Velikonoční bohoslužba
Výraz hřích je v přepisu na 26 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Římanům 6Žalm 16Žalm 110Matouš 16Matouš 17Marek 16Lukáš 24Jan 3Jan 111. Tesalonickým 4
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (9)
- 3:12 Římanům 6,1
- 8:13 Matouš 16,21
- 10:16 Lukáš 24
- 15:58 Jan 11,25
- 19:34 Žalm 16
- 22:41 Žalm 110
- 24:19 1. Tesalonickým 4
- 29:52 Římanům 6
- 39:49 Marek 16,16
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:12Bratři a sestry, milí přátelé, mám radost z toho, že můžeme být s manželkou mezi vámi. Nejprve chci vyříd od bratří a sester z našeho sboru v Lohosicích. Bratři a sestry, vás srdečně zdraví a eh mám pozdravy i od našich dětí, od Kuby, od Elišky, od Páji, kteří chtěli moc přijest, aby aby e taky byli svědky Ondra a ale nemohli kvůli většinou kvůli
0:36povinnostem ve sboru. Takže tolik pozdrav. My se dnes můžeme radovat minimálně ze eh dvou věcí. Myslím, že každý z nás máme nějaké své i starosti i radosti, ale těmi dnešními hlavními důvody k radosti jsou, že si připomínáme vzkříšení Pána Ježíše Krista
1:08a také to, že jsme svědky vyznání víry vextů milého bratra Ondřeje. Obě tyto radostné události ukazují na to, že náš Bůh je nesmírně dobrým Bohem. Já myslím, že už jsme dnes kázání slyšeli. Ondro, moc děkuju ještě jednou za tvoje hluboké svědectví.
1:41Přesto bych chtěl, abysme se zamysleli nejen nad vlastním faktem vzkříšení Pána Ježíše Krista, ale také nad tím, co to prakticky znamená pro naše životy. Jaké důsledky má prázdný hrob pro lidi, kteří uvěří v potupnou smrt, ve vzkříšení a ve vykupitelskou moc Pána Ježíše Krista. Budeme číst dva oddíly z Božího slova.
2:11Jeden oddíl čet už bratr Martin. Je to šest veršů. Já to přečtu znova. Takže nejprve z Markova evangelia 16. kapitola verše 1 až 6 a potom z listu apoštola Pavla k Římanům verše šestá kapitola verše 1 až 11. Prosím, pokud můžeme, postaňme z úcty k Božímu slovu. Marek 16. kapitola 1 až 6. Když uplynula sobota, Marie
2:42Magdalská, Marie, matka Jakubova a Salome nakoupili vodné látky, aby přišli a pomazali ho. A časně ráno, první den týdne, když vyšlo slunce, přicházeli k hrobce. Říkali si, kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky. Zhlédli a vidí, že kámen je odvalen. Byl totiž velmi veliký. Když vstoupili do hrobky, spatřili mládence
3:12sedícího na pravé straně, oděného bílým rouchem a vyděseli se. On pak jim řekl: „Nedězte se. Hledáte Ježíše Nazaretského, toho ukřižovaného. Byl vzkříšen z mrtvých. Není tu hle místo, kam ho položili. A nyní z listu k Římanům šestá kapitola, verše 1 až
3:4211. Co tady řekneme? Máme zůstávat v hříchu, aby se rozhojnila milost? Naprosto ne. Jak bychom my, kteří jsme hříchu zemřeli, v něm ještě mohli žít? Což nevíte, že my všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v jeho smrt? Skrze křest jsme byli spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom i my, tak jako
4:07byl Kristus skrze slávu Otce, vzkříšen z mrtvých, vstoupili na cestu nového života. Neboť jestliže jsme se stali s ním srlými tím, že jsme mu byli podobní ve smrti, jistě mu budeme podobni i ve zmrtvýchvstání. A víme, že náš starý člověk byl spolu s ním ukřižován, ale tělo hříchu bylo zbaveno sil a my už hříchu
4:38neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je sprostěn hříchů. Jestliže jsme s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. Víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá. Smrt nad ním už nepanuje. Neboť smrti, kterou zemřel, zemřel hříchu jednou provždy a život, který žije, žije Bohu. Tak i vy se považujte za mrtvé
5:10hříchu, ale za živé Bohu v Kristu Ježíši, našem Pánu. Ještě se pomodlím. Pane Bože, náš nebeský Otče, děkujeme ti za dnešní den. Děkujeme ti za tvoji lásku k nám. Děkujeme ti za Pána Ježíše Krista. Děkujeme ti za to, že pán Ježíš Kristus vstal z mrtvých, abychom i my mohli žít. Pane, pane, děkujeme ti za Ondrovo vyznání ve chřtu.
5:37Pane, prosím, aby si požehnal. Je to tvé slovo dnes kázané, Pane. Prosím, aby si připravil naši mysl i naše srdce, abychom chtěli tvé slovo slyšet a abychom chtěli podle něj žít. Amen. Amen. Děkuji. Můžeme se posadit.
6:07Marie Magdalská a Marie matka Jakubova a Salome, o kterých čteme na začátku 16. kapitoly Marka, byli spolu s dalšími ženami u toho, když Pána Ježíše křižovali. O tom čteme o kapitolu dřív. A tyto ženy šly brzo ráno ke hrobu. Bylo tehdejším židovským zvykem, že tělo zemřelého bylo pomazáno vonými mastmi a bylo tak připraveno k pohřbu.
6:36Proto ty ženy měly s sebou různé vonné látky, aby pomazali Ježíšovo tělo. Mysleli, že Ježíš je mrtvý a cestou přemýšleli, jak odvalí kámen. Přišli blíž ke hrobu a zjistili, že kámen je odvalen a že hrob je prázdný. Uvnitř hrobky spatřily mládence v bílém rouchu. Matouš píše, že to byl Pánův
7:08anděl. Ten řekl ženám: "Nedězte se. Hledáte Ježíše Nazareetského, toho ukřižovaného. Byl vzkříšen z mrtvých. Není tu. Hle, místo, kam ho položili. Ty ženy nepočítaly s tím, že Ježíš vstane z mrtvých a už v hrobě nebude. Oni chtěli Pánovo tělo připravit k pohřbu. Nepočítali s takovým vývojem.
7:40A to přesto, že jim a nejen jim, ale i učedníkům a farizeům a dalším lidem, pán Ježíš během své pozemské služby několikrát říkal, že bude zabit a třetího dne bude vzkříšen. Podívejme se na na několik míst v Božím slově, kde pán Ježíš říká, že bude vzkříšen. A všimněme si také toho, že pán vždycky mluví o tom, že to
8:13bude třetí den, protože ty ženy šly ke hrobu právě třetího dne a eh byly od Pána Ježíše ujišťovány, že právě třetího dne bude vzkříšen. V Matouši 16 verš 21 čteme, že Ježíš začal svým učedníkům ukazovat, že musí odejít do Jeruzaléma a mnoho vytrpět od starších velekněží a učitelů
8:43zákona, být zabit a třetího dne být vzkříšen. V Matouši 17:23 Pán Ježíš říká o synu člověka, tedy sám o sobě: "Zabijí ho, ale třetí den bude vzkříšen." Matouš: 2019. Pán Ježíš říká: "Syna člověka vydají pohanům, aby se mu vysmáli, zbyčovali ho a ukřižovali. A třetího dne vstane z mrtvých. třetího
9:15dne bude vzkříšen. Ženy u hrobu a mnoho dalších lidí slyšeli přímo od Pána Ježíše, že bude mučen, ukřižován a třetí den stane z mrtvých. Ale kdo z nich tomu opravdu věřil? Jak bychom asi reagovali my, pokud bychom tam byli?
9:45Možná by naše reakce byly úplně stejné jako většiny zúčastněných. Tomáš, jeden z 12 učedníků, tedy jeden z nejbližších lidí Pána Ježíše, řekl, že uvěří až když uvidí stopu hřebů v jeho rukou, až vloží svůj prst na místo hřebů a svou ruku do jeho
10:16boku. V Lukáši 24, když ženy viděly prázdný hrob, tak to šly oznámit 11 učedníkům. i všem ostatním. A od 11. verše tam čteme, že učedníkům ta slova připadala jako nesmysl a nevěřili jim. Petr dokonce běžel ke hrobce a našel tam jen plátna a hrozně se tomu divil. A v našem textu v Markovi jsme četli, že ženy, které šly ke hrobu,
10:45chtěly mrtvé tělo Pána Ježíše balzámovat. nepočítali s tím, že byl vzkříšen z mrtvých. Spousta věřících lidí v každé době připouští, že nějaký Ježíš žil. Možná i proto slaví více Vánoce než Velikonoce. On, ten vánoční Ježíš, neboli jejich slovy Ježíšek v jesličkách, je pro ně
11:18přijatelnější než velikonoční Ježíš na kříži. Někteří lidé i připouští, že Ježíš byl nějaký významný člověk, možná moudrý učitel, možná nějaký prorok a možná i věří tomu, že byl ukřižován, protože ukřižování bylo v té době běžně používaný trest smrti. Ale že by Ježíš byl Božím
11:48synem, to už je pro lidi ze světa problém. To už by nevěřící lidé museli připustit, že existuje i Bůh, pokud by uznali, že Ježíš je Božím synem. A dokonce, že by ten Ježíš opravdu vstal z mrtvých, to už je pro dnešní nevěřící příliš cify. To je příliš neuvěřitelné.
12:22Když mluvíme s nevěřícími lidmi o Kristu, tak se setkáváme se spoustou námitek. Lidé nevěří, že byl Ježíš počat Ducha svatého a už vůbec nevěří tomu, že by třetího dne po smrti vstal z mrtvých. Obojí je totiž podle padlého lidského uvažování úplně mimo realitu.
12:52Lékařská věda nezná jinou možnost počití než za přispění muže a ženy a zároveň vylučuje jakoukoli možnost vzkříšení člověka, který zemřel a není možné jej po nějakém delším výpadku srdeční činnosti přivést k vědomí. Svět, pokud vůbec je ochoten připustit, že nějaký Ježíš žil, tak pro něj je dávno mrtvý.
13:21zůstal na kříži, nebo zůstal v hrobě, nebo ho někdo ukradl a pořbil ho jinde, nebo kdo ví, jak to celé bylo. Pán Bůh, protože je všemocným Bohem, tak zcela jistě mohl použít jiný způsob pro odpuštění našich hříchů. mohl lidem ve svém slově zkázat, že si mohou pořídit odpůstky. Mohl určit nějakou
13:53taxu, možná roční příjem, aby se lidé sami vykoupili z hříchů. Boží slovo říká, že první člověk byl stvořen, aby byl svatým. byl stvořen k Božímu svatému obrazu. A proto jakákoli lidská hodnota, kterou člověk dokáže vyvinout svým hříšným úsilím, ani tisíce našich ročních přímů nemůže stačit na to, aby smazala náš
14:26jeden jediný hřích. Natož hříchy celého světa. Svatý Bůh se ve své milosti rozhodl, že člověka z hříchu vykoupí a udělal to tím nejdražším a nejneuvěřitelnějším způsobem, že poslal svého jediného syna, svého bezříšného syna, poslal sám sebe, aby jim lidé opovrhovali, aby
14:58trpěl, aby byl ukřižován, ale také je, aby slavně vstal z mrtvých. To je pro svět těžko uvěřitelné. Ale pro církev, pro každého jednoho z nás, komu se pán Ježíš dal poznat, má jeho slavné vzkříšení naprosto zásadní význam. Pán
15:28Ježíš, jeho ukřižování a jeho vzkříšení třetího dne je základem křesťanské víry a je to podstatou evangelia. Nemůžeme a ani nechceme oddělovat Krista od jeho vzkříšení. Jako křesťané věříme, že Bible je Božím, tedy Bohem inspirovaným slovem, že Bůh
15:58je skutečným autorem a víme, že celé jeho slovo ukazuje na vzkříšeného Mesiáše. Pán Ježíš říká v Janově 11:25:Js vzkříšení i život. Kdo věří ve mne i kdyby zemřel, bude žít. A o kousek dál Jan třetí kapitola, 16. verš. Nám jistě velmi známý verš. Pán Ježíš říká: "Neboť tak Bůh miluje
16:29svět, že dal svého jediného syna, aby žádný, kdo uvěří, nezahynul, ale měl život věčný." To je pro člověka dobrá, naprosto jasná a dostatečná zpráva o Boží moci a o Boží milosti. Ke spasení opravdu nepotřebujeme nic jiného než uvěřit
16:59evangeliu, uvěřit v Krista. Ale pán Bůh je tak milostiv, že nám do svého slova nechal zapsat širší a pro nás potřebné souvislosti Kristova vzkříšení. Ukazuje nám i řekněme praktické důsledky vzkříšení, které nám mohou pomoci hlouběji poznat Krista a přijímat jeho požehnání.
17:31Podívejme se na několik míst do Božího slova. Možná si více zalistujeme, než je obvyklé, nebo můžeme jenom poslouchat. Pán Ježíš tím, že vstal z mrtvých, dokázal lidem, kteří tomu nevěřili, že je Božím synem. V Janově evangeliu v 10. kapitole mluví pán Ježíš k farizeum a v závěru té řeči říká 10. kapitola verše
17:5917:18. Proto mé otec miluje, že já pokládám svou duši, abych ji zase přijal. Nikdo ji ode mne nebere, ale já ji pokládám sám od sebe. Mám moc ji položit a mám moc ji opět přijmout. Tento příkaz jsem přijal od svého otce. Pouze Boží syn může položit svou duši, svůj život a poté jej opět přijmout.
18:33Pán Ježíš jako jediný je plně člověkem a plně Bohem a jako jediný měl tu moc položit svůj život za naše hříchy. A také, a to si dnes připomínáme, měl tu moc vstát z mrtvých. Pán Ježíš jako druhá osoba Boží trojce měl tu moc a zároveň poslechl Boha Otce.
19:03Bůh syn je v naprostém souhladu souladu s Bohem Otcem. Pán Ježíš tedy tím, že vstal z mrtvých plně a věrhodně dokázal, že je Božím synem. Další důvod, proč je pro nás vzkříšení Pána Ježíše důležité, je pravdivost a věrehodnost písma. Pokud jste horlivími čtenáři Božího
19:34slova a já věřím, že jste až jsme, tak víme, že jak starý zákon, tak všechno, co učil pán Ježíš, ukazuje na jeho budoucí vzkříšení. O tom, jak Pán Ježíš říkal lidem, že bude ukřižován a třetího dne stane z mrtvých, jsem mluvil v úvodu. Uvedu dvě místa ze Starého zákona, které naprosto jasně mluví o smrti a vzkříšení. Žalm 16.
20:07David v tomto žalmu mluví o Hospodinu jako o svém dobru, o výtečném podílu, o svém kalichu a o nádherném dědictví. V devátém a 10. verši říká: "Proto se mé srdce raduje a má sláva jásá. I mé tělo bude přebývat v bezpečí, neboť mou duši nepřenecháš podsvětí. Nedáš mému věrnému spatřit jámu. Nedáš
20:37svému věrnému spatřit jámu? O čem tady David mluví? Vždyť až zemře, tak jeho tělo tak bude pochován do hrobu a jeho tělo se časem rozpadne na prach. Proč David stovky let před ukřižováním a vzkříšením Krista říká: "I mé tělo bude přebývat v bezpečí. Mou duši nepřenecháš podsvětí.
21:09Nenecháš svému věrnému spatřit jámu. V době starého zákona přeci ještě nebylo lidem vše o smrti a vzkříšení budoucího vykupitele zjeveno. Jak je tedy možné, že David mluví o něčem, o čem nemohl moc vědět? David, David ta slova říká proto, že pán Bůh mu ty věci zjevil.
21:39Bůh vložil Davidovi do paměti a do srdce nejenom nějaké povědomí nebo odhad o budoucích věcech, ale na základě 16. žalmu vidíme, že Bůh dal Davidovi jak jistotu záchrany duše, tak i jistotu vzkříšení těla. Pán Bůh to tak zařídil, aby David ty věci viděl dopředu a také, aby to zapsal do Božího slova, aby všechny všechny
22:10generace po něm měly možnost pochopit, že Bůh připravil svému lidu vykoupení z hříchů, vzkříšení a bezpečí. Čteme zde nebo David říká i mé tělo, neboli také mé tělo. David ví, že nebude sám, kdo bude vzkříšen. Slova i mé tělo vyjadřují, že
22:41vzkříšený David bude přebývat v bezpečí spolu se vzkříšenými křesťany a s budoucím vzkříšeným Mesiášem. V žalmu 110 v prvním verši David opět mluví o věcech budoucích, když říká: "Výrok Hospodinů mému Pánu, usedni po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých
23:12nohou." Koho jiného tady mohl David myslet? Slovy: "Mému Pánu, než budoucího Mesiáše? Dnes už konkrétně víme, že je to pán Ježíš Kristus, kdo sedí po pravici Božího trůnu. David jako předek a předobraz Pána Ježíše Krista v 16. žalmu mluví o vzkříšení svém a vzkříšení věřících. A
23:43ve 110. žalmu o Mesiáši, který sedí po Boží pravici. Vzkříšení Pána Ježíše Krista tedy také dokazuje pravdivost a neomylnost Božího slova ve Starém zákoně. daleko předtím, než se pán Ježíš Kristus narodil, žil, byl ukřižován a slavně
24:19vzkříšen. Vzkříšení Pána Ježíše Krista nám dává jistotu, že i my budeme vzkříšeni a budeme navěky s naším Pánem. Apoštol Pavel v první tesalonickým ve čtvrté kapitole popisuje, jak to bude se vzkříšením těch, kdo zesnuli. Pavel tam ve 14. verši říká, jestliže však věříme, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých,
24:44tak a potom popisuje, jak to bude se vzkříšením věřících. A také to, že se setkáme s naším Pánem a navždy budeme s ním. Z mnoha míst v Božím slově a mohli bychom dál listovat, jistě chápeme, že vzkříšení Pána Ježíše Krista by nemělo význam, pardon, že bez vzkříšení Pána Ježíše Krista by nemělo význam vzkříšení
25:14lidí. Pokud by Pán Ježíš zůstal na kříži nebo v hrobě, tak bychom neměli naději. Když Boží slovo mluví nebo když křesťané mluví o naději, tak tím nemyslíme něco, jak se říká, 50 na 50. Nemluvíme o tom, že pán Ježíš možná vstal z mrtvých a díky tomu možná i my budeme jednou
25:44vzkříšeni. My mluvíme o živé, jistotné naději, protože pán Ježíš žije a on sám je tou živou nadějí. V Janovi 14 ve verších 2 až 3 Pán Ježíš říká: "V domě mého otce jsou mnohé příbytky. Kdyby nebyly, řekl bych vám to. Neboť vám jdu připravit místo a odejdu a připravím vám místo, opět
26:17přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já." To je naprosto jasné zaslíbení věčného života v nebi pro věřící. Zaslíbení, které by nemohl splnit mrtvý Ježíš. Ale náš pán, pán Ježíš Kristus byl vzkříště z mrtvých. A Boží slovo říká, že si přijde pro svou církev,
26:48abychom i my byli tam, kde je Pán. To bylo připomenutí jistoty našeho vzkříšení. Kristovo vzkříštění nám také dokazuje, že jednou přijde spravedlivý soud. Když nahlédneme do 17. kapitoly skutků. Tak vidíme, že apoštol Pavel v Athénách pozoroval, že město je plné
27:20model, plné cizích božstev a různých filozofů. Někteří lidé tam podezřídali Pavla, že hlásá nějakého dalšího Boha, nějakého cizího Boha. V 18. verši čteme: Pavel jim totiž zvěstoval Ježíše a vzkříšení. Lidé ho proto sebrali, odvedli a vyslýchali. Chtěli vědět, o jakém Bohu
27:50to mluví. Pavel jim tedy představil toho jediného skutečného Boha, Boha Stvořitele a zároveň Boha, který nařizuje lidem, aby všichni a všude činili pokání. V 31. verši Pavel říká: "Neboť Bůh ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit obydlený svět skrze muže, kterého k tomu určil." Všem o tom
28:20poskytl důkaz tím, že jej vzkříslil z mrtvých. Svět nebude soudit nějaký mrtvý soudce, ale Boží slovo říká, že svět bude soudit vzkříšený Kristus. těch souvislostí a řekl bych eh požehnání pro nás, která vyplývají ze vzkříšení Pána Ježíše Krista, je opravdu
28:52mnoho a zřejmě není možné je zcela všechny vyjádřit slovy. Uvedu poslední příklad, proč je pro nás vzkříšení Krista tak důležité. Myslím, že je to pro křesťany obzvlášť potřebná a praktická věc. Vzkříšený Kristus nám dává sílu ke křesťanskému životu na zemi. Vzkříšený
29:22Kristus nám dává sílu ke křesťanskému životu na zemi. My víme, že už nejsme otroky hříchu a hřích už nad námi. Hřích už nad námi nemá moc. Ale pokud stále žijeme tu část života na zemi, což také jistě je Božím požehnáním, tak jsme pod tlakem hříšného světa a musíme hříchu
29:52odolávat a toho bychom nebyli schopni sami ze svých sil. Proto nás pán Bůh volá k tomu, abychom žili podle jeho slova, abychom nezůstávali v hříchu. A ten text z Římanům z šesté kapitoly, který jsme četli, mluví právě o tom, že my jako křesťané, jako Boží děti nemáme zůstávat v hříchu. Pro kontext, abychom věděli, co
30:23předcházelo té šesté kapitole. Pavel v páté kapitole Římanů mluví o hříchu, o zákonu a o Boží milosti. A od poloviny 20. verše páté kapitoly čteme: "A kde se rozhil hřích, tam se nad míru rozhnila milost, aby tak jako vládl hřích ve smrti, i milost vládla skrze spravedlnost k životu věčnému, skrze Ježíše Krista, našeho Pána."
30:55Hřích je úplně všude. To je od Adama a od hříchu Adama a Evy. V každé době úplně stejné. Každý člověk kromě toho jednoho zřešil. A hřích znamená věčnou smrt. Ale jak čteme, na zemi se nad míru rozhojnila Boží milost. Právě ve vzkříšem Kristu se na zemi nadmíru rozhila milost.
31:26A tato milost daleko převyšuje všechen lidský hřích, protože pán Bůh je mnohem mocnější než hřích a smrt. Apoštol Pavel v šesté kapitole Římanům mluví o naší smrti v Kristu, o našem životě v Kristu a o naší cestě novým životem.
31:58Co tedy řekneme? Máme zůstávat v hříchu, aby se rozhodnila milost? Naprosto ne. Jak bychom my, kteří jsme hříchu zemřeli, v něm ještě mohli žít? Což nevíte, že my všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v jeho smrt? Skrze křest jsme byli spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom i my, tak jako
32:19byl Kristus skrze slávu Otce vzkříšen z mrtvých, vstoupili na cestu nového života. Neboť jestliže jsme se stali s ním srostlými tím, že jsme mu byli podobni ve smrti, jistě mu budeme podobni i ve zmrtvýchvstání. A víme, že náš starý člověk byl spolu s ním ukřižován. aby tělo hříchu bylo zbaveno sil a my už hříchu neotočili. To je prvních šest
32:48veršů z šesté kapitoly Římanů. Pavel právě v kontextu vzkříšeného Krista nám připomíná, že jsme s Kristem zemřeli v hříchu, že budeme Kristu podobni ve vzkříšení a vybízí nás, abychom žili s Kristem. Jistě víme, co to znamená, když někdo zemře. Jeho tělo je bezvládné, mrtvé. Nastal takzvaný
33:22exitus. Bratr Ludvík by jistě odborně popsal, co to znamená exitus jako lékař. Apoštol Pavel říká, že jsme zemřeli hříchu, že v šestm verši náš starý člověk byl spolu s Kristem ukřižován, aby tělo hříchu bylo zbaveno síly hřešit a my už hříchu neotročili. Myslím,
33:52že přirovnání fyzické smrti lidského těla a smrti našeho starého člověka je velmi výstižné. Když člověk, když člověk fyzicky zemře, tak pro jeho tělo všechno skončilo. Nic z toho, co bylo dřív, už se nevrátí. A stejně tak, pokud jsme zemřeli s Kristem, tak už se nevrátí nadvláda hříchů v našem životě.
34:23My jsme sice sváděni a někdy padáme a hřešíme, ale činíme pokání a hřích už nad námi nemá trvalou moc. Pavel v prvním verši vznesl otázku: "Máme zůstávat v hříchu, aby se rozhodnila milost?" A zápětí odpovídá naprosto
34:59ne. Původní řecké slovní spojení výrazu naprosto ne znamenalo to nejdůraznější odmítnutí konkrétního výroku a vyjadřovalo zároveň rozhoření nad tím, že by někdo vůbec mohl věřit tomu uvedenému výroku. Naprosto, naprosto ne. Naprosto nemáme zůstávat v
35:29hříchu. Pán Ježíš Kristus zemřel na kříži a naše hříchy zemřely s ním. V pátém verši, v pátém verši Pavel říká, že pokud jsme zemřeli s Kristem, tak jsme s ním, tak jsme se s ním stali srostlými. Naše skutečné sjednocení s Kristem v jeho smrti proběhlo již před zhruba 2000 lety, když náš Pán zemřel na kříži. Tím jsme se mu stali podobnými ve
36:01smrti. nebyla a není jiná možnost pro odpuštění hříchů. Člověk si nemůže své hříchy odpracovat nebo čímkoli zaplatit za jejich smazání, aby měl volnou cestu ke svatému Bohu. Pouze, když jsme sjednoceni, když jsme srostlými s Kristem v jedno tělo, tak on nás svou krví jednou pro vždy očistil z hříchů.
36:40Slovího verše jsme byli pokřtěni do Krista. Výraz byli pokřtěni zde v třetím verši neznamená křest ponořením. Pavel používá slova pokřtění v Krista jako přirovnání. Podobně jako když řekneme, že jsme byli ponořeni do své práce, nebo že jsme se, že jsme byli něčím pohlceni nebo že jsme s něčím v naprostém
37:11soulladu. Četli jsme první část pátého verše. Ten pátý verš ještě pokračuje. Přečtu ho znovu celý. Neboť jestliže jsme se stali s ním srostlými tím, že jsme mu byli podobni ve smrti a teď ta druhá část. Jistě mu budeme podobni i ve zmrtvýchvstání. Bratři a sestry, to je nádherné zaslíbení pro nás. To je naše naděje. Jistě budeme Kristu podobni i ve
37:43zmrtvýchvstání. Celý ten pátý verš jasně říká, že jestliže se v našem životě stalo jedno, tak se stane i druhé. Jestliže jsme s Kristem zemřeli, tak s ním budeme také vzkříšeni. Ve čtvrtém verši čteme: Skrze křest jsme byli spolu s ním pohřbeni ve
38:13smrt, abychom i my, tak jako byl Kristus, skrze slávu Otce s kříše z mrtvých, vstoupili na cestu nového života. Když ve čtvrtém verši Pavel Pavel mluví o chřů, tak má na mysli jak naše duchovní ztotožnění s Kristem, tak i jeho znázornění a vyznání vextu vodou. Pavel navazuje na třetí verš, kde mluví o ktu jako o našem duchovním
38:44ztotožnění se s Kristem a přesouvá se ke skutečnému křtu ponořením. Víme, že už to zmiňoval bratr Martin, že křest ponořením je vyznáním víry v Pána Ježíše Krista, vyznáním naší podoby s Kristem. Když někdo uvěří v Pána Ježíše Krista, tak je to opravdový zázrak.
39:17Nikdo a nic kromě svatého Boha nemá takovou moc, aby obrátil člověka z jeho cesty do zahynutí na cestu za Kristem. Nikdo a nic nemůže člověku odpustit všechny hříchy a darovat věčný život v nebi kromě Pána Ježíše Krista. A takový zázrak a radost ze spasení vyvolává v člověku i touhu po
39:49křtu ponořením. Protože křest ponořením a vyznání víry je něco, co Pán Ježíš nařídil své církvi. A obrácený člověk jistě touží poslušně vykonávat, k čemu ho pán volá. Sám Pán Ježíš říká v Markovi 16:16: "Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude
40:19odsouzen." Pán Ježíš neříká: "Kdo nebude pochřtěn, bude odsouzen, ale ten, kdo neuvěří, bude odsouzen." Samotný akt ktu ponořením není podmínkou spasení. Vzpomeňme si na Lotra na kříži, který uvěřil až na kříži a pán Ježíš mu řekl: "Dnes budeš se mnou v ráji." Křest tedy není podmínkou spasení, ale je to velikým,
40:52nádherným svědectvím o Boží milosti. Křtěnci svým ponořením veřejně vyznávají pohřeb svého starého hříšného já. byli ukřižováni s Kristem a svým vynořením zobrazují nového člověka, člověka vzkříšeného s Kristem.
41:22Chtěl bych se nakonec krátce vrátit ke čtvrtému verši, kde Pavel píše: "Skrze křest jsme byli spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom i my, tak jako byl Kristus skrze slávu Otce kříše z mrtvých, vstoupili na cestu nového života." My si dnes připomínáme události ohledně vzkříšení Pána Ježíše Krista. Slyšeli jsme, že i my budeme
41:51jednou vzkříšeni a budeme navěky s naším Pánem. Ale ten čtvrtý verš nám připomíná i to, že jsme spolu s Kristem již vstoupili na cestu nového života. Ne, že na cestu nového života vstoupíme někdy až po druhém příchodu Pána nebo až po našem fyzickém vzkříšení, ale už jsme na tu cestu nového života vstoupili. Už po té cestě
42:24jdeme. A to díky tomu, že pán Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy a třetího dne vstal z mrtvých. Americký teolog a kazatel Váren Virzby ve svém komentáři v souvislosti se smrtí a vzkříšením Krista mluví o křesťanech, kteří zůstali někde uprostřed, zůstali někde mezi Egyptem a zaslíbenou zemí.
42:55Oni jsou spaseni. Pán Bůh je vyvedl z otroctví hříchů, ale oni nikdy nejsou spokojeni. Žijí někde mezi velkým pátkem a nedělí vzkříšení. Věří ve vítězství kříže, ale nepřijímají moc a slávu spasení. Tolik váren
43:27virzby. Pán Ježíš nás nejen svojí smrtí, to by bylo málo, ale i svým vzkříšením, svojí mocí a slávou spasil a již přivedl na cestu nového života. A Pavel k tomu dodává v závěru textu ve verších 9 až 11. A víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá. Smrt nad ním už nepanuje. Neboť smrtí, kterou zemřel,
43:57zemřel hříchu jednou pro vždy a život, který žije, žije Bohu. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za živé Bohu v Kristu Ježíši, našem Pánu. Tak i vy buďte mrtvi hříchů, ale živi Bohu. Bratři a sestry, ty ženy, které šly třetího dne
44:27ke hrobu, tam šly proto, aby ošetřili tělo mrtvého Pána, i když jim tolikrát říkal, že třetího dne bude v kříše z mrtvých. My si na základě Božího slova a na základě Ducha svatého můžeme být naprosto jisti, že náš Pán byl vzkříšen z mrtvých. A pokud jsme s Kristem
44:58zemřeli, tak jsme s ním duchovně již vstali a vstaneme s ním i fyzicky a budeme s ním trávit věčný život v nebi. To je něco nádherného. A Boží slovo nás volá i k tomu, abychom s Kristem žili už tady na zemi, abychom tak jako Kristus žili
45:30Bohu. Nepřipravujme se o takový život. Nepřipravujme se o každodenní radost ze vzkříšení Krista a o Boží požehnání vyplývající ze života s ním. Milý Ondro, jsem za tebe, Pánu Bohu, opravdu vděčný a přej ti ze srdce, aby tě Pán na
46:01tvé cestě novým životem provázel, aby tě vedl vzkříšený Kristus. Přeji ti mnoho Božího požehnání. Bratři a sestry, přeji vám i sobě, aby v našich životech za každých okolností žil vzkříšený Kristus, abychom žili v Boží slávě. Amen.