Vyhledávání kázání

0:11Tak jak jsem říkal, já bych chtěl pokračovat ve své sérii, kterou tady už eh dlouhodobě mám pokaždé, když přijedu. Kázání nahoře. Myslím si, že dneska je to sedmý kázání v pořadí z blahoslavenství. A my se podíváme spolu na ten verš osmý z Matouše 5. Ale předtím, než si otočíte do Matouše 5, pojďme si společně otevřítSdílet

0:32do knihy Exodus z 33. kapitoly a na začátek budu číst verše 18 až 23. Opakuji Exodus druhá Mojžíšova 33. kapitola verše 18 až 23. Já vás poprosím, abychom povstali ke čtení tohoto textu. Tam se píše: "On řekl, myšlenou MojžíšSdílet

1:04Hospodinu, mi svou slávu." Odpověděl: "Nechám projít kolem tebe všechnu svou dobrotu a zavolám před tebou jméno Hospodin. Smiluj se nad kým se smiluji a slituj se nad kým se slituji. Řekl: „Nemůžeš vidět mou tvář, neboť člověk mě nemůže vidět a zůstat naživu." A Hospodin řekl: „Zde je místo u mě. Zůstaň stát naSdílet

1:34skále. Stane se, až bude přecházet má sláva, postavím tě do skalní dutiny a položím na tebe svou dlaň, dokud nepřejdu. Pak sejmu svou dlaň a uvidíš má záda, ale má tvář nebude vidět. Můžeme si společně otevřít do Matouše 5:8 a tam je zapsán tento verš. Blahoslavení čistéhoSdílet

2:06srdce, neboť oni uvidí Boha. Hospodine, pane Bože, Otče náš, s radostí jsme se i dnes ráno sešli jako tvoje církev na tomto místě, abychom otevírali Boží slovo. A tak tou naší touhou je, aby Boží slovo i dnes ráno promlouvalo do našich srdcí, do našeho nitra, aby proměňovalo náš charakter, aby proměňovalo naše myšlení, abychom rostli vSdílet

2:38poznání a nejenom abychom poznávali tyto věci, ale abychom je dokázali tak na našem životě žít, aplikovat. Takž nám k tomu dopomůže i dnešní kázání, prosíme tě, aby i dnes, až budeme odcházet z tohoto místa, jsme vnímali, že jsme tobě blíž. Za to se modlím ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen. Můžeme se posadit.Sdílet

3:19pozor. Tak eh máme před sebou další vlastnost, která je podmínkou k blahoslavenství. A doufám, věřím, že snad se mnou budete souhlasit, když řeknu, že tato vlastnost, to znamená být čistého srdce, kterou nám Pán Ježíš Kristus ve svém kázání nahoře předkládá, patří k jedněm z nejvážnějších a zároveň nejpronikavějších výroků, které v písmuSdílet

3:43nacházíme. Možná, že si v tuto chvíli tu plnou hloubku tohoto výroku ještě zcela neuvědomujeme, ale věřím, že během toho našeho společného uvažování dneska dopoledne postupně pochopíme, co se vám snažím nyní vyjádřit. Víte, tento verš Matouš 58 by měl v našich srdcích vzbuzovat opravdu hlubokou bázeň. A pokud tomu tak není, možnáSdílet

4:09bychom se měli nad sebou zamyslet. Být čistý v srdci. Být čistý v srdci. To je podmínka, kterou zde Ježíš stanovuje. Čisté srdce jako předpoklad pro to, abychom mohli spatřit Pána. Je to výzva i zaslíbení zároveň. Co nám Pán Ježíš Kristus s tímto výrokem sděluje? Co skutečně znamená mít čistéSdílet

4:41srdce? Jakým způsobem máme žít, abychom tuto podmínku dokázali naplnit? Na tyto otázky se dneska společně zkusíme podívat. Nicméně, když začneme od začátku, blahoslavení nebo blahoslavený blaze, tam je to řecké slovo Makarios. Vy, kteří tady chodíte pravidelně, tak už to víte. A to je význam, který myšlenkově přeneseně znamená něco jakoSdílet

5:09pokoj, radost, šťastný, radostný. Víme, že blahoslavený je člověk, kterého si pán Bůh používá. Je to člověk, který je spasený. Je to člověk, který patří Pánu. A i proto, když prochází třeba těžkostmi, může zažívat pokoj, uspokojení, radost, protože ví, že patří do Boží rodiny, je součástí toho Božího království a tedy má jistotu věčnéhoSdílet

5:34života v místě, které Bůh připravil pro své vyvolené. To je to, co znamená být blahoslavený. A my tady máme blahoslavení čistého srdce. To je klíčové téma toho dnešního kázání. Čisté srdce. Co je toto čisté srdce? Abychom tomuto výroku mohli správně porozumět, musíme se nejdřív zaměřit na ten samotný pojem srdce. Srdce v tom biblickém kontextu.Sdílet

6:04Co říká Boží slovo o srdci? No tak vy, kteří čtete Bibli, znáte Bibli, tak víte, že toho Bible o srdci říká opravdu hodně, že? A protože se chceme držet toho biblického principu, že písmo vykládá písmo, tak se chceme podívat do písma, co písmo říká o srdci. A vzhledem k tomu, že se nacházíme právě v Matoušově evangeliu, začneme to naše zkoumání tím,Sdílet

6:32co o srdci říká samotný Matouš. ten nejbližší kontext, protože v jeho evangeliu nacházíme hned několik zásadních výpovědí o lidském srdci. Tak například, když to vezmeme postupně, Matouš 5:28, tam se píše: "Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu, tak že po ní zatouží, již s ní zcizoložil ve svém srdci." MatoušSdílet

6:5712:34. Plemeno zmí. Jak můžete mluvit dobré věci, když jste zlí? Vždyť ústa mluví z přebytku srdce. Matouš 15:18. Však to, co z úst vychází, je ze srdce a to člověka znesvěcuje. A hned následující verš. Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, hloupeže, křivá svědectví, urážky. A ještě Matouš 18:35.Sdílet

7:31Tak bude jednat s vámi můj nebeský otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru. Milí přátelé, už jenom z tohoto malého vzorku pěti veršů, které jsem v tuto chvíli přečetl z Matoušova evangelia, je nám naprosto jasné, že srdce je ve své podstatě velice problematickým centrem lidské existence. Matouš nám ve svém dopise předkládáSdílet

7:55jasný obraz srdce jako místa, odkud pramení veškeré zlo. Před chvílí jsme to četli. Ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky. A samozřejmě Matouš není jediný, který se vyjadřuje o srdci takovýmto způsobem. Od první knihy Bible až do poslední je mnoho zmínek o lidském srdci.Sdílet

8:18Hned v první knize Bible v Genesis v šesté kapitole v pátém verši my se dočítáme. Viděl Hospodin, jak mnoho je na zemi lidského zla a že všechno zaměření úmyslů jejich srdce je napořád jenom zlé. Kdybychom otočili stránku, možná dvě, Genesis 8:21, budu číst z ekumenického překladu, každý výtvor lidského srdce je odmládí zlý.Sdílet

8:46A takto bychom v podstatě mohli pokračovat. Mohli bychom takto otevřít skoro každou jednu biblickou knihu a našli bychom něco o lidském srdci. Víte, jenom tak namátkově, našel jsem si různé verše, které hovoří o lidském srdci. V dnešní době moderních technologií jsou různé programky, kam zadáte slovo srdce a ono vám to vyběhne, kde všude v BibliSdílet

9:09se objevuje toto slovo. A je zajímavé pozorovat, jaké přívlastky se vždycky k tomu slovu srdce váží. Tak jenom pro vaši představu chtěl bych vám říct několik z těchto přívlastků, které se vážou k srdci. Umíněné srdce, netečné srdce, zatvrzelé srdce, povýšené srdce, rozpálené ve smyslu msty mstitele, ochablé srdce,Sdílet

9:39odvrácené, nadmuté, zvrácené, nevěrné, rozčílené, nestálé, zraňující, zlomené, ničemné, hořké, převrácené, odpadlé, nevyzpytatelné srdce plné zla, nerozumné, vzteklé. Kdyby vám to přišlo málo, můžeme ještě přidat. Hrabivé, vykrmené, ustrašené, tučné, zdeptané, vzpurné, lctivé, domyšlivé, lživé, otupělé, srdceSdílet

10:05zatižené flámováním, nerozumné, netrpělivé, zemdlené, kruté, tvrdé, poskvrněné, vzorek. A teď si to můžete mnohokrát znásobit, protože žádný z těch termínů tam není jenom jednou. Některé možná jo, ale některé se opakují docela často. Těch výskytů o srdci člověka v Božím slově jsou stovky. A přemýšlím nad tím, že pokud jeSdílet

10:35v písmu něčeho mnoho, tak bych řekl, že je to důležité téma, že? A vzhledem k tomu, eh, že je to téma, které se objevuje napříč celým písmem, tak tuším, že bychom ho měli měli mít neustále na očích. Ano, my nalézáme v písmu i pozitivní příblastky, které se vážou k našemu srdci, ale můžu upřímně říct, že jich zdaleka není tolik. Je to, je toSdílet

11:04naprostý zlomek, ale k tomu se možná ještě dostaneme. Nicméně eh kdybychom toto téma chtěli v tuto chvíli uchopit jako celek a definovat, tak se dá říci, že lidské srdce není jenom pouhý tělesný orgán, ale v biblickém pojetí srdce člověka představuje centrum lidské osobnosti, místo, kde se rodí naše myšlenky, kde se rodí naše touhy a našeSdílet

11:30motivy. A z pohledu písma můžeme konstatovat, že srdce člověka je zdrojem hříchu, místem, kde se formují naše nejhorší sklony ještě předtím, než se projeví vnější činy. Jeremiáš v 17. kapitole devát verši to nádherně vystihl, když říká:„Srdce je lstvé na de vše. Je nevyléčitelné. Kdo mu porozumí? Sečteno, potrženo? LidskéSdílet

12:00srdce je hluboce porušené. V lidském srdci se urodí žádost a tato žádost potom počne a porodí hřích. Srdce znesvěcuje člověka, vychází z něj všechno zlé. Je místem, kde přebývá hořkost a hněv a stává se tak zdrojem všech našich nečistot. Milí přátelé, biblická pravda nás staví před znepokojivou realitu. Člověk je ve svém srdci od narozeníSdílet

12:29zkažený, nesvatý a zlý. A právě tyto skutečnosti jsou důvodem, proč jsme odděleni od všemohoucího Boha, proč ho nemůžeme vidět. Neboť zatímco my jsme ve svém nitru nečistí, Hospodin Bůh je naprosto svatý a dokonale čistý. To je ta propast mezi námi a Bohem. Na jedné straně je dokonalý, svatý, čistý, ryzý Bůh a na druhé straně je porušený hříšnýSdílet

13:00a zvrácený člověk. Mezi Bohem a mezi člověkem je obrovská propast. Zvrácený a zlý člověk ve svém srdci nemůže vidět svatého a dokonalého Boha. Nemůže být v jeho přítomnosti, protože by to nepřežil. A je proto pán Ježíš Kristus vybízí ve svém kázání nahoře své posluchače a zdůrazňuje jim zásadní pravdu. Ten, kdoSdílet

13:26má být skutečně blahoslavený, ten, kdo má zakoušet přítomnost ve svaté, čisté a ryzí blízkosti Boží, nemůže mít nečisté srdce, ale čisté. A možná, že už v tuto chvíli lépe vnímáme tu moji myšlenku ze začátku, kdy jsem říkal, že tento Ježíšů výrok je jeden z nejvážnějších a možná nejpronikavějších, které v písmuSdílet

13:53nacházíme. Znova se zamysleme nad tím veršem 58. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha. Po tom všem, co jsem zde dnes řekl. o lidském srdci, když přemýšlím sám o sobě, jediné, co mě napadá, je konstatování, tak to jsem asi v háji.Sdílet

14:28Ne, nevím, jak vy, ale já moc dobře vím, že moje srdce je všechno, jenom ne čisté. A vy, kdo mě znáte, to možná můžete potvrdit. A nicméně mám pro vás špatnou zprávu. Už jsme jí četli. Genesis 8:21, český ekumenický překlad. Tam se píše: "Kždý výtvor lidského srdce je od mládí zlí a moje srdce je špatné, ale vy na tomSdílet

14:58nejste lépe. My si můžeme všichni podat ruce. Nikdo z nás už od narození nemá čisté srdce. Všichni jsme ať už více nebo méně porušení. Bible to vyjadřuje velmi jasně, když říká: "Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy. Každý možná hřešíme v jiné oblasti, ale výsledek je vždycky stejný a ten verdikt zníSdílet

15:29viný." Co s tím? Co s tím v kontextu toho dnešního textu? Můžeme říci, že se nás zaslíbení z Matouše 58 netýká, že na něj nejsme, že na něj nejsme schopni dosáhnout, tak jak to říkal Jeremiáš, že srdce je nevyléčitelné, ne? To by přece nedávalo smysl, aby o tom potom pán Ježíš Kristus mluvil. Pokud bychom nemohli mít čistéSdílet

15:59srdce, proč by Ježíš vyhlašoval takové blahoslavenství? Proč by před nás stavěl takový nedosažitelný cíl? Právě toto napětí mezi naší porušeností a Božím požadavkem nás vede k hlubšímu pochopení evangelijní zvěsti. Věřme, že Boží slovo nikdy nestaví před člověka požadavky, které by s Boží pomocí nemohl naplnit.Sdílet

16:25Tam, kde zákon odhaluje naši neschopnost, evangelium přináší cestu milosti. A právě z Boží perspektivy, skrze jeho svrchovaný plán záchrany v Pánu Ježíši Kristu nachází toto zdánlivě nesplnitelné blahoslavenství, své naplnění. Prostřednictvím Kristovy zástupné smrti a jeho slavného vzkříšení se otevírá cesta k očištění našehoSdílet

16:52srdce. Když skrze naši víru, tedy tu naši důvěru a spoléhání se na Boha činíme pokání, když upřímně vyznáváme své hříchy, dochází k něčemu naprosto převratnému. Jsme očišťováni. Ježíšova krev doslova smívá náš hřích. Náš hřích je připočten na Kristov účet a tím pádem náš vlastní účet je v BožíchSdílet

17:19očích čistý. Bůh se na nás již nedívá jako na hříšníky odsouzené k věčnému oddělení, ale vidí nás skrze smírčí oběť svého syna, Pána Ježíše Krista. A to je ta nejradostnější zvěst evangelia. I přes naši neschopnost dosáhnout čistoty vlastními silami, Bůh sám poskytuje cestu, jak naplnit i ta nejnáročnější ze všechSdílet

17:49blahoslavenství. Podobně jako jsem o tom mluvil už minule a předminulé a asi i předpředminule, když se díváme na pořadí těch jednotlivých blahoslavenství, tak my vidíme, že na sebe tak nějak plynule navazují a ukazují nám celkem jasně cestu evangelia. takový obraz evangelia, postupné kroky té dobré zprávy, proces změny člověka zeSdílet

18:09zatracení do ospravedlnění. A tak jenom pro připomenutí, nejdříve si zaprvé v chudobě ducha, to bylo to první blahoslovla, uvědomujeme tu naši pozici absolutní zkaženosti, absolutní nedostatečnosti a nesvatosti. Je to takový ten duchovní bankrot, že před Bohem my nemáme vůbec co nabídnout. Za druhé, pláčeme nad svým hříchem. Jsme zarmoucení a pokořujemeSdílet

18:33se. Je to pravé pokání, bolest nad vlastním hříchem a jeho důsledky. Za třetí pokání vede k tichosti a pokoře. Člověk se přestává vzpírat Bohu, přestává se obhajovat a vzdorovat, poddává se Boží vůli. Za čtvrté, uvědomujeme si, že bez Boha je náš život prázdný, že je to marnost. V srdci se rodí touha být v pravém vztahu s Bohem. A tak po něm co?Sdílet

18:58Tak po něm hladovíme a žízníme. Toužíme po ospravedlnění. Toužíme po svatosti a tak se podřizujeme jeho slovu a příkladu. Za páté, Bůh sám mění skrze svého ducha náš charakter. Učí nás žít tak jako on. Učí nás napodobovat jeho příklad. Učí nás žít v lásce. Ten, kdo zakusí Boží milost, začíná projevovat milosrdenství druhým.Sdílet

19:23Už nepatříme sami sobě, nežijeme sami pro sebe. Učíme se žít pro něj, pro Boží slávu. Tak to je jenom velmi stručný souhrn těch předchozích blahoslavenství, o kterých jsme mluvili a na které následně navazuje i to i to dnešní. Protože pokud pro nás platí vyřčené předchozí, vztahuje se na nás i ten dnešní výrok. Blahoslavení čistéhoSdílet

19:53srdce. Ne pro naše zásluhy, ale protože Bůh, protože Bůh skrze oběť Pána Ježíše Krista pro svoji slávu očišťuje to naše zkažené srdce. A díky tomu my můžeme být blahoslaveni. Ta posloupnost jednotlivých blahoslavenství, jsem naprosto přesvědčený, není náhodná. Je to cesta duchovní proměny, kterou způsobuje evangelium v životě člověka. ASdílet

20:25právě čisté srdce je takovým klíčovým bodem, od kterého se věřící může skutečně přibližovat Bohu a odrážet jeho charakter ve světě. Samozřejmě, že to neznamená, že naše životy jsou od okamžiku uvěření dokonalé nebo že jsou naše srdce neposkvrněná. To rozhodně ne. Toho nikdo z nás není schopen. I poté, co jsmeSdílet

20:46uvěřili, my jsme stále hříšní. Jak je tedy možné, že by se Bůh mohl dívat na naše srdce jako na čisté? V teologickém smyslu my hovoříme o rozdílu mezi ospravedlněním a posvěcením. Jsou to dva rozdílné termíny. Ospravedlnění a posvěcení. Ospravedlnění je okamžitý akt, kdy nám Bůh skrze Kristovu oběť připočítáváSdílet

21:14svoji spravedlnost. Je to změna našeho postavení před Bohem. Najednou jsme prohlášeni za spravedlivé, ne kvůli sobě, ale kvůli Bohu. A posvěcení, to není okamžitý akt. Posvěcení je celoživotní proces, během kterého Duch svatý postupně proměňuje to naše myšlení, to naše jednání, to naše srdce. My usilujeme o posvěcení.Sdílet

21:44Ve chvíli, kdy nám Bůh dá svatého ducha, tak my prožíváme ten tělesný zápas. Tělo proti Duchu. Duch svatý nás usvědčuje v našich hříších a my nejsme spokojení s tím, co děláme. Bojujeme, zápasíme. Víme, že to, co děláme, se nám nelíbí, že se to nelíbí Bohu a proto s tím chceme skoncovat. A usilujeme o posvěcování. Usilujeme o umrtvováníSdílet

22:07našich hříchů. Není to nic nového. Bylo to tak vždycky. Prvotní učedníci, apoštolé prožívali podobné zápasy. Apoštol Pavel, velikán víry v Římanům 7:19 říká:„Vžiť nečiním dobro, které chci, ale zlo, které nechci." Vidíme tam ten zápas. Činím něco, co nechci dělat. To to tělesné, to tělo mě prostě vede k něčemu, o čem vím, že je špatné, kdySdílet

22:33duch mi říká, že bych tak žít neměl. Je to realita každého křesťana. Stále bojujeme s hříchem, stále padáme, stále potřebujeme Boží milost každý den. Nikdo z nás není bez hříchu. Jak říká první Janova 18, řekneme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe. A pravda, co? Pravda v nás není. Nicméně, pokud patříme Bohu, tak Bůh násSdílet

23:05v našem hříchu skrze Ducha svatého, jak už jsem říkal, usvědčuje a vede nás k pokoře, vede nás k pokání, vede nás k vyznávání hříchů a naše srdce jsou právě pro tuto Boží milost v Pánu Ježíši Kristu čistá. Jinými slovy, čisté srdce v Kristově pojetí tedy není srdce bez pokušení nebo srdce bez selhání, ale srdce, které byloSdílet

23:31obmito beránkovou krví a které upřímně touží následovat Boha, i když v tom není vždycky úplně dokonalé. První Janova 1 říká: "Jestliže své hříchy vyznáváme, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpustil a očistil nás od každéSdílet

24:01nepravosti. Jestliže vyznáváme své hříchy, on nás očistil od každé nepravosti." Co to znamená? Když vidíme takovýto text v písmu, znamená to, že písmo předpokládá, že i jako věřící znovuzrozený člověk, my jsme stále hříšní, že stále děláme chyby, že naše srdce stále produkuje nepravosti. A právě z toho důvodu my jsme voláni aSdílet

24:24vybízeni nejenom apoštolem Janem v jeho dopise, ale znovu napříč celým písmem, abychom v bázni před Bohem činili pokání a své hříchy vyznávali. Zaprvé, abychom je vyznávali před svatým Bohem. Za druhé před těmi, proti kterým jsme se provinili a za třetí obecně, vzájemně mezi věřícími. Kdybychom chtěli tyto tři vyznávání hříchu podpořit písmem, můžemeSdílet

24:52přečíst třeba žalom 32:5, kde se píše: "Pak jsem ti svůj hřích oznámil, svou vinu jsem neukryl. Řekl jsem:„Vyznám na sebe svá přestoupení Hospodinu a tys sňal vinu mého hříchu." Tak to je ten první bod. Vyznávání hříchu před Bohem. Druhý bod před těmi, proti kterým jsme se provinili, Matouš 5:23 24. Jestliže tedy přinášíš svůj dar na oltář a tam siSdílet

25:18vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, co tak asi může mít, zanech tam před oltářem svůj dar a odejdi. Nejprve se usmíř se svým bratrem a pak přijď a obětuj svůj dar. A ten třetí příklad obecně vyznávání hříchu mezi věřícími. Jakub 5:16. Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byliSdílet

25:44uzdraveni. Mnoho zůže učinná modlitba spravedlivého. A tady já bych možná udělal takovou jenom malou odbočku, doufám praktickou. Jde mi o to, nevím, jestli se mnou budete souhlasit, ale mám za to, že v dnešní církvi vyznávání hříchů jeden druhému úplně nefrčí, že to není úplně takový jako hit sezóny. Trend, trend, možná to jeSdílet

26:14dobré slovo. A teď mám na mysli zejména to vyznávání hříchu jeden druhému. No a doma asi před Pánem vyznáváme své hříchy. Možná, že když někoho zraníme nebo se prohřešíme proti druhému, někdy v sobě tu sílu taky trošku najdeme a přijdeme poprosit za odpuštění. Ale obecně, že bychom si vyznávali hříchy jeden druhému,Sdílet

26:40nevím. Obecně bych řekl, že je tělesně přirozené ty své nedokonalosti skrývat. E když se podívám do dnešního světa, myslím, že k tomu nás ten svět vede. Naše mysl jsou častokrát nastaveny tak, aby před druhými spíše prezentovaly svoji sílu, nikoliv nějakou svoji slabost, kterou v životě máme. A jak jsem říkal, současná společnost, veSdílet

27:05které žijeme, ta nás v tom jenom podporuje. E, tento sklon velmi umocňuje, protože vidíme, jak tato společnost prezentuje dokonalé životy na sociálních sítích, oslavuje úspěch, stigmatizuje selhání, odměňuje nejistotu a trestá sebejistotu, pardon, odměňuje sebejistotu a trestá nejistotu, vyzdvihuje soběstačnost, nadzranitelnost. A toto všechno a mnohemSdílet

27:27více nás někde v pozadí těch našich srdcí, ať už si to uvědomujeme nebo neuvědomujeme, neuvědomujeme, ovlivňuje. Takže potom máme pocit, že vyznávání našich hříchů nebo vyznávání našich vlastních chyb vnímáme jako projev slabosti, nikoliv jako cestu k uzdravení. Když odhalujeme své nedostatky, máme pocit, že jsme zklamali, ať už, že jsme zklamali samiSdílet

27:50sebe, nebo že jsme zklamali společenské očekávání. A důsledkem toho se v našich životech může častokrát odehrávat taková přetvářka za účelem, abychom nevypadali hloupě před druhými. Můžeme si před druhými nasazovat takové masky, které skrývají naši pravou podstatu. Jinými slovy, na venek se můžeme tvářit nebo projevovatSdílet

28:13velice zbožně, dobře, duchovně, skoro dokonale, ale ve skutečnosti to může být přesně obráceně a nikdo ani nemá potuchy o tom, co se vlastně v našem srdci odehrává. Proto to i říkám, abychom si na to dali pozor, abychom nebyli náhodou svedeni tím zlým a nenalhávali si, že je všechno v pořádku a ono to tam, ono to takSdílet

28:43přitom vůbec být nemusí. Já jsem v životě poznal a potkal už mnoho lidí v církvi, kteří nejenom, že nevyznávali své zjevné hříchy, ale naopak snažili se je omlouvat, zapírali je, tutlali je, aby si o nich náhodou někdo něco zlého nemyslel. A dnes už někteří z nich s Bohem nechodí.Sdílet

29:15Víte, stačí někdy jenom takový nějaký malý, malinkatý hřích. Nevíme, jak hřích funguje. Hřích je jako kvas. Pokud si ho chráníme, střežíme, pokud o něm nikomu neříkáme, pokud ho nevyznáváme, pokud jsme v něm spokojeni, tak tenhle hřích se rozroste do obrovských rozměrů, úplně nás pohltí a nepozorovaně změní naprostoSdílet

29:38naše srdce, náš charakter, naše zaměření na Boha, lásku ke svým blížním. odvede velmi dobrou práci, ale z pohledu toho zlého. Paradoxem je, že takovíto lidé, kteří jsou častokrát neochutní vyznávat své hříchy, jsou často přísní k hříchům druhým, hříchům k druhým, ale schovývaví k těm svým vlastním hříchům, vlastnímSdílet

30:03pochybením. Varujme se toho. Varujme se, abychom byli takovými, řekl bych, novodobými farizeji. Písmo opět dává dost příkladů, které by pro nás měly být odstrašující. Říká se tomu postoj pokryteectví a ten rozhodně neodráží čisté srdce. Pán Ježíš velmi často konfrontuje farizeje v tom smyslu, aby si nezakládali na těch vnějších věcech, abySdílet

30:33nechtěli naoko vypadat v tom nejlepším světle, aby se nepřetvařovali za účelem, že budou pozitivněji přijímáni, protože to byl jejich hlavní problém. My to známe. Víme, že narozích ulic se modlili, aby je každý viděl, když šli dávat peníze do chrámu, nechal je před sebou vytrubovat, aby tak vynikla ta jejich štědrost, ta jejich dobrota, ta jejichSdílet

30:55duchovnost, ta zbožnost. Když se budu držet stále Matoušova evangelia, tak ve 23. kapitole od 25. verše. Pán Ježíš Kristus konfrontuje farize dost tvrdě a říká: „Běda vám, učitelé zákona a farizeové, pokrytci, protože čistíte číše a mísy z vnějšku, ale uvnitř jste plní chamtivosti a nezdrženlivosti. Slepí farizeji, napředSdílet

31:23vyčisti vnitřek číše a mísy, aby se stal čistým i jejich zevnějšek. Běda vám, učitelé zákona, farize pokrytci, protože se podobáte obíleným hrobům, které se zvenčí zdají pěkné, ale uvnitř jsou plné kostí mrtvých a veškeré nečistoty. Tak i vy se na venek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste plní pokryteectví aSdílet

31:56bezzákonnosti. Jinými slovy, největší problém mnohých farizeů byl v tom, že se snažili být čistí jenom na venek. To byl jejich hlavní cíl, ale už jim nezáleželo na tom, co se skrývá uvnitř. Jejich zájmy spočívaly v té venkovní náboženské formě, ale už zapomínali, že mnohem důležitější je vyčistit své nitro. Jejich srdce nebylo čisté. JejichSdílet

32:19srdce bylo velmi pokrytecké. Usilovali naplnit svoji vlastní spravedlnost. z vlastních sil, ne tu Boží spravedlnost z jeho síly a moci. Ovšem Bůh, pokud pracuje v lidském srdci, ten nežádá od svého lidu pouze nějakou venkovní spravedlnost. Nejde mu o to, jak naše životy zapůsobí na druhé, na naše bližní. Nejde mu o nějaké neosobníSdílet

32:45dodržování vnějších předpisů. Nejde mu o vnější obřadnost ani tělesnost. Bůh vyžaduje naše odevzdání. se jemu celé. On chce celé naše srdce. On chce kompletní naši upřímnost před ním, ne nějakou přetvářku. A buďme si jistí, že Bůh naše nitro zná. Naše masky nám mohou vylepšit pozici v očích našich bližních. To asiSdílet

33:12ano, ale na Boha to neplatí. Před Bohem my se nikde neschováme. Před Bohem my nikam neutečeme. Byl jeden takovj, kterj se o to pokusil. Jmenoval se Jonáš, možná ho znáte. Ale víme, jak to s ním dopadlo. Náš život, naše srdce, všechny naše myšlenky jsou před Bohem naprosto odhalené. A znovu bychom na to mohli najít desítky veršů. Jeremiáš 12:3. Tam se píše: „Ty,Sdílet

33:42hospodine, mě znáš. Vidíš mě a zkoumáš mé srdce." Fantastický text z žalmu 139. Budu číst od prvního do 10. verše, protože opravdu je to úžasný, úžasná pasáž. Hospodine, tys mě vyspytoval a znáš mě. Ty víš, kdy si sedám a kdy vstávám. Už dávno znáš mé úmysly. Rozebrals mé putování i mé uléhání a dobře znáš všechny méSdílet

34:08cesty. Ještě nemám slovo na jazyku. Hle, Hospodine, ty už všechno víš. Oblehls mě zezadu i zepředu a položil na mě svou dlaň. Úžasné poznání. Úplně mě přesahuje. To nezvládám. Kam odejdu před tvým duchem? Kam uteču před tvou tváří? Vystoupímli na nebesa, tam jsi ty. Ustalu jsi v podsvětí, jsi i tam. Když se vznesu na křídle chytřenkySdílet

34:35a usadím se za koncem moře, i tam mě bude provázet tvá ruka. Tvá pravice se mě chopí. Ještě jeden krátký verš. Žalm 7:10. Bože spravedlivý, který zkoumáš srdce i ledví. Bratři a sestry, to co chci říci, nemá si nemá smysl si hrát na něco, coSdílet

35:11nejsme. Bůh vidí hluboko do našeho nitra. On zná naše nejskrytější myšlenky a motivy a nic před ním nelze utajit. Společné křesťanství není o dokonalosti. Společné křesťanství je o upřímnosti. Jak řekl Litrich Bonhofer, společenství svatých není společenstvím dokonalých, ale společenstvím hříšníků, kterým byla darována milost.Sdílet

35:42Naším cílem musí být ne zalíbit se lidem, ale líbit se Bohu. A Bohu, který o nás všechno ví a všechno z nás se budeme líbit, když se budeme posvěcovat, když budeme vyznávat své hříchy před ním samotným, před těmi, proti kterým jsme se provinili a obecně jeden před druhými mezi věřícími vzájemně. Je někdy velmi smutnou ironií, že právěSdílet

36:11společenství víry, která by měla být nejbezpečnějším místem pro přiznání, selhání, se často stávají místy, kde lidé své hříchy skrývají nejúzkostlivěji. Ve světě to lidi na sebe ještě tak nějak řeknou, ale v té církvi, co by si o mně lidi pomysleli? Jak bych vypadal? Jak by to přijali?Sdílet

36:41To, jak by to přijeli, to je někdy opravdu smutný důvod, který se také v našich církvích odráží. Mnoho lidí mají k tomu dobrý důvod, proč nechtějí na sebe říct některé věci v církvi, protože maj, protože mají strach ze zavržení, protože mají strach z odsouzení. eh vnímají, že ve společenství je nedostatek skutečné milosti odSdílet

37:03společenství Božího lidu. E zažili v církvi zneužití či ostouzení a další důvody. Mohl bych tady jmenovat několik příkladů ze života lidí, které jsem poznal, kteří ano udělali v životě velké chyby, velké boty, zhřešili, opustili církev, opustili rodinu, odešli, žili vlastním životem, žili, žili prostopášností. Bůh je pokořil, Bůh jeSdílet

37:31ponížil. Tito lidé se vrátili zpátky do církve, aby vydali svědectví o tom, jak Bůh změnil jejich život, jak je jim to líto. A žel znám i takové společenství, kteří se jim vysmáli, kteří jim pohrdali, kteří to vnímali, že ten člověk je méně cenný. To jsou smutné příběhy. Někdo by řekl možná extrémní. Já bych řekl, že jsou na pořadu dne i vSdílet

38:00dnešním světě. Milí přátelé, my se potřebujeme učit nejenom vyznávat své hříchy jeden druhému, ale potřebujeme se učit i umět reagovat na jednotlivá vyznání s milostí, nikoliv s odsouzením. Známe v písmu ten jeden text e o ženě, která byla přistižena při cizoložství. Jakým způsobem na ní Kristus reagoval? Jdi a užSdílet

38:31nehřeš. Nikdo tě neodsoudil, ani já tě neodsuzuji. To předchozí blahoslavenství, jestli si ho pamatujete, znělo blahoslavení milosrdí, neboť oni dojdou milosrdenství. Bůh nám odpustil víc, než my jsme schopni odpustit druhým lidem. Kdo jsem já, abych neprojevil milosrdenství, když mně bylo projeveno BožíSdílet

39:03milosrdenství? Potřebujeme si, bratř a sestry, připomínat, že pán Ježíš nepřišel pro zdravé, ale pro nemocné. Potřebujeme pochopit, že síla křesťanství nespočívá v předstírání bezchybnosti, ale v odvaze žít v pravdě. V konečném důsledku je ochota vyznávat své hříchy nejenom poslušnosti biblického učení nebo biblickému učení,Sdílet

39:26ale i osvobozujícím krokem k životu bez masek, k životu, o kterém Bible mluví, k životu, který sice není dokonalý, ale který svatý Bůh očistil krví svého syna. Tím nás proměnil a proto by nám nemělo být za těžko projevit upřímnou lítost a své hříchy si umět navzájem vyznávat. Vím, že se to lehko říká ze stupinku z kazatelny. Mnohem hůřSdílet

39:59se to dělá. Věřte mi, že je pro mě těžké o tom mluvit, protože si sám uvědomuju a vím, jak často v této disciplíně, když tak pomenuju, selhávám. Ať už je to v otázce vlastního vyznávání hříchu nebo v otázce přijímání druhých lidí. Nicméně věřím, že s Boží pomocí to nikdy nemusí být až tak těžké. Neříkám, že to může být lehké aniSdílet

40:29náhodou. Vyznávání hříchu jeden druhému nemá být lehké. My si máme uvědomovat tu tíhu vlastního hříchu a také cenu, kterou Bůh ze své lásky pro nás, pro ten náš hřích přinesl. Ale říkám, že s Boží pomocí my jsme schopni konat správně, aby on v následně jednal. Ale musíme chtít a musíme tomu jít naproti. Když si starozákonní král DavidSdílet

40:58uvědomoval svoji porušenost, když si uvědomoval své provinění a že to byly velké vroubky jako smilství a dokonce vražda, tak David se modlil. David činil pokání, prosil za odpuštění, vypršoval Boží moc a jednání do svého života. V žalmu 51 12. verš. On říká:„Stvoř mi čisté srdce, ó bože, obnov mme mnitru pevného ducha." ASdílet

41:24to je něco, co bychom měli dělat i my. Když vidíme tu svoji úskočnost, když vidíme tu svoji proradnost našeho srdce, my musíme volat stejně k hospodinu jako David. Stvoř ve mně srdce čisté, o Bože. My sami nejsme schopni očistit svoje srdce, ale Bůh je. Bůh může. Bůh to činí. Bůh je ten, který nám naše viny odpouští, který je v upřímnosti, když jeSdílet

41:53v upřímnosti srdce vyznáváme. A to, co jsem právě řekl, je velmi důležité, když je v upřímnosti srdce vyznáváme. Bible tady nemluví o našem rozumu. Bible tady nemluví o naší mysli. Nejde o naše intelektuální vyznávání hříchů. Nejde, nejde pouze o to, že ústy vyznávám hříchy, protože mi můj mozek říká, že tak je to správně, protožeSdílet

42:16takto Bible říká. nebo protože takto ode mě očekávají lidé ve společenství, ne? Je naprosto jasné, že v našem upřímném vyznávání hraje první housle naše srdce. Už jsme si dneska ukázali všechny ty různé negativní přívlastky, které se k srdci vážou, že jo, upřímné, netečné, zatvrzelé, povýšené a tak dále. Ale nejenom negativní, ale i tySdílet

42:46pozitivní rysy může mít naše srdce. A to zejména, když se ho dotýká Bůh. Když se Bůh dotýká našich srdcí, tak v písmu vidíme upřímné srdce, moudré srdce, pokorné srdce, rozumné. Milí přátelé, pokud máme pocit, že se nás Bůh dotýká, že nás usvědčuje, volejme k němu stejně jako král David. Stvoř mi čisté srdce, o Bože. Obnov mémSdílet

43:13mnitru pevného ducha. Upřímné srdce, které v bázni volá k Bohu s prosbou o obnovu, je čisté srdce. Znovu opakuji první Janova 19. Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, že nám naše hříchy odpouští. Oč očešťuje nás od každé nepravosti. Může to být těžké.Sdílet

43:44Když vyznáváme své hříchy, častokrát do toho vstupují ty emoce. Je to bolest, někdy jsou to slzy. Nevím, jestli to znáte. Někde, když vyznávám svoje hříchy, tak bych si přál, aby v tom byly víc emoce, víc srdce. Ale znám situace, kdy klečím na kolenách a prosím Boha, aby mi odpustil v slzách. A to jsou opravdu těžké okamžiky,Sdílet

44:06bolestivé okamžiky. Ale víte, to, co přichází potom, to je naopak to nejkrásnější, co v životě můžete zažít a poznat. Ty chvíle, kdy pán Bůh pozvedá toho vašeho zkroušeného ducha, kdy obnovuje vaše srdce, které se najednou stává opravdu radostným, čistým, bezúhodným, uzdraveným, vnímavým, přímým, neporušeným. To jsou mimo jiné dalšíSdílet

44:37pozitivní přívlastky z písma, které se vztahují k našim lidským srdcím. Bůh je naše pomoc. Bůh je naše síla. A tak volejme k Bohu. A stejně tak nám Bůh dává i jeden druhého, abychom se navzájem nesli, abychom se modlili jeden za druhého. Těžko se můžeme modlit jeden za druhého, pokud neznáme se navzájem, pokud neznáme tySdílet

45:05naše poklesky, ty pády, ty hříchy, které se objevují v našem životě. Možná kdybychom to na sebe řekli někomu bližnímu, tak jeho modlitby společně s našimi modlitby nám mohou pomoci opravdu umrtvovat ten náš hřích, ve kterém padáme neustále. Znova opakuji, Jakub říká:„Vyznávejte hřích jeden druhému a modlete se jedenSdílet

45:31za druhého, abyste byli uzdraveni. Mnoho zmůže učinná modlitba spravedlivého. Víte, to neznamená, že musíme své hříchy sdílet naprosto se všemi a všude. O tom nemluvím. Ano. Před Bohem bychom měli vyznávat hříchy vždycky. Před těmi, proti kterým jsme se provinili. Pokud je to možné, měli bysme tak činit také. obecně mezi věřícími tam, já bych to takSdílet

45:57asi jako omezil. Možná bych udělal takové hranice. Mělo by to být totiž vždycky povzbuzující pro církev. Mělo by to být budující, ať už pro mě osobně nebo pro to společenství. Dokážu si představit, že pokud tady budeme každý týden neustále nahlas vyznávat dokola ty stálé hříchy, do kterých pořád padáme, ono to ve finále moc budující nebude. ZvlášťSdílet

46:19některé hříchy, které možná není ani dobré vyslovovat před dětmi a dalšími, ty hříchy jsou součástí našich životů. My je potřebujeme vyznávat, ale může to být někdy takové depresivní. Ale v každém případě si můžeme najít někoho blízkého, nějakého člověka, který to unese. Možná některý člověk by vyznávání některých hříchů nemuselSdílet

46:40unést. Možná by to někoho naopak vedlo do hříchu. V takovém případě hledat, je potřeba hledat někoho blízkého, někoho moudrého, někoho zbožného, někoho, kdo opravdu unese i ten můj hřích, kdo se mnou bude zápasit, kdo se mnou bude A tak se znova vrátíme zpátky na začátek. Matouš 5:8. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidíSdílet

47:08Boha. Jak už jsem řekl úplně na začátku, tento verš v sobě, podobně jako ty předchozí nese nejenom výzvu, ale také zaslíbení. Je to příslib, který před nás staví tu nejúžasnější věc, jaká nás může v životě potkat a tou je uvidět Boha v jeho slávě. Stát tváří tvář k tomu dokonalému svatému svrchovanému Bohu, který je tímSdílet

47:34pravým světlem, ve kterém není ani špetky tmy. A já nyní nemluvím o zádech, které uviděl Mojžíš, když seděl ve skalní rozsedlině. Mluvím o dokonalém místě v plné přítomnosti našeho Boha, který je pánem a králem všeho a všech. Pravděpodobně si nedokážeme ani domyslet, o jak úžasné chvíli tady v tuto chvíli hovořím, ale můžeme si býtSdílet

48:00jistí tím, že kdybychom sečetli všechny potěšení světa, nikdy ani dohromady tyto pozemské radosti nedokáží převýšit okamžik spatření Boha v jeho slávě, natož trávení věčnosti v této slávě, která čeká na všechny, kteří jsou blahoslavení. Milí přátelé, bratři a sestry, zahlédnout Boha, uvidět jej, to by měl být náš největší cíl. Cíl, o kterejSdílet

48:29skutečně stojí za to usilovat ze všech sil. Boha uvidí jen ti, kteří mají čisté srdce. Ano, Bůh je ten, který proměňuje naše srdce. Je to on, kdo je očišťuje. Je to on, kdo se nám dává poznat. Kdo nás oslovuje? My sami bychom Boha nikdy nehledali. Je to on, kdo v nás způsobí chtění i činění podle své dobré vůle. Ovšem součástí jeho plánu v práci duchaSdílet

48:59skrze své slovo je to, že nás neustále volá, abychom se k němu přiblížili. Jakub 4:8 říká: „Přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. Očisté ruce, hříšníci, očisté srdce, lidé dvojí mysli. Jak se máme přiblížit? Jak máme očistit své srdce? Posvěcením, posvěcováním, vyznáváním svých hříchů. Mojí modlitbou a přáním je, abySdílet

49:31nám dal Pán porozumět vážnosti tohoto problému, o kterém zde dneska mluvím. Nenechme se obelhat současnou dobou, která nám říká: "Jdi za hlasem svého srdce." Najivní. Ne, my pojďme za hlasem svého Pána a Spasitele. On říká v Janovi 10:28: "Mé ovce slyší můj hlas, já je znám. Jdou za mnou a já jim dávám život věčný. nezahynou na věčnost a nikdo jeSdílet

50:01nevytrhne z mé ruky. My nejdeme za hlasem svého srdce, jdeme za hlasem našeho Spasitele. Pokud jsme Bohu svůj život již odevzdali, poslouchejme jeho hlas a střešme své srdce. Kniha Přísloví 423 říká: "Víc než cokoliv jiného střež své srdce, protože z něj vychází prameny života víc než cokolivSdílet

50:33jiného." Rozumíme tomu, co to znamená? Víc než cokoliv jiného máme střežit své srdce. A tak vytyčme svým srdcím hranice. Zasazujme svému tělu dobře mířené rány, abychom se snad nestali neosvědčenými a s naději očekávejme brzké shledání s naším Otcem tváří v tvář. Pokud jste svůj život Bohu ještě nevydali, ale máte pocit, že vásSdílet

51:04Bůh, že ve vás Bůh pracuje, že oběkčuje vaše srdce. Chtěl bych vám říci slovy autora listu Židům. Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce. Neodkládejte to na jindy, ale vyznejte své hříchy. Požádejte Boha, aby vstoupil do vašeho života, aby proměnil vaše srdce, aby ho ospravedlnil, očistil.Sdílet

51:36Pokud byste snad chtěli o tom třeba více mluvit, věřím k tomu, že je k tomu jedinečná příležitost i po skončení bohoslužby. Můžete přijít za mnou, můžete přijít za bratrem Martinem, můžete přijít za bratrem Ludvíkem Karlem. Možná, že jste žena, nechcete přijít za mužem. Podívejte se napravo nebo nalevo. Možná tam uvidíte ženu, která veSdílet

51:57vás bude vzbuzovat sympatie. Běžte za ní. Věřím tomu, že vám pomůže, že spolu můžeme o těchto věcech více mluvit. Chtěl bych uzavřít toto kázání úžasným textem, který věřím tomu, jenom krásně dokresluje to, o čem jsem tady posledních, nevím, 45 minut možná mluvil. Přísloví 23, verše 17 až 19. Ať tvé srdce nezávidíSdílet

52:23hříšníkům, ale každý den buď horlivým v bázni před Hospodinem. Neboť máš budoucnost a tvoje naděje nebude zmařena. Můj synu, poslouchej a buď moudrý. Veď své srdce po dobré cestě. Amen.Sdílet