28.6.2020 - Miloš Šolc - Zodpovědnost ke "svému" sboru
Výraz litovat je v přepisu na 3 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (2)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:06Tak nevím, jestli je to obhodná otázka, když se zeptám, zda jsme se těšili na schromáždě. Zda jsme se těšili na obecenství ve svém sboru. To dnešní téma, a tak poeticky řečeno, slovo, které se bude klenout nad tím dnešním slovem, je my a náš sbor.
0:391. Korinským 1. 10. až 13. a povstaňme ke slyšení božšího slova. Tentokrát čtu, musím se přiznat, že kvůli velikosti písma sekumenického překladu. 1. Korinským 1. 10. až 13. ve jménu Páně. Prosím vás, bratři, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorní,
1:14a neměli mezi sebou roztržky, nejbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení. Dověděl jsem se totiž o vás domů chloé, bratři, že jsou mezi vámi spory. Myslím tím, to, že se mezi vámi říká, já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apolovi a k Petrovi. Já ke Kristu, je snad Kristus rozdělen, což byl Pavel, za vás ukřišová, nebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavlovo, takže se stěšíme k modlitbě.
2:07Pane Bože, Otče náš, chceme si uvědomit velice reálně, že stojíme před tvou tváří, že pro Pána Ježíše Krista jsme údy jeho církve. a tak chceme naslouchat tvojemu slovu, protože korinský sbor nám v tomto případě je naprosto jedinečným příkladem, ať v dobrém nebo ve zlém.
2:48A my prosíme o toho ducha pokání, abychom si každý jednotlivě uvědomili, v čem nejsme náležitě věrní, v čem možná nejenom zaostáváme, za tím povoláním, ale možná se výslovně prohřešujeme. Modlíme se ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen.
3:18Tak se posadíme. Vyšlo to tak v podstatě mimo děk pro lepší zapamatovatelnost, že ty tři body kázání vždy začínají písmenem P. Vy znáte to úsloví, že ten, kdo má všech pět P, v našem případě to budou tři P a mám naději, že se těm třema P vrátíme dodatečně.
4:03Možná je budeme i sdílet s někým, kdo nám dnes chybí. Tak to prvé P, to znamená připomenutí. Tak opakování je matka moudrosti, se říká, že potřebujeme něco připomínat? No, pro nové křesťany, možná pro někoho z nás, je to a ono z dnešního kázání docela nové.
4:43Takže není co připomínat, je co zvěstovat. Ale pro většinu z nás se jedná o připomenutí. A je to opravdu teologicky jedinečné, jak začíná Apoštol Pavel ten první list do Korintu. Kdybychom měli co nejjednoduššej charakterizovat ten sbor v Korintu, tak řekneme, to byl problematický sbor.
5:24Když vám teď budu zmiňovat ta témata, já jsem jich napočítal devět. A někdy stačí jeden problém, aby se pomalu sbor rozpadl. Devět. Možná, když budete vypečlivě číst, možná přijdete na desátý problém, možná unikl. A pak tedy deset problémů.
6:01Pavel, zakladatel zboru, vzdálený, ten nemohl mlčet. Víte proč? Pro lásku. On říká výslovně v druhé, v korinským, velmi vás miluje. Dodává něco, na čím prostě rozum stojí. Málo sa milován. Stěžujete si? Někdo, že nejste dost milováni?
6:47tak si připomínejte Apoštola Pavla. To je osobnost. Z milosti Boží. Velice vás miluje, málo samilován. A vezměte si velice k srdci, že je to láska, která má být tím nejjasnějším motivem našeho konání.
7:20Kde čteme ten chvalospěv lásky v písmě? V první korinským. Je to třináctá kapitola. Ukažte mi, kdo znáte z paměti. První korinským třináct. Tak to je Hanba. Jo, tak aspoň jedna. První korinským třináct. Tak to je téma.
7:54Abych jazyky lidskými mluvil. I andělskými. A lásky, kdybych neměl, učiněn jsem měť zvučící, anebo zvoneznějící. A teďka dál a dál od dětství. My tehdy pražské děti, pražská mládej jsme znali z paměti. Láska, to je ten nejsprávnější motiv, protože láska je ovocem ducha svatého.
8:24Pavel musel psát do Korintu, neměl jen možnost. Ono to vlastně spěchalo. A jak začíná? No to je pro pastorační kurz, teologický kurz. Povšimněme si, jak začíná tuto epištolu, Pavel, když se jedná o problematický devíti chybný prořečující sezbor.
9:01Ale chci podotknout, že tato epištola hned v tom úvodu má zmínku o tom, že není adresována jenom do Korintu. Tam je přidáno povolaným svatým spolu se všemi, kteří vzývají jméno našeho pána Ježíše Krista a jsou zhromážděni kdekoliv jinde či u nás.
9:33To znamená, i když případně někdo nepatří do jabloneckého zboru, je to epištola list adresovaný i jemu. nepřehledli jsme, že je adresován povolaným. Už bylo to zmíněno, modlitevní chvíli, už tento poukaz znamená velice mnoho, protože kdo je jednou povolán, tak ten už není sám svůj.
10:13To je taková boží milost, že jsme povoláni ze světa, v to předivné světlo. To ta jiná, ta světová náboženství, ta hovoří o tom, k čemu se člověk může a má dopracovat. Ve smyslu setkání s tím nekonečným, když to řeknu takto. Zatím to křesťanství spočívá v tom, že my jsme pro přiblíšení v Pánu Ježíši Kristu, pro jeho povolání božími dětmi.
11:01A tedy Pavel povolaným svatým, spolu se všemi, kteří vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, jak pokračuje. Stále za vás Bohu děkuji pro milost Boží, která vám byla dána v Kristu Ježíši. Má napomínat jeho řeč, jak je to zmíněno, je mocná. On začíná poukazem na milost Boží.
11:40Uvědomujeme si všichni, že je zde milost Boží, že jsme těmi povolanými, že jsme novým stvořením. On vás obohatil ve všem, v každém slovu, v každém poznání. Korynští, takto bohatí, ale co nám brání v tom, že možná váháme, že jsme obohaceni ve všem, v každém slovu i v každém poznání, co nám brání.
12:29Když máme písmo svaté, v tom starověku obdržel Pavlův list jeden člověk a pak se nejspíš začalo přepisovat, aby se k božímu slovu mohl dostat ten a onen. Onehdal se mě jeden zeptat, kolik máte Biblii? Začal jsem počítat a to jsem zapomněl, zapomněl.
13:00a jako pozůstalost mého tatínka jsem na klavír při té pobožnosti na rozloučenou možná dva velké sloupce jeho Biblii, protože už se rozpadla vaše Bible, jedna nebo dvě, nebo tři, nebo čtyři, protože to podléhá z káse.
13:30kolik Biblí se nám vlastně roztrhalo. A jak máme být obohaceni v každém slovu, v každém poznání bez čtení písma. To prostě nejde. A tak se někdy, přiznám, strachuji o křesťany. Říkám si, jak jsou zakotveni v božím slovu, když nakonec chybí jednou, dvakrát, třikrát u božího slova,
14:14Že bych si myslel, že tráví až hodiny nad Božím slovem. Jak chceme duchovně růst? Otázka je, chceme vůbec duchovně růst, než skrze živé slovo Boží. Skrze které jsme se narodili. O jak miluji zákon tvůj, říká Žalmista, takže každého dne jest mé přemýšlování.
14:51Korinčtí jsou obohaceni, no mají boží slovo. A dále, nejste pozadu v žádném daru milosti. No to je slovo. Nejsou pozadu žádném daru milosti. Možná jsme fascinováni duchovními dary, ale skrze ducha svatého jsou udělovány přirozeně dary každému křesťanů.
15:34a zkoumáme vůbec, k čemu jsme my obdarováni. Víte, takový dar pohostinství nebo pohostinností. To je obrovský dar. Víte, tam moje hlava, plná zkušeností. Byl u nás indický student, moje manželka. Už jsem to tady říkal.
16:10Jakub Kroutíše jsem to tady neříkal. Dobře, představte si. On vystoupil na kazatelnu v Praze, řekl několik vět. Já jsem si říkal, to je z ducha svatého. Je u nás, a teď asi tří, čtyřletá Izabelka, manželka nebyla doma, přinese občerstvení.
16:45Ale to šla dobrých deset metrů. A tento jind říká, tahle dívenka je zvláštně obdarovaná pánem Bohem. No on mě otevřel dveře, protože on to rozpoznal. Jí velice prospěla pandemie, protože se musela učit. Jinak má se učit, rodiče doma nejsou a ona jim připraví večeři.
17:23A maminka na místo a ví, pochválila, tak jí pěkně vyčiní, že se neučila. No dobře, a už nebudeme odpočovat. Dar pohostinnosti nezapomínejme. My máme dvě knihy plné zkušeností hostů naší domácnosti. O co jsme bohatší? Pro pohostinost. Tedy, a jsme zpátky, Pavel, začíná tento list plný bolesti. Začíná poukazem na to, co mají korynští v pánu Ježíši.
18:12No kdyby nebyli v Pánu Ježíši, tak by jim nemohli psát tento list, ač je plný bolesti. Vy, které Pán Bůh, a vlastně my všichni, nás, které Pán Bůh, bude vést tomu, abychom někoho napomenuli,
18:42nezapomeňme na lásku, všechny věci vaše, ať se dějí v lásce. a nezapomeňme na to rozpoznat, jestli ten dotyčný je v pánu Ježíši, protože to zavazuje. Když je někdo jednou povolán, to je takový dar, že ho to zavazuje. A začněme dřív, než budeme napomínat. Připomínejme tu boží lásku.
19:18a znovu to boží povolání, kterého se mu dostalo, než začneme s tím napomínáním. A boždol Pavel nás vlastně výborně, posvěceně, dokonale poučuje, jak to má být v případě, že je zbor v nějakých problémech. a řada z nás chybí nejen proto, že jsou v Lovosicích a teď dejme povzor, jsou některé případy, kdy nemá napomínat staršovstvo sboru, protože se o něčem ani nedozví.
20:05Víte, rodiny jsou někdy tak kompaktním klanem, že hned tak se něco nedozvíte. Ale Boží slovo mluví a Boží slovo pro dary, které dává, pro lásku, která je z ducha svatého, nás má vést k napomenutí. a těm dotyčným připomeňte. Jste obohaceni ve všem, v každém slovu, v každém poznání, jak čtete písmo, nemáte nedostatek žádném daru milosti a tak dále.
20:47tak tedy vycházet z toho, co způsobil pán Ježíš Kristus. To Pavlovo připomenutí znamená, že jsme zavazováni k tomu, abychom usilovali o krásný zbor. A teďka mě možná promiňte, stát se kazatelem v Praze v takové diaspoře,
21:28To je, to je nadlidské. Jedna členka sboru byla v Strakonicích. No, nevím, jak znáte zeměpis. Strakonice. Jo, západně, daleko od Prahy. Ptal jsem se té seství a navštívil tě tenhle kazatel a tenhle kazatel. Ne. Na západ Strakonice, ale na východ Hradec Králové.
21:59Tam se dostala jedna sestra, které jsem se nemohl ptát takhle, Hradec Králové, na jíhu, Slapy, Hluboká, umíte si představit, Praha hluboká, na severu, Bělá pod Bezděsem, Kralupy, proč to říkám? to bylo do jisté míry jenom formální členství ve sboru. I když čas od času se mohli takový dostat do sboru, ale v Torontě většina členů sboru byla 35 kilometrů a dál od sboru.
22:55Ale když je schromáždění božího lidu událost, 35 kilometrů, tam chodil v podstatě celý sbor na biblické hodiny. Ale dejte pozor, když jsem už po mém přesťování do Prahy se tam během roku vrátil a chtěl jsem, aby moje snacha byla na biblické hodině.
23:29já jsem hlídal možná 8 předškolních dětiček ve sklepě, aby snacha mohla být na biblické hodině. A to nemluví o dětech 6, 7, 8 let starší, kteří byli na biblické hodině. Divíte se, že umím být někdy přísný? Po biblické hodině, hodina cvičení zpěvu, to končilo zhruba v 10 hodin večer a cestovalo se 35 kilometrů, že děti spali už při cvičení zpěvu, to je naprosto jasné.
24:13Jsme pohodlní křesťané, že? Tatínek pamatoval, že do Vynohrádského sboru chodívali jistý čas a to jsem zde říkal. Pěšky 21 kilometrů někteří členové sboru. Proč až tak daleko? Pro biblické věrovyznání. Jen si to přiznejme, jsme nejenom pohodlní, ale dosti nemilujeme.
24:51Schromáždění není pro nás dost zácné. Bible, kolik jich máme? A možná otevřeme jednou, dvakrát za týden. Pavel začíná připomínáním toho, co to znamená být Pána Ježíše Krista. V těch posledních dnech má ustydnout láska mnohých. Toho se bojíme. Hrozně bojíme. Tak to bylo to první P. Připomínat. A dnešní kázání nám připomíná.
25:33Poslední bod bude pokání. A činíme pokání. Protože pokání znamená nový začátek. To druhé P, zborový problém. A to musíme otevřít znovu písmačtu takto pletu. To jsem už přečet. Desátý až třináctý verš. A teďka to je, tak kde to máme? V čem spočíval ten zborový problém?
26:26Tak to je od osmnáctého verše. Víte, to je tím, že mám jinou Bibli. Takže od desátého verše. Rozkol ve sboru. Prosím vás, bratři, pro jméno našeho pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorní a neměli mesi sebou roztržky.
27:07Nýbrž, abyste dosáhli plné jednoty smýšleň. Ale to jsem vlastně četl. Tak si to zopakujme. I přesvědčení. Dozvěděl jsem se totiž o vás z domu, chloé bratří, že jsou mezi vámi spory. Myslím tím to, že se mezi vámi říká, já ji sehlásím k Pavlovi, já zase k Apolovi, já k Petrovi,
27:43já ke Kristu. Je snad Kristus rozdělen? Tak jsme si již řekli, že Apoštol Pavel byl zakladatel zboru. A nevím, jestli jste nepřeslechli při čtení této epištoli, že Pán Bůh, skrze Pána Ježíše Krista, dal Pavlovi vidění, že má zůstat ve zboru, v nově vznikném zboru, protože tam má mnoho lidu a že mu otevírá dveře.
28:36A Pavel tam zůstal rok a půl. Stal se zakladatelem sboru, a teďka se dověděl, že v tom sboru jeden se hlásí k němu, no byl zakladatel sboru. Já se občas ptávám ve sborech, na kterého kazatele vy s láskou a vděčností vzpomínáte.
29:06Na Pavla se muselo vzpomínat vláct a vděčnosti, ale jiní ti se hlásili k Apolovi, protože Apolo byl výmluvný řečník a byl znalest písma. Ve srovnání s Pavlem, Pavel byl chatrné řeči. Taky musel mít nějaký nedostatek Pavel, zmiňuje to výslovně, ve druhé korinským. Byl jenom člověk. Psaní mocné, ale řeč chatrná. To Apollo, to byl někdo.
29:56A pak Petr, někteří se hlásili k Petrovi, no Petr, říkáme mu první z apoštolů, ten přijal od pána Ježíše Krista naprosto jedinečné povolání, místo, byly mu svěřeny klíče, pro které co Petr svázal, bylo svázáno, co rozvázal, bylo rozvázáno, něco naprosto jedinečného. Pavel se nejspíš při službě v Korintě nemohl nezmínit o Petrovi.
30:39Nakonec se s ním také setkal, že? Ale pak jsou čtvrtí, ti se hlásili k pánu Ježíši. A řeknu vám asi tolik, že to, že se někdo hlásí k pánu Ježíši, ještě neznamená, že je to ten pravověrný. Protože do Sart, to je třetí kapitola zjevení, pán Ježíš říká, máš jméno, že jsi živý, ale jsi mrtvý.
31:12Někdo se může hlásit k pánu Ježíši, ale je to do jisté míry také možné z nějakého trucu. Vy jste Pavlovi, Apolovi, Petrovi, to my jsme Kristovi. Co v takovém zboru? Ale Pavel ten zbor miluje. A co Pavel? Pán Ježíš ten zbor miluje a učívá si Pavla, důsledně poslušného, aby zbor napomínal.
32:00Aby mu nastavoval zrcadlo. To byl problém. Jste si vědomi nějakého problému v Jablonci? Šepánkání jednoho, že? Jakub, tak já, nebo jednoho? To jsme na tom dobře. Jeden, dva problémy. Co korinčtí? Devět problémů. Ale teď jde o to, abychom si na problémy nezvykli.
32:48Protože problémy jsou k tomu, abychom činili pokání, abychom rostli v ten obraz Pána Ježíše Krista. Problémy, a teď tedy opravdu budeme číst, a to je 3. kapitola 1 až 6. Já jsem k vám, bratři, nemohl mluvit jako k těm, kteří mají ducha. Nemohl.
33:26nejvěř jako k těm, kteří myslí jen po lidsku, jako k nedospělým v Kristu. Mlékem jsem vás živil, pokrym jsem vám jíst nedával, protože jste jej nemohli snést. Ani teď ještě nemůžete, neboť dosud patříte světu.
33:58Odkud je mezi vámi závist a svár, ne-li z toho, že patříte světu a žijete jako ostatní lidé, když se jeden z vás hlásí k Pavlovi a druhý k Apolovi, neznamená to, že jste lidé světa? a kdo je vlastně Apolos a kdo je Pavel, služebníci, kteří vás přivedli k víře, každý tak, jak mu dal pán.
34:32Já jsem zasadil, Apolos zaléval, ale Bůh dal vzrůst. A tak nic neznamená ten, kdo sází ani kdo zalévá, a nýbrž Bůh, který dává vzrůst, kdo sásí a kdo zalévá, patří k sobě, ale každý podle vlastní práce obrží svou odměnu.
35:05jsou tělesní, tak obdarovaný zbor. Ale Pavel má boží vidění, protože k čemu ty dary, když je k ním, když je mezi nimi tento problém, ten se hlásí k jednomu, ten k druhému, prostě zahleděnost na lidi, toho se varujme. Ať to kolem nás vypadá jakkoliv, naše zahleděnost musí být k Pánu Ježíši Kristu.
35:45A Pán Ježíš nebude uspokojen tím, když mezi námi bude jenom jeden problém, protože Pánu Ježíši jde o dokonalou církev, která nemá poskvrny ani vrázky. Jak to s námi vypadá v tomto smyslu? Jak jsme my ochotni k tomu činit pokání?
36:22Tělesní křesťané, tohoto označení se opravdu bojím, protože tělo žádá proti duchu. Znamená to, že ale jsme tak zaujati naším zborem, že jsme ochotni nést nejenom křivdy, ale přímo hříchy druhých.
36:58I s nimi přicházet přetrůn milosti. A asi to pro vás nebude nic nového, když zmíním Daniele. O Danielovi čteme, že to byl převzácný muž. A on, když se modlí k pánu Bohu, tak bere hříchy Izraele na sebe, staví se pod nimi.
37:28Zborové problémy nejsou jenom problémy toho a onoho, zborové problémy jsou naše problémy. A my je máme být ochotni nést, protože pánu Ježíši jde o dokonalou, dokonalou, bezposkvrný avrázky církev. V Božích očích takový jsme pro obmětí krví Pána Ježíše Krista, ale teď jde o tu každodenní realitu.
38:07A jsou zde nástroje Boží, abychom v případě zvyklosti na jeden problém, abychom to přenechali druhým. Jeden problém proti devíti, no to je nádherný zbor, jablonecký, ale možná to jsou dva problémy, možná tři. A jsme u toho třetího P a to je pokání. Asi jste to slyšeli, že pokání, řecky metanoia, znamená změnu smýšlení a lítost.
38:53I takovéto kázání má způsobit změnu smýšlení a lítost. To lítost si teď potrhneme, protože znáte to? Tatínek, maminka řekne, tak a hezky se omluv bratříčkovi. No dobře, tak promiň, no. Po lítosti ani památky.
39:25Ale ptám se, kdy jsme naposledy něčeho opravdu litovali a máme důvody, jen si nemysleme, pokání. Ale už jsme to řekli, pokání znamená nový začátek. Budete-li vyznávat ti hříchy své, věrný těst Bůh a spravedlivý,
39:57aby vám odpustil říchy a očistil vás od všeliké nepravosti. To je slovo, že? To je úžasná věc. Opravdová lítost. A pán Bůh ví, co je opravdová lítost. Čiňme pokání z toho, že jsme si možná tak zvykli na problémy, že ani se k tomu nemůžeme dopracovat. K té lítosti. Víte, Biblia nás učí, že slunce nemá zapadat nad naší hněvivostí.
40:46Víte, jeden zvyk, požehnaný zvyk v naší domácnosti, že my nejdeme spát, dokud všechno s manšelkou nevyrovnáme. Já mám ideální manšelku, ale jednou za, nevím, jakou dobu, se taky podle mě něčím proviní. A to je boj, ale když se vám stane písmo svaté zákonem, to vám přeju, nesmí zapadnout slunce nad naší hněvivostí, nesmí, tečka, i když je to někdy zápas, tak tedy pokáň, z čeho pokáň?
41:44že se nám ztrácí Pán Ježíš. My víme o tom a o onom, že za to mohou. A my víme o celém zboru, že za to může. My vzpomínáme tak na určité kazatele. No to byl kazatel. Já pak mluvím s takovým kazatelem, ale nic nic nic nesmím říct.
42:14Takže ztrácí se nám Pán Ježíš jako Pán Církve, co Pavel trpěl proti trpění Pána Ježíše Krista. A tak jsme u závěru. Tak si zopakujme. První P bylo co? Poučení nebo připomenutí. 2. P, problém a 3. P, pokání. Závěr? Ve 2. Korinským 11. 3. Ale zapomněl jsem vám říct, že v 2. Korinským
43:04Sedm, osm až deset. A to si ještě přečteme. Druhá korinským, sedm, osm až deset. Tam totiž Pavel konstatuje, že korinčtí činili pokání. Po tom prvním listu. Takže tady stojí. a jestliže jsem vás svým dopisem zarmoutil, už toho nelituji, i když jsem toho chvíli litoval.
43:36Ano, to není snadné napomínat. Vidím totiž, že vás ten dopis načas zarmoutil, ale nyní se raduji, ne že jste se zarmoutili, ale že zármutek vás vedl k pokání. byl to zármutek podle Boží vůle. A tak jsme vám nespůsobili žádnou škodu. Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse.
44:07A toho není, proč litovat zármutek po způsobu světa, však působí smrt. To je povzbudivé. Ta Pavlova snaha, ta přinesla ovoce. A korenští činili pokání. To byla událost. A tedy ten závěr pětkrát v těchto dvou listech čteme o satanovi.
44:41A teď přečteme s 2. Korinským 11.3. To je jediný citát, který tedy přečtu. 2. Korinským 11.3. A tam stojí. Obávám se však, to je druhý list, aby to nebylo tak, jako když had ve své lstivosti oklamal Evu, aby totiž vaše mysl nestratila nevynost a neodvrátila se od upřímné odanosti Kristu.
45:30Kristu. Totiž pokání je jedna věc a pak další a další události mohou jaksi znevážit to pokání nebo ho ochudit v tom budoucím. je zde hlstivý nepřítel. Jsou pády pro tělesnost, ale jsou pády pro vyložené satanovo pokušení.
46:06Pavel se bojí, aby ten hlstivý nepřítel nedostal znovu prostor, protože satanovi jde o to, aby církev upadala. To je satanů záměr a on si často zneužívá naší tělesnosti, toho, že se zahledíme na Pavla, Apola, Petra a je zde v podstatě lidský neřešitelný problém satan.
46:46Ten druhý problém, který jsme nezmínili, to je problém v páté kapitole a tam ve třetím verši v prvním listu čteme o tom, že v Korintě se objevilo krve smilství. No, to je nepředstavitelné. Korinský zbor, krve, smilství. A Pavel jim říká, že oni vlastně nechtějí slyšet jeho napomenutí, protože se naduli, protože se stali pyšnými.
47:29ten problém neřešili. Řekněte mi, víte, co to byl první hřích vůbec v existenci naší planety? První hřích? To chce trochu přemýšlet. A my si nalistujeme 14. kapitolu Izajáše a už někomu asi zapaluje, co mám na mysli. První hřích byla satanová pícha a tady v 11. kapitole Izajáše, ne říkám špatně, Izajáš 14, 11 až 15, tady čteme,
48:26Do podsvětí byla svršena tvá pícha. Satan byl padlý anděl. Do podsvětí byla svršena tvá pícha. Ještě před stvořením člověka. Hlučný zvuk tvých harf, to je zajímavá skutečnost satanovy harfy. Máš usláno na hnilobě, přikrývku máš z červu, jak jsi spadl z nebe, dřpitivá hvězdo jitřenky synu, jak jsi svršen k zemi, sražen k zemi,
49:22Zotročovateli pro národů a v srdci si říkal, vystoupím na nebesa, vylýším svůj trůn nad boží hvězdy, zasednu na hoře setkávání, na nejzaštším severu, vystoupím na posvátná návrší oblaku, s nejvyšším se budu měřit. Teď si svržen do pocvětí, do nejhlubší jámy. Pán Bůh se pyšným protiví. Pokorným dává milost. Pícha. Satan, příklad píchy. Ten první hříž pícha.
50:11Pán Ježíš říká Petrovi, Satan si vyprosil, aby vás tříbil. Zvláštní slovo. Pán Ježíš, pán církve dovoluje, aby docházelo k tříbení věřících. Neuvěřitelné. Páne Ježíš si to může dovolit, protože on přichází se svojí moci, mocí svého slova, pro svoji lásku, očišťující moc, protože ten duch, který je v nás, je silnější než ve světě.
50:58a tak to chce jen držet se pána Ježíše, nesetrvávat v žádném hříchu, v žádném problému. A tak ten verš, kterým se loučíme z 1. Petrovi 5.8. Střízlivý buďte, viděte, nebo váš protivník ďábel obchází jako levřvoucí,
51:33hledaje, koho by kraličí říkají sežral, pohltil. V tom zahledění se na náš zbor, na svůj zbor, znamená počítat s tím nepřítelem, s tím, který zřešil píchou, který je žalobník, rozvraceč, který chce ničit boží dílo.
52:10Ale Pán Ježíš je silnější. A tak chvalme Pána Ježíše, že patříme tomu silnějšímu. Že se nemusíme obávat jeho ataků, protože Pán Ježíš nás nedopustí pokoušet nad naši možnost. Nedopustí, ale buďme bdělí. a v říchu nesmíme setrvávat. Nesmíme být uspokojeni a možná upokojeni tím, že proti Korinským tady máme jenom jeden problém.
52:48Nebo dva, možná tři. Tak vás nevedu k veřejným modlitbám. Víte, já mám jednu zkušenost, že když Pán Bůh dá slovo na tělo, tak jsou nejslabší modlitevní chvíle. Snad bude teďka ta minutová, dvouminutová chvíle dobrá k tomu, že v soukromých modlitbách budeme činit pokání.
53:22A pak vizu bratra kazatel, aby ukončil toto schromáštění. Jak jsou ta třipe? Připomínání, problém a pokání. a bdělost v útocích satana na boží díl. Modleme se.