17. 11. 2019 - Miloš Šolc - Hledej Boha dokud je čas
Výraz stvořitel je v přepisu na 6 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (2)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:08Takže otevřeme boží slovo u Izajáše pro roka 25. kapitoli. Čteme šestý, sedmý verš. Předpokládám, že řada z nás tyto dva verše zná a že tedy ani otevírat písmo svaté nemusíme. Izaiaš 55, 6, 7, povstaňme, čtěme Boží slovo.
0:43Hledejte hospodina, dokud se dává najít, volejte ho, dokud je blízko, ať ničema opustí svou cestu a zlý člověk své úmysly, ať se navrátí k hospodinu a on se nad ním slituje. K našemu Bohu, protože je připraven mnoho odpustit. Skloníme se k modlitbě.
1:26Pane Poše, Otče náš, je to veliká výsada, že můžeme být u Tvého slova, které je živé, mocné, jako kladivo rozrážející skálu, jako meč obou straně ostry, ale Tvé slovo také obvazuje, utišuje, pokuje a Ty znáš naše potřeby a my prosíme, aby si je svojí mocí dnes,
2:02tu prostřed nás naplňoval. Podlíme se ve jménu Pána Ježíši Krista. Amen. Tak se posadíme. Hledejte hospodina, pokud může nalezen býti v kralickém překladu.
2:32Zívejte ho, volejte ho, pokud blízko je. Ptám se, o co nám v životě opravdu jde? Co hledáme? Vlastně známe ve 6. kapitoli Evangelia Matouše. Hledejte nejprve království Boží a spravedlnosti Jeho. Ostatní, správně je tam, toto vše bude vám přidáno.
3:20Ale když se podíváme do té šesté kapitoly, tak tam je zmíněna rada skutečností, které Pán Bůh řeší a v těch našich potřebách naplňuje. Máme se dívat na lilie, máme se dívat na ptáky, Pán Bůh o ně dbá, máme se vyvarovat, toho pečovat o oděv a o hmotné věci, protože ty časem zanikají.
4:05Člověk, ten je stvořen Pánem Bohem a v hledání hospodina je plnost jeho, našeho života. Kdo by to zvláštní, kdybych teď mohl vidět srdce každého z nás, co zde stojíme, včetně mého,
4:41ale k tomu poznávání vlastního srdce to nemám zase tak daleko. Jak asi Pán Bůh vidí ta naše křesťanská srdce s ohledem na toho hledání. Byl by to zvláštní pohled, jak to máme seřazené v životě, za tam dominuje to hledání Pána Boha a Jeho království.
5:11a nebo je to taková směs, že nakonec ani naši blížstí nerozpoznají takové, co nám v tom životě jde. Co říkáte? Zamysleme se nad tím, jak asi vidí Pán Bůh naše srdce. Bylo by to zajímavé, ale napsal jsem si možná znepokojivé.
5:45a my budeme nad těmito slovy rozjímat v jakémsi zahledění do 17. kapitoli knihy skutků, kde mimo jiné je přiblíčena událost, kdy apoštol Pavel je v Atenách, a kdy pro to rozpoznávání, jak je to v lidské společnosti, nakonec přichází s hutným kázáním.
6:32A tak to prvé z té kapitoly počínají s 16. veršem, to se týká božího pohledu na svět. Protože ty Ateny jsou svým způsobem obrazem jakékoliv doby, historické doby lidské společnosti. A co tam čteme? Zatímco na ně, na své spolupracovníky Pavel čekal v Atenách, jeho duch se v něm rozhorloval.
7:20Když pozoroval, že město je plné model, proto mluvil v synagoze se Židy a s těmi, kdo ctili Boha a na náměstí denně, s těmi, kteří tam byli právě přítomní, setkával se s nimi také někteří epikurejští. Setkávali se s ním také někteří epikurejští a stojíčtí filozofové.
7:56Někteří říkali, co nám to chce ten mluvka vykládat. Nyní zase, zase, že to je hlasatel cizích božstev. Zjistovali jim totiž Ježíše a vzkříšení. tak především modli, což pak není ten náš dnešní svět plný model, no modlá ve své podstatě je všechno, cokoliv se staví do toho života člověka, ve smyslu ho zaujmout,
8:45aby tomu věnoval ten svůj zájem a svoji službu, svoji vizi, prostě na místě, kde má být náš stvořitel, hospodin, někdo nebo něco jiného. v Atenách plno model. A byly tam filozofové. Já někdy o té naší české společnosti mluvím jako o společnosti filozofu.
9:26To je životních postojů. To je životních řešení. Každý má na něco názor. Abyste slyšeli něco malinko o těch epikurejcích, epikurejcům šlo o životní pošitek, jinými slovy, aby život stál za to. Ale nebylo to tak, jak nám to možná teď vytanulo na mysli, že i na úkor zdraví.
10:08Totiž epikurejci sledovali to, aby všechen ten životní požitek, prospěch, aby byl vyvarován bolesti. To znamená, aby v něm byla jakási střídmost. Doporučuje se tedy mírnost a střídmost ve smyslných požicích a zdrženlivost v žádostech, jež jsou sto otřásti k lidem duše.
10:46pozor, nikoli naprostá pravda, ale pravá rozkoš je konečným cílem všeho snažení. Tak Pavel jistě měl možnost na tuto filozofii navázat a zvěstovat pána Ježíša, jeho slova. Ten pojem stojkové, to je nám bez pochyby blížší. Pojem známe stojický klid. O co v té jejich filozofii šlo, měli vnímat v tom světovém dění určitou harmonii,
11:36že nakonec vše je účelné a dobré, i když to, zdá se na první pohled, jako bolestné a nesmyslné. Vše dobře zapadá do konečné harmonie všeho jsoucího. A co se týká vztahu k božstvům, dá se hovořit o božské prozřetelnosti,
12:07jinak svým způsobem o panteizmu. byli snášenliví k lidovým představám o bozích, chápali je jako obrazy skrytých božských sil. Měl na co Pavel navazovat. Ateny, nevím, možná někdo z nás v Atenách byl a nemohl se odpoutat, jiní známe z obrázkových knih, možná z pohlednic, od jedinečné architektury.
12:47v té době významné výstavnosti města. Pavel se mohl obdivovat kultůře, protože to byla vysoce kulturní společnost. Možná se mohl obdivovat i sportovním aktivitám, protože vlastně z Řecka pochází olimpijské hry.
13:23Pavel, čteme, že si jeho duch rozhorloval, když viděl to město, plné model. Tak nevím, jak je to s námi, když máme rádi cestování a když se díváme, vnímáme kulturu, prostředí.
13:54Zase někdy ten náš duch rozhorlí. když vidíme, jak se takterá společnost mine cílem. Víte, hřích jiném podání znamená minout se cílem. A společnost, která nehledá živého Boha, ta se mine cílem. A my křesňané bychom se neměli nechat jaksi opojit tím mnějším. Neubráním se tomu zmínit, že když jsme na mezipřistání do Austrálie,
14:42vystoupili v Bankoku a viděli ty buddhistické chrámy, že se tedy mně nejméně udělalo fyzicky špatně. Modli zvířecí obludy, velikostí i nad pět metrů, klanění mnichů a tak dále.
15:14a zde ve střední Evropě někdo začne flirtovat s buddhismem, jak pomílené, jak nedomyšlené, dbejme o svého ducha. A když je něco viditelné ve své hříšné podstatě, tak tedy byděme a buďme horliví ve smyslu ukazování na ten hrozný odklon od našeho pána.
16:02a poslechněme jeden příběh z knížky Wilhelma Buše. Třikrát otevřeme tuto knížku. Život bez všedních dnů. Když můj přítel Hannes někomu stiskne ruku, tu člověk hned ví, jakého člověka má před sebou.
16:40Hannes někdy zdůraznuje, já jsem jen obyčejný dělník, ale přál bych si, aby měli všichni vzdělanci tak široký rozhled a takovou vnitřní svobodu jako on. Bylo to v roce 1934. V Německu se rychle šířilo germánské náboženské hnutí. Profesorsi a představitelé žup, ženy generálu a vedoucí Hitlerjugend se předháněli v publikaci svých zmatených názorů.
17:47za nordické náboženství. Lidé většinou čekali, pro který z mnoha směrů se vůdce rozhodne. Jedno však bylo už jisté, křesťanství bylo už odepsáno. Tenkrát stál Hannes o přestávce z dělníky na dvoře továrny. Bavili se. To šlo také na náboženství. Byl tam nějaký člověk, který se považoval za hodně důležitého. Posmíval se Hannesovi, že chodí do kostela, ale teď s tím bude brzo konec.
18:35Hanes odpovídal, jak jen dovedl. Diskuze se přiostřila. Z ruch zjedavých dělníků rostl. Tu Hanes řekl, mám dojem, že se navzájem nechápeme. Každý z nás napřed jasně řekne, čemu vlastně věří, aby se naše stanoviska vyjasněla. Já začnu. A pak to povíš ty. A pak Hanez jasně a zřetelně začal. Věřím v Boha Otce Všemohoucího, stvořitele nebe i země, i v Jezu Krista, syna jediného, pána našeho. Tři tečky.
19:29rozhostilo se hluboké ticho. Ano, v kostele se toto apoštolské vyznání říkávalo často, ale tady, mezi výrobními halami na továrním dvoře a mezi hrubými muži v pracovních hoděvech, Hannes nic nevynechal, tři tečky, říchů odpuštění, těla zmrtvých stání a život věčný, ámen.
20:00Tak to je moje vyznání víry. A teď si na řadě ty, pověz nám své vyznání. Ten druhý začal koktat. Poslechni, dávej pozor. Ale Hanez, chladně trval na svém. Žádné dříve pozor. Máš nám povědět, čemu věříš. druhý začal zase koktat. Tedy s křesťanstvím to přece nejde. Hanec byl neúprostný, nemáš nám povídat, co je tu na křesťanství převráceného, že jsi proti nám.
20:51To už jsme pochopili. Teď nám máš kladně, klidně vyložit, čemu věříš. Rychle, začni. Dělníci bezdechu naslouchali. Ozvali se i povzdivé hlasy. Rychle, Karle, pověř to přece. Karel ale stál, tváře mu zrudly, konečně z něho vyšlo, no, čemu věřím, čemu věřím, no, to se ještě přesně neví, na tom se ještě v Berlíně pracuje, vyvolalo to výbuch smíchu.
21:42a do toho hluku a lomozu Karel hněvivě křičel, až to bude jasné, budu tomu věřit, na to se můžete spolehnout. Ptám se, dáváme průchod tomu, když se v nás duch rozhorlí, anebo jako nějací ustrašenci stojíme zahanbeni a nevíme si rady před těmi, kteří pišně zastávají něco, co ani definovat neumí,
22:37protože jejich život, jejich životní postoj spočívá v tom, že odmítají zbožnost, víru, křesťanství. Pavel dával průchod vedení božího ducha. Jeho duch se rozhorloval. viděl, jak to v tom světě je. Nedal se ošálit tou nádhernou architekturou, kulturou, vyspělo společnosti.
23:20Ale jdeme dál od 24. verše té 17. kapitoli. Čteme Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, je pánem nebe i země. a nebydlí ve svatyních zhotovených rukou. Ani si nedává sloužit lidskýma rukama, jako by něco potřeboval, co dává všem život, dech i všechno.
24:00učinil si jedné krve, všechno lidstvo, aby přebývalo na celém povrchu země. Ustanovili jim nařízená období a hranice jejich přebývání, aby hledali Boha, zda by se jej snad mohli dotknout a nalézt ho. a přece není od nikoho z nás daleko, neboť něm žijeme, pohybujeme se a jsme, jak to řekli někteří z našich básníků, vždyť jsme i jeho rod.
24:42Tak tedy Pavel poukazuje na živého Boha. Řekové si velice zakládali na tom, že jsou. Řekové, oni vlastně všechny ostatní národy pokládali za Barbary. Řekové, Barbary, Pavel, Bůh učinil z jedné krve veškeré lidstvo.
25:21uvědome si, jak každá ta lidská filozofie pokulhává, řekněme na obě strany, ve srovnání s těmi božími pravdami. a v tom nacistickém Německu, kde se hovořilo o té jejich nadřazené rase, teďka nakonec se ten národ sám staví do pozice,
26:01že nedává prostor těm neonacistům. Protože i ten průběh historie ukázal, jak je to šalebné a přímo zvrhlé, aby se ta jedna linie lidské společnosti stavěla nad druhou. Živý Bůh, ten nepotřebuje ty chrámy, nepotřebuje ty oltáře. To je Bůh stvořitel. On je nám srozumitelný, protože on nás stvořil ke svému obrazu, jak by mohl stvořitel, otřebovat lidská díla.
27:05On dává život, dech, všecko. Pocházíme z jedné krve. On ustanovil období, hranice, vy řekové, vy jste zde v tom středozemí, ale jsou i jiní Bohem stvoření, kteří jsou mimo ty vaše hranice.
27:40On nás učinil pro sebe a jedinečně to říká Žalmstý, my jsme lid jeho, ovce paství jeho. On učinil nás, ne my sami sebe. To zvláštní v té Pavlově řeči je, že jsme, můžeme říct, stvořeni k tomu, abychom svého stvořitele hledali.
28:17To je 27. verš. Aby hledali Boha, zda by její snad mohli. Aby se jej snad mohli dotknout a nalézt. Přece není od nikoho z nás daleko. Náš stvořitel má být hledán. Ten pojem hledán je do jisté míry velice široký,
28:57ale my si ho jaksi zůžeme ve smyslu, má se po něm žíznit. Protože poukazem na žízeň začíná právě ta již zmíněná 55. kapitola Izajáša. poslechněme. Aj, všichni šízniví, pojďte k vodám. I ten, kdo nemá peníze, pojďte, kupujte a jeste. Pojďte, kupujte bez peněz a bez úhrady víno a mléko. Proč vy nakládáte peníze za to, co není chléb a svůj výdělech za to, co není k nasycení?
29:54Bedlivě mě poslouchejte a budete jíst dobré věci. Vaše duše si bude libovat v tuku. Všichni žízniví. Pojďte k odám. Jde o to. Jestli opravdu žízníme pobou. nevím, kdo z nás prošel velikou žízní. Na tom našem táboře v Janově 24 hodin nepít, to pro některé, protože děti museli být účastní všem aktivitám, to bylo velice těžké.
30:48Nevím, jak je to s námi. Šízeň? Ten čtyřicátý druhý žálm hovoří o tom, jak podobně jako jelen řve lychtě po tekutých vodách, tak je to s žalmistou, který hledá svého pána. ve druhém verši, pardon. Jakož jelen řve po tekutých vodách. Jedineční obraz. A mnozí víte, že pán Ježíš na téma žízně hovosil se samařskou ženou,
31:37Od které nejdřív žádal, aby mu dala napít. Žena se podivila, že on muž žid, že chce od ní napít. Pán Ježíš věděl, proč to dělá. A pak s ní začal mluvit o živé vodě. Žena pořád nerozuměla. Říká, že ráda bude pít a nechodit k té studni.
32:11nerozuměla. Pán Ježíš se jí ptá, nebo jí žádá, ať přivede svého muže. Nemám mu muže. Pán Ježíš ji říká, no tak měla si pět mužů. A ten, s kterými šiješ, ten tvůj muž není. A ona prohlédla. Má co do činění, ne s nějakým rádoby učitelem, ale s prorokem.
32:41a ví o tom, že má do Izraele přijít zaslíbený mesiář. Samarská žena, ta je vedle toho žal misty Davida, jedinečným obrazem žízně osobnosti, žízně po životě. Nejspíš do toho prvního manšelství vstupovala s velikými nadějemi.
33:17nepodařilo se. Tak druhé, taky to nedopadlo. Třetí, čtvrté, páté, i to stroskotalo. Tak to je žízeň. I když neznáme detaily samozřejmě. Možná za některým z těch manšelství nebyla přímo žízeň po životě,
33:48ale těch pět mužů mluví. Žízeň po životě. A teďka, jak je to s člověkem, se žízní po Bohu živé. a jak se vůbec má hospodin hledat? Vždyť ti řekové o hospodinu hovořili vlastně nevědomě, jako o neznámém bohu.
34:28neznámý, ale ve svém synu, poznatelný, v pánu Ježíši Kristu, který přišel mezi nás. Je to pán Ježíš, podle kterého se orientujeme a řídíme ve smyslu poznávaní našeho stvořitele.
34:58až tak miloval Bůh svět, že dal svého jednorozeného syna, aby každý, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. Hledat hospodina vlastně znamená hledat Pána Ježíše Krista. A to není těžké. Znamená to přijít k písmu a začít se sytit božím slovem.
35:36Poslechneme druhý příběh z této knihy. Pozor, jde o život. Vím dobře, že toto posel si dnešní lidé neradi slyší. řeknuli někomu, když neobrátíš svoji pozornost k Ježíši, dostaneš se do pekla, pak mi s úsměvem odpoví, peklo?
36:18To je středověký pojem, dnes nic takového není. Když to slyším, vzpomenu si vždycky na jeden příběh, bylo to ve válce. Cestou mne zastihl nálet. Vklouzl jsem do nejbližšího bunkru a čekal, až se to přežene. Pak jsem pokračoval až do sídliště, kde jsem chtěl vykonat návštěvu.
36:55Sídliště ještě stálo, ale asi 20 domů tohoto sídliště bylo docela opuštěno. Bylo mi to divné. Domy jsou zde a lidé jsou pryč. Tu jsem potkal hlídku protiletecké obrany a tak jsem se zeptal, proč jsou všichni lidé pryč. Strážník nesekl nic, zámne za ruku a dovedl mne do jednoho z domu.
37:28Přistoupili jsme k oknu a pak jsem to uviděl. Domy stály v kruhu a mezi nimi na trávníku lešela ohromná bomba. Velká jako kotel parní lokomotyvy. Zeptal jsem se, selhala? Ne, neselhala. Je časovaná, měla odpověď.
38:00To byly docela zvláštní bomby. Nevybuchovaly hned po dopadu, ale snad za pět nebo i za dvacet hodin. Když se všichni vrátili z krytů, došlo k výbuchu. Odtud všichni utekli. Pokračoval. Slyšíte, jak to tíká? Skutečně bylo to slyšet, bomba mohla vybuchnout každou chvíli. Pojďte, řekl jsem, není to nic příjemného.
38:40Šli jsme kousek zpátky a postavili jsme se dolů, abychom byli trochu krytí pro případ, že bomba vybuchne. V tom okamžiku jsem spatřil komický obrázek. Přiletělo celé hejno vrapců a usadilo se pohodlně na bombě. Jeden si dokonce sedl na roznětku. Zavolal jsem vrapčáci, to je nebezpečné.
39:15a to mi bylo, jako by vrapci odpovídali, ha ha, my jsme osvícení, kdo dnes ještě věří na bomby, nic se nemůže stát. Peklo? Tak hloupě se smějí lidé našich dnů. Bůh už mluvil s naším národem a tak dále.
39:52Peklo? Dejme pozor, pán Bůh promluvil ve svém synu, aby byl brán syn Boží naprosto vážně, tak stal zmrtvých. Haleluja. a Pavel nehovoří jenom o soudu. Pavel hovoří o vzkříšení a o tom, že jednou bude soud a že svět bude sousen synem Božím.
40:32otec dal soud synu, Jan 5, 22. A co Pavel vysvětluje a k čemu vybízí? Lidé mají činit pokání. Je zde totiž naděje. Lidé mají litovat hříchu, protože ten, kdo přijme v pokání pána Ježíše Krista,
41:09tak ten na soud nepřijde, protože za jeho hříchy bylo zaplaceno na kříži, jak si toto daleko živěji uvědomovali naši předkové. A proto i zde je symbol kříže. Stavěli kříže na rozcestích, aby při těch nejrůznějších cestách jim bylo připomínáno, Ježíš Kristus zemřel i za tebe. I za tebe byla prolita jeho krev. A tedy Pavel hovoří o pokání.
41:59Bůh přehledl ty doby nevědomosti nařizujený lidem, aby všichni a všude činili pokání. neboť ustanovil den, němž bude spravedlivě soudit obydlený svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem o tom poskytl důkaz tím, že jej vzkřísil z Matých.
42:31A poslední příběh. Jednou se mezi námi objevil nový muž středního věku, také z války. Jeho řeči hned prozradila, až je z Bavorska. Měl tiché, vytříbené a zdrženlivé způsoby. Teprve v průběhu doby jsme přišli na to, že to byl mimořádně vzdělaný člověk, který prodělal...
43:08Nevýslovné těžkosti. Byl kvůli upřímnému vyznávání dlouhou dobu v koncentračním táboře. Nakonec ho propustili a hned odvedli do armády. Vřed drsnými veliteli platil přirozeně za podezřelého trestance z koncentráku. Navýkl si vést tichý a nenápadný život. Jednoho večera však rozstál.
43:43Seděli jsme a on nám sdělil malý zážitek, který udělal na všechny hluboký dojem. Ležel ve Světnici, v níž bylo asi deset vojáků, bylo tam hlučno. Velké slovo měl zejména mladý muž, který pocházel z Hamburgu. Prošel zřejmě celou nečistotou velkou města. Světnice byla plná jeho nečistých řečí. Nadávky a oplzlost jen pršeli.
44:25ostatní mu načeně tleskali. Na tichého muže, který měl postel v koutě, nebral nikdo zřetel. Jednou přišla pošta, vojáci otevírali balíčky a četli dopisy. Hamburčan dostal balíček, hrdě ukazoval jeho obsah, cigarety a bombony. Přitom důležitě vyprávěl o svých mnohých a běžných láskách.
44:56Přišla chvíle, kdy to náš tichý muž nesnesl. Vystoupil a řekl svým těžkým a výrazným způsobem, jaký ty jsi ubožák, když se s tebe valí takové ošklivosti. Jak to v tobě musí vypadat? Je tě škoda. S tím opustil místnost. Ku podivu, když zavřel dveře v místnosti, zavládlo hrobové ticho. Ještě nebyl daleko na chodbě i se ten druhý za ním pustil. Stůj, kamaráde! Co je? Říkal, že je mne škoda.
45:49Něco takového mi dosud nikdo neřekl. To ano, jak bych to řekl? Vypadá to, jako bych měl nějakou hodnotu. Nerozumím tomu. Řekni mi, co si tím myslel. Tichý muž se zastavil a pak řekl svým podivuhodně, výrazným způsobem, Bůh chtěl s tebe něco udělat.
46:23I tebe stvořil a teď taková špína. To je škoda. Ano, kamaráde, když vím, jaké má Pán Bůh s tebou záměry, mohu jen posvědět, povědět, je to škoda. Hned potom museli nastoupit k apelu, tichý muž šel na své místo, když se vyrovnávali řady, najednou pocítil, že ho někdo chytil za ruku a včiskl mu do ní bonbon.
47:03rychle se ohlédl a spatřil, že za ním stojí drsný hamburčan. V té chvíli nebyl čas k rozhovoru, ale když šapel skončil, otázal se tichý muž, proč právě mně prokazuješ něco dobrého. řekl jsem ti přece tvrdě své míjení, tu ze sebe vypravil, ty jsi jediný, kdo mne v životě vzal vážně, ty jsi opravdu myslíš, že bych mohl mít cenu?
47:42To nám vyprávěl tichý muž v našem vojenském kroužku, dlouho nikdo nic neřekl, každý přemýšlel nad tím, že většina lidí masku, za ní se skrývá, vlastní člověk se soubídou a tužbou, konečně se někdo z nás zeptal, jak to skončilo.
48:15Tichý muž se zasmál. Zpřátelili jsme se. Ano, víc. Stali jsme se bratry. Čítáme spolu Bibli. Můj přítel nalezl pána Ježíša ví, že je jeho spasitel. Jedinečné. Pohled na blížní ve smyslu, jestli se míje jí cílem, jak to s nimi má vypadat. V božích očích mají hodnotu a boží záměry jsou i s nimi jedinečné.
48:59A tedy končíme, a to nelze jinak. A poštol Pavel, který hovoří o hledání hospodina, hledání pána Ježíše, byl nalezen pánem Ježíšem. Šel do Damašku, aby likvidoval křesťany.
49:31Pán Ježiš o něm věděl, tak se mu zjevil, měl s ním plán, protože tak, jak písmo říká, on první miloval nás a ne mi jeho, tak je to i s tím hledáním. Pán Bůh nás hledal, proto jsme ho my mohli hledat a nalézt. A není možné to dnešní kázání neuzavřít výzvou.
50:14Protože Pán Ježíš, dělíme si nám někdo, kdo mu ještě nedal srdce, Pán Ježíš nás hledá tímto slovem, ale nezapomeňme i my, kteří už Pánu Ježíši patříme. Pán Ježíš si chce nás užívat jako své nástroje v hledání druhých. To je výsada. Potřebujeme ale ty jeho oči ve vnímání vzácnosti toho, kterého jednotlivého člověka.
50:57Skloňte hlavy a jestliže někdo se pánu Ježíši odevzdává právě dnes, tak to řekněte soukromně a pak u východu mě veřejně a my, kteří pánu Ježíši patříme, prosme, abychom byli vhodnými nástroji u božích rukou při získávání druhých pro boží království.
51:29Věřím, že ten Wilhelm Busch, německý kazatel, hrdina, že nás svým svědecím k tomu jedinečně inspiroval. Skloňme své hlavy, za minutku vás vyzvuk povstání.