Nebezpečná NEPOSLUŠNOST | Mirek Ždych
Výraz rozhodnutí je v přepisu na 9 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Leviticus 172. Samuelova 6Lukáš 11Římanům 6
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (3)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:12Bože náš a Otče náš, děkujeme ti za to, že máme tvé písmo. Děkujeme za Bibli. Děkujeme za to, že nám v ní zjevuješ nejen standardy své svatosti a spravedlnosti, ale že nám v ní zjevuješ celý svůj charakter. To, že jsi milostivý a lítostivý Bůh. Děkujem za tvou lásku.
0:42Děkujem za to, že jsi ji tak zvláštním způsobem projevil při naší záchraně, kdy jsi poslal svého syna, Pána Ježíše Krista. A tak v tuhle chvilečku, kdy se scházíme okolo tvého slova, tě prosíme, aby jsi nás vyčistil. Prosíme tě za to, abychom slyšeli a rozuměli. Prosíme tě a očekáváme na tvé požehnání. Amen.
1:14Bratři a sestry v Pánu Ježíši Kristu, jmenuji se Mirek Vždych, jsem z Prahy, ale naším domovským zborem je Kladno Braterské společenství křesťanů na Kladně. A tak vám i z našeho společenství přináším pozdravy.
1:47A doufám, že s manželkou můžeme dovést vaše srdečné pozdravy i k nám. Moji milí, název dnešního kázání je poměrně jednoduchý. Neposlušnost může být velmi nebezpečná. Kdybych se vás zeptal, jestli už jste někdy byli neposlušní, tak byste mě pravděpodobně měli za hlupáka.
2:22Protože neposlušnost, vzpoura, vzdor, prosazování vlastní vůle, to je přece to, co všichni známe z vlastní zkušenosti. Známe to úplně všichni od Adama a od malička. Ale přece jenom, kdybych se vás zeptal, jestli jste někdy záměrně porušili jasný a přímý příkaz nebo zákaz.
2:58Víte, mám na to jednu takovou vzpomínku z poměrně raného dětství. Byly mi asi tři roky a šli jsme s rodiči na návštěvu. Přišli jsme do místnosti, kde hřála a sálala krásná černá litinová kamna. Byl jsem těmi kamny doslova fascinován, protože my jsme doma nic takového neměli,
3:28měli jsme obyčejné ústřední topení. A tak maminka, když se všimla mého zájmu, tak mi zvedla prst a říkala, Míro, nesmíš na ta kamna sahat. Kdyby jsi tam sáhl, tak by se strašně popálil a moc by tě to bolelo, ale já jsem jí nerozuměl. Víte, naše ústřední topení, když jsem se o něj opřel, vždycky tak příjemně hřálo.
4:03Když si mého neutuchajícího zájmu o takamna všiml i táta, tak ten zákaz opakoval. Nesmíš na ta kam nasahat. Víte, to mě zarazilo, protože jsem si říkal, že po tomhle jasném zákazu by mohl přijít trest, kdybych ho porušil. Ale tak strašně jsem si chtěl sáhnout. A tak jsem namáhl svoji tříletou hlavičku, jak ten zákaz obejít.
4:42A věřte, podařilo se mi to. Když na něco saháte, tak na to přece saháte rukama. Tak jsem si dal ruce za záda, aby všichni viděli, že na nic nesahám. Přiblížil jsem se k těm kamnům a opřel jsem se o ně čelem. Naše navštěva byla i hned u konce. Já si vzpomínám, že jsem tenkrát už ani nebyl znovu potrestán,
5:15protože rodiče považovali za dostatečný trest. Ten škvarek, který jsem měl na čele. Neposlušnost. Přemýšleli jste někdy nad tím, jak neposlušnost funguje. Když máme někoho poslouchat, tak tu poslušnost může vyžadovat někdo, kdo je nad námi.
5:53Kdo je vyšší než my, kdo má vyšší pravomoci než my, kdo nad námi má autoritu. A na to, abychom mohli neposlouchat, nám dotyční, který má autoritu, musí zjevit své požadavky. Musí nám je říct. K neposlušnosti nás vede nesouhlas s těmi požadavky.
6:23Naše přesvědčení, že ty požadavky nejsou správné, že přece já to umím nebo zvládnu nebo znám líp k neposlušnosti, nás dotlačí naše vůle. Moji milí, tak jsem často přemýšlel nad tím, jaké to muselo být tenkrát v ráji.
7:06Kdy všechny tři složky naší osobnosti, náš rozum, naše vůle i náš cit spolupracovaly. Ještě před tím, než jsme zhřešili, ještě před tím, že než jsme padli. Kdy náš rozum chápal dobré boží požadavky. Kdy naše vůle je přijímala a naše city je ochotně prováděly.
7:40Hřích tohle všechno změnil. Naši mysl, naši vůli i naše city uvedl do zmatku. Jsme hříšní porušení lidé. Moji milí mám pro vás dnes dvě starozákonní vyprávění.
8:11Dvě skutečné starozákonní události, které se skutečně staly. Ty dvě vyprávění dělí asi 400 let. To první se stalo tenkrát, když Mojžíš chodil na poušti a lid s celým Izraelem.
8:41A ta druhá událost se stala, když David byl mladý král. Dvě události, ze kterých si musíme něco odnést, protože jsou na nich vidět ty tři principy, které jsou známé od stvoření světa až do dnes.
9:15Tím prvním principem je, že Bůh odmítá, abychom jakýmkoliv způsobem korigovali, opravovali jeho rozhodnutí. Ten druhý princip je, že naše dobré úmysly Pánu Bohu nestačí. A ten třetí princip, že naše touha být užiteční, naše touha sloužit Pánu Bohu,
9:49Panu Bohu nestačí. Je to možná deprimující, že? Obě tahle vyprávění, obě tyhle události mají jednoho společného jmenovatele. Je jím neúcta a neposlušnost. Protože naše neposlušnost pramení z té neúcty k tomu, kdo nám sdělil svá rozhodnutí.
10:26A tak, prosím, otevřme Bible a nalistujeme knihu Leviticus, třetí kniha Mojžíšova a budeme číst devátou, nebo část deváté kapitoly. Budeme číst devátou kapitolu od 22. verše do konce
10:58a potom ještě první tři verše z desáté kapitoly. Třetí kniha Mojžíšova, kapitola devátá, od dvacátého druhého verše. Áron pozvedl roce k lidu. Požehnal jim a po obětování oběti za hřích, zápalné a pokojné oběti, se stoupil dolů. Mojžíš a Áron vešli do stanu setkávání.
11:30Když vyšli, požehnali lidu a hospodinová sláva se ukázala všemu lidu. Od hospodina vyšlehl oheň a strávil na oltáři zápalnou oběť i tučné části. Všechen lid to viděl, výskali a padli na svou tvář. Na to Áronovi synové Nádab a Abihu vzali každý svou kadidelnici,
12:04dali do nich oheň, položili na něj kadidlo a přinesli před hospodina cizí oheň, jak jim nepřikázal. I vyšlehl oheň od hospodina a strávil je, zemřeli před hospodinem. Můj Ježíš řekl Áronovi, to je to, co promluvil hospodin, prostřednictvím těch, kteří se ke mně přibližují, dosvědčím svou svatost a oslavím se před vším lidem.
12:42Áron mlčel. Vyprávění, se kterým mají mnozí křesťané, napříč všemi denominacemi problém, Bůh zabil. Jak může být Bůh tak krutý? Několikrát jsem slyšel tuhle otázku.
13:12Nádab a Abihu byli kněži. Nevíme přesně, co se stalo. Vykladači Bible se zhodují v tom, že kadidlnice měly být zapálené z ohně od toho bronzového oltáře. Ten verš desáté kapitoly nám říká, že přinesli před hospodina cizí oheň.
13:43Víte, možná bychom měli tendenci si říct, vždyť je to jedno. Oheň jako oheň, hlavně když to hoří, ne? Ale na druhou stranu i vy sami, když si půjdete upect špekáčka nad ohněm, tak nalámete dobré dříví z lesa, nevemete schnilé, napuštěné kolomazy. Na tom, jaký je oheň, záleží. Pánu Bohu na tom záležel.
14:21Víte, všechno to, co bylo okolo kadidla, kdybychom četli 30. kapitolu 2. Mojžíšovi, tak tam máme o kadidle, o složení kadidla, a o tom, jakým způsobem má být zapalováno na tom kavirovém oltáři. Je to zvláštní, ale právě o tomhle Bůh říká, bude to pro vás svato, svatá věc.
14:53Nejen svatá, ale nejsvětější. Prostě věc nejvyšší důležitosti. Z příběhu vidíme, že tuhle důležitost nádab ani abihů necítili. Neměli pocit, že je to něco důležitého. Bůh je zabil.
15:25Naprosto přesný boží plamenomet. Neschořel stánek, neschořelo dřevěné ostění. Nic takového se nestalo, jenom náda pábihů. Tam padli mrtví. Proč? Protože byli neúctiví.
15:55Přinesli cizí oheň, jak jim nepřikázal. Vždyť už z toho textu vyplývá úplně jasně, že Bůh přikázal. Ale něco jiného. Kdybychom četli dál, tak v osmém verši téhle kapituly máme zákaz, že kněží nesmějí přijít do služby pod vlivem alkoholu.
16:25Někteří vykladači z toho usuzují, že náda pábihů mohly být opilí. Moji milí, je to jedno. Ať už to byla nedbalost, nebo neschopnost to posoudit, Nebo taková ta, brácho, díky je to jedno, lohostejnost k něčemu takovému se pán Bůh nemůže přiznat.
17:01Víte, těžiště tohle textu je v tom třetím verši. To je to, co promluvil hospodin, že prostřednictvím těch, kteří se ke mně přiblížují, Dosvědčím svou svatost a oslavím se před svým lidem. Nádab a Abihu byli kněži.
17:31Sloužili Bohu. Byli v centru jení. A naprosto jasně a vědomně udělali něco, co Bůh nepřikázal. Přikázali jim něco jiného. Měli vlastní vůli udělat to jinak. Bůh je zabil. Ten, to druhé vyprávění je o čtyřista let později.
18:13David je mladý král. David udělal stánek, kopii stánku a chtěl do ní přenést boží truhlu. Ještě než si ten text přečteme, je v šesté kapitole druhé knihy Samuelovi. Tak si pojďme udělat jenom takový kratičký kontext,
18:46proč vlastně truhla měla být přenášena. Před mnoha lety, kdy Samuel byl už dospělým mužem a kněz Elí už byl opravdu stařec, je například, že mu bylo 98 let, pokrp propukla další válka z Pelištejci. a Izraelité si jako maskota, jako amulet vzali sebou do bitvy boží truhlu.
19:23Jako kdyby si mysleli, že neživý bůh, ale ta truhla jim vyhraje válku. Co se stalo? Byli poraženi a boží truhla padla do rukou pelištejců. Pravděpodobně ten příběh všichni znáte? U Pelištejců se ta truhla dlouho nezdržela, protože Bůh Pelištejce pronásledoval nejrůznějšími nemocemi.
19:54A tak brzo tu truhlu rádi vrátili. Byla dopravená do Betšemeše a tehdy se stalo neštěstí. Protože někteří můži z Betšemeše se chtěli do té truhly podívat. Bylo jich 70 a všichni zemřeli. Proč? Protože jednali proti božímu příkazu.
20:28Bůh to zakázal. A tak se stalo to, že zavolali do města Kyriat-Járim, které je asi necelých 20 kilometrů západně od Jeruzaléma. a tam tu truhlu uložili do domu Abinadaba.
21:00V tomhle domě ta truhla byla 20 let. A tak pojďme číst od tu šestou kapitolu druhé knihy Samuelovi a budeme číst od prvního do devátého verše. 2. Samuelova kapitola 6. Od 1. do 9. David znovu zhromáždil všechny vybrané muže z Izraele, celkem 30 tisíc.
21:37David a všechen lid, který byl s ním, vstal a šel s Bálímu v Jucku, aby odtamtud přinesli boží truhlu, která se nazývá jménem hospodina zástupu sedícího na Cherubech. Naložili boží truhlu na nový vůz a vezli ji z Abinadabova domu, který je na kopci. Uza šel u boží truhly.
22:10Achio šel před truhlou. David a celý dům izraelský se radovali před hospodinem. Hráli na všelijaké nástroje z cipřišového dřeva, na liry, harfy, tamburíny, chřestítka a činely. Když přišli k nákonovu humnu, sáhl uza na boží truhlu a podržel ji, protože voli opustili cestu. Hospodinův hněv vzplál proti Uzovi a Bůh ho tam pro neúctu zabil.
22:48Zemřel uboží truhly. David se rozlobil kvůli tomu, že se hospodin prudce obořil na Uzu. To místo se dodnes nazývá Perez Uza. Toho dne se David začal bát hospodina A řekl, jak může vejít ke mně hospodinová truhla.
23:24Prosím vás, co se stalo? Co bylo špatně? Uza i Achio převáželi boží truhlu. Poklad, který měli doma 20 let. Znali ji, ctili ji, vážili si ji. Teď ji převážejí pryč, jsou v centru dění.
23:59Ten převoz, který David zorganizoval, to byla celonárodní veselice s hudbou a tancem za doprovodu 30 tisíc vybraných mužů. Uza i Achio jsou u truhly. Jsou na správném místě.
24:29Doprovázejí truhlu do Jeruzaléma. Jsou v centru dění, oči všech jsou obrácené na truhlu a na ně. Slouží Bohu. Potom voli sejdou z cesty, vůz se rozkymácí a úza tam samozřejmě sáhne.
24:59Moji milí, co bylo špatně? Vždyť podle našich měřítek měl pán Bůh úzu pochválit. Úza měl být odměněn a ne potrestán. Podle našich měřítek, pán Bůh měl Uzovi dát čtyřikrát víc dětí a čtyřikrát víc majetku. Tak by to podle nás bylo správně.
25:30Co bylo špatně? Co se stalo? Jak může být Bůh tak krutý? Víte, on ten pohyb Uzy mohl být naprosto reflexivní. Ono totiž, když vám padá něco ceného, něco, čeho si opravdu ceníte, tak máte úplně bezmyšlenkovitě pocit nějak zabránit tomu pádu.
26:00Určitě máte doma starou mísu popravabičce. Kdyby vám padala, skoučíte po ní, budete se snažit zabránit tomu, aby nespadla a neroztvíštila se. Bratři, Martine, Jakube, Petře, kdybyste vy stáli na místě Uzy, vrazili byste tam ty ruce.
26:33Já ano. Tak jsem přesvědčen, že tak, jak jsme tady, bychom byli mrtví. Co se stalo? Co bylo špatně? Víte, Truhla měla na každém rohu zlatý kruh. Těmi zlatými kruhy byly prostrčeny akáciové tyče, které byly pozlacené a truhla měla být nesena, nevezena.
27:17Už samotné nakládání truhly na vůz bylo proti božímu nařízení. Moji milí, co s tím? Jak tyhle příběhy aplikovat do dnešní doby? Jak tyhle skutečné starozákonní události, co si z nich vzít?
27:51Jsem si jist, že nikdo z nás nebude zapalovat oheň v kadidelnicích na oltáři. Ani nikdo z nás nebude stát uboží truhly. Totiž hleda, že by někdo z vás byl žid, zkmenelé ví a dočkal se ve svém životě toho, že Mešita Al-Aksá bude stržena
28:21a na jejím místě bude znovu postaven Šalamounův chrám. I to se stane, i to je boží rozhodnutí. Bůh rozhodl. Jak může být Bůh tak krutý? Co si z toho vzít?
28:53Bůh nechce, abychom jakýmkoliv způsobem opravovali, co On rozhodl. Bůh nechce, abychom Mu sloužili jenom s naší touhou sloužit. Moji milí, možná máte pocit, že jste zrovna teď našli svoje místo ve sboru,
29:28že jste zrovna teď se zapojili do služby, nebo možná už sloužíte dlouho. Pro všechny nás platí, že jakákoliv služba, která je v rozporu s božím slovem, nemůže být požehnana. Pokud k Pánu Bohu přistupujeme bez úcty a bázně a naše jednání není v souladu s Biblií,
30:10tak se Pán Bůh k našemu jednání prostě nemůže přiznat. Bůh rozhodl. Všechno, co máme okolo sebe, je proto, že Bůh rozhodl. Bůh se rozhodl a stvořil. Stvořil svým slovem.
30:41Bůh řekl a stalo se. Svět, vesmír, člověk, boží rozhodnutí. Bůh věděl, že zhřešíme. Bůh věděl, co se stane. A proto Bůh řekl a vyřešil problém hříchu.
31:13odplata za hřích je smrt, mzdá hříchu je smrt. Římanů 6, 36. Bůh řekl. Pak je tam další Boží rozhodnutí. Bez prolití krve není odpuštění. Bůh rozhodl. Jak ten verž zní?
31:43Já jsem zapomněl předrát se stránky, tak to teď musím nalistovat. Je to krev, která získá pro člověka usmíření. Levitikus 17.11. Takhle to Bůh řekl, takhle rozhodl. Proto musel přijít Pán Ježíš Kristus se svojí zástupnou obětí za naše hříchy.
32:21On přišel, aby boží trest za naše viny byl vykonán na něm. On trpěl pro naše přestoupení. On zemřel místo nás. Sám Pán Ježíš Kristus je naši jedinou naději. On je tím živým a věčným božím slovem. A tak Bůh řekl a stvořil církev.
32:59Církev je boží rozhodnutí. Bůh řekl a stalo se. Bratři a sestry, Bůh rozhodl. To, na co se koukáte okolo sebe, je proto, že Bůh rozhodl. Když vidíte ta hejna ptáků na podzim, jak se srocují na to, aby odletěli někam,
33:29tak je proto, že Bůh rozhodl. Bůh řekl, ploďte se a množte se a naplňte zem. boží rozhodnutí. Církev je společenství hříšníků, kteří jsou očištěni Kristovou krví.
34:00Církev jsou ti, kteří tomu, co Bůh udělal, věří a pro tu víru, skrze tu víru je jim přičtená, připočítana Kristová spravedlnost. Pán Ježíš Kristus je naše jediná naděje. On sám to říká. Já jsem cesta, pravda je život.
34:32A nikdo nepřichází k otci, než skrze mě. Tak to zní, protože to je boží rozhodnutí. Moji milí, co s tím? Co si z toho vezmeme? Pán Ježíš Kristus je jedinou naději.
35:15Teď jsme tady my. Jseš tu ty, já. Máme boží slovo. Boží slovo je to, co po nás Bůh chce, abychom podle něho jednali. Božím slovem můžeme růst. Sám Pán Ježíš Kristus říká, že nejenom chlebem je živ člověk,
35:48ale každým slovem, které vychází z božích úst. Bůh mluvil a promluvil, Bůh nám dal tuhle knihu, abychom skrze ní rostli, aby skrze slyšení božího slova rostla naše víra. Víte, léta jsem dělal s dětmi, nebo s dorostem a s mládeží.
36:23A tak za mnou ti mladí chodili s různými otázkami. A občas jsem slyšel otázku, prosím tě, já když jsem se před třem lety obrátil, tak jsem měl takovou radost. Teď jako by ta radost vyprchala? A tak nevím, jsem spasen. Víte, v těchto případech jsem vždycky pokládal tři otázky. Čteš Biblii, modlíš se, chodíš do zhromáždění.
37:01A když jsem slyšel třikrát ne, třikrát zápornou odpověď, tak jsem se znova ptál čtvrtou otázkou. Tak co vlastně chceš? Jak ti má Pán Bůh žehnat? Jak máš růst ve víře, když se nesytíš božím slovem? Tak vás chci povzbudit k tomu. Abyste četli Biblii.
37:33Abyste studovali Biblii. Abyste rozjímali nad Biblii. Protože to je jediná věc, která může měnit naše životy. Božím slovem jsou měněny naše životy tak, abychom rostli do podoby Pána Ježíše Krista.
38:07Bez toho, že se budeme sytit Božím slovem, to není možné. Budeme-li jednat v rozporu s Božím slovem, Bůh nám nemůže požehnat. To je jeho rozhodnutí. Pán Ježíš Kristus se ve své velekněžské modlitbě v sednácté kapitole Janova Evangelia v sednáctém verši modlí.
38:44Posvěť je pravdě. Tvoje slovo je pravda. Mám rád tahle rčení Pána Ježíše Krista. Věřte pravdě a pravda vás osvobodí. Protože to platí i opačně. To, čemu věříme a neosvobozuje nás to, tak nemůže být pravda.
39:21Po světě je pravdě. Tvé slovo je pravda. Moji milí Lukáš 11, 28. Blahoslavení jsou ti, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je. Tohle je další promluva Pána Ježíše Krista.
39:53A tak přeju sobě i vám, abychom byli blahoslavenými, abychom měli tu nejvyšší bláženost, protože budeme zachovávat Boží slovo. Kež nám k tomu Pán Bůh pomůže a požehná nám v našem snažení. Amen.