Chlubte se Hospodinem #2
Biblické texty v kázání
Žalm 105Žalm 106Genesis 15Žalm 108Jeremjáš 9Jan 3Jan 15
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (9)
- 18:40 Jan 15,5
- 20:53 Žalm 105
- 31:55 Žalm 105
- 41:55 Žalm 108
- 45:45 Žalm 105
- 52:37 Žalm 105
- 1:28:00 Žalm 105
- 1:31:03 Jan 3,16
- 1:33:41 Jeremjáš 9,22
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:03Šalom a léchem. Pokoj vám. Vítám vás i já na tomto místě, kde jsme se sešli, abysme skutečně v písních chval a modlitbách a především v tom naslouchání Božího slova uctívali našeho trojjediného Boha, Otce, Syna i Ducha svatého. A eh na mě dnes opět připadla služba. Já jsem vám v minulosti nebo hned na začátku roku sliboval, že dál je
0:29pán. Tak se ještě vrátíme společně k tomu tématu, které jsem začal eh kázat na ten náš verš, který jsme si jako sbor vytáhli. A vyšlo to tak, že tedy dnes bude dáli pán pokračování a my společně tedy půjdeme do Božího slova a budeme společně přemýšlet nad eh tím veršem,
1:01který eh ano byl primárně tažen eh pro tento sbor, ale v té své šíři a v v tom všem svém dopadu určitě nepatří jenom tomuto sboru, ale může a měl by posloužit naprosto všem, protože jak jsme si i minule řekli, veškeré Boží slovo je vdechnuté Bohem a je užitečné k vyučování
1:31a k proměně, aby Boží člověk byl skutečně připraven ke každému dobrému skutku. My jsme zpívali o jednom jménu. Zpívali jsme nejkrásnější jméno Ježíš. Je to jedna ze starých písní, ale velice dobrých. A my jsme si, jestli si pamatujete, vytáhli sbor, verš z žalmu 1053. Lupte se jeho svatým
2:01jménem, ať se raduje srdce těch, kdo hledají Hospodina. Já jsem v minulost tom minulém našem ztišení vám jasně ukázal a poukázal, že samozřejmě v tomto žalmu nemůže být jinak než použito to svaté Boží jméno tetragramaton judhej v Hehej, které nevyslovujeme. Výslovnost byla po staletí už po tom, co byli Židé
2:31v babylonském zajetí, naprosto zavržena a nebyla vyslovována ani v době samotného Pána Ježíše Krista v synagogách, když byl tady mezi námi. A víte, že i Duch svatý vedl pisatele nového zákona, tak aby v těch místech, kde jsou přímé citace starozákonních textů a kde přímo se tedy vyskytuje to svaté Boží jméno, bylo použito. Kdo mi
2:59pomůže? Co? No, co čtete v nových zákonech, když čtete přímé citace starozákonních textuů, kde je Boží svaté jméno. Samozřejmě čteme Pána. Jediná možnost, jak Duch svatý vedl pisatele nového zákona, bylo, že všude
3:30tam, kde opisovali starozákonní texty a bylo to svaté Boží jméno, byla použita transk krypce hebrejského, tetragramatonu, ne? Rozhodně ne. Najdeme tam transkripci fonetickou například jména Ješua, které se přepisuje do řečtiny jako Jesus, protože řečtina nemá š, ale všude tam, kde narážíme na to svaté Boží
4:01smluvní jméno, které, jak jsem víte, je vlastně tvarem slovesa být vilní podobě, čili ten, který způsobuje bytí, tak tam všude čteme Kyrios. Takže budeme respektovat Ducha svatého a tak jak zjevil nový zákon, já ho respektuji. Proto se silně stavím na odpor všem transkriptím, takzvaným rukopisům
4:31nového světa a tak dále, které tam používají Jahve, Jehova. Nevím, kdo to je. Všude tam, kde novozákonní pisatelé přepisovali starozákonní texty a dokonce tak byla psaná i Septoaginta. Co je Septoaginta? Septoaginta je první překlad starozákonních písem do tehdy světového jazyka, kterým byla v té době
5:01řečtina. Tak všude tam, kde se vyskytovaly hebrejská jména, co řečtina dělala, pokusila se je transfoneticky přepsat. Víte, co to je transponeticky překlac jméno? No, tak například, když se jmenuje někdo jako David a řečtina, kontrolní otázka, koho vyvolám. Denitu to není. Tak má řečtina v může řečtina. Máme řečtině v
5:41kdo se učil řeckou abecedu někdy alfabetu teda. No, řečtina nemá v, takže David, da nemá v prostě musí to nahradit. Jo, my nemáme prostě proto Jesus není Jehošu neumí to. Takže všechna jména takto byly trans foneticky přepisována a přes latinu se pak dostáváme až k tomu našemu Jesus.
6:11Ale víte, co je zvláštní? Nikde nenajdete transfonetický překlad Božího svatého jména. Všude tam, kde překladači už septuagenty, 70 učenců, které povolal kdo? král jeden, který to potřeboval pro antiošskou nebo antiošskou alexandrijskou knihovnu. Víte, že alexandrijská knihovna to bylo tehdy centrum vzdělání, hořela tehdy v dobách
6:40Kleopatry, připomínám. Tak on požádal, aby ty učenci přepsali to písmo a oni co udělali hned, jak našli tetragramaton, který je v písmi písmu, jak často je tam často, málo, často hodně často, vyskytuje se tam vůbec a je tam 8000ckrát, takže to je docela často. To je jedno z
7:10nejčastějších slov písmu. Tak co použili? Přepisovali ho vždycky Kyrios. A tak všechny novodobé snahy novodobých pisatelů odmítám, aby se zaváděly tyto věci, protože my máme toto jméno v úžasné podobě přepsáno v Bibli. Je to jméno složeno ze dvou slov.
7:40slovesa Jaša a Božího jména a vzniklo z toho jméno Ježíš Jehošu neboli Jahitel je ten, který způsobuje spasení. Takže my se budeme chlubit jeho svatým jménem. A pokaď budeme používat transkripci Starého zákona, tak Hospodin je zcela relevantní, stejně tak jako v angličtině používáno, kdo by věděl,
8:13Lord s velkými písmeny v kvalitnějších překladech, aby se rozlišilo, kde v písmu je použito pán Adonaj a kde je skutečně to Boží svaté jméno Lord. Takže my se máme chlubit svatým jménem. Proto to znovu, ale více rozebírám, čím se máme tedy chlubit. Protože žalmista David jednoznačně ukazuje, že tím svatým jménem není žádné jiné jméno než Boží
8:44svaté jméno, tetragramaton. Ale jak se máme chlubit svatým Božím jménem, když se tetragramaton nevyslovuje? No tak samozřejmě v novozákonní době máme dvě možnosti a to je, že poukážeme samozřejmě na ten kvalitní překlad, bych řekl hospodin, což znamená hospodář nebo ten, který bdí nad bytím. A to hodně odráží podstatu toho jména. A
9:13nebo použijeme samotné jméno našeho Vykupitele, protože pod sluncem lidem nebylo dáno jiné jméno, v kterém je spasení, než leč jméno František Toník, ne? Je to jméno Ježíš. Takže bratři a sestry, to jenom rychle, abysme znovu přemýšleli nad tím jménem, protože máme se jim chlubit. A já jsem vlastně celou tu sérii výkladu nad tím
9:43veršem pojal zároveň didakticky, protože jsem vám říkal, že nepůjde jenom o psat, ale i způsob, protože v rámci způsobu vám chci zopakovat a nebo vás naučit v zkratce, jak pracovat s biblickými texty. že si tedy netaháme biblické texty nebo nečteme biblické texty na přeskáčku, vytahujeme si je z kontextu, ale že skutečně postupujeme tak, jak s
10:08písmem máme, že skutečně rozlišujeme a rozdělujeme slovo pravdy tak, jak máme, abysme byli dobřími služebníky a mohli posloužit nejenom sami sobě, k vlastnímu růstu a ne záhubě, ale k tomu, abysme z toho, co nám pánbůh v písmu zjevuje, získali maximum. A možná neřeknete, no ale to jsou texty ze Starého zákona. Proč bysme se
10:33dopodrobna měli zabývat nějakým veršem ze Starého zákona? Tak znovu a to už víme a známe z paměti vám opakuji, co Pavel říká v Korintským 10:11 kontex si zopakujte vy sami doma. Tyto všechny věci se jim staly. Komu se staly? Kontrolní otázka. Izraeli. Ne, nestalo se to ani Egypťanům pouze, ale hlavně Izraeli jako příklad pro nás a bylo to zapsáno k
11:01napomenutí nám, které zastihlo dokonání věku. Takže opravdu Starý zákon se může vykládat v neděli. Není to hřích. Je to přímo nutnost. Protože jestliže nebudeme čerpat z těchto hloubek, tak naše křesťanství vůbec nemá na čem být postaveno. 660 knih Božího slova a z toho kolik knih tvoří stará smlouva nebo písma staré smlouvy.
11:28Kontrolní otázka. Učíme se stále. Opakování 50 devět knih staré smlouvy. Má nám stále co říct. A tak my samozřejmě jako fundamentalisti, teroristi, ne fundamentalisti se držíme gramatickohistorického konceptu výkladů písma. Písmo bereme jako absolutně autoritativní, bezchybné, tak jak je pán Bůh zachoval
11:59ve svých originálních textech. Znovu říkám originálních textech, ne překladech. A tak bratř usilujme a sestry načerpat z toho co nejvíc. Jak správně rozdělovat slovo pravdy? Ve zkratce celá věda, která se tím zabývá, je věda exegeze. Exegest je řecké slovo, které znamená co? Vytahovat. Exeg.
12:32Tak bratři a sestry, budeme dnes vytahovat, budem pokračovat v toho, že z toho verše vytáhneme, vytáhneme maximum, co pán Bůh dovolí. K tomu se ještě dostanu. Ne, že budeme spoléhat na svoji lidskou moudrost jako nějaký učenci na univerzitách, kteří sice umí řecky, hebrejsky, ale v Krista nevěří, ale jako ti, kteří mají ducha Božího a
12:59kteří plně se opírají a spoléhají na Boží milost a moc, která je v nás, ne pro naše zásluhy, ale skrze jeho milost. Bra, sestry, já jsem dostal za úkol rychle, protože všecko je předtočeno, žádné dlouhé opakování, abysme se nezdržovali od tématu. Minule jsme si ty základy řekli. Víte, že pravá biblická exegeze stojí na syntatické analýze. To
13:25jsme si řekli. Tam je to minule jsem říkal hodně často. Já třeba v hovoru používám ironii. Nebuďte tedy zaskočeni, protože když je něco ironické, tak si to co vezmeme k srdci a uděláme to hned posléze taky. Ne, je to něco, co nás má borcovat, abysme nad tím přemýšleli. Boží proroci mluvili často víc než ironicky. Mluvili často satiricky,
13:49zžíravě. A takovým mistrem ironie nového zákona byl kdo? Sám pán Ježíš. ale i apoštol Pavel, který říká například: "Odpusťte, že jsme vás nebyli a nevyjídali jako ostatní." No, takže Ironie má své místo. Akorát někdy musíme dávat pozor, abysme se do toho nezamotali. A také jsem vám ukázal principy semantické analýzy, kdy jsme
14:16šli slovo od slova, abysme si ukázali, že skutečně záleží na každém slově. Záleží na každém slově v písmu nebo ne? >> Záleží. Dokonce nezáleží nejenom na každém slově, ale záleží na každé jotě, na každé, která je. Pán Ježíš říká: "Dříve nebesa a země pominou, le že by pominula jediná čárka, jediná jota se
14:38zákona mého." Takže my se věnujeme opravdu tomu, v jakém tvaru je to sloveso, v jakém tvaru je to slovo, co poukazuje. A my jsme si ukázali, že to hit hello je hit p a už nebudu rozebírat. To znamená chlupte se. Některé překlady říkají: "Ooslavujte, ale chupte se." Je mnohem příznačnější výraz. V jeho svaté jménu jismach, ať se
15:02raduje, to je jusif, to znamená to je výzva ve třetí osobě rozklad. Ať se raduje srdce každého, kdo hospodina bakaš mevakeše, to znamená kdy ho hledá. Zítra, včera, dnes jednou, dvakrát, třikrát. Řekli jsme si, participium prezentu znamená stále, neustále, furt, pořád, ustavičně, ať se raduje srdce těch, kteří neustále hledají Hospodina. Ale to všecko je
15:33prázdné stále. A ta křistave nastav musí přijít hermaneutika, aby nám řekla, co my si vlastně z té exegeze vezmeme. Exegeze nám to vytáhla a hermeneutika nám pomůže to aplikovat. Je to tak, protože to je důležité, abysme sem nešedili jenom přijímat nějaké poznatky, které jsou pro nás akademicky relevantní, ale aby to všecko
15:59nakonec vedlo k tomu, že to bude proměňovat naše životy. A vím, že jste se za to už někteří dneska modlili, protože tady zaznělo, abysme skutečně byli jako ti, kteří se nemají za co stydět, kteří nejenom, že Boží slovo slyší, ale že jsou těmi muži, kteří se zahledí do toho zrcadla, jimž je dokonalý zákon svobody a že když
16:28se dívají do toho zrcadla Božího slova, tak nejsou zapomětlivými posluchači, ale skrze to Boží slovo vidí odraz Krista a jak moc se mu podobají nebo jak moc se tomu obrazu, co vzdalují. Protože jestliže někdo sem dneska přijde a není činitelem, to znamená neřekne si: "Hele, tak já dnes udělám to a to." A kdybyste udělali, bratři a sestry,
16:56jedinou změnu v moci ducha ve vašem životě, bude to úžasné, protože proběhne někdy tisíce kázání a žádná změna. Ale my chceme skutečně jít tím slovem, když jste přijali Krista jako Pána, pak v něm také žijte. Víte, že to je hrubá chyba překladatelská, protože slovo žijte se tam nevyskytuje. Já už jsem to poukazoval na to. Hrubá
17:22chyba, říkám trošku s nadsázkou. Nadsázka, hyperbola. Takže my si uvědomujeme, že to znamená doslova choďte. Když jste Krista přijali jako Pána, tak v něm také choďte. A víte, že tomu se rovná. Dá se dát naprosté rovnítko. Co znamená chodit v Kristu jako ve svém Pánu, když jsme ho oblékli? To se rovná chodit v Duchu svatém. A navazujeme na tu naši sérii.
17:49Říkám však duchem choďte a žádosti těla jisto, jistě nevykonáte. Takže bratři a sestry, přijměme z toho obrovské ponaučení. Dneska se vám odhalím a řeknu, co já jsem si vytáhl ze záňadří za los, za verš pro tento rok. Mně se ten verš moc líbí jako aplikace pro to, jak přemýšlet nad Božím slovem i nad tou naší službou vůbec. A nejenom v
18:14Jablonci, ale všude. Já jsem si vytáhl, bratři a sestry, verš druhá korintským 34 až 5. Taková úpak máme skrze Krista důvodu Bohu. Ne sami ze sebe se pokládáme za způsobilé. Budvík se nepokládá způsobilý sám ze sebe, jako bychom měli něco sami ze sebe. Mám já něco sám ze sebe? Mám hřích. To vám můžu přesně říct. To mám
18:40ze sebe. Ale naše způsobilost, říká Pavel, pod vedením Božího ducha, je z Boha. Co mám? Jest co nám to evokuje? To je určitě mě to hned vyvolalo evokaci s tím veršem, co říká pán Ježíš Jan 15:5. Já jsem ta vináréva vystaratolesti. Kdo zůstává ve mně, já v něm ten nese hojné ovoce, neboť beze mě nemůžete činit vůbec nic.
19:09Moje způsobost způsobilost, bratři, a vaše způsobilost musí jednoznačně podkázet od koho? od Boha samotného. Nedávám mi jablonecký sbor. Nemůže mi ji dát ani škola, ani nějaká moje inteligence, ale musí to být zhůry, protože jestliže to tak nebude, tak věřte, že vás povedu jisto, jistě z cesty. A vy buďte berojští a ověřujte si, jestli moje
19:35způsobilost je skutečně z Boha nebo ne. Víte, ten verš také má nějaký kontext a ten kontext se mi líbí. To bych udělal z toho další kázání a to je, že hned v šestém verši je napsáno: "On nás také učinil způsobilými k tomu, abych jim byli služebníky nové smlouvy." Jsem si nevytáhl, ale je to kontext, ne? literý brž ducha, neboť ti litera zabíjí, ale
20:00duch obživuje. Bratři a sestry, chci vám říct, to je verš, který bývá nejčastěji zneužívaným nebo jedním z nejvíc zneužívaným veršem v celém písmu. Protože to se mě úžasně často opakovalo, zvlášť na začátku, že když jste přišli někomu třeba říct nebo sami jste otevřeli písmo a řekli: "Bratře, opravdu tvůj život neodpovídá tady tomu, co je
20:23napsáno. Litera zabíjí. Duch obživuje. Ty tvrdší řekli: "Nemlať mi Biblii o hlavu." A mohli bysme pokračovat, kolik frází jsem jako starší už za tu svoji službu slyšel. Ale tím se nechceme dnes zabývat. jenom poukazuji na to, že když i tyto verše vytrhneme z kontextu, tak opravdu můžeme dojít k závěru, že můžeme co chceme a že
20:53si vykládat můžeme vedení ducha, jak chceme. Ale znamená to skutečně, že si můžeme činit, co chceme? Že když litera zabíjí, tak to písmo nemůžeme přece stavět do takového středu trošku posuďte. Tam by měl sedět Duch svatý. a že ta svoboda mezi námi by měla být projevena v tím, že přece nebudeme studovat nějaké každé slovo z žalmu 105.
21:18verše třetího. Vždyť ta litera zabíjí. My chceme svobodu v Kristu. Chceme nové zjevení. Ne, bratři a sestry, to ten verš neříká. třeba dáli Pána, dožiju se toho, někdy si to vyložíme, protože ten verš je velice, velice důležitý, ten šestý a jeho kontext. Ale zpátky k tomu našemu úchvatnému verši 1053. vše, co je možné, co nám Hospodin
21:48pod vedením svého ducha svatého, protože nespoléháme na svoji způsobilost, ale prosíme pokorně Pána, jak se i modlil bratr Denny na začátku, kež by pánbůh i mně dal moudrost, jak i apoštol Pavel se modlil, modlete se za mě. To součástí čeho? Boží zbroje. Říká to v Efezský. My na to zapomínáme. Víme, co je meč. Víme, co je přilbice, víme, co je štít,
22:15víme, co jsou boty. Ale čím to končí ta zbroj? Že se máme neustále modlit. A za co Pavel prosí, aby se Efeští modlili? Modlil se mimo jiné i za to, aby mu v pravý čas bylo dané pravé slovo a aby správně právě kázal. Protože kde je ta způsobilost? Odkud přichází ta způsobilost, abysme mohli dobře, bratři sloužící vykládat Boží slovo, ale i vy
22:43všichni interpretovat to slovo sami pro sebe není z nás. Je to Boží dar zhůry. A tak to neznamená, že prostě vezmu večer písmo a řeknu: "Tady mám nějakj verš, zavřu to a budu se modlit a lehnu si na gauč. na postel. Pane Bože, zítra jdu kázat, tak mě něco tam dej. Ono mě tam něco napadne a teď přijdu před vás,
23:13předstoupím a teď vám tady začnu něco vypravovat. Ne, bratři a sestry, to chce přípravu, to chce studium. Blahoslavený je mužš neboť nalez zalíbení v tóře a v té tře co dělá
23:44rozjímá ve dne v noci to znamená vedení duchem ve starém zákoně u pomazaných vypadalo Tak, že vzali Tóru, řekli, jo, ty mě vedeš. A předstoupili před Boží lid, ne? To je interpretace soudobé novodobé čarodějnické kultury, která se objevuje v církvích. Rozjímat ve dne v noci na modlitbě, být připraven studovat Boží slovo, hledat
24:15kontext, odkazy, kam jít, kde jít, jak to propojit. To je naprosto klíčové. A samozřejmě podle míry moudrosti, které každé Bůh z nám dal, jsme všichni stejní. Máme všichni stejné vlastnosti a schopnosti. Br Filip řekne: "Máme, >> nemáme." A proč je nemáme, Filipe, kde je ten problém? Amen. Protože pán Bůh se rozhodl ve své
24:47svrchovanosti každého z nás stvořit tak, jak sám chtěl. Některé stvořil jako ženy, některé jako muže. I to se dneska mění ve spouře. Některém dal modré oči, některé mají černé oči. Jsou tady holčičky a kluci. Jsou tady lidé vysokoškolsky vzdělání. Jsou tady řemeslníci. Jsou i lidé se základní školou a to všecko působí pánbůh. A jak
25:16to je v církvi s obdarováním? Duch svatý rozdává dary každému jak jak všichni chceme, jak on sám chce. A tak bratři a sestry, v tom nás to vede zase kam? Do píchy nebo do pokory? do pokory. A tak já si jsem jist, že prostě každý z nás má nějakou jinou kapacitu a přesto každý jeden z nás má určitě od Pána Boha tolik potřebného, co
25:45mu stačí, aby došel až do konec té cesty. Neboť Izaiáš říká, že po té cestě můžou jít i No, buďme ostří. Jaký text v Izajáši neznáme? Po té cestě mohou jít i hlupáci. Řekli bysme dneska v našem výrazu slabomylní oligofrenici nebo jak to říct jinak i psychicky narušení jednodušší,
26:16primitivní lidé a z té cesty je zaslíbeno, že co? Že nezbloudí. A proč z té cesty nezbloudí? Protože je na té cestě udržuje jejich vlastní síla, schopnosti. Nebo? Protože Hospodin sám se rozhodl vštípit a zapečetit je svým duchem a vést je. Není to úchvatné, je, ale pokořuje nás to. Tak bratři a sestry, buďme v té radosti
26:45pokořeni a pojďme se skutečně zabývat tím. Chlupte se jeho svatým jménem, ať se raduje srdce těch, kdo ho hledají, kdo hledají Hospodina. Já když jsem se začal připravovat na to kázání novoroční nebo po novém roce, tak jsem říkal, nevím, nevěděl jsem téma, když potom jsme tady tahhovali verše, tak jsem si říkal, není snad lepší, než mě pánbůh
27:08odpověděl, tak budu kázat na novoroční verš. A čím víc jsem pracoval na té studii, tím se to začalo více naboptnávat. A včera jsem měl za úkol, že nic k tomu nepřidám, protože už to bylo hotovo minule a stejně jsme to nestihli, takže maminka 10krát zopakovala, ne, že si k tomu sedneš, ne, že za tím budeš zase něco dělat. Sednul
27:30jsem si, zase jsem pátral, zase jsem studoval a zase mi to tak trošku nabtnalo pod rukama. Protože bratři a sestry, ono čím víc studujete, tím víc si uvědomujete, že to jsou hloubky, které se odkrývají dál a dál. A tak dneska ale vás chci upozornit na to, že se vůbec zase ke 105. žalmu nedostaneme, ne? Dělám si legraci, ale dneska nás
27:58bude zajímat historický kontext a adresát. Je to významné při studiu Božího slova a při exegezi a výkladu. No, mělo by. Víte, často se na to zapomíná. My si otevřeme třeba uprostřed nějakého listu nějaký verš, ale úplně zapomeneme, že ten list často něčím začíná. A to je komu je ten list primárně určen. To neznamená, že my všichni z toho
28:26můžeme přijmout do jisté míry nějaké požehnání. Ale je to tak, že já když řeknu třeba mě něco napadá třeba, tak eh vyhrála ve sportce, nesází se, to nepodporujeme, ale vyhrála a dostane 10 000, tak co z toho bude mít Filip? No, Filip z toho bude mít radost, že Ema vyhrála. Je to tak. Někteří závidi, ale chápete mě? Jo, když někomu přijde
28:57účtenka, že má zaplatit nedoplatek za elektřinu, tak vám to řeknu, budete mě litovat, ale nebudete jí platit za mě, že ne? A tak adresát má svůj význam a má význam i i pozadí, kdy ten žalm vznikl. Za jakých okolností? No jistě, že má. A my si ukážeme dneska, jak úchvatné to byly okolnosti, za kterých tento žalm vznikl. A to samo je vlastně náplní toho
29:25kázání, protože když potom budete číst ten 105. žalm i ten verš třetí, tak už ho nikdy nebudete vnímat v té podobě osekané, tak jak jste ho možná doteďka vnímali. Víte, u některých textů v písmu je velice obtížné najít jejich autorství a nebo se dokonce vypátrat k tomu, kdy vznikly a za jakých okolností. A chci vám říct, když to prostě nevypátráme,
29:55tak je jednoduše to proto, že co? Že pánbůh nezamýšlel a nepokládal za velmi důležité, abysme to věděli. U některých proroků víme přesně, kdy se narodili, dokonce kdy prorokovali a u některých proroků ani nevíme, kde se vzali. Je to tak? Je, ale ten 105. žalm je opravdu podivohodný, protože Bibli jistě si ji všimli, že na něj někde
30:23narazí. A kde na něj narazí? Vy jste to měli za domácí úkol. Vy to víte. Já dávám domácí úkol, abyste byli předpřipravení, abyste z toho mohli načerpat víc. Vždyť citace skoro celého 105. žalmu je ukryta v knize Kde? Kdo mě pomůže? To tady teď neuvidíte. Ještě to niž
30:57nic. No, je ukryta v knize letopisu. Věděl to někdo? No, studenti ČBI, který mají za sebe přehled Bible, no, mají přečtenou Bibli, tak by si to pamatovat opravdu měli. Ale když to nevíme, tak co děláme, když hledáme nějaký text, tak si ho můžeme zadat do konkordance. Co je konkordance? Pomůže nám to vyhledávat souvislosti a nebo i Bible, ne? Teď
31:26nemusíme na o smart smartphonech a já nevím, jak se tomu říká všecko, ty chytré vaše telefony, ale dokonce i vaše Bible mají většinou co? Tento aparát. Je to tak? Využíváme ho, ne? 99 % křesťanů o tom vůbec neví a 80 % křesťanů nečte Bibli, takže to je problém, že jo, samozřejmě pak to vůbec nemá cenu řešit, ale lidé, kteří aspoň si dají tu práci,
31:55že si procházejí ten text a v těch kurzivách a v tom si říkají, hele, tady je nějaký odkaz, na to narazí. Žalm 105 se v písmu nachází v párem se žalmem 106. Alexander Francis Kirpatrik, možná jsem to říkal už minule, úžasný profesor eh hebrejštiny na Kembridské univerzitě v roce 82, 1882 až 1903 poznamenává, že žalmy 105 a 106 jsou
32:24historické žalmy, kteří uzavírají čtvrtou knihu hebrejských žalmů. To víme, ale tvoří prostě nerozlučitelný pár. Žalm 105 obsahuje oslavu a děkování za Boží věrnost v smlouvě, kterou uzavřel s Avrahámem. A žalm 106 je žalmem kajícnosti, který vypráví o historii nevíry a neposlušnosti Božího vyvoleného lidu Izraele. Věrný svatý Bůh bysme řekli v
32:51kontrastu s kým? S nevěrným, slabým hříšným člověkem. Takže to je úchvatné. Prostě žalm 105 není ve vzduchoprázdnu. A adresát, komu byl žalm 105 napsán? Nebyl napsán ani doberce, ani do Jablonce, ale adresát je hned v šestém verši až v 11. zmíněn zcela doslovně a nebudeme to ignorovat. Vy símě Abraháma, jeho otroka. No to jsme i my.
33:25Je to tak? Souhlasíte se mnou? Proč? Dokážte mi to. Kdo z vás je símě Abraháma? Kdo tady má rodokmen? Máte někdo tak široký rodokmen, že jste mi schopni dokázat, že jste potomci Abraháma? Možná tu někdo opravdu takový je a možná o tom ani sám neví. Ale jak to, že jste símě Abraháma?
33:58Určitě ne všichni, ale skrze víru. Ano. Kdo řekne amen? Jak říká bratr Šoc. No amen. Ano. Je to amen. Můžeme být syni Abraháma. To jo. Jeho otroka. Čího otroka? Hospodinova. Ale teď už nastává veliký problém, bratři a sestry. A to teda už jestli mě někdo přijde za mnou a řekne, že pokračuje i v tomto, že teď máme adresát. A je to tak.
34:24Jenomže adresa je třeba, já nechci říct svoji adresu, tak řekněme Máchova ulice, ale řekněme Jablonec. Takže to máme správně, jo? Je to určeno do Máchovy ulice do Jablonce, Abrahámovi. Takže to může dostat kdokoliv, kdo bydlí v Máchově ulici a ta začíná někde u centrálu. Je to tak? Ale teď pozor, synové Abrahámovi a dcery,
34:51synové Jáovovi, kdo z vás je synem Jákova? No tak tady už bych s váma teda začal se hádat, pokaď mi nedáte rodokmeny. Tam žádný duchovní synovství neexistuje. To písmo nikde neučí. Synové Jáovovi, neboli, jak se to řekne jinak, jak byl Jáov pojmenován, když bojoval s Hospodinem, bojuje Bůh, neboli Izrael. Takže synové, dosadíme tam to
35:22slovo, nebojíme se, nejsme antisemité, synové Izraele. Je to tak jeho vyvolení. On je Hospodin, náš Bůh. Jeho soudy jsou nad celou zemí. Navěky pamatuje na svou smlouvu, na slova, které příkazal tisíci pokolení. Uzavřel ji s kým? S Abrahámem. Odpřísáhl ji komu? Icakovi. A potvrdil ji Jákovovi jako ustanovení
35:52komu? Izraeli. Nemluvíme o duchovním Izraeli. Mluvíme o fyzických potomcích, kteří zešli z Bederákova Icáka a Abraháma. jakožto věčnou smlouvu řekl:„Tobě dám kenánskou zemi a to za věčný dědičný úkol, úděl. Takže bratři a sestry, adresát je daný a přesto vlak nejede, ať si mě říká, kdo chce, co chce."
36:23adresát je daný a my musíme chápat, že tento žalm, který je ve skrze židovský, to přece vidí i každé malé dítě, má jasně daného adresáta. Je to důležité nebo to není? No, musíme to vykládat v kontextu, komu to bylo dáno. A my jsme si minule tedy poukázali, že vlastně ten úvod je velmi agresivní, protože začíná jak
36:52začíná 10 příkazy. Začínali jste někdy psát dopis a ještě dřív, než jste zmínili adresáta, tak jste tam nasekali 10 rozkazů. No to to asi moc ne. Ale skutečně tento chvaloszpěv, tento dopis, tato píseň začíná 10 rozkazy. My jsme si je minule prošli. Vzdávejte chválu Hospodinu, vzývejte jeho jméno. Oznamujte mezi národy jeho činy,
37:22zpívejte mu. Objevujte ho. To je to zamerulov. Rozdíl mezi šíru zameru znamená to zameru zpívat žalmy nebo oslavné písně. Přemýšlejte o všech jeho divech. Chlupte se jeho svatým jménem. To je náš verš. Ať se raduje srdce tě, kdo hledají Hospodina. Potom je další rozkaz. Hledejte Hospodina a jeho sílu. Ustavičně vyhledávejte jeho tvář a
37:54pamatujte na divy, které vykonal na jeho znamení, na rozsudky jeho úst. To je 10 rozkazů. A pak přichází právě jádro tohoto žalmu, který obklopuje rámec, historie a budoucnost Božího vyvoleného lidu Izraele v kostce. Teologicky je to široký rámec a je to o Boží smluvní věrnosti, Boží jednání a záměry, Boží vlastnosti. Je to o antropologii, tedy
38:24vlastnostech člověka a má to i prorocký dopad. A je to tedy důležité pro eschatologii. Takže to jsou žalmy. Často. Žalmy nejsou jenom nějaké modlitby, bratři, sestry. Žalmy nejsou jenom nějaké písničky. Žalmy jsou často hluboké texty, které jsou základem pro naši teologii, pro vnímání toho, kým jsme, kým je náš Bůh, jak jedná, jak
38:51bude jednat. A jedno z těch nejústřednějšímu, to nejústřednější téma celého žalmu je Hospodinova. Co? Smluvní věrnost. Věrnost jaké smlouvě? Arahámovi. Ale to je málo. Věrnost smlouvě Avrahámovi, kterou Hospodin Co odpřísáhl jeho synu Icakovi a pak ji dokonce zúžil na jeho potomka.
39:22Jakova, Izraele. My jsme teď měli dvě kázání za sebou. Doporučuji minule kázání bratra Mojmíra, který mluvil právě o tomto, protože to je jediná část písmu, kdy Hospodin přísahal. Kolikrát? Třikrát. Máte něco takového, kdy v Bibli hospodin sám přísahl třikrát při něčem? A znovu nechci se opakovat, to znamená, že je to málo relevantní, hodně
39:50relevantní, ne? Bratři, sestry, na tom stojí celá teologie. Na této smlouvě je co jíst celá naše spása. Jestliže spadne tadle smlouva, tak všichni jdete do pekla. Všichni. To vám zaručuju a říkám to ve veliké bázni před Boží tváří. Jestli něco z této smlouvy přestane platit, tak nová smlouva nemá žádný význam. Je to heretické, ne? Nová smlouva jasně
40:18nastav je vyjádřením, vyvrcholením této smlouvy, ale tato smlouva má tři zásadní podmínky, kdy jednu, dvě z toho můžeme veškrtnout, ne? První je zaslíbení o zemi, příslib území Kenánu pro Abraháma a jeho potomky o egyptské řeky až k řece, které? Eufratu. Druhé zaslíbení, které je součástí této smlouvy s Abrahámem 12:15
40:46až 17 knihy Genesis, je početné potomstvo. Slib Abrahámovi, že otec se stane, Abrahám se stane otcem mnohých národů. Otec mnohých národů, to znamená, když Hospodin uzavřel tu smlouvu s Avrahámem, jmenoval se Jak Avram, což znamená Av. A Ram už to víme, vyvýšený otec. Ale potom mu Hospodin změnil jméno na Abraham, což znamená AF a amhromady
41:26co? Otec velkého nebo velkých národů. Jednoduché, ne? A tak máme Abraháma. A to třetí, čeho my se držíme jako klíšťata a děláme dobře, je příslím, že skrze Abraháma a jeho zéra, neboli símě dojdou požehnání všechny národy země, čili nejenom Židé. Ale jaká troufalost, že si někdo myslí, že skrze jeho síně dojdou požehnání
41:55všechny národy krom Židů? To je trošku divné, že? Takže bratři a sestry, avrhámovská smlouva navěky pamatuje na svou smlouvu žalm 108, které přikázal tisíci pokolení. Uzavřeli s Arahámem a odpřisahali Ichakovi, potvrdili Jákovovi jako ustanovení komu? církvi, ne Izraeli, jakožto věčnou
42:27smlouvu řekl: "Tobě dám kenánskou zemi za váš dědičný úděl." V onen den Hospodin uzavřel s Abrahámem smlouvu z Genesis 15:8 tvému potomstvu dám tuto zemi od egyptské řeky až té velké řece Eufratu. Tady jsem vám ukázal geopoliticky zcela nekorektní a provokativní mapu. Co to tedy znamená? Co vlastně si dovolil Hospodin vůbec
42:55říct před OSN? Katastrofa. A ukázal jsem vám, že když se podíváte to naplnění těch zaslíbení, tak je to dost ubohé, že? Od řeky Nilu. Za to se budu prát. Vyste někdo Ale přijďte za mnou. Budu se prát rád, když se mnou nebudete souhlasit, až po tu velkou řeku Eufrat. A tady máte vlastně celou kapitolu 48 Ezechiele, kde je rozdělení budoucí
43:25kmenů. Proč budoucí? Někdy se to stalo, ne? Kapitola 48. To je takovej apendix Ezechielovi, kterej tam vůbec nepatří. Zbytečné detailní popis chrámu a k tomu ještě takové detailní popisy rozdělení území. K čemu to tam je? Má to svůj význam. A já se ptám, když mi někdo dokáže, v jakém období byly tyto kapitoly naplněny, zase budu rád. Pokud
43:52ne, ať mrčí. A chci vám ukázat, že ano, kmeny dostaly za dědictví území, když obsazovali Kenán v době Jozua. Ale vypadalo to takhle. A jak vidíte, je to opravdu od Eufratu až po Nilu. Říkám pravdu? No, asi moc ne, že ne? Takže tady máme dnešní Izrael a vidíte, že v rámci geopolitiky je Izrael skutečně obrovská rozloha nebo země s
44:20obrovskou rozlohou, že na mapě, když vám dám takhle globus, ani nevíte, kde končí a kde začíná, ne? Sotva bysme jí tam našli. Její rozloha je dneska asi jako území naši Moravy. No a tady, bratř a sestry, to si neodpustím. OSN. Tady máme jednoho pána, třeba ho znáte. a ukazuje právě to, co tenhle svět nechce slyšet a nesnese.
44:46To znamená, ano, tole je prokletí Izraele, které se v plnosti naplňuje. Je to tak? Naplňují se na Izrael jeho prokletí? No, řekneme amen nebo nenaplňují v historii. Byl holokaust náhodou? Vymklo se něco Pánu Bohu s rukou? Bylo babylonské zajetí náhodou? Bylo něco putování 40 leteté poušti? Náhodou byl zánik Sýri eh severní říší dobytí Sýrie
45:15eh Asyrie eh severního království náhodou bylo zničení chrámu náhodou nebo to byl Boží trest a prokletí, o kterém čteme v zákoně. No jistě, že trest. Uvěnoval si to i prorok Daniel. A tak my jako teologové mluvím s nadsázkou, já určitě ne. Bereme všechna požehnání pro církev. A Izrael ať si nechá ty svap prokletí. Tým také právem patří.
45:45Hospodin už nebude naplňovat žádné zaslíbení o území. Jde jenom o duchovní požehnání pro církev. Ne, bratři a sestry, to je pro mě nepřijatelné. A tak žalm 105 zahrnuje skutečně historii Božího vyvoleného národa. Od jakého roku? od roku, kdy uzavřel Izrael smlouvu s Abrahámem, což je přibližně rok 2090 před Kristem. A zahrnuje období od toho,
46:11kdy od otců, kdy otcové sestoupili do Egypta přesně, jak bylo předpovězeno v té smlouvě, protože Hospodin říká:„Věz, že tvému potomku dám to tu zemi za dědit ství potom, co budou otročit v zemi 400 let." To bylo součástí Boží promluvy. Hospodin řekl jasně Abrahámovi, že jeho potomci sestoupí do Egypta, budou tam otročit a pak je Hospodin vyvede. Stalo
46:41se to? Stalo. Hospodin zařídil. Sní to hrozně, ale čtěte ten žal. My se k tomu dostaneme příště. Byl to Bůh, který svrchovaně dopustil a zařídil, že předtím tam poslal jednoho muže Josefa. Ten připravil půdu. byl prodán do otroctví a stal se druhým po faraonovi. To připravil Hospodin. Pak Hospodin uvedl hlad na zemi Kenán. Ne,
47:09že to byly přírodní podmínky. Hospodin využil přírodních katastrov. Říká„Teď máme v zemi hlad. Už je to tady. Co si s tím počnu? No tak to využijeme k tomu, ne? Tam čteme: Hospodin způsobil nedostatek chleba. Je to v tom žalmu? je. A ten nedostatek chleba donutil koho? Otce Jákova, že musel sestoupit za kým? Za svým synem Josefem do Egypta.
47:40Kdo to připravil? Hospodin. Hospodin způsobil, že já se stal izraelský lid v Egyptě velmi plodným a nakonec byl tak plodným a tak se rozmnožil, že Egypťané z nich začali mít strach a začali je co? Zotročovat a začali s nima jednat vstvivě a zle. V čem to spočívalo?
48:10Například to bylo tak hrozné, že prvorození chlapci měli být porodníma bádamama po porodu, co? Zabiti a házeni do Nilu. Komu? Krokodýlům. Našly se takové fresky? Našli. Je to historická událost? Je. Ale kdo obrátil srdce Egypťanů, aby začali jeho lid nenávidět?
48:42To už nechceme slyšet, že ne? Žalm 105 na rovinu říká, že Hospodin obrátil srdce Egypťanů, aby začali jeho lid nenávidět a jednat s ním ctivě. K tomu se dostaneme příště. Pán Bůh to udělal z rozmaru. Jenom tak chtěl pokořit svůj lid v Egyptě. Ne, to bylo důsledkem trestu za jejich neposlušnost. Protože co se dozvídáme v Ezechielovi a v Jeremiášovi,
49:11jak se choval Izrael v Egyptě. Izrael znal Boha, protože znal svého otce Abraháma, znaláka Jákova. Ale my čteme, že už v Egyptě si dcera Sionská, co tehdy ještě nebyla dcera Sionská, Sion ještě nebyl dobyt, ale dcera Boží, Boží vyvolenej lid. Co dělal ve svém mládí? Ta mladá dívka ještě před svatbou nechala si ohmatávat
49:40bradavky. Fuj, co to tady říkáš? takové nemravnosti. Ano, tak explicitně vyjadřuje Hospodin tyto verše v Ezechielovi, když mluví o tom, že Izrael byl nevěrný už v Egyptě, že Egypťani tam stáli a věrni svému Bohu se nekladili nějakému ra nebo nějakému, řekněte mi, nějaké egyptské bohy, aspoň tři. Já jsem řekl Boha Ra, to byl Bůh slunce,
50:09Bůh podsvětí. No tak neznám, co? No nic, tak jdeme dál. Ale egyptský panteon a Izraelci, ne, ty se toho ani nedotkli, ne? Co si nesli z Egypta, jak říká Štěpán v té promluvě. Komu se oni klahleněli? Nesli si hvězdu svého Boha, Remfana.
50:42Tak jako Ráchel, co udělala, když utíkala odlábaná, zahodila všechny modly a šla za Hospodinem. Tehdy ještě nevěděli, že se jmenuje Hospodin. Znali ho pod jménem Elšadaj, protože jméno Hospodin bylo zjeveno až Ježíšovi. Co udělala Rachel, zbožná manželka Jakoba? Vzala si všecky domácský bůžky. Takže Egyptě to nebylo tak, že pán Bůh jen tak nechal utiskovat
51:11svůj lid. To bylo součástí trestu a o tom někdy příště. I ten hlad v Kenánu to bylo Boží hrozné jednání jeho, ne? To byl trest za modloslužbu, protože se naplnila vina a přetrhl ten kalich Boží trpělivosti. Takže pánbůh je svrchovaný, má všechny okolnosti ve svých rukách. A tak i to, že Egypťani začali být oškliví na jeho
51:37lid, způsobilo co? Že Boží lid v Egyptě začal co? Naříkat a volat ke komu? K Bohu. Bohu Abrahámovu a Bohu Ichakovu a Bohu Jákovovu. Protože zemřel já Jozef a zapomnělo se. A Hospodin co vyslyšel přesně jak prorocky řekl a poslal svého otroka.
52:08Koho? Mojžíše, aby vyvedl svůj z Egypta. A to za mocných činů, kterým zjeví svoji slávu nad Egyptem i nad faraónem. neboť písmo praví faraonovi: "Proto jsem tě co vyvýšil, abych na tobě zjevil svoji slávu." Proto mu pánbůh opakovaně zatvrdil srdce, aby zjevil obrovské činy a skutky, které nemají dopad, ale které ukazují na
52:37budoucí soudy, které teprve tento svět čekají. A to, že pánbůh věci myslí smrtelně vážně, když něco řekne naprosto vážně. A tak bratři a sestry, opravdu ta historie toho izraelského lidu je součástí žalmu 105 a vrcholí vlastně těmi událostmi, kdy Izrael obsazuje zaslíbenou zemi a tedy přechází velmi v krátkosti období
53:07putování pouští a končí tím, že získává Boží lid, tedy to do dědictví eh Kenán a to byl rok 1406. 26 za Jozua, ale to máme tento malinký rámec, takže to je obsah toho žalmu. A teď pojďme na dataci a autora žalmu. Datace a autor žalmu je velice jednoduchá tady. Velice jednoduchá i mě samotného uchvátila. neboť první parolyomenon 16
53:40verše 1ž 15 nebo obsahují přímo citace verše žalmu 105 1 až 15 jsou tedy v 16. kapitole od 8 až do 22. verše. Nechápu, proč překladatelé některých textů používají jiné slova v tomto. Protože když jednou přeložím Adam jako Adam a podruhé jako člověk, tak to nedává moc smysl, že ne? Mělo by to mít nějakou koherenci. Takže ty
54:11texty, které jsou v parolion od v 16. kapitole 8 až 22, jsou naprosto hebrejsky identické. Slyšíte mě, s textem 105. žalmu a to od prvního do 15. verše. A byly použity výslovně při příležitosti, a to už vidíte ten nadpis, kdy král David přenesl schránu úmluvy do Jeruzaléma.
54:41Fíha. Je to zajímavé nesmírně, protože právě při této příležitosti král David tento žalm pronesl, složil a za pomocí vedoucího chval, koho? Kdo mi pomůže? To tam není, ale už to tam bude potom. Asafa je poprvé zpívali v Jeruzalémě, když byl
55:11přenesen tento předmět schrána úmluvy do středu všeho dění, do Jeruzaléma, města Davidova. Potom co ho David dobyl a získal od od jakého národa? sejců. a dobyl pevnost, která se nazývala jak
55:41Sion a učinil ji svým příbytkem. A toto místo si vyvolil sám Hospodin, aby tam dlelo jeho jméno navěky. Takže David a přenesení schrány Boha Hospodina trunicího na cherubech. Z krána se řekne Áron, ale dejte pozor, píše se to úplně jinak v hebrejštině, i když to stejně zní. Takže je to co? Slovo stejně píšící, jinak se teda
56:07stejně se vyslovující, jinak se píšící jsou co? slova jaká slovo stejně znějící, jinak se píšecí. Dobře, domácí úkol. Takže Áron je jméno koho se vyslovuje? No, bratra Mojžíšova,
56:37ale schrána homluvy se také řekne Áron, ale píše se s jiným písmenem, ne z alef, ale z Ain. Áron a Elohim, Hašem, Jošef Hakeruvim, čili schrána toho Boha, hospodina, který trůní nad cheruby. Tato schrána byla přenesena odkud a kam a proč. A to je velmi důležité a velmi dramatické.
57:08No, to byla taková menší událost dějin izraelského národa. Popadli tu schránu, převezli ji na dobyčatech do Jeruzaléma a bylo to. Je to tak, ne? To je jedna z nejuchvatnějších a věřím, že jste slyšel na to už někdo kázání v minulosti? Aspoň jedno na události převezení schrány krále Davida do Jeruzaléma. No, doufám, že jo. To jsou jedny z
57:33nejvýznamnějších událostí ze života izraelského národa a vůbec zlom v uctívání hospodina, ale zároveň velmi poučnej pro nás. A v tomto vznikl ten žalm, v tomto pozadí. Paralypomenon 13:6. Samozřejmě, jaké texty budeme hledat paralelně, kde najdeme paralelní záznamy s paralimon 13. Tak pozor, pozor, nebuďte tak dopředu. Trošku jste předběhli. Musíme se ještě
58:02vrátit do druhé Samuelovy. Jo, takže paralelní texty nalezneme. Druhá paralel pomen. Ano, dvě události nebo jedna událost popsaná dvěma způsoby. Je to tak, jak jsem vám říkal, stejně jako v evangeliích jde o jednu skutečnost popsanou z dvou úhlů pohledu. David i celý Izrael vystoupil do Bály, do Kirďatiu, který je v Judsku, aby odtamtu
58:29přenesli trouhu Boha hosp truhlu Boha Hospodina trůnicího na cherubech, která se nazývá jeho jménem. a naložili Boží truhlu na nový vůz a vezli z Abína Dadomovat domu. Já obdivuju bratra Mekartura, když on káže, on káže a když cituje Boží slovo, tak zrychlí výklad prostě nebo citace tak, že mluví desetinásobnou rychlostí. Já to ještě
58:54neumím, aby měl prostor na ten výklad, jo, aby neztratil čas. Ale to ještě neumím, takže čtu pomalej ty texty, ale jsou důležité. Takže není to úchvatné. Král David, když konečně je vysvobozen od svých nepřátel, už dávno je Saul pryč, splnila se všechna zeslíbení a on už se usadil v Jeruzalémě, dobyl ho a stává se opravdu legitimním
59:23králem nad Izraelem po všech těch strastech. Jak to dlouho trvalo, než od pomázání toho drobného chlapce Jišajova se dostal on na ten trůn? To si dopočítejte. Jak dlouho musel bojovat? Jak dlouho musel čekat, než skutečně se dostal do toho Jeruzaléma. A teď tento král David najednou pojímá úžasný nápad. Je horlivý. Bůh pro něj udělal tak veliké
59:54věci. slíbil to, co slíbil, naplnil, učinil veliké znamení, pokořil všechny jeho nepřátele. Dal mu do rukou i jebusejce. A co je důležitější, zbavil jeho nejúhlavnějšího nepřítele. A tím byl kdo? Tím byli Egypťané, ne? Byly to Asyřané nebo pelištejci? Kdo bylhlavní nepřítelem Davida? Číslo jedna jeho vlastní král. Je to tak?
1:00:25Ale David nikdy nebral spravedlnost do čeho? Do vlastních ruků, ale vždycky čekal na Hospodina. A teď David nadšený, představme si nadšeného Davida. Dělá to z opravdového nadšení. Řek shromáždí celý Izrael, tehdy 30 000 vybraných mužů, aby převezli tu schránu do Jeruzaléma. My si řekneme, kde ta schrána byla. Je to velmi zajímavé. proč
1:00:53nebyla s Božím lidem. A bylo úžasné, že pořídil nový vůz. Vy byste chtěli někoho poctit, pořídili byste co? Hele, pro máme někoho významného. Přijede státní návštěva, tak pro n pošleme co třeba opravenou Škodovku. Tak to většinou děláme, ne? Pošleme to nejlepší auto dneska, které máme ještě s doprovodem. Zatím to tak
1:01:17ještě probíhá. Můj bratranec jezdil u hradní stráže, když se doprovázeli hosti zahraniční. Viděli jste třeba návštěvu v Anglii? To úplně miluju. Koukat se, když britská královna, teď současný král Karel, Charles, hostí někoho, tak je to opravdu tak, že pro něj pošlou prostě auto. On sedne z letiště, že jo, teď ho tam
1:01:44dovezou, ne? Jede kočárem, projíždí se ta úcta. Takže nový vůz David byl úžasný. Je to tak? A něco se nepovedlo. Je to tak? Nepovedlo se to, že schrána Boží úmluvy měla být co? Ne převážená, ale vždycky jenom přenášena s obrovskou úctou na bedrech levitu. A my se k tomu ještě dostaneme nejenom nějakých levitů, ale přesně
1:02:16daného rodu a přesně daných podmínkách. A David i celý Izrael se radovali před Bohem ze vší sily. Tak si představte, oni to naloží na ten nový vůz a vezou tu schránu z toho Kiriatymu, což je na pozemí území Benjamína a eh Judy. Severo tady máme mapičku Kiriatiarim. Kdo ho vidí první? Tady je to na území dědičného podílu Benjamína a
1:02:45Judy. A odsud vezou od Abinadaba, který je otec Úzy a Peréze, schránu tedy do Jeruzaléma na novém voze. Nebylo to tak, že naložili tu schránu a hned teda blác, bum, hrom, blesky, něco se stalo. Nic. Ono to prošlo. Naložili to na tom kopci ty dva synové. Tu schránu tam měli. Jak dlouho? Jak dlouhá byla schrána v tomto domě? No, celou dobu vlády krále Saula,
1:03:13protože za celou tu dobu Izraelce nezajímali. Bylo to 20 let. 20 let přebývala v domě Abinadaba v Kiriatiu. A Úzi a Achios a Eleazar byli synové Abinadaba a ty se o tu schránu starali. Kde se dostala ta schrána do toho domu? Dostala se tam potom, co byla zajeta v bitvě, kde? Spelištejci, když pán Bůh vykonal trest nad kým? Nad
1:03:44Izraelem a domem kněze, kterého, který sloužil v šílu Eliho. Víte, že knězí sloužil v šílu. Tam i malý Samuel u té schrány spával v tom stanu před tou oponou a tam ho poprvé Hospodin oslovil. Ale víte, že pán Bůh potrestal Eliho dům, protože si víc vážil svých vlastních synů, než cti Boha Izraele. A pánbůh prorokoval, že oba syny zahubí v
1:04:16jeden den. A tak se také stalo v bitvě, kam vytáhli se schránou. Víte, že mnohdy se stávalo, kde šla Boží schrána, ty bitvy, že nepřátelé utíkali. Ale tady Hospodin dopustil, že k čemu je schrána, když s ní není Hospodin. Je to jako mrtvý předmět. Ale Hospodin nechal vydat svoji schránu do rukou pelištejců. Znáte ten příběh? Dali ho do domu toho boha
1:04:44Dagona. Ten nám padal v tom domě. Nakonec se mu uvolnila a rozsekla hlava. A nakonec pánbůh celé to osazenstvo toho města postihl ošklivými nádory a vředy. Potom tu schránu tedy vezli a nechali vrátit do Izraele. A schrána se vrátila kam? Do města Betšemeš. Ve městě Betšémeš událi další obrovskou chybu izraelští muži. A co udělali?
1:05:14otevřeli tu schránu a co se jim stalo Izraelcům v tu chvíli, když ta schrána doputovala do Betčemeše a oni se do ní podívali. Na místě je pánbůh pobyl. Septoaginta říká 70 mužů, ale mezorecké texty uvádějí tisíce mužů, kteří zemřeli na místě jenom proto, že se podívali do schrány Boha Izraele. Takový je náš Bůh. A potom tu schránu
1:05:42strčili a odvezli teda a dali ji do domu toho Abinadaba v Kiriat Jáimu. A tam schrána byla až do dne, kdy tedy David se rozhodl, že potom, co pánbůh mu zjednal tyto věci všechny, že si ji přiveze zpět a že ji ne zpět, ale že ji dá do centra všeho dění, že jí přiveze na Sion a že bude v středu všeho dění. Radoval se, přišli hudebníci, hrálo se,
1:06:10zpívalo se, bylo plno radosti. Vyjeli z toho kopce, protože Abinadouv dům byl na kopci. A najednou se dostali k Humnu Chidonovu. Někde čteme Náchonovu. Chidon znamená šíp a oštěp. Náchon připravený. Řekli bysme připravený štíp a oštěp. Bum. A najednou se schrána zavrchlala na těch spřeženích. A co udělal úza, úza jí chtěl, aby nespadla z toho
1:06:41vozu. A tak úza, popadl, že jo, a snažil se tu schránu zachytit. A co udělal Hospodin v ten moment? Na místě ho zabil. A od té chvíle se přejmenovalo to místo Náchonovo Humno a na jaké jméno? Per úza, neboť tam vyšlehl od Hospodina prostě hněv na úz. Jak na
1:07:12to zareagoval David? >> Toho dne dostal David strach. Čteme v Samuelovi i paralyomenon před Hospodinem a začal se Boha bát. Už to není jenom Bůh, který mě vyvádí z mých potíží. Už to není Bůh, který mě zaopatřil, ale najednou jsem zjistil, že jedná tak, zho jde hrůza. A on nejenom, že se bál Hospodina, on se dokonce na Hospodina
1:07:40rozlobil. Četli jste ten verš? Heretické. David se na Boha rozlobil, protože nesouhlasil s tím, jak Bůh naložil s tím Peresem. Čteme to v písmu 11. verš. David se rozlobil, že hospodin prudce se obořil na uzu a nazval to místo perúza.
1:08:10David se začal bát Boha. Představte si, jak asi musela vypadat nálada. Hrajou citary, zpívá se, hraje se a najednou vedle váš syn, váš bratr leží na místě mrtvý. To je takový to tdn dn. Už asi se víc neradovali. Najednou ta radost opadla. Najednou ten svatý Bůh se zjevil v takovém světle, jaký bysme nečekali. Líbí se vám to?
1:08:46Ale Bohu nezajímá to, co se vám líbí. Pán Bůh měl veliký záměr a to je výchova svého lidu i Davida. A k tomu se dostáváme. Ono nezáleží jenom se radovat z Boha, přicházet, chlubit se jeho jménem, ale když se nechlubíte v bázni a nepostupujete podle jeho pravidel, tak vás to může stát i život. Protože pán Bůh říká, na těch, kdo mi jsou
1:09:07blízko, kdo mě doplní, dosvědčím svoji svatost. Kdy se tak stalo naposled dramaticky v dějinách izraelského národa, když na místě zabil syny Áronovy, nejstarší, jak se jmenovali? No, zabití dva synové. První měl čtyři syny. Přinesli cizí oheň. Dobře, nevíme.
1:09:38A paralelu v Novém zákoně nacházíme jasně v usmrcení hned prvotní církvi dvou lidí Ananiáša Zafiry. A na celou církev tehdy padl co? Strach. Pán Bůh nezabíjí většinou každý den v církvi lidi, kteří k němu přicházejí nehodně, ale to neznamená, že to nevidí a že se to nemůže stát. Můžeš se radovat z Boha, můžeš být
1:10:07rozpustilý, můžeš mít svoje plány, jak ctít Boha, ale dej pozor. Náš Bůh je svatý a svojí svatost nikomu nedá a nenechá, aby se ji někdo dotkl. A tak, bratři a sestry, furt vnímáme to pozadí prostě, abysme vnímali za jakých okolností. Chlupte se Hospodinu, jeho jménu a radujte se vaše srdce. Víte, David se začal bát Boha v tu chvíli.
1:10:37Bát a musel bojovat i s tím, že Bůh jednal tu chvíli tak, jak on nechtěl. Jednal někdy Bůh ve vašem životě tak, jak jste nechtěli? A dokonce to někdy ve vašem sprci způsobilo to, že jste byli rozlobeni? No jen se přiznejte, hříšníci, jsme takoví. Boží jednání často svaté v našich srdcích způsobuje tyto nelibosti. No,
1:11:09jestli ne, tak jste tady stejně jenom posluchači a vůbec nevíte, o čem mluvím. Je to pro vás pohádka. Neznáte Boha. David byl okrajový. O Davidu je kolik v písmu? Až mi řeknete, kolik procent písma je o Davidovi, budete koukat. Proč? Protože na Davidu nám Hospodin zjevil mnohé věci. A David byl jaký muž ve vztahu k Bohu podle Božího srdce. Přesto zažíval
1:11:37takový pocit je, že se na samotného Boha co? Rozlobil a musel bojovat sám se sebou před Bohem. Jak se s touto situací vypořádat? Já se raduji. Já zpívám, já připravím nový vůst. Já udělám takovouhle slavnost a vezu schránu Boha Izraele do Jeruzaléma, abych před 30 000 vybranými muži od Nilu až po nejzší sever izraelský vchodu do sirské země,
1:12:06dnešního Libanonu, svolám a ty před zraky celého Izraele uděláš to, že jeden muž nebohý služebník, který 20 let slouží schráně u svého otce Abinadama, sáhne na schránu a ty ho tam zabiješ. Takovou schránu nechci v Jeruzalémě, řekl David. A všechno skončilo. Muselo to být takový pěkně kyselo, divný.
1:12:41Rozešli se. Asi všichni přemýšleli, co to vůbec je. Ale nebylo to poprvé, kdy Hospodin takto zjevil svoji svatost před Izraelem. V tom je písmo totiž velmi nekompromisní. My dneska evangelizujeme také pojďme jim ukázat takové to nízkoprahové křesťanství. Co je nízkoprahové křesťanství? Já se k tomu ještě dostanu. No, Bibl párty. Bible party. Pojďme udělat
1:13:01Bible party. Prostě dneska to tady neumím zvětšit. Někdo to zvětší. Fotka. Dneska už vlastně ve shromážně mají gauček, křesilka. Pojďme si dát kávu. Někdo jí pizzu. Dáte si zákusky? Jo, můžete jíst. Já kážu. Klidně se najezte, napijte, dělejte si, povídejte si. Třeba jsou církve, kde se to dneska bere. Jako pojďme otevřít tu církev společnosti.
1:13:32Jak se oblékáme do sboru? Jak představujeme druhým lidem to, že máme před tím Bohem, kterého předstupujeme bázeň a možná ji vůbec nemáme. A v tom je ten problém, protože se nám ještě nestalo, že by někdo tady padl mrtvý. A chcete to opravdu, aby vám to pán Bůh potvrdil znova? Protože Bůh se změnil. Bůh starého zákona, jak nás učili na gymnáziu a
1:13:54nedávno jsem to znovu slyšel v televizi, Bůh Starého zákona je Bohem jakým? Trestajícím. Kdežto Bůh nového zákona je Bohem milujícím. Je to pravda? >> Bůh je stejný včera, dnes i na věky. Ale kdo se mění? My se měníme podle doby. Jak se nám to líbí? Je moderní tetování. Pojďme se tetovat. Je moderní piercing. No proč by Bohu
1:14:23vadilo, kdybysme měli v nosu kroužek? Nebo si pojďme vytetovat stáňu na prsa. Když jem vzeně to je docela super, ne? Pojďme lidi přitáhnout, třeba se jim to bude líbit, ne? Pojďme pro ně udělat párty. Ať naše bohoslužby jsou natolik otevřené, že se tady lidé nemusí konfrontovat s tím, že k Bohu přistupujeme v bázni a zřesením, ale ať se jim tady dobře daří.
1:14:49Rozjeďme to s kapelama. Hodně hudebníků, ať to má šmrnc, ať se to lidem líbí. Musel být obrovský šok. Obrovský šok. Ale na scénu vystupuje jeden obrovský muž, což bych jednou na něj chtěl kávazat a je tak v pozadí a to je Ovét Edomský, levita, syn jedutův, ke kterému když David zjistil, že tu schránu, tu svatost tak zas nechce
1:15:18prožívat, tak ji k němu strčil. A příběh Ovéda Edomského zapomenutého hrdiny víry je tak mocný, že prostě nechci to, nechci to přejít jenom v krátkosti, ale jednou bych rád o tom kázal. Ovet Enocký je úžasný biblický charakter. Tento muž si představte navzdory době, navzdory okolnostem si tu schránu bere a vlastně zůstává Bohu
1:15:47věrný, i když vlastně král se zachoval dost podivně. Dokážete zůstat Bohu věrný, i když vaši nadřízení nebo dokonce duchovní vedoucí, pomazaný král David jední blahově. Ovédomský to udělal a pánbůh mu za to nesmírně požehnal. Schrána Hospodinova tam byla v jeho domě tři měsíce. A když David zjistil, protože se to k němu
1:16:17doslechlo, že pán Bůh nesmírně žehná Ovédovu domu, víte, co to jméno znamená? Ovét edomský. Evet znamená hebrejsky otrok. A vad sloužit ovét edomský. Edom znamená hebrejsky. To víte červený, ne? Takže doslova to vykládají Židé. otrok, který způsobil, že král se začervenal. A co to znamená, že se král začervenal?
1:16:48Že se musel zastydět. Stydíte se, když se nebo takhle červenáte se, když se stydíte? Víte, co je nejhorší, co říká pánbůh skrze proroky? Tento lid je tak zkažený hříchem, že už se ani nestydí a ani se neumí červenat. A mluvil o kom? O Peršanech. Mluvil o Egypťanech, mluvil o kom? Mluvil o svém vlastním národě. Tak bratři a sestry, Oved Edomský byl
1:17:17ohromně požehnaný muž, který měl osm synů a 62 jeho potomků sloužilo nakonec v chrámu. 62 zbožných potomků, kteří stáli jako strážci bran, stáli jako hudebníci. Ale to kázání snad někdy příště. Víte, a to jsou ty okolnosti vzniku žalmu. Král David tole všechno prožil a tole všechno si musel srovnat v hlavě.
1:17:48Musel si srovnat, kým vůbec Bůh pro něj je, co znamená jeho svaté jméno a co znamená být v jeho přítomnosti. A nakonec skutečně král David činil tedy pokání a tu schránu do Jeruzaléma nechal převést. Ovšem tentokrát se ponaučil, nechal skutečně vyhledat texty biblické, které poukazují, najde je v numerii, jak se má schrána přenášet, že musela
1:18:20být nesena jenom na ramennou levitu, ale aby David ukázal, že nejenom, že se bojí Hospodina, tak jak je přikázáno v zákoně, David jde ještě dál. A tak při každém šestém kroku, když učinili šest kroků, tak co udělal David? Zabil jednoho býka a jedno vykrmené tele, aby ho obětoval jako pokojnou oběť před Hospodina.
1:18:50Nehumáni, co? Nebo nehumáni, neekologické. Nevím, jak to chcete vyjádřit. Dneska by zajímalo domácí úkol, kolik asi těch dobyčat muselo být poraženo v té bázni, než došli z toho domu toho ovéda až do toho Jeruzaléma na Sion. Víte, nejlepší je, když si to trošku ve fantazii aspoň představíme.
1:19:22Šest kroků. Udělejte někdo tady šest kroků. první dobytče, druhé, třetí, minimálně tři býci a tři telata. Uvědomili jste si to vůbec? Co to ale znamenalo? Že David se skutečně začal bát Boha. A to ne okrajově, ale obrovsky. A co je úchvatné, že
1:19:54přenesli tedy Boží truhlu, postavili ji uprostřed stanu, který pro n David postavil a obětovali před Bohem zápalné a pokojné oběti. Když David dokončil přinášení zápalných a pokojných obětí, požehnal Nidu v Hospodinové jménu. Pak podělil všechny Izraelce, muže i ženy, každém bochní chleba datlový hroznový koláč. Na to ustanovil některé z levitů
1:20:16před Hospodinovou truhlou jako služebníky, aby vzdávali díky chválu a připomínali Hospodina Boha Izraele. Předáka Asafa II po něm Zekariáše. Víte, že mnohé žalmy máte v písmu datová nebo autorizovány, že patří komu? Asafovi. Takže už to trošku vnímáte, kde to zaznělo. A právě, bratři a sestry, tento žalm, tento žalm v kombinaci ještě s
1:20:46dalšími žalmy byl zpíván poprvé v Jeruzalémě před schránou před zraky celého Izraele. Je to naprosto zlomový okamžik v dějinách Izraele. Kdo mi řekne, je nebo není? je, kde do té doby přebývala schrána. Vždycky jenom ve stanu setkávání. A tam se na ně všichni koukali, že jo, šli jste okolo stanu setkávání, tak jste se
1:21:12tehdy, jako bylo v Gybei v té době stan setkávání, tak jste sešli a podívali jste se tamhle je schrána. No teda když navštívíte ty kulisy třeba v Americe a to ty repliky, to jako existuje, tam se na nich klidně podívejte. Ale myslíte si, že Židé normálně šli a viděli tu schránu? Ne, schrána byla ukryta uvnitř nádvoří. Bylo velké nádvoří obdelníkové. Tady
1:21:38jsem to někde ten obrázek měl. A uprostřed tohoto nádvoří byl tedy stan setkávání. Ten byl přesně tak dlouhý jako ten svitek. To jsem vám vysvětloval. Letícifa. To už nebudem rozebírat. A tam byla opona. A za tou oponou bylo místo, které se nazývá svatyně svatých. A tam se zjevovala Boží přítomnost uprostřed izraelského lidu. A
1:22:04tam mluvil tváří tvář Hospodin s Bohem. Proto se říká Hospodin trůnící na cherubech. Protože na slitovnici na vrchním výku té schránny byli dva cherubové. Kerubové je třída andělů, nevymyšlené postavičky z pohádky a zastírali slitovnici a tam mohl jednou za rok vo vejít jenom na jomkitů velekněz. A teď najednou král David
1:22:35vezme tu schránu tady z Kiriatymu. Tady je per úza a tak budete aspoň moct počítat ty dobyčata. ji dovedl, tady máte i měřítko, tři míle, do Jeruzaléma a lid poprvé vidí něco úžasného. Král David už ji nechá přenášet a celou tu dobu se raduje z Boha. Raduje se, byl oblečen v čem? v měnném Efodu byl v takovém extatickém
1:23:04uvýtržení z radosti z Boha, že dokonce když tančil a vešli branou do Jeruzaléma, tak z okna koukala jeho manželka, dcera krále Saula. On měl za manželku krále Saula, dceru Míkal. A co si v srdci? Řekla„Hle, můj muž, král nad Izraelem, jde úctivě před chránou smlouviné v srdci s ním pohrdla. Pán Bůh ji potrestal, neměla děti až do konce
1:23:30života. Král David křepčel a teď vám chci říct, může jít teda strach z hospodina, ruku v ruce s radostí. Musí. Vy se musíte Boha bát a pak se z něho budete správným způsobem radovat a tak se budete dobře chlubit jeho jménem. Je mnoho lidí, který to nedělá. Tak vypadají i dnešní bohoslužba a nízkoprahová křesťanská centra. Já jim
1:24:02říkám nízkoprahová křesťanská centra, protože si tam můžete dát nohy na stůl a někdo tam káže, vy si vypijete kávu, někdo u toho pije čaj a tak dále. Co bysme se obtěžovali úctou před Hospodinem? On nás miluje. No ne. Přece by pán Bůh nedal svoji svatost nad to, že chce, aby hříšníci došli z pásy. Ne, bratři a sestry, Hospodin vždycky
1:24:27jedná se všemi svými atributy v absolutní koherenci souáležitosti. A tohle je velmi poučný příběh, na který se hodně zapomíná. Ale co je úchvatné, že tehdy v onen den David poprvé ustanovil, aby byly vzdývány díky hospodinu prostřednictvím Asafa a jeho bratrů, le Hodotla Adonaj, Hodula, Adonaj, Kitov, vzdávejte chválu Hospodinu. A ta odhalená schrána v tom
1:24:55stanu v Jeruzalémě přenešená na Sion se stala místem, kde denně bylo zpíváno Hospodinu. David ustanovil spoustu zpěváků a mezi těmi zpěváky byli kupodivu svěce divce synové koho? Ovéd Edoma. A ti tam zpívali, znáte Jeduna? Znáte Jedutuna? A sloužili Bohu jak často zpěvem, aby chválili hospodina?
1:25:27Dnem i nocí. To znamená, oni měli modlitební stráž, kde vzývali čest a slávu Hospodinu, jak často dnem i nocí. A to je tak úchvatná věc, protože my čteme v žalmech, že Hospodin král sídlící na chvalách svého lidu. Uprostřed na Sionu. Je to tak. A na tomto místě bude později
1:25:59vybudován chrám Šelomounů. To z roku v roce 959. Bude schrána umístěna do chrámu, kdy bude chrám vybudován po sedmi letech a bude sídlit tam, kde je dneska ta ohavná zvrácenost muslimská. Takže Jeruzalém byl vyvolen Bohem. Hospodin se rozhodl přebývat uprostřed svého lidu. A víte, kde zůstala teda,
1:26:29kde zůstal stan setkávání, kde se obětovali zvířata? V Gibeji. V Gibei zůstala, zůstal stan setkávání, zůstal tam i oltář. A kdo tam sloužil? Kdo tam obětoval zvířata jako kněz? Sádok. Říkal jsi sádok? Ne, tak to jsem ti napověděl. Sloužil tam kněz Sádok, potomek Pinchasův,
1:27:00který tam obětoval zvířata a Eleazar měl na starosti uctívání v Jeruzalémě. Jak to s ním dopadlo? Nakonec se stává hlavním knězem za krále Šelomo ten z té dědičné linie, s kterou Hospodin uzavřel věčnou smlouvu. Pinchas probodl věčná smlouva numerí 2425 právě sádok. Takže potom v jeruzalémském chrámu se znovu spojuje co? Schrána
1:27:30smlouvy ve svatyni svatých a oběti se přinášejí na nádvoří. To všecko jsou tak hluboko teologicky zakotvená témata, že by na to nestačilo do dneška x hodin kázání. Ale jsme v závěru, bratři a sestry. Co si z toho vemete vy? Uvědomte si, že král David zazpíval žalm, který shrnuje historii Izraele, který zazpíval po tom, co ho pán Bůh poučil o
1:28:00své svatosti a o tom, jak se má chlubit svým jménem. Božím před jeho lidem. Je to úchvatný žalm 105, který v té první části, která je zapsaná v žaltáři, se věnuje především a jenom Izraeli. Ale v tom, jak je zapsán v parolion, potom s citací, že uvidíte, že tam jsou přímé citace, potom ještě z žalmu 9613 se obrací k celému světu. K celému
1:28:32světu. ukazuje na Boží svrchovanost, moc, slávu a sílu. A co je úchvatné, král David to všecko prožil. Z jeho úst trá chvála, která je podepřena tím, že si uvědomuje, kdo je jeho Bůh. Už to není jenom zachránce, už to není jenom ten jeho vykupitel, milostivý Bůh, ale je to taky svatý Bůh,
1:29:03který chce, aby se všecko naplňovalo podle jeho potřeb a podle jeho přikázání. Radost a posvátný strach z hospodina našeho Boha musí jít ruku v ruce. Přináší skutečné věrohodné poselství o našem Pánu. Musí formovat naši bohoslužbu, ne to, co se nám líbí či ostatním lidem ze světa. Jak jsem říkal, nízkoprahové křesťanství. Vidíte tady ta
1:29:29paní zakazatelnou farářka. To je něco jako posadit chrám na střežení volů. Co? >> Co jsem řek? >> No zatím jenom schránu. Není to žádná jdeme na Jesus goes to party. Bohoslužba není párty, bratře a sestry. No, Jablonci není. Chvála Pánu. Jsem za to vděčný. I když máme všichni na čem co
1:29:59pracovat. Já konkrétně všichni. Ale jsou místa, kde už to je skoro párty. Ale bratři a sestry, je tomu tak skutečně dobře v Božích očích? Stačí pouhé nadšení, radost a zaujetí Bohem. Já znám tolik lidí, který jsou zaujati, v radosti, zjistují evangelium, ale když často poslouchám, co říkají za nesmysly o našem Bohu,
1:30:33tak se až děsím. Jak moh David říct tenhle žalm, který shrnuje celou historii Izraele od Abraháma až po obsazení zaslíbené země? Přemýšleli jste někdy nad tím, jak mohl napsat David s Asafem takový žalm? No, musel nad tím, no. On to nezažil. Je vám to jasné? To jak to bylo dlouho staré? Kdo mi pomůže? Jak jak byly staré události vydání
1:31:03avrhámské smlouvy v době krále Davida? Jednoduché počty. 1000 90 let. 2090 vydána smlouva rok 1000 před Kristem události, o kterých teď mluvíme. A David o nich zpívá. Jak o nich mohl zpívat? Protože mu je někdo musel vypravovat. Protože mu je někdo musel předávat. Protože ho někdo jim musel naučit. A vy si myslíte, že Jan 3:16
1:31:35stačí? To je úchvatný verš. Ale je to málo, když neznáme našeho Boha opravdu v komplexnosti. Děkuju, že dneska byl citován i s tou 17. částí. Protože kdo v něho nevěří, bude odsouzen. Ne, již je odsouzen. A je pán Ježíš v tom podivuhodném rozhovoru s Nikodémem dostává, že Boží hněv na něm už zůstává.
1:32:10Bůh miluje, ale Bůh se i hněvá. Bůh je láska, ale i oheň stravující. A Boží lid to v historii nejednou poznal, bratři a sestry, a chci vám říct, i my v životě osobním to nejednou ještě zakusíme. Přijdou chvíle, kdy budete se muset vyrovnat s tím, že si řeknete: "Todle je můj Bůh." A já vám moc přeju, aby vaše srdce zmiklo jako srdce Davida a abyste z
1:32:40pokání změnili svoje uvažování i skutky. A tak jablonečtí i přátelé, chlupme se Hospodinem, jeho svatým jménem a radujme se z něho. A to všecko s bázní a třesením, která musí jít ruku v ruce. Když pán Bůh dá, tak bude třetí pokračování, kde bysme si poukázali na to, jak historie izraelského národa má aplikaci v novozákonní církvi. Čím bysme
1:33:11se my jako novozákonní církev měli primárně chlubit? Na co vzpomínat, na co navazovat a jak lidem svědčit? Ale tento historický kontext a celé pozadí toho verše a i to, že nám to dokazuje, že Bible není náhodou, ale že nějaký text, konkrétně 105. žalm je přímo součásti paralypom, nám dokazuje například i kánoničnost písma.
1:33:41Nás povede do přemýšlení, povzbuzení a možná i změn v našem uvažování. A tak na závěr, bratři a sestry, přečtu text, nad kterým hluboce přemýšlejme. Žalm 1053. Chlupte se jeho svatým jménem, ať se raduje srdce těch, kdo hledají Hospodina. Jeremiáš 9:22. Toto pravý Hospodin. Ať se moudrý nechlubí svou moudrostí, ať se hrdina nechlubí
1:34:08svou zdatností, ať se bohatýr nechlubí svou bohat svým bohatstvím. Ale kdo se chlubí, ať se chlubí tím, že je rozumný a zná mě, že já Hospodin vykonávám na zemi milosrdenství, právo a spravedlnost, protože v těchto věcích mám zalíbení Hospodinů výrok. Protože přicházejí dny, bratři a sestry, je Hospodinův výrok, kdy navštívím
1:34:35všechny obřezané pouze na předkošce, Egypt, Judu, Edom a syny Amonovy, Moab, všechny s vyholenými z kráněnými, kteří žijí v pustině, protože všechny tyto národy jsou neobřezané a celý dům izraelský má neobřazené srdce. Počkej, co jsi nám to na závěr přečet? Co je nám po nějakých edomitech? Co je nám po Egyptě?
1:35:09Vám řeknu, bratři a sestry, něco hodně. Je mnoho lidí v církvi, kteří jsou těmi, kteří se hlásí k Bohu, ale jsou na tom úplně přesně jako ti, kteří pokračují v té smluvní záležitosti obřízky. těla nejsou obřezáni na srdci. A je jedno, jestli si ty myslíš, že jsi křesťan. Důležité je, jestli tě tak skutečně
1:35:41považuje za křesťana Bůh. Boží nápis je jednoznačný. Bůh zná ty, kdo jsou jeho. A tak můžeme mít tisíci hlavé shromáždění, kde se tančí, zpívá, raduje. Vítáme tě tady, nebeský taťko. Odpusť, hospodine. Absolutně bych to neřekl nikdy, ale říkám to jako hrozivý příklad. A není tam úcta bázení, není tam
1:36:13obřezané srdce. Není tam srdce, které by se bálo před Bohem. a opravdově se radovalo a chlubilo jeho jménem. A co říká Hospodin, že pán Bůh tyto lidi navštíví? Protože Boží soud začne od Edomu. Je to tak? >> Od Božího domu. A kdo je v současnosti Božím domem? Jsme to my. Duchovní stavba,
1:36:44kde úhelným kamenem je sám Kristus. proroci a apoštolové. Amen.