Jak se vyrovnat se zklamáním | br. Meinolf Mellwig
Biblické texty v kázání
Exodus 17Exodus 32Deuteronomium 31. Korintským 132. Timoteovi 22. Timoteovi 4
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (4)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:03Dobré ráno. Jsem opravdu moc rád, že jsem tady s vámi. A když nějak kazatel až moc chválí toho druhého kazatele, to je trochu nebezpečné, protože jedno se mi stálo, že jsem byl s manželkou v Americe, opravdu ve velkém sboru, několik set lidí a teď ten kazatel mě také tak představil a chválil a řekl, já nevím, co všechno o mě.
0:32A když jsem tam potom šel, tak jsem řekl, no toho Mijnulfa bych rád poznal. A potom tam ze sboru moje manželka na hlas, já také. Ale manželka tady teď není, tak to nehrozí. Ale taková zdraví, a abych nezapomněl, tak to vyžidím hned. Jinak ještě, já jsem v životě opravdu spoustu věcí pokazil.
1:02ale za své jméno nemůžu. Tak to byli doliče, co to pokazili. Tak to je i v Německu těžké jméno, ale je těžké si zvyknout. Meinolf, já jsem si zvyknul mezi tým, ale je to složité, já to vím, všude. Na druhé straně, když někomu volám a říkám, že tam je Meinolf, tak ještě ví, tak v tomto je výhoda. Ještě možná dvě poznámky,
1:31než, tak začnu s Božím slovem. To první, já jsem se Petra ráno ptal, tak jak dlouho můžu mluvit. A můžu vám slíbit, že opravdu velice přesně dodržím ten čas. Protože on mi řekl od půl hodiny až k hodiny a půl, tak to dodržím. Tak to vám také můžu slíbit. A ještě jedna taková věc, to už není vůbec vtipné, rád bych se ještě vrátil k tomu, co Martin řekl o tom peklu a sice my jsme bytlili hodně dlouho v Ostravě.
2:11Proto mluví mi tak i tak divně. Ale tam to bylo takhle, že tam máme veľký obchodný centrum, opravdu obrovské. A já si vzpomínám, to je možná tak 15 let zpátky, že jsem tam jedno šel v Vánoční době, si jsem tam koupil ještě Vánoční dáry už ani nevím, co to bylo přesně. Ale tam měly postavené takové scény v životní velikosti,
2:40dost velké, možná třikrát tři metry aspoň, a možná větší ještě, mám dojem, že ještě větší. Tak a čtyři pět takových scén v životní velikost a člověk, co by tam čekal. v Vánočném období, možná nějaký Betlem, ale to byly čtyři nebo pět takových scén z pekla, jako Vánoční ozdobení. Já jsem tomu ani nemohl věřit. Tak to je tak, jak Matin to řekl, že si třešidila je opravdu ze všeho,
3:16legrace, jak se to říká, a i z pekla. A to bylo něco takového. Jenomže to mělo takové, bych řekl, hluboké duchovné poselství. Že mi připadalo, že si to ani nevěřící nemůžou vymyslet. Že to bylo opravdu satanské. Tak řeknu vám, já jsem tam byl celou hodinu, já jsem ani nemohl odjít, dobo se všech strán jsem to fotil a zůstal jsem tam stát pozorovat,
3:49jak lidé na to reagují a tak řeknu vám tak ty scénky trochu aspoň to na co si vzpomínám. Na jedné scénce a to bylo tak složité uděláno všechno, to museli několik dnů vůbec postavit a vyrábět možná, já nevím jak dlouho. V každém případě, tak v jedné scénce tam byly tři čerty, jak tam v pekle hrály káty a byla tam hudba a měli z toho opravdu zažitek,
4:19že to bylo něco tak jakoby úžasná oslava tam v pekle a jak tam hrály káty a to je to, co občas člověk i slyší, aspoň tam bude legrát se a teplo. Tak v nějaké druhé scénce tam nějaký čert prodal kapry a tam byly ještě potom nějak další čerty, co teď tam koupili kapry a i tak normální lidé bez odsasu.
4:49A teď tam bylo napsáno velká cedule, tam bylo napsáno Kilo kapra, stoj, jedna duše. Tak by to vůbec nepřipadalo vtipně nic v tom, co tam bylo. Taková váha a kapry, všechno tak ty detaily tam pasovali. A teď tam jedno kilo kapra, jedna duše. A potom tam byla scénka, kde byl postaven velký trůn. Tak a na tom trůně tam někdo seděl s velkou korunou, ale nebyl to Ježíš nebo Bůh, ale byl to satan, jako nejvyšší čert, před trůnem samé malé čerty, co se skláněli a to bylo něco strašného, koruna a nad tím ještě nějaké ty rohy nebo tak.
5:44A teď všichni se sklánili a satán na tom trůně měl velkou knihu, z koho je kniha života, kdyby to byl tak pán, ale nevím ani, co to bylo za kniha, ale oni věděli, co tam opravdu postavili a co tam dělali. A to nejhorší ze všech byl scénka, kde byl vchod do pekla, taková brána velká, také známe bráno z Biblie, ale to byla brána do pekel.
6:19A teď tam byla také cedula velká, tam bylo napsáno, stačí se napsat. A měli tam skutečný papír a tužku a celý papír byl plno jmén, kde si Češi dělali ligrace a rezervovali si místo v pekle. Napsali si tam místo. Tak jsem tam stál a modlil jsem se, aby pán nevyslíšel to jejich, já nevím, přány.
6:49A když jsem pozoroval, jak tam ty rodiny chodili, tak všichni řekli se, jak pěkně. Postavili ty malé děti tam vedle čerty a fotili a tak pro ně to bylo možná nejhezčí vánoční období, co viděli, ozdobení. A jak říkám, že je to 15 let zpátky, na to můžu ani zapomenout. Občas se na ty fotky, co jsem tam dělal, ještě dívám a je to strašné.
7:18Ale že to je skutečnost, s tím moc lidí nepočítá. Tak jak můžeme být opravdu rádi, že Bůh nám otevřel oči, že jsme to viděli, že to je skutečnost a že je třeba se bát toho. A jak dobré je, že Pán Bůh nám i ukázal východisko z toho. A že teď můžeme radostně jít opačným směrem a lidi, které potkáme, můžeme varovat, aby tam už nešli dál.
7:56A my chceme být věrní teď na té cestě domů do nebeského království a víme, že i tam satan se snaží, abychom se tam nedostali, nebo aspoň abychom co nejvíc padli na té cestě, dělali svému pánu ostudu. Tak jeden takový prostředek je právě ten řík, pořád nám postavit do cesty pokušený, tak a my selháváme, ale můžeme vstát a jít dál.
8:30A možná jedna taková věc, která je také nebezpečná, o které dnes trochu s vámi chci přemýšlet, je sklámaní. Je to tak, že celou dobu tady v Česku jsme a já také jsem kázal přes celé knihy v neděli. Tak my jsme to měli tam, kde ten jeden skončil v neděli,
9:01potom ten druhý pokračoval, takže vždycky byl určen ten úsek, o kterém byl třeba kázat, takže člověk si nemohl nic neho přát, bylo to dáno a myslím, že to je dobré. Tak člověk může probrat celé knihy, ale na druhé straně si přiznám, že od té doby, co jsem teď zpátky v Německu tři roky a kdy ty texty nemám, tak já tak jsem rád, že teď můžu mluvit o tom, co mi pán právě dá na srdce.
9:32Já se určitě vrátím k tomu, že budu mluvit o celých textech, o celých knihách, ale i dnes nemám nejaký jeden text, který bych teď tady vyložil, ale mám spíš takové tematické kazání právě k tomu tématu. A chci s vámi přemýšlet o tak sklamání, jak překonat, Jak se dostat z toho zase dál a jak jít na cestě dál. Začnu nějakými čísli.
10:01A vím, že když slyšíme statistiky a čísla musíme být trochu opatrně, tak to bějte trochu z rezervu, protože jsem to taky jenom někde čel. Ale v Americe každý měsíc odchází ze služby 1500 pastorů. tolik ani nemáme tady v Česku, ale při 1500 měsíčně odchází ze služby. Někteří do důchodu, někteří padli opravdu do říchu, že už nemůžou v té službě pokračovat,
10:37ale ta největší část odchází ze sklamány. Z toho důvodu, že jsou tak zklámány ze svého zboru, od svých bratří a sestr, že už nemůžou nebo nechtějí už dál sloužit. Potom jsem tam čelil, že 70% všech pastorů bojují s depresy. To je hodně. 50% všech pastorů by rád dělal něco jiného, kdyby jen věděli co.
11:13Možná, že nic jiného se naučili, nestudovali, tak tím pádem nemájí alternativu, nemájí možnost a tak pokračují. Ale už ani moc nechtějí. 50% prý, každý druhý, by nejradši už dělal něco jiného. A 80 % všech studentů teologii, kteří nastoupí do kazatelské služby, skončí s službou během prvních pět let.
11:48Ani pět let v tom nevydrží. 80 %. Tak člověk neví, jak je to možné, ale vidíme, jak zklamání je silný a je silný zbroj i toho zlého, aby nás razil, aby nám vzal veškerou radost možná i ze služby, z obecenství, ze sboru, z církvy.
12:18Tak o tom chci trochu přemýšlet. Jedno jsem dokonce slyšel o jednom pastorovi, který vydržel jenom dva roky v tom zboru mladý kazatel a potom podal vypověd, že odchází. Tak a teď jeden starší bratr, který ho celodobu kritizoval, teď tam řekl, no to je škoda, že odcházíte, ten nový určitě bude horší než vy. Tak a on teď řekl, tak to zní skoro jako kompliment.
12:47Tak to jsem ještě nikdy neslyšel od něho. A on potom řekl, a tak to ne, víte to. Možná, že ten nový bude lepší. On řekl, ne, ne, ne, my jsme tady už měli osm pastorů. A vždycky ten nový byl hošší než ten posledný. Jinými slovy, vy jste byli nehožší za tým. Tak tohle, jak člověk to má vydržet, když něco takového možná slyší.
13:13A proto chci s vámi trochu o tom přemýšlet. A pravda je, že se to netýká jenom pastorů, jenom lidí na plný úvazek. Vůbec ne. Tak to se týká každého, kdo ve sboru je a ještě víc každého, kdo nějak slouží ve sboru. Tak určitě všichni to známe, pro nikoho to není nic teoretického. Každý to prožil, každý ví, že to je velice aktuální, praktické a že se ho to i tak týká.
13:51Víte, když někdo má službu například uklízet z boha, ten neslyší moc chvál nebo děkování. To se nekomentuje, když je všechno čisté, jenom když něco není úplně čisté, tak se to komentuje. A to je potom hodně těžká služba, když neslyšíte k tomu nic, co dělat a když vůbec někdy něco, tak něco špatného.
14:21Tak to možná dokonce kazatel to má ještě lepší, ten občas možnáš slyší, že to bylo požehnáno slovo. ale jsou takové služby některé, které člověk vůbec neslyší nic dobrého, nebo častokrát. A nevím, kolik jsem už poznal lidí obdarované bratry a sestry, kteří už tedy jenom nějak tak v poslední řadě, už nedělají nic, nechtějí,
14:51a všechno, co už jenom přispívají, je kritika. A nic víc už. Už jenom kritizují a nechtějí už sloužit, nechtějí nic. Tak zklamány, zahoškli a je to obrovská škoda. Protože Bůh do nás vložil nějak dary, své dary, abychom sloužili. A ne abychom jenom nějak byli zklamáni a už nic nechceme. Tak proto chci, abychom o tom trochu teď přemýšleli.
15:25Zklamání patří k životu. Nejde to bez zklamání. Tak věřím, že někdy v nebi možná už nebudou ani tam to nevím stoprocentně, protože dokonali nebudeme, neznám celou pravdu, možná tam ještě někdy budeme překvapení z něčeho i negativního, protože když člověk přemýšlí, co to v podstatě je zklamání, tak může být, že se naplnili očekávání.
15:58To je jedna věc. Nebo že nějak na jednoho nečekání potkalo utrpení, nějaké trápení. Ale kdybych to úplně jednoduše zkusil formulovat, co to je zklamání, tak bych řekl, že to je silné negativní překvapení. Tak něco, s čím jsme nepočítali, negativní zkušenost, z kterého jsme nepočítali.
16:34A sklamání vždycky provázejí silné emoce. Může to být nějak skleslost, někdy hněv, někdy i fyzické problémy. To není jenom tak, že to je na chvíli něco a potom to je pryč. Někdy to může i zůstat hodně dlouho. A může to mít spoustu příčin zklamány.
17:05A z koho všechny ty příčiny najdeme i někde v Biblii. Proč? Protože Bůh nám to nechal napsat, protože ví, že potřebujeme povzbuzení z toho a potřebujeme se dostat z toho nějak. A tak to nechal i napsat. Sklamány, tak z Boha a jeho vedení v mém životě možná. potřebujeme číst knihu Job, člověk, který byl zklámán z Boha,
17:39kterému celý život sloužil, byl bez úhony a teď ho potkali takové věci, zklámán z Boha. Zklámán z jeho vedení, z božího vedení. Někdy člověk je zklámán z partnera, To také vidíme v Biblii. I u toho Joba. Místo toho, aby ta manželka zkusila nějak pomoct, řekla, odřekni Boha a zemří.
18:10Co to je za pomoc? Teď před Vánocemi jsem dostal ještě nějaký mail od bratra, který se ptál, jestli bych byl ochotný trochu možná mu pomáhat v manželství, který má problémy. Tak teď si píšeme občas a před Vánocemi by mi psal, že manželka mu řekla, že proklíná den, kdy jsme se potkali. Tak jsem musel přemýšlet, co to musí být za zklamány, když vám pátna toh říká, proklínám ten den, kdy jsem tebe potkal.
18:50Sklamány na obou stranách v podstatě, proč by to i někdo tak řekl vůbec. Sklamány obrovská. Sklamány možná z děty, které jsme také čekali úplně něco jiného. Sklamány z děty. A tak se musíme také jenom poryvat do Bible. Samuel, sklamán z cesty těch dětí. Eli přímo viděl ten řík, těch dětů, nebo i David, to samé sklámány i z děti.
19:26Byli jsme v Ostravě, v Domu důchodců, tam jsme chodili pravidelně i tak před Vánocemi. Rozdáli jsme tam nějaké dárky a zpívali. Tak jsem mluvil s ředitelem toho Domu důchodců a řekl Někteří tady nikdy nemají navštěvu rodiny. A mají děti. A ty děti dokonce tady měsíčně jsou, přichází tady pro důchod těch roličů. Ale nejdou ani dál navštěvit ty roliče.
19:59A ty roliče o tom věří. Věří, že zase tam byli pro ten důchod a nebyli ani navštěvit. Takové zklamány. Jak se přenést přes toho, jak se z toho potom dostat. a nějak radovat se ještě dál z života. Možná zkláman chováním i tělesných sourozenců. Kolik sourozenců ani už nemluví spolu. Tak jak to muselo být u Josefa?
20:32Tam to vidíme, co to muselo být za zklámaní. Vlastní sourozenci ho hodí do studny, aby tam zemřel a najednou říkají, máme ještě lepší nápad, tak ho vytáhl, vytáhli a prodáli, jako otroka někam. A jak s tím žít? Všichni moji bratři se domluvili na tom, aby mi tohle udělali. To je těžké.
21:02Zklamán sám za sebe. Když ten Petr řekl, kdyby všichni, ale já ne, já jsem jiný. A potom viděl, že nebyl jiný, že byl stejný. Jak tam plákal, jak byl zklamán sám za sebe. Pavel, když píše v Žimanom 7, tak říká, já to chci to dobro, ale já to nedokážu sám ze sebe. Tak zklámám sám ze sebe. Možná nám to trochu někdy chybí,
21:34že nejsme zklamáni ze svého chování. Důvodou je nespočet, z čeho člověk může být zklámán. V Ostravě jednou, tam v jiném zboru, v našem zboru, tam jedna z další sestře, zemřel manžel a moja manželka řekla, tak pojď mi, jdeme ji navštivit. Ona vždycky má takové napady. A já říkám, ale ne, my ani neznáme.
22:07Já jsem s ním možná ještě nemluvil ani 10 slov. Tak ona řekla, no já také ne, ale kdo ví, jestli tam vůbec někdo byl. Tak jsme tam jeli. Bez toho, abychom volali, protože kdo ví, jestli vůbec ví, kdo to je, tak jsme tam jeli, pozvala nás dál a potom řekla, ze zboru tady nikdo nebyl, nikdo nebyl. A ona už nikdy nešla zpátky do toho zboru.
22:39Potom nám volala a řekla, nemůžu chodit k vám. My jsme jenom chtěli navštívit, povzbudit. A už ani nechtěla do toho zboru, nemůžu chodit k vám. No tak chodila potom k nám, ale zklamána, strašně zklamána z toho zboru. A já vím, že to nikdo nemyslel špatně z toho zboru, ale že to potom je takové, co tam máme říct. Já nevím, co říct. Ona teď asi potřebuje klid, ale člověk nepotřebuje klid.
23:12Člověk potřebuje potom pozbúzení, potřebuje, aby někdo měl zájem. Na jedné konference jsem potkal bratra staršího jednoho zboru a já jsem věděl, že má i nemocného syna. Tak jsem se ptal na to, tak co syn, jak se mu dáří, jak je, a on potom mluvil. A po nějaké době řekl, tak ty se ptáš na to, ale z našeho zboru se nikdo neptá na to.
23:38A řekl, že dokonce jsme s manželkou přemýšleli, jestli ne o jedného zboru. A to byl v stáži zboru, protože nikdo se neptal na toho nemocného syna, zklamán. Tak je tolik důvodu, jak lidé jsou zklamáni. A když člověk s tím nic nedělá, tak to pokračuje. Potom je skličenost, deprese, možná i rezygnace úplně.
24:12A člověk skončí. Chci s vámi se podívat teď na jednoho člověka, který zažil spoustu zklamání v životě. A někdy se vždycky z toho dostal. A sloužil dál. Mochli bychom se podívat na Pavla, ale podíváme se na někoho ze starého zákona, protože on zažil možná ještě víc zklamání, aspoň další dobu.
24:45Projďme se na Mojžiše. Je to člověk, tak 120 let žil. Mám dojem, že od té doby co uměl myslet, až do konce života bojoval se zklamáním. Protože vyrostl první roky, tak možná, že jsem to přehnal trochu od té doby, co uměl myslet. Ale v každém případě vyrostl na dvoře jako princ a najednou zjistí,
25:17já tady ani nepatřím. Já patřím spíš k těm otrokům venku. No tak to asi je stlamány. A potom tam jde a říká dobře, tak budou se svým lidem, jim budou pomáhat. zabije toho jegyptiana a nedopadlo to tak, jak myslí. A musí utect nějak úplně pryč. Potom je 40 let v pustině a hlídá ovce, pásil ovce.
25:49Nejdřív na dvoře a najednou 40 let tam. Myslím, že 40 let to stačí, aby člověk si zvyknul na to. A když potom byl zvyklý, no a jedno pán zase říká, tak pojď, teď jdeme zpátky do Egypta. A teď se porýváme i na různé verše z toho a tím, že to není jenom teď jeden úsek, tak jsem ty verše teď napsal. Tak a doufám, že to bude nejak fungovat, že je můžeme trochu i sledovat tady na plátně, tak abyste nemuseli pořád teď listovat.
26:22tak se porýváme na 2. Mojžišovou štěži 10. A teď je to, když pán právě k němu tak mluví a povolá ho zpátky do Egypta. Tak je napsáno, Mojžiš hospodinu odpověděl, dovol panovníku, nikdy jsem nebyl vymluvným člověkem, ani předtím, ani o té doby, co si promluvil k svému otroku, protože jsem těžkopátný úst a těžkopátného jazyka.
26:56Hospodin mu však řekl, kdo dal člověku ústa? Či kdo odčinil němého nebo hluchého, vidícího nebo slepého? Zdali ne já, hospodin? Nyní tedy jdi a já budu s tvými ústy a budu tě učit, co máš mluvit. Na to odpověděl, dovol pánovníku, pošli prosím někoho jiného. Koho pošleš? Tak páno, koho chceš? Ale nemě. Já nechci.
27:29Ale páno řekl, ty tam jdeš. Tak tam šel. Neznadšený, ale se zklamáný. Ale šel tam. A teď měl jít k faraonovi. A mu říct, nech můj lid odejít. Ne, že tam byl ještě mnohem více, že tam byl ještě i strach u toho a já nevím co všeho. Ale v každém případě ten faraón potom řekl, tak jo, po těch ránách, tak dobře, tak už běžte.
27:59A po krátce době, kdy se můžeš radovat, zklamáni. Ne, nikam nejdeš. Ani tvůj lid, zůstanete. A pán řekl, tak dobře, tak ty znovu. A bude další rána a potom zase dobře běžte a potom nikam nejdete. Tak pořád jedno zklamány za druhým a pořád šel znovu, když pán to řekl. Neřekl po štvete nebo po páté, tak já už ne.
28:32Já už ne. Tak teď opravdu už ne. Nějak se z toho zase dostal, z toho zklamány a šel znovu. Tak a to utrpení toho lidu bylo pořád hořší a hořší a hořší. A nejenom, že faraón řekl, že ne, potom i celý izraelský lid řekl, co tady děláš, jsme na tom teď hořší než předtím. Tak ze všech strán opravdu to bylo takto zklamány.
29:02A potom nakonec mohli odejít. Tak mohli odejít velký exodus Egypta, jenomže po nějaké době zjistil, že Egyptiané byli zanými, zase zklamáni. A to by ho opravdu mohli dlouho pokračovat, to ani teď nemůžeme všechno číst. Potom Mojžíš je povolal na hodu Sinai, aby dostal desatéru v Boží blízkosti.
29:35To si ani takhle nemůžeme představit, že celá tvář zvítil a jde dolů. a jeho vlastní bratr mezi tým postavil lidu zlaté télo a celý lidi tančí kolem. Co to muselo být za zklamány? To se už neměl pod kontrolu. Takové zklamány. Tak šli dál, potom poslali poslu do Kanánu, aby zjistili, jak to tak je.
30:10oni přišli zpátky, no to je opravdu úžasná země, ale tam stejně nepůjdeme, to nemáme ani šanci, to ani nejde, zase zklamáni. A Bůh potom řekl, dobře teď tam nepůjdete, čtyřicet let za trest dopouští. A on nic nedělal, Moježiš, on byl tam šel, on byl bojoval, čtyřicet let kvůli říkům ostatných musí on také dopouští.
30:37do pouští a tolik trápený ne ze svého žíchu, z žíchu ostatních, ale nevrátil se zpátí a řekl, já už jdu k svým ovci. A řekl, to jsou tvoje ovce tedy, tady budeš. Celou dobu, 40 let sloužil těm, kteří jenom neptali, nadávali, byli nespokojeni, tak zklamáni, zklamáni. Několikrát ho zkolo zabili a pokračoval.
31:11A někdy už chtěl jenom zemřit. Když se podíváme numéry 11, 15, tak potom Mojžíš řekl, pokud se mnou takto jednáš, raděj mě prosím zabij. jestliže jsem nalézl milost ve tvých očích, ať se nemusím dívat na svět trápení. On už vnímal Boží milost tak, že ho nechal zemřit, protože tak těžké to bylo.
31:41Bůh ho nenechal zemřit, chtěl ho používat dál a on sloužil dál. A potom jednou tak i Mojžíš tak řešil. Udržil to té skály, to nikoho nebolelo. A stejně teď se Bůh zlobí na něho a říká teď, no tak teď tam ani ty nepojdeš. Já jsem tomu nikdy nerozuměl, když jsem to čelil, tak u toho Mojžíše.
32:14Já řekl, pane Bože, jak to můžeš dělat? Tak jednou on tady to nezvládl a to nikdo nebolelo, ale byla to neposlušnost a nakonec Bůh ho vzal do lepší země. Tak ne do Kanaánu, ale jako sobě a to bylo určitě lepší pro Mojžíše. Ale stejně, když to čteme, tak do Deuteronomium 3.25, Mojžíš říká,
32:46dovol, aby šel dál a uviděl tu dobrou zemi, která je za Jordanem, to dobré pohoří a Libanon. Hospodín se na mě kvůli vám nazlobil a nevyšel mě. Hospodín mi řekl dost, již o tom se mnou nemluv. Ty tam nepůjdeš a už se mnou o tom ani nemluv. Tak to muselo být takové hodně těžké. Tak Mojžíš tolikrát zklamat, ale vydržel ve službě, vydržel u něho, vydržel s tím lidem.
33:24A tak jak se dá vyrovnat se zklamáním? Ještě s takovými, jak například Mojžíš. Zklamání může být tak bolestivé, že člověk už zkusí jenom se vyhybat dalším zklamáním v budoucnu. Protože to už nechce znovu a znovu. A jsou dva důvody, jak člověk může zkusit vyhnout zklamání do budoucna.
33:54A oba dva důvody jsou špatné. A u Mojžíše právě ty důvody nevidíme. Tak řeknu vám dva špatné důvody. Nebo je v podstatě spůsoby, jak se vyhnout sklamání. To první bych nazval možná rozloučení. Nebo dejme tomu odchod. Odchod. Lidé dnes nevydrží zklamány a odchází. Odchází z manželství. Proč? To je vždycky důvod je zklamány.
34:34Jinak si to představili. Negativní zkušenosti. Tak jsem si to nepředstavil. A nevydrží a odchází. Tak odchod. Odchod z manželství, odchod z církve. Kolik lidí, možná známe všichni takoví, kteří jsou obraceni, znovu zrození a nikam nechorí? Proč ne? Skoro vždycky ten hlavný důvod je zklamání.
35:07Dobře, tady v Česku někdo může i bytlet někde, kde vůbec žádný zbor není. Ale i kdyby měl možnost, dost lídně chodí, proč ne, zklamány, rozloučený z církvy, rozloučený z obecenství, s dalšími křestiany. Někdy je rozloučený od Boha, že někdo skončí i s Bohem, ze zklamání. Tak toho znám dost.
35:37Rozloučený s Bohem. Možná dokonce rozloučení a odchod ze života. I tohle může být na základě zklamány. Člověk to čekal jinak ze života a teď to nezvládne a odchází. Odchází úplně pryč ze života. Stále víc křesťanů páchají sebevraždu. My jsme trošku o tom i mluvili včera.
36:11Od té doby, co jsem ve službě, jsem ani nevím, kolikrát už zažil, že někdo odcházel ze života, protože nezvládl zklamány. Ani vám neřeknu těch způsobů, jak to bylo odchod jako věřící člověk ze života. A proto musíme zklamání přerušit, musíme to překonat, musíme se z toho dostat, ale odchod není dobrý způsob.
36:47To je hned to, co říkám. Nevidíme u Mojžíše odchod. Ani odchod od Boha, ani odchod od svého lidu, ani odchod ze služby. on neodházel, on vydržel, on pokračoval. Tak a druhý špatný způsob, jak se vyhnout z klamání, je to, že snížíme své očekávání.
37:18Snížíme své očekávání, nejlépe na nulu. Potom už člověk nemůže být vůbec zklamán. Už může být jenom pozitivně překvapen. A tak to někteří tak říkají. Najradši nečekaj vůbec nic, tak můžeš být jenom pozitivně překvapený, tak už nebudeš zklamán. Pesimista má velkou výhodu, že už není zklamán. Počítá vždycky jenom s nejhorším.
37:50A může být jenom pozitivně překvapen. Pokud je ovšem cílem vyhnout se sklamání, tak jo, to můžeme své očekávání minimalizovat. Jenom špatně se slouží, špatně se pracuje bez očekávání. Když nic nečekáte, je to velice těžké tak mít motivaci k něčemu.
38:20Když připravíte evangelizaci a počítáte s tím, že stejně nikdo nepřijde, tak to je velice těžké do toho investovat čas, úsilí a všechno. To není dobrý způsob snižit očekávání, nic nečekat. Už nečekám ze života žádné dobré dny, už nečekám nic dobrého od bratru, od sestry, neodčekávám už, že Bůh vyslíchá naše modlitby, už nečekám s Božím požehnáním, vždycky jenom s tím nejhorším.
38:56Tak dobře, už nebudeme nikdy zklamat, ale také budeme nepoužitelní. Nic už nebudeme chtít dělat, tak to nejde. To nebyl Mojžišov způsob. Protože on byl pořád znovu a znovu a znovu zklamán. To není tak, že už nic nečekal. A tak to zvládl potom, protože nebyl zklamán. Vůbec ne. On dokonce svého čekávání vůbec nesnížil.
39:28Protože když potom k konci on jim opakoval zákon, celá pátá Možišova je opakovaný zákon a když to čtete, to není teď na jedno zákon light, nebo nějak jednodušší zákon. Dobře, tak vy to tak nezvládnete v té původní formě. Tak teď vám dám už nějak úplně jiný zákon. Ne, úplně to samé jim zase říká.
39:585. Moježišová 30.19. Povolávám dnes proti vám za světky nebesa i zemi. Předložil jsem ti život a smrt, požehnání a kletbu. Zvol si život, aby zůstal na život tý i tvé potomstvo. Nic neminimalizoval. Stejný zákon postavil život a smrt. Tak jak on to dělal? Že ne jednou zklamání, ne deset, ne stovky, možná tisíce zklamání
40:33nesnížil odčekávání a neodcházel. Co možná dělal jinak? Tak když jsem řekl dva způsoby, jak bychom neměli zacházet se zklamáním, tak zkusím teď čtyři způsoby, jak zacházet. Tak čtěží body. Tak celý to byl ten úvod a teď čtěží body. Ale držím se toho času. A i míne šorinu a půl, nebojte. Tak to první je, mám biblickou teologii.
41:06Mám biblickou teologii. Správnou biblickou teologii. Tak a pod tím prvním vodem mám tři podbody. Tak to A. Já mám správný biblický pohled na Boha. To je hodně důležité. Já mám správný biblický pohled na Boha. Pokud jsem zklamán z Boha, tak můžeme v podstatě říct, že to je dobré zklamání. Protože to znamená, že jsme měli kšivý pohled na Boha.
41:40A ne, že jsme měli lepší pohled na Boha, ale tak dobrý není. Ne. My jsme měli křivý pohled na Boha a to nikdy není dobré. Tak Bůh je dokonalý. To znamená, Bůh je lepší než náš pohled býr. Když jsme zklamány z Boha, to znamená, že jsme žili v klamu. A Bůh nás musel zklamat, abychom se dostali z toho klamu. Tak být zklamán z Boha je v podstatě něco dobrého, protože nám to spraví pohled na Boha.
42:18A chceme mít správný pohled na Boha. A když máme správný biblický pohled na Boha, tak z Boha nebudeme nikdy zklamán. Protože On je vždy jedna podle toho, jaký je. On není jedno tak a po druhé je jinak. Tak tam potom už nebudeme zklamat. Tak on nás musí z toho dostat, z toho klamu. Když vidíme ho, nebo čteme knihu Joba, tak Job nerozuměl Bohu.
42:52On chtěl vědět, Pane Bože, proč. Pro Boha byl mnohem větší problém, že Job měl kříli pohled na Boha. Že myslel, že trpí, protože řešil. To je křivý pohled na Boha. To může někdy být, že důsledek žíchu je i utrpený, to ano. Ale nemůžeme se dívat na svoj život, vidět tam utrpení, problémy, těžkosti a říct, tím pádem musí tam být nějaký žích.
43:25Tak Job měl křivý pohled na Boha a Boží cíl byl spravit ten pohled. Celá ta kniha je o tom. A k konci té knihy, tak Job říkal, já jsem o tebe jenom slyšel, ale teď mě o kotě viděl. A to bylo to, co pán chtěl, spravit jeho pohled na sebe, na Boha. Tak my potřebujeme ten správný biblický pohled na Boha, abychom z Boha nebyli zklamáni.
43:56Tak B pod tým prvným bodem správna teológia je, my potřebujeme realistický pohled na člověka. Realistický pohled na člověka. Realistické očekávání od člověka. Kdo od člověka čeká dokonale hování, tak ten bude sklamán. To je úplně jasné.
44:26My můžeme čekat dokonale chovány, v uvozovkách chovány od Boha, ale ne od člověka. A i když máme možná takovou správnou teologii, každý člověk je ještě hříčný, tak sdělili jsme to, máme to v sobě a stejně když ten druhý potom podle toho jedna, jsme úplně překvapení. Jak je to možné? To bych od něho nečekal. No jak to, že ne?
44:52Je to hříšní člověk a žije podle toho. I my také sklamujeme pořád lidi kolem. Tak kdo čeká úplně dokonale chovány od svých bratří a sestr, ten bude sklamán. Já jsem nevyrostl ve věřící rodině. My jsme s manželkou uvěřili v takovém málém zboru, který byl opravdu takové láske plné obecenství.
45:23Tak krásné, něco takového jsem ještě vůbec nezažil. My jsme tam šli nakazány, nevím o čem to bylo, ale my jsme byli tak osloveni právě těmi vztahy a tou láskou, co tam bylo, jsem myslel, to je nebo na zemi tady, to je sami úplně dokonali lidé. A tam jsme uvěřili, tam jsme chodili, A myslím, že po roce jsem si lepil na auto, na velkou nalepku, tam bylo napsáno
45:56Lides klamou Bůh nikdy. Protože po roce jsem už viděl, že to byl křivý pohled na lidi. A že to jsou nakonec opravdu tak umilostnění Ježišnici. Všichni, co tam sedí. A já také. tak potřebujeme realistické očekávání od člověka. A to třetí, tak potřebujeme i, když jsme zkláman ze životných okolností,
46:27potřebujeme i právě biblický pohled na Boží vedení v našem životě. Biblický pohled na situaci. A to je, že Boží myšlenky jsou vždycky vyšší než naše. Jeho cesty jsou vyšší než naše. Vyšší znamená i lepší. Mají vyšší taky hodnotu než naše. A splatí to, když já jenom budu milovat Boha,
46:57všechno mi napomáhá k dobrému. Cokoliv se stává v našem životě. Tak potřebujeme biblický pohled na Boha, na sourozenci a na okolnosti kolem nás. Tak to je ten prvný bod. Jenom tak můžeme se dostat ze sklamání, nějak překonat sklamání a složitám, když máme správnou biblické pohledy na Boha, na člověka i na okolnosti.
47:27Tak druhý bod, ten bude trochu kratší. Tak přináším Bohu své sklamání hned. To vidíme u Mojžíše. Mojžíš je zkláván a pokažte to vidíme, co dělá. Hned jde k Bohu. Jak malé dětsko, co hned běží za maminkou. Ten mi zase udělá tohle. Tak tohle dělá Mojžíš, pokažte, to vidíme. A to čteme, Bůh to nechal napsat, protože to je ten správný způsob.
48:00To je ta správná adresa. Hned, Pane Bože, ten lid mě snad ukamenuje tady. Ten lid dělal to a to. Hned šel k Bohu s tím. Můžeme říct, hned se modlil. Všechno Bohu předložil. Čím víc byl zklamán, tím víc se modlil, tím víc mluvil. Vidíme to u Mojžíše. Vidíme to u Joba. Job mluvil s Bohem, všechno mu to řekl.
48:33A to můžeme Bohu všechno to předložit, všechno říct. S úctou, v pokoře, ale upřímně ze srdce všechno, co tam je. Určitě. Podívejme se na Davida. Všechny ty žalmy, co to je? To je někdo častokrát, kdo ze zklamání začal mluvit s Bohem. Když čtete začátky těch žálů Davida, tak je tak skleslý, tak zdeptaný, tak zklamáný a teď začne mluvit s Bohem.
49:09A když ten žálm skončí, tak zase chválí a vyvyšuje a šťastný a dadostný. Tak to je ten způsob, to je to, co potřebujeme opravdu dělat. Vidíme to u Mojžíše, u Joba, u Daniela, tak vidíme to všude. Tak u Davida, tak to bychom měli dělat. To třetí, nechávám se znovu naplnit láskou.
49:39Tak to potřebují, protože když je člověk zkláman většinou, tak je tam i ta láska. Nechci říct pryč, ale není tam už, tak vidět. Ale když my milujeme Boha a milujeme lidi, tak se dostaneme z každého sklamání. O tom jsem opravdu přesvědčený. A bez lásky se nepřeneseme.
50:09Jinak se nedokážeme vyrovnat se sklamáním. Potřebujeme Boha milovat a potřebujeme milovat lidi. Až do konce. Až budeme u Boha. Víte, kolikrát možná jako roliče jsme sklamáni i ze svých diety. I schováni. A proč to dokážeme dál s nimi? Protože je milujeme. Protože je pořád milujeme. A to je láska, kterou potřebujeme k soudozencům,
50:40tak a k Bohu a potom to jde opravdu dál. David nebyl asi dobrým otcem, je těžké najít Bíblí dobrýho otce, ale tak David nebyl. Ale nemůžeme říct, že nemiloval své děti. Tak když se podíváte na to, co ten Absalom dělal. Já nevím, já mám tři syni, ale nevím, co bych dělal, když ten jeden zabil toho druhého.
51:12David se zlobil, hodně dlouho s ním ani už nemluvil, ale nakonec už to nevydržel. Tak a zase ho nechal přivezt do Jeruzalema. A potom ten Abshalom se postavil proti němu a chtěl jeho zabít. A město aby bojoval s ním, tak utekl. A když nakonec Abshalom tak zemřel, tam ve válce, On tam plakal tak nahlas a řekl, kdybych jenom já zemřel a ne on, tak David, jak říkám, nebyl asi dobrým otcem, ale miloval ty děti.
51:48To nemůžeme jinak říct. Ani to nebyla dobrá láska, ten způsob, jak to projevil, ale miloval je. A tak se dostal z toho zlámány. Bez lásky to opravdu tak nejde. Ale Bůh nám to nechal napsat, když čtete 1. Korintským 13. Láska všechno vydrží. Je to tam napsáno. Láska nepočítá zlo. A když ta láska tam je i k sourozencům, tak to zvládneme s nimi až do konca.
52:21I v rodině, v službě, všude. Láska překoná každé slámaní. Děkujeme se na Mojžiště ještě. Exodus 32, 31. A když teď máme už na mysli, co ten Mojžiš všechno zažil s tím lidem. A teď Mojžiš se vrátil k hospodinu a řekl, Ach, tento lid zřešil velkým říchem, udělal si zlaté bohy.
52:51Nože, jestli sejímeš její řík, bude dobře, jestli ne, vyjmáš mě ze své knihy, kterou jsi napsal. Když to musíš teď trestat, Pána Bože, tak trestej mě, ale ne je. Jak je to možné? To je nadlidské. Ano, to je nadlidské, ale to je to, co Bůh může dělat. Tak pořád ho zklamali, oni musí mít strach, že ho zabijou a když Bůh se zlobil, tak řekl, ne, ne, nech je, když něco, tak ne, ale ne ten lid.
53:25To není lidské, to je nadpřirozené, ale takovou lásku Bůh opravdu může dávat. Mojžíš je v té lásce opravdu neuvěřitelný. A víte, kdo je ještě větší? Tak Bůh, protože Mojžíš potřeboval vždycky jenom tolik lásky, aby překonal to jedno z tlamány. A potom zase to druhé a potom to třetí. Ale Bůh s námi viděl všechno na jedno.
53:56Všechny ty naše hříchy a skutky a všechno. Nepostupně zase řešil. A všechno to už viděl dopředu a měl takovou lásku, že i tohle překonal. Ale on nepřekonal zklamány, protože Bůh nikdy není zklamán, on nežije v žádném klamu, Bůh nebyl nikdy zklamán z nás. To je také zajímavé, si to uvědomit. Bůh všechno věděl dopředu, to nebyl nějaká negativní zkušenost,
54:29z kterého nepočítal, všechno věděl do pšenu. On není zklámán, my ho nemůžeme zklámat. My můžeme se chovat špatně, to ano, ale není z toho překvapení zklámán. V žádném klamu opravdu nežije. Když jsem já uvěřil ve věku 23, asi vzpomínám, já jsem klečel před Bohem a já jsem měl ty říchy před očima a já jsem ani nevěděl, jestli tohle ještě možné všechno odpustit, co jsem nadělal.
55:02Tak jsem vědčný, že Bůh mi opravdu to zrcadlo tak opravdu držel, že jsem všechno to viděl, já jsem klečel, já jsem pod slzy jsem všechno vyznal, já jsem prosil odpuštěn, ale já jsem viděl jenom říchy těch dvacet let. A Bůh, když mě odpustil, viděl ještě těch dalších 40 let a řekl, že to všechno ti odpustím. To je taková láska. A ta láska, kde je, je vylita do našich srdci.
55:36A když jsme zklamány a když ta láska možná tam už uplně není, tak prosme Boha. Pane Bože, dej mi znovu tu lásku. Naplň mě znovu svým duchem a svou lásku, abych mohl jít dál. Tak to je to, co potřebujeme. Já jsem přesvědčený, že Bůh má takovou lásku a je ochotný nám ji tak dát, že opravdu dokážeme všechno překonat. Veškeré z námi.
56:01A proto to čtvrté a to posledné je, že v Boží síle a v Jeho lásce pokračujeme ve službě Jemu a lidem až do konce. To vidíme u Mojžiše. Nevíme, kolikrát byl skláman, ale opravdu pořád sloužil dál. Až do konce. V jeho síle, v jeho lásce.
56:32Podívejte se na Exodus 17.4. Mojžiš upěnlivě volal k hospodinu. Zase to samé. Skláman hned kde hospodinovi a říkal, co ten lid zase provedl. Úpěnlivě volal k hospodinu slovy, co budu dělat s tímto lidem, ještě málo a budu mě kamenovat. To je jakoby kazatel musel mít strach z toho, že přežije neděli, že nepřežije to kazání.
57:06Jakobych musel říct své manželce, tak dá-li pán se vrátím, já nevím, možná, že mě tam ukamenují. Ale u Možíše to tak byl. Tak a sloužil dál. A potom díky Bohu, že mě neukamenovali. Díky Páne. Ale bylo to znovu a znovu byli v takové situaci. Tak já jsem rád, že se nemusím bát. Že bych nepřežil kazány nebo službu ve sboru. Ale tady to šlo o život.
57:37Ale můžeme se podívat i na další, jak my jsme mluvili o Jobovi, tak nakonec zjistil, že ty tři přátelé všichni mluvili nesmyslí. To nebylo pravda, co řekli. Tak Bůh se zlobil na ně. A potom Job se modlil za ně, aby Bůh jim odpustil. Tak Bůh mu řekl, aby se modlil, ale on se modlil potom za tě přátelé, ne aby Bůh je trestal, ale aby jim odpustil.
58:08A my jsme mluvili o tom Józefovi. Tak jedenác, všichni bratři spolu ho tam hodili. Tak a potom tam stojí několik let později, před ním tam v Egyptě. A on má tu moct dělat s nimi cokoliv. A co říká? Tam říká, vy jste to mysleli zlý se mnou, ale Bůh to s vámi myslel dobře. A proto mě poslal sem,
58:39abych vám teď mohl sloužit. No to je nadlidské, to je jenom válný. Kdo tak jedná? Někdo, kdo je opravdu naplněn Boží láskou. On se usvědčil nejdřív, jestli opravdu činili pokány. To ano. Ale potom jim sloužil opravdu dál. Daniel sloužil štěžím nevěřícím králům. Hodil ho před lví tam. A sloužil jim stejně dál.
59:11To je úžasné. Jirmiáš celý život dělal ten lid úplně opak toho, co řekl. To je jako by se ptali, co máme dělat. A potom šli a dělali opak. Mám jít do Egypta? Nemáte zůstat tady. Dobře, tak jdeme do Egypta. A pořád celý život jim sloužil dál, až do konce. Nebo Pavel byl v Korinti, rok a půl tam sloužil. Potom jim psal první dopis a druhý dopis a třetý dopis a čtvrtý dopis.
59:44To mám v Bibli jenom dva, ale psali jim aspoň čtyři dopisy. Tak a oni ho neuznali a co to je, tak on, když je tady, jo, to mluví, ale potom, tak už nic, co to je vůbec. Stejně se modlil pořád za ně a napsal, jak říkám, jeden dopis za druhým. Můžete číst 2. kor. 11, sesnám jeho utrpení, tak Pavla, ale stejně jim sloužil dál.
1:00:142. Timotejovi 4. 16. nevím, jestli něco takového někdo z vás zažil, asi nikdo při mě první obhájobě, nikdo při mě nebyl, nikdo, všichni mi opustili, kež jim to není počítáno všichni mi opustili, všichni k kterým jsem sloužil, všichni jsou pryč pan Ježíš by mohl říct no já to znám to by mohl říct, tak ho všichni opustili
1:00:43já to znám To je dobré, že pan Ježíš všechno znal. Byl tady. A co je ten konec jenom u Pavla, a tím i za chvíli skončím, nebojte. Tak on neřekl už dost. Když všichni odešli, on řekl ve stejném dopisu 2. Timotejovi 2.10, tam říká, proto všechno snáši pro vyvolené,
1:01:13aby oni dosahli zachrání. a v Kristu Ježiši spolu s věčnou slávou. Proto všechno znáši, pro ně. Tak to je opravdu úžasné to vidět. Tak věřím, že Bůh nás může dostat z každého zklamány, abychom sloužili dál, abychom nesnížili očekávání, abychom neodcházeli, ale abychom zůstali ve všem,
1:01:43v manželství, v církvi, v službě, v životě, u Boha až opravdu do konce. Chci vám ještě říct jeden takový příklad. My jsme jedno měli zromáštěný stářích, takové setkány stářích a my jsme tam měli téma sklamány. A já jsem to měl tak na starostrohu i těch řečníků A já jsem prosil jednoho staršího bratra, tak je ještě víc než 10 let starší než já,
1:02:14já jsem ho prosil, jestli by nemohl trochu mluvit o tom, jak se on dostal ze životných zklamání. A ještě to vím přesně, když jsem se ho ptal, tak on řekl, no já nevím, jestli jsem v životě zažil tolik zklamání. Jsem řekl, tak přemýšlej, asi určitě ty něco napadne. A potom on tam mluvil. Tak a mluvil o tom, že rodiče se rozvedli, když byli ještě docela máli.
1:02:46A to je hodně velké zklamány pro děti. Tak vyrostl s otcem, potom už nevím úplně přesně, v kterém věku uvěřil. Asi to bylo před studiem, mám dojem, že uvěřil. Začal studium, ale vyhodili ho z univerzity, protože byl věřící. musel se učit něco úplně jiného, potom jeho otec asi na služební cestě jel do Německa a z Německa mu psal, že se nevrátí,
1:03:17že zůstane v Německu, tak to byl bez mamky, bez tatky, bez univerzity a všechno bylo jinak. Ale když jsem se ho ptal, jestli můžu o tom mluvit a řekl, já nevím, jestli jsem v životě zažil tolik zklamány. To bylo všechno pryč. Bůh to vymazal z paměty, bylo to pryč. To je to, co Bůh může dělat a co opravdu chce dělat. A proto zkusme pamatovat na to. Potřebujeme správnou teologii.
1:03:53Správný pohled na Boha, realistický pohled na své bratry a sestry, správný pohled na okolnosti, Bůh o tom ví. Všechno má pod kontrolu. Přesně ví, proč něco dopustí. Potřebujeme v modlitbě okamžitě jít za Bohem a všechno v úctě a v pokože vysypat a žít snu. Tak to třetí, potřebujeme se nechat znovu naplnit svou lásku, protože
1:04:23láska všechno překoná. Tak a potom chceme dokončit ten běh. Všude. V službě, v církvě, v manželstvě, v životě. Tak chceme opravdu zůstat. Tak v konci vám ještě ukážu fotku Mojžíše. Nevím, jestli to ještě tam je. A může být, že to tam není. Jo, tak to nevadí. Ale znáte panáčka v staveček?
1:04:56Víte, co to je? Nevíte, ne? No, nějak panáček, vstáváček, tak jsem to našel. Ale to je takový paneček, který je kulatý dole a stojí tak, jo, a tak se hýbe. Jo, tady ho máte, tady ho máte. Tohle je Mojžíš. On to dostal zprava, zleva, zpředu, zzadu a vždycky se vyrovnal. Tak vždycky se zase postavil znovu a šel dál a radostně sloužil až do konce.
1:05:30Já jsem, když jsem viděl tu fotku, tak jsem si řekl, to je můžeš. A tak chci být i já. Ať Pán nám opravdu dá k tomu milost.