Musí křesťan dodržovat Zákon?
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
0:09Dobré ráno, bratři sestry. Budeme se dnes zabývat opět o dílem, tak jako to bylo v modlitém chvíli o dílem ze skutků svatých apoštolů, ale budeme přemýšlet o jiné kapitole. Budeme číst několik oddílů z 15. kapitoly skutků. Na úvod přičtu ten úvod prvních pět veršů,
0:44ale potom ještě několikrát během toho svého výkladu se k textu této kapitoly vrátím. Takže skutkové 15, první až pátý verš, můžeme ke čtení Božího slova povstat. Tu se stoupili někteří z Jucka a začali baratery učit,
1:15nebudete-li obřízaní podle Mojžíšova obyčeje, nemůžete být zachráněni. Když se s nimi Pavel a Barnabáš dostali do sporu a velké hádky stanovili, že Pavel, Barnabáš a někteří další z nich vystoupili k apoštolům a starším do Jeruzaléma a budou o této otázce jednat. Vypraveni tedy církví procházeli Fenici a Samarskem,
1:50vyprávěli o obrácení pohanů a všem bratorům způsobili velikou radost. Když přišli do Jeruzaléma, byli přijatí církví, na poštoli a staršími a oznámili, co všechno s nimi Bůh učenil. Tu povstali někteří, kteří uvěřili ze staraných farizeů a říkali, že se pohoné musí obřizávat
2:20a musí se jim nařizovat, aby zachovávali Mojžíšův zákon. Můžete se zatím posadit. Takže vlastně téměř celá tahle 15. kapitola pojednává o jednání vedoucích tehdejší rané křesťanské církve v Jeruzalémě. Dnes tomuhle setkání často říkáme, že to je první jeruzalemský koncil
2:54a tehdy tam vedouci církve museli řešit velký teologický problém, to znamená otázku, co všechno je nutné ke spasení a z toho také vyplývá ta druhá půlka otázky, a co mají dodržovat věřící v Krista, věřící jako v Mesiáše. Tehdy se to, se tí vedoucí dohodli určitým způsobem to v pokoji a pod vedením Ducha Svatého vyhřešili,
3:39ale v historii se tahleta otázka ještě několikrát vracela a protože už nežilí a nežijí apoštole, dospěly některé skupiny křesťanů k odlišným závěrům než věru za lémě. Nedříve chci tedy trochu vysvětlit, v jaké situaci byla tehdejší rychle rostoucí církev. Především v dobi toho konání,
4:12tohoto setkání tedy asi v roce 48 nebo 49 neměli ještě věřícím rukou z pisy Nového zákona, protože třeba epištoly Galackým a Římanům, kde se opravdu velmi důkladně pojednává o spravedlní jedině vírou ve zkříšeného Krista, tyhle epištoly ještě nebyly napsané,
4:45a židé, kteří uvěřili v Krista, vlastně celý život prožili v učení o dodržování zákona a měli to velice zažrané pod kůží, když to řekneme takhle. A proto byl tenhle ten spor, třeba to pomůže, proto byl ten spor tak prudký, protože ti křesťané s farizeou
5:26byli hluboce přesvědčeni a měli pravdu, že zákon je neměný, věčný a že tady není dan pro nic a za nic. Ale apoštol Pavel Barnabáš, ke kterým se v průběhu toho sněmu přidali i apoštole a starší, ti zase nemohli přijmout názor, že pohané se musí stát také židy, aby věřili správně.
6:06Takže tehdy se střetly dvě protichutné teologie. Teologie dodržování neměného božího zákona a teologie Kristovi milosti skrze víru v něj, která je Mojhíšovým nařízením nadřazená. Tady se dostáváme také k otázce. Proč dal hospodin Izraeli povědení z Egypta nahoře Sinai?
6:39zákon. Já vidím dva hlavní důvody, proč byl vydán zákon hospodinem skrze Mojžiše na Sinai, tehdy těm osvobozeným izareelským otrukům. Tím prvním důvodem bylo, že Izarel se měl stát zvláštním a vyvoleným národem,
7:12který měl být jiný než všechny jiné poholenské národy. V Levitiku 18. kapitole 1. až 4. verčteme hospodin promluvil k Možíšovi, promluv k synům Izarele a řekni jim, já hospodin jsem váš Bůh. Podle činů egipské země, ve které se sídlili, nejednejte, ani podle činů kenánské země,
7:45do níž vás přivádím, nejednejte a podle jejich ustanovení nežijte. Plňte má nařízení, zachovávejte má ustanovení a žijte podle nich. Já jsem hospodin, váš Bůh. Takže Izrael se měl stát takovým určitým živým svědectvím, ukazovatelem a pozváním, řekli bych možná,
8:18takovou jakousi starozákonní evangelizací pro okolní pohany. Aby i pohané uviděli rozdíl mezi službou pravému a živému bohu, a službou neživým a krutým modlám, kterým ty okolně národy sloužily a aby případně zatoužily pozměně. Aby se opravdu stalo něco podobného, jako se stalo při návštěvě
8:52pohanské královny ze Sáby do Jeruzaléma za vlády Šalabouna. A to v době, kdy ještě plně poslouhal hospodina. Ale to se v historii, když čteme boží slovo, tak víme, že se to většinou nesplnilo, že vlastně skorou celou historii se stále opakovalo, že mnoho Izraelců sloužilo a obětovalo pohanský modláma.
9:26A právě proto nemohli být pro sousední národy příkladem. Ale tím druhým a podle mě důležitějším důvodem vydání zákona nebylo jeho určení jako cesty ke spasení. Vlastně to už brzo po jeho vyhlášení bylo zřejmé.
9:57V hned v návaznosti na ten předchozí čtený oddíl z Levitiku, v tom pátém verši, je to chtíž řečeno, zachovávejte má ustanovení a nařízení, když je člověk plný, bude skrzeně žít. Já jsem hospodin. Vlastně už v tomhletom verši je trochu naznačeno,
10:28že žít podle božího zákona není snadné a vlastně tuhletu cestu záchrany skrze naplnění zákona nebyl nikdo schopen mimo pána Ježíše Krista splnit. Ono to v podstatě mělo mít do jisté míry opačný účel.
10:59mělo to ukázat všem, kteří se o plnění zákona skutečně poctivě snažili, tak jim to mělo ukázat, že tak vysoko morálně položenou laťku nedokáží překročit. Možná bychom to z toho dnešního pohledu mohli říct. To je jako když přijdete na stadion, kde se skáče jako otyči,
11:35teď vidíte tu laťku, která je třeba v pěti šestý metrech, tak víte, že to nejste schopni překonat. Takže v podstatě zákon dokazoval Izraeli, že to nejsou schopni dělat A proto byla vlastně i do Mojžišova zákona zahrnuta skutečnost, která byla známá už od ráje.
12:06Totiž, když někdo zhřešil, pokusil se to částečně odčnit obětí. Tedy za jeho hřích zemřelo to obětované zvíře a zástupně byla prolita ta nevinná krev toho zvířete. V té době obětovali i pohané, ale jejich oběti měli jiný motiv.
12:38Ti se chtěli svým bůžkům zalíbit a získat nějaké výhody. Izraelci ale přinášeli oběti za své hříchy. Jednou za rok také vcházel velekněz za oponu svatyně svatých a tam v zastoupení celého Izerele a jeho hříchů
13:12kropil obětní krví trůlu smlouvy. Ano, tehdy to bylo tak, že po každém individuálně spáchaném hříchu musel hříšník znovu obětovat a i velekněz musel každý rok znovu vcházet do svatyně svatých. Takže takhle do určité míry vypadala nedokonalá a nedostatečná cesta zákona
13:48jako způsobu spasení. Byla také jasným uchazatelem, že se očekává nějaké lepší a dokonalejší řešení. A tím řešením byl příchod Mesiáše, který dokonale naplnil celý zákon, ale to nestačilo. Musel se také za všechny říšníky obětovat, musel prolít svůj krev a musel zemřít.
14:24Ale protože je Pán Ježíš Kristus Bůh, stejné podstaty s Bohem Otcem i s Duchem Svatým, smrt ho nemohla v hrobě udržet. On třetího dne slavně vstal z mrtvých, po čtyřiceti dnech vysoubil do nebe a teď sedí po pravici nebeského Otce. Také v té otázce obětování je dnes jiná situace než v době koncilu,
15:01protože pán Bůh v podstatě dosti brzo potom sám skrze Říjmany v roce 70 ukončil chrámové oběti. Dneska už židé ani křesťané neobětojí, Takže v tom obětování máme jasno, to bylo vyřešeno.
15:33Křesťané se dnes už také nepřou ani kvůli obřízce, protože i když čteme Biblii, tak je to zcela jasné, že k božímu zákonu nemáme nic přidávat. A co je ovšem takový zajímavý, že v podstatě křesťané se snažili do jisté míry obřízku trochu nahradit křtem malých dětí nemluvňat.
16:07Takže mnohem méně jasno, ale mají dodnes křesťané v otázce dodržování zákona, a tedy zvláště desatera božích přikázání. A otázka, proč a do jaké míry mají křesťané dodržovat zákon,
16:40není dnes mnohymi zcela jasné, ani po zásadním prohlášení a poštala Petra, které byly v podstatě tím prvním ze třech podstatných prohlášení, která na tom tehdejším setkáně v Jarouzale mě zazněla. Já teď přečtu od 6. do 11. verše. A poštole a starší se shromážděli, aby tu věc proskoumali.
17:13Když došlo k velikému sporu, povstal Petr a řeku jim, muží bratří, víte, že mne Bůh odedávna mezi vámi vyvolil, aby skrze má ústa pohoné uslyšeli Evangelium a uvěřili. A Bůh, jenž zná lidské srdce, jim vydal svědectví, když jim dal Ducha Svatého tak jako nám a neučnil žádného rozdílu mezi námi a jimi,
17:45když vírou očistil jejich srdce. Proč tedy nyní pokoušíte Boha a chcete vložit naší učeníku Jeho? které nebyli schopni unést ani naši otcové, ani my. Ale věříme, že jsme zachráněni milostí Pána Ježíše stejně jako oni.
18:15Takže Apoštol Pavel tady vysvětlil napříkladu římského pohanského setníka Cornelia a lidí v jeho domácnosti, o tom čteme v desáté kapitole skutků, že způsob záchrany, tedy spásy, je úplně stejný pro pravověrné židy i pohrané pohany.
18:49Sám pán Bůh mezi židy a pohany neudělal žádný rozdíl a potvrdil to stejným výjimečným znamením. Seslal i na pohany nespochybnitelný dár Ducha Svatého, tak jako na židy o letnicích. Pro obě skupiny se stal jedinou cestou spasení Ježíš Kristus,
19:21A to skrze víru v jeho oběť a vzkříšení. U žádné z těchto skupin také nehrál žádnou rol jejich původ, ani snaha zákon dodržovat a důvodem nebyl ani případná neznalost zákona.
19:52Spasení jen z boží milosti a je přijímáno vírou v Krista bez dalších židovských, ale ani křesťanských dodatků. Protože ani po Hanůvce zarej tehdy nebylo přicházáno dodržovat desatero a židovské tradice. Jedinou cestou získání věčné záchrany je pouze víra v Krista.
20:28Tady mě dovolte odbočku do historie, o tom základu křesťanské víry, tedy o tom, že se nespasení skrze Pána Ježíše Krista se většinou nepochybuje, ale o tom zdá dodržovat některé židovské zákony, zvláště desatero, panuje let, kde nejasno.
21:02Například prorokyně adventistů sedmého dne Ellen Whiteova zdůraznila nutnost zachovávat ta boží přicházání, která byla napsána na desky zákona božím prstem, se zvláštním důrazem na dodržování soboty. Těch židovských zákonů, v těch pěti knihách Možišových je víc, prý asi 650, mimo jiné třeba neměli žde nosit oděvy z látek
21:37utkaných z různých vláken, neměli zabřahat spolu bíh a s oslem, nebo měli mít dvě sady nádobů, aby se nemohli mísit mléčné a masité pokrmy a podobně. Tyhle další zákony už pro křesťany podle těchto skupin neplatí,
22:07ale na rozdíl od výslidku jednání v Jeruzalémě je v tomto a podobných společenstvích považováno za důležité pro spasení dodržovat jimi zdůrazněná přicházání a někdy i přijatý způsob stravování. Vrátím se však k tomu, jak to tehdy v Jaruzálemě probíhalo. Druhým stěžením sdělením provedoucí církve byly informace o činnosti
22:42a poštala Pavla s Barnabášem ve sborech, které založili v pohanských zemích. Oba misionáři zdůraznili, že se pohané skutečně staly křesťany, že opravdu opustili všechno své pohanství a že opravdu věří v Krista. a zdůraznili také to, že i tady Bůh potvrzoval skrzeně své dílo
23:18i uzdarvováním a zázraky. A tak zákoníci museli uznat, protože tady jednal Bůh, že opravdu Bůh si může jednat, jak chce, i když mnohdy jinak než podle lidských představ. Je ovšem také potřeba říct, že tenhle ten problém o obřízce, dodržování božího zákona, opravdu tímhletím sněmem v Jarozelemě zcela nezmizel,
24:01protože nucení k obřízce a k dodržování Mojžíšova zákona musel apoštol později řešit i v epištoli Galackým zborům. V zákonnictví je totiž pro lidskou mysl srozumitelnější a jednodušší než důsledné studium písma a rozhodnutí uposlechnout vždy Božího ducha.
24:31My to opravdu máme nejradši, když je to všechno naškatulkované, pak je to jednoduché. Ale Pán Bůh může někdy jednat jinak a to už musíme opravdu jít do božího slova, studovat a být taky poslušný. A tím třetím proslovem a výsledným schrnutím celého jednání vystoupil brater pána Ježíše Jakub, že potvrdil sdělení Šimona Petra,
25:07že nejen ze Židů, ale i z Pohanu si Bůh vybral pro svůj lid. A podepřil to citací z proroka Ámose, tedy z 9. kapitoli, 11. až 12. verž, který to předvídá. Tady opět čtu tu citaci Jakuba. Potom se vrátím a postavím Davidův zbořený stáhnek.
25:41Jeho to rozky znovu vystavím a vztyčím jej, aby ostatní lidé horlivě hledali pána, všechny národy, nad nimiž je vzýváno moje jméno, pravý pán, který toto činí. Známej jsou bohu jeho skutky odpradávna. Tohleto proroctví ámo se míří až do božího tisíciletého království
26:15za vlády mesiáše v izraelské zemi, kdy Bůh bude opět téhleté zemi žehnat a kdy tam budou spolužít židé i pohané. Jakub také podpořil Peterovo výzvu, aby nebyl dávan na šije věřících z pohanů opět chomout zákona, protože ten stejně nemohl zachránit a spasit ani židi. Zákon je správný, svatý a přesný,
26:55ale je to jen prostředek, pěstoun, vychovatel, který má hledajícího nasměrovat k řešení hříšnosti a k záchraně k Pánu Ježíši Kristu. A na závěr navrhl Jakub čtyři věci, které měli věříci z pohanu dodržovat. To je v tom devatenáctém a dvacátém verši. Proto jsou tím, abychom nedělali potíže těm,
27:28kteří ze z pohanu obracejí k Bohu, ale napsali jim, aby se zdržovali toho, co bylo poškarněné modlu službou, smilstva, zardoušeného a krve. Takže tenhle ten požadavek byl potom poslán do sboru v Malé Ázii a jinde, do těch nových sborů, ale je to někdy vykládáno nesprávně
28:01jako takový určitý malý pokus přivést křesťany z Pohanu trochu blíž k židovským tradicím. Je to vysvětlováno i tím, že Jakub byl opravdu pravověrný Žid a že tady neodolal trochu požidovštit Pohany. Ale to je omyl. Všechno, co je nám zaznamenáno v písnu,
28:34je boží pravdivé slovo a má tam své místo. Protože Kristovou smrti byla zbořena hradba a nepřátelství mezi Pohany a Ždy a kvůli zboření této hradby se obě skupiny staly jediným vykoupeným božím lidem. Takže té části, která pocházela ze Ždů,
29:07Bylo na tomto snímu ukázáno, že Bůh zákon, to jest vychovatele ke Kristu, dokonale nahradil svým vyřešením hříchů skrze Mesiáše a svého syna, pána Ježíše Krista. A bylo jim také ukázáno, že když židé přesvědčují věřící z pohanů k dodržování zákona a židovských taradist, tak k tomu základu spasení chtějí něco přidávat,
29:44ale to je opravdu nejen kontraproduktivní, ale ohrožuje to jednotu těch tehdejších zborů a církve. A věřící z pohánu zase nemají jednotu církve porušovat těmito čtyřmi věcmi, neměli překračovat dva příkazy a měli dodržovat dva ústupky.
30:18Je opravdu jasné, že dodržování desatera nikoho nespasí, ale přesto nám to ukazuje na jednání, která se Pánu Bohu líbí. A když milujeme Boha, chceme jednat tak, abychom se nebeskému Otci co nejvíc líbili. Takže ačkoliv už nežijeme pod vládou zákona, kvůli lásce k Bohu a k bratřím, nemůžeme žít proti zákoně.
30:58Proto apostolé a starší připomínají věřícím morální příkazy, které platili už před Mojžíšovým zákonem. Kdo chce sloužit Bohu, nemůže žít ve smylstvu. Tohle platilo už před Možíšem. Tohle věděl třeba Job. Píší to do těch zvorů, protože to byly velice obvyklé hříchy
31:29v mnoha městech, kde vznikly zbory, protože bohoslužíbaná prostituce byla běžná. Dokresluje to i problém, který vytýká a poštol Pavel Korinským, To znamená, že v podstatě akceptovali ciziložství jednoho muže s manželkou svého otce. Takže tím dalším příkazem bylo nemít nic společného se službou modlám.
32:06Takže ti, kteří uvěřili z pohanu, tak už neměli opět sloužit těm modlám, kterým dříve sloužili. Ale mělo to i určitý důsledek, protože v oblasti nových zborů to souvislo i s masem obětovaných modlám.
32:38Církev tehdy často pořádala tzv. dylásky, tedy společné jídlo i své čeří páně. a nabídka běžně prodávaného a modlám obětovaného masa byla pro Židy neakceptovatelná. Proto kvůli zachování jednoty církve se měli věřit i z pohanů kvůli svým bratrům z Židů
33:08masu obětované modlám vyhýbat. Totež se týká krve a masa zurušených zvířat. Krev byla už od ráje považovaná za zdroj života a proto se nejedla. To tež se týká krve z udušených zvířat.
33:45Židé jedli jen takzvané košermaso, tedy maso dokonale odkrvené, a to asi ani koupené maso a už vůbec neodkrvené maso udušeného zvířete nesplňovalo. I když apostol Pavel dovolil jíst běžně kupované maso na tehdejších tržnicích v těch pohanských městech, protože modly nic nejsou a člověka neznečišťuje jídlo,
34:15ale myšlení, rozhodně nebylo nabízet takové maso nejvhodnější židům, kteří byli opravdu vychováni v zákoně. A mohlo toto vést k rozdílení sborů a církve. Proto i toto ti starší apoštole nechali těm sborům napsat.
34:49Takže to, co tehdy v Jeruzaleme starší rozhodli, to opravdu nemělo židovský nádech, kdybychom to takhle řekli, ale bylo to míněno jako oboustarané snášenlivě jednání lásky, umožňující, aby vždy i pohané mohli společně jíst a potom i slavit památk večeře páně.
35:19Co si z toho, co to tehdy důležitého jednání můžeme dnes vzít do našich životů? žijeme v úplně jiné době a mnohé z toho, co se tehdy v takových rozporech vydiskutovalo a prosadilo, je dnes pro nás už dávno vyřešené a známé. V našich kruzích se opravdu nediskutuje o tom, že jedinou možností záchrany
35:57je tedy víra v zástupnu obyť a vzkříšení zmrtvých našeho spasitele a pána. Ale přece se i dnes můžete setkat s údajně věřícími, kteří to vidí jinak. A i kvůli těmhletěm diskuzím s takovými lidmi bychom měli být stále vyučováni a budováni.
36:28Protože někdy si myslíme, že to dobře známe, ale když to máme někomu vysvědlit, tak můžeme mít problém. Proto se i k tomhle musíme znovu vracet a vyučovat. Další věci, s kterou se i dnes můžeme setkat, je, že lidé říkají, že jsou křesťané, Věří v Krista, ale zjistíme, že spolehají i na další tradice
37:04jako na potřebné doplňky jejich spasení. Tohle je to, co říkali ti židé. Oni věřili v Ježíše Krista jako Mesiáše, ale říkali, ještě tady potřeba doplňek. Ještě je potřeba dodržovat zákon. Dnes to jsou jiné věci, ale ty církve od nich neustoupí.
37:37Jakoby to spasení jenom v Kristu nestačilo. Ale to je opravdu nepřípustné, protože od Evangelia v písmu jsme nesmí nic ubrat, ale nesmí se ani nic přidávat. Když dnes mluvíme o dodržování zákona, tedy zvláště desatera, můžeme se setkat v podstatě s opačnou snahou, než tenkrát apostole,
38:18protože tehdy byla snaha co nejúplněji dodržovat boží zákony. Dnes jsou zase věřící, kteří vědí, že splnění zákona nikoho nespasí a tak jsou naopak v morální oblasti velice laxní. Říkají Bůh je láska a když řešíme je boží přirozeností, nám pomodli, kdyby je vždycky odpustit.
38:55Vědí, že ano, i my to víme, že plnění zákona nás nemůže spasit. Ale jeho morální zákon máme dodržovat ne, abychom byli spaseni, ale protože už jsme spaseni. Protože se chceme našemu pánu a spasetele líbit,
39:25protože ho milujeme a protože ho nechceme zarmucovat. Také i dnes se můžeme dostat do diskuze o sobotě, jejím dodržování. Ano, my slavíme jako den páně neděli, den jeho vzkříšení i den, kdy byl seslán duch svatý. Ale jsou i křesťané, kteří neslaví žádný den jako den oddělný pro pána.
40:01My dobře víme, že neděle nemá stejnou funkci jako sobota, kterou museli tenkrát židé dodržovat kvůli spasení. Ale neděle je den, který je dobré slavit a věnovat božím věcem. A podobné je to, co se týká starovacích návyků.
40:34A poštol Pavel napsal, že pokud by někoho pohoršovalo, že jí maso, zřekne se toho. A i my bychom měli brát ohled na naše duchovní sourozence sourozence i v téhleté oblasti. Sice mezi námi nemáme židy, ale možná by někou mohlo vadit něco jiného,
41:05i když to spasení vlastně neovlivňuje. A co se týče jedení krve, ani to není záležitost, která by nás zbavila spasení. Já sám se ovšem domnívám, že krev by neměla být běžnou ingrediencí v naší kuchyni. Ale zase na druhou stranu nemusíme, ještě řeknu, tak lepitovat maso, jestli je dost košer a jestli v něm nezůstalo příliš mnoho krve.
41:40Takže i dnes se můžeme setkat s podobnými věcmi, které bylo nutné řešit už v době na poštolu. Jak tedy dnes máme zareagovat na dávnou událost, která jejich následovníkům i nám vybojovala tolik důležitých skutečností víry a následování?
42:10Myslím, že bychom i za ně měli být vděční a děkovat za ně. Ale hlavně bychom měli následovat jejich víru, jejich věrnost, jejich zápal pro boží věci a také bychom měli prosit o moudrost, abychom i my dnes se stejnou důsledností, vírou i očekáváním
42:42na vedení Ducha Svatého stejně vítězně prošli i našimi dnešními problémy, otázkami a nejasnostmi. Ani my nejsme těmi, kteří všechno vědí, i my musíme mnohé věci znovu promýšlet a řešit. A naší naději opravdu není naše moudrost, naše znalosti.
43:13Naší naději je to, že náš Bůh je stále stejný a že ty, kteří mu věří a očekávají na jeho vedení, tak je nikdy nesklame. Amen.