale jsou místa v písmu, které přímo na proroka Agea a jeho službu odkazují.
7:14Asi nejdůrazněji to vidíme v knize Esdraž, kde v 5. kapitole v 1. verši čteme o službě proroka Agea a potom v 6. kapitole 14. Ale posléze si ukážeme, že prorok Ageus byl také citován v Novém zákoně. Takže Ezdráž 4.24. Práce na době božím v Jeruzalémě tehdy ustala. To byl ten rok 520 za vlády toho mága Gaumáty, jinak Bardis Semiradis, a v Bibli tohoto krále perského známe jako Arthraxerxe.
7:52A tato práce stála až do druhého roku kralování perského krále Dareja. A teď máme Esdráž 5.1. Tu prorokoval prorok Ageus a Zachariáš, syn Idův, proroci judejcům v Jucku a v Jeruzalémě ve jménu Boha Izraele nad nimi. Tehdy povstali Zerubável, syn Šaltělův a Jošua, syn Josadakův a dali se do budování domu božího v Jeruzalémě
8:21a s nimi boží proroci, kteří je povzbuzovali. Pak následuje pauza, my se k tomu budeme vracet v těch dalších hodinách biblických, byly to překážky, které způsobil Tetanaj, místodržitel v Zaufrati, který psal králi Daryovi, aby ty práce ustaly a byla tam určitá prodleva v té práci na božím domě, dokud nebyl vydán nový dekret krále Darya.
8:49Ale nakonec, tedy ty práce započaly a boží lid za právě služby a pomoci těchto proroků chrám dostavěli Ezraš 6.14. Jučtí starší stavěli a dařilo se jim za prorokování proroka Agea a Zachariáše syna Idova. Pak dostavěli a dokončili znařízení Boha Izraele a znařízení Kýra i Dareja i Artraxerxa krále Perského. Tento dům byl dokončen třetího dne měsíce Adaru, což bylo šestého roku kralování krále Dareja.
9:25Takže to je ten náš rok 516. Pojďme tedy nyní k prorokovi samotnému, autorovi těch proroctví. Chagaj Hanavi, Ageus. Co znamená jeho jméno? Toto jméno, to jsme si již říkali v tom obecném úvodu, znamená slavnostní. Je to od hebrejského slova chak, což znamená svátek, je tím míněn Pánem Bohem přikázaný svátek či slavnostní schromáždění.
9:55Toto jméno je jméno vyznavačské, jak bylo velice časté u božích lidí starozákonní doby. Rodiče proroka totiž museli, nebo patrně očekávali zaslíbení dane proroku Jeremiášovi a ostatním starozákonním prorokům, právě například náchumových, k čemuž se vrátíme, že až se naplní těch 70 let toho božího trestu a babylonského zajetí, znovu se boží lid vyvolený navrátí do Jaruzaléma a vybuduje zničený chrám.
10:32A znovu tak bude moct být obnovena bohoslužba a i slavení božích přikázaných svátků. My víme, že boží přikázané svátky a bohoslužba byly nutně spjaty s místem jeruzalemského chrámu. Starozákonní lid nemohl uctívat pána Boha, kde se mu zachtělo a jak se mu zachtělo, ale k tomu se budeme dostávat i v těch dalších biblických.
10:58měl přesně Pánem Bohem nařízeno, kde ho bude boží lid uctívat, kdy a jak. Víte, tady bych se chtěl i zastavit v souvislosti s tím, v jaké době žijeme dnes i my a provést takovou aktualizaci. Víte, ty hospodinovi přikázané svátky a jejich slavení. Představte si, že lid izraelský nemohl 70 let slavit boží svátky. A my vlastně dneska žijeme v době, jako novozákonní církev, kterou já nepamatuju a možná i mnozí staršího data narození, že bychom se na Velikonoce jako boží lid nesešli, aby jsme společně s bratříma a sestrama se modlili,
11:49Zdávali Pánu Bohu chválu, četli společně Boží slovo, zůstávali v tom učením apoštolském, připomínali si, co Pán Bůh pro nás učinil a společně v modlitbách pozvedali svůj hlas. Já myslím, že můžeme tedy z té boží proznatelnosti aspoň trochu si uvědomit, co to znamená, když jsou přerušeny ty boží slavnosti a boží lid se nemůže svobodně schromažďovat, aby společně uctíval Boha.
12:26Víte, my budeme dál prokračovat, samozřejmě víme, že žijeme dneska v době, kdy naplnění těch proroctví vzalo úplně jiného charakteru a dimenze, protože samozřejmě žijeme v době, kdy od roku 70 našeho letopočtu židům byla odměta bohoslužba ne na 70 let, ale na celou dobu, kterou vlastně tady představuje církev, až do té doby, než přijde ten 70. týden Daniela let,
12:56kdy znovu pán Bůh bude jednat podivu hodně s Izraelem. Židé dodnes, ačkoliv se schází v synagogách, nejsou schopni naplňovat pánem Bohem ustanovené slavnosti a bohoslužbu, přinášet oběti, protože jim byla odňata. To, co konají, to je pouze náhražka, stín, ale v žádném případě ne to, co pán Bůh žádal. Víme, že je tady eschatologická část těchto proroctví, to znamená něco, co nás ještě čeká v tom naplnění.
13:31a my se teď zabýváme tou historickou částí těch proroctví, tedy to, co bylo naplněno, ale co nám slouží k tomu, aby jsme dobře rozuměli i tomuto období. Židé tedy po 70 let nemohli praktikovat ten svůj duchovní život v plnosti, protože neměli chrám a nemohli slavit boží slavnosti. Tady bychom si měli upoložit otázku, ale proč tomu tak bylo? Stalo se tak náhodou? Ne, byl to boží trest.
14:03Bratři a sestry, tady bych chtěl, aby jsme my sami retrospektivně zkoumali sami sebe. Víte, určitě není náhoda, že se dnes církev Kristova nemůže po celém světě, prakticky dnes po celém světě, kvůli té pandémii, shromažďovat tak, jak byla zvyklá a uctívat Pána Ježíše Krista, Boha Otce v Duchu Svatém, tak, jak byla zvyklá.
14:29Možná bychom všichni měli zkoumat právě tyto starozákonní texty, já říkám možná, ale jsem přesvědčen, že určitě, aby jsme z nich přijali po naučení, protože i k nám pán Bůh hovoří. Víte, rok 700, sedmestoletí před pánem Ježíšem Kristem, tedy dvěstě let před výstoupením proroka Agea, prorokoval prorok Izajáš.
14:521.10. Slyšte hospodinovo slovo v útcové sodomšti. Naslouchejte lidé gomorsky. Víte, koho oslovuje pán Bůh? Oslovuje Izrael, judu. A nazývá je takto hanlivě sodomský a gomorský lid. Proč? Naslouchejte zákonu našeho Boha? K čemu je mi množství vašich obětí, pravý hospodin, než jsem syt zápelných obětí beranu a tuku krvného dobytka? V krvi bíčku, beránku a kozlu nemám zalíbení. Když přicházíte, abyste se přede mnou ukazovali, kdo to od vás žádá, abyste šlapali po mých nádvořích.
15:39Nepřinášejte už falešné obětní dary, kadidlo je mi ohavnosti, novoluní a soboty, svolávání skromáždění nesnáším, nesnáším skromáždění, kde je zlo, vaše novoluní a svátky má duše nenávidí, jsou mým břemenem, jsem vyčerpán jejich snášením. Když rozpostíráte své dlaně, zavírám před váma oči, když roznožíte své modlitby, neposlouchám, vaše ruce jsou plné krve, umýte se, pročištěte se, odstraňte mi zkaženo ze svých činů, pryč z očí, přestaňte páchat zlo, naučte se konat dobro, hledejte právo, kárejte násilníka, zjednejte právo syrotkovi,
16:30Zastaňte se vdově. Víte, vždycky si musíme uvědomit, když Pán Bůh dopouští soudy nad tentým světem, chce, aby jsme si kladli několik otázek. A jednou z těch otázek je, proč? Proč Pán Bůh tyto věci dopouští? A my si musíme uvědomit, že nevždycky se Pánu Bohu líbí schromážďování Božího lidu. Ne vždycky je Pán Bůh ve skromáždění Božího lidu oslaven. Víte, a čím více blíží církev doby konce, tím víc pokračuje bezákonnost a nepravost právě mezi těmi, kteří se nazývají Božím jménem a hlásí se k Pánu Ježíši Kristu.
17:12Měli bychom proto zpitovat svá svědomí, svoje cesty, jestli naše bohoslužby a společné skromáždění skutečně Pána Boha oslavují. Zoslavují, protože Pán Bůh nás nepotřebuje. Pán Bůh je milostivý a když nás k sobě zve, není to proto, že by potřeboval něco od nás, ale proto, že tak činí z lásky a ze svého rozhodnutí.
17:39A nemysleme si, že když Pánu Bohu něco přinášíme, že On je povinen to od nás přijmout. Vzpomeňme na oběť Kajna a Abela. Vzpomeňme a to budeme probírat na Malachiaše. Panovník hospodin je veliký Bůh a je hoden vši naši chvály a úcty. A víte, vzpomínám na slovo bratra kazatele Václava Chumchala, jak se k tomu krásně vyjádřil v nedělitom slovu.
18:06Jak tedy úctit živého Boha, kterého nemohou pojmout nebesa nebes? Jak říká pán Bůh Davidovi, kde je ten příbitek, který mi chcete připravit? když ani nebesa nebes nemůžou našeho hospodina Boha živého pojmout. A víte, tam je klíč, jak přistupujeme k našemu pánu Bohu, jak si ho ceníme. A bratr Chumchal Václav říká velice dobře, jak můžeme v novozákonní době uctit našeho Boha tím, že budeme žít podle jeho slova, že zapřeme sami sebe, že budeme žít na jeho slávu,
18:43že budeme naplňovat jeho bůli. Jinak nemůžeme našeho Pána Boha uctit, i kdyby jsme zpívali nejkrásnější písně, i kdyby naše schromáždění měly deset tisíc lidí. Ne. Pán Bůh není jako člověk. To už říká proroku Šamuelovi. Pán Bůh se kouká jinak. Víte, snažme se to vnímat i v této době. Když budeme slavit letošní Velikonoce, posteskněme si na to, když jsme se schromážďovali, aby jsme společně v pokoře před naším Pánem Bohem sklonili a přemýšlejme, co můžeme změnit s Boží milosti a jak zlepšit naše schromáždění, aby nebyli Pánu Bohu napřítěží, ale k radosti.
19:35Víte, právě v té době před exilní proroci božíli tvarovali, že Pán Bůh ty svátky ukončí, protože Pán Bůh už měl dost toho pokrytectví, falše, hříchu a věcí, které byly v přímém rozporu s jeho svatým slovem. Proto i Ozeáš, který působil v roce 755 až 710, čili byl součastníkem proroka Izajáše, promluvil takto, 2.13.
20:11Ukončím pravý hospodin všechny její oslavy, její každoroční svátky, její novoluní, její soboty, všechny její určené svátky. Které je jí, kdo je ona, je to boží žena, nevěrná žena Izrael. A pán Bůh se rozhodl právě pro její nevěru a to, že nebyla celá při hospodinu, při svém muži, přerušit všechny její svátky.
20:46Já mi víme, že roku 586 se to stalo a Izajáš 29.1. mluví, velice intimně oslovuje Jeruzalém. Možná, že jste toto oslovení přehlédli, ale já chci, aby jsme si ho pamatovali. Ach, Ariely, Ariely, město, kde tábořil David, přidávejte rok k roku, ať se opakuje koloběh svátků. Způsobím Arielovi soužení a nastane smutek a žal a bude pro mě jako obětní ohniště.
21:22Utábořím se dokola proti tobě, oblehnu tě s náspy a postavím proti tobě obláhací pevnosti. Víte, byl to pán Bůh, který přivedl babylonského krále, který oblehl Jeruzalém, oblehal ho tak, že vyhladovil až do té míry, že židé jedli vlastní děti. Proč? Pro nevěru Ariela. Ariel to je krásné poetické oslovení Jeruzaléma. Ariel to je spojení na dvou slov. Ari a El. Ari znamená lev, lvice, a El bůh. Ariel je lvice boží.
22:08Pán Bůh oslovuje Jeruzalém jako lvici svoji, jako svoji lvici boží, ale lvici, která je mu nevěrná, která nedbá na jeho slovo, která se odklání od jeho přikázání svatých ustanovení a zákona. Když se nebudeme držet božího slova, když nebudeme jednat podle božího slova, naše bohoslužby a naše uctívání bude marné.
22:39Ale nebyl tu jenom výnos o trestu. Ty předexilní proroci dostali za úkol také vyhlásit slovo naděje. A tu naději vyhlásil například prorok Náchum, prorok, který měl hlavní tedy podíl v tom zjevit boží atrubuty a prorokovat soutnat Ninivem. Ale poslechněte si, co dostal také Náchum za úkol. Náchum 2.1. Hle, po horách kráčejí nohy nositele dobré zprávy, kterých zvěstují slova pokoje nebo pokoj. Slav Judo své svátky, splň svoje sliby, protože již nikdy tebou nebude procházet ničem nik, byl zcela vyhlazen.
23:20Prorok Náchum prorokoval někde od roku 697, takže po Izajášovi, ale říkám téměř 150 let před Agem a určitě rodiče proroka Agea znali toto zaslíbení, zaslíbení, že Juda bude znovu slavit svátky svému Bohu. a tady se chci s vámi zastavit, ne dlouze, i když toto téma by vydalo na x biblických hodin, jaké jsou ty přikázané hospodinovi svátky.
23:52Já bych chtěla, aby jsme si pamatovali sedm základních božích ustanovených svátků, čtyři jarní svátky a tři svátky podzimní. Ty čtyři jarní svátky prakticky došly svého naplnění a byly výchovou ke Kristu v té novozákonní době, v prvním příchodu Pána Ježíše Krista a ustanovením církve, čili nebyly to svátky samoučelné, ale byly to svátky, které vychovávali boží lid k Pánu Ježíši Kristu.
24:25Takže tím prvním přikázaným božím svátkem je Pascha, Pesach, který se slaví 14. Nisanu. A samozřejmě najdeme o něm nejvíce textů v Exodus 12 a je to o tom výjití božího lidu z Jeruzaléma. Další přikázaný boží svátek, který nasleduje, je svátek nekvašených chlebů, čili Chak Hamacot, který se slaví podle toho židovského kalendáře od 15. nisanu do 22.
25:00Je to ten velikonoční týden, svátek nekvašených chlebů. No a potom ten třetí jarní svátek, 17. Nisan, to je svátek prvotin, Habiku Rim, Chak Habiku Rim. No a jaké je naplnění? No to věřím, že novozákonní cítkem zná ve dne v noci. Samozřejmě, že naplnění pasch je oběť Pána Ježíše Krista. ten svátek nekvašený chlebu ukazuje na ukřižování, na potlačení a odstranění toho hříchu, tou kristovou oběti.
25:36No a svátek prvotin, no to je neděle vzkříšení, neboť Kristus je tou prvotinou vzkříšení. On byl prvním vzkříšen. No a potom následuje další čtvrtý javní svátek a to je svátek letnic, což je svátek šavuot, svátek týdnů. No a to je okamžik, kdy byl seslán duch svatý a kdy byla ustanovena církev. No a pak máme tři vysoké židovské svátky na konci toho liturgii, nebo v tom sedmém měsíci, měsíci Tyšví.
26:14a tyto svátky ale jsou stále otázkou naplnění v budoucnosti a týkají se druhého příchodu Pána Ježíše Krista. Tím prvním svátkem je Rožhašaná, židovský nový rok, svátek Troubení, který je úzce spojen k setobrazem na vytržení církve. Potom tím dalším, úplně královským svátkem, jestli je svátek ze svátkům ten nejvyšší, tak je to určitě den smíření.
26:41Jom Kipur, který se slaví desátého Tyšery. A je to svátek, kdy velekněst vcházel do vele svatyně svatých a přinášel jednou za rok na tu slitovnici oběť za hřichy celého lidu. A určitě je to odkaz na ten druhý příchod Pána Ježíše Krista ve slávě, soud definitivní. A pak je třetí svátek podzimní v měsíci Tyšery, který je 15. až 22. tyšry, u nás to vychází říjen, předom září říjen a to je svátek týdnu, teda týdnu, stánku, sukot a to je samozřejmě obraz na milénium, na potom ustanovení toho božího království.
27:30Takže všechny tyto svátky, těch sedm svátků, nalezneme v písmu Ustanoveny, nejvíce asi textu nalezneme v Levitiku 23. kapitole a tyto svátky odrážejí a ukazují, vychovávají boží lid k těm novozákonním skutečnostem a k té slavné boží budoucnosti. Takže prorok Ageus nesl vyznavačské jméno, byl to prorok slavnostní. Prorok, který nám ukazoval, že boží svátky mají ústřední místo v tom židovském roce, ale aby mohli být slaveny a aby mohli být tak vedeny, jak pán Bůh chtěl, tak pro ně musí být postavený chrám. A chrám musí stát.
28:24Takže proto není divu, že prorok Chageus dostal za úkol prorokovat a vést lidi k tomu, aby se navrátili k dílu na božím chrámě. Já vždycky u každého proroka říkám takové to kdo, kde, kdy, jak, proč. A nejinak to řeknu i tady u proroka Chagea, tady kdo Chageus, to jsme si řekli, ale pravdou o proroku samotném, A
28:56Pravdou zůstává, víme, prakticky velice málo, prakticky vůbec nic. Nevíme, jak žil, nevíme, koho měl za manželku, co prožíval. Boží slovo tyto informace nepodává. Boží slovo nás nechtělo soustředit na život proroka samotného, ale především na jeho zvěst. To je třeba rozdíl u proroka Jeremiáše, kdy naopak život proroka Jeremiáše sám o sobě byl úzce projad i s jeho službou, nebo prorok Daniel.
29:27O proroku Danielovi víme spoustu věcí a nebylo to samoučelné, pán Bůh chtěl, aby jsme studovali život proroka v závislosti i s tím proroctvím, které přinášel. Prorok Chageus je jeden z proroků, kde je ústřední hlavně tá zvěst, kde působil po exilní Jucko, tedy po té repatriační vlně se vrátil do Jucka, aby znovu budoval chrám. Kdy? Rok 520, přesná datace proroctví, my máme přesně možnost podle těch proroctví, podle datace té knihy vypočítat, kdy se jednotlivá proroctví stala.
30:06Tak, já to budu vždycky říkat ty datomy u jednotlivých prodotství, jaké budeme v Chageovi probírat, ale první prodotství se stalo 29. srpna, tedy toho roku 520 a to poslední zapsané 4. prosince, teda 18. prosince toho roku 520. Zásadní proroctví, které jsou zapsány, byly čtyři. Jak? To znamená způsob inspirace. My čteme v prvním kapitole, v prvním verši, slovo hospodinovo se stalo rukou, nebo skrze Chagea.
30:45Takže to je velice typický způsob, jakým bylo předáno Boží slovo. Boží slovo se prostě stalo k prorokovi. Víte, jsou různé způsoby, jakým mohl Pán Bůh předávat své poselství. Mohlo to být viděním, snem, přímým hlasem a svým promluvením, ale asi úplně nejčastější způsob, jakým obdrželi proroci slovo od hospodina je jednoduše, že slovo hospodinovo se stalo skrze proroka.
31:22A my to potom máme blíže vysvětleno v tom novozákonním textu u Petra a Poštola, že boží mužové byli unášeni, tam je stejné sloveso, fero, v určitém tvaru, které je používáno, když je loď třeba na moři hnána větrem, plachetnice. My nevidíme ten vítr, my nevidíme nic jiného než působení toho větru, který tu loď žene.
31:55A tak opravdu my o inspiraci boží můžeme říct, že nejčastěji probíhala tak, že ten boží duch nadpřirozeně vedl ty proroky a unášel je, aby zvěstovali a zapisovali to slovo přesně tak, jak chtěl, ačkoliv využili jich osobnost, znalosti, schopnosti, jazyk. Proč? Hlavní důvod proroctví proroka Chagea bylo, aby boží lid se navrátil k dílu na božím chrámě, které opustil pro těžkosti, ale také proto, že se začal věnovat svým vlastním věcem.
32:32Hlavní téma knihy. Když se řekne prorok Chageus hlavní téma, vždycky byste měli říct obnova jeruzalemského chrámu za doby Zerubávela. A teď hlavní poselství. Hlavních poselství je několik, která nám tato kniha předává. První poselství je Žít pro Boží slávu. Je to podobné, o čem mluvil brater Vašek Chumchal v kázání nedělním.
33:01Ageus 1.2. Toto pravý hospodin zástupů. Tento lid říká, nepřišel ještě čas? Čas, aby byl postaven hospodinu v dům? I stalo se hospodinovo slovo prostřednictvím proroka Agea. Pro vás je čas, abyste bydleli ve svých domech? Zatímco tento dům je zcela spustošený. Nyní toto pravý hospodin zástupů. Přemýšlejte o svých cestách.
33:27Pána Boha samotného, jeho vůli a tedy Boží království musí mít člověk na prvním místě. To platilo ve starém zákoně a platí i dnes. Součástí nebo co je dnes tím chrámem božím, který nesmí být v troskách a kterého si nesmíme cenit více, nebo které nesmíme zanedbávat a cenit si ho méně než vlastních domovů, rodin,
33:55To je církev živého Boha, chrám boží. Jak říká pán Ježíš Matoušovi 6.33, hledejte především boží království a spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno. A co čteme v Efeským o našem spasení slavném 2.8. Milostí, který jste spasení skrze víru. Spasení není z vás, je to boží dar. Není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. A teď dejme pozor.
34:27V desátý verš jsme přece jeho dílo v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. Víte, to je to, k čemu nás pán Bůh spasil, aby jsme byli tím jeho dílem, aby jsme konali ty dobré skutky, které nám předem připravil. Že už v novozákonní církvi se děla velice vážná věc, na kterou si Pavel stěžoval ve Filipenském 2.21.
35:04na všichni si hledí jen svého a ne toho, co je Ježíše Krista. Ale tak to bratři a sestry být nemá. My vidíme a budeme to rozebírat u proroka Chaga, jaké je správné pořadí prioryt v našem životě. Další druhé poselství, boží výchova. Vychází to z toho prvního. Pokud věřící člověk dává boží věci na druhé místo, pán Bůh mu nežehná naopak,
35:33Klade mu překážky a těžkostmi se ho snaží navrátit na správnou cestu. U proroka Chagá čteme 1.9. Vyhlíželi jste mnoho, ale je málo. A když jste to přinesli domů, odfoukal jsem to. Proč je výrok panovníka hospodina zástupu? Protože můj dům je zcela zpustošený a vy si běháte každý za svým vlastním domem. Takže pán Bůh způsoboval těžkosti, překážky, rány, aby boží lid začal přemýšlet o svých prioritách. To platí dodnes. Tak to pán Bůh jedná se svým lidem i v dnešní době.
36:15Třetí poselství, překážky a těžkosti na cestě věřícího neznamenají vždy, že pán Bůh ho opustil nebo že dokonce změnil plán a záměr s jeho životem. Naopak, Ageovi jsme jasně utvrzeni, že ten záměr boží zůstával naprosto stejný. Ageus 2.4. Nože, posilni se, Zeru Bábely, říká hospodin, je hospodinův výrok, posilni se veleknězi Jošo, synu Joosadakův, posilni se všechny lidé země, hospodinův výrok a jednejte, neboť já jsem s vámi, je výrok hospodina zástupu.
36:56Čtvrté poselství je nepohrdat dnem malých začátků. Víte, uvědomme si, že my nevidíme v celé komplexnosti boží dílo. Nejsme ani schopni v tom našem omezeném vnímání lidském domýšlet všechny věci tak, jak je vidí Pán Bůh. Ale my víme, že často máme sklony jako lidé k malomyslnosti A tak u Agea přesně se setkáváme s tímto problémem
37:30O tom jsme mluvili v tom historickém úvodu Ageus 2.3, kdo z vás, kteří jste zůstali, viděli tento dům v jeho první slávě? Jaký je vidíte teď? Není ve vašich očích pouhé nic? Víte, v roce 586 byl položen první ten základní kámen k obnově chrámu. A my čteme v Esdrášovi 3.12, že když to konali za té oslavy, tak 3.12 čteme mnozí z kněží Levitu a předáku rodů starci, kteří viděli první dům, hlasitě plakali, když byl před jejich očima kladen základ tohoto domu.
38:11Oni plakali, protože neměli dostatečnou víru a neměli ani dostanečný boží nadhled k tomu, jaká bude sláva toho obnoveného chrámu. Ale my víme z písma historicky, že to byla sláva, protože boží chrám byl zcela nezbytný, aby byl obnoven, Protože obnova božího chrámu souvisela s celým božím svrchovaným dílem spásy. Aby mohl přijít pán Ježíš Kristus, Mesiáš, aby se mohl naplnit všecko písmo, chrám musel stát. A to ty židé nedokázali mnozí v té době si uvědomit. Byli součástí velikého božího plánu, ale ze svého pohledu jim to mohlo přijít malé.
39:03A víte, tak je to někdy s námi. Každý z nás, božích lidí, kteří jsme byli bánem bohem povoláni, máme nezastupitelné místo na tom božím díle. Nám se to může zdát malé, bezvýznamné. Někdo se může přeceňovat a být pišný. A to je varování. Ale spíš, a my Češi k tomu tíhneme, máme tendenci k té malomyslnosti. Ale Pán Bůh nám tady ukazuje, že ne, že jsme součástí něčem mnohem většího, co má Pán Bůh ve svých rukou. A opravdu Adéus Dvašet říká, neboť toto pravý hospodin zástupu ještě jednou zakrátko zatřesu nebem i zemí, mořem i souší, zatřesu všemi národy a přijde to, po čem touží všechny národy a naplním tento dům slávou pravý hospodin zástupu.
39:55Mně patří stříbro, mně patří zlato, je výrok hospodina zástupu. Větší bude sláva tohoto dobu, než dobu prvního pravýho hospodin zástupu. A na tomto místě způsobím pokoj, je výrok hospodina zástupu. Umíme to vůbec domyslet? Což slyšeli tehdy ti židé? Ne. Já věřím, že málo kdo si tehdy dovedl domyslet, co konají a co je před nimi, kam to směřuje.
40:27Ale my si z toho vezmeme ponaučení, protože my dneska máme uzavřený kánon písma a žijeme v době, kdy už můžeme studovat proroctví, které nás čekají. A tak nebuďme malomyslní. Ale jak říká Apoštol Pavel 1. Korinským 15, 58 A tak, můj milovaní, bratři, buďte pevní, nedejte se zvyklat, buďte stále horlivější v díle páně, vždyť víte, že vaše práce není v pánu marná.
40:57A páté poselství knihy Agea, zopakování základních teologických pravidel a totiž, že hřích je strašně nakažlivý a je překážkou božího požehnání. S posvěcením je tomu jinak. Posvěcení se nešíří jako hřích a nečistota. O čem mluvím? Ageus 2.12. Jestliže někdo vezme posvátné maso do okraje svého roucha a tím okrajem se dotkne chleba, vařeného jídla, vína, oleje či jakékoliv potravy, bude to svaté, kněží odpověděli. Ne.
41:43Agelus se dále zeptal, jestliže se někdo nečistý dotkne čehokoliv toho, bude to nečisté, kněží odpovědili, bude to nečisté. A tady je hluboký princip duchovní. Víte, představte si mísu ovoce. Mísu zralého ovoce a dáme nebo necháme v té míse jedno zkažené. Co se stane do rána, za pár dní? Uzdraví to zdravé ovoce to jedno nakažené, anebo schníje všecko ovoce v té míse?
42:20Je to hluboký biblický princip, který přichází už od Mojžíše. Ano, s hříchem je to tak nebezpečné, jestliže v božím lidu je nepravo s hřích, ten kořen hořkosti, tak se šíří a nakazuje mnohé, kdežto s posvěcením je to mnohem delikátnější. A tak jsme u toho textu z Apoštova Pavla 1. Korinským, které jsem citoval na závěr minulé biblické, 5-6 1. Korinským.
42:50Vaše chlouba není správná? Nevíte, že trocha kvasu prokvasí celé těsto? Vyčištěte tedy proto starý kvas, abyste byli novým těstem, neboť jste nekvašení. Víte, v písmu máme mnoho příkladů, co způsobil nevyznaný a nevyřešený hřích v božím lidu. Nečistota. Vzpomeňte si třeba na dobývání města Aj, na Alkánu. Kolik božího lidu padlo a nebyli schopni to město dobít právě proto, že byl tam hřích. Nečistota.
43:24a tak boží lid nemohl zažívat boží požehnání v době Agea, dokud nebyl očištěn, dokud nebyl vyspořádán ten hřích a nebyli opravdu tak, jak měli být před boží tváři čisti. Jaká je hlavní výzva celé knihy proroka, Agea? Důležitost retrospekce v duchovním životě. Určitě jste si už všimli, co zaznělo v první kapitoli, v druhém verši, v první kapitoli, pátem. Nyní toto praví hospodin zástupu. Přemýšlejte o svých cestách.
44:09Víte, je strašně důležité, aby my křesťani a samozřejmě židé té doby jsme přemýšleli o svých cestách, aby jsme zkoumali svůj duchovní život a pod vedením Pána Boha, jeho ducha nad jeho slovem, z toho činili správné závěry. Někdy je potřeba činit pokání, někdy je někde potřeba přidat, někdy je potřeba někde ubrat. Prostě měnili svoji mysl, svůj život, právě moci Ducha Božího a jeho slova. A k tomu je nutné sama sebe zkoumat.
44:472. Korintským 13.5, tam Apoštol Pavel říká do Korintu, sami sebe zkoušejte, jestli jste ve víře, sami sebe zkoumejte, či nepoznáváte sami na sobě, že Ježíš Kristus ve vás, leda, že byste byli neosvěčeni. A co má být mírou, podle které se mám zkoumat? Má to být nějaký bratr, sestra ve sboru, který je na tom hůř než já? Nebo někdo ve světě, můj soused, který žije v hříchu a na Pána Boha úplně zapomíná? Ne. A poštol Pavel a písmo jasně praví, má to být Pán Ježíš. On je tou mírou, kterou se máme poměřovat a ke které máme směřovat.
45:33No a samozřejmě určitě znáte ten text 1. Korinckým 11.28 před večeří páně, když si sami vždycky klademe před sebe. Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chleba jí a z toho kalicha pije, kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo páně, jí a pije sám sobě k odsouzení. Bratři a sestry, Aděus nás všetky z božího pověření vyzývá. Zkoumejme svoje cesty.
46:04Takže na závěr shrnutí teologie knihy proroka Chagea. Za prvé priorita hodnot, za druhé boží jednání, za třetí posvěcení a kontrola hříchu, životě, společenství a celého lidu, důsledky znesvěcení nebo posvěcení, dále neměnost a jistota božího povolání a vyvolení a jeho smluvní milost.
46:36Historický dopad knihy proroka Chagea, vybudování Zerubávelova chrámu, eschatologický výhled, obnovení předzvěst chrámu mileniálního a den hospodinův. A na závěr úplný mesiářský důraz knihy proroka Chagea. Ageus 2.7. Zatřesu všemi národy a přijde to, po čem touží všechny národy, chemdat kolgojím hebrejsky.
47:13Kdo je to, nebo ten, po čem touží všechny národy? Kdo je tím chemdat kolgojím? je to Pán Ježíš Kristus. Je to spása, která je zaslíbená nejen pro Izrael, ale pro všechny pohanské národy, neboť boží lid bude povolán ze všech koutů světa. A proto Ageu zaslibuje, že přijde to, po čem touží všechny národy.
47:50Chymdat kol gojím. Je to naplnění té smlouvy, kterou uzavřel hospodin s naším otcem víry Abrahamem. V tvém símni, dejme pozor, ne v množném čísle, ale v tvém símni, dojdou požehnání všechny národy. To je to chemdat kolgojím, touha všech národů.
48:23A dejme pozor, právě tento text je citován, jeho úryvek i v listu židům a má ten odkaz na ten druhý příchod Pána Ježíše Krista. Židům 12.26. Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, nyní však slibuje, ještě jednou otřesu, nejen zebí, nýbrž i nebem. A Geus 2.7 říká, zatřesu všemi národy.
48:53Takže bratři a sestry, já vám přeju z tohoto místa požehnané velikonoční svátky, přeju vám, aby jsme je slavili i s tímto poselstvím, protože byla nám teď odebrána ta výsoda být společně schromážděni. Přijmeme k srdci tu výzvu proroka Agea. Nyní tedy toto pravý hospodin zástupů, přemýšlejte o svých cestách.
49:23a přijměme i po vzbuzení, že Boží dílo, Boží plány, Boží cesty převyšují naše. A to, co se od nás očekává, je Pánu Bohu věřit a sloužit mu tak, jak se jemu líbí. Zbázní a třesením uvádět ve skutek své spasení. Amen.