Boží velkolepá láska | Jan 3,16
Biblické texty v kázání
Jan 3Genesis 6Genesis 8Genesis 22Exodus 33Exodus 34Numeri 21Matouš 11Jan 14Galatským 31. Janův 5
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (12)
- 0:09 Jan 3
- 8:03 Jan 3,16
- 12:18 Numeri 21
- 18:51 Jan 3,16
- 20:22 Exodus 33
- 22:09 Exodus 34,6–7
- 26:11 Jan 3,16
- 32:59 Galatským 3,28
- 35:25 Genesis 6
- 39:37 Genesis 22
- 45:28 Jan 14,6
- 48:18 Jan 3,16
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:09Tak dobré ráno, bratři a sestry. Jak už, jak už Tomáš předeslal, otevřete si, prosím, své Bible do Jana třetí kapitoly. Možná trošku překvapující, ale ale eh minulý týden byl poměrně poměrně rušný. Jak víte, probíhal sborový pobyt. Byl v takovém skromnějším e způsobu, ale ale možná jeden z nejlepších, co jsme za pár let zažili.
0:41Měli jsme příležitost poslouchat našeho bratra Steva a jeho vyučování na bezměrnou milost, což bylo, což bylo ohromné super vyučování, velice povzbuzující. Eh a eh opravdu každý si každý si to chválil, jak nám znovu připomněl, co co pro nás Kristus udělal na kříži, ale zároveň jak to proměňuje jednotlivé životy různých
1:07lidí v písmu. A a eh nevím, jestli ty záznamy budou tmání z bezpečnostných důvodů, protože eh jako kazatel Božího slova by v Anglii z toho měl docela eh docela oplétačky, takže takže nevím, jestli to bude veřejně zveřejněno takhle, možná přes nějaký kód nebo něco takovýho. Nicméně, nicméně jsme eh Steva požádali, jestli
1:35by dáli pán příští neděli, nekázal Boží slovo tady a takže aspoň budete mít trošku ochutnávku, ochutnávku jeho eh kázání a způsobím, jaký vykládá text, což je velice velice povzbuzující. Vzhledem k tomu všemu tedy dneska se vracím textu, kterým jsem nedávno kázal, ale myslím si, že mnozí z vás to kázání neslyšeli, protože
2:03to nebylo tady, ale ale v Kromě říži a tak jsem trošku recykloval a předělával a budu kázat na na verš Jan 3:16. Kolik z vás kdy někdy slyšelo kázání na Jana 316? Slyšeli jste to někdy? Slyšeli jste? Jeden jeden ze Zajímavé, že zajímavé text, který mnozí z nás známe z paměti. Text, který každý každý slyšel. Možná i
2:35nevěřící. Když by si měli vybavit nějaký text z písma, tak by si asi vybavili Jana 3:16. text, který vyjadřuje podstatu evangelia a přesto, jak málo z nás na něj slyšelo kázání. A tak já ten text pro nás přečtu a pomodlím se za Boží pomoc ve výkladu tohoto nádherného textu. V Janovi 3:16 čteme:
3:06"Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." Pomodleme se. Drahý Pane, jak národný a povzbuzující verš, který nám znovu připomíná, jak jsi se k nám v Kristu sklonil, k nám hříšníkům,
3:36abychom měli naději věčného života, aby si zvrátil to, co pád způsobil, aby si zvrátil to, co hřích znemožnil. Jmenovitě, abychom byli s tebou na věky. Tak tě prosíme, aby ses oslavil v kázání svého slova, aby znovu jako tvá církev jsme si připomněli,
4:06osvěžili se tou ohromnou láskou, kterou jsi nám prokázal v Kristu. Použí si svého slova k tomu, abys proměnil naše srdce ke své slávě a naší radosti. Amen. Apoštol Pavel nám, Apoštol Pavel, apoštol Jan nám pod vedením Ducha svatého zprostředkovává možná jeden z nejúzlašnějších výroků Písma. výrok, který popisuje Boží velkolepou
4:38lásku, kterou nám projevil v našem zachránci Pánu Ježíši Kristu v tom velice známém známém verši. A někdy ale máme problémy tuhletu ohromnou lásku vidět. Někdy máme problémy tuhle nádhernou pravdu vstřebat. A nejsme jediný. Možná jste slyšeli jméno známého kazatele Diel Mudyho z Chicaga, velice známý bývalý prodejce
5:06bod. Ten sám zápasil s obsahem a s významem tohodle toho verše. Při při jednom ze svých č při jedné ze svých četných cest do Anglie se seznámil s mladým kazatelem. Jmenoval se Henry Mohus. A tento mladý kazatel se mu jednou svěřil a říká:„Přemýšlím o tom, že že pojedu do Ameriky. Ale řekl na to mdy, tak v tom případě,
5:37pokud se někdy dostanete do Ameriky, tak tak jistě navštypte můj sbor v Chicagu a já vás nechám kázat našemu sboru." Bylo to takové zdvořilé gesto od Mudyho a a ne, že by byl pokrytec, ale trošičku toho litoval, protože nikdy předtím Murhause neslyšel kázat a tak se tak se bál, že se nakonec stane, že Murhous přijde a on mu bude muset
6:06ponechat kazatelnu a bude ho muset nechat kázet, protože mu to slíbil. A nakonec se taky stalo. Několik možná měsíců později, potom co se Moody vrátil zpátky do Chicaga, mu přišel telegram od od Murhausa, který který četl následující. Právě jsem dorazil do New Yorku. V neděli budu v Chicagu, Mohuse. A Mury si v tom okamžiku nevěděl rady.
6:37aby toho nebylo dost, zrovna ten následující týden nebo tu neděli, kdy kdyby býval nechal Murha kázat, neměl být vůbec v Chicagu, protože měl jet na sérii setkání, která měl někde jinde. Tak si říká, co teď, že? Já odjíždím, Murhaus přijíždí a já jsem mu slíbil, že ho nechám kázat. No tak jako každý rozumný kazatel a starší to
7:05probral se svojí manželkou a nakonec nakonec se rozhodl a řekl vedoucím svých své církve nebo to té církve, kde sloužil, až přijde murhaus, nechte bratra kázat. A když se když se osvědčí, když když to kázání bude dobré, bude se líbit vám, bude se líbit i i lidem, tak ho klidně nechte kázat znovu. A múdy potom odjel. a pryč celý týden. A když se vrátil, tak
7:34se zeptal pochopitelně své manželky, jak se dařilo mladému kazateli? A to mu říká a to je zase, bych řekl takový dost typický od manželky, je lepší kazatel než ty. Říká hříšníkům, že je Bůh miluje. A Mudy se hned ohradil. Říká: „To není pravda. Bůh nemiluje hříšníky." A ona na to: "No tak si ho ji, jdi poslechnout."
8:03A to samozřejmě mu dozděšilo. Říká: „Cože ona pořád, on pořád ještě káže?" Říká: „Ano, už káže celý týden a jako text má jeden jediný verš. Jana 3:16. A tak mu když šel na shromáždění a a Murha vstal a začal slovit: "Celý týden jsem hledal text, na který kázat a nenašel jsem lepší text, než Jana 3:16. Takže si myslím, že si o tom textu ještě
8:31znovu něco řekneme. A začal kázat. A mudy později prohlásil: "Toho večera jsem poprvé jasně pochopil velikost Boží lásky. Není pochyb, že Jan 3:16 výjimečným způsobem poukazuje na to, že Bůh nám v Kristu projevil velkolepou lásku. A věřím, že kdyby se nás někdo zeptal,
9:01někdo nevěřící, abysme vybrali jeden verš z Bible, který vystihuje podstatu Božího jednání s člověkem, tak tak Jan 3:16 by byl v top trojce. A tak se pojďme na tenhle verš podívat, zaměřit se na tu Boží velkolepou lásku, kterou nám projevil v Kristu. A v duchu prosme Boha, aby právě ve světle téhleté lásky naplnil naše srdce
9:30vděčností, aby naplnil naše srdce uctíváním našeho Spasitele. A jestli to je někdo, kdo doposud nepoznal Ježíše jako svého pána. Tak takovým souběžným cílem, který pro tole kázání mám, je, jak píše apoštol Pavel, abyste byli se všemi svatými schopni pochopit, jaká to šíře a délka a výše a hloubka a poznat Kristovu lásku,
9:57která převyšuje poznání a tak byli naplněni až do výše plnosti Boží. Máme tedy před sebou Jana 3:16, ale samozřejmě nemůžeme jen tak skočit do verše. Musíme se nejprve podívat na kontext. A a Tomáš už nám přečetl tu zásadní část téhleté kapitoly. A jak víte, tenhleten verš se nachází, dalo by se říct na konci, na
10:26chvostu velice známého setkání, té noční návštěvy, významného duchovního učitele Nikodéma. Ten, jak víte, přichází k Ježíšovi v noci, než spíš, aby se vyhnul opletačkám s ostatními náboženskými vůdc. A a Nikodems má své vlastní názory na Ježíše a ačkoliv nejsou zahranou jako názory jeho kolegů, kteří Ježíše obviňovali, že
10:53má démona. Nikodém se taky zrovna netrefuje do do černého. Vidíme potom, jak jak přichází a říká Ježíšovi: "Učiteli, víme, že jsi přišel od Boha. Jinými slovy, přišel jsi od Boha, abys učil." A a postupem času ho Ježíš vyvrací z omylu. A a postupem času i potom během Jana a toho celého evangelia zjiťujeme, že že se Nikodem musel
11:23naučit, že to není tak, že Ježíš je učitel, který přišel od Boha, ale že Ježíš je Bůh, který přišel učit. A Ježíš ho učí právě o nezbytnosti zrovuzrození proto, aby člověk opravdu vešel do Božího království, protože o to tady šlo. A podle všeho, jak jsme četli, Nikodém tomuhle měl rozumět. měl chápat význam nové smlouvy, jakou
11:48prorokoval Ezechiel a a Jeremiáš, kdy Bůh slíbil, že ve své milosti promění naše srdce, že vezme ta kamenná srdce, která jsou v nás, ta zatvrzelá kamenná srdce hříšníků a dá nám místo nich srdce masitá, živá, taková srdce, která budou odevzdá a poslušná Bohu. A tím zásadním instrumentem téhleté proměny bude sám Bůh, Duch svatý, který
12:18svrchovaně dle dle Boží vůle, tak jako vítr si dělá, co chce, proměňuje lidská srdce. A Ježíš právě po tomhletom vysvětlení pokračuje dál v tom svém vyučování a připomíná příběh Mojžíše a událost s bronzovým hadem. Pokud jste tady ve čtvrtek večer, probírali jsme to v Numeri 21. kapitola a tam čteme, jak Izrael znovu reptal proti Mojžíšovi a
12:44pohrdal manou, stěžoval si, říkal, že to je mizerná strava doslova. Pořád tahleta mana. Mana na měkko, mana na tvrdo, mana s manovým máslem, manový chleba. Smažená vana. Už máme téhle mizerné stravy plné zuby a Hospodin na lid posílá soud v podobě ohnivých hadů a a ti je pokousali a mnozí z nich umírají. A v tom okamžiku Izrael uznává svůj
13:14hřích a přichází k Mojžíšovi a prosí o odpuštění. A Hospodin tedy přikazuje Mojžíšovi, ať udělá bronzového hada a umístí ho na korouhev. A a potom čteme, že každý, kdo je kousnut, když se na něj podívá, zůstane naživu. To znamená, když se podívá na toho hada. A tak se také stalo. Každý, koho ušt had, když se podíval na bronzového hada, zůstal
13:38naživu. A Ježíš se vrací k téhleté ilustraci a a uzavírá to slovy. 14. verš v Janovi tř. kapitole. A jako Mojžíš vyvýšil hada v pustině, tak musí být vyvýšen syn člověka. aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. A tak ten význam téhle paralely je jasný. Jde tady o vyvýšení Božího prostředku záchrany. A ta záchranná moc
14:08v životěch těch umírajících spočívá v tom, že se na ten prostředek spásy dívají vírou. A v tom okamžiku, když si takhle Ježíš připraví půdu, přichází 16. verš. A a tohle už s pravděpodobností, s tou největší pravděpodobností už nejsou vlastně Ježíšova slova. Je to nejspíš Janův komentář právě na to, co Ježíš Nikodéma vyučoval.
14:35Jan tohle dělá poměrně často ve svý ve svém evangeliu a dává to smysl. Uvozovky v té době nefungovaly nebo neexistovaly. Nikdo je neřešil. A tak není vždycky jednoduché rozpoznat, jestli jestli tady je přímá řeč Ježíše, nebo jestli to je nějaké shrnutí a vysvětlení vypravěče. Ale v tomhletom případě, podívejte se do textu, máme
14:59docela jisté indície, že jde opravdu o Janův výklad. Všimněte si totiž té změny ve slovesech. V případě Mojžíše Ježíš používá minulý čas. Ale v okamžiku, kdy Ježíš mluví o synu člověka, říká, musí být vyvýšen přítomný čas a a infinitiv. A kdyby ten následující 16. verš byl součástí vyučování,
15:30myslím si, že by pokračoval. Ježíš pokračoval právě v tom přítomném nebo i i budoucím čase, protože v tom okamžiku, když se pán Ježíš baví s Nikodémem, tak tak vlastně ještě je před křížem. Baví se o něčem, co teprve přijde. Ale v tom 16. verši vidíte, Jan to vyjadřuje v minulém čase. Já vím, že tam máte, neboť
15:53Bůh tak miluje, ale v tom originále je miloval eh minulý čas. Jakoby se Jan tady díval zpět na to, co Bůh už v Kristu vykonal, podobně jako to Ježíš dělá v případě v případě Mojžíše a Hda. A tak Jan v tomhle okamžiku v tom 16. verši zaujímá tu naši perspektivu. Zrovna tak jako my i Jan hledí zpět na velkolepou Boží lásku, kterou projevil v
16:22Kristu. A to je to je náš kontext. Boží láska. Co je to, co je to Boží láska? My se tímhle slovem často oháníme a a ne vždycky si ho vysvětlíme. Já bych na to chtěl jít trošku obklikou, aby abysme si opravdu uvědomili o od o co tady běží. V našich kruzích, teda bychom považovali za reformované, bysme vždycky dávali důraz na Boží
16:51svrchovanost, že ta známá slova RC Spra, že ve vesmíru není žádná zneřízená molekula. A nebo další teolog Abraham Kyer, který řekl, že v celé sféře lidské existence není ani centimetr čtvereční. Nad nímž by Ježíš Kristus, který je vládcem nadevším, neprohlásil: "To je moje." Bůh je svrchovaný. My my tomle věříme. My
17:16tohle vyznáváme, my s tím souhlasíme. Nikdo z nás s tím nemá problém. Jenže přemýšlejte o tom. Boží svrchovanost sama o sobě pro nás nemusí být automaticky dobrou hřejivou zprávou. Naopak může se pro nás stát noční mů. Přemýšlejte o tomhle. Co kdyby Bůh byl svrchovaný a on je svrchovaný, ale nejevil by o nás vůbec zájem.
17:52Takový Bůh by nás budil frustraci, beznaději, protože ačkoliv by ve své svrchovanosti mohl pomoct nám, hříšníkům, nezajímá se o nás. Co kdyby byl Bůh svrchovaný, ale naprosto nenávistný vůči nám? Takový Bůh by nebyl zdrojem útěchy, ale zdrojem strachu. Představte si všemocnou bytost. která je vám v patách, která po vás jde. To je jako nějakej scifihor.
18:23Co kdyby byl Bůh svrchovaný, ale nekompromisně zákonický? Takový Bůh by nebyl zdrojem našeho života, ale naší smrti. Protože jestliže by takový Bůh od nás vyžadoval naprostou dokonalost, naprostou bezříšnost a poslušnost, každý z nás bychom byli bez šance, protože jsme hříšníci. A jediné, co bychom si od takového Boha
18:51vysloužili, je smrt. Boží svrchovanost sama o sobě nemusí být dobrou zprávou. A proto to ujištění v Janovi 3:16 je je ohromující, je úžasné, je utěšující. Tenhle svrchovaný Bůh, tenhle Bůh, který má vše ve svých rukou, který vše stvořil včetně světa, ve kterém žijeme, tenhle Bůh nás miluje.
19:28A tuhletu lásku lidstvu projevuje už od samého začátku, už v zahradě, když člověk zřešil Adam s sebou, když neposlechli Boha, když když si vysloužili prokletí za svůj hřích. V tom prokletí samotném už Bůh nastavuje a otevírá svou náruč lásky, kdy kdy slibuje símě, které co zvrátí to, co Adam s Evou udělali, zvrátí ten hříšní
19:51směr stvoření. A my si to můžeme všimnout i i v příkladech patriarchů v životě Noého, Noema, Abraháma, v životě Izraele, v životě Davida, Daniele, Růda a dalších. Ale ještě další věci si můžeme všimnout a to je zásadní. Láska, Boží láska nebo nějaká forma tohodle toho Božího atributu, ať je to milost, ať je to milosrdenství, ať je to
20:22dobrota, laskavost. Tyhlety atributy často bývají tím prvním, co nám Bůh o sobě sděluje. Není to zvláštní ve Starém zákoně Exodus 33. kapitola. Víte, že v 32. kapitole je to fiaskos se zlatým teletem, kdy Izrael zhřešil a začal a vytvořil si modlu. A Hospodin je rozezlen, je připraven s Izraelem skoncovat, je minimálně
20:52připraven Izrael opustit a nebýt v jeho středu. A Mojžíš prosí Hospodina, aby aby se slitoval a a během té 33. kapitoly prosí hospodina, aby mu ukázal, zjevil svoji slávu. A samozřejmě to není jen tak, aby se Bůh takovým způsobem ukázal člověku a a tak má Hospodin specifické přikázání, specifické instrukce, jak tohle může
21:19proběhnout. Čteme, že Hospodin řekl: „Zde je místo u mě, zůstaň stát ve skále i stane se, až bude přecházet má sláva, postavím tě do skalní dutiny a položím na tebe svou dlaň, dokud nepřejdu." Pak sejmu tvou dlaň a uvidíš má záda, ale má tvář nebude vidět. Jinými slovy, Mojžíš chce vidět Boží slávu a Bůh dělá
21:41vše pro to, aby aby nespatřil tu Boží slávu přímo, protože by to bylo jeho by to byl jeho konec. A když pak Hospodin ve své slávě prochází kolem Mojžíše, tak v první řadě nic nevidí, ale v první řadě něco slyší. A co to že? Co slyší? co mu Hospodin zjevuje, jak popisuje svou slávu, jak jak se vyjadřuje o tom, kdo je, na co na
22:09co dává důraz. A pokud si ten text aspoň trošku vybavujete, opakuje se několikrát v písmu, v Exodus 34 6 až 7 Hospodin nedává důraz na svou svrchovanost. Poslouchejte, co tam říká Hospodin. Hospodin, Bůh soucitný a milostivý. Tohleto slovo je často přeloženo jako plný lásky, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a věrnosti, zachovává
22:38milosrdenství tisícům, snímá vinu, přestoupení a hřích. Když Bůh zjevuje své jméno Mojžíšovi, nekomunikuje v první řadě fakt, že je svrchovaný, i když to tak je, že je svatý, že je mocný, ale v první řadě ve své komunikaci vůči člověku zjevuje své milosrdenství. svůj soucit. Ale tole není jenom starozákonní příklad. V novém zákoně vidíme něco
23:06podobného v životě našeho Pána. Když Ježíš dává lidem kolem sebe a máme o tom i knížku, když když Ježíš dává lidem kolem sebe nahlédnout do svého vlastního srdce, tu první věc, kterou o sobě sděluje, není jeho svrchovanost, jeho nadřazenost či svatost. Ačkoliv tohle jsou atributy našeho našeho Pána. První věc, možná si
23:32vybavíte v Matoušovi 11. kapitole říká:„Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete, ať jste přetíženi, já vám dám odpočinek. Vezměte na sebe mého a učte se ode mně. Neboť jsem co? Svrchovaný, mocný, nadevším stvořitelného. On říká: "Jsem tichý a pokorný v srdci a naleznete odpočinutí svým duším." To první, o čem
23:57nás pán Ježíš ujišťuje, je, že jeho láska je ohromující. Je ochotný nám dát odpočinek. Jeho jednání je laskavé, tiché, pokorné. Chce, abychom v první řadě vnímali jeho vřelost přijmout každého, kdo k němu přijde. Je jako pastýř, který v sobě svolává unavené ovce. je jako farmář, který dává odpočinutí svému dobytku a
24:24nabízí mu je ho, které je příjemné, které není příží. Tohle je pastýř, kterého se nemusíme bát. Tohle je pastýř, který své ovečky miluje a pokládá za ně svůj život. Nevím, jestli jste někdy slyšeli jméno Carl Barth, ale pokud studujete teologii, vždycky se tu a tam objeví. Byl to velice významný švýcarský teolog
24:49z minulého století a a ve své teologii byl tak trošku bezprizorní, protože na jednu stranu nebyl typický liberál a v té době to bylo populární a na druhou stranu nebyl úplně konzervativec takový typický jako bychom si představovali. Jeho teologie byla často popisovaná jako taková neoortodoxie, jakoby takový návrat ortodoxie, ale
25:10úplně nedokončený. a v roce 1960 cestoval po prestižních univerzitách v Americe, Chicago, Princeton a a další a dělal přednášky a většinou na konci té přednášky máte silokiu, kdy se můžou studenti ptát. A dostal takovou tu typickou americkou otázku. Profesore Barte, jaká je ta nejvýznamnější myšlenka, která vám kdy
25:40prošla hlavou? A ty svědkové popisují, že Bart se poměrně dlouze zamyslel. Bylo vidět, že nad odpovědí přemýšlí a a pak vedl hlavu a s jednoduchostí malého dítěte odpověděl slovy známé dětské písně. Má pán Ježíš, má mě rád dít to písmo na stokrát. A pokud znáte tuhle píseň, tak víte, že ta třetí sloka zní Mám nerád je pastýř
26:11můj. vždy dal za mě život svůj. A to je podstata Jana 3:16. Neboť Bůh tak miluje svět, že dal svého jediného syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh nám projevil velkolepou lásku v našem zachránci. A teď jsme připraveni se podívat na náš text a vyzdvihnout si osm charakteristika. Já
26:41vím, že to je osm. Nebojte se, nebudeme tu do večera. Jsou to krátké body povětšinou, které nám pomůžou lépe prostoupit do do významu tohodleto textu. Osm charakteristik velkolepé Boží lásky v Kristu. Tady je ta první. Boží láska je intenzivní. Čteme neboť tak. Jan se vrací ke kontextu, ve kterém Ježíš vytvářel
27:11paralelu mezi sebou a bronzovým hadem. Jako Boží syn, tak hád byli vyvýšeni pro záchranu každého, kdo uvěří. Ale to slovo tak nevyjadřuje pouze způsob, jakousi paralelu, kde dochází ke spáse, k záchraně. Vyjadřuje také intenzitu a míru Boží lásky. Takže tady vidíme, že tímhle způsobem tu intenzitu Jan vyjadřuje jak kvantitativně, tak
27:41kvalitativně. Tu kvantitu téhleté lásky můžeme vidět v tom, že Bůh miloval co? Svět. A tu kvalitu téhle lásky můžeme vidět v čem? V tom, koho dal. Koho dal? Syna. Tohle je intenzivní láska. Za druhé, Boží láska je spontánní. Je to Bůh, kdo miluje svět. Tak jako na počátku stvoření to byl Bůh, kdo řekl a
28:13svět vznikl, tak celý plán záchrany inicioval a vykonal sám Bůh. Tak jak stvoření, tak i záchrana člověka nebyl lidský nápad. Bůh se ve své vlastní dokonalé svobodné vůli rozhodl člověka zachránit. A v Janovi 3:16 a v tom širším kontextu vidíme, že ten první a zásadní nezbytný krok pro naši záchranu učinil Bůh. Nebyli jsme to my.
28:42Kdyby to závislo na nás, aby Bůh učinil ten první krok, tak ten první krok by se nikdy nestal. Nikdy bychom se spásy nedočkali. A Bohu patří sláva za to, že jeho láska je spontánní, že nečekal na nás. Jak to popisuje Jan v prvním listu ve čtvrté kapitole říká: "V tom je láska. Ne, že my jsme si zamilovali Boha, ale že on miloval nás a poslal
29:13svého syna jako oběť smíření za naše hříchy." A tak je to Boží láska, která je spontánní. Za třetí, Boží láska je spásná navěky. Láska, jakou nám Bůh tady projevuje, má věčné důsledky. není, není dočasná, vede k věčné spáce. Není to láska, jakou zná tenhleten svět. Jan píše, že ti, co uvěří, nezahynou,
29:39ale mají život věčný. Z podstaty své božské přirozenosti, své bytosti, pouze Bůh nám může dát něco, co bude trvat věčně. Ať se svět snaží najít elixír mládí, najít nesmrtelnost, ať ať hledá všude možně, pokud nehledá u Krista, nikdy nic nenajde. Svět nám nemůže dát věčnost pouze Bůh, protože Bůh je věčný.
30:17Jen život, který Bůh dává v Kristu, je věčný a začíná v okamžiku, kdy uvěříme. Začíná v okamžiku, kdy obrátíme naše srdce ke Kristu, kdy činíme pokání. A znovu Jan později v 17. kapitole píše: "A toto je život věčný, aby poznávali tebe, jediného pravého Boha a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista." Tak Boží láska je věčná.
30:44Za čtvrté, Boží láska je neomezená. Čteme, že žádný, kdo v něho věří, nezahyne, ale bude mít život věčný. To slovo žádný, víme, to je univerzální negativ. Je to vyjádření, kdy kdy řekneme, dejme tomu, že žádný z řidičů během nehody nezahynul, kolik jich přežilo? Všichni, že? Tohle je univerzální slib všem pod
31:11podmínkou víry. Žádný, kdo uvěří, nezahyne. Ježíš tuhle pravdu vlastně vyjádřil v tom předchozím verši pozitivním způsobem, když říká, aby každý 15. verš, podívejte se tam, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. A tak nám Jan zde ukazuje, že Boží láska je je v jistém smyslu. Tahleta Boží láska nemá mezí. Každý, kdo v minulosti
31:37nebo v přítomnosti nebo v budoucnosti uvěřil a uvěří, má jistotu věčného života. Boží láska je tedy neomezená a je neomezená národností. Bůh tady nerozlišuje mezi národnostmi nebo etnickými skupinami, že? Bůh svou lásku neprojevil jen konkrétním národům nebo národu. Čteme, že Bůh tak miloval co? Svět. A mnozí Židé té doby se se těžko
32:06ztotožňovali s touhle pravdou. Spoléhali se na status toho vyvoleného národa, ale zapomněli, proč si je Hospodin vyvolil. Izajáš jim to připomíná. Ježíš jim říká ve 49. kapitole„Dám tě za světlo národům, abys byl mou záchranou až na konec země. Izrael měl odrážet charakter Boží lásky, která je v tomhletom smyslu neomezená. Je pro
32:30všechny nehledě na národnost. je je pro celý svět a z toho vyplývá další charakteristika téhle neomezené Boží lásky. Není omezená sociálním postavením nebo nebo pohlavím. Slovo svět zahrnuje jak muže, tak ženy. Jak chudé, tak bohaté, jak lidým, tak nízkým postavením. Zahrňuje každého člověka. Nehledě na to, odkud jsou. A v písmu
32:59jasně vidíme, že že dveře do Božího království jsou otevřené každému typu lidí. Každý, kdo vyzná Krista, ať je to horlivý farize, jako byl apoštol Pavel a nebo ať je to Zacheas, podvodný celník. Pavel tuhletu realitu Boží neenezené lásky shrnul v Galatským 3:28, kde napsal: "Již není Žid ani řek, již není otrok ani svobodný, již není muž ani
33:30žena, neboť všichni jsme jedno v Kristu Ježíši." Tahleta láska není omezená ani časem. Slib, že žádný, kdo v něho věří, nezahyne, ale bude mít život věčný. naznačuje, že Boží láska v Kristu se nevztahuje na na konkrétní období v dějinách lidstva. Není to jenom o tom prvním století, kdy kdy tohle Jan sepsal, aby připomněnu věřícím a celému
33:56světu, co slyšel evangelium, aby byli spaseni. Tenhleten slib trvá dokud se točí tenhleten svět. Kdykoliv, kdekoliv někdo uvěří v Krista, má život věčný. Pokud jsi uvěřil v Krista před mnoha lety, pokud jsi uvěřil v Krista včera, pokud jsi uvěřil dnes v Krista dnes, máš život věčný. Jan zde nevyjadřuje nějaký dočasný stav, ale
34:26trvající realitu té velkolepé Boží lásky v Kristu, která bude trvat až až do nového stvoření. Znovu Pavel jakoby opisoval od Jana. píše: "Každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn." To je evangelium, že? To je to, co kážeme. Nehledě na to, kdo jsi, odkud jsi. Pokud přijdeš ke Kristu, vyznáš mu svůj hřích, obrátíš se na něho jako svého
34:55zachránce a spasitele, poprosíš, aby odpustil tvůj hřích, budeš zachráněn. A co je možná ještě nej ještě daleko důležitější, že tahleta láska není omezená stavem našeho srdce. Není omezená národností, není omezená časem, není omezená ani stavem našeho srdce. Tenhleten svět v Janovi
35:25třetí kapitole je svět, který jak víme krátce po stvoření padl, upadl do hříchu a a celý vlastně směřoval tenhleten hříšný svět směřoval k potopě. A když byste se podívali do Genesis 6 pátý verš, tam čteme jaký stav, v jakém stavu tenhleten svět byl. Tam čteme, že i viděl Hospodin, jak mnoho je na zemi lidského zla a že všechno zaměření
35:50úmyslu jejich srdce je napořád jenom zlé. To byl stav světa. A pak přichází potopa a možná bysme si řekli, po té potopě to snad bylo o něco lepší, ale nebylo. Genesis 8:21 krátce po potopě tam čteme a znovu se opakuje, že zaměření lidského srdce je od jeho mládí zlé. Dnešní svět se topí v hříchu a spěje k finální zkáze. A my to vidíme všude
36:19kolem nás. Stačí si pustit zprávy, ale nevidíme to jeden kolem nás. V první řadě to vidíme v nás, v našich srdcích. Jeremiáš nám správně připomíná, že naše srdce jsou lstivá, nevyléčitelná. Kdo jim porozumí? A znovu vracíme se do toho širšího kontextu třetí kapitoly. Bez znovuzrození, jak Ježíš vysvětoval Nikodémovi, nemá člověk naději v na
36:46věčný život. To je svět, v jakém žijeme, plný hříchu a přesto ho Bůh velkolepě miluje a činí to, čeho není nikdo z nás schopen. Zajišťuje nám v tomhletom světě záchranu skrze svého jediného syna. To je velkolepá Boží láska. Velkolepá Boží láska. Ani naše hříšná srdce nemůžou omezit
37:18lásku, kterou nám Bůh projevil v Kristu. A to pouka poukazuje na další charakteristiku téhleté velkolepé Boží lásky. Boží láska je milosrdná. Jan píše, že Bůh, co Bůh dal. Jeho velkolepá Boží láska je nám darována. Jeho láska není za zásluhy, není to za snahu, není to za odměnu, je to dar milosti.
37:50A dává to smysl, protože svět, v jakým jsme, svět, kterého jsme součástí, je svět, který je padlý, který je v otroctví hříchu, který není schopen se zmoci k nějaké spravedlnosti, která ná by nás před Bohem ospravedlnila. Tenhleten svět se nezadržitelně říší řítí do věčné skázy a a zatracení duše i i těla v pekle.
38:13Hříšný svět nemá Bohu co dát. V životě člověka není nic, co by k němu Boha naklonila. Ta jediná naděje není, že my dáme něco Bohu, ale že Bůh dá něco nám. A tak v tom vyjádření Bůh dál se skrývá ta nejdůležitější a ta nejkrásnější pravda, kterou tenhle svět kdy slyšel. V tom vyjádření Bůh dal se skrývá kříž
38:43Golgoty, na kterém Ježíš Kristus dal svůj život za hříšníky, jako jsme my. V tom těch slovech, v tom vyjádření Bůh dal, je nám zjevena milosrdná, dechberoucí Boží láska, která jde ruku v ruce s ukřižováním Pána Ježíše Krista. Láska, ve které Bůh dal svého syna za hříšníky, jako jsme my. Za šesté
39:13to přímo navazuje. Bůh pro nás obětoval svého syna. Víte, co v tom vidíme? Vidíme v tom, že Boží láska je štědrá. On neobětoval další nějaká zvířata jako ve Starém zákoně. On on neobětoval nějaké vyvýšené anděly. Bůh dal svého jediného syna. A a v těch slovech se nám jistě vybaví ten příběh, který je před
39:37obrazem toho, co se stalo na Golgotě. příběh Abraháma a Izáka v Genesis 22, kde čteme, že Bůh říká Abrahámovi: "Nuže, vezmi svého syna, svého jediného syna, jehož miluješ a aby náhodou nebyla nebyla chyba. Myslím tím Izáka Abraháme a a jdi do země moria, tam ho obětuj jako zápalnou oběť." A tak zrovna tak jako Abrahám ochotně
40:02vydal svého milovaného syna Izáka Bohu jako zápalnou oběť, oběť, ke které nakonec nedošlo, Bůh Otec později vydal svého jediného milovaného syna Ježíše jako zástupnou oběť, z které nezešlo. Tahle oběť byla dotáhnutá. Dokonce Bůh Otec dal dal dal to nejlepší, to nejdražší, to nejcennější, to to nejmilejší, to co je to nejbohatší ve
40:30své trojedinosti. To nám dal svého jediného syna Pána Ježíše. A ve světle téhle pravdy si můžeme připomenout slova puritána Johna Ovena. Ten ve své knize Společenství s Bohem napsal následující. Největší břemeno a zarmoucení, které můžeme uvrhnout na Otce, největší nelaskavost a křivda, kterou můžeme Bohu ukázat, je a v té v té anglické verzi,
41:02tam musíte otočit tu stránku a podívat se, jaká je odpověď. A a než tu stránku otočím, jaká si myslíte, že je odpověď? Co si myslíte, že opravdu nejvíc zrmoutí Boha? Jak bychom mu mohli nejvíce křivdit jako jako věřící? Jak bychom dokončili tuhletu větu? To největší břemeno a zarmoucení, které můžeme uvrhnout na Otce, ta největší
41:29nelaskavost a křivda, kterou mu můžeme prokázat, je co? Když mu nevěříme, že nás miluje. Když mu nevěříme, že nás miluje. A proč je právě tohletou největší křivdou a nelackavostí, kterou mu můžeme prokázat? Protože Bůh nám dal svého syna. Bůh nám dal svého jediného syna, svého jediného milovaného syna. Dal nám svého syna, aby nás vykoupil skrze svou
41:59oběť. rozdrtil svého vlastního syna na kříži místo nás. On za násl ten spravedlivý Boží hněv, aby nás vykoupil. Bůh nechal svého syna podstoupit krutou, potupnou popravu, aby ty a já, každý, kdo v něj uvěří, jsme byli z téhleté hrůzy zachráněni. Bůh poslal svého syna, aby nás vykoupil, spasil, zachránil, obnovil, posvětil,
42:30vyvýšil, navěky zpříznil Otcem s Otcem, abys nás udělal své vlastní syny a dcery, abys nás udělal bratry a sestry Pána Ježíše Krista, aby nás uvedl do svého Božího království. A tak ta otázka je, bratři a sestro, co víc, co víc Bohu Bůh mohl udělat, aby nám dokázal svoji lásku? Co většího nám mohl dát? Co krásnějšího mohl mohl nám hříšníkům
42:58dát? Co víc než než to, že nám dal svého jediného syna, mohl vyjádřit, jak hluboce nás miluje. Může nám někdo nabídnout víc, větší lásku? Svět, přátelé, rodina? Nic vzácnějšího než Kristus není. Boží láska v Kristu je štědrá. A tak není divu. Pavel znovu apoštol Pavel říká:
43:32"Díky Bohu za jeho nevýslovný dar. Za sedmé, Boží láska je rozsuzující. Čteme, že ti, co uvěří, nezahynou, ale mají život věčný." Tahleta rozsuzují rozsuzující Boží láska je nepřehlédnutelná. Ačkoliv Jan v tomhletom verši zaměřuje svůj svůj svůj zrak na ten důsledek víry v Krista, je zde samozřejmě i náznak toho, jaký
44:02osud čeká ty, kteří kteří neuvěří. Pokud ti, co uvěří, nezahynou, tak ti, co neuvěří, zahynou. A v následujícujících verších to Jan rozebírá 18. verš. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného syna Božího. A znovu, pokud jsi tady a neuvěřil jsi doposud v Krista,
44:28uvědom si, zamysli se nad tím nebezpečím, které ti hrozí. Pokud neuvěříš v Krista, pokud mu nevyznáš svůj hřích a nepoprosíš ho, aby ti odpustil, Ján píše: "Zahyneš." Ježíš říká: "Zahyneš." Tohle jsou slova písma. Tohle jsou slova Boží. Tohle tohle není, co já jsem si vymyslel nebo co já jsem napsal. Já to jednoduše předkládám
44:58vám. Osmá poslední charakteristika. Bůh, Boží láska je jedinečná. Boží láska jedinečná. Bůh neprojevil svou velkolepou lásku skrze mnohé zachránce nebo různé prostředníky. To je jak si cestu k Bohu představuje tenhleten svět, kdy máte různé cesty k Bohu, jako různé cesty, které všechny vedou do Říma. Svět není ochoten uznat, že je pouze
45:28jedna cesta k Bohu. Pokud vůbec věří v Boha, tak je přesvědčen, že k němu vede víc jak jedna cesta. Ale Jan zde jasně prohlašuje, že záchrana je skrze jediného syna. Pro všechny lidi na světě existuje pouze jeden jediný spasitel. Později v Janově 14:6 Ježíš tohle vysvětluje Filipovi a říká: "Já jsem ta cesta, ta pravda. ten život. Nikdo
45:56univerzální negativ, nikdo nepřichází hoci pouze skrze mě. A tak svět se na nás zlobí a ptá se, proč je podle vás v Bohu pouze jedna cesta? Že už jste to někdy slyšeli? Zbavíte se s někým, řeknete mu, že Ježíš je jediná cesta spásy. A on říká: „A proč?" A na to jim můžeme odpovědět, že ta správná otázka by měla znít, proč
46:23by k Bohu vůbec nějaká cesta měla být. Bůh nám nic nedluží. Nemusel se nám nám připravit jakoukoliv cestu, ale ve své velkolepé lásce dal svého jediného syna, tu jedinou cestu k Bohu. Ježíš Kristus, Boží syn, druhá osoba, trojce, ten jediný zachránce, ta jediná cesta, kterou Bůh ve své lásce ustanovil. On to dělat nemusel, ale rozhodl se, že tak udělá.
46:53A tak ignorovat tak velkolepý projev lásky je arogantní, je to ohavné, je to zhoubné. A Ján to později ve svém listu vyjádřil následov následovně. První Janův 5. Kdo má syna, má život a kdo nemá syna Božího, ten život nemá. A ta otázka je jasná. Máš syna? Máš syna? Myslím si, že bychom určitě našli mnohem víc než osm charakteristik Boží
47:23velkolepé lásky v tomhletom textu, ale ale pojďme pojďme to uzavřít. Nic nepotěší, neposílí, nepovzbudí, nedojme, nenaplní radostí a chválou, tak jako to, že Bůh dal svého jediného syna, aby žádný, kdo v něj uvěří, nezemřel, nezahynul, ale měl život věčný.
47:53Ernest Wilson byl misionář Angole. Angola byla jihozápadní Afrika a napsal knihu o své misijní cestě, která se jmenuje Milovaná Angola. Byl jsem tam žil a cestoval mezi domorodými kmeny a vypráví o tom, jak byl v kmeni Čoke. Byl v africké savaně a a s tímhletím kmenem měl společný večer kolem táboráku a vysvětloval jim, těm, co s ním seděli,
48:18Boží slovo. A a ten večer vyučoval právě na Jana 3:16. A najednou ve vysoké trávě zpozoroval stín, jako by se tam plížila nějaká šelma, možná možná hiena nebo levhard. A tak se instinktivně chopil pušky, ale všiml si, že všichni jeho spolusedící, ty indiáni, s kterými byl ti domorodci, se začali smát, protože věděli, že to nebyla divoká šelma. Z
48:43vysoké trávy se vyplazil muž. Doslova se plazil plazil po svých loktech a a rukou. Jmenoval se Savučika, což znamenalo otec zavržení. Savučika byl kdysi zdatný bojovník, ale ale dostal obrnu, dospělou obrnu a tahleta nemoc ho zanechala ochrnutým na obě nohy a tak tak je za sebou tahal jako takové dvě dvě onuce a zbytek kmene z jeho v jeho nemoci
49:12samozřejmě viděl jakési prokletí a nepřízeň bohů. Tak tak si ho zřekli, prodal jeho manželku, jeho syny do otroctví, protože předpokládali, že Savočuka brzy zemře, že jeho stav se nezlepší a tak ho jednoduše zahodili, zbavili se ho, nechali ho na pospas smrti a on přežil jenom kvůli tomu a díky tomu, že ho krmila nějaká starší
49:35žena z toho kmen a on k němu přilezl a Ernest mu zopakoval, Wilson mu zopakoval ten hlavní verš toho večera A a Savučika na něj hleděl v údivu a říká:„Tohle jsem nikdy neslyšel. Myslel jsem si, že mě nikdo nemiluje. Potom se ale náhle otočil a odplazil se zpátky do do buše. A druhý den Wilson se vrátil zpět do
50:06svého do svého kmene, kde kde měl svůj svoji vlastní chalupu. Byl to kmen Čitutu, který byl vzdálený 200 km. 200 km strastiplných stezek, roklí, džungle. A rok později seděl před svým hliněným domkem a všiml si, jak se ve vysoké trávě k němu něco tmavého plíží. Vyskočil a zase instinktivní šel šel do domku, aby si vzal flintu.
50:37A když vyšel ven, uviděl savučika, jak se s námahou a bolestí k němu plazí. A tady je jejich konverzace. Co tu děláš, Savučiko? A jak jsi se sem dostal? Připlazil jsem se. Jak dlouho ti to trvalo? Devět měsíců. To jsi se plazil celou dobu těma stezkama a tou džunglí? Ne tak úplně. Zhruba po jednom, někdy po dvou týdnech na stezce, když už jsem měl
51:09rozdrásaná krvavá a hnisavá kolena a klouby, našel jsem nějaký ken, když jsem vyměnil zvěř, kterou jsem ulovil za kukuřici, batáty a a trochu odpočinku a času na zhojení ran. Pak jsem se vydal znovu na cestu. Tak jsem to dělal, až jsem se doplazil sem. A proč jsi cestoval takovou dálku? Saulčika mu odpověděl: "Nemohl jsem zapomenout, cos mi tehdy
51:39řekl o u ohně. Myslel jsem si, že mě nikdo nemiluje, že nikdo nemiluje Otce zavržení. To slovo Jan 3:16 bylo jako šíp v mém srdci. Neměl jsem odpočinutí, dokud jsem se nerozhodl, že si ho půjdu znovu poslechnout. Chci tady zůstat, abych ho mohl slyšet každý den." Otec zavržení v Janovi 3:16 poznal Boží velkolepou lásku v Kristu. Saučika
52:09uvěřil, byl pokřtěn a později řekl: "To slovo, které pro mě bylo zprvu jako šíp, se mi stalo uzdravujícím balzámem." Bratři a sestry, kež by Bůh ve své milosti dal, aby slova Jana 316 byly jako šíp, který v nás vzbudí čerstvou touhu slyšet slovo o Boží lásce a zároveň také balzámem na naše srdce. Neboť Bůh tak miluje svět, že dal svého
52:39jediného syna, aby žádný, kdo v něho uvěří, nezahynul, ale měl život věčný. Drahý Pane, dej, abychom byli církev, která je naprosto omáená a unešena tvojí ohromnou láskou v Kristu, abychom nikdy nespadli do té situace, jaké do jaké spadl efeský sbor, který ano, měl teologii dobře promyšlenou, neoleroval ti, kteří učili
53:06bludy, ale ztratili svou první lásku. Dej, Pane, aby tohle nebyl náš případ nikdy, abychom vždycky měli Kristovu lásku před našimi oči, před očima naší víry, našeho srdce, tak aby opravdu naše srdce byla plná lásky pro Krista a aby naše srdce byla vždy plná pochopení, jak moc nás miluješ. Amen.