Prorok Zachariáš #35
Výraz archanděl je v přepisu na 2 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Jeremjáš 5Ageus 2Leviticus 11Deuteronomium 30Jób 14Izajáš 10Jeremjáš 13Jeremjáš 31Zacharjáš 3Matouš 25Jan 7Římanům 3Římanům 7Římanům 8
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (14)
- 8:50 Jeremjáš 5,30
- 12:09 Ageus 2,11
- 15:11 Leviticus 11,45
- 19:51 Matouš 25
- 21:24 Římanům 10,2
- 24:00 Římanům 7,18
- 25:58 Jeremjáš 13,22
- 27:30 Římanům 3,10
- 38:08 Římanům 11,4
- 39:41 Římanům 9,29
- 43:16 Izajáš 10,21
- 48:12 Jeremjáš 31,31
- 50:12 Jan 7,13
- 52:47 Římanům 8,32
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:07A vás tedy ještě jednou vítám u té dnešní biblické, kdy máme tedy před sebou dnes iž pěta třicátou hodinu nad prorokem Zachariášem Šáchmeš Šlošim, takže opravdu to pomalinku, ale jistě nabývá na hudnosti. My jsme minule pokračovali v tom rozboru toho čtvrtého nočního vidění a toto čtvrté noční vidění nám opravdu musí poukazovat na to, jak je tato kniha velmi důležitá.
0:44A to nejenom v postavení, v tom chápání biblické eschatologie, čili to jsme si již mnohokrát zdůraznili, to znamená nauky o posledních věcích, čili o tom božím plánu spásy, který pán Bůh má s tímto světem a jak se hodlá završit dějiny, ale je taky velice důležitá v otázkách soteriologie a je to bez pochyby jedna z nejvíce chrystocentrických knih starého zákona.
1:14Čili je to kniha, která má hodně co říct a je klíčová k pochopení základních doktrin spásy člověka a je velmi tedy samozřejmě zaměřená na úlohu samotného Krista Ježíše. My tedy jsme minulé se zabývali velmi důležitou otázkou, která má jak prorocký, tak ale samozřejmě i teologicky praktický dopad a to je tím špinavým rouchem velekněze Jehošuji.
1:47My jsme si minule opravdu snažil jsem se aspoň částečně vám poukázat na tíhu a tu zdrcující míru špinavosti těch šatů. Vyjadřoval jsem vám, jak je nutné prostě respektovat ten jazyk, kterém Pán Bůh se rozhodl svrchovaně nechat zapsat písma svatá, protože často opravdu bývají překlady, nebo spíš překladatelé, nevěrní tomu, aby opravdu pojmenovávali věci pravými jmény.
2:21Víte, že apoštol Pavel v Efeským k tomu vyzývá, že máme věci nazývat pravým jménem, aby bylo jasné, o co jde. A tak když někde se Duch Boží rozhodl vést proroka k tomu, aby zapsal to, jak to zapsal, tak není určitě vůbec možné, aby se člověk opovažoval na to sahat. Ovšem, ovšem, ovšem lidská hříšnost často vede k tomu,
2:50že některé hrany jsou obrušovány, že je přidáváno a ubíráno. A tak opravdu bychom měli vždycky toužit jít a znát to, co skutečně je v písmu napsáno. A já jsem říkal, že pokud si vezmeme to hebrejské slovo, které stojí, čili to přídavné jméno, aby popsalo ten šat, v kterém byl velekněz Jehošua oděn, čili v té hebrejště Jehošua hajá i vůž by gadim, co jim,
3:21takže je to přídavné jméno co jim, když jsme stopovali od jakého podstatného jména je, čili od toho podstatného jména Cá, což je strong, jak jsem vám říkal, 6627, tak je to slovo, které popisuje opravdu lidské exkrementy. Čili ten šat byl opravdu tak nečistý, že si to nedovedeme ani představit. A to naši lidskou hrdost uráží samozřejmě.
3:52Ovšem, my si musíme uvědomit, že to není pouze popis, ale že jsme stále ve vidění. To znamená, že jsme na začátku četli, že hospodin způsobil, aby prorok viděl. A on viděl scénu, která odkrývala a odkrývá velmi závažné duchovní věci. Totiž viděl toho velekněze Jehošu, jak stojí před tváří hospodinova anděla a po pravici mu stál satan, aby ho obžaloval.
4:24A velekněs Jehošová byl oblečen do takto strašně špinavého roucha. Velekněs je zástupcem božího vyvoleného lidu. Je zde představen v tak zdrcující pozici, že nás to musí nutit přemýšlet nad touto symbolikou. A já jsem vám jasně ukázal, že to není ojediněné, kdy pán Bůh používá takto silné výrazy k tomu, aby popsal stav člověka před sebou samotným.
5:04My jsme si poukázali na několik míst textu božího slova, kde jsou použity velmi tvrdé výrazy a popisují právě onen stav člověka v jeho vinách a hříších. Asi nejznámější text, který určitě známe, je Izaiá 64,5, který jsme si uváděli. Všichni jsme jako nečistí. A všechny naše spravedlnosti jako ohyzné roucho. A jsem říkal, tady je použito roucho potřísněné menstruační krví.
5:35Není tedy, kdo by vzýval tvé jméno, kdo by se vyburcoval, aby se držel tebe. neboť si před námi skryl svou tvář a vydal si nás do moci naší zvrácenosti. Takže opravdu jaké jiné obrazy použít? Zvrácenost, hřích a vina. Člověk musí někdy opravdu padnout na úplné dno,
6:06aby pochopil, v jakém stavu je. A víte, mnoho lidí opravdu si teprve uvědomí svůj stav, až když je tak ponížen, že opravdu zůstane ležet na tom lůžku a často je závislý na tom, aby mu někdo musel konat základní hygienické potřeby. A přesto je mnoho těch, kteří ani toto jim není dostačující, aby to pokořilo jejich píchu.
6:37Ale když si uvědomíme, a v tomhle tom jsem byl docela vděčný za civilní službu, kdy třeba chlapci, kteří nešli na vojnu, měli příležitost sloužit v nemocnicích, v domově s pečovatelskou službou a mohli vidět, jak mohou lidské životy končit, což je velmi cené a my ve zdravotnictví to víme. Přesto toto vědomí nemusí víc k tomu, že zdravotnici jsou pokornější,
7:02ale je smutné, když to vidíte, anebo jste mohli pečovat o své blízké a víte, co člověk je, jak přichází na svět, když se o něj musí starat jeho maminka, a jak pak odchází často ze světa úplně stejně, kde je tá lidská pícha. A tam jsou opravdu exkrementy zcela, zcela úplně běžné. Takže přemýšlejme nad tím hluboce, nejde to přejít.
7:31Nejde to přejít a nemůžeme se spokojit s tím, že nebudeme toto brát vážně. Víte, já jsem vám říkal, že je velmi důležité se tady zaměřit i na pozici velekněze, nejenom na zástupce lidu, ale samozřejmě jedno z těch primárních věcí, kterou velekněz ve svém úřadu zastupoval, bylo, že zastupoval samotný ten úřad kněžství.
7:53Samotný ten levický úřad podle zákona božího vydaného na Sinai. A jak to bylo s tímto úřadem? A jak to bylo s úlohou kněží před babylonským zajetím? A my víme, a už jsme se tím mnohokrát zabývali, že právě to, že ten úřad zklamal, že kněží sami poskvrnili svoji službu, bylo jeden z těch hlavních důvodů, proč k tomu babylonskému zajetí vůbec došlo.
8:23Je tedy nutné si uvědomit, že tady šlo i o to, že ten kněz, který se vrátil z toho babylonského zajetí, tím samotným návratem ještě nebyl před hospodinem očistěn. a že nad celým tím úřadem kněžství po tom babylonském zajetí ležela veliká vina a veliká nečistota. Už předexilní a částečně exilní prorok Jeremiáš jednoznačně spolu se svými druhy svědčil o tom,
8:50jak to bylo s kněžími a jejich službou v očích hospodina v dobách izraelského odpadnutí. A tak si připomeň mě například Jeremiáš 5.30. V zemi dochází k hrozné a otřesné věci. Proroci prohrokují lživě a kněží berou věci do svých rukou. A mému lidu se to tak líbí. Co však budete dělat na konci toho všeho, ptá se hospodin.
9:22Víte, nevidíte tu jasnou paralelu k tomu, jak vypadá dnešní věřící svět před tou dobou toho návratu Pána Ježíše Krista. A Jeremiáš šel ještě mnohem dál, když odkryl smýšlení Božího srdce v 2. kapitole od 5. verše. Toto praví hospodin, co na mě vaši ocové našli špatného, že se ode mne vzdáleli. Chodili za nicotností a nicotností se stali. Neřekli, kde je hospodin, ten, který nás vyvedl z egyptské země,
9:58ten, který nás vodil pustinou, s pustou zemí plnou jam, vyprahlou zemi, nejhlubší tmy, zemi, již nikdo neprochází a ve které člověk nebydlí? Přivedli jsem vás do země sudu, abyste jedli její ovoce a její dobré věci. Přišli jste však a mou zemi jste poskvrnili a mé dětictví jste učinili ohavnosti. Kněží neřekli, kde je hospodin.
10:29Ti, kteří se zabývají zákonem, mě neznají. Pastýři se proti mě vzbouřili. Proroci prorokovali skrze bála a šli za tím, co jim neprospěje. Proto s vámi jistě povedu při je hospodinu výrok. A povedu při i se syny vašich synů. Vždyť projděte ostrovy, kytejců a dívejte se, pošlete do kédaru
10:59a velmi pozorně sledujte, dívejte se, jestli se tam stalo něco takového, což pak nějaký národ vyměnil bohy. Přitom to bohové nejsou, ale můj lid zaměnil svoji slávu za to, co mu neprospěje. Zhoroste se nad tím nebesa, zděste se, Strnte je hospodinův výrok, vždyť můj lid spáchal dvojí zlo, opustil mne pramen živé vody a vykopal si cisterny, puklé cisterny, které vodu neudrží.
11:36Na kněžském úřadu vysela veliká vina právě proto, jakým způsobem jednali a co činili v době odpadnutí božího lidu. A my už jsme se touto otázkou částečně zabývali i u Agea. To, že boží lid, který se navrátil z Babylona, byl před hospodinem nečistý, Totiž explicitně vyjádřil i Ageus ve svém proroctví.
12:09Můžete se k tomu vrátit, ale já vám jenom připomenu. Ageus 2.11. Toto praví hospodin zástupů. Zeptejte se kněží na zákon slovy. Jestliže někdo vezme posvátné maso do okraje svého roucha a tím okrajem se dotkne chleba, vařeného jídla, vína, oleje či jakéhokoliv potravy, bude to svaté? Kněží odpověděli ne. Ageus se dál zeptal, ještě, že se někdo nečistý dotkne čehokoliv z toho,
12:40bude to nečisté? Kněží odpověděli, bude to nečisté. Pamatujete, když jsem vám vysvětloval u Agea, jak je to s šířením svatosti a nesvatosti. Jaký nepoměr v tom je. Jak se dokáže rozšířit kvas špatnosti oproti posvěcení. To je učení ze zákona. A Ageus, současník proroka Zechariáše, který byl do služby povolán dříve,
13:08to jasně dosvědčil. A na to Ageus odpověděl. Takový je tento lid. A takový je tento národ přede mnou je hospodinův výrok. Takové jsou všechny skutky jejich rukou. Co tam obětují, je nečisté. Nuže, přemýšlejte, jak tomu bylo před tímto dnem. Dříve než byl položen kámen na kámen v hospodinově chrámě. Takže Izraelci se vrátili z babylonského zajetí,
13:42aby se pustili do obnovy chrámu. A víte, že už zpočátku byla obnovena částečně obětní bohoslužba, ačkoliv ještě chrám nebyl zdaleka dokončen. Ale co tady čteme? Jak se díval hospodin na dílo svého lidu a na jejich oběti? Co o ní řekl? Jaké jsou v jeho očích? Nečisté. A tak musíme vědět, že to je naprosto jasně souběžné s tím,
14:11co vidí Zachariáš v tom podivohodném vidění. Zachariáš jako zástupce kněží stojí před hospodinem v otřesně špinavém rouchu. Jaká to hrůza. Umíte si představit, co se stalo, když někdo nečistý, se dotkl něcoho čistého. Stalo se to nečisté. A kněži měli přijímat od lidí obětní dary, aby je přinášeli na hospodinu v oltář.
14:40A jestliže i jejich ruce byly nečisté, jejich roucha byly nečisté, co se dělo s těmi obětmi? Byly nečisté. Co s tím? Může snad nečistý člověk budovat svatý boží chrám, ve kterém přebývá absolutně svatý hospodin, může mu takto sloužit? Vždyť už v zákoně Mojžíšově v Levitiku je psáno a opakuje to i nový zákon,
15:11například i Petr, aby to připomněl církvi. Leviticus 11.45, neboť já, hospodin, jsem vás vyvedl z egyptské země. To se týká primárně Izraele, ale ten zbytek už opakuje duch svatý v novém zákoně. Abych byl vaším Bohem, buďte svatí, neboť já jsem svatý. Jak vážně bereme Boží svatost? Víte, přemýšleli jsme nad svojí vlastní nečistotou
15:42a způsobilostí sloužit hospodinu. Víte, Job, když byl ve svém ponížení, bolesti a utrpení, ačkoliv se nedopustil zlého a netrpěl za své hříchy, vyznal něco hlubokého. Job 14.4. Kdo učiní z nečistého čisté? Nikdo. To vyznal Job. Kdo učiní z nečistého čisté? Nikdo. Nikdo přeci, nikdo z lidí,
16:15nikdo na nebi, ani na zemi není schopen sám. A nemilme se, jak praví písmo. Ani obětní krev zvířat, ustanovena zákonem pod synajskou smlouvou, Nebyla z toho nikdy zcela smít nečistotu hříchu pro vinění božího lidu před samotným bohem. Toto dopodrobna rozebírá pysatel listu Židům. Židům 9.9. To bylo podobenstvím pro nynější časy, neboť dary a oběti, které se tam přinášely,
16:45je míněn stánek a potom chrám, nemohli dokonale očistit svědomí toho, kdo je obětuje. Jde jen o pokrmy, nápoje a různá omývání, tedy o vnější předpisy platné jen do nového uspořádání. A v desáté kapitole pokračuje, poněvadž zákon má pouhý stín budoucího dobra, ne samopodobu těch skutečností, nemůže každoročně stejnými obětmi,
17:11jež jsou stále přinášeny nikdy učinit dokunalými ty, kdo s nimi přistupují, což by nepřestali obětovat, obětovat, kdyby ti, kdo Bohu slouží, již neměli žádné vědomí hříchu, když jsou jednou očištěni, ale v těchto obětech je každoročně připomínka hříchu, neboť je nemožné, aby krev bíku a kozlu odstraňovala hříchy.
17:37Rozumíme tomu? Ani sama starozákonní bohoslužba se všemi těmi rity očišťování, které jsou ustanoveny v Levitiku a v dalších knihách, nemohla očistit nikdy člověka tak, aby mohl přijít do přítomnosti všemohoucího Boha. A co s tím? Kdo vyřeší tento strašný problém lidstva, které v Adamu propadlo hříchu, smrti a zkáze?
18:09Vždyť i sám velekněs, který zastupoval boží lid, který byl ustanoven podle zákona Božího, vydaného na Synají z krze Božího služebníka Mojžíše, je ve svém ohyzném rouchu zcela nespůsobilý zastoupit Boží lid Izrael. Jenž tak trpce zklamal svým odpadnutím od živého Boha a jeho svaté smlouvy.
18:39A to nejednou. A tehdy to vyústilo právě v ono babylonské zajetí. Vedlo to ke ztrátě autonomie Izraele a od té doby Izrael již není autonomní, ale žije pod vládou pohanu. Až do nínejšího dne. Od počátku té babylonské sochy, té zlaté hlavy, co jsme do podrobna rozebírali, Izrael není svrchovaným národem, ale je stále pod přímou mocí
19:12a nad vládou pohanu, tak jak hospodin je vydal. A to bude trvat až do jistého času. Až do nápravy těch věcí. A toto všechno by nás mělo burcovat k ty nejdůležitější otázce lidské existence. Když přemýšlíme nad stavem lidstva člověka Izraele, Ale mělo by nás to vyburcovat. A stejně jak učedníci, když slyšeli ty podmínky, které Kristus skladl a jak on představoval učení o vejtí do Božího království,
19:51tak to nakonec vyústilo v to, co to musí vyústit a pokud ne, tak jste zaslepeni. Když učetníci v 19. kapitole v Matouše 25 zvolali, když toto učetníci slyšeli, velice se zhrozili a řekli, kdo potom může být spasen? Už jste si položili v životě tuto otázku. Pokud ne, je na čase.
20:21A tehdy Ježíš na ně pohleděl a řekl, U lidí je to nemožné. Ale u Boha je možné všecko. A tady dostáváme velikou lekci u proroka Zechariáše. Nebýt boží svrchvané milosti, lásky, slitování a dobroty, jak by toto všechno mohlo dopadnout? Co by se stalo, kdyby boží spása záležela na člověku?
20:54Co by se stalo, kdyby záležela na věrnosti Izraela? Podívejme se na dějny Izraele. Jak smutné jsou. Kolik pádu, kolik nevěrnosti, kolik božích soudu až do dnešních dnů. A proč?
21:24A poštol Pavel odkrývá podstatu, základní podstatu problému Izraele, který trvá už od synajské smlouvy. Římanům 10.2. Nebo tím vydávám svědectví, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle pravého poznání. Protože neznají Boží spravedlnost a místo toho usilují postavit svou vlastní spravedlnost. Nepodřídili se spravedlnosti Boží.
21:55Dodnes mnozí nechápou smysl výzvy, před kterou nás staví Boží zákon. nechápou roli božího zákona, který měl člověka a má vychovat ke Kristu. Deuteronomium 30.17. Jestliže se však tvé srdce odvrátí, nebudeš poslouchat, necháš se svét, budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim,
22:25oznamuji vám dnes, že jistě zahynete a nedožijete se mnoha dní v zemi, do které procházíš Jordánem a jdeš, aby jsi obsadil. Všimněte si, kolikrát hospodin si volá světky. Povolá vám, nesproti vám, za světky nebesa i zemi. Předložil jsem ti život a smrt, požehnání i kledby. Ano, na tom stojí zákon. Zákon je položen na požehnání, pokud budete činit,
22:56a prokletí, pokud to činit nebudete. Zvol si život, aby jsi zůstal na živu. Ty i tvé potomstvo. Dokázal to Izrael? Dokázal to někdo někdy z lidí? Ne. Vist Galacký nám jasně říká, a nejenom on, že ze skutků zákona nebude před Bohem ospravdlněn vůbec nikdo.
23:29A kdyby byl zákon schopen přivezt člověka k dokonalosti, k čemu Kristus? K čemu z utrpení Božího syna? Vždyť člověk nedokáže naplnit ani to nejvyšší přikázání. A to první. A to je. A miluj hospodina svého Boha, jej poslouchej a přilni k němu. Vždyť on je tvůj život a dá ti dlouhá léta, aby zbydlil v zemi, o které hospodin přísahal tvým otcům,
24:00Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi, že jim je dá. Dokázal to někdy někdo naplnit. A zcela jasně tuto tezi rozvádí v těch nejdůležitějších teologiích soteriologie Pavel v listu Římanum, když odkryvá to vnitřní rozpoložení člověka, který je, poznamenám, dědičným hříchem, pádem. Pavel vyznává Římanům 7.18.
24:31Vím totiž, že ve mně to je v mém těle. Nepřebývá dobré, neboť chtít dobré to dokážu, ale konat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nejbrž zlo, které nechci. Jestli však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který je ve mně. Nalézám tedy tento zákon, když chci činit dobro, je přímě zlo. Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím.
24:57Ano, mnoho lidí vám řekne, když jim citujete zákon, no jistě, to je správné. Ale jak říká pošto Pavel Vistu Římanům, ale člověče, když odsuzuješ druhého a sám činiš to tež, myslíš si, že unikneš? Víte, to, že ještě víme, co je činit dobré, co žádá zákon, totiž nikoho neospravlní, neboť ospravedlný bude ten ne, kdo ví, ale kdo koná.
25:28Dodržel někdy plně někdo z nás zákon? No židé určitě ne. A tak zůstává tady ta hrozná věc, kterou Pavel pokračuje. Vím však, že jiný zákon ve svých údech, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu,
25:58Jenž je v mých údech, já nešťastný člověk. Kdo mne vysvobodí z těla této smrti? A toto jsou velmi palčivé otázky, které právě souvisí s tím ohyzným špinavým rouchem. Jeremiáš 13, 22 odpověděl člověku na jeho hloubání. Řekneš-li si v srdci, proč mě to potkalo?
26:28A jak hospodin ti odpoví, pro množství tvých nepravostí byla ti vyhrnutá sukně a byla svydána násilí. Může snad kušiec změnit svou kůži? Víte, kdo je kušiec? Je ti opan. Jakou barvu kůže má? Budeme nekorektní. Černou. Či Levhart svou skvrnitost? A tak pak Jeremiák říká, no jestli, že Levhart může ztratit svoji skvrnitos a kušijec,
26:59vybělit svoji kuži, pak i vy byste mohli konat dobro. Ale pán říká, jak vy byste mohli jednat dobře, když jste se naučili páchat zlo. A opravdu, dovede padlý hříšný člověk sám od sebe zvolit dobro a konat jej? může obstát člověk ve vlastní spravedlnosti, která je založena na vlastních snahách na plnění zákona.
27:30Vždyť, jak dosvědčuje písmo, všechna naše spravedlnost je přece v božích očích tím cárem ohyzdného roucha. Římanům 3.10 cituje žálm. Jak je napsáno, není spravedlivého. Není ani jednoho, není kdo by rozuměl, není kdo by horlivě hledal Boha. Všichni se odchylili, společně se stali nepotřebnými. Není kdo by činil dobro, není ani jeden.
28:01A tak, jak pokračovalo ono soudní líčení před hospodinovou tváří, kde stál Jehošu a v tom špinavém šatu a popravici stál Satan. To je opravdu naprosto klíčové, jak z eschatologického pohledu, tak i se soteriologického. Protože na tom doktrinálně opravdu stojí nová smlouva.
28:31Zachariáš 3.2. Hospodin řekl Satanovi, ať tě napomene hospodin, Satane. Ať tě napomene hospodin, který vyvolil Jeruzalém, což to není poleno zachráněno z ohně. Opět je zde jasný a silný důkaz na zjevení Boží trojedinosti. A tady konkrétně byste si měli přece pozastavit, jak to zvláštně a divně hospodin mluví.
29:03Hospodin řekl satanovi, ať tě napomene hospodin, to je schizofrení. Kdybych řekl Ludvíku, řekni Ludvíkovi, ať tě Ludvík. Ale pokud máme světlo boží trojedinosti, zjevenou jasně písmem, tak zde vidíme, že je zde opravdu úraz zasena úlohu toho anděla hospodinova, který stál jako přímý prostředník mezi jeho šuou a Bohem, otcem.
29:40A tak pak už v tomto světle je zcela jednoduché pochopit, o co se zde jedná, Protože není to poprvé, kdy v Zachariášovi vidíme úlohu hospodinova anděla, který se zde přimlouvá a intervenuje v zájmu božího lidu. Vždyť už v tom prvním vidění, kde byl hospodinův posel, jako ten, který přijímá report od těch andělů, kteří projeli zemi křížem, krážem,
30:08aby vydali svědectví, jak je to s těmi okolními národy, a mezi kterými Izrael bydlí jako ta, jak se to tam bylo popsáno, v té dolině tmavé, černé, bylo to Myrtový. A uprostřed toho Myrtový stáleli ty jezdci, aby přidali a přišli svědčit andělu hospodinovu. A tehdy pozvedl hlas, když vydali svědectví anděle, andělu hospodinovu,
30:36čili preinkarnační stádium zjevení Ježíše Krista, na to hospodinův posel zvolal. Hospodine zástupů, jak dlouho se ještě nechceš slitovat nad Jeruzalémem a nad jadudskými městy, jimž dáváš pocitovat svůj hrozný hněv již po 70 let? A hospodin poslovy, který se mnou mluvil, odpověděl slovy dobrými, slovy utěšnými. Posel, který se mnou mluvil, mi na to řekl.
31:08Provolej, že toto praví hospodin zástupu, horlým pro Jeruzalém a Sion velkou horlivostí. Jsem hrozně rozlícen na sebejisté pronárody, které hned přiložili ruku ke zlému, jakmile jsem se na svůj lid jen maličko rozlítil. Proto praví hospodin toto. Obrátím se k Jeruzalému s hojným slitováním. bude v něm zbudován můj dům, je výrok hospodina zástupu
31:38a nad Jeruzalém bude natažena měřící šnůra nebo pásmu. Dále provolej, že toto praví hospodin zástupu a města budou znova oplývat dobrem, hospodin znovu potěší sion a znovu si vyvolí Jeruzalém. Ano, boží vyvolení Jeruzaléma, boží nezasloužená milost. boží otcova odpověď na přímluvnou modlitbu anděla hospodinova.
32:14Tak nyní volá anděl hospodinů k hospodinu, aby napomenul satana. Protože satan ve své troufalé zlobě nejenom, že byl nástrojem soudu nad Izraelem, ale vždycky usiluje o to, aby byl Izrael zničen. Aby byly překaženy boží plány z pásy. Satan si je už od genezis moc dobře vědom,
32:47jaký soud nad ním hospodin vyřkl a tak je moc dobře ví, co hospodin člověku zaslíbil. Vždyť už v třetí kapitole genezis popádu čteme, co slyšel had, v němž byl Satan. Co hospodin tehdy řekl? I řekl hospodin Bůh Hadovi, protože jsi to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat, ode vší polní zveře. Polezeš po bříše po všechny dny svého života.
33:21Žrát budeš prach. Mezi tebe a ženu položím nepřátelství. I mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu. Ještě Satan od počátku je vystaven tomuto tlaku a moc dobře ví a věděl, že z Izraele vyjde ta žena, že bude z pokolení Davidova. A to věděl proto, protože viděl, jak pán Bůh postupně v čase naplňoval
33:54své slovo a jaké zaslípení dával. A tak není divu, že využil kterékoliv příležitosti. Aby tento plán překázelo. Ale bratře a sestry, pamatujme na to, co tady čteme. Anděl hospodinu, čili volal k hospodinu. Ať tě napomene hospodin, satane. Ať tě napomene hospodin. Když hebrejštině je dvojí zvolání, proč myslíte, že to tak je?
34:28Má to sloužit v gramatice jako? nebo intenzifikace, něco jako v češtině, kdybychom za ten text dali několik vykřičníků. A všimněte si, ať tě napomene, kdo? Hospodin. Víte už, mnohokrát a znovu se k tomu musíme v tomto textu vrátit. Je nám jasně v písmu vzjeveno, že definitivní soud nad satanem je plně ve svrchovaných rukách všemohoucího Boha.
35:02Toho si prosím vás, buďte všichni plně vědomi. Boží syn i všichni vyvolení boží andělé si toho jsou vědomi. A tak nám Juda, když nám zjevuje podivuhodnou nebeskou scénu, když se přel archanděl Michal s dňáblem o Mojžíšovo tělo, Tak co tehdy zaznělo? Nedovolil si nad ním vynést zatracující soud,
35:33ale řekl, ať tě strestá hospodin. Ovšem v božím lidu pod vlivem falešných učitelů jsou tací, o kterých právě Juda mluví a před čím náš zvaruje. A přece sám Archanděl Michal, když se přel s dáblem o Mojžíšovo tělo, neosměl se vynést nad ním zatracující soud, ale řekl, potrestej tě, hospodin. Ti to však rouhají se tomu, co neznají a co půdem jako nerozumná zvířata znají,
36:07v tom propadají záhubě, bědají jim. Neboť se dali cestou kajnovou a jako balám se nechali svést úplatkem a jako kore zahynuli pro svou spouru. Ti jsou úskalým vašeho bratrského stolování, když s vámi hodují bezbázně před Bohem. A jsou jako pastíři, kteří pasou sami sebe. Jsou jako mraky bez děště, hnané větrem, podzimní stromy bez ovoce,
36:35dvakrát mrtvé a vykořeněné, divoké vlny možské, vyvrhující své vlastní hanemnosti. Pludné hvězdy, jimž na věky je připravena nejčernější tma. I toto je v dnešních dnech strašný nešvark církvě. Mnozí pomatení věřící pod vedením falešných satanských učitelů infiltrovali církev a vynášejí zcela nerozumné a pošetilé,
37:03rouhající se soudy nad satanem, aniž by trpělivě čekali, až sám hospodin naplní svá zaslíbení, o kterých jasně promluvil například Apoštol Pavel. když pozbuzoval římany, kteří trpěli pod mocí císařovou a viděli krutosti páchané na božím lidu v přímém přenosu. A víte, co jim tehdy napsal Pavel do Říma? 16.20. Bůh pokoje brzo srazí satana pod vaše nohy.
37:37Milost našeho pána Ježíše Krista buď s vámi. Amen. A tři ano, i pán Ježíš tento soud a tuto věc dává do hospodinových rukou. Rozumíme tomu, důvod zachování Izraele je klíč k pochopení spásy. Protože hospodin vyvolil Jeruzalém, boží vyvolení z milostí je podklad božího rozhodnutí,
38:08což opak o něm vidíme v písmu. Apoštol Pavel to jasně při výkladu hlubokých teologických doktrín deklaruje. Římanům 11.4. Co mu však řekl božský výrok? Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří se neskronili před bálem. Tak i v nynějším čase zůstává ostatek lidů podle vyvolení z milosti. Jestliže však z milosti pak již ne na základě skutku,
38:37jinak by milost již nebyla milostí. Nejde zde o zásluhy. Nejde zde o vlastní spravedlnost. Nezáleží na tom, kdo chce a nikdo, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává. Toho si musíme být neustále vědomi. Je to boží milost, nezasloužená milost. Spasení není z nás. A víte, asi nejčastěji citovaným textem ze Zachariáše je
39:06taky jeden z nejvíce zneužívaných textů písma. A to je nesilou ani moci. Ale mým duchem, pravý pán, ale co to tedy znamená? Což to není poleno, zachráněno z ohně? Ano, celé jasný poukaz na naplnění převzácných zaslíbení ohlášených dávno předtím skrze boží služebníky proroky. Už Římanum zase znovu Pavel to používá, aby poukázal na ty hloubky teologie.
39:41Římanum 9.29. A jak to pravil již Izajáš, to znamená Izajáš 700 a Zachariáš, to jsme někde v roku 519. Jak to Izajáš předpověděl? Kdyby nám pán Cevaot nezanechal si mě, byli bychom jako Sodoma. Gomoře bychom byli podobni. Tak to bylo s Izraelem. Tak to bylo s tím ostatkem, který pán Bůh vyrval z těch svých soudů.
40:13Hospodin vdí nad svým slovem, aby jej vykonal. Hospodin je věrný svým zaslíbením a smlouvám, které s člověkem uzavřel navzdory lidské slabosti a neposlušnosti a nevíře. I zuřivosti satana a jeho mocností. Vždyť právě u Agea jsme si připomněli, proč se hospodin rozhodl být s tím ostatkem, který přišel z Babylona. Bylo to pro jejich dobro? Ne.
40:42Ageus jasně říká, Ageus 2.4, nuže posilni se zerubáveli. Zerubávela jsme si už u Agea rozebrali, to je ten potomek z Davidovské linii. Je hospodin výrok a pak přistupuje k tomu veleknězi, jeho šovi, který byl tak špinavý. Synu Josadakův, posilni se všechen lidé země hospodinu výrok a jednejte, nebo já jsem s vámi, je výrok hospodina zástupu.
41:08Ale proč jsem s vámi, lidé? Kvůli úmluvě, kterou jsem uzavřel s vašimi, s vámi, nebo bylo ti otcové jejich, když jste vycházeli z Egypta. Můj duch stojí uprostřed vás. Nebojte se. Nebylo to pro jejich skutky, pro jejich zásluhy. Vždyť Jeremiáš mluví o Izraeli takto, Jeremiáš 5.11. Dům izraelský i dům judský, mi totiž byl zcela nevěrný je hospodinův výrok.
41:41Jak mu byl Izrael nevěrný? Zcela. A jak pravý duch svatý ústa a poštoli Pavla? Timoteovi 2.13. Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe. Hospodinova smluvní věrnost je zaručena dokonce přísahou. Ale to neznamená všeobecné spasení.
42:14Micháš 7.18. Kdo je Bůh jako ty, kdy žil Micháš? To byl současník jakého proroka? Je to sedmé století před Kristem, čili byl současníkem proroka Izajáše. Taky se mu říká jinak někdy malý Izajáš.
42:47Ovšem, tak jako Izajášova služba byla primárně určena pro lid judský, tak Michajáš primárně sloužil lidu severního království Izraela. Micháš praví 7.18. Kdo je Bůh jako ty, který snímá vinu a promíjí přestoupení ostatku, ostatku svého dědictví? Nebude držet neustále svůj hněv, protože má zalíbení v milosedenství.
43:16Znovu se nad námi srituje, pošlape naše viny a všechny naše hříchy uvrhneš do hlubin moře. Prokážeš věrnost Jákobovi milosedenství, Abrahamovi, jak si přísahal našim otcům od dávných časů. A jinde Izajáš dodává, Izajáš 10.21. Ostatek se vrátí, ostatek Jákoba k Bohu, Bohatýru, neboť i kdyby bylo tvého lidu Izraeli jako mořského písku,
43:47vrátí si ke mně jen ostatek. Je rozhodnuto skoncovat, jak záplava se valí spravodnost. Ano, panovník hospodin zástupů se rozhodl učinit konec a to po celé zemi. Proto panovník hospodin zástupů praví toto. Můj lidé, který bydlíš na Sionu, neboj se Asýrie, bije tě metlou a zvedá na tebe hůl, jako kdysi Egipt. Ještě jen kratičký čas a můj hrozný hněv skončí.
44:15Je však můj hněv zničí. Víte, že boží lid byl mnohokrát byt z božího rozhodnutí. Byl to Egypt, který byl Izrael. Pak to byla Asýrie. Po Asýrie to byl Babylon. Po Babylonu to byly Médoperšané. Po Médoperšanech to byly řekové. Po řecích to byly římané. A až nakonec to bude sám Antikrist. Ale pán Bůh to skončí.
44:46A ono poleno zachráněno z ohně je onen koš těch dobrých fíků, které viděl Jeremiáš ve svém vidění. Já jsem vám říkal, že tam je klíč pochopení ostatku Izraele. Totiž Jeremiáš v době, kdy byl odveden do zajetí syn Jojakým a Jojakým s královnou matkou do Babylona, čili to byla jaká exilní vlna? Druhá, čili rok asi, byly tři vlny, ta druhá byla rok 8, spíš 8.
45:24Před Kristem byla odvedena druhá deportační vlna do Babylona. A tehdy Jeremiáš dostal od hospodina toto. Hospodin mi ukázal hled dva koše fíku postavené před hospodinovým chrábem. To se stalo potom, co babylonský král Nebuchadnezar odvedl do zajetí judského krále Jokaneáše, což je Jojákín, syna Jojákímova a judská knížata, řemeslníky a kováře z Jeruzalema
45:57a přivedl je do Babylona. Jeden koš velmi dobrých fíků, jako jsou rané fíky, a jeden koš velice špatných fíků, tak špatné, že se nedají jíst. Hospodin mi řekl, co vidíš, Jeremia? Řekl, že jsem fíky. Ty dobré fíky jsou velmi dobré a ty špatné jsou velmi špatné. Tak špatné, že se nedají jíst. Stalo se ke mně hospodinovo slovo. Toto praví hospodin Bůh Izrael.
46:24Jako na tyto dobré fíky, tak budu k dobru hledět na judské vyhnance, které jsem poslal pryč z tohoto místa do chaldejské země. Obrátím na ně svůj zrak dobru a přivedu je zpět do této země. Vystavím je a nezbořím a zasadím a nevyrvu. Dám jim srdce, aby mě poznali, že já jsem hospodin. Opakuj. Bůh sám jim dá srdce, aby ho poznali, že on je hospodin.
46:52Budou mým lidem a já budu jejich Bohem, protože se ke mně navrátí celým svým srdcem. Co je první? Museli dostat nové srdce. To je jasný předobraz nové smlouvy. To je podmínkou toho, aby se vůbec člověk mohl navrátit k hospodinu. Ale Jeremiáš pokračuje. Jako se nakládá se špatnými fíky, které jsou tak špatné, že se nedají jíst,
47:20toto praví hospodin, tak to naložím s judským králem Sitkiášem, s jeho knížaty a s ostatkem Jeruzalema, který zůstal v této zemi i s těmi, kdo bydlí v egyptské zemi. Učím je úděsem a zlem v všechny království země, potupou a pořekadlem, posněškem a kledbou na všech místech, kam jsem je zahnal. Pošlu na ně meč, hlad, mor, dokud nebudou zcela vyhlazeni ze země,
47:46kterou jsem dal jejich otcům. A tady je upravdu klič k pochopení. Oné podivohodné scény z vidění proroka Zechariáše. Je to jasný poukaz na ustanovení nové smlouvy. V jehož kontextu je nutné celé to vidění, čtvrté vidění, noční, chápat a vykládat. Protože právě prorok Jeremiáš se stal ten, který dostal zaslíbení nové smlouby
48:12zcela otevřeně od hospodina. Jeremiáš 31.31, to se dobře pamatuje. 31.31. Hle, přicházejí dny je hospodinu výrok, kdy uzavřu s domem izraelským a s domem judským novou smlouvu. Nejako smlouvu, kterou jsem uzavřel z jejich oci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. smlouvu, kterou porušili, ačkoliv jsem byl jejich pánem, jeho spodinu výrok.
48:40Ale toto je tá smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po těch dnech, jeho spodinu výrok. Svůj zákon dám do jejich nitra a zapíšu jej na jejich srdce, budu jejich bohem a oni budou mým lidem. Jeho šua byl oblečen do špinavého šatu, když stal před andělem hospodinovým. Ten promluvil a řekl těm, kteří stáli před ním. Sundejte z něho ty špinavé šaty.
49:10A jemu řekl, pohleď, odňal jsem od tebe tvou vinu a obléknul tě do slavnostních šatů a řekl, ať mu vloží na hlavu čistý turban. Vložili mu na hlavu čistý turban a oblékli mu šaty, zatímco anděl hospodinu stál. No ten výklad je teologicky tak hluboký a tak jasný na podkladě těch textů, že ono převléknutí jednoznačně teologicky poukazuje na boží akt smíření
49:45skrze prolitou krev pána Ježíše Krista a přičtění jeho spravedlnosti, kterou koná sám panovník hospodin ve svém spasení. Poukazuje na to bezpočet textu nového zákona, Ono převlečení, obléknutí je tak častý termín používaný v ospravedlnění, že bychom tu byli do rána. Ale použiju například tento text z Jevení Janovo.
50:12Z Jevení Janovo 7.13. Jeden z těch starších nám nepromluvil, kdo jsou ti, odkud přišli, kteří jsou oděni v bílá roucha? Řekl jsem mu, můj pane, ty to víš. On mi řekl, to jsou ti, kteří přicházejí z velkého soužení. A dejme pozor, svá roucha vyprali a vybílili v krvi beránkově. Proto jsem před božím trunem a slouží mu v jeho svatyni dnem i nocí
50:41a ten, který sedí na trunu, nad nimi roztáhne svůj stán. Již nebudou hladovět ani žíznit, neublíží jim slunce ani jiný žár, neboť benánek, který je uprostřed trunu, je bude pást a povede je k pramenům od života. A Bůh jim setře každou slzu z očí. Jen sám hospodin může na základě oběti Božího syna odejmout lidskou vinu a smít jeho hřích.
51:14Kolostyn 2.13. I vás, když jste byli mrtvi v proviněních a neobříst se svého těla, spolu s ním obšivil, když nám všechna provinění odpustil. a vymazal rukou psaný záznam, který svými ustanoveními svědčil proti nám a který nám byl nepřátelský, odstraněl z našeho středu tím, že jej přibyl na kříž. A dejme pozor, co tím učinil.
51:43Tak odzbrojil vlády a autority a veřejně je vystavil na odiv, když je vedl triumfální průvodem v něm. Jen takto mohl být usmířen spravedlivý boží hněv a umlčen Satan. Satan nemohl být umlčen jako žalobce před Bohem soudcem, jinak, aby Bůh zachoval svoji spravedlnost.
52:13Vždyť on měl na co poukázat. Jeho šua nebyl bez viny, ani boží lid. Ale díky této věci, že pán Bůh potrestal svého syna místo nás, že ještě před stvořením světa byl Kristus vyhlédl, aby se stal smírčí obětí za svůj lid, mohl pán Bůh převléknout jeho šůl do čistého šatu a tak jasně poukázat prorocky na to, co se stalo v čase,
52:47když pán Ježíš prohlil svoji krev, aby zaplatil za naše hříchy. A my tak můžeme dnes mít vypraná roucha v jeho krvi. Římanum 8, 32. On neušetřil vlastního syna, ale za nás za všecky ho vydal, jak by nám spolu s ním nedaroval všecko. A teď dejte pozor, tady on ukazuje na to, co vidíme u Zachariáše.
53:17Kdo bude žalovat na boží vyvolené? No, satan žaluje, ale pán Bůh ho může napomenout. Proč? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a byl zkříšen z mrtvých, je na pravici boží a přimlouvá se za nás. Rozumíme tomu? Pán Bůh je spravedlivý. On nemůže říct v pořádku.
53:50On může říct a napomenout satana jenom proto, že Kristus zvítězil nad naším žalobcem. A to, když byl přibyt na kříži. A pak triumfálně vzkříšen, čímž bylo potvrzeno, že Bůh Otec tuto oběť přijal. A víte, o tom by bylo jistě mnoho a mnoho co mluvit. Ale je to těžké, protože jak si stěžoval už duch Boží ústy
54:22pysatele listu židům, o něm máme mnoho co říci, ale je to obtížné slovy vysvětlit, protože jste se stali línými ke slyšení. Neboť ačkoliv jste tou dobou měli být učiteli, opět potřebujete, aby vás někdo učil počáteční základy božích výroků. Stali jste se těmi, kteří potřebují mléko a néhutný pokrm. Neboť každý, kdo potřebuje mléko, je neskušený ve slově spravedlnosti.
54:51Protože je ještě nemluvně. Pro dokonalé je však tuhý pokrm. Pro ty, kteří mají smysly návykem vycvičený k rozluzování dobrého a zlého. Víte, apoštol Pavel, jak jsem přesvědčen a budu toho zastáncem, jakožto autor listu židům, minimálně ten, který ho ne zapsal ručně, ale stál za jeho vznikem, si stěžoval na jednu velikou věc,
55:15kterou vidíme i dnes. Když rozebíráme doktrínu o spravdlnění, tak musíme zabroušit do mnohem vážnějších doktrín, jako je doktrína vyvolení, ostatku Izraele a tak dále. A už tehdy si apoštol Pavel a pysatele listu židům stěžovali, že to nechtěli lidé poslouchat. že chtěli jenom mléko. Ale my nemůžeme zůstat u mléka. My musíme růst. My musíme jít dál.
55:49To je boží vůle, aby jsme pochopili, jaká je to hloubka, jaká je to šířka, jaká je to výška. A jak to chceme pochopit, když neuvidíme ty obrovské souvislosti? Jak můžeme docenit, co máme v Kristu? Kde máme čerpat odpovědi pro lidi, kteří se nás ptají, proč? My máme mnoho odpovědí, ale problém je, že i dnes v církvi platí to, co bylo na začátku.
56:27Nechceme slyšet. Chceme mléko. A je přirozené chtít mléko. Všem v kojeneckém věku. Je hezké, když přijdete a miminko se má čilek prsu své matky nebo pije žel někdy umělé mléko. To je už trošku otřesné, když někdo ve 40, v 50, 60 letech chození s Kristem snese jenom mléko, protože nesnese hutný pokrm.
56:59Ale to je stav žel dnešní církve. A pak volejme, ne duchem, teda ne silou, ani moci, ale duchem pravý pán. Co tím vlastně chceme říct? Ratře a sestry, dnes tady skončíme. Skončili jsme vážným slovem, které nás vede ke Kristu. My musíme jít dál, musíme pokročit v chápání božích věcí, jež nám jsou slatými písmi zanechána.
57:30Abychom byli dobře vyzbrojeni pravým poznáním Boha a jeho záměru. Nemůžeme zůstávat nedospělými. Žeď v listu efeským jsme vedeni k tomu, aby jsme dorůstali do plnosti lidství měřeno kristovou měrou. Aby jsme již nebyli zmítáni kdyjakým závanem falešného učení a stivým sládením bludu, musíme se zabývat i hutným pokrmem.
57:59A že Zachariáš je plný hutného pokrmu, to tedy je. Ale na nich je právě vybudována i základní doktrinologie nauky o spravlnění zvíry a milosti. Takže my příště, jak pán Bůh dá, bychom se vrátili k tomu, co to znamenalo pro Izrael, toto očištění velekněze. Pak se podíváme na to, co to znamená v tom všeobecném pohledu pro člověka,
58:31ale budeme se také zabývat, proč musel hospodin napomenout samotného velekněze. Protože už minule jsem říkal, abyste se zabývali takzvanou otázkou laciné milosti. Ve lehněst totiž nejenom, že byl převléknut, ale dostal i turban, i k tomu se vrátíme, v tom je také jistá symbolika, ale byl napomenut. A za tím napomenutím je určitě nutné vidět, co to znamená laciná milost.
59:05A že i novozákonní církev je mnohdy napomínána k tomu, aby boží milost nepřijímala nadarmo. Ale že jestli někdo pochopil, co to znamená být oblečen v nové roucho, tak se musí také podle toho řídit. Takže opravdu přemýšlejme nad tím, přemýšlejme nad texty v Novém zákoně, které nás právě vedou k tomu, že když už jsme tady byli obmyti, očištěni,
59:31jak máme tuto novou identitu žít a jak se má v našem životě projevit. Protože je mnoho velmi vážných textů i v Novém zákoně, které nás varují, stejně jako byl velmi napomenut velekněstně Hošua, jak se máme po přijetí milosti chovat. Takže tolik dnes ode mě, teď je možnost doplnit, zeptat se.