NEUHAŠUJTE DUCHA SVATÉHO!
Biblické texty v kázání
Leviticus 91. Tesalonickým 5Židům 12
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (2)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:05Tak já hned v úvodu musím vyjádřit takovou vděčnost a poděkování i bratru Denimu za za slova, která zmínil při při té naše při tý naší chvíli před modlitbami, protože na mnoho z toho, co bylo řečeno a co zaznělo, tak eh jsem přesvědčený, že budu navazovat v tom slově, které které eh věří Věřím, že pán Bůh eh připravil, aby dneska zaznělo na
0:34tomto místě a jsem rád, že to tak všecko řídí a a společně vede. A my budeme dneska mluvit eh hodně o Duchu svatém, což není úplně jednoduché téma, ale ale je velmi důležité a nutné, protože to je něco, eh, v čem bysme měli být pl čeho bysme měli být plní a čemu bysme měli rozumět.
1:06Budeme mluvit o tom, jak má vypadat církev a konkrétně jak má vypadat naše shromáždění. Chci s vámi přemýšlet nad nad našimi motivy a a věcmi, které máme v srdci, které máme v mysli, když přicházíme sem na tole místo. A chci s váma i mluvit o tom, eh proč někdy možná lehkovážně nepřicházíme na tole místo.
1:39Eh, jsou to všechno věci, které do které do kterých nás vede Duch svatý. A tak věřím, že i že i to dnešní přemýšlení nad Božím slovem nás posune dopředu směrem k němu, k našemu Spasiteli, že nás posune v našem myšlení o tom, co je církev a co je místní sbor. Jaká výsada je to, že máme církev a že
2:12máme sbor? Jak velká výsada je to, že máme místo, kam můžeme každou neděli a v našem případě středu přijít a můžeme společně oslavovat hospodina našeho Boha. A tak poprosím, abysme povstali a já přečtu přečtu asi takový ten nosný text, i když on má paralelní texty, které zmíním,
2:42které který nás povede i do toho přemýšlení eh nad Božím slovem. Takže pojďme, najděme si oddíl, který je zapsán v první Tesalonickým. Je to první Tesalonickým. A pátá kapitola, první Tesalonickým, pátá kapitola a budeme číst jenom několik málo veršů a to verše 15, 16,
3:1417, 18, 19, 20. Takže od 15. do 22. verše z první tesalonickým z páté kapitoly čteme toto slovo ve jménu Páně. Hleďte, aby nikdo neodplácel nikomu zlým za zlé, ale vždycky usilujte o dobro k sobě navzájem, ale i vůči všem. Vždycky se radujte,
3:46neustále se modlete, ve všem vzdávejte díky, neboť toto je pro vás Boží vůle v Kristu Ježíši. Ducha neuhašujte, proroctví mi nepohrdejte a všechno však zkoušejte a co je dobré, to pevně držte. A všeho, co vypadá zle, se vystříhejte.
4:17Můžeme ještě sklonit své hlavy. Já chci vyprosit Boží požehnání i pro todle slovo. Hospodine, Bože zástupu, jsem ti vděčný za to, že můžeme být shromáždění jako tvůj lid, jako tvoje církev, jako tento místní sbor tady v tomto městě. abysme tě poslouchali, abysme hledali tvoji vůli pro naše životy, pro naše osobní
4:49životy, pro životy celého sboru. Eh, jsme tady proto, abysme se nechali tebou poučit, vyučit, povzbudit a tak prosím konej svoje dílo skrze svého Ducha svatého i tento dopolední čas na tomto místě. Amen. Amen. Tak se můžeme posadit.
5:30Pokud máte otevřené Bible, jakože věřím, že ano, protože jsme společně četli ten text, tak když se podíváte do eh přejedete trošku dopředu, čím začíná minimálně v ve studijních Biblích, jaký nadpis má ten závěrečný odstavec této kapitole, této kapitoly, tak tam zjistíte, že jde o závěrečná napomenutí, tak si říkám, doufám, že vás to už od
5:54začátku hned nepovede do nějaké skepse, že vás chci povzbudit tím, že vás budu napomínat, ale nebudu já vás napomínat, ale věřím, že Duch svatý skrze apoštola Pavla má co říct církvi a má co říct mně a tobě, má co říct i našemu sboru. pro to, abysme rostli a rozhodňovali se v milosti a a jeho lásce. Takže eh neberme
6:22toto slovo primárně jenom jako nějaké nějaké vytýkání nebo napomenutí. Já jsem si vzpomněl na ten anglický výraz slova napomenut. Myslím, že to je koment nebo komandovat od toho slova. Prostě to je vůbec takové nehezké slovo. Ale ale eh věřím, že že právě slovo napomenutí a povzbuzení je velmi důležité a patří vždycky do
6:48Božího lidu a do kázání dokázání z našich kazatelen, protože to je něco, co nás může musí a věřím, že posouvá i v té naší cestě víry. A víte, já jsem tak přemýšlel, že vlastně Boží slovo, ať už Starý zákon nebo nový zákon, je opravdu plný a texty v tom Božím slově
7:18jsou plné příkazů, což nám jako lidem často se nemusí úplně tak líbit a nemusí nám to úplně eh sejet. Máme možná takové všelijaké pocity, že stále něco musíme nebo máme, že nám někdo něco přikazuje. Víte, ale oni to jsou všecko příkazy, které jsou eh dobře srozumitelné
7:50a věřím, že i dobře uchopitelné a je a jsou dobře míněné. jsou proto, aby já a ty jsme v našich životech nezakrněli, abysme někam rostli, abysme se posouvali a abysme mohli eh být připraveni jednou na to setkání s naším pánem. My jsme před chvílí slyšeli i o vyznání sestry Evy, že její tužba i v tý její tělesný neschopnosti
8:22je stále, aby byla připravená, aby sloužila. Vy si řeknete, tak člověk už někdy přijde do bodu ve svém životě, že už v té službě toho moc nevykoná, že? Ale není to úplně tak. My můžeme našemu Pánu sloužit v každé situaci a pokud to nejde už pomocí našich těl, tak to jde určitě vždycky skrze naše modlitby,
8:52možná skrze naše posty, naše přímluvy. A tak proto je Boží slovo plné právě těchto mnohých srozumitelných a dobře uchopitelných příkazů, abysme byli jednou opravdu připraveni a hotovi k tomu, abysme mohli být dokonalí. Na této zemi nebudeme dokonalí nikdy. To víme. Ale přesto nás Duch svatý volá k tomu, že se
9:23máme snažit být dokonaljšími a dokonalejšími. Dokonce nás Boží slovo vyzývá k tomu, abysme napodobovali Krista a byli jako on. No tak to je meta, kterou nejsem schopný ani dohlídnout, jak je vysoká, ale přesto nás to neopravňuje k tomu, že máme složit ruce v klín a říct si na to nemám, to nikdy nedám. Buďte dokonalí, jako jsem dokonalý já,
9:51říká pán Ježíš. A tak jaké příkazy vám vyskočí na mysl z nového zákona, ať je to jednodušší, které které prostě hned, když si uvědomíte, tak je tam máte. Myslím si, že o jednom z nich jsme i minulý minulou neděli slyšeli kázání, takže já vám možná nemusíte na mě pokřikovat, ale já vám řeknu ty, který napadly
10:18okamžitě mě, když jsem si dělal poznámky pro tole slovo. Nepřizpůsobujte se tomuto věku, že sami sebe zkoumejte, zda li je vaše víra pravá nebo zda jste ve víře. Eh, buďte svatí. další příkaz a potom příkazy trošku jiného typu. Radujte se, ale vždycky za všech, za
10:51každých okolností. Radost se dá přikázat nějak na povel. Teď přijdu úplně zdrcený okolnostmi, čím vším možným, co nás život, čím nás život prostě často tlačí. A teďka přijde někdo a řekne: "Raduj se, radujte se." A mnoho, mnoho z těchto příkazů
11:24je přímo spojené s osobou Boží, s Duchem svatým, s Duchem Božím. Co říká Boží slovo? Naplňujte se duchem. Nezarmucujte Ducha svatého. V galatským apoštol Pavel říká: "Choďte duchem."
11:55No a teď jsme u toho našeho výrazu, který byl v dnešním textu. Neuhášejte ducha. Hasit něco je vždy spojeno ohněm. Nehasíme vodu. Hasíme vodou. Ale pokud mluvíme o nějakém uhášení, tak jde vždycky o oheň. A vy moc dobře víte, čtenáři Božího slova, že oheň
12:27jako takový je mnohokrát v Bibli použit jako obraz Boží přítomnosti mezi mezi lidmi. Znovu, když si vybavíme, jakým způsobem se pán, ne pán Bůh, ale Mojžíš setkal se svým Bohem viditelně poprvé, tak víte, že to bylo skrz hořící keř. Později, když potom Mojžíš už byl vyslán k tomu, aby vedl a vyvedl Izrael
12:59z egyptské země, z toho domu otroctví, tak vy moc dobře víte, že jedním z úkazů, který byl běžný pro Izrael, pro nás je to něco nepředstavitelného, tak v noci uprostřed tábora zářil ohnivý sloup, oheň. Později potom, když Hospodin vydal svoje příkazy ohledně obětin a obětování Hospodinu, tak Mojžíš a Áron, když přinášeli svoji oběť
13:32na oltář, tak máme popis, mnoho popisů, ale jeden z nich v Levitiku v deváté kapitole se stalo to, že Hospodin projevil eh svoji účast a to, že přijímá tuhletu oběť tím, že ten oheň Ta oběť, která tam už hořela a nebo možná ještě ani nebyla zapálena, tak byla pohlcena ohněm, který padl z nebe. A co Eliáš nakarmeli?
14:07Eliáš na Karmeli při tom slavném souboji s těmi bálovými proroky, tak dokonce nechal ten oltář. Nejdřív ho trošku poopravil, protože čteme, že byl zbořený. poopravil ho a potom ho nechal třikrát totálně promáchat vodou, polít vodou. Dokonce kolem oltářů nechal vykopat strouhu. Čteme na dvě míry zrna. Nevím úplně přesně, jak to bylo hluboké,
14:28ale asi dost. A ten oltář byl tak prolitý, že v té strouze se udělal potok kolem oltáře. A ve chvíli, kdy Hospodin projevil svoji přítomnost způsobem, že poslal oheň, tak tam nezůstalo vůbec nic. Je tam zvláštní zmínka. To se mi moc líbilo, když jsem si to zase čet, že ten oheň, který sežehnul nejenom, co bylo na oltáři, ale totálně komplet kamenný
14:55oltář, takže dokonale vylízal i tu strouhu s tou vodou. Takže to nebyl nějaký oheň, to byl Boží oheň a demonstrace jeho přítomnosti mezi lidmi. No a Židům 12. kapitola, tam to je jasné. Tam pán Bůh sám o sobě říká:„Já jsem Hospodin, oheň zžírající nebo
15:25stravující, můžeme říct. A teďka, když přemýšlíme nad ohněm jako takovým a teďka ještě navíc nad Božím ohněm, jak nám jde dohromady potom příkaz: neuhášejte oheň Ducha svatého? Ty a já, my malí, neschopný, uvozí lidé, my máme schopnost uhasit Boha. My jsme schopný zhasit oheň Boží,
15:57působení Ducha svatého? Ano, i ne. Možná, že je moc důležité si nejdřív uvědomit, že odkaz na uhašení ohně Ducha svatého se primárně neváže na osobu Ducha svatého jako takového ve smyslu, že bysme byli schopni nějakou svojí činností, nějakým svým svým jednáním eh nějak zničit nebo potlačit Ducha
16:28svatého. To určitě ne, protože on je Bůh. My nemůžeme žádným žádným způsobem ani zničit, ani ohrozit, ani nějak nějak znejistit znejistit postavení Boží. Ale ten odkaz o nezháštění nebo ne o neuhuhašení se váže eh k tomu eh k té jeho činnosti,
16:58která působí a je v našich srdcích, která je v církvi, která je v našem sboru. Je to možná podobné jako kdybysme řekli, že [odkašlání] kdybysme někomu říkali, že ať si dá pozor na to, aby nebránil Hospodinu něco udělat. Rozumíme tomu, že my můžeme často svým jednáním a chováním
17:29a myšlením bránit různým věcem, ale nikdy nejsme schopní zabránit Hospodinu, aby udělal to, co chce udělat. Ale jeho jednání a jeho působení můžeme mnohými způsoby, všelijakým způsobem snižovat, ničit, eh, nebo odstraňovat ze svých životů. A o tom je ten výraz. Neuhášejte, nezhášejte oheň ducha Božího. Proč? Co se stane,
17:58pokud si to dovolíme dělat? Co to má za důsledek? Izaiáš v 63. kapitole popisuje, jak Hospodin miluje svůj lid, co pro něj všechno udělal, jak mu na něm záleží, ale přesto se nedočkal
18:28toho samého jednání od svého lidu. A on to popisuje takto. V každém jejich soužení měl soužení i on. Anděl jeho přítomnosti je zachraňoval. On je ve své lásce a ve svém soucitu vykoupil. Zvedal je a nosil po všechny dávné časy. Ale oni oni byli spůrní
18:58a zarmucovali jeho svatého ducha. Tedy se jim změnil v nepřítele a sám sám proti nim bojoval. Takže proč nezarmucovat? Proč neuhášet Božího ducha?
19:30Izaiáš říká, že byli vzpurní. Hebrejské slovo pro tenhle výraz spurní je slovo marach a marach znamená neposlušnost. Takže když si tenhleten text znovu promítneme pod vědomím významu těchto slov, tak dojdeme k jednoduché věci. Odmítání nebo ignorování nebo shášení, uhašování. Působení Ducha svatého
20:02je prostě prostá neposlušnost. pokud se nám bude stávat v našich životech a v naší cír v naší církvi, v našem sboru to, že budeme těmi, kteří zháší nebo uhašují ducha Božího, tak nejenom, že se připravujeme o požehnání, o radost, o opravdovou lásku, která má být mezi námi, mezi
20:34bratry a sestry. sestrami. Ale je tam ještě jedna věc. Hospodin se stává takovým to lidem nepřítelem a začne bojovat proti nim. To je strašně vážný slovo. To je něco, co možná ne tak často slýcháme nebo nebo o tom přemýšlíme, ale neposlušnost ve smyslu uhašování ducha.
21:05má velmi vážné důsledky a následky pro životy, ale pro celou církev. Odbočím teďka s takovým jedním příkladem, který možná trošku bude vykreslovat to, o čem potom chci mluvit dál. před několika lety [odkašlání] v tisku, myslím si, že v zahraničním, nebylo to u nás, ale je to dost možné. Je to je to věc, která se dost možná
21:32mohla stát i i v naší zemi. Se stalo to, že zahynuly dvě mladé ženy ve spánku. Příčina jejich smrti byla, že eh se udusili kouřem, kouřem z ohně, který vůbec nebyl v jejich bytě, ani v jejich domě. byl někde, byl někde mimo ten dům, někde venku, ale skrz prostě otevřená okna nebo pootevřená okna vnikal do té místnosti, byl natolik toxický a
22:03jedovatý, že tyto ženy se už neprobudily. A po tom pozdějším nebo při tom pozdějším vyšetřování, kdy kdy přijela na místě policie všechny ty záchranné složky a bylo dost času potom všecko rozebrat, zjistit, prohlídnout byt, zjistit i jejich zdravotní stav před tím úmrtím těchto dvou žen, tak vyšla najevo jedna jedna v podstatě jednoduchá věc
22:35a to je to, že eh detektor kouře, který byl byl nainstalován v té jejich ložnici, byl deaktivován, byl odpojen, protože den předtím tyto ženy měly doma nějakou slavnost, candle party. To znamená, že byly všude svíčky a víte, ty svíčky vydávají nepatrný, ale malý kouř. A když je těch svíček víc, tak ten detektor by tam mohl působit
23:06prostě něco, co nechceme. A proto jsme ho odpojili, vyřadili z provozu, ignorovali jeho eh důležitost a ty ženy se neprobudily. Druhý den. Vzpomínám na Ananiáše a Zafíru. Myslíte si, že když prodali to pole a nesli je k apoštolům, že jim Duch svatý dostatečně jasně
23:38neříkal, že že takhle ne, že ať tam dají to, co se rozhodli dát, jenom nějakou menší částku nebo ať dají všechno, ale ať neříkají, že je to všechno a dávají jenom malou částku. Já jsem přesvědčen o tom, že Duch svatý je dostatečně upozorňoval skrze jejich svědomí, protože Duch svatý k nám velmi často mluví skrze naše svědomí a on on jim
24:09říkal věci, které mají a které nemají dělat. Ale Ananiáši Zafira byli přesvědčeni o tom, že to, co dělají a ty jejich důvody jsou natolik správné, že ignorovali tenhleten hlas, uhasili tenhleten hlas svatého Ducha v jejich srdcích a stálo je to životy oba dva.
24:44A víte, eh Duch svatý to není nějaký detektor kouře, který by nás měl otravovat, který by nám měl pořád něco zakazovat, ale na druhé straně h je to on, kdo nám dává ty správné impulzy a signály k tomu, jak se zachovat. co dělat a co nedělat. A buďte si jistí,
25:14že Duch svatý nedává falešné signály. Duch svatý dává vždycky signály a podměty, které jsou pravdivé a které jsou životně důležité pro tvůj a pro můj život. A když se podíváme do toho textu, eh, z kterého je tento náš oddíl vyňat pro to dnešní slovo, tak
25:44bych chtěl říct, že je strašně důležité, když přemýšlíme o uhašování Ducha svatého, dívat se právě i v tuto chvíli na ten kontext, na verše, které jsou před tímto příkazem, na verše, které jsou za tímto tímto příkazem. My se totiž můžeme na ten celý text dívat jako a na ten příkaz a na ty příkazy, protože tam je několik příkazů.
26:10Ten příkaz neuhášejte ducha možná nějakým způsobem vyčnívá, ale v podstatě tam jsou příkazy typu: "Vždycky se radujte, neustále se modlete, ve všem vzdávejte díky." To jsou všechno příkazy. A my se my se můžeme na na tenhleten text dívat v kontextu takové té osobní roviny, že to je především pro mě. Takhle mám dělat, todle mám dělat, todle nemám
26:39dělat. A to je určitě dobře, to je v pořádku. Vztahujme si to osobně do svých srdcí a do svého života. Ale já bych chtěl, abysme se dnešní v tom dnešním slově podívali do tohodle slova i v tom kontextu širším a to znamená v tom kontextu církve, v kontextu místního sboru, v kontextu našeho shromáždění. Protože apoštol Pavel, když píše tenhleten dopis
27:12a je to vlastně konec toho prvního listu, který on do Tesaloniky napsal, tak on vlastně ty tesalonické křesťany napomíná, aby přestali dělat něco, co už začali. On je napomíná, aby přestali dělat něco, co už začali. Oni tam už docházelo s největší pravděpodobnostní k tomu, že že
27:43oni uhášeli Ducha svatého. Eh, tam už docházelo k tomu, že nebyla vždycky radost mezi nimi, že tam nebylo nebyla vděčnost. A on říká:„Nedělejte to, ale dělejte úplný opak. Takže co předchází tomu příkazu? Neuhášejte ducha."
28:23abyste chválili Boha, tak to dělejte radostně. Nedělejte to ze zvyku, z donucení, z nějakého naučeného, prostě nějaké naučené věci, kterou děláte dlouho a opakovaně. A protože ji dělají druzí, tak ji děláte taky, ne? On říká: „Dělejte to radostně. Dělejte to s radostí. Služte mu radostně." A vy víte, že tenhleten příkaz o službě v radosti,
28:52ten je protknut skoro všemi listy apoštola Pavla. Filipským. Radujte se vždycky. Opět pravím vám, není mi to za těžko znovu vám to připomenout. Radujte se, radujte se. Koloským tam je o radosti často zmiňován nebo s radostí je často zmiňován zpěv písní. A na tom se chci taky zastavit. Jak to je se mnou a s vámi, když zpíváme
29:16písně? Zpíváme je vždycky radostně. Na pozor, mluvím o písních, které nám úplně tak nesedí, které jsou staré a nejsou úplně tak náš hudební styl. Tak co zpíváme radostně? Apoštol Pavel Kolosským říká:„Radostně mu vyspíávejte chvály a žalmy u Efezkým znovu vzdávejte radostně a s radostí svoje díky.
29:50To znamená jedno, naše chvála prostě musí vždycky vyvěrat z našich radostných srdcí. A já vím, že okolnosti našich životů a vůbec to všechno, čím procházíme a co tady nějakým způsobem snášíme na tomhle světě, tak někdy někdy to má od radosti daleko. Ale je radost a radost. Víte, my se můžeme rmoutit nad ztrátou blízkých, nad
30:18jejich nemocemi, nad svými nemocemi, nad ztrátou některých nejistot, které prostě třeba přijdou do našich životů. Ztráta zaměstnání, já nevím, neúspěšné dokončení školy, které jsme věnovali několik let. možná rozbité vztahy v rodině a to často i v křesťanské rodině. Rozbité vztahy v sousedství. To nejsou věci, které nás naplňují
30:48radostí. Ale pokud jsi Kristův, tak já vím, že to teďka bude znít jako kliše, ale máš vždycky důvod k radosti, protože všechny ty starosti a ty bolesti tohodle světa mají dočasný charakter. A víte, a vy starší, my starší můžeme úplně s přehledem říct, že když se podíváme zpět, takže to bylo fakt všecko jenom takovej
31:18okamžik, jenom taková krátká doba. Takže všechny i ty starosti a a těžkosti, které prožíváme, jsou opravdu jenom takové takový závan, takovej závan větru, který skončí a před dětmi Božími, před Božím synem a Boží dcerou je radost věčná, která není ohraničená
31:48časem. Není to důvod k radosti. Věřím, že je a jsem přesvědčený, že je. A tak zpívejme radostně. Zpívejme radostně naše písně v našich shromážděních a v našem shromáždění. I když možná nemáme hudební sluch, možná [odkašlání] nejsme zpěváci a nikdy jsme jako moc si nemuseli někde zpívat. Přesto, když jsme tady na tomhle místě,
32:18tak je zpívejme radosti, protože to je mimo jiné Boží příkaz. Je to zvláštní, ale je to tak. Zpívejme naše písně, duchovní písně a chvály v radosti a v radostném zpěvu. Apoštol Pavel pokračuje: "Neustále se modlete." Já vím, že vy rozumíte tomu, že to neznamená, že budeme o sebe zakopávat, když se budem potkávat, protože máme
32:44furt zavřené oči a sepnuté ruce. To není neustálá modlitba, ale eh věřím, že vy z vás, kteří eh jste prošli nebo procházíte opravdu nějakým těžkým obdobím ve svém životě, tak vy byste mohli svědčit o tom, co to je neustálá modlitba v duchu. Žijete svoje životy, možná jdete do práce, nakupujete, ale přitom vaše nitro je s
33:10Pánem a modlí se. A víte, to by se nemělo týkat jenom těch, kteří prožívají nějakou těžkost a něco eh něco, co je přemáhá. Apoštol Pavel říká tendle příkaz a todle slovo do církvi v Tesalonice a tam byli určitě mladí, staří, studenti, zaměstnanci, důchodci. Říká to všem. Říká to nám. Říká to nám do Jablonce.
33:40Každému z vás, jak se na vás dívám. Neustále se modli a modli se tak, že z tch z tvých modliteb bude patrná vděčnost a díku vzdání. A 20. až 22. verš mluví něco o pozorném naslouchání proroctví. My rozumíme tomu významu proroctví v tom dnešním kontextu církve a v dnešní době, že je to
34:11přemýšlení a výklad Božího slova. A tak znovu povzbuzení, že máme to kázané Boží slovo přijímat radostně. Já jsem dneska začal tím, že eh kážu na oddíl, který je nadepsán závěrečná napomenutí. jsme schopni takovýhle oddíl přijímat radostně.
34:42Já věřím, že ano a že to tak bude a je. Takže př přijímejme kázané Boží slovo radostně, ale nejenom přijímejme, ale přemýšlejme nad ním. Eh, rozjímejme, zkoumejme pod tím druhem písma, jak jsme k tomu vedení, abysme opravdu zkoumali. A to jsou věci, které jsme slyšeli xkrát. A znovu dám takovou všetečnou otázku. Dobře, xkrát to slyšel, že máš
35:11radostně přijímat kázané Boží slovo. Xkrát jsi slyšel, že [odkašlání] máš nad ním přemýšlet a že ho máš žít. A teď přichází ta otázka, děláš to? Děláme to. [odkašlání] Nebo to je součást některých teoretických znalostí, kterých jsme někdy opravdu plní a někteří jsme v tom velmi dobří, kolik máme teoretických
35:35vlastn eh těch schopností a vlastností. Takže naše bohoslužba tady, když přicházíme v neděli a ve středu do shromáždění, musí být založena na radostném zpěvu, na společných modlitbách plných vděčnosti a na kázání Božího slova, nad kterým budeme přemýšlet, který nepustíme jednou stranou tam, druhou stranou ven.
36:07A ten 19. verš, který říká:„Neuhašujte ducha." Ten to všechno vlastně pokrývá, protože ano, jsme to sice my, kdo oslavujeme Boha Pána v písních. Jsme to my, kdo se modlíme, jsme to my, kdo jsme vděční, ale ve skutečnosti to všechno působí Bůh. To všechno působí Duch svatý. Duch svatý sám. A tak je to on. On je tím ohněm, který hoří v našich vděčných
36:38srdcích a dává nám horlivost, dává nám radost, sílu, vděčnost, lásku k němu, lásku jeden k druhému. Ale víte, Duch svatý nedělá [odkašlání] jenom tydlety hezký a pozitivní věci. On dělá i to, že ti ukazuje na tvůj hřích. Duch svatý je neodbytný v tom, že tě volá k pokání. Duch svatý tě potom motivuje k růstu, že
37:11ti nedá pokoj, aby jsi byl spokojený nebo spokojená se svým duchovním stavem, ale bude tě budit k tomu, aby ji někam šel dál, aby jsi nezůstával na stejném místě. Duch svatý tě povede do služby. To činí Duch svatý. A proto, proto potřebujeme oheň Ducha svatého. Proto si nesmíme dovolit ho potlačovat,
37:44uhašovat nebo jakýmkoliv způsobem omezovat. Proč? zpátky k Izajášovi. Nejenom proto, že se připravíme o jeho požehnání, ale proto, že z Ducha svatého se může stát tvůj nepřítel a on může začít bojovat proti tobě. Neberte to jako výstrahu, jako strašení. To je Boží slovo. A my někdy máme takovou tendenci vždycky všecko jenom eh
38:16brát v těch věcech to, že pán Bůh čeká a on se slitovává a on pořád odpouští a on stále dává šanci. Díky Bohu dělá to. Ale někdy Bůh dělá i takové věci, které čteme zde, že se stal nepřítelem svému vyvolenému svatému lidu a dokonce proti nim bojoval. Tak jsme bojme se i bojme se i této možnosti.
38:46Tužme po tom, aby, aby Duch svatý v nás byl přítomný. Bojíme se toho uhašovat a umlčovat. A buďme těmi radostnými křesťany, kteří kteří ho chválí a kteří žijou podle jeho slova. A možná teď tu praktickou aplikaci, tak jak ho teda vlastně můžu uhašovat? Jak můžeme uhašovat Ducha svatého?
39:21Všechny ty věci, které jsme zmiňovali a o kterých jsme přemýšleli a přemýšlíme, se vztahují na společenství křesťanů, na církev, na shromáždění. Apoštol Pavel mluví, že když jsme spolu, tak máme zpívat radostně, máme být vděční v modlitbách, máme se bez přestání modlit, máme vzdávat díky. Taky je to úplně jednoduché. Víte, jak
39:43lehce uhasíte oheň Ducha svatého, když na tadle shromáždění, kde se teddlety věci nedějí, prostě nechodíte a nechodíme a nepřijdeme. To je uhašování Ducha svatého. Jsme zdraví. Možná, že jsme ve všem v pořádku, ale přesto se z různých důvodů rozhodujeme často zůstat doma a prožít čas společné bohoslužby,
40:14společného zpěvu, společných modliteb, společné radosti a dík zdání. Tak tenhleten čas se rozhodneme z různých důvodů prožít tak, že tam nebudeme. Ano, těch důvodů máme vždycky mnoho, které nám nějaký nějakým způsobem potvrdí, že opravdu teď to není možné. Ale mysleme na to, že tím, že se často i možná ne z tak vážných důvodů
40:44sami vylučujeme z tohotle obecenství Božího lidu, tak je to začátek a počátek uhašování Ducha svatého v našich srdcích, v mém a v tvém srdci. Ale víte, co je ještě horší? Že my často Ducha svatého můžeme uhašovat i když na to shromáždení přijdeme a i když jsme tam. Jak tak jsme sice přítomni, přišli jsme, ale zpěv,
41:14tak radši nezpíváme. Kazatel dlouho káže, někteří bratři se velmi dlouho modlí a my se těšíme, až už si sedneme. To je všechno uhašování Ducha svatého. Já, když jsem o tomhle přemýšlel, tak jsem si moc dobře vzpomněl na své dětství a možná, že kdyby děti, které tady máme, už mohly mluvit, tak prožívají stejné věci.
41:38A jedna základní otázka, kterou budete brzo vy všichni slyšet, kteří máte děti, bude, kdy už bude konec? Ale to jsme u dětí a tak co my, my dospělí, zralí křesťané, nemáme někdy trošku takový pocit v sobě a říkat si, kdy už bude konec? Je to možná úsměvné, ale víte, když přeju zpátky do té vážné roviny, to je
42:10uhašování ducha. A já věřím, že věřící proměněná srdce duchem Božím, tak eh nemají tento postoj. A pokud ho někdy mají z různých důvodů, vyznávejme to jako hřích. Vždyť Duch svatý je ten, který nás vede mimo jiné i k pokání, jak
42:40jsem před chvilkou řekl. A my možná musíme ve svých životech často dělat pokání i z toho, že uhasujeme Ducha svatého možná někdy tím, že se, že chybíme na společných bohoslužbách, ale někdy uhašujeme Ducha svatého, i když na nich jsme přítomní. Duch je ten, který zkoumá ty hlubiny naše srdce, tu naši mysl. A jsem si jistý, že každému z nás bude
43:09ukazovat, v čem jsme se možná mohli dostat někdy a nebo jsme možná v té pozici, kdy uhašujeme Ducha svatého. A tak co říct na závěr? Vždycky, když přicházíme do našeho shromáždění sem, do Jablonce v neděli a ve středu, přicházejte s vědomím, že Duch svatý je mezi námi. A víte proč? Protože ho přinášíte vy ve svých
43:39srdcích. A buďte si vědomi toho, že vždycky, když jsme spolu, tak Duch svatý nás vede k jedné věci nebo k několika věcem, abysme ho chválili. radostně, ať už v písních nebo v modlitbách. Vede nás k tomu, aby naše modlitby i přes všecky naše starosti, které prožíváme, byly plné vděčnosti. To je přání a práce Ducha svatého
44:10a vede nás k tomu, abysme poslouchali kázané Boží slovo a chtěli mu porozumět. A víte, ono se někdy může stát, že plno věcem neporozumíme, když odejdeme ze společných shromáždění. Ale práce Božího ducha je ta, že nás dál povede v tom přemýšlení, rozjímání, vracení se k tomu. To je všecko to, co Duch svatý chce.
44:40A věřím, že to není nic složitého, že tomu můžem rozumět. A když rozumíme tomu, co Duch svatý chce a co Duch svatý dělá uprostřed našich bohoslužeb, tak potom si myslím, že dost dobře rozumíme i tomu, co to znamená ho uhasit a nedat ten prostor, aby konal, co konat chce. A buďme si jistí v tom, že to bude jenom on, kdo způsobí radost a vděčnost ve
45:10tvém a mém srdci, že to bude vždycky jenom on, kdo bude působit to, že budeme zpívat radostně, že budeme se rádi modlit vzděčností, protože si uvědomujeme svoje výsadní a neotřesitelné postavení, které máme v našem svém spasiteli v Pánu Ježíši Kristu. Amen.