28. 7. 2019 - Václav Chumchal - Znamení a zmocnění apoštolů
Biblické texty v kázání
Matouš 9Matouš 10Jan 4Jan 12Skutky apoštolů 5Efezským 2Efezským 4Židům 2
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (5)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:09Milovaní pokoj vám, děkuji za toto milé přivítání. Jsem děčný za ten úvod, který měl bratr Petr, za to připomenutí té sounáložitosti v lásce a také jsem moc vděčný za tu vzájemnou lásku, kterou můžeme mít i vzájemně mezi našimi zbory. Já jsem za vás moc vděčný, mezi mnohými z vás mám opravdu vřelé dobré přátelé a s některými z vás jsem se mohl výdat každý měsíc v tom uplynulém roce v rámci ČB i u nás v Lovosicích, tak díky pánu za vás, s některými z vás jsem mohl strávit před ani ne 14 dny na Slezku, několik málo dní a s některými z vás zase v Krkonoších v tom uplynulém týdnu, tak opravdu ta vazba na váš sbor je vřelá, častá
0:58a já jsem za ní moc vděčný. Dále, Pán, tak bych tuto chvíli s vámi chtěl sdílet Boží slovo. Jsem vděčný, že dneska můžu být s celým vaším sborem a věřím tomu, že společně můžeme Pána Boha oslavovat právě zkaz zeslyšené Boží slovo, ve kterém chceme růst, dorůstat do bodopadí našeho Pána a dělat mu čest. Chceme znát jeho vůli.
1:23A pro ten dnešní den, pro to dnešní dopoledne, já bych se s vámi rád zamyslel nad jedním textem, který je zapsaný v Matoušové evangeliu, tak poprosím, aby jsme si otevřeli do deváté kapitoly této části Nového zákona Matoušové evangelium. Budeme číst od třicátého pátého verše a budeme číst do desáté kapitoly do osmého verše.
1:46Takže ještě jen opakuji. Matoušovu evangelium, 9. kapitola, 35. verž až 10. kapitola, 8. verž a poprosím vás, abychom ke čtení tohoto slova s úcty povstali. Je zde zapsáno, Ježíš obcházel všechna města i vesnice. Učil v jejich synagogách, hlásal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou slabost v lidu.
2:18Když uviděl zástupy, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byly utrápení a sklíčení jako ovce, které nemají pastýře. Tehdy řekl svým učetníkům, že ně velká, dělníků je však málo. Proste tedy pánažně, aby poslal dělníky na svou žení. Zavolal se svých dvanáct učetníků a dal jim pravomoc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a aby uzdravovali každou nemoc i každou slabost.
2:47Jména těch dvanácti apoštolů jsou tato. První Šimon, zvaný Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeuf a jeho bratr Jan. Filip, Bartoloměj, Tomáš, celník Matouš, Jakub Alfeuf, Tadeáš, Šimon Kananejský a Juda Iškariotský, který ho pak zradil. Těchto dvanáct Ježíš poslal, když jim předtím nařídil, nechoďte na cestu po Hanu a do samarského města nevstupujte.
3:17Ale jděte raději k zahynulým ovcím z domu Izraele. Cestou hlásejte, přiblížilo se království nebes. Uzdravujte nemocné, probouzejte mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte démony. Zadarmo jste přijali, zadarmo dejte. Milostivý svatý bože náš otče, s radostí jsme se toho dnešního rána opět schromáždili jako Tvoje děti, jako církev, kterou si ustanoval, aby jsme společně Tě oslavovali, vzdávali Ti čest a slávu, abychom opravdu dorůstali do Tvé podoby, aby jsme společně zkoumali písmo a mohli růst v tomto poznání.
4:01Díky pane za každého jednoho bratra, díky za každou jednu sestru, kteří dnes mohli zavítat na toto místo a mojí jedinou touhou je, abychom tento text mohli opravdu proskoumat, aby jsme mohli v něm vidět to, co nám skrze něj můžeš říct, jakým způsobem ho můžeme aplikovat v naší době, v době, která je plná zmatku a v době, kdy v církvi panuje veliký chaos.
4:29Tak díky za to, že máme Tvoje slovo a že můžeme ho poznávat, můžeme ho zkoumat, že se nemusíme řídit nějakou vlastní lidskou své volí, ale že můžeme opravdu jít do písma a taky toho dnešního rána. Já to užím, pane, potom, aby toto slovo nás zbudovalo a aby ty sklezenějsi byly oslaven. Aby to nebyla jenom nějaká teorie, abychom brali tato slova vážně. Modlím se ve Tvém synu, v Pánu Ježíši Kristu. Amen.
4:59Můžeme se, bratři a sestry, posadit. My v našem sboru procházíme v podstatě systematicky Matoušové evangelium. Původně jsem začal jenom kázání nahoře. Myslím, že když jsem tady byl naposledy, že jsem asi měl také slovo z kázání nahoře. Já jsem kázání nahoře skončil a nějak jsem se úplně nemohl rozhodnout, co dál, tak pokračuji v podstatě dál.
5:30V našem sboru už jsem ještě trošku dál, ale ty slova hodně na sebe navazují a říkal jsem si, že tohle slovo se dá jednoduše upravit i do takového samostatného kázání, tak bych se s vámi rád nad tímto textem zamyslel. Možná, že pro takový kontext, po té, co Pán Ježíš Kristus pronáší vlastně to své vyučování v kapitolách 5 až 7, které známe pod tím názvem Kázání nahoře, které je jedno z nejpraktičtějších vůbec vyučování, které v písmu máme, tak v kapitolách 8 a 9, kdybyste tam zaměřili svoji pozornost a svoje oči,
6:09tak byste viděli, jak Pán Ježíš Kristus vlastně dotvrzuje tu svoji moc a božství tím, že činí množství zázraků. Když jenom možná dvě stránky, možná třeji ve svých bibliích, otočíte nakonec té sedmé kapitoly, tam v závěru, kázání nahoře, se píše toto a stalo se, že když Ježíš dokončil tato svá slova, byly zástupy ohromeny jeho učením, nebo tě učil jako ten, kdo má pravomoc a ne jako jejich učitelé zákona.
6:39Všechny ty zástupy lidí, kteří poslouchali Pána Ježíše Krista, tak vnímali, že je to ojedinělé, že je to jedinečné. Vlastně závěr toho kázáně nahoře Páne Ježíš Kristu se tam staví do role soudce. Říká ne, každý, kdo mi říká pane, pane, vejde do božího království. Vidíme, že mluví jako ten, který má autoritu, který má opravdu moc.
6:59a v těch následujících kapitolách 8 a 9 vlastně tuto svoji moc potom dotvrzuje, tuto autoritu dotvrzuje, když očišťuje malomocné, když uzdravuje ochrnuté, když vidíme, že uzdraví Petrovu tchýni z horečky, kdy vyhání démony, slepím navrací zrak, dokonce křísí mrtvé. A všechny tyto zázraky opravdu velice transparentně dotvrzují ten jeho božský původ.
7:29Nikdo jiný takové věci nedělal, nikdo jiný nic takového v Izraeli předtím nikdy neviděl a proto nevěřící byli fascinovaní, proto je následovali a mnozí z nich chválili Boha, protože opravdu vnímali, že toto je zboží moci, že to žádný člověk nemůže činit. Ovšem, když bychom zaměřili tu svou pozornost i na těch předcházejících dvě kapitoly, 8 a 9, tak bychom vnímali a viděli, že ne tak učitelé zákona.
8:03Učitelé zákona, víme to, ti častokrát na pána Ježíše Krista žádlili, protože on opravdu poutal na sebe velikou pozornost. a v podstatě přitahoval zástupy lidí, kteří ho následovali a na základě tohoto učitelé zákona farizové chtěli Pána Ježíše zdiskreditovat. A tak na něj poukazovali, různě se ho snažili chytit za slovíčka a mimo jiné se rouhali proti Duchu Svatému,
8:32když to jeho dílo, které nemohli spochybnit, tu moc, kterou Páne Ježíš Kristus měl, tak přisuzovali démonům. Na druhou stranu také pozorujeme vlastně ty ostatní lidi, častokrát obyčejné, neučené, kteří taktéž viděli tuto Ježišovu moc a byli v úžasu, ačkoliv možná neznali tak dokonalé písma jako ti rabíni, jako učitelé zákona, tak s radostí přijímali toto Ježišovo učení a následovali ho.
9:02Dalo by se říci, že Pán Ježíš Kristus měl opravdu mnoho učetníků, celé zástupy, čteme v božím slove, se na něj tlačili, ho následovali, chtěli chodit s ním, někteří byli tací, kteří se na ně jen tak nárazově, příležitostně navěsili, chvíli s ním chodili, potom odešli, jiní vytrvali, snažili se s Kristem opravdu trávit veškerý svůj čas.
9:27A do této skupiny patřilo i 12 mužů, kteří s Ježíšem byli úplně nejčastěji. 12 mužů, kterým se Ježíš věnoval ze všech nejvíce a investoval do nich nejvíce času. 12 mužů, které si Ježíš vybral a následně je používal i pro svůj záměr. A v těch verších 35 až 38 v Matouši 9, které jsme četli, tak jsme viděli, že Ježíš obcházel všechna města, i vesnice a učil v synagogách.
10:01Tedy poté, co měl toto kázání nahoře, obcházel všechna města, vesnice, učil v synagogách. a význam těchto veršů je mimo jiné v tom ukázat nám na to, že ta potřeba poznat tu dobrou zprávu o tom, že Mesiáš přišel, Evangelium činit pokání a přibližit se k Bohu byla opravdu plošná. Ta potřeba hlásat zvěst o Božím království byla veliká. A pro jednoho člověka, pro pána Ježíše, příliš zatěžující, byla příliš náročná a Ježíš měl svůj plán předat vlastně v rámci učednictví tuto činnost na další.
10:39A proto dodává v závěru té kapitoly, že ženě velká, dělníku je však málo. Proste tedy pánažně, aby poslal dělníky na svou ženě. Ježíš vybízí své učetníky, aby se modlili k Bohu, aby Bůh vypudil nové pracovníky, aby se noví pracovníci zapojili do práce na božím díle. A od desáté kapitoly, když přejdeme očima hned na začátek té desáté kapitoly, tak tam čteme o tom, že ty, které k modlitbám vybízí, tak ty nyní k této službě následně povolává.
11:19A konkrétně zde řeč právě o těch dvanácti mužích, dvanácti nejbližších učednících. Kdo to je učedník? Jak byste definovali velice jednoduše? Učedníka. Učedník je ten, který se nechá učit od svého učitele, že? a je to ten, kdo ho následuje, kdo si všímá té jeho moudrosti, je to někdo, kdo s ním chodí, vnímá veškerý jeho život
11:48a těchto dvanáct mužů bylo přesně takových. Dvanáct mužů, kteří Ježíši naslouchali, kteří ho pozorovali, kteří viděli jeho příklad, kteří chodili vedle něj, kteří mu byli oddaní, byli světky právě většiny mnoha těch jeho činů, poslouchali ho. A tak když je v předcházející kapitole vybízel, aby se modlili za služebníky, za jisté to činili a možná, že vůbec netušili, že to budou právě oni, které Bůh povolá na tu svůj žení.
12:19A vyzbrojí je k tomu potřebnou mocí, aby šli v krestových šlepějích. A znovu přečtu ten první verš, který je v desáté kapitole. tam si píše, zavolal si svých dvanáct učetníků a dal jim pravomoc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a aby uzdravovali každou nemoc i každou slabost. Rozumíte tomu, co se tady odhrává? My jsme si řekli, že Pane Ježíš Kristus činil znamení a zázraky, které nikdo jiný nedělal.
12:52Nemůžeme si připustit, že existovali různý jedinci, kteří byli schopní učinit nějaké znamení, možná nějaký zázrak, ať už v době Ježíše nebo dřív, většinou to bylo ojedinělé, ale věci, které činil Kristus, to opravdu neuměl nikdo. a to, co taktéž nikdo neuměl, bylo tuto svoji moc na někoho delegovat, neboli předat, vložit, dát tu svoji pravomoc druhému člověku.
13:23I to samo o sobě je obrovský zázrak, že vlastně člověk, který něco umí, tak vlastně bere tu svoji moc a třeba skrz nějaké vkládání rukou nebo cokoliv, předává tuto svoji moc na druhého člověka. A to je to, co se tady vlastně odehrává. Jinými slovy, Ježíš Kristus si vybral dvanáct mužů, které nazval Apoštoly a dal jim moc konat zázraky a divy, které sám činil.
13:49V podstatě všechno to počínání, které je možné spatřit v těch kapitolách 8 a 9, toho všeho byly tito učedníci schopní. k tomu všemu je vlastně Ježíš Kristus zmocnil. A tady my se můžeme ptát, proč to Ježíš udělal. Proč Ježíš dal svým učeníkům takovouto moc? A ta odpověď byla to ze stejného důvodu, proč sám Ježíš dělal mimo jiné tyto zázraky.
14:20aby dotvrdil autoritu poselství, se kterým vlastně přicházel nebo se kterým později přicházeli i jeho učenici. Jinými slovy, hlavním důvodem a cílem nebylo uzdravovat slabosti a nemoci, vyhánět démony nebo snad křísit mrtvé, ale tím hlavním cílem bylo zdůraznit zvěst, kterou hlásali, upozornit na ní, poukázat na tu boží moc,
14:44na ten boží původ, jejich působení ve smyslu uposlechnutí zvěstí a obrácení se k Bohu. Víte, to označení Apoštol, asi to znáte, vlastně to označení, které dostali těto muži, tak sebou nese určitý význam. Jaký je význam? Slovo Apoštol, posel, v podstatě by se dalo říct nejpřesněji, že to je vyslat někoho z poselstvím.
15:14To slovo pochází z řeckého apostelo a řekové toto slovo apostelo používali pro označení těch, kteří osobně reprezentovali krále a vystupovali jako jeho vyslanci po věření jeho autoritou. A to je přesně to, co se tady odehrávalo v tomto textu. Můžeme říct, že král Ježíš pověřil své vyslance, aby šli a vystupovali v jeho jménu.
15:37a verše 2, 3 a 4 nám říkají, koho konkrétně si Ježíš k této službě vybral, k této velice specifické službě. Když se zaměříme na ta jednotlivá jména, tak zjišťujeme, že to vlastně nebyla žádná nějaká VIP, elita dokonalých lidí, ale byla to, řekněme, docela skupina obyčejných, mladých a přitom velice rozdílných povah rozdílných lidí.
16:08Většině z nich mohlo být něco přes 20 nebo kolem 20, víme, že pocházeli z různých prostředí, byly to muži průměrných schopností, patřili do ní výběrčí daní a rybáři a političtí aktivisté a další, z pozice vůdci i skromnější typy, bohatí i chudí, vzdělaní i nevzdělaní, impulzivní i citliví. a možná, že dneska se někteří lidé ptají nebo rozlišují, kdo je vlastně schopen sloužit.
16:43Já častokrát se bavím s některými lidmi a ptám se, a ty sloužíš v čem? Já nemám žádné obdarování, nejsem schopen. I když se podíváme na tento soupis nebo seznam učetníku, které si Pán Ježíš Kristus vybral, tak rozpoznáváme, že Krista může následovat opravdu kdokoliv, že Bůh si může použít kohokoliv chce. i v úvozovkách sebe víc bezvýznamný, obyčejný nebo nevzdělaný jedinec může být použitý ke zcela neobyčejnému božímu dílu.
17:15Nechci rozebírat každého z těch lidí dopodrobná, ale možná několik jenom zajímavostí, které se týkají k tomuhle seznamu učetníků. Když se zadíváme blíž na ta jednotlivá jména, tak můžeme tam vyredukovat několik zajímavých věcí. Ta první možná je, že když se mluví o apoštolech, tedy vždycky, když jsou seřazeni takto za sebe, což se objevuje ještě asi na dalších třech místech v Biblii, v Markovi, v Lukášovi a ve Skucích, tak v každém z těchto seznamů jsou tato jména seřazena do takových třech podskupin po čtyřech mužích, kteří jsou vždycky jmenovaní v takovém stejném sledu.
17:57To znamená, to první jméno v každé podskupině je vždycky schodné a to další pořadí v těch jednotlivých podskupinách se mírně liší. To znamená, první, páté a deváté jméno je vždycky stejné a ty ostatní se mírně trochu liší, ale vždycky jsou to ty tři skupiny za sebou. Jako první je vždycky uvedený kdo? Šimon Petr. Jako poslední? Jidáš.
18:22První čtyři jména tvoří vždycky Petr, Ondřej, Jakub a Jan, což jsou vlastně dvě dvojce bratří rybářů, kteří představují ten nejužší okruh apoštolů, kteří jsou Pánu Ježíši Kristu nejblíže a o nichž máme v písmu nejvíce informací. Potom teprve následuje Filip, Bartoloměj, jenž je někdy nazývaný také jako Nathanael, který Izraelec, o němž Pán Ježíš Kristus řekl, že v něm není nejmenší rosti.
18:53Dále potom Tomáš zvaný Didymos, což znamená dvojče a celník Matouš a v té poslední kategorii se vždycky vyskytují jako první Jakub, syn Alfeův, o kterém v podstatě nic dalšího moc nevíme, Tadeáš známý také jako Judas, syn Jakubův, Šimon Kananejský, kterého Lukáš nazývá Zélota a nakonec, jak už jsem řekl, vždycky Jidáš.
19:17A všichni těto muži, všech těchto dvanáct, je povoláno a zmocněno k tomu, aby podobně jako Páne Ježíš Kristus šli a v moci Všemohoucího působili a vedli lidi vlastně k hospodinu, k Bohu. A my když čteme takovýto text, jako máme dneska před sebou, tak si musíme říct jednu velice důležitou věc. Jde mi o to, že mnozí lidé dneska berou takovouto pasáž a podobné pasáže, které v písmu máme a říkají, toto přesně máme dělat i my.
19:56Čtou třeba ten první verš z desáté kapitoly, vidí tam, že vlastně Pán Ježíši zavolal své učeníky, dal jim pravomoc nad čistými duchy, aby je vyháněli, aby je uzdravovali každou nemoci, každou slabost. slabost, nebo ten osmíváš, tam je vyzývá, uzdravujte nemocné, probouzejte mrtvé, očišťujte malomocné, vyháňejte démony, zadarmo jste přijali, zadarmo dejte.
20:20Opravdu dneska vidím to po celém světě, vidím to u nás v republice, vidím to v Evropě i v Americe, se nám to nevyhýbá, znám spoustu lidí, kteří říkají, toto máme dělat i my, toto je i naše pověření, a my máme vzít tato slova, vztáhnout je na sebe a aplikovat tento text v našich životech. A není to tak dávno, co jsem slyšel jedno kázání jednoho kazatele z Církve bez hranic,
20:48to znamená sapoštelské církve, který přesně toto říkal lidem ve svém sboru. Říká, o čem je církev? Říká, církev není o tom, že se tady sejdeme a přečteme si něco z Bible a budeme se něco učit, ale církev je o tom, že budeme chodit tam venku, po ulicích, budeme chodit po nádražích, budeme chodit po zastávkách, budeme chodit všude možně a budeme lidi uzdravovat, budeme z nich vyhánět demony a budeme křísit mrtvé.
21:15Já si kladu otázku nebo říkám si, pokud toto umí tento člověk a nedělá to, tak je jeden z těch nejkrutějších lidí, který vůbec žije na této zemi. Protože kdyby toho byl schopen, kdyby opravdu dostal takovéto pověření, kdyby to, k čemu vybízí své lidi, sám dělal, tak bych, já osobně nestál dneska na tomto stupinku, ale byl bych někde v Márnici, byl bych na dětské onkologii, kde umírají malé děti, na rakovinu, na různé nemoci, zhoubné, byl bych u tragédii, kde se stávají neštěstí, rodina neštěstí, kde umírají lidé a opravdu bych je zvedal z mrtvých, pokud bych toto uměl.
21:55A tak si kledu otázku, opravdu je to tak, jak říkají někteří dnešní pseudoevangelisté, nejedná se zde náhodou o velice specifickou situaci, můžeme srovnávat povolání dvanácti apoštolů a jejich činnost s povoláním učetníků v dnešní době? Já jsem přesvědčený o tom, že nikoliv. Abychom mohli pochopit pokyny, které zde Páne Ježíš Kristus dává a vlastně zjistit ten smysl, tak se musíme podívat na ten kontext, o čem vlastně Matej už tady mluví.
22:33A věřím tomu, že pokud to učiníme, tak pochopíme, že to, k čemu Páne Ježíš Kristus tyto učeníky povolává, není to stejné, k čemu povolává své učeníky dnes. Pojďte se se mnou znovu podívat na ty verše. Ty učetníci byly tenkrát posláni ke komu? Když Páne Ježíš Kristus je posílá, co tam vidíme? Pátý a šestý ver, že? Můžeme si to znovu přečíst.
23:07Nechoďte na cestu pohanu a do samarského města nevstupujte, ale jděte raději k zahynulým ovcím z domu Izraele. Tyto učetníci, těchto dvanáct, když Páne Ježíš je vysílá, tak je posílá jenom k lidu izraelskému. za tím, co my dnes jsme posláni ke všem národům, do celého světa, nejenom k Izraelcům. Nás Páne Ježíš Kristus nevybízí, abychom nechodili na cestu pohanu, naopak my sami jsme pohané.
23:38My sami jsme uvěřili na základě služby, že nám bylo zvěstováno Evangelium. To, o co tady jde, je, že zde v Matouši 10 teprve pozorujeme takový ten historický postup, ten přechod ze starého zákona do nového zákona, a který spočíval v tom, že nejprve má být zvěstováno Židům, protože spasení je z Židů, jak říká Jan 4,22 a Židé, jak se píše, si žádali znamení a Bůh byl tak milostivý, že tomu jejich přání vyšel vstříc, ale přesto, čteme v Janovi 12,37, ačkoliv před nimi učinil taková znamení, jak to pokračuje, nevěřili v něho a podobně to vlastně bylo i po jeho.
24:24zkříšení, podobně to bylo i v období provotní církve. Učeníci šli k pohanům, jak jim následně bylo řečeno, ale až teprve tehdy, kdy Evangelium Ježíše Krista židé odmítli. Teprve poté mohli jít učeníci i k pohanům. A to, co chci tedy mimo jiné říct, je, že jinými slovy ten kontext jasně ukazuje na to, že tyto verše doslovně nejsou pro naši aplikaci. Chci vám dát další důkaz. Podívejte se dál.
24:53Ta samotná zvěst, kterou měli ti toho poštolové zde hlásat. Co hlásali učeníci Pána Ježíše Krista? K čemu je vybízí? K čemu je povolává? Těchto dvanáct ohlašovalo příchod Božího království, že? Podobně jako to v té době dělal Jan Krtitel, podobně jako to dělal Pán Ježíš, ale to není ta zvěst, kterou máme my hlásat dnes. Co máme hlásat my? My máme zvěstovat Evangelium o Boží milosti.
25:26Naše poselství z ní Kristus zemřel za naše hříchy a ne přiblížilo se království nebeské. Král Ježíš Kristus již přišel, trpěl, zemřel a vstal z mrtvých a nyní nabízí svou spásu každému, kdo v něho uvěří. Boží království je už mezi námi. Boží království je v těch, kteří Krista přijali. Jinými slovy musíme reflektovat, o jaké místo se v písmu jedná. Tato situace je rozhodně podobná s pozdějším vysláním 70, ale rozhodně není totožná s posláním, které se týká nás dnes.
26:05A proto se nemůžeme dívat na všechny důsledky, které tento text přináší a myslet si, že i my máme sami to pověření činit všichni mocná znamení a zázraky na to škřísit mrtvé. Vlastně něco takového nevidíme pořádně ani v písmu. Co říká písmo, když se díváme do období provotní církve, skrze koho Pán Ježíš Kristus dělal mocná znamení v počátcích církve? Co čteme ve skucích? Činil ta mocná znamení každý, kdo uvěřil, každý, kdo se obrátil, tak potom křísil mrtvé a vyháněl démony? Pojďme se podívat do skutku, do druhé kapitoly, hnedka z kraje. Druhá kapitola, 41. a 43. verž.
26:53Tam se píše, ti, kteří radostně přijali jeho slovo, byli pokřtěni a toho dne bylo přidáno asi tři tisíce duši. Vytrvale zůstávali v učení apoštolů a ve společenství, v lámání chleba a modlitbách. Každé duše se zmocňoval strach. A teď to klíčové. Skrze apoštoly se v Jeruzalémě dálo mnoho divů a znamení. A na všech byl veliký strach.
27:19Když otočíme o pár stránek dál do skutku páté kapitoly, tak budu číst verše 12 a 13, kde se znova píše podobná věc. Skrze ruce a poštolů se mezi lidem dálo mnoho znamení a divů. A všichni jednomyslně pobývali v Šalamounově sloupový. Z ostatních se k ním nikdo neodvažoval připojit, ale lid je velebil. Vrace a sestry v té době už měla církev několik tisíc lidí, ale zázraky se děly, jak čteme, skrze ruce a poštolu. Proč?
28:02No protože konkrétně jim Ježíš tuto moc osobně předal. Ježíš sám je k tomuto dílu povolal, Ježíš sám je k tomuto připravil, vyzbrojil. Proto se jim říká apoštolové. Víte, apoštolský úřad sebou nese určité specifikum a jedno z těchto specifik bylo, že se apoštolové projevovali mocí, kterou činil sám Pán Ježíš Kristus.
28:30Ale ne každý křesťan byl apoštolem. Ne každý, kdo uvěřil Evangeliu, měl tyto dary moci. Být apoštolem Ježíše Krista předpokládalo a stále předpokládá vyhovět určitým podmínkám. Za prvé, apoštol musel chodit s Kristem, nebo jim musel být nějakým způsobem vyučen. Za druhé, musel vidět vzkříšeného Krista po jeho zmrtvých stání.
29:01což tak jistě chápete dělá z Apoštolu v lice limitovanou edici. A za třetí Apoštol sám musel být Ježíšem vybrán. Všechny tyto kvalifikace na Apoštola můžeme vidět ve skucích 1.21.22, 1.Korenským 9.1 nebo Efeským 4.11. Jinými slovy, Apoštolský úřad je omezený na určitou dobu a na určité místo. Bůh dal apoštoly s nějakým určitým záměrem a tím záměrem bylo položit základy církve, položit základy těch jednotlivých zborů.
29:38Efeským, 2. kapitola, 20. verš, tam se píše, byli jste vybudováni na základě apoštolů a proroků, kde je úhelným kamenem sám Ježíš Kristus. My tam vidíme ten minulý čas, byli jste vybudováni, že? Píše Pavel. Vy jste byli vybudováni, ne že jste stále budováni, ale vy jste byli vybudováni na základě apoštolů a proroků. Tím ta jejich úloha skončila, církev existuje a má všechno, co k životu potřebuje.
30:10Jako křesťané my dneska navazujeme na apoštoli, my jsme svým způsobem také poslové, jsme vyslanci, reprezentujeme svého krále, ale žádný věřící se dnes nemůže prohlašovat za apoštola, protože mimo jiné nikdo z nás neviděl zkříšeného krysta. A tak nikdo z nás si nemůže nárokovat právo na činění mocných zázraků a činů, které vidíme v kontextu těchto dnešních veršů.
30:37Já by mě možná někdo nepochopil špatně, já dneska nechci spochybňovat Boží moc, vůbec ne, a činy, které by snad Bůh nebyl schopen nebo ochoten učinit, že by nebyl schopen učinit nějaký zázrak, o tom já vůbec nemluvím. Jediné, o co mi v tuto chvíli jde, je, že zázraky a znamení, které se objevují v těchto kapitolách 8 a 9, jenž Ježíš činil, tak nyní v 10. kapitole předává s určitým záměrem.
31:07čistě jenom na apoštoly. A ačkoliv jsou některé principy z tohoto textu pro nás užitečné a podobné, těm, které máme aplikovat, i my sami, tak musíme s pokorou přijmout, že plný význam těchto veršů je určený pouze jim, apoštolům. Mluví o konkrétní době naší historie s určitým záměrem, jenž už byl naplněn. A je jiný než ten záměr nebo ten cíl povolání a zmocnění, které máme my dnes.
31:42To znamená jinými slovy, nemůžeme na sebe vztáhnout něco, co nebylo určeno nám. My jsme posláni k jiné cílové skupině. My jsme posláni a kážeme jinou zvěst. a máme také jiné zmocnění. O čemž budu mluvit ještě za chvíli. Mimo jiné o tom, že tento úkol byl velice specifický a do určité míry časově omezený, svědčí například i ten následující kontext.
32:12Když se se mnou podíváte do desáté kapitoly na verše 9.10, tak tam se píše, vlastně Páne Žíž pokračuje v těch svých instrukcích, které dává těmto vyslaným a poštolům a říká, Neopatřujte si do svých opasků zlato, ani stříbro, ani měď, neberte si na cestu ani mošnu, ani dvě košile, ani sandály, ani hůl, neboť dělník je hoden své obživy.
32:38Potom, kdybychom skočili do Lukáše, do Lukášova Evangelia, tak tam na konci, v 22. kapitole, 35. 30. verš, tam se píše, tam vlastně Ježíš mluví znovu ke svým učetníkům a říká a řekl jim, Když jsem vás poslal bez měšce, bez mošny a sandálu, měli jste v něčem nedostatek? Oni řekli v něčem. Řekli jim, ale nyní, kdo má měšec, vezmi jej. Stejně taky mošnu. Kdo nemá, prodej svůj plášť a kup meč.
33:07To, co se tady odehrává, je, že Ježíš mimo jiné mění ten způsob jejich služby. Posouvá ho, dále tam určitý vývoj. To znamená, ta situace se změnila. Jinými slovy, situace dějin spásy se opravdu vyvíjí. Bylo to jiné, když byl sám Pán Ježíš Kristus zde na zemi a povolával své apoštoly, aby šili mezi židy a volali je k pokání předtím, než byla založená církev, do které dostali možnost přijít i pohané.
33:37A je to jiné dnes, po té, co církev založená již je. A máme všechno potřebné k životu tělesnému i tomu vezbožnosti. Máme Ducha Svatého a máme Boží slovo, dostatečné Boží slovo. Víte, bratři a sestry, když budete číst písmo, uvidíte opravdu veliké odlišnosti od života a praxe za doby působení Pána Ježíše Krista, respektive za doby počátku církve v prvních kapitolách knihy Skutku a za doby pozdějšího působení církve, obsažené v té druhé polovině knihy Skutku, nahledě na jednotlivé novozákonní dopisy, které nám popisují opravdu praxi novozákonního života církve a její služby.
34:22Tak jak vidíme velké množství zázraků a znamení na začátku okolo Pána Ježíše Krista a následně právě vzniku církle, tak jak jdeme s touto církví dál a čteme o jim působení, čím dál tím méně čteme o těch nadpřirozených zkušenostech, o těch znameních, protože už nebyly natolik zapotřebí. Církev již byla založena, její základ, který postavili proroci a poštolové již byl položen. A co je tím základem? Tím základem je Boží slovo. Samozřejmě, Ježíš Kristus, ale Boží slovo. Zvěst starého a nového zákona, která se šíří skrze soudové vyslance, Pána Ježíše Krista, skrze nás.
35:08Podívejte se se mnou do knihy Židům, kde je krásně vysvětleno, proč dal Ježíš na začátku církve tato znamení, proč je vložil do rukou Apoštolů, zkaze které seděli. Židům 2. kapitola, 1. a 4. verž, tam se píše Proto musíme věnovat mnohem větší pozornost tomu, což jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem.
35:38Neboť jestliže slovo, které bylo řečeno skrze anděli, bylo pevné a každé přestoupení a každá neposlušnost došly z pravidlivé odplaty, jak unikneme my, zanedbáme-li tak velikou záchranu, která má svůj původ v tom, co říkal pán a byla nám potvrzena těmi, kteří to slyšeli. za božího spoludosvěčování znameními a divy, rozmanitými projevy moci a udělováním Ducha Svatého podle jeho vůle.
36:06Tady znovu máme ten minulý čas. Byla nám potvrzena těmi, kteří to slyšeli a za božího spoludosvěčování znamení a divy. Byla, ne stále jsou. Znamení a divy Bůh delegoval na ty, který jim tuto moc osobně sám předal. To byla jeho vůle. Když v listu Korinským bylo zpochybňováno apoštolství apoštola Pavla, on se musí obhajovat, což bylo způsobeno tím, že přeci jenom to jeho apoštolství bylo do určité míry dosti specifické, protože vzkříšeného krysta viděl jinak než ostatní, tak on svůj úřad vlastně obhajuje následujícími slovy. 2. Korinským 12.11. Říká, ztratil jsem rozum, k tomu jste mě přinutili vy.
36:52Já mám být od vás doporučován, neboť jsem nebyl v ničem pozadu za těmi velá poštoly, i když nejsem nic. A teď ten klíčový vérž, 12. Znamení apoštola byla mezi vámi uskutečněna ve vší vytrvalosti znameními divy a mocnými činy. Apoštol Pavel sám se považoval za nejmenšího ze všech Apoštolů, pravděpodobně proto, že přeci jenom byl trochu jiný.
37:19Na druhou stranu nikdo nemůže o jeho Apoštolství pochybovat, protože znaky Apoštola, o kterých čteme tady v Korinským, se u něj projevovaly a Bůh si ho použil, řekl bych, více než kohokoliv jiného z kristových učedníků Apoštolů. Nicméně, když se vrátím zpět k tomu našemu dnešnímu textu, jak už jsem řekl, nemůžeme ho na sebe vztáhnout doslovně, týká se něčeho jiného, něčeho konkrétního, ovšem to neznamená, že se z něj nemůžeme učit mnohé principy, naopak, věřím tomu, že těch principů bychom zde našli mnoho, ze kterých se můžeme poučit.
38:03Když se znovu podíváme do deváté kapitoly na některé ty verše, 36, 37, 38, vidíme toho pána Ježíše, jak prochází tou krajinou a je pohnutý, když vidí utrpení a sklíčení lidí, kteří jsou jako ovce bez pastýře. Víte, my jsme přijeli včera s rodinou a šli jsme tady přes park se trochu projít a na lavičce tady seděli dva kluci, jeden takový starší, druhý mladší a ten druhý vypadal jako dítě a pili tam pivo a poslouchali nějaký techno, takhle prostě dělali hlavou a upřímně bylo mi jich líto, viděl jsem je jako sklíčené, jako kluci, kteří jsou z takového ztracené existence, nevědí co se životem, tak tam prostě sedějí a na lavičce pijou pivo,
38:51tak nějak prostě tam mrhají ten svůj čas. A to si opravdu člověk uvědomuje, jak ženě veliká. Uvědomujete si, že ženě veliká v tomhletom světě, když se rozhlednete kolem sebe, když se díváte na různé lidi, kteří vlastně jsou strápení ve svých životech, asi se na tom shodneme. A myslím, že se shodneme na tom, že dělníků je málo. A Páne Ježíš Kristus tam vybízí vlastně ty své občetníky, aby se modlili.
39:23Aby Bůh vyslal učetníky na svou ženě. Modlíme se za učetníky, za služebníky, kteří by šli k lidem, kteří jsou ztracení, kteří jsou jako ovce bez pastýře. Pokud se modlíme, musíme počítat s tím zároveň, že my jsme ti, které ale on povolává. Stejně jako to vidíme v tom textu. A víte, my nejsme ti, kteří mohou jít a mohou fyzicky uzdravovat nemocné, já to neumím, nevím, jestli vy, křísit mrtvé, probouzet mrtvé, očišťovat malomocné, demonizované, jako se to píše třeba v tom verši 8, k tomu nás Bůh nevyzbrojil, nevybavil nás touto moci a schopností,
40:17a nepoložil na nás fyzicky ruce, aby nám předal tuto jeho moc, ale on nás vybavil něčím jiným. Nám dal Ducha Svatého, dal nám svoje slovo, nás uschopňuje k tomu, abychom všechny tyto věci činili v tom duchovním slova smyslu. My dneska máme všechno potřebné k tomu, abychom mohli duchovně uzdravovat nemocné, abychom duchovně mohli probouzet mrtvé,
40:42Abychom mohli duchovně očišťovat nespůsobilé, tedy malomocné a vyhánět démony ve smyslu odpoutat lidi od vlivu toho zlého pána tohoto světa, duchovně přivádět ke Kristu, k pánu a spasiteli, který opravdu očišťuje od veškerého zla, od veškeré špíny, přicházíme-li k němu ve víře. Třeba sestry, všechny ty uzdravení, které se nachází v kapitolách 8 a 9, které Pán Ježíš Kristus dělá, každý jeden z těch zázraků má duchovní podtext.
41:16Nemůžeme to dopodrobna tady rozebírat, já jsem ty kapitoly procházel třeba rok a u každého toho zázraku jsme se zastavili a viděli jsme tam ten duchovní podtext, Ale ať se jedná o malomocenství, ať se jedná o ochrnutí, ať se jedná o slepotu, posedlost démony nebo smrt, každý jeden tento tělesný problém má duchovní podtext. Je to takové zobrazení něčeho. A ke každému jednomu z těchto zázraků si nás může Bůh v tom duchovním slova smyslu použít dnes a používá.
41:44Možná jenom rychle zběžně, ochrnutí představuje člověka nebo stav člověka, který následkem hříchu je dotyčný duchovně nespůsobilý, je neschopný, nemůže udělat nic pro to, aby sama sebe zachránil, nemůže se pohnout, je prostě sklíčený. Malomocenství nám zase ukazuje na to, že hřích je duchovně nevyléčitelný. Neexistuje nějaký lék tohoto světa, který by mohl takovému člověku pomoct, který by ho zachránil.
42:12Člověk si nemůže pomoct sám sobě. Slepota, ta znázornuje, že následkem hříchu je člověk opravdu duchovně slepý, že nevidí, nerozumí, nechápe. Posedol z démony vyobrazuje člověka, který je zasvěcený patřící pod vliv toho zlého, takže se vlastně nekontroluje. A smrt, to je samozřejmě obraz toho, že následkem hříchu je člověk duchovně mrtvý a sám se nemůže nijak zachránit.
42:41Ale ve všech těchto stavech, radši a sestry, zboží milosti, my můžeme pomoci. Můžeme pomoci, my se můžeme stát tím nástrojem a prostředkem uzdravení, podobně jako v té době tělesné, v té době tělesné oblasti tenkrát pomáhali a poštolové. Bůh nás vybavuje a uspůsobuje moci Evangelia, takže lidé mohou být duchovně uzdraveni, můžou být obnoveni, můžou být znovu zrozeni.
43:11a jsem přesvědčený to, že to je větší zázrak, než ty tělesné zázraky a znamení, které viděli v prvním století. To, že člověk může být znovu zrozený, že se může dostat z toho sevřetí, svého malomocenství, té duchovní smrti. Rozumíme tomu, co se snažím předat? Nevím, jestli to říkám dostatečně srozumitelně.
43:38My jsme povoláni Pánem Ježíšem Kristem k tomu, abychom získávali lidi pro Krista, aby z té duchovní smrti přecházeli do nového života. Pán Bůh si nás používá jako svůj nástroj a k tomu nás vybavil, dal nám všechno potřebné k tomu, abychom byli schopni toto činit. Otázkou je, jestli vnímáme tu potřebu a jestli opravdu církev je ona pro nás o tom,
44:10jestli církev není o tom, že se tady sejdem a opravdu tady jenom slyšíme něco a učíme se, ale potom vlastně ta praxe nám utíká. Ne, církev do určité míry je o tom jít tam ven na ty zastávky a mluvit s těmi lidmi, ale tím naším úkolem je duchovně uzdravit, duchovně je zachránit. Ta žení je opravdu veliká, je obrovská a dělníků je málo. Otázkou je, jestli jsme opravdu my sami vedení pánem, abychom se modlili za nové dělníky a otázkou je, jestli my sami jsme ochotní právě jít na tuto žení, když vnímáme tu potřebu.
44:53a já jsem přesvědčený, že pokud nás Bůh obrátil, tak každý z nás je povolaný, každý z nás je, každého z nás Bůh posílá tímto způsobem jít a činit tyto věci v té duchovní rovině. A on tam dál vlastně, Matouš pokračuje, říká, zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte. Nikdo z nás není evangelistou prosperity, abychom si za své služby zvestování evangelia nechali o druhých platit, to je to, co častokrát vidíme, ti, kteří říkají, že mají tyto mocné dary, tak častokrát se to děje na velkých stadionech a vybírají se tam velké sbírky.
45:34a teď vyšel takový dokument, jmenuje to americké evangelium, které v podstatě odhaluje spoustu současných takových falešných učitelů a ukazuje na to, jak si žijí, že mají ty nejdražší hotely a lítají v těch nejlepších letadlech. A to jsou lidé, kteří tvrdí, že takovéto věci dělají. Tady my vidíme, zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte. V minulosti to byly možná teleevangelisté různí, kteří možná si to pamatujete.
46:01Já jsem byl malé dítě, ještě jsem nebyl ani znovu zrozený, já pamatuju si na obrazovkách, jak chlap takhle položil ruku na kameru a doma lidi měli ruce na televizorech a chtěli být uzdravení, chápu, že to byly nějací možná lidový léčitele, ale to samé se děje po celém světě i co se nějakého křesťanského v obrazovkách prostředí týče.
46:24takovéto jednání zatemňuje vlastně zvěst tu zprávu o milosti, která je zcela zadarmo, kterou Páne Ježíš Kristus přináší. O tom to vůbec není. Zároveň to neznamená, nevylučuje, že by učeníci Pána Ježíš Krista, kteří slouží, neměli přijmout podporu nebo zabezpečení svých základních potřeb. Víme, že apoštolové chodili od města k městu, byli závislí na pohostinnosti lidí.
46:50a kdybychom četli dál, vlastně jsme to i četli, jim říká, že si nemají brát sebou nic navíc a pán se postaral o své učeníky, postaral se o ně skrze určité pravidlo, které v židovství bylo a to hoden je dělník své mzdy, kdyby nějaký žid, kterému bylo poslouženo, neoplatil tuto službu, nedal mu tu odměnu, tak by morálně selhal.
47:15To znamená na základě toho, že oni šli jenom mezi Židy, tak o ně bylo postaráno, mohli přijmout určitou pohostinnost, ale šlo o to, že když dělali tyto zázraky, kterými je Ježíš zmocnil, tak to nedělali pro peníze. Nešli k druhému s cílem něco za něco. Ne, zadarmo přijali, zadarmo dávali. a když je snad tehdy nějaké město nebo nějací jedinci nepřijali, tak si neměli vnucovat, neměli se vnucovat těmto lidem, měli zůstat jenom s těmi, kteří toho byli hodni, to je opět ten následující kontext, tam, kde lidé nechtěli slyšet, tak je měli jenom varovat a měli odejít, měli si vytřást prach ze svých sandálů, což symbolicky poukazovalo na znamení soudu.
48:04Já bych řekl, že s námi je to úplně stejné v tom principiálním slova smyslu. Máme přesvědčovat, máme naléhat, ale ne se násilně vnucovat. Pokud je někdo zarytý odpůrce, tak nemá smysl s ním v tu chvíli ztrácet čas. Je potřeba ho konfrontovat a potom odejít. A povzbuzující je, bratři a sestry, že tam, kde se Bůh člověka dotkne, tak se stane úplně to samé, co se dělo v době, kdy chodili apoštolové po této zemi.
48:36Znamení a zázrak dotvrdí opravdovost slov Evangelia a vzbudí zájem. Víte, stejně jako tenkrát bylo to fyzické uzdravení znakem potvrzení slov Evangelia, tak i dnes proměněné životy, proměněná změna mysli, odevzdání se Kristu, pokud člověk skutečně uvěřil v Krista a obrátil se, jsou takovým znakem moci boží a věrhodnosti té zvěstí Evangelia.
49:05Když budou lidé přicházet ke Kristu a budou se měnit jejich životy, když se obrátí, když se znů zrodí, tak se rozkřikne tato zpráva všude, možně podobně jako se tenkrát šířily informace o velkých věcech božích. Chceme-li, aby Bůh byl oslaven, tak lidé kolem nás musí vidět tyto změny a musí vědět, že to nejsou změny činěné z našich sil, ale že je to boží dílo, které v nás působí, že zloděj, který kradl, už nekrade, že člověk, který podváděl, už nepodvádí, že člověk, který mluvil vulgárně, už to nečiní. Člověk, který fetoval a opíjel se, tak už nežije tímhle způsobem života. Když se tohleto bude dít, tak bude Bůh oslaven,
49:52a to je vlastně hlavní ta myšlenka, která, věřím tomu, k nám, k dnešní církvi, z tohoto textu nejvíce vyplývá. My máme pověření jít a činit zázraky a uzdravovat, ale to pověření je v tom duchovním slova smyslu. Ježíš nás k tomu vybavil, Ježíš nás k tomu vyslal. Lidé kolem nás jsou opravdu duchovně nemocní, jsou sklíčení jako ovce bez pastíře.
50:19A otázka je, co s tím uděláme my. A já jsem přesvědčený o tom, že se musíme modlit za nové dělníky, že se musíme modlit za nové služebníky. A můj modlitbou je, abychom to pochopili, že vlastně nás posílá Pán k těmto lidem, aby my jsme šli a my jsme vedli tyto lidi k uzdravení, ke Kristu. My jsme ten nástroj božích rukou, o kterém věřím, že si Pán používá.
50:47A tak to je ta zvěst, kterou jsem s vámi dneska ráno chtěl sdílet. Amen.