Pokrytectví na n-tou | Marek 7:1-8
Biblické texty v kázání
Žalm 51Matouš 5Marek 7Římanům 10Filipským 4
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (3)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:07Začínáme novou kapitolu, sedmou kapitolu Markov evangeliu. Už jsme už jsme skoro v půlce. Marek sedmá kapitola. Já přečtu text, kterému se dnes budeme věnovat a pomodlím se za nás, za náš společný čas. A budeme číst Marek sedmá kapitola první až osmý verš.
0:48Shromáždili se k němu farizejové a někteří z učitelů zákona, kteří přišli z Jeruzaléma a uviděli některé z jeho učedníků, že jedí chleby nečistýma, to jest neomytitýma rukama. Farizejové a všichni Židé drží se tradici starších. Totiž nejedí, dokud si k zápěstí neumí ruce. Když přijdou z tržiště, nejedí, jestliže se neumí. A je
1:11ještě mnoho jiného, co převzali a drží. Omývání pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek. Farizeové a učitelé zákona se ho ptali: "Proč tvoji učedníci nežijí podle tradice starších, ale jedí chleba nečistýma rukama?" On jim však řekl: "Dobře" prorokoval Izajáš o vás pokrycích, jak je napsáno: "Tento lidtí rty, ale jejich srdce je
1:36ode mne velmi daleko. Marně mne však uctívají vyučují se náuky, jež jsou jen lidskými příkazy. Opustili jste přikázání Boží a držíte se tradici lidí." Drahý Bože, Pane náš, znovu stojíme před tvým slovem, naše srdce obnažená tomu pronikajícímu světlu,
2:07které vychází z z tebe, z tvé dokonalosti, z tvé svatosti, z tvé vševědoucí moudrosti. Pan kazatel si často připadá jako ten malý kluk, který přináší jen pět chlebů a dvě ryby a spoléhá na tebe, že i přes tak malou svačinu ty jsi schopen nasytit obrovský zástup.
2:37A tak svěřuji dnešní slovo do tvých rukou. Svěřuj nás všechny do tvých rukou, abychom opravdu byli nasyceni tím, cos nám zjevil ve svém slově, aby naše duše byly pročištěny, aby naše srdce byly pročištěna, tak aby naše zbožnost, naše láska byla čistá a tobě milá.
3:15aby v našich srdcích nebylo místo pro pokrytectví a a faleš. K tomu tě prosíme, k tomu nám dopom. Veď nás svým duchem. Amen. My žijeme ve světě technologie pokroku a a to se odráží na množství věcí všude kolem nás. Hádal bych, že každý z vás vlastní nějaký kus nábytku, který na první pohled vypadá jakože je z opravdového dřeva.
3:46Ale jak víte, je to většinou jenom povrchní úprava, zvlášť když to koupíte někde IKEA. Působí dojmem opravdového dřeva, ale ve skutečnosti se jedná o dýhu a uvnitř se skrývá levná dřevotřísk. Proto prodejci často apelují na své zákazníky, že jejich postel nebo stůl nebo skříň jsou vyrobeny z opravdového dřeva, že v něm není žádná dřevotřísk
4:14nebo že se obsah neskrývá pod diou. My to chápeme tuhletu povrchnost, že ještě než Rachel odjela do Mexika, tak jí moje manželka Jamie koupila malý řetízek se srdíčkem a netrvalo dlouho a a jak řetízek, tak ta kůže, které se ten řetízek dotýkal, zezelenali, protože to nebylo z poctivého zlata. Eh, byl to jen levně pozlacený povrch.
4:47Možná, že sami jste si koupili někdy boty nebo nějakou kabelku nebo oblečení a vypadalo, že je z kůže, ale ale bylo z koženky. A jak to jak to s tím dopadlo? Po nějaké době to začalo praskat, začalo se to drolit, protože se nejednalo o pravou kůži. A tenhle kontrast nevidíme jen ve světě produktů. Můžeme je vidět i i v případě
5:09zbožnosti a a to jenom nejenom v písmu, ale zároveň všude ve světě kolem nás. Možná znáte někoho, čí zbožnost se na první pohledví jako impozantní, ale později zjistíte, že je ve skutečnosti tenká jako papír. Stačí, stačí, aby na na život takového člověka posvítilo Boží světlo pravdy a hned je skrze něj vidět. Hned je vidět,
5:33že pod tou tenkou vrstvou se nachází faleš. A tak to, co na první pohled se může zdát jako pravá zbožnost, je jenom slupka, povrchní úprava, která zvenčí působí hlubokým dojmem. A a farize a zákonníci byli tímto jednáním pro slut. Mnozí lidé je vnímali jako příklady pravé zbožnosti, ale pod povrchem tomu tak nebylo. Byl jako člověk, který
6:00zvenči vypadal, že je fit, že je zdravý jako říp, ale pak mu udělali rent, udělali mu CT, udělali mu magnetickou rezonanci, nabrali mu krev a zjistilo se, že má rakovinu. Tohle byli mnozí farizejové a zákonníci. Ježíš je nazývá, možná si to pamatujete, obílenými hrobkami, které na venek vypadají velice pěkně, čistě, uhlazeně,
6:24ale uvnitř jsou plné mrtvých kostí. A je to právě v tomhletom textu, kdy vidíme tuhletu zbožnost farizejů, jak se dostává pod drobnohled Božího vševědoucího oka. A Ježíš neváhá ani na okamžik se sdělením pravé diagnózy. zákonnictví, moralismus, formalismus, to jsou ta různá pojmenování jejich stavu. To, co se lidem okolo možná jevilo jako
6:55zbožnost, se pod rentgenem Boží vševědoucnosti ukázalo jako ohavnost, protože člověk se dívá na to, co vidí, ale Bůh, Hospodin, se dívá na srdce, že jak nám připomíná Samuel. A dnes máme příležitost si posvítit a vidět ten kontrast mezi povrchní a pravou zbožností. A ten vyplývá právě z té konfrontace mezi Ježíšem a farizeji.
7:25A my tady máme příležitost vidět ten rozdíl mezi povrchním, takovým tím povrchním sebespravedlivým, sebevyvyšujícím člověkem vytvořeným duchovním systémem a a pravouzbožností, jaký definuje, ale zároveň dokonale ztělesňuje pán Ježíš Kristus. A já doufám, že jak budeme o tomhle přemýšlet, jak se budeme zabývat právě touhletou povrchní
7:49a a touhletou pravou zbožností, že si uvědomíme, že se to týká i nás, že se, že si nebudeme říkat, co to má za smysl, proč se věnovat kontrastu mezi povrchní a a pravou zbožností. Mně se tohle netýká. Tohle byl problém farizejů a a to já rozhodně nejsem. A já doufám, že tomu tak je. Já doufám, že nikdo z nás tady není povrchní jako
8:16dýha nebo koženka nebo pozlacený cetek. Ale víte co? Duch svatý prostřednictví Marka ví moc dobře, co dělá, protože ani farizejové si o sobě nemysleli, že jsou ve své božnosti povrchní. A kdybyste se zeptali farizeje, zda si o sobě myslí, že je povrchní, že jeho náboženství je jenom takhle hluboké,
8:46určitě by vám nedal za pravdu. A proto ten dnešní text je pro každého z nás. Je to taková návštěva u duchovního kardiologa a to je k našemu úžitku, protože my se možná na venek cítíme velice fit, možná se cítíme zdravě, ale je nutné a důležité, abychom se pravidelně nechávali prohlédnout lékařem srdcí, aby posvítil, jak jsme
9:10jak jsme kdysi studovali v Jakubovi, aby posvítil do našich životů světlem, tím rentgenem svého slova, abychom viděli pravý stav našeho života, protože my nesmíme opominout tu předběžnou diagnózu, jakou nám písmo sděluje o našich vlastních srdcích, že jsou lstivá, nadevše jsou nevyléčitelná, jak píše Jeremiáš.
9:40Jsou to továrny na modli, jak píše Kalví. Každý z nás je v ohrožení, protože zákonické jednání, to ta povrchní zbožnost je přirozený sklon našich srdcí. A z tohodle toho sklonu náš nás může vyléčit pouze Pán Ježíš a můžeme se mu vyvarovat pouze s pomocí a v moci Ducha svatého. A tak pokud nestřežíme náš život, pokud nestřežíme naše vlastní
10:07srdce, tak můžeme sklouznout do povrchní zbožnosti zrovna tak, jak fungovali mnozí farizejové. A to zajisté věřím, že nikdo z nás nechce. Já věřím, že každý z nás, jak jsme tady, jsme tady, protože chceme být zbožní, chceme ctít našeho Pána v pravé zbožnosti. A je to právě tadleta konfrontace mezi farize a Pánem, kterou Marek zaznamenává
10:36a ukazuje nám na ní rozdíl mezi povrchní zbožností farizejů a a pravou zbožností, která by měla charakterizovat každého jednoho z nás. A my tenhle kontrast zachováme a vyjádříme ho pomocí dvou pravd. Ale ale nejprve nejprve než než se pustíme do těch dvou pravd, tak si nastíhíme kontext, ve kterém zze tyto pravdy zřetelně vidět, protože možná nám to
11:05hned na první pohled nebude nebude jasné, nebude to hned hned vidět. A potom, co si nastavíme tenhleten kontext, tak si tyto pravdy představíme, vysvětlíme a zároveň si na závěr uvedeme pár důsledků pro náš pro náš život. A tak nejdříve pusťme se pusťme se do toho kontextu. Co vidíme z textu je, že Ježíšova popularita nezadržitelně rostla. Vidíme
11:29to už vlastně od těch úvodních kapitol až až sem. Svou službou Ježíš budil zájem. Lidé ho následovali, vřavy ho následovali. kamkoliv šel, skoro se nemohl pohnout, aby ho hned někdo nenašel a hned se kolem něho nezhluknul obrovský zástup. A tahleta popularita rostla a vzbudila zájmy těch nejvyšších struktur duchovní elity. na pozorování dorazili duchovní
11:59až z Jeruzaléma, ale ale zřejmě, jak vidíme i z textu, se nijak neuvedli, spíše tak okukovali, pozorovali, hodnotili, šmírovali a jejich záměry byly neupřímné. Byli to duchovní estébáci, kteří čekali na na příležitost Ježíše obvinit z nějakého přečinu a už v druhé kapitole jsme je viděli. takhle nabroušené a připravené na útok. Tam se jim nelíbilo,
12:29že učedníci o sobotě drbou zrní a jího. A tak si farizeové stěžovali Ježíšovi na chování učedníků a zároveň nepřímo obviňovali samotného Ježíše, že porušuje sobotu, protože jako jejich učitel byl přece zodpovědný za jejich chování. Samozřejmě, jak jsme viděli i i tehdy, tohle nebyla pravda. Vzhledem k zákonům učedníci nic neporušovali. Co
12:55porušovali, byly pravidla, který si farizejové k sobotě přidali. A nyní je to to samé jako přeskopírák. Výchozí bod farizeů je totožný. Vidí učedníky, jak ignorují jednu z jejich tradic a jsou pohoršeni a a vytáčí je to. A v tom okamžiku jakoby Marek řekl počkat a vstupuje do děje jako vypravěč a průvodce a vysvětluje svým posluchačům, zejména
13:26pohanům, lidem jako jako jsme my, neznalých židovských tradic a pravidel, odkud opravdu vítr Vanek. A Marek nás upozorňuje, že farizejové a zákonníci měli velice detailně propracovaný systém pravidel. Obě tyhle dvě skupiny totiž byly přesvědčení, že že zákon jako takový byl nejasný a nejednoznačný a aby z něho někdo mohl usoudit, co opravdu v něm je,
13:53potřeboval pomoc, potřeboval víc instrukcí. Sám o sobě ten zákon jakoby nebyl dostatečný k tomu, aby lidi žili v poslušnosti Bohu. Možná některým z vás zní povědomě. A tak pokud má spása a takhle přemýšleli farizeové, a pokud má spása spočívat na dodržování Božího zákona, protože to je čemu farizejové věřili, tak je naprosto logické, že nad tím
14:22zákonem trávili hodiny a hodiny času. Přemýšleli nad ním. definovali jeho význam, definovali každý detail, interpretovali ho, reinterpretovali ho, přezkoumávali a pořád se snažili z něj vyvodit důsledky a aplikace do těch nejmenších detailů, protože na tom závisel jejich život. A tohle chování vedlo ke vzniku tradice, která obsahovala dle jejich úsudku
14:50ochranné prvky v podobě pravidel a regulí. Později se tahleta ústní tradice začala jmenovat myšna. Byl to zkrátka takový ranec všemohý všemožných pravidel, která řešila podle nich nejasnosti podrobným popisem. Podrobným popisem, jak se zachovávat v každé situaci, aby nikdo náhodou neporušil zákon. A tahleta myšna, jaký jaký Židé říkali,
15:21zákonníci o ní mluvili jako o plotě kolem Tóry, takový jako plot kolem Božího zákona, jako kdybyste měli záhon se zeleninou, který má být k užitku a k vašemu dobru, ale z přehnané horlivosti a opatrnosti ho obeženete vysokým plotem, aby k záhonu nikdo nemohl přidávali Božímu slovu. A víte, farizeové nebyli první, kdo takhle přemýšlel.
15:49Nebyli první, kdo pro jistotu přidávali k Božímu zákonu. Napadá vás ještě někdo jiný? Pamatujete si, jak probíhala konverzace mezi Evou a Hadem, když jí pokoušel? Had řekl, že opravdu Bůh řekl: "Nejezte ze žádného stromu v zahradě." Oni tady navádí chybně a a žena mu odpovídá: "Z ovoce stromu v zahradě můžeme jíst, ale o ovoci stromu, který
16:18je uprostřed zahrady, Bůh řekl: "Nejezeste z něho". A tam to mělo končit. Ale co říká? Ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete. Bůh pouze řekl, že z něj nesmí jíst, jinak zemřou. Nikdy neřekl, že se ho nemají dotýkat, nebo že i dotek povede ke smrti. Tohle si Eva přidala. Vytvořila si pravidlo nad rámec Božího přikázání. Bylo to možná pro jistotu,
16:47ale bylo to navíc. A sami víte, že to bylo na nic. Tak farizeové si vytvořili svou vlastní ústní tradici a tahleta tradice byla podle jejich názorů jedinou správnou interpretací zákona. Ale zašlo to ještě dál. Oni začali upřednostnovat svojí ústní tradici na úkor Božího slova a nutili ostatní, aby se téhleté ústní
17:18tradici podřizovali a těmi, kdo se jí nepodřizovali, začali pohrdat, napomínat je, distancovat se od nich. Tohle vše vidíme v životě farizejů. A v tomhletom případě, v případě, který nám tady ukazuje Marek, šlo o umývání rukou nebo různých nádob. Ale nebylo to nějaké opatření proti covidu. Tohle bylo zejména rituálního
17:44charakteru. Mělo to vyjadřovat duchovní čistotu a oddělenost od nečistých lidí, od pohanů, s kterými přišli Židé často do kontaktu. Tady nešlo o bacili, šlo tady o ceremoniál založený na sebespravedlivém, nadutém jednáním, kterým farizeové naznačovali, že jsou lepší než ostatní lidi. V samotném zákoně bychom takové nařízení
18:09nenašli. Takové rituální omývání bylo ukládáno především kněžím a v některých případech se vztahoval, v krajních případech se vztahovalo na muže s výtokem. To však farizejům nestačilo ve své horlivosti. A samozřejmě tu horlivost jim nemohl nikdo upřít. I sám apoštol Pavel říkal, že že jsou horliví, že mají horlivost pro Boha, ale ale ne podle
18:39pravého poznání, ale tak ve své mylné horlivosti si farizejové nejspíš asi řekli něco na způsob, když je to vhodné pro kněží, tak je to vhodné i pro nás. Co pro nás? Nejen pro nás, pro všechny. My bychom se všichni tím měli držet. A tak tydle pravidla musí platit pro všechny. Naše tradice se musí vztahovat na každého člověka, na každého Žida v
19:05Izraeli. A tak se z nich stali mravokárci a inspektoři zbožnosti, kteří ukládali lidem těžká břemena. Tradice farizejů byla sdílny jejich vlastní vynalézavosti. Byla těžkým a ubíjejícím břemenem. Byla postavená na jejich vlastní autoritě, inspirovaná jejich vlastní myslí. Žádný Duch svatý, žádná autorita písma, pouze jejich
19:32sebespravedlivé ambice a pokroucená interpretace zákona. A tenhleten trend sílil a vytvářel podhoubí společnosti, do které pak přichází Ježíš, s evangeliem milosti. A tak ta konfrontace byla nevyhnutelná. V Kristu přichází sám Bůh, autor písma, který dokonale ví jeho pravý obsah, ví dokonale jeho pravý význam a rozpozná každou pokroucenost a každý blud.
20:01Pokrocená tradice farizejů se zde střetává s Boží pravdou. A to vyplavalo na na poruh právě okamžiku, kdy si všimli, že učedníci si neumyli ruce před jídlem. A a farizeové mají jasno: "Nezdráhají se hned nasknout Ježíše jakožto jejich učitele za porušování tradice starších." Znovu pátý verš. Proč tvoji učedníci nežijí podle tradice
20:31starších, ale jedí chléb nečistýma rukama? A je to právě v odpovědi Ježíše těmhletěm farizejům a zákonníkům, kde vidíme tyhlety dvě pravdy, ten kontrast mezi povrchní a pravou zbožností. Všimněte si, že Ježíš naprosto ignoruje jejich obvinění, nereaguje na jejich vítku a a jde přímo k věci, k jádru problému, který věří zachováním farizejů
20:59a říká jim: "Dobře" prorokoval Izajáš o vás pokrycích, jak je napsáno:„Tento lidtír ty, ale jejich srdce je ode mne velmi daleko. Marně mne však uctívají, vyučují se nauky, jež jsou jen lidskými příkazy. Opustili jste přikázání Boží a držíte se tradicí lidí. A zde je ta první pravda. Povrchní zbožnost obchází srdce
21:29a řídí se lidskou tradicí. Povrchní zbožnost obchází srdce a řídí se lidskou tradicí. Ježíš farize Ježíš zákonníky hned prokouknul. Viděl píchu a zkaženost jejich srdcí. ignoruje jejich obvinění a a přímo jde k věci a nazývá je pokryty. Tenhleten termín vychází, možná víte, z řecké divadelní scény, kde účinkující
21:54byli jen muži. A proto, aby stvárňovali různé charaktery, různé postavy v té eh v té divadelní hře, nasazovali si různé masky podle toho, jakou osobu na ježiš na tom jevišti ztvárňovali. Tak jako herci i dnes ten charakter se měnil podle podle dané role. A tak slovo pokrytec označovalo někoho, kdo kdo hraje roli bez upřímností, kdo jen předstírá, že je
22:25něčím, čím ve skutečnosti není. Byla to maska, kterou měl na obličeji. A v jakém smyslu tedy byli farizejové pokryt? O jakou přetvářku se jednalo? Na co si farizejové hráli? V čem vlastně oni předstírali? A Ježíš tohle vysvětluje, když své násčení doplňuje o citát z Izááše. A nekomprzisně v tom okamžiku obviňuje farizeje, že že jsou pokrytečtí zrovna
22:53tak jako lidé za doby Izajáše. Částečně cituje slova Izajáše z 29. kapitoly 13. a 14. verše. Tam čteme: "Protože se tento lid přibližoval svými ústy a ctili mne svými rty, ale jeho srdce se ode mne daleko vzdálilo. Jejich bázeň přede mnou je naučená z příkazu lidí." Tady v tom textu se Hospodím prostřednictvím Izajáše
23:24obrací na svůj nevěrný lid a promlouvá k němu a říká:„Vše uctívání je povrchní. Zní pěkně, ale jsou to jen prázdná a bezvýznamná slova. Nejsou upřímným projevem vašeho srdce. Používáte naučené fráze. Držíte se lidských výmyslů. Vaše náuky ve skutečnosti nemají s mým slovem nic společného. Vedou k marnosti, vedou
23:46k odloučení, vedou k záhubě. A Ježíš se drží tohodle toho kontextu a obrací tento kontext, tuhletu historickou pravdu a realitu na farizeje a aplikuje to na ně a říká jim: "Skutečnost je taková, že vaše ústa a vaše srdce jdou opačným směrem. Vaše srdce jde na východ, vaše pusa jde na západ. Vaše ústa chválí Boha, ale vaše
24:10srdce chválí samo sebe. Vaše věrouka vychází z vás a ne od Boha. Vaše bázeň je falešná a Bůh tohle nestrpí. Vaše zbožnost je povrchní a Bohu se tohleto protiví. Tohle je pokryteectví, tohle je zákonnictví, tohle je marnost, tohle je modlářství. Je to povrchní zbožnost, která obchází z srdce a řídí se lidskou tradicí.
24:35A sami víte, že Ježíš se do tohodle toho postoje tvrdě opírá, jak zde, tak ve svém kázání nahoře. I tam napravuje takové to povrchní smýšlení a jednání farizejů, kteří poslušnost Božího slova svou interpretací omezili na nějaké vnější chování, na takovou tu povrchní poslušnost. A Ježíš jim říká a napravuje to jejich
24:58pokroucení, pokroucené smýšlně. říká:„Myslíte si, že jen opravdová vražda se před Bohem počítá? Což nechápete, že takový postoj začíná nenávistí ve vašich srdcích? Myslíte si, že jste fyzicky neřilož než nescizoložili a to znamená, že jste věrní? Což nevíte, že že takové smilstvo začíná už chtíčem ve vašich srdcích?
25:22A Ježíš zde posouvá hranice pravé zbožnosti zdaleko za za tu vnější hranici, kterou nastavili farizeové hluboko do srdcích lidí, protože to je, kde má začínat. To je realita, která farizeům unikala. Ti zdůrazňovali vnější rituál místo vnitřní reality. A víte co? Jak je jednoduché do takové mentality sklouznout?
25:52Jak je jednoduché i pro nás pro věřící sklouznout do takové povrchní zbožnost zbožnosti, takové ty křesťanské automaty, prázdné modlitby, prázdné chvály, naučené fráze. Často tomu říkáme křesťanština, kde zrovna tak jako u farizů chybí Bohu odevzdané srdce.
26:23A na tohle navazuje druhá pravda, která nám vyplývá ze slov Pána Ježíše. Jestliže povrchní zbožnost obchází srdce a řídí se lidskou tradicí, pravá zbožnost vychází ze srdce a řídí se Božím slovem. Pravá zbožnost vychází ze srdce a drží se Božím slovem. To je logický důsledek slov našeho pána farizejů. Aby naše zbožnost nebyla povrchní, aby
26:54nebyla jen externím marným projevem, musí vycházet ze srdce a musí spočívat na pravdě Božího slova. A pokud jste dávali dobrý pozor, možná se zeptáte, proč zrovna ze srdce? Vždyť srdce je problematické, jak jsme si hned z kraje připomněli. Proč je sudce srdce tak důležité? Ale kdybysme se podívali do písma, tak tam uvidíme, že srdce je na nejvýš
27:21důležité. Přísloví 423. Víc než cokoliv jiného střeš své srdce, protože z něj vycházejí prameny života. Žalm 51:12. O co šlo Davidovi, když vyznal svůj hřích Bohu. Říká: „Stvoř mi čisté srdce, ó bože, obnov mém nitru pevného ducha." Proč srdce? Protože srdce je místo, kde se protíná rozum, kde se protíná vůle,
27:47kde se protínají emoce člověka. Je to duchovní středobod našeho duchovního života. Je to říjící jednotka. Je to kormidlo našeho života. A to znamená, že cokoliv nebo kdokoliv ovládá naše srdce, ovládá i náš život, ovládá naše jednání. Pokud někomu dáme naše srdce, pokud někoho milujeme celým svým srdcem, co tím vyjadřujeme?
28:12Když mladý muž ve vší upřímnosti dá své snoubence jako symbol srdce z perníku, co tím vyjadřuje? Zcela se ti odevzdávám. Jsem jsem celý svůj tvůj. A když Bůh tedy vyžaduje naše srdce, říká nám, abychom se mu zcela odevzdali, abychom v první řadě patřili jemu. Vyžaduje, aby naše uctívání vycházelo ze samotného nitra našeho bytí. jenom ne
28:40nějaká vnější obálka a slupka, aby naše láska byla projevem všeho, čím jsme, nejenom našich úst, aby naše poslušnost odrážela postoj našeho srdce. A ten postoj našeho srdce vůči Bohu, zda opravdu naše srdce opravdu patří Bohu, je pro nás to nejdůležitější. Odvíjí se od něho naše poznání Boha, naše záchrana, naše radost, naše
29:08moudrost. A proto vidíme zase znovu Boha v písmu, jak klade důraz na srdce Ježíš Matoušovi páté kapitole. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha. Chcete vidět Boha? Bez čistého srdce to nepůde. Vnější, vnější proslovy, vnější jednání nestačí. Ježíš nám potom, písmo nám potom připomíná, že to největší z přikázání je
29:38co? Miluj svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. Naše spása Římanům 10:10. Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně. A náš růst Filipským 4:7 a pokoj Boží, který převyšuje všechno porozumění, bude střežit vaše srdce, vaše myšlenky v Kristu Ježíši. Aby zbožnost byla pravá, aby nebyla
30:06povrchní, musí vycházet ze srdce proměněného Bohem. Zbožnost bez srdce je jako AI. Možná, možná se divíte, že to takový zvláštní přirovnání. Možná jste ho nečekali. Víte, EAI je dneska všude. Víte, dokonce můžete, vy dokonce můžete naprogramovat AI, aby nádherně zazpívalo
30:37teologicky hutný chvalospět. Klidně i dvojhlasně, trojhlasně. Můžete naprogramovat, aby vám vytvořilo kázání na Marka 7 kapitolu, které bude ortodoxní, správné ve své věrouce, které svým výkladem bude věrné textu i i danéu teologickému směru a svým obsahem bude lepší než to, co jsem dal dohromady já.
31:08A to vše za několik vteřin. A nejenom to. AI zvládne tohleto kázání dokonce odkázat lépe než já.
31:45AI? Umělou inteligencí. Proč ty nejlepší chvalospěvy nahrané umělou inteligencí? Proč tohle všechno není uctívání? Není nějaká pravá zbožnost, protože AI je produktem lidského programování. Nemá srdce, nemá svědomí, nemá duši. Vše je čistě externí, vygenerované strojem. Ejá uctívání nevychází ze srdce proměněného
32:12Hospodinem. Proto takový produkt je Bohu ohavností. Zrovna tak jako uctívání farizejů, které nevycházelo s Bohem proměněného srdce a a stavilo lidskou tradici nad Boží slovo. Pravá zbožnost vychází ze srdce a řídí se Božím slovem.
32:47Ve světě koluje myšlenka a možná to je někdo, kdo poslouchá na webu, si myslí, že křesťanství je jen hromada pravidel, nic víc. Že to je nějaká snůžka nějakých externích regulí, které si věřící na sebe naložili, abychom aby nás měl Bůh rád. nějaký seznam věcí, který se smí a který se nesmí proto, abychom jako křesťané
33:11šli do nebe. A pokud pokud takhle někdo o křesťanství přemýšlí, pokud takhle o něm přemýšlíš ty, tak nepopisuješ pravé křesťanství. Popisuješ přesně to, proti čemu zde Ježíš varuje. Popisuješ zákonnictví, moralismus, buď dobrý izmus, který zastávali farizejové. Takhle, takhle lze popsat všechna
33:41ostatní náboženství na světě kromě jednoho, kromě křesťanství. Pravé pravé křesťanství nespočívá na snaze člověka zachránit sám sebe. Nespočívá na nějaké sebe vytvoř samotným člověkem vytvořené tradici, pravidlům, které kterých se držíme pro to, abychom byli ospravedlněni před Bohem. Spočívá to na jednom dokonalém dokonaném
34:10díle Boha a Spasitele Pána Ježíše Krista. Ten trpěl na kříži, když nesl hřích všech, kdo v něj uvěří. Pravé náboženství spočívá na milosti, kterou nám projevil, když jsme ještě byli hříšní, než jsme se očistili a sami jsme se připravili. spočívá na nezasloužené lásce, kterou jsme poznali, když jsme ještě byli Božími nepřáteli. Spočívá na
34:39nezaslouženém vykoupení našich duší, když jsme ještě byli otroci hříchu. Spočívá na nezaslouženém obživení našich mrtvých srdcí, když jsme ještě byli mrtví pro naše provinění a hříchy. To je pravé křesťanství, které začíná boží ohromující, svrchovanou milosrdnou proměnou srdce. To je podstata pravé zbožnosti, jaký definuje pán Ježíš.
35:08A vě, že jakýkoliv popis, který neodpovídá téhle definici, nevychází od Boha a má blíže k farizejům a k samotnému peklu, protože nespočívá na milosti Krista, nespočívá na evangeliu a ale na ohavné představě, že my jsme dost dobří na to, abychom se zalíbili Bohu svým vlastním úsilím. Takhle přemýšleli farize
35:39a Ježíš svou konfrontací je vyvádí z omylu a říká jim:povrchní zbožnost nestačí. Povrchní zbožnost je zbožnost, která obchází srdce a řídí se lidskou tradicí. Ale pravá zbožnost, pravá zbožnost vychází ze srdce proměněného Bohem. a řídí se jeho slovem. Co to pro nás znamená? Pár důsledků závěrem.
36:10V našich životech bychom měli vždy začít u našich vlastních srdcí. Te farizeové byli mistři v sebespravedlnosti, ve které se neustále dívali kolem, neustále sledovali a a posuzovali jednání a slova ostatních. Obcházeli svá srdce, nezačínali u sebe, ale ve své nadutosti neustále kontrolovali, obhlíželi
36:41ostatní zjišťovali, jak na tom jsou. Víte, takové chování nám není cizí, že? manželka nebo manžel, který kteří neustále kriticky hodnotí slova a činy svého protějšku. Více se zajímají a rozčilují nad hříchem toho druhého a málokdy se zastaví nad svojí vlastní hříšností. Málokdy cítí tíhu svého vlastního hříchu, ale pořád
37:11se soustřeďují na hřích svého partnera. To je farizeismus. obchází své vlastní srdce a jsou inspektoři ostatních nebo věřící, kteří se neustále porovnávají s ostatními bratry a sestrami v církvi a hřejí se pocitem, že jsou na tom lépe, jako kdyby každý den jejich života nespočíval na na prolité krvi našeho Pána, jako byy vše dobré v jejich životě
37:41nebylo Božím darem milosti. A tak chodí a napařují se, povyšují se. To je pokrytectví farizejské ráže, které hrozí každému jednomu z nás. V našich životech bychom měli vždycky začínat u našich vlastních srdcí vycházet z pochopení, že my jsme ti
38:12největší hříšníci. že my jsme ty nejméně nejméně důležití lidé v jakékoliv místnosti, do které vstoupíme, že nebýt nebít Krista a jeho kříže, tak jdme jsme syny pekla. Uvědomit si, že pod křížem není místo pro píchu. Zároveň jako věřící si nesmíme plést tradici s Božím slovem.
38:46Víte, jasné, jasné vyjádření pravdy může mít aplikace, různé aplikace pro náš život. Musíme si však dát pozor, abychom z jedné z možných aplikací neudělali univerzární pravidlo a pak ho stavěli na úroveň písma. Kdy kdy něco, co jednoduše aplikuje danou biblickou pravdu, my povýšíme na úroveň písma. Já vám dám příklad.
39:15Máme zde hodně mladých rodin a mnohé tyto rodiny přemýšlí o o domácí škole a studujeme Deuteronomia. V šesté kapitole Deuteronomia máme jasný mandát pro rodiče a a písmo jim svěřuje zodpovědnost vést své děti k Bohu, vyučovat je Boží pravdě, utvářet v nich biblický světonázor. To je neodiskutovatelné pravidlo a přikázání Božího slova.
39:41Zda-li však tuhletu zodpovědnost jako rodiče naplníte v rámci domácí školy nebo pošlete děti do veřejné školy? Písmu není přikázáno. Jak tohleto přikázání vést své děti k Bohu naplníte jako rodiče? Je na vás. Vy budete stát před Bohem a vy budete zodpovědní za to, jak jste naplnil jeho přikázání.
40:11Víte, ale může se lehce stát. A viděl jsem to v církví, kdy kdyvnitř církve se začíná rozdělovat sbor na rodiny, které dělají domácí vyučování a rodiny, které nedělají domácí vyučování. a často dochází k vzájemnému opovrhování, minimálně ve skrtu duše. Co se v tom okamžiku stalo? Z možné aplikace Božího přikázání
40:42se stalo pravidlo, které bylo vyvýšeno na úroveň samotného písma. A tak si musíme dát pozor, abychom si jako věřící nepretli tradici s Božím slovem. Je nutné rozlišovat, vždy rozlišovat, co je člověkem stvořená tradice a co je Bohem zjevená pravda. Tradici je třeba držet na úzdě písma a nikdy se nesmíme bát jí opustit,
41:09pokud zjistíme, že že neslouží evangelium Pána Ježíše Krista tak, jak tak jak má. Naše zbožnost je důležitá a aby byla Bohuilá, musí vycházet ze srdce, kterého, které patří Bohu. A tak jako věřící musíme bedlivě střežit naše srdce, protože jistě víte, že naše srdce jsou modlitebny.
41:39Ale tyhle modlitebny nejsou otevřené jenom v neděli ráno nebo ve čtvrtek večer. Dveře těhletěch modliteb den jsou otevřené, kdykoliv jsme vzhůru. Naše každodenní martyrium z práce, do práce, ze školy, do školy, na nákup domů, naše manželství, rodičovství, zaměstnání, veškeré vztahy, co děláme v autě, co děláme v kuchyni, co děláme v obýváku, v
42:00pokoji, v garáži, na zahradě, všude. To jsou všechno okamžiky, kdy dochází v našich srdcích k bohoslužbě. V modlitebbě v našich srdcích neustále probíhá uctívání. I teď, i teď v tom, jak posloucháte kázání, zda dáváte pozor a přemýšlíte nad Božím slovem, nebo nad tím, jaké bude občerstvení, nebo nad tím, že dneska večer bude fotbal, jaké myšlenky
42:30pustíte do svého srdce, ovlivní, jaké v něm bude probíhat uctívání, kdo v něm bude uctíván nebo co v něm bude uctíváno. A farizejové naplnili svá srdce píchou, sebespravedlností, dodržování tradice. Jejich zbožnost byla povrchní a jejich srdce nekonečně vzdálené od Boha. Čím naplníme naše srdce, my rozhodne, zda-li naše zbožnost bude pravá nebo
43:02povrchní. A proto si neustále připomínejme, že naše záchrana není z nás. Z moží s Boží milostí jsme tím, čím jsme. Díky Kristově smrti na kříži jsme byli usmířeni s Bohem. Není to nic, co bysme si sami vydobili a zasloužili. Duch Boží proměnil naše tvrdá srdce. Boží slova pro nás znamenají život. A pravá zbožnost vychází ze srdce, které
43:33proměnil Bůh a které se řídí jeho slovem. Tak bratři a sestry, ať tyhlety pravdy střeží naše srdce, aby naše zbožnost opravdu byla pravá a nefalšovaná. Drahý Pane, veď každého jednoho z nás, abysme se nesoustřeďovali na ostatní, na srdce ostatních, na motivy ostatních, na to, co říkají, na to, co dělají, ale abychom v první řadě viděli v zrcadle tvého
44:00slova sami sebe, abychom viděli nejprve náš vlastní hřích, abychom, abys vyzpytoval nejdřív naše srdce, abychom se tomu podvolili, abychom si nejdříve vytáhli to prkno z našich vlastních očí, abychom viděli pravdu naší
44:33pravdu naší zkaženosti a utíkali k tobě, k naší záchraně, abychom nikdy sobě nesmýšleli jinak, než než nám ukazuješ ve svém slově. tvojí milostí ospravedlnění hříšníci, kteří díky Kristu stojí v tvé přízni a jednoho dne se můžou těšit a budou těšit z tvé přítomnosti a věčného života s tebou. To tě prosíme, otevři nám k tomu
45:03oči, veď nás tomu jako církev. Amen.