Královská ADOPCE
0:03Představte si krále, mocného, bohatého panovníka, který absolutisticky vládne nad svou zemí. A tento král, když se vrací nebo když vychází za s tím svým průvodem ze svého paláce, za nějakými těmi svými povinnostmi, tak mjí jednoho žebráka, který tam tak leší, leží někde v prachu u brány [frknutí] a doufá, že mu někdo
0:28dá trochu jídla a nebo snad hodí pár mincí. Je to mladík, téměř ještě dítě. Je hrozně hubený. špinavý a vypadá to, že i nemocný. A pokaždé, když ten král projíždí kolem, tak si nemůže pomoct a vždycky se na něj podívá a vidí, že je čím dál zuboženější a
1:00bídnější. A jednoho dne tento král učiní rozhodnutí. zavolá si svého písaře, nechá ho napsat jistý edikt. Pak poručí svému sluhovi, ať jde a tento dokument předá onomu mladému žebrákovi. Co to je za dokument? Je to dokument o královské adopci.
1:30Dokument, který udílí šlechtický titul. dokument, který na onoho mladíka převádí velký majetek a léno. Je to dokument, který je potvrzený královskou pečetí. A teď si představte, že tento žebrák si ho přečte. budeme předpokládat, že umí číst a potom si ho schová do kapsy
2:06a to je všecko. Zůstane dál na stejném místě, zůstane v těch svých hrozných špinavých hadrech. Dál bude natahovat prázdnou ruku směrem ke kolem jdoucím. Nic se v jeho životě nezmění. dál bude žít ve špíně a hladu. To moc nedává smysl, že? Proč nevstal a nešel do královského paláce?
2:36Proč se neujal svého majetku? Proč nešel ke králi, když jim byl adoptován? Možná, možná tomu nevěřil. Možná si myslel, že ho z paláce vyhodí. Možná to bylo tím, že tak dlouho žil jako ten žebrák, že si na to zvykl. Život byl z toho sice nic moc, ale alespoň nemusel nic dělat.
3:08A možná vlastně vůbec nepochopil, nedokázal pochopit, co vlastně obdržel, co vlastně znamená, že je nyní královský syn a šlechtic. nepochopil, jakou má cenu to, co dostal. Ať už tak nebo tak nebo jinak, tak zůstal dál na svém místě. Dál žil jako žebrák. Víte, co je zajímavé?
3:38Že i když to tak bylo, tak to nezměnilo nic na to, nad tím, kým se stal. I když ležel opuštěn osamocen v prachu, pořád byl královský syn a šlechtic. I když neměl v kapse víc než pár měďáků a to jen když měl dobrý den, stále vlastnil velký majetek. I když byl na ulici, pořád mu patřilo panství.
4:09Ten královský dokument byl totiž platný. Jen mu to bylo úplně k ničemu. Proč? Protože nezačal žít podle toho, kým se stal a co obdržel. Vím, že je to trochu bizarní situace. Jestli možná říkáte, že to je nesmysl. To by se nikdy nemohlo stát. Nenašel by
4:40se takový blázen, který by si to přečetl a nezačal podle toho jednat? Já si ale myslím, že to není až takový nesmysl, že něco podobného v menší či větší míře se opravdu stává křesťanům a možná častěji, než byste mysleli, ale k tomu se věřím dnes dostaneme.
5:12Víte, já bych s vámi chtěl procházet list efeským a ne celý, konkrétně od začátku čtvrté kapitoly a to je oddíl, který je zaměřený na život církve. Oddíl, který je takový velmi praktický a oddíl, který věřím, že je aktuální a potřebný i do té situace, které je náš sbor, ale myslím, že ne jenom náš sbor.
5:42Já ještě nevím proě přesně, jak to udělám, jak to rozdělím, na kolik by to bylo kázání, ale já bych chtěl dnes začít vlastně jen takovým úvodem. Chci se zaměřit hlavně na kontext, na to, co předchází, protože vnímám, že je to naprosto klíčové. A tak toho dnešního dne si přečteme jen jeden verš a vlastně ani nebude celý.
6:11Bude to jenom část. Bude to tedy část prvního verše čtvrté kapitoly Efezkým. Takže si to můžete nalistovat, můžete povstat, nebudeme stát dlouho. Prosím vás, tedy já, vězeň v Pánu, abyste vedli život hodný toho povolání,
6:43které jste obdrželi. Tolik Božího slova. Můžete se posadit. Já bych chtěl nejprve začít a zmínit pár, věřím, důležitých eh informací, které se týkají eh historické kulturního kontextu, ale chci být jenom stručný, jenom to nejzákladnější. Víte, Pavel psal tento dopis z vězení a
7:13věřím, že vám to neuniklo přičtení oddílu a bylo to asi v roce 60 až 62. Ale myslím, že také když byste četli a procházeli list efeským, tak kdyby se o tom apoštol Pavel nezmínil, tak bychom si myslím, že to nepoznali. Kdybychom my, kdybych já psal dopis vězení, tak ten dopis byl pravděpodobně protchnut z kleslostí. Psal bych o tom, jak je to tam těžké,
7:44prosil o modlitby, ale Pavel ne. List efeským je psán v úplně jiném duchu. Je psán nesmírně povzbudivě. Nečteme, že by mu šlo o to, co sám prožívá. Ne, jeho zaměření bylo na ně, na sbor. Toužil, aby pochopili, co mají v Kristu a aby byli budováni. To je to, co považuje za důležité, ne své vězení.
8:18Taky je dobré vědět, že to byl sbor, který apoštol Pavel velmi dobře znal. Jelisde byl již při druhé misní cestě, ale při té třetí se zde potom zdržel a sloužil a zvěstoval evangelium. téměř tři roky a víme, že mu byl tento sbor drahý a že to bylo vzájemné. To můžeme číst ve skutcích ve 20. kapitole, kde je popsáno to emotivní
8:43rozloučení s efeskými staršími a to když byl na cestě do Jeruzaléma. A jaká to byla služba? Jak byla úspěšná? Byla. Pán Bůh tomuto působení apoštola Pavla v Efezu velmi požehnal. On začal nejdřív zvěstovat evangelium Židům, ale tam se proti němu zvedl veliký odpor. Ale u pohanů to bylo jiné. Nakonec jich Efezu uvěřilo tolik, až to
9:16začal být problém při prodeji předmětů spojených s kultem bohyně Artemidy. Že těch křesťanů tam bylo tolik, že už se prodávalo toho mnohem míň. A to víme z 19. kapitoly skutků. Takže tuto církev tedy tvořilo velké množství křesťanů převážně z pohanů. A ještě jedna věc. Pro pochopení situace ve sboru je důležité vědět, v jakém prostředí žili.
9:47Efes bylo totiž významné, bohaté město, které vynikalo kulturou i modloslužbou. Bylo zde největší divadlo své doby, významná knihovna a chrám bohyně Artemis, je známý jako jeden z divů světa. Bylo to zkrátka město, ve kterém bujela modloslužba, okultismus, rozmazřilost a nemravnost. To bylo to, co je obklopovalo,
10:17ale také v tom, v čem oni sami žili předtím, než uvěřili. To jenom krátce takový úvod, ale vraťme se k tomu našemu textu a já bych chtěl, abysme se podívali na to jeho zasazení do kontextu toho celého listu, do jeho struktury, do záměra autora. Víte, kdybych vám [frknutí] dal teď za
10:47úkol, abyste mi rozdělil list efeským na nějaké části, tak aby to dávalo tématicky a strukturálně smysl, zvládli byste to? Já myslím, že určitě. Ten Pavlov dopis, tento Pavlovů dopis jde totiž velice krásně rozdělit. Jsou, je to prostě jsou to dvě půlky. Ta první část se nachází v té první až třetí kapitole a ta druhá je potom od
11:13čtvrté kapitoly až do šesté. A to, co jsme právě dnes četli, tak je začátek té druhé části. Ale to, co bych chtěl zdůraznit, na co si je potřeba dát pozor, tak je to, že někteří to můžou vnímat tak, že je tam ta první část, která je taková teologická, kde pravda vysvětluje, jak je to s vyvolením, spasením, s Kristem podobně, potom tuto
11:42část ukončí a přejde k jinému tématu. Začne dávat praktické pokyny pro život církve. Ale tak to není. Verš, který jsem četl, je veršem, který ty obě části spojuje a druhá část nejen navazuje na tu první, nejen s ní souvisí, ale naprosto klíčovým způsobem z ní vychází.
12:12Jinými slovy, pochopení a přijmutí toho, co Pavel píše v prvních třech kapitolách. tak je naprosto zásadní pro aplikaci pokynů v těch kapitolách následujících. A ten náš verš se také úzice dotýká toho, proč Pavel dopis Efezkým vlastně napsal. To, o co mu jde, tak to totiž právě
12:42přímo souvisí s oním povoláním. Jak jsem již říkal, předtím, než uvěřili, tak efezští křesťané žili podle způsobu toho města, modloslužbě, rozmařelosti a nemravnosti, neboli, jak to popisuje Pavel, žili podle věku tohoto světa jako synové neposlušnosti žádostěch těla.
13:13Ale to se změnilo, když byli povoláni. A to, co Pavlovi v této epištole jde, tak je, aby to za skutečnost nejprve pochopili, co všeo vlastně znamená, aby na to pamatovali a následně je prosí a vyzývá, aby podle toho žili.
13:43A tak se právě na to chci, abysme se dnes podívali podrobněji. Vždyť nemůžeme žít tak, aby to bylo hodno toho povolání, když nevíme, co to povolání znamená, co vše s tím souvislí. A tak první věc, čím je dáno toto povolání? Je dáno tím, co vykonal pán Bůh sám a to v Ježíši Kristu v působení Ducha
14:14svatého. Není dáno tím, co vykonal člověk nebo co vykoná. Je to Boží dílo, Boží povolání. A proč pán Bůh povolává? Jaký je ten hlavní cír a hravní záměr? abychom tu byli k chvále jeho slávy, abychom Pána Boha oslavili a vyvýšili.
14:50Koho se povolání týká? Ne toho, kdo by si ho zasloužil, protože to by nebyl nikdo, ale toho, koho sám určil. A to podle své dobré vůle. povolal Židy, ty, kteří měli známost Hospodina, kterým byly svěřeny Boží výroky, kterým byly byla dána zaslíbení, ale ne všechny. A povolává i pohany, ty, kteří pravého Boha neznali,
15:20povolává i efeské i přesto, v jakém hříchu žili, přes to, jak sloužili modlám. a poláhá i nás. Ostatně myslím, že jsme efeským v mnohem podobným. Vždyť i my jsme pohané podle našeho původu. Vždyť i my jsme vyrůstali ve světě materiálního přebytku, ve světě orientovaného na zábavu, uspokojání sebe sama.
15:50Vírů stali jsme ve světě, kde možná nestojí na každém rohu sochy model, ale který je v tom rozšířeném smyslu model plný. A pán Bůh nás povolal, povolal i tebe. A nebo ne? Možná ne. Možná slyšel mnohokrát evangelium. Chápeš ho? Možná sem chodíš pravidelně,
16:22možná tě i zarmucují někdy tvoje hříchy, ale přesto nepatříš do Boží rodiny, protože se odmítáš před Bohem pokořit, přiznat si, že tvé hříchy a vlastně celý tvůj život je namířen proti Bohu, že ty s tím nedokážeš nic udělat a možná ani nechceš. Chceš si dál žít podle sebe? Ve skutečnosti nevěříš, že stojí za to
16:53následovat Krista. Nevěříš v nějako toho, kdo je ochoten a mocen tě očistit, smířit s Bohem probudit k novému životu. Ale tak to být nemusí. Pán Bůh volá i tebe dnes. Pokud jsi ale uvěřil, pokud jsi byl povolán, tak to, co se píše v prvních
17:24kapitolách Efezským, tak se vztahuje i na tebe. A co se tedy na tebe vztahuje? Co to znamená být povolán? Co pán Bůh skrze apoštola Pavla chce, aby efeští věděli, ale chce, abychom i my dnes věděli, co chce, abychom pochopili, přijali a stále na to pamatovali.
17:56Uvědomujeme si, co vše jsme získali a máme v Pánu Ježíši Kristu. Je toho mnoho. Já vám určitě potom doporučuju, abyste si doma potom přečetli první tři kapitoly z tohoto listu, ale já vám dám takový výtah toho, co tam apoštol Pavel píše, toho, co jsme získali. A je to zaprvé, že jsme obdrželi Boží milost. Byli jsme
18:27vykoupeni a byli odpuštěny naše hříchy. Kolik jsme toho v životě provedli? Kolikrát jsme zhřešili? Kolikrát jsme žili jenom pro sebe sobecky? Kolikrát jsme možná udělali vlastně docela dobrou věc, ale s úplně špatnými záměry. Kolikrát i přesto, že jsme věděli, jaká je Boží dobrota vůči nám,
19:00tak jsme se stejně provinili. Kdo to dovede spočítat? Kdo z lidí by dokázal odpustit, že bychom se my proti němu takto chovali? Kdybychom se proti němu neustále proviňovali. Ale pán Bůh se smiloval a odpustil naše hříchy. A aby to bylo možné, tak musela téct krev samotného Božího syna.
19:32On nesl nepředstavitelnou tíhu hříchu světa. Tíhu i těch mojich hříchů i těch vašich hříchů. Každý jeden z nich. ty, co jsi udělal, ale ještě ty, které spácháš. A udělal to i pro tebe, abys nemusel podstoupit spravedlivý trest za hříchy ty.
20:08Ale je tady i druhá věc. Už nejsme mrtví v našich vinách a hříších. Nejsme v područí žádostech našeho těla. Byli jsme vzkříšeni k novému životu, obživeni. Možná si ale pořád někdy říkáme, tenhle hříšný sklon, který mám, tak je příliš silný. Nad tím nejde trvale zvítězit. Není možné, abych se v tomhlom nebo v
20:38tomhle změnil, ale to není pravda. Ano, řešíme, padáme, ale už neplatí, že by nešlo hřích porazit. My už nejsme v otroctví hříchu. Jsme v něm obživeni a vzkříšeni k novému životu. To je skutečnost.
21:14Ale je tady třetí věc. V Kristu máme smíření s Bohem. V něm máme přístup k Otci. V něm máme synovství. V něm máme členství v Boží rodině. Ano. Byli jsme bez Boha na světě. Byli jsme bez naděje, byli jsme bez zaslíbení, byli jsme pod hrozným Božím hněvem, ale už ne.
21:46Už nejsme děti hněvu. Nyní už Bůh není náš nepřítel. Naopak Kristova krev nás s ním smířila. A tak nyní k němu můžeme přistupovat v důvěře, vylévat mu všechny naše obavy, trápení a nejistoty, prosit ho, spoléhat se na jeho pomoc.
22:16Vždyť jsme synové, vždyť jsme součástí Boží rodiny. Cožpak vy jste nemilovali svoje děti, i když ještě byly malé, i když pro vás ještě nic neudělali, jen přijímali a neustále se dožadovali péče a pozornosti. A to bylo všechno. A i potom, když později byli spurní, nevděční, drzí,
22:50což pak i přes množství jejich špatného jednání pro ně nechcete i nadále dobro. Nechovali se k vám takto vaši rodiče? A jakpak by to bylo jinak s naším Bohem? Vždyť on je lepší rodič než kdokoliv z lidí. Ří, on je dobrý, dokonalý a láskyplný otec a my jsme jeho syny a dcerami. A tak můžeme mít pokoj a můžeme očekávat
23:22jeho dobrotu. Můžeme počítat s jeho láskou, ale taky s výchovou, protože ono to je propojené a je to dobře, i když to není příjemné. Vždyť my potřebujeme tu Boží výchovu. A pak je tady čtvrtá věc. Byli jsme zapečetěni Duchem svatým, jenž je vzdávkem našeho dědictví.
23:54To, co jsme v Kristu získali, není jen to, co se týká naší minulosti a současnosti, ale i budoucnosti. A tak nyní můžeme s nadějí a s pokojem hledět kupředu, k tomu, co bude, protože naše dobrá budoucnost je jistá. Proč? Protože víme, že pán Bůh bude stále takový, jaký je teď. Jeho milost, zaslíbení, dobrota bude i nadále působit
24:25v našem životě, i když to někdy nepoznáme. A hlavně i když my jsme špatní, slabí, padáme, on nás zachová až do toho dne, kdy se před ním postavíme a pak už se navěky budeme radovat v jeho přítomnosti, navěky ho budeme oslavovat. To je to finální dědictví, které nám bylo přiřnuto a které očekáváme.
24:58A toto dědictví je jisté. Vždyť jsme zapečetěni Duchem svatým, tou nejpevnější pečetí. A za páté, v Božím synu máme nevystižitelné bohatství a požehnání. Pavel píše, že v Kristu nám bylo požehnáno veškerým duchovním požehnáním.
25:28požehnáním, které je lepší než to fyzické, protože má dopad až na věčnost. Co je klíčové, že to je veškeré požehnání. Podobně to píše i Petr. V Kristu máme vše, co je potřeba k životu a zbožnosti. A také Pavel píše na konci třetí kapitoly. Tomu pak, kdo je mocen podle síly, kterou působí v nás, učinit daleko více.
26:00Nade všechno, co žádáme nebo co si můžeme pomyslet, je mu buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši. Jak si můžeme myslet, že máme málo? že nám pán Bůh musí požehnat ještě nějak víc, speciálněji, že to, co máme teď ještě nestačí, abychom žili věrný a svatý život.
26:31Ale my si to někdy myslíme. Kvůli našim životům. To je totiž, když ta požehnání vlastně tak nějak nejsou moc vidět. Ale to není proto, že by to nebyla skutečnost, že bychom takové úžasný, úžasné duchovní bohatství již neměli. Vždy se to jasně píše, my ho máme. Pokud
27:04jsme uvěřili v Krista, tak ho již máme. Problém ale může být, že tomu tak úplně nevěříme. Intelektuálně možná ano. Možná dokážeme i citovat verše, odpovědět správně biblicky, když se nás někdo zeptá, ale věříš tomu skutečně, hluboce opravdově? Věříš, že už dnes máš v Kristu všechno,
27:34co potřebuješ? Víra je základ, ale pak je také potřeba z toho bohatství čerpat vědomě a cíleně. Víte, pán Bůh nám dává svou milost a působí v nás svou mocí. Jsme hojně zahrnuti jeho dary. Máme jeho požehnání. Ale nejedná s námi jako s člověkem pasivním a nemohoucím, který nejen
28:04dostává zadarmo jídlo, ale ještě se nechává krmit. Pán Bůh dává vše, co je potřeba k našemu nasycení, ale nekrmí nás. On porazil hřích v našem životě v Kristu, ale ještě je potřeba jej umrtvovat. Máme vše, co je potřeba ke zbožnosti,
28:35ale je potřeba se v ní cvičit. Připravil nám dobré skutky, ale je potřeba, abychom v nich žili. Již jsme nové stvoření. Ale je potřeba nového člověka oblékat. On se nám dal poznat, ale je potřeba, abychom ho poznávali na všech svých cestách. On nám dal své slovo,
29:05ale je potřeba, abychom se jim sytili a zůstávali v něm. A nechápeme to špatně. To není přidávání lidských zásluh k Božím darům. Není to tak, že tak tady mi je ta část Boží, kdy on něco dělá a potom ta naše a spolupracujeme, ne? Celé to je jeho dílo. To my jen do toho jeho díla vstupujeme. Jak to píše i Pavel v listu Filipským,
29:36z bázní a chvěním uvádějte ve skutečnost svou záchranu. Neboť Bůh je ten, kdo ve vás působí chtění i činění podle své dobré vůle. Bůh Otec v Kristu vše daroval. On ti poskytuje veškerou pomoc. On v tobě působí. Jedná v tvém životě i mnoha dalšími
30:08způsoby. A právě proto, že to tak je. Jednej. Vstupuj do toho, co je již připraveno a uvědomuj si, že to je jeho díl. Tady není žádné místo pro naše zásluhy a tím se dostáváme k tomu životu hodného toho povolání. Myslím, že teď už chápete, že tím není myšleno, že teď, když jsme byli
30:40povoláni, tak je potřeba žít tak, abychom si to konečně zasloužili, abychom konečně odčinili a vrátili Pánu Bohu to, co on nám dal. A neznamená to ani to, co jsem si vlastně i já sám dříve do jisté míry myslel, že teď, když jsem uvěřil, když mě pán Bůh zachránil, tak teď hol musím nějakým způsobem žít. Musím spoustu věcí
31:07opustit, spoustu věcí přestat dělat, které jsem třeba rád dělal a spoustu jiných zase začít dělat a musím sloužit a věnovat se sboru a musím si číst a musím se modlit a támhleto a tohle. Víte, takový pohled na křesťanství, na křesťanství má svět. Když se ale na tento verš díváme s vědomím těch předchozích tří kapitol,
31:35to vyznívá jinak. Teď v Kristu máme nepředstavitelné výsady. Teď v něm máme neuvěřitelné postavení. Daroval nám nepřeberné bohatství a nad míru požehnal. A proto, že to všechno pán Bůh pro tebe udělal, protože ti to vše dal, tak proto teď v souladu s tím i žij.
32:05A jak jsem říkal už vlastně předtím, jestli chceme čerpat z toho obrovského bohatství a požehnání, které máme v Kristu, tak ono to ani bez toho života nejde. Vč je to právě ten náš život, kde se to vše úžasné a vzácné, co jsme v něm obdrželi, projevuje. Se k tomu žebrákovi, co obdržel onen dokument.
32:35To není otravná povinnost, že teď musí jít do paláce, že teď musí někoho najít, že musí zjišťovat nějaké informace, musí se někde umýt a podobně. To je výsada. Proto, co dostal, teď může žít život, o kterém se mu předtím ani nesnilo. Život, který je mnohem lepší, ale jen když to využije, jen když bude žít podle postavení, které od krále
33:06obdržel. Ano, je to výsada a milost, že já i ty můžeme žít podle toho vzácného a podivohodného povolání. A tak jsem v závěru. Dnešní kázání možná nebylo moc konkrétně praktické k tomu, jak máme žít podle toho Božího povolání, tak věřím, že se dostaneme.
33:38Vnímal jsem ale, že je opravdu potřeba tento úvod, abychom měli tu správnou perspektivu, ten správný pohled na náš křesťanský život. Bylo podle potřeba, abychom si více uvědomili, co v Pánu Ježíši Kristu již máme. A moje modlitba je i taková, která, kterou měl apoštol
34:09Pavel a kterou zaznamenává právě i v první kapitole listu Efezkým a on se tam za ně modlí. [odkašlání] Proto i já, když jsem uslyšel o vaší víře v Pánu Ježíši a o lásce ke všem svatým, nepřestávám za vás děkovat, když se o vás zmiňujeme na svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, otec slávy,
34:39dal ducha moudrosti a zjevení v pravém poznání jeho samého a osvícené oči srdce, abyste věděli, jaká je naděje v jeho povolání, jaké je bohatství slávy jeho dědictví ve svatých a jak nesmírná je velikost jeho moci
35:09vůči nám, kteří věříme v souladu způsobení převahy jeho síly. A tak kéž více poznáváme, jaká je naděje v jeho povolání. Kéž si více uvědomujeme to bohatství, které je v jeho dědictví. Kež nezapomínáme na tu nesmírnou velikost jeho moci, která je činná i v našich životech.
35:44více známe a poznáváme našeho Pána a zachránce Pána Ježíše Krista. Amen.