Reforma srdce #2
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
0:03Kdybychom se toho dnešního dne podívali tady na stůl, který máme na pódiu, tak by se určitě nedalo přehlédnout, že na věci na věnci, který zde máme vystavený, tak jsou už zapálené všechny svíčky. Je to samozřejmě jen symbol, ale který nám hezky připomíná, že v tom obdobím adventu, do kterého jsme vstoupili, tak jsme už v té
0:27vrcholné fázi. Vánoce jsou již za tři dny a myslím si, že na to nikdo z nás nezapomněl. Určitě ne děti, které jsou tady přítomny. Ale jaký je význam adventu? Jeho hlavní podstatou je připravit se a zaměřit své srdce na očekávání příchodu
0:57Pána Ježíše Krista. Tím není jen myšlená příprava a očekávání na Vánoce, tedy připomínka prvního příchodu Božího syna na tento svět, ale týká se to především toho příchodu dré druhého, který ještě nenastal a který očekáváme, nebo bychom alespoň očekávat měli.
1:30Samozřejmě nařízení o adventuru ani příklady jeho praktikování tak v písmu nenajdeme. První doklady této tradice tak se dají vystupovat teprve do 5. století. Přesto, když se díváme do písma, tak zde můžeme nalézt jisté podklady a odůvodnění pro období adventu. Ne samozřejmě tak konkrétně, že se jedná o čtyři neděle před vánočními svátky
2:0124.12. nebo něco podobného, ale můžeme v evangeliích nalézt období, které sám pán Bůh připravil a které mělo ten stejný smysl a význam. připravit a zaměřit srdce lidí, konkrétně izraelského národa na přicházejícího Mesiáše.
2:31A byla to nejenom ta doba, ale Pán si povolal i svého služebníka a ten byl dlouho předtím předpovězen. Tak to nalézáme například proroku Malachiáši. Hle, posílám svého posla a připraví cestu přede mnou. Panovník, kterého hledáte, vstoupí náhle do svého chrámu, posel smlouvy, jehož si přejete, hle přijde. Pravý Hospodin
2:59zástupů, že se jedná o Jana Křtitele a období, kdy působil ještě před počátkem služby Pána Ježíše, tak to jste už určitě uhodli. On byl ten hlas volející na poušti. který vyzýval k připravení cesty Pánovi a vyrovnání jeho cesty. Jak pravil Izaiáš, on byl ten, který přišel v duchu a moci
3:29Eliášově, aby obrátil srdce otcu k dětem a eh neposlušné k smýšlení spravedlivých a přichystal Pánu připravený lid. On křtil v pustině. a hlásal křest pokání na odpuštění hříchů. A vycházela k němu celá judská krajina a všichni jeruzalémští a dávali se od něho pokřtít v řece
3:59Jordánu, vyznávajíce své hříchy. Jaká byla podstata tohoto janovského adventu smímli to tak říci? V čem hlavně spočít spočívala příprava na Mesiáše v pokání. To je to, k čemu Jan vedl.
4:31k tomu, aby se odvrátili od svých hříchů a aby se obrátili k Pánu, jejich Bohu. A myslím, že to by měla být podstata adventu i dnes. A tak jsme dnes v období adventu a myslím, že je čas nejprve zkoumat naše srdce.
5:02přemýšlet nad naším jednáním, nad našimi motivy, nad zaměřením našich životů. K tomu nás vyzývá i apoštol Pavel. Sami sebe zkoumejte. Jste-li ve víře? Sami sebe zkoušejte. Či nepoznáváte sami na sobě, že Ježíš Kristus je ve vás?
5:34A nebo jak to čteme v proroku Agehovi, toto praví Hospodin zástupů. Přemýšlejte o svých cestách. A jak to tedy je? Jsme připraveni na Pánův příchod. Není v našem životě nic, z čeho by bylo potřeba činit pokání.
6:10Není zde hřích nebo hříchy, o kterých je potřeba se trvale a důsledně odvrátit. Já jsem tady měl před nějakou dobou na tomto místě kázání o opravdové reformě srdce a bylo to na podkladu reformy mladého judského krále Jošiáše, ale ten oddíl eh který pojednává o tomto králi, tak je docela dlouhý a nebylo
6:40možné ho projít v jednom kázání. A tak já bych se právě toho dnešního dne chtěl k tomu, co jsem započal, vrátit a navázat na to. A je to i proto, že vnímám, že je to právě téma, které se úzce dotýká adventu a očekávání Pána na Pána Ježíše Krista. Týká se to opravdu skutečného pokání.
7:12A tak bych chtěl dnes společně s vámi přemýšlet opět nad reformou srdce. To dnešní kázání jsem nazval důsledná reforma srdce. Ale ještě předtím se krátce vrátím k tomu, co jsem měl minule. Jak jsem již říkal, král Jošiáš nastoupil na trůn velice mladý. Bylo mu pouhých osm let. Nastoupil na trůn po těch dvou nejhorších králích, který kteří v Judovi
7:44a Izraeli kdy byli. Po jeho dědovi Menašem a otci Amónovi. Bylo to období obrovského duchovního úpadku, modloslužby a naprostého odvrácení se od Hospodina. Zlo, které předtím tyto králové Ilit páchal, bylo takové, že je dokonce popsáno, že bylo horší než to, které činily dokonce pohanské
8:14národy. Zlo bylo takové, tak závažné, že pán Bůh řekl, že soud už bude neodvratný. Ale i přes to i přes tyto hrozné okolnosti a přes takovou dobu, tak mohl povstat král, jako byl Jošiáš. A to se mohlo stát jistě jen z Boží milosti. Každé obrácení lidského srdce je totiž
8:45možné jen pro Boží milost. A taky jsme četli o tom, že již od mladého věku král začal hledat hospodina. Nebylo mu jedno, v jakém stavu byl Juda, Jeruzalém i chrám. A mohli jsme vidět, že jeho touha po reformě byla opravdová a to například na jeho přístupu k opravě Božího domu.
9:17Ale to vše byl jen počátek reformy. Z Boží milosti totiž byla nalezena kniha zákona a král poznal, že problém s jeho vlastním hříchem a jednáním i míra k hříchu celého lidu, tak je mnohem, mnohem větší, než si vůbec dokázal představit.
9:47A jeho reakce byla, že činil pokání. ale u něj také hledal odpověď, u něj hledal záchranu a pomoc, když si uvědomil, co provedl on, co provedl lidim hrozí, že pán Bůh bude vylévat ten spravedlivý hněv za jejich hříchy.
10:25A pán Bůh vyslyšel, dal Jošiášovi skrze prorok Nichuldu vědět, že nalezlost v jeho očích. Soud sice přijde, ale pro jeho reakci a pokoření to nebude za jeho života. Víte, ale ten text, který jsme probírali minule, tak byla vlastně jen taková předreforma. Ta skutečná důsledná reforma začíná až v kapitole 23
10:56a to je to, na co se podíváme dnes. Takže vás poprosím, abyste postali a budeme číst od na začátek od 20 23. kapitolu od prvního do třetího verše. Král dal k sobě shromáždit všechny judské a jeruzalémské starší. Pak vystoupil král do Hospodinova domů a
11:27s ním všichni Judejci a všichni obyvatelé Jeruzaléma, kněží, proroci a všechen lid od nejmenšího po největšího. A četl jim všechna slova knihy smlouvy nalezené v Hospodinově domě. Král stál u sloupu a uzavřel před Hospodinem smlouvu, že půjde za Hospodinem. bude celým srdcem a celou duší
11:58zachovávat jeho příkazy, svědectví a ustanovení a naplňovat slova této smlouvy zapsané v této knize. A všechen lid vstoupil do smlouvy. Můžete se posadit? Jak jsem již říkal, ta skutečná změna nastala v králově srdci, když uvěřil
12:30Bohu a jeho slovu, když si uvědomil, že zhřešil, když se před Bohem pokořil a řešení problému toho svého hříchu, tak hledal jen u něj samotného. To byl ten základ, z kterého potom vycházelo jeho další jednání, jeho další úsilí o změnu. A to je ta podstata a základ pokání a
13:02změny, která se týká i nás křesťanů. Naše víra je ale samozřejmě konkretentnější. Víme, že pán Ježíš je Boží syn a chápeme, jakým způsobem je možné, aby nám bylo odpuštěno a zároveň nebyla porušena spravedlnost, že je to možné jen skrze zástupnou oběť Pána Ježíše Krista.
13:34A todle je základ, na kterém musí opravdu vše začít ve víře a na evangeliu. Když na toto zapomeneme, tak je ta veškerá snaha o změnu marná. A král Jošiáš ještě neznal přesně Pána Ježíše Krista, ale přesně takovýmhle způsobem věřil Bohu a na tom potom postavil tu reformu.
14:10Bylo pak ale potřeba učinit i konkrétní kroky. Ten první čin, který Jošiáš začal, kterou začal tu obnovu v té zemi, bylo to, že svolal lid z Jeruzaléma, z celého Judy, počínaj staršími přes kněze, proroky, až byli a byli svoláni až po to, po ty nejmenší. a začal tím, že nechal přečítat lidu slova té nalezené knihy smlouvy,
14:42té knihy, která jeho samotného tak zasáhla. Byl si vědom, že bylo potřeba, aby si i lid uvědomil, jak hrozně se proti Hospodinu prohřešil, kolik toho napáchal a že jsou to činy, které mají hrozné důsledky a následky.
15:14My tento princip vidíme v písmu na více místech. Celé Deuteronomium je vlastně takové to čtení Božího slova a jeho smlouvy před tou novou generací, která po 40 letech znovu došla k hranicím zaslíbené země. Jozue na konci knihy pojmenové po něm shromážďuje všechny izraelské kmeny do Šekemenu a připomíná jim Boží zákon a
15:40vybízí je, aby na ně reagovali, aby se rozhodli. A samozřejmě nesmíme zapomenout ani na knihu Nehemiáš, kde byl veškerý lid shromážděn a byl čten a vykládán Mojžíšův zákon. A to dokonce několik dní. Kromě shromáždění lidu a čtení zákona mají tyto odálosti společnou ještě jednu věc. Víte jakou?
16:25Nebylo to totiž jen o tom, že by si lid přišel jen poslechnout Boží slovo, že by si pak řekli, jo, na tom něco je. To by asi bylo dobré, kdybychom podle toho začali jednat. A tak si to necháme projít hlavou a uvidíme, jak to půjde. Popřemýšlíme ještě nad tím, co se s tím asi dá dělat, ne? zešel z toho konkrétní výstup a to uzavření smlouvy s Hospodinem,
16:55což je vlastně rozhodnutí, ale taky oficiální závazek podle toho slyšeného slova opravdu jednat. Je to závazek velmi silný, protože je to slib před Hospodinem a samotnému hospodinu, tomu, který je Bohem smlouvy, který je věrný a spravedlivý, který žádnou smlouvu nikdy neporuší
17:27a který vyžaduje věrnost i od nás. A my čteme, že Jošiáš byl příkladem. On první uzavřel smlouvu před Hospodinem, smlouvu, že půjde za ním. A čeho je si potřeba povšimnout, že jeho rozhodnutí, jeho závazek tak nebyl polovičatý, nebyl umírněný,
17:58ale byl naprosto radikální. nespokojil se s tím, že by se rozhodl hospodina pouze následovat a jít za ním a že bude nějakým způsobem dodržovat přikázání, ale že bude naplňovat všechno, co je v knize zákona a že to bude celým srdcem a celou duší. tedy naplňování tou nejvyšší možnou
18:29mírou, které by byl schopen. Ale víte co? Ono to vlastně v pravém slova smyslu není radikální. Není to, protože to není nějaká taková krajní možnost, která se týká těch nejzapálenějších, ale je to požadavek, který dle Mojžíšova zákona tak se vztahuje na každého. Požadavek, který vychází z postoje
19:00absolutní požadavku absolutní lásky k Bohu. Takže spíše než slovo radikální, tak by asi bylo lepší použít slovo důsledné. A my víme, že se to vztahuje i na nás. Vždyť to sám pán Ježíš Kristus opakuje. Miluj Pána svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.
19:34To je největší a první přikázání. A k tomu se Jošiáš zavazuje. Ale co lid taky se připojuje ke smlouvě, ale už tam není výslovně napsáno, že by to bylo se stejnou důsledností. A když se díváme na mnohé informace, například z knize Jeremiáše, který
20:04působil i za doby Jošiášovi, když se podíváme na to, co následovalo po smrti Jošiáše, tak to vypadá, že to tak ani nebylo, že v tom uzavření smlouvy ta důslednost opravdu chyběla. A jak je to s rozhodnutím a závkem u nás? Víte, my dnes máme možnost číst a slyšet Boží slovo.
20:34A pravděpodobně jsme měli tu možnost i minulý týden, minulou neděli a předminulou a předminulou a tak dále. A bylo určitě, věřím, že bylo mnoho věcí, které jsme slyšeli, že bylo mnoho dobrých slov a kázání, které k nám opravdu promlouvaly. Mnoho napometnutí, mnoho, mnoho výzvev, kde jsme vnímali, že je to i pro naše životy.
21:17Jak se to mnohé slyšené nebo čtené slovo projevilo v našem životě? Já za sebe musím říct, že většina z toho zapadla. Nebo alespoň u drtňové většiny nedokážu konkrétně přiřadit jednotlivé slyšené Boží slovo ke konkrétní změně v mém životě.
21:48Na to určitě není jediná odpověď, ale jeden z velmi důležitých důvodů je, že za slyšeným Božím slovem nenásleduje žádné závazné rozhodnutí, protože i my můžeme slyšet Boží slovo, říkat si, že to je dobré slovo, že se to týká nás, že je to potřeba aplikovat, že bychom dokonce možná měli udělat dělat něco konkrétního, to a ono.
22:16Ale když to potom skončí jenom u takových neokotvených myšlenek a přání, na které potom snadno zapomeneme, tak se to potom v té neurčitosti velice často, řekl bych, většinou vytratí. A podobné je to v boji s hříchem. Jak chceme bojovat s hříchem, když neučíme důs nečiníme důsledné
22:47rozhodnutí daný hřích opustit a nahradit. Vždyť přece nejde bojovat s hříchem jen tak neurčitě. Třeba bojovat jen, když se na to zrovna cítíme, nebo když si zrovna vzpomeneme, nebo když je zrovna příležitost. A tím opravdu nechci říct, že stačí je lidské rozhodnutí a všechno půjde. Že každé Boží slovo potom bude
23:18aplikováno v našich životech a že všechny hříchy vykořeníme. Tak to samozřejmě není. Ostatně i v písmu máme mnoho příkladů, kdy lid uzavřel smlouvu a za chvíli všechno porušili. Ostatně již ta smlouva, kterou jsem zmínil, která je popsaná v Nemehemiáši 8 až 10, tak je právě do jisté míry taková.
23:49Ona obsahovala několik konkrétních věcí, které se lid zavázal dodržovat, že budou dávat desátky, zaopatřovat kněží, lévity a chod chrámu, že nebudou porušovat sobotní den obchodováním a prací. že se nebudou ženit s ženami cizinkami. Pak se ale Nehemiáš jako číšník musel vrátit svému pánovi a byl pryč nějakou dobu. Pravděpodobně
24:20to nebylo ani 10 let. A když se vrátil, kolik myslíte, že z těchto závazků zůstalo dodržováno? Žádný. Opravdu žádný. Hrámě se neobětovalo, protože nikdo nedával peníze a a zboží a kněží museli na pole, aby si sami zajišťovali obživu.
24:50V sobotu se v Jeruzalémě obchodovalo o 106 a muži si ženy cizinky taky brali, jak se jim zlíbilo. Je jasné, že bez Božího jednání, bez jeho milosti, bez jeho pomoci, tak žádné lidské rozhodnutí nestačí. Ale přesto nebo právě proto je potřeba činit
25:21konkrétní rozhodnutí, ale musí to být, že i v takovýchto rozhodnutí se plně spoléháme na Pána Boha a na jeho moc, na to, že tyto závazky lze uskutečnit jen kvůli němu.
25:53Tak já teďkonc budu pokračovat v čtení té 23. kapitoly, ale můžete sedět. Bude to trochu delší. Na to král přikázal veleknězkiášovi, kněžím druhým v pořadí a strážcům prahu, aby vynesli z Hospodinova chrámu všechny předměty učiněné pro Bála. Ašeru a pro celý nebeský zástup. Spálil je venku za Jeruzalémem na polích
26:22Kidrónu a jejich prach odnesl do Betelu. Odstranil žrece, které ustanovili jučtí králové, aby pálili oběti na návrších a v judských městech a v okolí Jeruzaléma. A ty, kdo obětovali Bálovi, slunci, měsíci, hvězdám, zvěrokruhu a celému nebeskému zástupu, vynesl Ašeru z Hospodinova domu ven za Jeruzalém do údolí Kidrónu.
26:54Spálili v údolí Kidrónu, rozdtil na prach a její prach hodil na hroby obyčejných lidí. Strhl také domy chrámových smilníků, které byly v Hospodinově domě. kde ženy tkaly stany pro Ašeru. Přivedl všechny kněze z judských měst a znečistil návrší, kde kněží pálili oběť. od Geby až po Beršebu.
27:24Strhl též návrš bran u vchodu do brány velitele města Jošu nalevo, kdy se vchází do městské brány. Knězí návrší ovšem nevstupovali k Hospodinovo oltáři v Jeruzalémě, ale jedli nekvašené chleby spolu se svými bratry. Tof, který je v údolu Hinomova syna, také znečistil, aby nikdo neprováděl svého syna či dceru ohněm molekovi.
27:54Odstranil též koně, které judskí králové zasvětili slunci od vchodu do Hospodinova domu u komory dvorního úředníka Netan Maleka, která byla v Barbaru. Vozy zasvěcené slunci spálil ohněm. Také oltáře, které byly na střeše Achazovy horní místnosti a jež udělali jučtí králové i oltáře, které udělal Menaše neabou nádvoří Hospodinova domu,
28:24král strhl, rozdrtil je a jejich prach hodil do údolí Kidrónu. Také návrší, která byla naproti Jeruzalému, na jejich odhory skázy, a jež postavil izraelský král Šalomo pro aštoretu. ohavnou modlu Sidoňanů, pro Kémoše, onou ohavnou hod modlu Moabců a pro Milkóma ohavnou modlu synou Amonových. král znečistil, roztřískal posvátné sloupy, pokácal po
28:55svátné kůli a jejich místo naplnil lidskými kostmi. Také oltář, který byl v Pételu, návrší, která udělal Jaraboán Nebatův, jencvedl Izrael k hříchu, také tento oltář i návrší strhl. Spálil návrší a rozdrtil na prach i posvátný kůl spálil. Když se Jošiáš ohlédl, uviděl hroby, které byly na té hoře.
29:26Dal vzít kosti z hrobů, spálil je na oltáři a znečistil ho podle Hospodinova slova, které volal muž Boží, který vyhlásil tyto události. Zeptal se, co je to za náhrobek, který vidím? Mužové města mu odpověděli: "To je hr h h h hrobže mu muže Božího, který přišel z Judka a vyhlásil tyto události, které si s bételským oltářem vykonal.
29:54Řekl:„Nechte ho být. Nikdo ať nehýbe s jeho kostmi." Tak zachránili jeho kosti i kosti proroka, který přišel ze samařín. Také všechny svatyně návrší, které byly v samařských městech. A jež udělali izraelští králové, aby prorokovali Hospodinová provokovali hospodina k hněvu, Jošiáš odstranil. Naržil s nimi stejně, jako to učinil v Bétélu.
30:23Obětoval na oltáří všechny kněze návrší, kteří tam byli. Spálil na nich lidské kosti a vrátil se do Jeruzaléma. Nejprve nastala změna v Králově srdci, pak následovalo rozhodnutí a závazek důsledně naplnit všechna slova knihy zákona. A teď konečně přicházejí ty konkrétní
30:54kroky. Ježíš cílem bylo očistit celý Izrael od všeho toho modláství a pokřiveného uctívání, které se skrze celé generace odpadlství tak rozmohlo. Víte, bylo mnoho špatných králů v Izraeli, ale byli i králové dobří. Ti byli samozřejmě zjen z Judy. Byli králové, který kteří prováděli očisťu chrámu a
31:26obnovu. Byli králové, kteří opravili chrám, kteří pokáceli posvátné kůli, který strhly modli a byla zde i veliká reforma za krále Hiskiáše. Ale takovouto reformu, takovouto očistu, o jaké čteme a jakou provedl král Jošiáš, tak nenajdete už žádného krále.
32:03Ten jeho závazek plnit Boží zákon celým svým srdcem, celou silou, tak rozhodně nebyl jenovým přáním. Opravdu podle toho přesně tak jednal. A na jeho skutcích to je vidět. Je to vidět právě na tom, jak byl i v těch činech opravdu důsledný.
32:34A že byl opravdu důsledný v naplňování všeho, co kniha Božího zákona požadovala. A v tom textu je opravdu mnoho detailů, který které na to ukazují. Je tam také mnoho principů, z kterých si lze příklad vzít příklad i pro naše životy. A tak vidíme u Ješiáše zaprvé, že začíná u toho nejdůležitějšího.
33:06A tak to je správné. Nezabýval se nejdřív nějakým odlehlým obětištěem někde na okraji Judy, ale očistil nejprve místo, které bylo středobodem bohoslužby, centrem uctívání, což byl chrám, začal prostě tím nejdůležitějším a že bylo co očišťovat do samotného chrámu, kam sněli jen kněží, který měl být svatýho k
33:37hospodinů, tak se dostaly nejen modloslužebné předměty, ale ty modly samotné. A nebyly jenom od jednoho falešného Boha. Byl zde Bál, aštoreta, celý nebeský zástup. A v chrámovém komplexu byly i příbytky chrámových smilníků a těch služebnic a štorety.
34:07Něco, co bylo slýcháno jen v pohanských územích. A tady král začal, ale neskončil tady. pokračoval v blízkém okolí a neskončil, dokud neočistil celé území Judy. Odstranil to, co bylo na nádvoří chrámu, oltáře, které tam umístil jeho dědeček Menaše. Odstranil koně zasvěcené slunci.
34:42Odstranil tam dárečky, které tam zůstaly ještě po králi Achabovi a znečistili i Tofét. to odporné místo, které bylo v údolí Hinomova syna, kde se obětovaly děti Molekovy a kde i právě ten jeho dědeček Menaše obětoval vlastně jeho strýce. Zničil i návrší, která byla naproti Jeruzalému a které postavil sám Šalomoun.
35:12Možná si říkáte, jak tože tam zůstali tak dlouho? Asi nikdo nechtěl sáhnout. na to, co postavil ten velký a slavný král. Ale Jošiáši to bylo jedno. Ať už tu modlu, ten oltář nebo to návrší poslavil postavil slavný nebo neslavný král, nebo i jeho vlastní dědeček, nebo i jeho otec, on zničil důsledně všechno.
35:48A také je psáno, že zničil všechny návrší, kde kněží pálili. A to od Geby po Bersebu, což je vlastně takové synonym, které označuje celý Izrael. Je to ten nejjižnější bod až po ten nejsevernnější. Prostě celé území důsledně, které bylo pod jeho vládou. Co více by ještě mohl očistit?
36:20Jošiáš mohl, protože on očistil i území severního království. To bylo území, které vlastně nepatřilo pod jeho pravomoc, kde návrší, oltáře a modly nebyly postaveny jeho předky. A našlo by se určitě spoustu důvodů, proč by si král mohl říct, že to není jeho věc a že jeho království se to netýká. třeba to, co je mu do samařanů,
36:49pohanských přístěhovalců, kteří sem byli přivedeni až po odsunu severního království Asýrií. Ale to si Jošiáš neřekl. Naopak sám osobně se vydal až do toho severního království. V té době už byla sýrská říše v úpadku a zjevně se tady otevřela možnost, že i když to území nebylo pod jeho vládou, tak se to dalo udělat, dalo se toto
37:20očištění vykonat a tak král tuto možnost využívá. A tak vidíme, že je i u zničení toho bételského talete, které tam bylo stovky let od doby krále Jaroboáma. A tak naplnil i to dávné proroctví, které přesně toto zničení těch oltářů a přesné toto očištění předpovídalo
37:50a pokračoval dál po celém Samařsku a zničil i zde všechny svatyně a návrší. Takže rozsah jeho reformy byl maximální. Ale tato toto očištění nebylo důkladné a důsledné jenom co do rozsahu, ale i co do způsobu.
38:21Jošiáš se nespokojil s tím, že by odnesl ty modly pryč, že by ty kůly jenom pokácel, že by z modloslužebných míst jenom odstranil to, co se tam používalo k falešnému uctívání. Ne, vidíme, že on všechno spálí, všechno rozdrtí na prach a ten prach ještě vezme a rozpráší to buď někam do potoka a nebo
38:51dokonce až 20 km s tím prachem jel do toho Bételu a tam to tam to vyhodil. Dbá opravdu na takové detaily, jako se píše i v parolním oddílu v Parlomenon. V jeho přítomnosti strhly oltáře bálů a pokálcel kadidlové oltáře, které byly nahoře na nich. Po svátné kůli a tesané a lité modly roztřískal, rozdrtil a rozsypal na hroby těch, kdo jim
39:21obětovali. Asi s tou myšlenkou, že chtěli jste modli, tak tady je máte. a dbá i na to, aby taky u všeho, co jde, tak aby to i kulticky znečistil, aby znemožnil snadné použití těch míst například tím, že je znesvětí lidskými kostmi. A já si vzpomínám, že jsem slyšel o
39:53jednom archeologickém nálezu, který asi z této doby, kdy byly nalezeny pozůstatky jakéhosi pohanského obětiště či chrámu. A bylo tam potom v těch nálezech vidět, že z toho byla později učiněna latrína. Jošiáš rozhodně nikde nenechal ležet pokácený kůl, který by šel zase snadno vztyčit. modlu, která by šla snadno vrátit na
40:22místo, ani místo, kde by se jenom vrátilo pár sedmětů a mohlo se dál pokračovat ve falešném uctívání. On byl naprosto důsledný i v tom způsobu. Jistě nebo nemohl zabránit, aby se nevybudulo něco nového, aby se nepostavila nová modla.
40:53ale učinil opravdu, co mohl, aby návrat hříchu lidu co nejvíce zkomplikoval. A ve svém reformě myslel i na další věci, protože on odstranil i lidi, kteří sváděli lid k hříchu, kteří působili pokušení. Král si uvědomil, že nestačí jen odstranit předměty a místa. Dobře věděl, že modl k modloslužbě jsou
41:26především potřeba lidi, tedy ti, kdo ta místa spravují a kdo tam obětují a kdo tam svolávají lid. A v Izraeli i v tomto oddílu čteme, že byly dva druhy takových lidí. Byli tu Šreci a ti, kteří obětovali Bálovi, slunci, měsíci, vězdá zvěrokluhu a celému nebeskému zástupu a také kněží na samarřských návrších.
42:02Víte, kdo to byli? To byli ti, kteří jasně uctívali cizí bohy. U nich byl Jošiáš naprosto nekompromisní. A přesně podle slova v Exodu 22:19 se s nimi vypořádává: "Ten, kdo obětuje jiným bohům než Hospodinoviu samému, bude zasvěcen z káze." Ale pak zde byl i druhý druh takovýchto lidí.
42:32Byli zde kněží, kteří také obětovali na návrších. U nich byl ale rozdíl v tom, že nesloužili cizím bohům. obětovali hospodinu jen špatným způsobem na špatném místě. A i s těmi se Jošiáš vypořádává: "Nezabíjí je, ale stahuje je z míst, kde působili a dává jim dokonce výsadu.
43:02Mohu jíst nekvašené chleby se svými bratry, ale sloužit u oltáře je pro jejich předchozí z pronevěření. už nenechá. Takže Jošiáš se vypořádává s celým územím. Je důkladný do každého detailu. Vypořádává se s těmi, kdo sváděli lid.
43:32Ale jde ještě dál. neopinul ani osobní modláství a další jednání proti Možíšironovu zákonu. Něco, co nečteme u žádného jiného krále. Také ty, kdo vyvolávají duchy zemřelých a vězce, domácí Bůžky, Bůžky a všechny ohavné modly, které byly vidět v judské zemi a v Jeruzalémě, Jošiáš vyhladil, aby naplnil slova zákona zapsaná v knize, kterou našel
44:04kněz Chilkiáš v Hospodinově domu. Ano, v očišťování Judy pro něj žádná modloslužba, žádné falešné uctívání nebylo dost malé. Když to bylo možné, snažil se odstranit i toho nejmenšího domácího Bůžka, vše, co se jen dalo v celé zemi najít.
44:34A jen u něj je napsáno, že vyhlazoval vyvolávače duchů a věžce. Mimochodem, některé z nich ustanovil sám Menaše. A proč se v té jeho reformě zaměřoval i na to lidi i na tyto lidi? Jednoduše proto, že se to v Mojžíšově zákoně píše jako v Levitiku 2027, kde je psáno, že i takoví lidé mají být zprostřed lidu vyhlazeni.
45:12Ano, takováto byla Jošiášova reforma a písmo nám o Jošiáši vydává svědectví. Před ním nebyl takový král, který by se obrátil k Hospodinu celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou zcela podle Mojžíšova zákona. Ani po něm nepovstal jemu podobný. A to není přehnané.
45:43Věřím, že jsme to mohli dnes vidět. Ale co vidíme na našich vlastních životech? a jaké reformy ještě nebyly udělány v našich životech?
46:24Je mnoho našeho jednání a postojů, kde je potřeba náprava, proměna a to nejdůležitější je zaměření našeho srdce. Tak jako byl chrám v tehdejší době centrem uctívání, takovou pozici má naše srdce. A jak to tedy je? Jsme opravdu zaměřeni na Hospodina, na našeho stvořitele,
46:56na Pána Ježíše Krista, našeho vykupitele? O co nejvíc usiluje naše srdce? Co je pro nás nejdůležitější? Jestli to není pán. Jestli to není jeho vůle, tak to musí být něco jiného.
47:29A pak je potřeba opravdu činit pokání. Pak je potřeba začít právě u toho. Tak jako Jošián začal začal v chrámu. Ale co jiné hříchy? o kterých víme, že jsou v našich životech. Co hříchy, s kterými bojujeme, s kterými zápasíme,
48:00které se možná vrací? Jaké děláme kroky, abychom je vykořenili z našich životů? Víte, u mnoha hříchů, u každého hříchu vlastně lze učinit konkrétní kroky, které znesnadní právě páchání takových přestoupení. Častokrát zze odstranit nebo alespoň výrazně snížit zdroj pokušení.
48:31Mnohdy lze znesnadnit cestu vytvořit překážky, které je potom potřeba překonat, aby došlo k podlehnutí. Někdy může pomoci dobrý návyk, například modlitba v určité situaci či určitém čase. V jiném může pomoct například verš či oddíl, který máme pověšený na tom správném místě. přímo před očima, který je nám
49:02připomínán. Hodně nám může pomoci bratr či sestra, kterému budeme vykazatelní, nebo s kterým se můžeme sdílet a modlit, ke kterému můžeme jít pro radu. Je mnoho způsobů, kdy se dají opravdu dělat konkrétní kroky, které pomohou zvítězit v boji nad
49:32hříchem. Protože Jošiáš ten nejen odstraňoval zdroje modloslužby, ale zároveň činil kroky, aby bylo co nejobtížnější se k tomu vrátit. Ale jsme my v bojích s hříchem takto konkrétní a takto důslední. Je vidět v našem životě, že nám opravdu takovým způsobem záleží na tom, abysme
50:04byli čistí. Možná ne. Pak se ale nemůžeme možná divit, kdy stále padáme. A co hříchy, které nás až zas tak nepálí? Hříchy, které vidíme možná jako jen takové nedostatky. Hříchy, které stejně dělá každý druhý a
50:36nebo dokonce i ještě v mnohem horší podobě než já. Ten můj hřích je vlastně ještě docela v pohodě. Hříchy, které se nezdají, že by měly takový dopad a tak ovlivňovaly náš život. Co hříchy, které si dokážeme omluvit? Můžou to být třeba pomluvy, může to být trocha lenosti, může to být prudkost,
51:06může to být mnoho jiných věcí. Je zde opravdu z čeho vybírat. Každý hřích je ale hříchem. nemá možná stejné následky, stejné dopady, ale každé přestoupení je namířené proti Bohu a každý hřích je potřeba odmítnout, činit z něj pokání a bojovat s ním,
51:48A i v tom nám dal příklad Jošiáš, který neopominul i ten nejmenší odklon od správného uctívání Hospodina. A tak jsme v závěru. Jošiáš byl zcela jistě muž, který činil opravdové pokání, který se opravdově obrátil k Bohu a který vzal Boží slovo naprosto vážně. A potom se jim důsledně řídil.
52:21muž, který vedl reformu, jehož jež započala v jeho srdci, ale která úžasným způsobem zasáhla celý tehdejší Izrael a která je příklad příkladem té nejdůslednější obnovy. Víte, při té jeho reformě tak opravdu zničil kdejaké návrší, kdejakou modlu.
52:52Ale víte, kam se jeho reforma nedostala? I hned po jeho smrti totiž došlo k obrovskému odklonu od Hospodina. To ukázalo, že i když u Jošiáše byla změna opravdová, u nich to tak nebylo. Bylo to jen vynucené, nařízené a bylo to
53:25jen znějšku. Já jsem v úvodu mluvil o tom, že jsme v období adventu. Adventu, který je o přípravě na příchod. prána Ježíše Krista. A ten nejdůležitější prvek přípravy přípravy je právě pokání a očista. Očista našeho srdce,
53:55očista našeho života. Tak kež pán Bůh dá tu opravdovou a důslednou reformu našich životů. taková, která nebude jenom na povrchu, ale taková, která bude vycházet z hlouby našeho srdce, která přetrvá a která bude v té důslednosti
54:25podle příkladu krále Jošiáše. Amen.