Svědectví Ondřej
Biblické texty v kázání
Jan 152. Korintským 5Galatským 2
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
0:12Většina z vás mě zná asi od mala. Proto kdo ne, tak jsem Ondra a vyrůstal jsem, dá se říct v kostele tady přímo. Takže o Pánu Bohu a Pánu Ježíši a to, co pro nás udělal, jsem slyšel už od mala. Jako malý jsem si nikdy, jako malý jsem nikdy nepochyboval, že by pán Bůh nebyl. Bral jsem to jako fakt, ale zároveň jsem s ním nikdy nebudoval žádný
0:34vztah. Ale taky jsem věděl, že určitě chci jít do nebe a nechci skončit v pekle. Ale paradoxně jsem vůbec s Pánem Ježíšem nikdy nechtěl mít nic společnýho. A tak můj plán byl úplně jednoduchý. Přijmout Pána Ježíše do svého srdce, až co nejpozdějc to půjde, abych si co nejvíc mohl užívat tenhle svět. Přišlo mi, že svět rovná se zábava a
0:58věci ve shromáždění rovná se nuda. Nejdřív jsem měl v plánu přijmout Pána Ježíše až na smrtelný posteli. Nejlíp tak 10 minut předtím, než bych umřel. Pak jsem to trochu přehodnotil, že to možná není úplně nejvíc eh chytrej nápad a že to je docela riskantní, protože co kdyby mě třeba srazilo auto, že jo, to nikdy nevíte. A tak jsem to
1:20trochu snížil, ale furt to bylo docela dost daleko. Když jsem byl malej, tak jsem si říkal, jo, udělám to ve 40, udělám to ve 30, protože mi to přišlo jako hrozně za dlouhou dobu a že si ten svět můžu užít. Nakonec moje první vyslovení o tom, že bych chtěl přijmout Krista, bylo už v 19. To bylo v roce 2020 před maturitou. Ale ještě vám musím
1:42trochu vysvětlit, jaký byl můj život před tady tím rozhodnutím. Jak jsem vám říkal odmela, jsem si žádný vztah s Bohem nebudoval, tak tomu bylo i na základní škole, kde ale určitě můj vztah s Bohem byl o něco lepší, než potom dál na střední. Na základní škole jsem si jsem se i dokonce i někdy modlel, většinou před testem z
2:02matematiky, aby to dopadlo líp, než to ve výsledku dopadlo. Na střední jsem už takovjhle vztah vůbec neměl a na Boha jsem úplně zanevřel a začal jsem žít úplně dvojitým životem. Jeden byl s mýma kamaráda kamarádama a spolužákama ve škole a druhej byl tady s váma a s rodičema. Kamarádům jsem lhal, proč s nimi nemůžu nikam v neděli a proč mi
2:30rodiče zakazujou tohle a támhleto. A rodičům jsem zase lhal, proč eh chci jít v pátek večer ven a co jsem dělal po škole tak podobně. Umíte si to představit? Mezi svýma kamarádama jsem nikdy nechtěl zůstat pozadu. Ve třídě jsme byli dost velká parta kluků a abyste v tady tý klučičí partě nějak vynikli, tak jste museli bejt docela dost vidět a umět se
2:55předvíst. Takže jsem vůbec eh takže jsem se vůbec nebál začít experimentovat s drogama, začít chodit s holkama a tenhle život se mi líbil a chtěl jsem být viděný v tady tý partě kluků jako ten hustej kluk, aby mě brali. Nechtěl jsem bejt někde na konci a někoho mravně upřesňovat, tak jak jsem to slyšel tady ve shromáždění. To mě se mě vůbec
3:18netýkalo. Ale tohle lhaní obou dvoum oboum dvoum světům, ve kterých jsem pendloval, eh tak vedlo k tomu, že jsem pomalu přestával vědět, jestli to pravý já je to, co žije s mýma kamarádama nebo to, co žije s rodičema ten křesťanskej život. Eh, někdy jsem tohodle lhání na obě dvě strany měl už plný zuby, takže jsem na několik týdnů nebo dokonce někde i pár
3:43měsíců přestal žít v tom hříšným světě, protože jakoby ří říct kamarádům, že s nima někam nepůjdu bylo o dost snažší, než vykonstruovat lež, kterou by naši neprohlídli, proč chci jít tam a nechci třeba jít do shromáždění nebo tak. A když žijete takovýhle dva životy, tak přestanete vědět, co je vlastně pravda a
4:07a komu jsem co řekl a kdo kdo v co věří. Takže jsem se v tom sám začal úplně ztrácet. Jednou v tady tom mým světlým období, to právě bylo to v roce 2020, v 19 jsem měl před maturitou, tak jsem si řekl, že tady ten dvojitej život už vážně nechci žít a že už nechci lhát svým rodičům a že už bych, že že už že už nechci žít. Už jsem
4:34byl z toho úplně zhnusenej a nechtěl jsem už takhle dál pokračovat. A dokonce jednou jsem si otevřel Bibli a otevřel jsem ji v Efezkým v kapitole pt ve verši PT, kde se píše: "Neboť toto vězte a znejte, že žádný smilník ani nečistý, ani lakomec, to jest modloslužebník, nemá dědictví v království Kristovi Božím." A v ten
4:58moment jsem si úplně uvědomil, že to jsem já. Tak jsem si řekl, že po maturitě, až ji udělám, zase to bylo tak napůl, že panebože, když udělám maturitu, tak se nechám pochřtit, tak ji udělám. Ale vážně jsem jakoby svůj život chtěl změnit v tenhle moment. Řeknu rodičům, že bych se chtěl nechat pokřtít a myslel jsem si, že to, že se to tím všechno
5:23změní. Zrovna dokonce měl bejt i brzokřest. Tak jsem si říkal, že to tak akorát pěkně vyšlo, že já tady řeknu, že se chci nechat pokřtít. Oni mě pokřtí a nikdo se mě nějak dál nic nebude vyptávat a můj život se rázem změní. Ale jak jsem říkal, tak s Pánem Bohem si žádnej zásadní vztah moc budovat nechtěl. Takže eh naším jsem řekl, že
5:52bych se chtěl nechat pokřtít a myslel jsem si, že budu moct bejt pokřtěnej i na tomhle křtu, kterej byl tenkrát. A oni mi řekli, že to asi úplně ne, že by bylo dobrý se začít scházet s nějakým starším, abych měl nějakou přípravku. Tak jsem si říkal, jo, i když to musí bejt, protože mi přišlo, že všechno znám a všechno umím. Přece jsem slyšel už
6:12tolik kázání a od malička jsem chodil do besítky, prošel jsem dorostem a mládeží, že jako nemůže mi někdo říct nic novýho, co bych nevěděl. A tak jsem se začal poprvé scházet s Ludvíkem. To bylo v létě 2020. Začali jsme probídat základy víry. To mě docela i dost zbavilo, protože mi přišlo, že docela těch věcí znám a
6:32dokázal jsem i tak docela Ludvíkovi odpovídat, nebo aspoň já si to tak pamatuju. Možná má, možná on z toho má jinej pocit, ale Ludvík do mě dostaně rejpal do mýho osobního života. Furt chtěl, ať mu říkám nějaký svoje osobní věci a problémy, což pro mě v tu dobu bylo hrozně nepříjemný, protože jsem na to zaprvé vůbec nebyl zvyklý, že bych se s
6:55někým měl sdílet. Tím jsem tím, jak jsem žil dva životy, tak jsem se prostě naučil někomu neříkat, co doopravdy cítím, protože zároveň jsem se nikdy nechtěl ani otevřít svým kamarádům, protože mě, protože jsem jim nechtěl ukázat tu křesťanskou část mýho života a doma jsem se zas nikdy nechtěl úplně otevřít, protože proč bych říkal našim
7:17prostě jak žiju jak hříšnej život. Eh, takže jsem se naučil prostě eh se vůbec s nikým nesdílet o ničem a i když to vlastně byla dobrá věc, kterou jsem třeba doma mohl říct, tak jsem si ji nechal pro sebe, protože jsem se naučil prostě jakoby nekomunikovat. A to mě štvalo, že Ludvík furt ode mě chce chce slyšet, jak to mám
7:40uvnitř srdce. A tady ta moje prvotní nadšení tak nějak postupně vyhaslo, až jsem se s Ludvíkem přestal scházet. Potom asi po roce, to bylo v roce 2021, jsem zase měl takovou potřebu, že už bych se měl nechat pokřtít, protože už jsem byl zas přesenej toho hříšnýho života. Tak jsem se znova začal scházet s Ludvíkem a tentokrát jsem se snažil
8:05víc otevřít. Snažil jsem se s ním s ním i tak víc sdílet, i když to pro mě bylo hrozně těžký a furt jsem si tak nějak nechával něco schovanýho, ale snažil jsem se. Upřímně si myslím, že jsem se docela v tý době dost překonával, abych mu řekl aspoň něco, protože to pro mě bylo hrozně náročný. Začal jsem si taky číst
8:26Bibli a pravidelně se modlit. Přišl přišlo mi, že najednou všechno nabralo dobrý směr. Dařilo se mi, co jsem dělal. Eh a přišlo mi, že přišlo mi, že žít křesťanský život je najednou hrozně jednoduchý, že nemám problém shaní s lhaním, nemám problém si číst, nemám problém dělat, nemám problém nehřešit nebo nemám, jo, nemám problém
8:50nehřešit. E, dokonce jsem nastoupil i na ČBI v tady tom čase, kdy jsem si myslel, že díky tomu budu lepší křesťan. Úplně si pamatuju, jak jsem jednoho dne přijel do školy. To jsem tenkrát studoval vyšší odbornou školu v Liberci. Zaparkoval jsem auto kousek od Jitky, kde má ordinaci a zrovna jsem doposlouchal i nějaký kázání od Lozy
9:15Klepáčka. Vyndal jsem si sluchátko a tak jsem si v duchu pro sebe řekl: „Ty jo, Ondro, ty seš úplně nejlepší. Tobě to, tobě to jde. Není šance, aby se teď něco pokazilo. Prostě bylo to taková paralela, že já si jako to já si to spasení zasloužím, když já jsem nepřemožitelnej v tady tom, kdyť není není šance, aby se něco stalo jako. A od
9:39tý doby se začlo asi tak nějak všechno kazit. Asi tak jo. Přestalo mi to jít ve škole. Se školou jsem potom musel i skončit, protože eh už mi to tak už mi to tak nešlo a vůbec jsem to tam nezvládal. A najednou žít pro mě křesťanský život bylo hrozně namáhavý. Či otevřít si Bibli, modlit se a nebo obojovat s určitejma druhma pokušení a
10:02hříchů pro mě bylo nemys eh nepřekonatelný. Vím, že to v tu dobu určitě udělal pánbůh, aby mi ukázal, že já si nemůžu spasení sám vůbec zasloužit, protože jsem začal bejt hrozně namyšlenej a sebejistej sám sebe a nevěřil jsem v Pána Ježíše, i když jsem byl sebejistej ve svým křesťanství, což vlastně vůbec úplně postrádá logiku.
10:35Když se na to teď dívám zpětně, tak mi to dost připomíná krále Nebukadnezara, jak si o sobě myslel, jak si o sobě myslel, že je kdo vío. A pán Bůh mu dost rychle dokázal ukázat, že je úplný nic. Takhle uběhl další rok a to už byl rok 2022. A to jsem si zase prošel takový to kolečko, že už jsem byl toho přesycenj a docela se mi stýskalo po tom životě, kdy
10:55mi všechno šlo a číst si pro mě a žít ten křesťanskej život pro mě nebylo namáhavý. Tak jsem zase začal chodit Ludvíkovi. To už bylo potřetí. Řekl jsem si, že tentokrát už to prostě dokážu a že tak nespadnu, ale furt jsem prostě věřil v sám sebe. A ještě jsem si taky řekl a že vlastně když už teď budu žít eh takhle
11:19celý život, protože tentokrát to už dokážu tady ten křesťanskej život, tak si dám poslední volný léto, kdy si budu moct žít, jak chci, protože už přece nikdy nezaž, protože tohle už přece nikdy nezažiju. Bral jsem to jako takovou rozlučku se svobodou, že tak tohle teda už je teda to poslední a potom začnu už chodit do práce a budu
11:38budu chodit každej každou neděli do kostela a prostě už to nebude moc zábavný, ale prostě udělám to. Eh, přes jednoho kamaráda z tý vysoký školy jsem si našel brigádu v jiným městě, což bylo asi 4 hodiny z Jablonce a tam jsem byl přes celý léto. Najednou jsem nabyl takovou sporu, kterou jsem ještě nikdy neměl, takže jsem si mohl
11:59dělat, což jsem chtěl, brát se, brát si, což jsem chtěl, protože mě nikdo nekontrolovat nekontroloval. A dokonce jsem mohl i řešit, jak jsem chtěl, protože tam nikoho nezajímalo, kde já přijdu domů. tam všechny zajímalo, jestli ráno budu e v tý práci, v který jsem měl bejt a když jsem tam byl, tak jsem si mohl dělat, co jsem
12:19chtěl. A taky jsem začal chodit s jednou slečnou. Myslel jsem si, že to bude vztah jenom na léto a že po létě už tenhle vztah skončí. Dokoncem se dokonce jsem se i na začátku léta přihlásil znovu na ČBI, protože mi bylo trochu líto, jak jsem to tu druhou půlku tak trochu odflák. Tak jsem si řekl, že ten tentokrát už to udělám pořádně.
12:41Tak jsem se znova přihlásil na tohle ČBI, abych si udělal takovou pojistku a taky abych si udělal takovou pojistku, že se znova vrátím po létě, protože jsem si říkal, ty jo, co když se mi to moc bude líbit, tak si tady dám takovouhle pojistku, abych se abych se jako vrátil. No, ale léto skončilo. Jenomže my jsme se s tou slečnou tak hodně
12:59zblížili, že rozchod byl docela nemyslitelný a taky pro nás nastala hodně vážná a složitá situace a já jsem se tady v tý situaci rozhod, že ji nechce opustit a že s ní vlastně chci zůstat. Tak jsme v tomhle vztahu pokračovali dál, i když to nebylo úplně nejlepší, protože doma jsem zase musel na plný obrátky začít lhat, což mi bylo dost
13:22nepříjemný. A teď to ještě k tomu bylo to nejtěžší lhanní, co jsem za tu dobu asi zažil, protože mi, protože mi no prostě, protože jsem se s tou i tou přítelkyní chtěl vidět co nejčastějc samozřejmě a ale doma nemůžete říct, proč chcete furt někam takhle odjíždět, tak to je docela namáhavý vymýšlet furt
13:52nějaký takový tak takovýhle složitý lži, do kterejch vlastně potom sami nespadnete. Takže jeden den, ale vydrželo to docela dlouho, takže jeden den to celý celý prasklo a naši se dozvěděli. Naši se o tom všem dozvěděli a začly docela dost náročný a dlouhý debaty o tom, jak se chovám, co dělám, že to je špatně, ale každou
14:18debatu jsem nechtěl víc a víc poslouchat a každým rozhovorem jsem byl takzvaně víc a víc zabejčenej do toho, že kdyby mi kdokoliv v tuhle dobu asi něco řekl, tak by mě z tady tý cesty jako eh nesved, protože když mi někdo řekl, že to nesmím, tak prostě já jsem věděl, že to musím, ale po eh potom se to dozvěděli i tady lidi ve shromáždění. Já už si na to
14:47upřímně moc nepamatuju, ale do některý lidi tady ze shromáždění se to taky dozvěděli a začli se mnou o tom bavit a o to víc to bylo ještě nepříjemnější, že doma jsme to furt řešili. Pak jsem přišel sem v neděli, tady si ke mně sedla Hela a začla to se mnou řešit, což bylo teda hrozný. A a já jsem vždycky prostě si v hlavě zapnul jenom šumění a
15:08všechno jsem to odkejval, řekl jsem, jo, dobrý, tak jste si to zas popovídali, tak zas příští neděli a a ale nechtěl jsem určitě nic měnit. Ale po několika měsících takovýhle nátlaku už toho na mě bylo hrozně moc, tak jsem řekl, že jsme se eh s touhle sličnou rozšli, ale to nebyla pravda. jenom jsem už nechtěl dál poslouchat tady ty
15:30zdlouhavý debaty. No a před létem, to bylo někde před létem a potom před létem 2023 jsme s touhle holkou dostali šanci odletět na Kyprop pracovat, což mi přišlo jako úplně geniální, že tam zmizím daleko a že zas nabiju tu svobodu, kterou jsem měl tenkrát v tom létě a že konečně budu, že konečně budu moct bejt, že konečně budeme moct být
15:51spolu a nikdo mi už nebude nic nic říkat, jak mám žít a co bych měl dělat. Rodičům jsem to samozřejmě ale neřekl, že tam jedeme spolu. Doufal jsem, že to praskne až za hodně dlouho, jenže to prasklo docela dost brzo potom, co co jsme tam přijeli. A v tenhle moment jsem si to na chvíli uvědomil, co jsem to vlastně udělal a jak jsem musel hrozně
16:11ublížit našim. Tak jsem přestal tak jsem přestal odepisovat na zprávě a vlastně jsme úplně spolu přestali komunikovat. A v tady ten moment to pro mě bylo hodně těžký období a věřím, že pro vás a pro moje rodiče ještě mnohem těžší. A v tady ten moment, e, když jsem si myslel, že se tady ta slečna, pro kterou jsem vlastně obětoval úplně
16:36všechno, co jsem co jsem měl a podrazil jsem všechny, co jsem měl, tak mi sdělela, že už to mezi náma tak necítí, jak eh a že už to není takový, jak to bylo na začátku a že by se chtěla rozejít. Tonel a já jsem věděl, že jsem teď na Kypru, že tam musím pracovat půl roku, protože jsem to slíbil tomu manažerovi nebo jako mohl jsem odjet, kdybych asi
16:57chtěl, ale ale věděl jsem, že kam jsem kam vlastně můj svět teda kam vlastně můj život došel a teď mi to najednou spadlo, ten můj pomyslnej hrad z karet, kterej jsem si tady postavil. V tenhle moment mě to úplně dostalo, protože jsem věděl, že jsem prostě hrozně daleko od domova a že jsem vlastně odřízl všechny a hlavně své
17:19rodiče a emu. A že jsem vyměnil za vztah s tady tou holkou a ta mi teď jen tak mimochodem říká, že by se chtěla rozejít, že už to není to, co to bylo. To mě úplně zlomilo. No a co byste v tenhle moment dělali vy? Vrátili byste se hned zpátky, omluvili se rodičům a prosili Boha o odpuštění. To jsem já bohužel neudělal, protože
17:42jsem nad touhle situací nedokázal vůbec ani přemýšlet. Místo přemýšlení jsem se rozhodl začít hodně pracovat, abych vůbec neměl čas na to přemýšlet nad tím, co jsem vlastně udělal. Takže jsem začal brát extra směry navíc, abych mohl pracovat od rána do večera s tím, že jsem začínal v 8:00 ráno. V 8 večer jsem se šel osprchovat a v 8:30 jsem začal eh
18:03na večerní směnu a pracoval jsem až třeba do 12 nebo do 1:00 do rána jenom proto, abych mohl přijít. eh, do toho svýho pokoje, sundat si boty, lehnout, usnout, na nic nemyslet a ráno se v 7:30 vzbudit a takhle znovu. E, postupně jsem si tady tím eh tady tím režimem dokázal svědomí tak otupit, že už jsem ani moc nemyslel a naopak jsem začínal být zase namyšlený a
18:29pyšný, protože v práci se mi začalo dařit. Kdo by to byl řek, když máte zaměstnance, kterj dokáže pracovat tolik tolikhle hodin, dní v týdnu, že by ho asi ostatní kolegové a manažer nemilovali, že ano? Eh, takže eh, jak se mi tady tím způsobem začlo dařit, tak jsem v tom začínal bejt víc a víc namyšlenej a přišlo mi, že„Ty jo, hele, koukni,
18:55taková těžká situace a ty i z tohodle se dokážeš vyhrabat sám. No, není to super prostě. Co horšího se ti asi tak mohlo stát? A ty i tak dokážeš tady prostě přežít a bejt vlastně oblíbenej a doká dokážeš bejt zaměstnancem měsíce asi tak každej měsíc. No, jenže sezóna, to byla jenom sezónní práce a jenomže sezóna se chýlila ke
19:17konci a já jsem potřeboval najít nějakou další práci nebo jsem se musel vrátit domů, což se mi vůbec nechtělo, takže jsem začal hledat, kde bych mohl pracovat přes zimu. Podařilo se mi najít místo instruktora lyžování v Rakousku a to zase posílilo moje ego, který říkalo, že dokážu všechno sám, protože já se nemusím vracet domů a omlouvat se tady
19:39rodičům a nechat se zas od nich živit. Koukněte na mě. Já dokážu se o sebe postarat sám a ještě mám o dost lepší práci, než všichni moji kamarádi, který tady musí třeba pracovat ve fabrice, já si můžu jezdit na horách a ještě bejt za to placenej. Pak když léo skončilo, tak jsem ale musel na chvíli přijet domů, protože jsem tam měl všechny věci a
19:58nemohl jsem přijet do Rakouska na hory v plavkách. A tak mě čekala dost nepříjemná debata a situace, kdy jsem se musel omluvit rodičům. Tu omluvu jsem myslel upřímně, ale svůj život jsem neplánoval nijak změnit, protože jsem byl hrdej a pyšnej eh sám na sebe. Ale samozřejmě mi bylo líto, co to, co jsem udělal, ale to tu svoji lítost už jsem dávno zaplát s
20:25tím, že já jsem nejlepší. Na zimu jsem teda odjel do Rakouska, kde jsem začal pracovat a kde už ale tam už se nedalo. Jo, na zimu jsem teda odjel do Rakouska, kde jsem začal pracovat, ale kde se už nedalo pracovat tak, jak jsem dokázal pracovat na Kypru. Tady se mohlo pracovat jenom od 8 do 4, takže jsem měl dost volnýho času na to, abych postupně
20:49začal, abych si postupně začal uvědomovat, že tohle je, že tohle je život, který jsem vlastně nikdy nechtěl žít. Protože když jsem viděl svoje kolegy jak v Rakousku a nebo jsem si vzpomněl na svoje kolegy na Kypru, tak mi jejich životy přišly hrozně nenaplněný a prázdný a často byly úplně sami a já jsem vlastně nikdy nechtěl bejt sám. Pro proto jsem i na
21:10začátku vlastně svoji celou rodinu vyměnil za ten vztah, protože jsem prostě vlastně toužil bejt hrozně s někým. A teď jsem seděl vždycky o čtyř sám v pokoji a čekal jsem, až konečně budu moct jít spát a ráno jít zase učit, protože to bylo jediný, kdy jsem nemusel nad ničím přemýšlet. Ale nikdy jsem nad tím nepřemýšlel až tak moc, abych nějak své
21:31jednání změnil. Vždycky jsem skončil na tom, že já to přece nějak zvládnu. Vždyť už jsem dokázal tohle a tamhleto. Vždycky jsem si tak imaginárně poplácal na svoje rameno a ten svůj minulej vztah, kterou jsem, kterej jsem měl s tady tou slečnou, jsem momentálně vyměnil vztah za sám za sám se sebou. Věřil jsem, že všechno zvládnu
21:52sám a že ne, že dokážu prostě všechno vyřešit, což mi pán Bůh ukázal, že není tak úplně pravda. A si po měsíci a něco v práci v tom Rakousku se mnou přijela Ema s mamkou si zaližovat. Druhý den, co přijeli, tak jsem si po práci na snowboardu dokázal úspěšně zlomit klíční kost, což věřím, že bylo určitě boží vedení, protože se
22:14mi to stalo při takovým triku, kterej jsem měl naskákanej, říká se, na litry ve snowboardingovým termínu, no prostě ne to, kdybyste mě vzbudili ve 3:00 ráno, tak bych to jako skočil a nic by se mi nestalo. A tady v ten moment já jsem si tam zlomil prostě kliční kost na třikrát a v ten moment jsem ještě to, pardon, teď jsem se do toho trochu
22:37zamotal a zlomil jsem si tady tu klíční kosto momentu jsem si dost aktivně začal uvědomovat, že jsou určitý věci, který prostě sám nezvládnu, protože jsem furt musel přemýšlet nad tím, co kdybych se s rodičema neusmířil a furt bysme se nebavili a mně by se stalo tohle. A to to už byl moment, když jsem si říkal, že to bych asi sám vyřešit nezvlád, protože
23:00si úplně vzpomínám, když mě přivezla záchranka z toho kopce do nemocnice, což bylo asi 60 km daleko od toho, kde jsem bydlel a udělal mi všechny rentgeny a paní doktorka mi řekla, že mě, že mě budou muset operovat. A u tady toho já jsem furt omdlíval, protože ta kost mi tady tlačila na sval, protože se to zlomilo tak blbě. Takže vždycky, když mě to tam
23:23šťouchlo, tak já jsem u toho začal omdlívat a v tady ten moment eh to vím, že jo. Eh, tak jsem tady paní doktorce řekl, že si to ještě potřebuju trochu promyslet, jestli se tady nechám odoperovat a šel jsem ven před nemocnice a říkal jsem si, ty jo, kdybych nevěděl, že pro mě mamka přejede za 20 minut a odvezou mě zase zpátky na ten můj byt,
23:48kde se o mě postaraj, tak tady prostě asi umřu, protože eh v tady tý nemocnici jsem skončil. Já jsem tam neměl auto, neměl jsem s sebou žádný peníze, vlastně jsem tam nikoho neznal. A nechcete svýmu šéfovi volat, hele, stalo se mi tohle. potřebuju, abyste se teď o mě starali a krmili mě a podobně. Takže já jsem tam byl vlastně
24:09úplně sám a byl jsem ve stavu, kdy jsem se o sebe vůbec nedokázal postarat. Eh, potom, když mě teda odoperovali, tak mě mamka s Emou zavezli zpátky domů do Česka, kde se o mě i začli starat. A pánbůh mě začal hodně pokořovat a ubírat mi z mojí namyšlenosti. například tím, že hned po příjezdu jsem potřeboval vyndat stehy, ale já jsem tady ještě
24:32neměl aktivní pojistku, protože jsem byl pojištěnej v Rakousku a eh pár dní už jsem je tam pár dní už eh a pár dní to trvalo, než si to mezi sebou tady ty pojišťovny vyměnili, takže jsem musel jet za Ludví víkem s tátou, aby mi tady ty stehy vyndal, což bylo dost pokořující, protože to byl člověk, ke kterýmu jsem se já totálně
24:53otočil zády a teď já potřebuju já který jsem si myslel, že nepotřebuju pomoct od nikoho a že všechno dokážu sám, že potřebuju pomoct od tady toho člověka. A tak jsem dostal dost a taky jsem dostal dost nechtěnýho času o tom přemýšlet, co se všechno stalo a kam vlastně můj život spěje. Protože teď už nejenom, že jsem nemohl pracovat od 8 do
25:17čtyř, ale nemohl jsem dělat vůbec nic. I ležet v posteli mě docela dost bolelo, natož se nějak hýbat nebo nějak se jinak zabavit. Jediný, na co jsem vždycky čekal, bylo, až EMA V4 přijde domů ze školy a budem si moct o něčem povídat. A postupně jsme začli spolu i docela dost probírat ty celou celou tu věc, co se stalo. A já jsem se i tak i
25:41mně začínal otvírat a byl to vlastně takovej první člověk, kterej ke kterýmu jsem byl ochotnej se otevřít a Ema mi zase začle poukazovat na různý věci z Bible. Další hodně pokožující věc byla vidět vás všechny, jak se ke mně chováte a lidi z jiných a lidi z jiných sborů. Třeba když jsme jeli na konferenci nebo na pobyt,
26:08že eh na mě nikdo není ošklivej a že se se mnou normálně bavíte. Ale furt jsem si nechtěl přiznat, že jsem něco nezvlád a že potřebuju pomoct. Furt jsem vymejšlel, kam bych mohl jet příště a nebo jak se zase z tady tý šlamastiky vyhrabat, tak abych to zas celý dokázal já sám. Až do jednoho momentu jsem až do až od jednoho momentu jsem nad tím začal
26:37uvažovat. Začal jinak uvažovat. To bylo, když jsem byl byl tady na tom našem táboře na tý cezarový výzve, kterou jsme měli minulý rok a co jsme pořádali jako sbory. Eh, já jsem tam jelako nějakej pomocník, i když se mi tam moc jet nechtělo, ale říkal jsem si, že to je první ročník, tak se aspoň chci vět, jak to bude vypadat. Eh, byl jsem na chatce
27:01s Tomášem, tedy naším Tomášem a jednou se mě, jednou se mě zeptal, jak to teď vlastně mám, jaký mám teď vztah s Pánem Bohem. A začal se mnou mluvit tak bez obalu. A kdo znáte Tomáše, tak ví, víte, jak on dokáže jakoby bezprostředně se s váma bavit. Což do tý doby mi přišlo, že se se mnou všichni bavěj v rukavičkách a
27:25to a a Tomáš to na mě takhle hned vybalil jako jakj já mám vztah s Bohem. Což mě nejdřív mě to teda trochu naštvalo, že prostě se mnou takhle baví, ale ale potom jsem teda teda přímo, ale začal se s ním o tom bavit a jedna z jeho otázek byla, co mi vlastně brání se zase vrátit a přijmout Pána Ježíše? A na to jsem mu nedokázal odpovědět, ale
27:45věděl jsem, že si bráním jenom já sám,že protože jsem věděl, že ve světě ne není o co stát, že jsem tam šel a že tam není nic pěknýho, že to, jak jsem v sebe věřil, že je úplná hloupost a že prostě nedokážu řešit všechny věci sám a že potřebuju pomoct a taky, že za jaký život to vlastně bojuju, když jsem
28:15dospěl k závěru, že se mi vlastně tenhle život ani nelíbí a proč vůbec tak vzdoruju se zase vrátit k Pánu Ježíši. Když jsem si konečně dokázal na tady ty eh otázky odpovědět upřímně, tak jsem si řekl, že takhle dál žít už nechci. A tak jsem znovu už počtvrtý zavolal Ludvíkovi. To bylo v létě 24. Eh, a řekl jsem mu, že se, že bych se s
28:42ním zase chtěl sejít. Když jsme se sešli, tak jsem se mu omluvil a vysvětlil jsem mu eh celou a vysvětlil jsem mu, jak to teď celý mám, jak se teď cítím. A spolu jsme prosili Boha o odpuštění a vyznal jsem mu i svoje hříchy. A od tý doby jsme se až doteď scházeli, probírali věci z Bible a připravoval jsem se a připravoval jsem
29:04se na křest, protože si uvědomuju, že křest je víc než jen vnější čin. Je to odpověď na to, co Bůh udělal v mém srdci. Uvěřil jsem Uvěřil jsem, že Ježíš Kristus je živý a že za mě dal svůj život. A jak je napsáno v Galatím 2:20, nežiji už já, žije ve mně Kristus a život, který nyní žiji v těle, žije ve víře v Synu Božím,
29:30který ji, který si mě zamiloval a vydal sebe samého za mne. Rozhodl jsem se opustit starý starý způsob života. Věřím, že spolu s Kristem jsem byl ukřižován a že křtem symbolicky pořbívám to staré. V Římanům 64 je napsáno: "Byl jsem tedy kř byl jsem tedy křtem spolu s ním. Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom jako Kristus byl vzkříšen
30:00z mrtvých slavnou mocí Otcovou i my vstoupili na cestu nového života." To ale není jenom moje rozhodnutí. Věřím, že Bůh si mě vyvolil dřív, než jsem si vůbec uvědomil, že ho hledám. V Janovi 15:16 říká Ježíš: "Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem si vyvolil vás, ustanovil jsem vás a proto pro mě a to je pro mě obrovská jistota.
30:25Nejsem tady náhodou. Bůh mě chtěl a stále mě vede." Jak říká Izaja 43:1 neboj se, vždyť tě jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem jsi můj. A dnes přijímám tuhle milost s vírou, jak říká druhý Korintským 5:17. Ji kdo v Kristu je nové stvoření, staré věci pominuly, ale je tu vše nové. To vše začíná dnes. Děkuju.